Péče o vojíny ze stavu mužstva, kteří stavše se po 28․ únoru 1921 invalidními následkem služby vojenské, byli z činné služby vojenské propuštěni, o příslušníky těchto vojínů zatímco pozůstalé po vojínech, kteří zemrou (stanou se nezvěstnými) následkem služby vojenské konané po 28. únoru 1921, přísluší ministerstvu sociální péče.

Na tyto osoby vztahují se obdobně ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1919, čís. 199 Sb. z. a n., a §§ 1 - 39, 42 - 44 zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., a budou se na ně vztahovati zákony, kterými tyto zákony budou doplněny neb změněny.

Ode dne, kdy invalidnímu vojínu neb pozůstalým přiznán bude důchod podle tohoto zákona, nepřísluší důchodci žádný jiný důchod z prostředků státních, pokud snad vzniká podle dosavadních vojenských předpisů zaopatřovacích na základě události, jež způsobila invaliditu neb přivodila smrt (nezvěstnost) vojínovu, a nenáleží příslušníkům invalidovým nárok na státní vyživovací příspěvky.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ustanovení tohoto zákona vztahují se i na případy, kdy událost nárok zakládající povstala před účinností tohoto zákona, ale po 28. únoru 1921.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.