Drobné mince 20haléřové korunové měny rakousko-uherské, ať niklové, či železné, které obíhají na území republiky Československé, berou se dnem vyhlášení tohoto nařízení z oběhu.

Od tohoto dne (§ 1) bude tato mince jak při platech v soukromém styku, tak u veřejných pokladen a úřadů při platech i směně přijímána toliko poloviční jmenovitou hodnotou, t. j. v ceně 10 haléřů měny československé.

Znovu vydávati tuto minci veřejné pokladny a úřady již nesmějí.

Kterého dne přestane býti stará mince 20haléřová (§ 1) i v ceně 10 haléřů měny československé vůbec platidlem, stanoveno bude zvláštní vyhláškou ministra financí, uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení; tato lhůta, počínající dnem vyhlášení tohoto nařízení (§ 1), bude však nejméně 30denní.

Směna staré mince 20haléřové v hodnotě poloviční u veřejných pokladen a úřadů není obmezena určitou výší (§ 2 nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. února 1921, č. 44 Sb. z. a n.).

Dovážeti nebo zasílati železné mince korunové měny rakousko-uherské do území republiky Československé v jakémkoliv množství se zakazuje; ani cestující nesmí tyto železné mince míti.

Kdo překročí tento zákaz, dopouští se přečinu a bude potrestán pokutou do 30.000 Kč, při nedobytnosti vězením do 3 měsíců dle čl. III., § 5, cís. nař. ze dne 16. března 1917, č. 124 ř. z.

Dovezené nebo zaslané hotovosti propadají ve prospěch státu bez dalšího řízení.

Tím (§§ 3 a 4) mění se nařízení ze dne 3. února 1921, č. 44 Sb. z. a n.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti je ukládá se ministru financí.