394/1922 Sb. znění účinné od 1. 1. 1923 do 31. 3. 1950

Předpis pozbyl účinnosti na základě generálních derogačních ustanovení v zákonech č. 200/1949 Sb. (ve vztahu k příslušníkům ozbrojených sborů) a č. 66/1950 Sb. (ve vztahu k státním zaměstnancům). Formálně však byl zrušen až zákonem č. 276/2023 Sb.

394

Zákon

ze dne 20. prosince 1922

o služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních i vojenských státních zaměstnanců a zaměstnanců v podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

DÍL I.

(§ 1-9)

§ 1.

Služné aktivních státních úředníků, vysokoškolských profesorů, soudců, státních učitelů, vojenských a četnických důstojníků, jakož i vojenských úředníků, stanovené v člunku I. § 1 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., §§ 2 a 3 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., a § 1, odst. 1. zákonů ze dne 19. března 1920, č. 186 a 195 Sb. z. a n.,

dále služné aktivních státních zaměstnanců, náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců a služné aktivních gážistů mimo hodnostní třídy, stanovené v článku I. § 3 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., a § 9, odstavci 1. zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., a článku I. zákona ze dne 13. července 1922, č. 232 Sb. z. a n.,

konečně služné aktivních definitivních četníků a četníků na zkoušku, stanovené v § 10, odstavci 1. zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n.,

zvyšuje se - po srážce částek, jimiž upraveno bylo na obnosy dělitelné dvanácti - počínajíc 1. lednem 1923 o 75 %.

Výměra zvláštního četnického přídavku dle § 2 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., zůstává nezměněna; podklad pro jednotlivé sazby tohoto přídavku nahrazuje se novými stupni služného, upravenými tímto zákonem.

§ 2.

Místní přídavek, stanovený 50 % dosavadního služného, zůstává nezměněn; jeho nejvyšší výměra vymezená dosud u státních zaměstnanců civilních, vojenských a četnických, zařaděných do XI. až včetně V. hodnostní třídy, částkou 4000 Kč, zvyšuje se na 7500 Kč a u státních zaměstnanců náležejících do kategorie podúřednické a zřízenecké, pak u gážistů mimo hodnostní třídy a u definitivních četníků a četníků na zkoušku částkou 2000 Kč, se ruší.

Tím mění se ustanovení čl. II. §§ 2 a 3 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., § 4 zákona ze dne 13. února 1919, č. 7á Sb. z. a n., §§ 3 a 13 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., §§ 2 a 10 zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., a článku II. zákona ze dne 13. července 1922, č. 232 Sb. z. a n.

Řádní profesoři na vysokých školách, kteří dosáhli platu IV․ hodnostní třídy, budou na místě dosavadního místního přídavku, stanoveného v § 4 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., požívati činovního přídavku státních úředníků IV. hodnostní třídy. Úředníkům civilním IV. až II. hodnostní třídy, jakož i vysokoškolským profesorům s požitky IV. hodnostní třídy, požívajícím činovního přídavku, započítá se do základu pro vyměření pensijních požitků částka 6000 Kč.

Tím mění se ustanovení čl. II. § 5, odst. 3 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n.

Místní přídavek vojenských důstojníků ve IV. až II. hodnostní třídě a četnických důstojníků ve IV. hodnostní třídě zůstává i nadále vymezen dosavadní nejvyšší výměrou, zmíněným důstojníkům započítá se však do základu pro vyměření pensijních požitků místo 50 % místního přídavku pro Prahu částka 6000 Kč.

Tím mění se ustanovení § 26, odst. 1. posl. věta zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 a § 6, bod b), zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n.

§ 3.

Částky připadající na služné dle § 1 a na místní přídavky dle § 2 buďtež upraveny na nejblíže vyšší částky dělitelné dvanácti.

§ 4.

Aktivním státním zaměstnancům civilním i vojenským, v § 1 jmenovaným, kteří byli ve státní službě již před 1. lednem 1923, příslušejí mimo služné a místní (činovní) přídavek počínajíc 1. lednem 1923 přídavky na děti, a to

státním zaměstnancům s požitky 1. stupně XI. až včetně 3. stupně VIII. hodn. třídy, ročně 1200 Kč,

státním zaměstnancům s požitky 4. stupně VIII. až včetně 2. stupně III. hodn. třídy, ročně 1500 Kč,

čekatelům na místa úřednická, podúředníkům, zřízencům, gážistům mimo hodnostní třídy, definitivním četníkům a četníkům na zkoušku, ročně 900 Kč,

na každé nezaopatřené dítě, však pouze do nejvyššího počtu šesti dětí u ženatých.

