Vojenské zaopatřovací požitky gážistů, zařaděných v hodnostních třídách, čekatelů a gážistů mimo hodnostní třídy (poddůstojníků z povolání) jsou:

Gážisté (čekatelé) z povolání nabývají nároku na přeložení do trvalé výslužby:

Gážistům (čekatelům), majícím méně než 10 služebních let započitatelných, přísluší nárok na trvalé pouze tehdy, když pozbyli způsobilosti k vojenskému povolání:

Gážista (čekatel), jenž se stal z důvodů zdravotních trvale neschopným vojenského povolání, má méně než 10 služebních let započitatelných a nemá podle § 3 tohoto zákona nároku na trvalé výslužné, dostane odbytné. Odbytné činí až do pěti služebních let započitatelných jednoroční služné, při více než pěti služebních letech započitatelných dvouleté služné, kterého gážista (čekatel) naposledy požíval.

Podmínky ustanovení §§ 2b, 3 a 4 nutno zjistiti superarbitračním řízením.

Vojenské osoby - vyjímajíc justiční důstojníky jako soudce - mohou býti dány do výslužby (mohou obdržeti odbytné podle § 4) bez superarbitračního řízení a bez vlastní žádosti:

Výslužné vyměřuje se podle služební doby započitatelné a podle pensijní základny. Tato základna rovná se poslednímu služnému, k němuž se připočítá:

Vojenským osobám, které se staly neschopnými vojenské služby oslepnutím na obě oči, zeslábnutím zraku, takže mohou rozeznávati pouze velké předměty z nejbližší vzdálenosti nebo rozlišovati světlo ode tmy, pak ochrnutím, takže tělem nevládnou, nebo jinou těžkou poruchou zdraví stejného stupně, bude připočteno, stala-li se tato poškození bez jejich úmyslné viny při vykonávání služby, při výměře výslužného deset služebních let.

Totéž platí, stanou-li se vojenské osoby neschopnými vojenské služby následkem úrazu, utrpěného v míru bez jejich úmyslné viny při vykonávání vojenské služby a v bezprostřední souvislosti s touto službou. Podmínkou v tomto případě jest, že neschopnost vojenské služby nastala během jednoho roku po úrazu.

Osobám, které se staly v jiných případech neschopnými vojenské služby pro těžkou poruchu zdraví, které však úmyslně nezavinily, nejsou-li vůbec výdělku schopny, může býti při výměře služného a v dohodě s ministerstvem financí připočteno až deset služebních let.

Ve výjimečných případech, hodných zvláštního zření, může vojenská správa v dohodě s ministerstvem financí výslužné nad to ještě přiměřeně zvýšiti.

Celkové výslužné nesmí však převyšovati pensijní základny (§ 6).

Podmínkou pro zvýšení služného jest:

Výslužné gážisty, zařaděného do hodnostních tříd, nesmí býti vyměřeno částkou nižší než 1800 Kč, u čekatele nižší než 1600 Kč a u gážisty mimo hodnostní třídy nižší než 1400 Kč ročně.

Vojenským osobám ve výslužbě, které byly po přeložení do výslužby povolány do činné služby vojenské a tuto službu skutečně konaly, vyměří se výslužné znovu po opětném přeložení do výslužby podle celkové započitatelné služební doby.

Výslužné nutno znovu vyměřiti též gážistovi (čekateli) ve výslužbě, povolanému do činné služby vojenské, při postoupení do vyšší hodnostní třídy nebo do vyššího platového stupně.

Pensijní základnu pro novou výměru tvoří:

Vojenské osoby z povolání v činné službě, které

Vojenským osobám, které vstupují do výslužby a mají nárok na trvalé výslužné, může býti povoleno odbytné ve výši dvouletého posledně požívaného služného, zřeknou-li se pravoplatně nároku na zaopatřovací požitky, vyplývající z dosavadní vojenské služby, a to pro sebe, a jsou-li ženati, i pro svou rodinu, a předloží-li písemný souhlas manželčin.

