Ustanovení, obsažená v článku I. vládního nařízení ze dne 31. prosince 1920, č. 678 Sb. z. a n., pod titulem „1, poslední odstavec“, mění se následovně:
Pivem rozumí se slabě alkoholický nápoj, vzniklý zkvašením mladinky, připravené z látek škrobnatých nebo cukernatých s přísadou chmele.
Ve smyslu zákona považuje se s ohledem na výměru daně:
1. | na pivo výčepní ono pivo, které se prodává jako pivo výčepní (obyčejné) a odpovídá mladince nejvýše o osmi stupních saccharometrických, měřených při 14 st․ R; |
2. | za ležák ono pivo, které se prodává pod tímto označením nebo které odpovídá mladince o více než 8 st. a méně než 11 st. shora uvedeného druhu; |
3. | za pivo speciální ono pivo, které se prodává pod zvláštním označením, jež nevyjadřuje pouze místo původu, nebo které odpovídá mladince aspoň o 11 st. shora uvedeného druhu; |
4. | za pivo cizozemské ono pivo, jež se dováží jako pivo speciální (č. 3.) nebo jež není při dovozu opatřeno úředním osvědčením dovážejícího státu, že pivo má stupňovitost odpovídající pouze pivu výčepnímu (č. 1.) nebo ležáku (č. 2.). |
Na odchylky, nepřesahující více než o 0,5 st. shora uvedené hranice, netřeba bráti zřetele, pokud se tyto odchylky nevyskytují pravidelně a pokud se pivo neprodává za cenu dražší, odpovídající zjištěné vyšší stupňovitosti.
Za pivo považuje se též mladinka, které se nepoužije k další výrobě piva a která se vydává z výrobny k přímé spotřebě; daň se zapravuje dle stupňovitosti, směrodatné pro jednotlivé druhy piva.