Užije-li soud uvedené trestní sazby, nevylučuje se tím jeho právo trest zmírniti nebo přeměniti podle §§ 54 a 55 zmíněného zákona trestního a podle § 92 zákona trestního, článek V., z roku 1878.

V řízení porotním budiž dána otázka podle § 322 trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., nebo podle § 9 novely o porotních soudech, zák. čl. XIII. z r. 1914, zda jsou zde okolnosti, odůvodňující tuto sazbu trestní.

Učiní-li veřejný žalobce návrh, aby bylo užito zmíněné trestní sazby ve spisu obžalovacím, anebo když rozšíří obžalobu v řízení před sborovým soudem první stolice, anebo v případě § 261 uvedeného trestního řádu, nebo § 318 řádu trestního, zák. čl. XXXIII. z r. 1896, budiž věc rozsouzena sborovým soudem první stolice podle ustanovení, platných pro řízení před těmito soudy.

Při společné obžalobě je tato změna příslušnosti možná jedině, je-li přípustna u všech spoluobžalovaných.

Trestný čin, který náleží k příslušnosti sborového soudu prvé stolice, budiž přikázán k rozsouzení jedinému členu tohoto soudu jako samosoudci, jestliže veřejný žalobce navrhnul ve spise obžalovacím (návrhu zastupujícím spis obžalovací) pro všechny obviněné jako hlavní trest ztrátu svobody do šesti měsíců buď samu o sobě, buď vedle trestu peněžitého nebo jediného trestu na penězích a jestliže žádný z obžalovaných anebo z jejich obhájců nepodá proti tomu odporu ve lhůtě tří dnů, počítané ode dne, kdy byl obhájci doručen spis obžalovací (návrh zastupující obžalobu). Nemá-li obviněný obhájce, ustanoví mu ho soud k tomu konci z úřední povinnosti.

Návrh takový učiní veřejný žalobce, když přihlédl k povaze činu, po případě též k znehodnocení peněz.

Opatření podle tohoto paragrafu jest přípustno jedině v řízení před řízenými sborovými soudy první stolice a jest vyloučeno zejména u lidových soudů pro potrestání válečné lichvy.

Samosoudce projedná věc podle ustanovení, platných pro řízení před sborovými soudy první stolice. Při tom má práva i povinnosti předsedy i senátu.

Jako hlavní trest smí uložiti jen trest zmíněný v § 6. Překročení tohoto ustanovení je důvodem zmatečnosti podle § 281, č. 11., řádu trestního ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., a podle § 385, č. 2., řádu trestního, zák. čl. XXXIII. z r. 1896.

Dojde-li při hlavním líčení k rozšíření obžaloby, prohlásí veřejný žalobce, zda trvá na svém návrhu co do výše trestu.

Obdobně platí i zde ustanovení § 5 tohoto neodkladného opatření.

Ustanovení o sazbách trestních, uvedených v §§ 1 a 2, platí také, soudí-li jmenované tam trestné činy soud vojenský.

Užije-li soud této sazby, má také právo trest zmírniti podle první věty § 125 voj. tr. z., a nevylučuje se tím jeho povinnost trest zkrátiti podle § 92 voj. tr. z.

Věc, která náleží ku příslušnosti soudu divisního, může za obdobných podmínek, jak jsou uvedeny v §§ 6 a 7, projednati jeden důstojník justiční jako samosoudce.

Jde-li o krádež, zpronevěru nebo podvod aneb účastenství na krádeži nebo zpronevěře (podle trestního práva, platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi, přechovávání věcí pocházejících z krádeže nebo zpronevěry), může veřejný žalobce na místě návrhu podle § 6 navrhnouti potrestání pro přestupek, na Slovensku a Podkarpatské Rusi pro přečin, nebyl-li by čin zločinem při nižší ceně předmětu.

Návrh takový učiní, má-li za to, že hledíc k povaze činu, znehodnocení peněz a k malé nebezpečnosti pachatele pro cizí majetek je potrestání to dostatečným.

Návrh takový může učiniti již po dojití trestního oznámení, lze jej také učiniti při hlavním přelíčení před sborovým soudem anebo samosoudcem (§ 6), jestliže teprve při tomto přelíčení objevily se okolnosti odůvodňující takový návrh.

Je-li navrženo podle předchozího paragrafu potrestání pro přestupek, nesmí soud jako hlavní trest uložiti trest vyšší ztráty na svobodě než šestiměsíční.

Ustanovení § 7, odst. 2., věty druhé, a odst. 3., platí i zde.