Bylo-li s pensijní výplatou již započato, hradí se vyplacené částky z odbytného.

Gážisté (čekatelé) ve výslužbě, vstoupivší do civilní státní (jí rovné) služby - vyjímajíc službu za denní nebo týdenní plat - pozbývají nároku na vojenské výslužné 1. dnem toho měsíce, ve kterém se počíná nárok na plat z nové služby. Přídavek za zranění, mají-li jaký, vyplácí se jim dále.

Nepřevyšují-li veškeré s novým místem služebním spojené příjmy (cenu naturálních požitků v to počítajíc), aspoň o 1/3 vojenské výslužné, přísluší příplatek vojenský ve výši rozdílu mezi výše zmíněnými příjmy a výslužným, zvýšeným o 1/3 na účet vojenské správy. Tento příplatek nesmí býti vyšší posledně požívaného vojenského výslužného a vyplácí se tak dlouho, dokud výše zmíněné příjmy nepřevyšují aspoň o 1/3 toto výslužné.

Při vystoupení z civilních státních (jim rovných) služeb bez nároku na trvalé civilní zaopatření, nabudou osoby v předcházejícím paragrafu označené zase nároku na vojenské zaopatřovací požitky, které měly před vstupem do civilní služby, ovšem pokud nevypršela lhůta, na kterou byly tyto požitky přiznány (§ 19).

Je-li při odchodu z civilní státní (jí rovné) služby přiznané civilní výslužné menší než-li původně vyměřené vojenské výslužné, přísluší rozdíl mezi oběma požitky na účet vojenské správy.

Vojenské osoby ve výslužbě, které rozsudkem trestního soudu pozbyly svého postavení v civilní státní (jí rovné) službě, nemohou už nabýti nároku na zaopatřovací požitky vojenské.

Gážisté (čekatelé) z povolání, konající službu činnou do výslužného započitatelnou - vyjímajíc službu za renumeraci (§ 9b) - platí příspěvek na výslužné.

Tento příspěvek činí 8 % pensijní základny (§ 6) a sráží se gážistům (čekatelům) předem v měsíčních částkách.

Osoby, které dosáhly nároku na plné výslužné, platí příspěvek pouze ze zvýšení pensijní základny.

Příspěvek na výslužné neplatí se po dobu mobilisace, dovolené s čekaným, nebo dovolené bez požitků, jakož i po dobu mimořádných poměrů (§§ 17 a 18 zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n.).

Gážisté a čekatelé v záloze, povolaní přechodně do činné služby, mají nárok na výslužné:

Výslužné činí

při 20 - 49%ní ztrátě způsobilosti k občanskému povolání 50 %,

při 50 - 74%ní ztrátě způsobilosti k občanskému povolání 75 %,

při 75 - 100%ní ztrátě způsobilosti k občanskému povolání 100 %

výslužného podle § 6, po případě podle nejnižší výměry výslužného podle § 8.

Výslužné přiznává se podle trvalé nebo dočasné újmy na způsobilosti k občanskému povolání buď trvale nebo dočasně.

Ustanovení § 7 platí obdobně i pro gážisty a čekatele v záloze.

Výslužné, přiznané trvale, může býti zvýšeno na žádost poživatelovu, když se novým superarbitračním řízením prokáže, že jeho původní nezpůsobilost k občanskému povolání bez jeho viny vzrostla zhoršením poruchy (poškození) zdraví, která byla základem jeho nároku na výslužné. Zvýšení výslužného může býti požadováno nejdéle v době deseti let od přiznání prvotního výslužného.

Gážistům a čekatelům s dočasnou újmou na způsobilosti k občanskému povolání může býti výslužné vyměřeno nejvýše na jeden rok.

Před vypršením této lhůty nutno provésti nové superarbitrační řízení.

