Civilním a vojenským státním zaměstnancům a dělníkům, pokud nejsou jich požitky upravovány kolektivními smlouvami, čítajíc v to i zaměstnance a dělníky podniků a fondů státem spravovaných, v činné službě, ve výslužbě a jejich pozůstalým a vojenským invalidům ze stavu mužstva a jejich pozůstalým, jimž podle dosud platných předpisů příslušely až do konce r. 1921 mimořádné měsíční (dříve čtvrtletní) výpomoci a měsíční nouzové výpomoci, budou se tyto výpomoci vypláceti na dobu od 1. ledna do 31. prosince 1922 v částkách a dle pravidel dosud platných, pokud tento zákon jinak nestanoví.

Učitelům obecných a občanských (měšťanských) škol v činné službě, čítajíc v to učitele na státních školách obecných a měšťanských, budou se místo výpomocí dle § 1 tohoto zákona na dobu od 1. ledna do 31. prosince 1922 vypláceti mimořádné měsíční (dříve čtvrtletní) výpomoci a měsíční nouzové výpomoci, a to pro Prahu a místa I., II. a III. třídy místních přídavků vevýši 80 %, pro všechna ostatní místa ve výši 70 % z částek podle dosavadních předpisů příslušejících.

Služební požitky a právní nároky úředníků a zaměstnanců zemí, žup, fondů a ústavů jimi spravovaných a úředníků okresů a obcí, jakož i fondů a ústavů jimi spravovaných, stanovené služebními řády nebo usneseními těchto korporací, pokud přesahují míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků a zřízenců státních stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných, musí býti těmito korporacemi nejdéle do konce roku 1922 uvedeny na míru požitků, práv a nároků úředníků a zaměstnanců státních.

Ženatým státním a jiným veřejným zaměstnancům v činné službě, jejichž manželka jest v jakékoliv veřejné neb této na roveň postavené činné službě a sama požívá drahotních přídavků, mimořádných, nouzových neb jim podobných výpomocí, budou drahotní přídavky a výpomoci vypláceny ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance; je-li rozdíl mezi přídavkem a výpomocemi manželi příslušejícími a částkou, které by se mu dostalo, kdyby byl posuzován jako ženatý, větší než přídavek a výpomoci manželčiny, poukáže se k výplatě částka přesahující.

Všichni zaměstnanci v činné službě, uvedení v tomto zákoně, platí, počínajíc 1. březnem 1922 pro účely pensijní příspěvek ve výši 8 % pensijní základny, případně jiného platnými předpisy stanoveného základu, jestliže již nyní neplatí pensijní příspěvek vyšší.

Tento příspěvek sráží se z platu při výplatě požitků ve lhůtách předem splatných.

Ustanovení § 14 uherského zákonného článku XXVI:1916, pokud se jím přiznává osvobození od daně z příjmu služebním a zaopatřovacím požitkům zaměstnanců ve veřejných službách, jakož i ustanovení § 5, čís. 9., a § 28 uherského zákonného článku X:1909, dále § 11, č. 8., a § 12 zákonného článku XXVI:1916 se zrušují pro berní rok 1922 a další. V důsledku toho nabývají pro zmíněná berní léta v celém rozsahu účinnosti §§ 49, 63 a 64, č. 1., zákonného článku X:1909, dále § 22, č. 3., 4. a 5., zákonného článku LIII:1912 s tou změnou, že částky 800 K se nahrazují částkami 6000 Kč.

Ustanovení § 5, č. 8., uherského zákonného článku X:1909 zůstává i nadále v platnosti.

Osoby v činné službě, o nichž jedná § 6, odst. 1., tohoto zákona, jakož i osoby v činné službě, za které stát podle dosavadních ustanovení převzal k placení daň z příjmu vybíranou srážkou, jsou povinny platiti na berní rok 1922 25 % daně z příjmu, vypadající na dobu od 1. března 1922 ze služebních požitků. Zbytek nese stát.

Veřejné korporace nesmějí za své zaměstnance v činné službě převzíti k placení více než 75 % daně z příjmu, připadající na dobu od 1. března 1922 z jich služebních požitků.

Zúčastnění ministři se zmocňují, aby změny zákonů a nařízení, které v důsledku tohoto zákona objeví se nutnými, provedli cestou nařizovací.

Nebude-li pro náklad vzešlý z provádění tohoto zákona úhrady v řádných státních příjmech, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil k tomuto cíli nutné prostředky uvěrovými operacemi.

Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti 1. ledna 1922, pověřují se všichni ministři.