Ovdovělým státním zaměstnancům přísluší zmíněný přídavek počínajíc druhým dítětem. Klesne-li však rozdíl mezi příslušným jednotným drahotním přídavkem II. a I. rodinné třídy postupným snižováním pod částku přídavku na dítě, obdrží doplněk do výše tohoto přídavku na dítě. Totéž platí pro svobodné zaměstnance s nemanželskými dětmi.

§ 5.

Tento jednotný drahotní přídavek snižuje se 1. dubnem 1923 počínajíc o 20 %.

Vláda se zmocňuje, aby ve vhodných časových obdobích dle drahotních poměrů provedla postupně v prvé řadě další snížení jednotného drahotního přídavku až do jeho úplného zrušení a v druhé řadě snížení přídavků na děti až do úplného zrušení.

Pokud u činovníků II. hodnostní třídy nestačí ku krytí zvýšení služného nouzové výpomoci, snižují se jim o zbývající část jejich zvláštní osobní přídavky.

§ 6.

(1)

Při zkoumání nároku na drahotní přídavky, jenž vznikl před 1. lednem 1923, jest bráti zřetel toliko k členům rodiny, k nimž se přihlíží dle příslušných předpisů pensijních při zaopatřovacích požitcích, pokud mají státní občanství, u dětí však jen, pokud nepřekročily 18. roku věku; po uvedené době přísluší drahotní přídavek pouze na děti duševně či tělesně choré a proto výdělečně neschopné, nebo studují-li na učilišti s řádným prospěchem, na dobu potřebnou k dokončení studií normálně započatých a nepřetržitě konaných, nejdéle však až do dokonaného 24. roku.

(2)

Na členy rodiny, kteří se zdržují v cizině, drahotní přídavky nepříslušejí. Výjimky může ve zvláštních případech povoliti ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.

(3)

Ženatým státním zaměstnancům, jejichž manželky jsou samostatně výdělečně činné, přísluší drahotní přídavek ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance.

(4)

Jestliže by pro téhož oprávněného byly založeny nároky na drahotní přídavky jakéhokoliv druhu z různých důvodů, náleží pouze jeden nárok, při různé výši nárok na drahotní přídavek vyšší.

(5)

Rozvedení zaměstnanci buďte, jsou-li povinni pečovati o výživu rozvedené manželky, na roveň postaveni ženatým, jinak ovdovělým zaměstnancům. Přispívají-li však na výživu rozvedené manželky částkou menší, než činí rozdíl mezi příslušným drahotním přídavkem dle vyšší a nižší rodinné třídy, obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívají.

(6)

Na děti nemanželské a z rozvedeného nebo rozloučeného manželství, které nežijí ve společné domácnosti s otcem, příslušejí drahotní přídavky v plné výměře jen tehdy, přispívá-li na jejich výživou částkou, jež činí nejméně rozdíl mezi drahotním přídavkem dle příslušné vyšší a nižší rodinné třídy; jinak obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívá na jejich výživu.

(7)

Ženatým státním a jiným veřejným zaměstnancům v činné službě neb ve výslužbě, jejichž manželka sama požívá drahotního přídavku a případně výpomocí z důvodů, že jest v jakékoliv veřejné neb této na roveň postavené činné službě nebo byla v takové službě a má výslužné, bude drahotní přídavek vyplácen ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance; je-li rozdíl mezi přídavkem manželi příslušejícím a částkou, které by se mu dostalo, kdyby byl posuzován jako ženatý, větší než přídavek a případně výpomoci manželčiny, přísluší mu částka tento rozdíl přesahující.

(8)

Ovdovělé státní zaměstnance jest klásti na roveň ženatým, udržují-li svou domácnost pro své děti, a to tak dlouho, dokud by ještě některé z dětí nedovršilo 12. roku života.

(9)

Veškerá odporující ustanovení, zvláště ustanovení § 4, bodu 2. až 6. nařízení ze dne 11. září 1918, č. 333 ř. z., a čl. I. § 2, odst. 1., bod 4., odst. 2. zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., pozbývají platnosti.

II.	Změna rodinného stavu zaměstnancova sňatkem, přijetím děti za vlastní neb za schovance po 31. prosinci 1922, dále narozením dětí po 31. prosinci 1923 nemá vlivu na výměru jednotného drahotního přídavku a přídavků na děti.
III.	Při posuzování nároku na přídavky na děti platí předpisy dle bodu I., odstavce 1., 2., 4., 6., 8. a 9. tohoto paragrafu.
IV.	Požadavek vyššího přídavku než I. rodinné třídy neb vyššího přídavku na děti a zánik nároku na tyto přídavky musí oprávněný ohlásiti a podmínky nároku prokázati. Nesprávná udání jsou trestna dle všeobecných předpisů trestních a disciplinárních. Částky přijaté bez oprávnění se srazí při příštích výplatách požitků.