Podle výsledku tohoto řízení bude výslužné přiznané dočasně buď zastaveno - nesplňuje-li již superarbitrovaná osoba podmínek zákona - nebo znovu vyměřeno a nejdéle na další dvě léta přiznáno.

V tomto případě nutno provésti včas nové superarbitrační řízení a výslužné obdobně buď zastaviti, nebo nejdéle na další dvě léta prodloužiti, po případě znovu vyměřiti.

Prokáže-li se následujícím superarbitračním řízením, že superarbitrovaný nepozbyl nároku na výslužné, vyměří a přizná se mu toto trvale.

Gážistům (čekatelům), kteří jsou zároveň v civilních státních (jim rovných) službách, vyhovují podmínkám § 16: 2 a jsou zároveň neschopni civilní služby, vyměří se výslužné podle zákona jim příznivějšího, t. j. buď podle tohoto zákona podle vojenské služební doby a vojenských započitatelných požitků (§ 6), nebo podle zákona civilního.

Výslužné vyměřené podle započitatelné vojenské služby (beze zření na civilní službu) a vojenských požitků hradí správa vojenská, vznikne-li nějaká přebytek, hradí jej správa civilní.

Gážisté a čekatelé vojenské služby neschopní, kteří nepozbyli způsobilosti k civilní službě státní, nebo službě jí rovné, nebo ačkoliv jejich nezpůsobilost k této civilní službě byla patřičně prokázána, přece ji dále vykonávají, nemají nároku na vojenské zaopatřovací požitky - vyjímajíc přídavek za zranění - a nenabudou ho ani tehdy, když budou později v civilním zaměstnání dáni do výslužby.

Gážistovi (čekateli), jenž byl nucen do tří let po posledním vystoupení z činné služby vojenské opustiti civilní státní (jí rovnou) službu, zachovává se nárok na vojenské výslužné, je-li toto vyšší civilního výslužného.

Státním zaměstnancům (jim na roveň postaveným) na odpočinku, kteří mají hodnost gážisty (čekatele) v záloze a byli přechodně povoláni do činné služby - vyjímajíc cvičení ve zbrani (cvičení služební) a službu na zkoušku - přísluší po odchodu z činné služby přídavek k výslužnému na účet vojenské správy. Tento přídavek činí 2.4 % vojenské pensijní základny (§ 6) za každý služební rok nepřevyšující počet služebních let, předepsaných pro nárok na plné výslužné. Zjištění nezpůsobilosti ke službě vojenské nebo civilní se v tomto případě nevyžaduje.

Nárok na výslužné jest zjistiti superarbitračním řízením a uplatniti nejdéle do pěti let po vystoupení z poslední činné služby vojenské, po případě u osob, kterým byl nárok na výslužné podle opětného superarbitračního řízení odepřen, do tří let ode dne, v kterém byl gážista (čekatel) naposledy představen superarbitrační komisi.

Nároku na výslužné nemá gážista (čekatel), jehož roční příjem převyšuje 8.000 Kč. Je-li však vyšší jeho příjem menší než součet 8.000 Kč a výslužného (§ 17), které by gážistovi (čekateli) jinak příslušelo, jest mu přiznati důchod v částce, doplňující tento součet.

Do příjmu se započítává příjem všech osob, k jejichž výživě gážista (čekatel) podle zákona je povinen přispívati a jež s ním bydlí ve společné domácnosti.

Příjem gážisty (čekatele) a osob, uvedených v odstavci 2., z činnosti hospodářsky nesamostatné započítává se pouze polovičkou.

Žijí-li s gážistou (čekatelem) ve společné domácnosti osoby, k jejichž výživě on podle zákona jest povinen přispívati a skutečně přispívá, zvyšuje se částka uvedená v prvním odstavci tohoto paragrafu o 10 % za každou jednotlivou takovou osobu, nejvýše však o 4.000 Kč ročně.

Vojenská správa jest oprávněna kdykoliv znovu prozkoumati podmínky výslužného a podrobiti gážistu (čekatele) novému superarbitračnímu řízení a podle výsledku výslužné případně zmenšiti nebo zastaviti.

