Zákon ze dne 25. června 1919, č. 378 Sb. z. a n., kterým se upravuje ohlašování nájmu a pachtu a poplatek ze smluv nájemních a pachtovních, se zrušuje.

Listinou osvědčené (písemné) smlouvy nájemní a pachtovní jsou podrobeny poplatku podle stupnice II. z úplaty.

Úplatou rozumí se nájemné (pachtovné) za celou smluvenou dobu nájemní (pachtovní); není-li však smluvena určitá doba, za celou dobu skutečného trvání nájemního (pachtovního) poměru, nejméně však za dobu 3letou. Výhrada dřívější výpovědi smluvního poměru jest pro vypočítání úplaty bezvýznamnou.

Osvobození z důvodu obchodní korespondence se na smlouvy poplatné podle tohoto zákona nevztahuje.

Písemné stvrzení nájemného (pachtovného), pokud není obsaženo v nájemní (pachtovní) smlouvě samé, jest podrobeno kvitančnímu poplatku.

Z písemných smluv nájemních (pachtovních), které byly uzavřeny v době od 1. srpna 1919 do 31. ledna 1921, vyměří se poplatek podle tohoto zákona. Tyto smlouvy dlužno ohlásiti k vyměření poplatků do 3 měsíců ode dne působnosti tohoto zákona. Budou-li smlouvy ohlášeny v této době, započítá se do vyměřeného poplatku prokázaně zaplacený poplatek zákonný (1/2 %ní); nebudou-li v této době ohlášeny, vyměří se poplatek v trojnásobné výši.

Pokud zákon tento nic jiného neustanovuje, platí zákonná ustanovení o kolcích a přímých poplatcích.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. února 1921; jeho provedení ukládá se ministru financí a spravedlnosti.