§ 7.

Státním zaměstnancům, civilním i vojenským, kteří nastoupí státní službu po 31. prosinci 1922, přísluší pouze služné, místní přídavek a jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance, který postupně dle zásad § 5, odst. 2. a 3., bude snižován až do úplného zániku.

§ 8.

Státní zaměstnanci v činné službě, za které stát podle dosavadních ustanovení převzal ku placení daň z příjmu, jsou povinni platiti ze svého od 1. ledna 1923 50 %, od 1. dubna 1923 75 % a od 1. července 1923 na dále plných 100 % daně z příjmu připadající na služební požitky.

Ustanovení §u 154, čís. 6 a 7 zákona o osobních daních přímých jakož i ustanovení §u 5 čís. 8 a 10 uherského zákonného článku X: 1909 se mění počínajíc berním rokem 1923 potud, že nadále jsou osvobozeny od daně z příjmů z požitků plynoucích z vojenské služby jen ty osoby, kterým služba vojenská není povoláním.

Osoby vojenské v činné službě, jímž služba vojenská jest povoláním, jsou stejně jako civilní státní zaměstnanci povinny platiti ze svého daň z příjmu podle ustanovení odstavce 1.

§ 9.

Zaměstnanci, kteří do účinnosti tohoto zákona byli dle čl. IV. odst. 2. zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920 a dle §u 15, odst. 3. zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., osvobozeni od placení pensijního příspěvku, budou platiti podle těchto ustanovení pensijní příspěvek z částky, o níž se pensijní základna zvýšila v důsledku tohoto zákona.

Zaměstnanci, kteří nabudou nároku na plné výslužné po účinnosti tohoto zákona, budou platiti od té doby pensijní příspěvek z rozdílu mezi pensijní základnou podle dřívějších předpisů a mezi pensijní základnou tímto zákonem stanovenou. Jinak zůstávají ustanovení čl. IV., odst. 2. zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920 a § 15, odst. 3. zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., nedotčena.

DÍL II.

(§ 10-16)

§ 10.

Státním zaměstnancům, jichž služební požitky se upravují tímto zákonem a jímž dle §§ 4 a 5 tohoto zákona příslušejí přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky, náležejí při odchodu na odpočinek též přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky.

Pozůstalým po těchto zaměstnancích, zemřelých buď v činné službě nebo na odpočinku, přiznávají se rovněž přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky.

Přídavky tyto se stanoví takto:

Přídavky na děti.

Státním zaměstnancům zařaděným do hodnostních tříd, dále četnickým vrchním strážmistrům, kteří byli veliteli stanic (okresů) nebo konali rovnocennou službu, s ročním odpočivným (i s přídavkem z milosti) až do 14.000 Kč výlučně v III. až VIII. rodinné třídě na každé dítě 1200 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 7200 Kč ročně, při ročním odpočivném od 14.000 Kč výše na každé dítě 1500 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 9000 Kč ročně;

zaměstnancům náležejícím do kategorie podúředníků a zřízenců beze zřetele na výši odpočivného v III. až VIII. rodinné třídě, na každé dítě 900 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 5400 Kč ročně.

Vdovám po zaměstnancích, zařaděných do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) s roční vdovskou pensí (i s přídavkem z milosti) až do 7000 Kč výlučně v II. až VII. rodinné třídě, na každé dítě 1200 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti ročně 7200 Kč, při roční vdovské pensi od 7000 Kč výše na každé dítě 1500 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 9000 Kč ročně;

vdovám po zaměstnancích, náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců beze zřetele na výši vdovské pense v II. až VII. rodinné třídě, na každé dítě 900 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 5400 Kč ročně.

Sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích zařaděných do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) při roční sirotčí pensi (i s přídavkem z milosti) do 3500 Kč výlučně pro každého 1200 Kč ročně, nejvýše však pro všechny sirotky 7200 Kč ročně, při sirotčí pensi od 3500 Kč výše pro každého sirotka 1500 Kč ročně, nejvýše však pro všechny sirotky 9000 Kč ročně;

sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců pro každého sirotka 900 Kč ročně, nejvýše však pro všechny 5400 Kč ročně.

Jednotné drahotní přídavky.