Do služební doby se započítá:

Za služby ve válce započítají se při výměře výslužného i léta válečná, a to za každý rok kalendářní jeden rok válečný.

Nárok na započítání jednoho roku válečného má ten, kdo v tom roce za války konal aspoň 3 měsíce činnou službu, nebo se zúčastnil boje, nebo utrpěl poruchu (poškození) zdraví před nepřítelem, nebo se stal nezpůsobilým ke službě následkem válečných útrap, tedy i epidemických nemocí.

Čas zajetí počítá se jednoduše.

Které období dlužno počítati za léta válečná, určí se vládním nařízením.

Do služební doby se nezapočítá:

Výslužné přísluší předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínaje prvním dnem měsíce, následujícího po zastavení aktivních požitků.

V případech §§ 16 a 22 počíná se nárok na výslužné a na přídavek prvním dnem toho měsíce, který následuje po dni vystoupení z činné vojenské služby. Byl-li však nárok na výslužné uplatněn podle § 23 teprve po vystoupení z činné služby, počíná se nárok na výslužné - je-li jaký - prvním dnem toho měsíce, v kterém byl nárok uplatněn.

Nárok na zvýšené nebo zmenšené výslužné (§§ 18 a 25) počíná se prvním dnem toho měsíce, který následuje po provedení superarbitračního řízení.

Nároku na výslužné pozbývá poživatel:

Gážisté požívající trvalého výslužného, jejichž zaopatřovací požitky nepřevyšují pensijní základny gážisty nejvyššího platového stupně IX. hodnostní třídy, a čekatelé mají nárok na zaopatření invalidovní, když pozbyli nejméně 85 % schopnosti k výdělku za okolností uvedených v § 3, potřebují zvláštní péče a jsou nemajetni.

Osobám, jimž přísluší nárok na zaopatření invalidovní, udílí ministerstvo národní obrany na jejich žádost buď

Nárok na umístění v invalidovně mají, pokud stačí místo, gážisté a čekatelé, jejichž zdravotní stav vyžaduje neustálé cizí péče. Přednost mají váleční poškozenci.

Nejsou-li všechna místa obsazena, mohou býti v invalidovně umístěny na tuto dobu též osoby, jimž byl přiznán nárok na zaopatření invalidovní s volným bydlištěm.

S umístěním v invalidovně spojen jest pro invalidu i jeho rodinu nárok na byt, přiměřený místním poměrům invalidovny, nárok na lékařské ošetřování a na léky.

Za byt platí gážista (čekatel) vojenské správě náhradu, která se určí podle místních poměrů nařízením.

Osobám, jimž bylo uděleno zaopatření invalidovní, přísluší místo výslužného invalidní služné ve výměře 90 % pensijní základny (§ 6).

Je-li invalidní služné menší výslužného, přísluší invalidovi služné ve výši výslužného. Invalidní služné nesmí však nikdy převyšovati pensijní základny gážisty IX. hodnostní třídy nejvyššího platového stupně.

Invalidní služné platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách počínaje prvním dnem toho měsíce, v kterém bylo přiznáno.

Nárok na invalidní služné pomíjí obdobně podle ustanovení § 30, jakož i posledním dnem toho měsíce, v kterém pominuly nebo se změnily podmínky, za nichž bylo zaopatření invalidovní přiznáno.

Nárok na byt v invalidovně počíná se dnem udělení místního invalidovního zaopatření a končí se 28 dní po vystoupení z tohoto zaopatření.

Zemřela-li osoba, požívající místního zaopatření invalidovního, mohou členové rodiny, kteří bydleli se zemřelým, použíti bytu ještě tři měsíce po jeho úmrtí.

Osoby, které pozbyly vojenské hodnosti, pozbývají nároku na ponechání v místním zaopatření a dostanou zaopatření invalidovní s volným bydlištěm, ovšem pokud ještě trvá nárok na zaopatření invalidovní (2. odstavec tohoto paragrafu).

Nárok na vdovský důchod podle § 38 má vdova po gážistovi (čekateli) z povolání, jenž:

Vdově po gážistovi (čekateli) v záloze přísluší vdovský důchod podle § 38, když manžel

Vdovám po gážistech (čekatelích) přísluší důchod vdovský podle §§ 36 a 37 ve výši 2/3 výslužného, kterého požíval manžel nebo které by mu bylo podle §§ 6 a 17 příslušelo, nejméně však 40 % a nejvýše 50 % pensijní základny s výhradou označenou v § 40.

Vdově po gážistovi (čekateli), který byl dodatečně povýšen do nejblíže vyšší hodnostní třídy, vyměří se důchod podle pensijní základny nejnižšího platového stupně této hodnostní třídy, nedosáhl-li časovým postupem vyššího platového stupně téže nebo vyšší hodnostní třídy.

Vdovám po gážistech (čekatelích) z povolání, zemřelých v činné službě (na dovolené s čekaným nebo bez požitků), které nemají nároku na vdovskou pensi podle § 36 a), ježto zemřelý manžel nesloužil ještě plných 10 započitatelných let, patří důchod vdovský ve výši 40 % pensijní základny.

Důchod vdovský nesmí býti nižší u vdov po gážistech v hodnostních třídách a čekatelích než 1.500 Kč, u vdov po gážistech mimo hodnostní třídy 1.100 Kč ročně.

Nemajetným vdovám po gážistech (čekatelích), kteří v době míru

Nároku na důchod vdovský nemá vdova:

Vdovám po gážistech (čekatelích) umístěných v civilní státní (jí rovné) službě, majícím nárok na důchod vdovský podle tohoto zákona, přizná se tento důchod i tehdy, když mají nárok na zaopatřovací požitky podle civilních pensijních pravidel.

Je-li tento důchod vyšší civilní vdovské pense, pomíjí nárok na zaopatření. Je-li tento důchod nižší civilní vdovské pense, přísluší vdově částka, o kterou převyšuje civilní vdovská pense důchod vdovský podle §§ 38 a 40.

Tato částka zatěžuje civilní správu.

Vdovy, které nabyly nároku na zaopatření vlastní službou, nepozbývají nároku na důchod vdovský podle tohoto zákona.

Bude-li pro obor civilní správy v tomto směru zavedeno jiné pravidlo, bude platiti i pro obor správy vojenské.

Nárok na důchod vdovský nemá vdova po gážistovi (čekateli) v záloze (§ 37), jejíž roční příjem převyšuje 8.000 Kč. Je-li však vyšší její příjem menší než součet 8.000 Kč a důchodu vdovského, který by vdově jinak příslušel, jest jí přiznati důchod v částce, doplňující tento součet.

Pro započítání příjmů jiných osob a z vlastní práce, jakož i pro případné zvýšení této částky platí obdobně ustanovení § 24.

Důchod vdovský přísluší předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínaje prvním dnem měsíce, který následuje po úmrtí manželově.

Nárok na zvýšený důchod podle § 41 počíná se dnem, který ustanoví ministerstvo národní obrany.

Nároku na důchod vdovský pozbývá vdova:

Vdova, jíž byla výplata důchodu zastavena proto, že se znovu provdala (§ 47b), může si vyhraditi právo na dosavadní důchod vdovský pro ten případ, že by znovu ovdověla, nebo může, zříkajíc se této výhody, přijmouti odbytné.

V prvním případě nabude zase nároku na bývalý důchod tehdy, když druhý manžel zemře nebo když druhé manželství bylo pravoplatně zrušeno nebo prohlášeno za neplatné.

Má-li však vdova nárok na důchod vdovský z druhého manželství, přísluší jí pouze jeden důchod, a to v částce vyšší.