1.	Státním zaměstnancům, zařaděným do hodnostních tříd, dále četnickým vrchním strážmistrům, kteří byli veliteli stanic (okresů) nebo konali rovnocennou službu, v I. rodinné třídě při ročním odpočivném (i s přídavkem z milosti) do 14.000 Kč výlučně 4008 Kč ročně od 14.000 Kč do 18.000 Kč výlučně 3600 Kč ročně od 18.000 Kč do 25.000 Kč výlučně 2400 Kč ročně v II. rodinné třídě se zvyšuje tento přídavek o 1800 Kč ročně, při ročním odpočivném 25.000 Kč a vyšším stanoví se 1800 Kč ročně, pro III. až VIII. rodinnou třídu platí přídavek, stanovený pro II. třídu rodinnou, jenž se však zvyšuje pouze při ročním odpočivném až do 14.000 Kč výlučně vždy o 300 Kč ročně v každé další rodinné třídě státním zaměstnancům, náležejícím do kategorie podúředníků a zřízenců, v I. rodinné třídě při ročním odpočivném (i s přídavkem z milosti) do 5400 Kč výlučně 3000 Kč ročně od 5400 Kč do 6600 Kč výlučně 2700 Kč ročně od 6600 Kč do 7800 Kč výlučně 2400 Kč ročně od 7800 Kč do 8600 Kč výlučně 2100 Kč ročně od 8600 Kč výše 1800 Kč ročně v II. rodinné třídě se zvyšuje tento přídavek o 1200 Kč ročně, pro III. - VIII. rodinnou třídu platí přídavek, stanovený pro II. třídu rodinnou.
2.	Vdovám po zaměstnancích, zařaděných do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) při roční vdovské pensi (i s přídavkem z milosti) do 7000 Kč výlučně 3200 Kč ročně od 7000 Kč do 9000 Kč výlučně 3000 Kč ročně od 9000 Kč do 12.500 Kč výlučně 2400 Kč ročně od 12.500 Kč výše 1800 Kč ročně v II. až VII. rodinné třídě zvyšuje se pouze jednotný drahotní přídavek ročních 3200 Kč vždy o 300 Kč ročně v každé další rodinné třídě; vdovám po státních zaměstnancích, náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců, přísluší při roční vdovské pensi (i s přídavkem z milosti) do 2700 Kč výlučně 2400 Kč ročně od 2700 Kč do 3300 Kč výlučně 2250 Kč ročně od 3300 Kč do 3900 Kč výlučně 2100 Kč ročně od 3900 Kč do 4300 Kč výlučně 1950 Kč ročně od 4300 Kč výše 1800 Kč ročně
3.	Sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích, zařaděných do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) při roční sirotčí pensi (i s přídavkem z milosti) do 3500 Kč výlučně pro každého 660 Kč ročně, nejvýše však pro všechny sirotky 3960 Kč ročně, při sirotčí pensi od 3500 Kč ročně výše pro každého sirotka 360 Kč ročně, nejvýše však pro všechny sirotky 2160 Kč ročně; sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích, náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců, pro každého sirotka 300 Kč, nejvýše však pro všechny sirotky 1800 Kč ročně.
4.	Činí-li odpočivný neb zaopatřovací požitek (včetně přídavku z milosti) s jednotným drahotním přídavkem dohromady v některém stupni rozhodném pro výměru jednotného drahotního přídavku méně, než by činily tyto požitky, kdyby poživatel měl nejvyšší požitek stupně nejblíže nižšího, budiž výměra celkového požitku doplněna přídavkem až do nejvyšší celkové částky tohoto stupně.

§ 11.

Jednotné drahotní přídavky, stanovené v §u 10, snižují se 1. dubnem 1923 počínajíc o 20 %.

Postupné další snižování těchto jednotných drahotních přídavků, jakož i přídavků na děti provede se stejnoměrně se snižováním drahotních přídavků a přídavků na děti státních zaměstnanců v činné službě dle §u 5, odst. 3.

§ 12.

Státním zaměstnancům civilním i vojenským, jichž státní poměr služební nastal po 31. prosinci 1922, přísluší při odchodu na odpočinek pouze jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance na odpočinku.

Vdovám po státních zaměstnancích civilních a vojenských, jichž státní služební poměr nastal po 31. prosinci 1922 a kteří zemřeli buď v činné službě nebo na odpočinku, přísluší kromě zákonných zaopatřovacích požitků pouze jednotný drahotní přídavek ve výměře pro bezdětné vdovy.

Sirotkům po těchto zaměstnancích a po jejich vdovách přísluší pouze sirotčí pense.

Přídavky výše zmíněné budou postupně snižovány až do úplného zániku dle zásad stanovených v §u 5, odst. 2 a 3.

§ 13.