Výplata důchodu vdovského počne se v těchto případech 1. dnem toho měsíce, který následuje po dni úmrtí, nebo po dni, kterým se počíná právní působnost soudního rozhodnutí.

Odbytné může býti vyžádáno do tří let počínajíc dnem provdání a rovná se, jsou-li v den provdání nezaopatřené děti, požívající příspěvku na vychování, jednomu a půl ročnímu, není-li těchto dětí, tříletému důchodu vdovskému.

Za okolností hodných zvláštního zření může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí povoliti zaopatřovací požitek zcela nebo z části vdově, která podle ustanovení § 36 (předposlední odstavec), § 37 (poslední odstavec) a § 42, bod a) a e), nemá nároku na důchod vdovský.

Nevinné vdově (manželce) po osobě, která pozbyla podle § 10 nároku na zaopatřovací požitky, jíž by jinak přináležel v případě smrti propuštěného nárok na vdovskou pensi, jakmile by nález nabyl pravoplatnosti, může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí v případech hodných zvláštního zření přiznati příspěvek na výživu, nejvýše však ve výměře její normální vdovské pense, ode dne úmrtí propuštěného, a nebyl-li přiznán příspěvek podle 2. odstavce § 10, již ode dne, kterým byly propuštěnému zastaveny požitky.

Ministerstvo národní obrany může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznání příspěvku na výživu a podle výsledku výplatu tohoto požitku přechodně nebo trvale zastaviti.

Manželským nebo pozdějším sňatkem legitimovaným, nemanželským a adoptovaným dětem po gážistech (čekatelích), spadajících pod ustanovení §§ 36, 37 a 39, jakož i schovancům náleží příspěvek na vychování ve výši 1/5 vdovského důchodu (§§ 38 - 40) pro každé z nich.

Předpokladem práv jest

Příspěvek na vychování pro jedno dítě nesmí přesahovati ročně 1200 Kč a úhrn příspěvků na vychování pro všechny děti nesmí převyšovati důchod vdovský (§§ 38 - 40).

Dětem úplně osiřelým nebo jim na roveň postaveným - pokud nepozbyly pro svoji osobu nároky na zaopatřovací požitek - patří sirotčí důchod v celkové částce 1/2 důchodu vdovského (§§ 38 - 40), nejvýše však pro jedno dítě 2000 Kč.

Jestliže by však úhrn normálních příspěvků na vychování, který by podle § 50 býval náležel matce (maceše), převyšoval důchod sirotčí, budiž tato převyšující částka poukázána jako přídavek k důchodu sirotčímu podle hlav, a to tím způsobem, že kdykoliv některé dítě pozbude práva na důchod, srážejí se příspěvky na vychování, které na toto dítě připadají, a to tak dlouho, až ona převyšující částka je úplně vyčerpána a zbude toliko úplný sirotčí důchod.

Důchod sirotčí i s přídavky nesmí býti větší než důchod vdovský podle §§ 38 - 40.

Na děti jmenované v § 50a) a b) se ustanovení § 52 nevztahuje. Jsou-li tu vedle těchto dětí také děti manželské, mající právo na důchod sirotčí, nesmějí příspěvky na výchovu oněch s důchodem sirotčím a přídavky těchto přesahovati hranici, uvedenou v posledním odstavci § 52.

V případech uvedených v § 49 mohou se povoliti příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem.

Mají-li nebo získají-li děti v § 50, odstavce a) a b), jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na vychování nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných prostředků veřejných, započte se tento požitek do příspěvku na vychování, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona.

Běžné normální zaopatřovací požitky vdovy a dětí po gážistovi (čekateli), který zemřel ve výslužbě, nesmějí dohromady převyšovati normální výslužné zemřelého.

Ustanovení v § 43 platí obdobně pro sirotky (schovance) po gážistovi (čekateli), který byl v státní civilní (jí rovné) službě.