Poživatelé odpočivných a zaopatřovacích požitků, stanovených tímto zákonem, jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu stejně jako státní zaměstnanci v činné službě podle ustanovení §u 8, odst. 1.

§ 14.

Civilním i vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům a dělníkům ve státních podnicích a fondech, kteří vstoupili do výslužby před účinností tohoto zákona, jakož i pozůstalým po těchto zaměstnancích a po takových zaměstnancích, kteří zemřeli v činné službě před účinností tohoto zákona, dále vojenským invalidům ze stavu mužstva a jejich pozůstalým, jimž podle dosud platných předpisů příslušely až do konce roku 1922 mimořádné měsíční (dříve čtvrtletní) a nouzové výpomoci, budou se tyto výpomoci vypláceti v částkách a dle pravidel dosud platných na dále až do odvolání.

Vláda se zmocňuje, aby ve vhodných časových obdobích dle drahotních poměrů provedla postupně snížení těchto výpomocí a dosavadních drahotních přídavků, povolených zákonem ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., a zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., až do jejich úplného zrušení.

§ 15.

Pro nárok na drahotní přídavky k odpočivným a zaopatřovacím požitkům, ať jsou vyměřeny podle předpisů platných před působností tohoto zákona nebo podle předpisů tohoto zákona, platí obdobně ustanovení §u 6. Ustanovení §u platí obdobně také pro nárok na přídavek na děti a pro nárok na mimořádné a nouzové výpomoci. Veškeré v tomto §u uvedené přídavky a výpomoci možno zcela nebo z části odepříti při požívání odpočivných a zaopatřovacích požitků v cizině.

Veškerá odporující ustanovení, zvláště ustanovení článku I, § 2, odst. 1., bod 4 odst. 2. zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., pozbývají platnosti.

§ 16.

Snižováním přídavků dle §u 11 nesmějí celkové odpočivné neb zaopatřovací požitky klesnouti pod výměru celkových požitků, jež by jinak náležely dle předpisů dosud platných a se zřetelem k ustanovením §§ 14 a 15 tohoto zákona.

DÍL III.

(§ 17-22)

§ 17.

V důsledku tohoto zákona upraví se poměry a požitky veškerých aktivních i pensionovaných (provisionovaných) zaměstnanců ve státních úřadech, v podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných, jakož i učitelů placených podle norem platných pro státní učitele a jiných veřejných zaměstnanců, placených z fondů státem spravovaných, kteří nespadají pod služební pragmatiku, jakož i jich pozůstalých, podle zásad, na nichž je vybudován tento zákon.

Ve státních závodech, ústavech a zařízeních, které budou prohlášeny za podniky spravované dle zásad obchodního hospodaření, mohou býti hmotné poměry zaměstnanců upraveny kolektivními smlouvami, ve kterémž případě nevztahují se na ně ustanovení tohoto zákona.

§ 18.

Vláda se zmocňuje, aby vyplácela státním zaměstnancům požitky ve čtvrtletních předem splatných lhůtách poukazem na peněžní ústavy k tomu určené.

Tento způsob výplaty může býti omezen na některé kategorie zaměstnanců a na některá území a učiněn závislým od splnění určitých podmínek poživatelem.

§ 19.

Služební požitky a právní nároky zaměstnanců zemí, žup, fondů a ústavů jimi spravovaných, jakož i jiných veřejných korporací a ústavů, stanovené služebními řády neb usneseními těchto korporací, pokud přesahují z tohoto zákona vyplývající míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků a zřízenců státních stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných, musí býti těmito korporacemi od 1. ledna 1923 uvedeny na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních dle tohoto zákona.

Tím se rozšiřuje ustanovení § 3 zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n.

§ 20.

Náklad vzešlý z provádění tohoto zákona budiž hrazen z úspor v celkovém státním rozpočtu; pokud se toho nedocílí, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil nutné prostředky úvěrovými operacemi, na něž se bude vztahovati ustanovení čl. VII. posl. odst. fin. zákona pro rok 1923.

§ 21.

Veškerá dosavadní ustanovení, odporující tomuto zákonu, pozbývají platnosti.

§ 22.

Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti 1. ledna 1923, pověřují se všichni členové vlády.

T. G. Masaryk v. r.

Švehla v. r.

Dr. Beneš v. r.

Dr. Dolanský v. r.

Udržal v. r.

Habrman v. r.

Tučný v. r.

Srba v. r.

Bechyně v. r.

Šrámek v. r.

Dr. Rašín v. r.

Malypetr v. r.

Dr. Kállay v. r.

Dr. Franke v. r.

Stříbrný v. r.

Dr. Hodža v. r.

Dr. Markovič v. r.

Novák v. r.