Příspěvek na vychování (důchod sirotčí) nepřísluší sirotku (schovanci) po gážistovi (čekateli), jenž pozbyl nároku na výslužné podle ustanovení § 30 d), e) a f). Nároku nemá též sirotek (schovanec), jenž byl za života svého otce odsouzen pravoplatně pro zločin a nepominuly-li ještě v den úmrtí otce následky trestu.

Nároku na příspěvek na vychování (důchod sirotčí) nemá sirotek (schovanec) po gážistovi (čekateli) v záloze (§ 37), jehož roční příjem převyšuje 8.000 Kč.

Je-li však vyšší jeho příjem menší než součet 8.000 Kč a příspěvku na vychování (důchodu sirotčího), který by sirotku (schovanci) jinak příslušel, jest mu přiznati důchod v částce, doplňující tento součet.

Pro započítání příjmů jiných osob a příjmů z vlastní práce, jakož i pro případné zvýšení této částky platí obdobně ustanovení § 24.

Příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínaje prvním dnem měsíce, který následuje po dni úmrtí gážisty (čekatele) nebo vdovy.

Pro pohrobky počíná se nárok na tyto požitky dnem narození.

Nárok na příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) pomíjí obdobně podle ustanovení § 47 ((vyjímajíc bod f)( a také

Kdy pokládati jest sirotka (schovance) za zaopatřena, posuzuje se podle pravidel, platných pro civilní státní zaměstnance.

Po době uvedené v § 59 a) a b) může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí povoliti příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) zcela nebo z části všem dětem (schovancům) uvedeným v § 50, jsou-li nemajetny a jsou-li pro těžkou tělesnou nebo duševní chorobu úplně neschopny samostatně si opatřiti výživu, nebo pokud jde o nemajetné syny studující na vysokých školách, nemohli-li pro účast na světové válce studií dokončiti a studují-li s dobrým prospěchem, na dobu pro ukončení studií nezbytně potřebnou.

Jsou-li děti v zaopatření vdovy, patří příspěvek na vychování vdově, jinak zákonným zástupcům dětí, po případě zletilým dětem samostatně.

Vdově, která výchovu sirotků (schovanců) jí svěřených zanedbává, může vojenská správa výplatu příspěvků na vychování zastaviti. Příslušné částky požitků obdrží v tomto případě soudně ustanovený poručník.

Zemře-li vojenská osoba (gážista, čekatel) za okolností, uvedených v § 3 a), nebo padne-li před nepřítelem a nezanechá-li ani vdovy ani sirotků (schovanců), uvedených v § 50, přísluší rodičům vojenské osoby důchod:

Důchod rodičů činí 1/3 důchodu vdovského (§§ 38 a 40) pro jednu osobu.

Zemře-li jeden z rodičů, přechází nárok zemřelého za podmínek uvedených v § 63 na jeho další předky, při čemž předkové bližší mají přednost před vzdálenějšími.

Důchod předků platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínaje prvním dnem měsíce, který následuje po dni úmrtí vojenské osoby, po případě jednoho z rodičů. Nárok na tento důchod pomíjí obdobně podle ustanovení § 47.

Pro nárok na důchod rodičů (předků) gážistů (čekatelů), umístěných v civilní státní (jí rovné) službě, platí obdobně ustanovení § 43.

Vojenská správa jest oprávněna kdykoliv znovu prozkoumati podmínky důchodu a podle výsledku důchod znovu vyměřiti nebo zastaviti.

Přídavek za zranění se přiznání nezávisle na výslužném a vyměří se pouze podle následků zranění (poruchy zdraví) buď trvale nebo dočasně. Nárok na tento přídavek nutno zjistiti superarbitračním řízením. Předpokladem jest, že událost, na níž se zakládá nárok na přídavek, souvisela se službou válečnou.

Gážistům, zařaděným v hodnostních třídách a čekatelům, trvale neschopným služby vojenské, přísluší přídavek za zranění trvale podle následků zranění (poruchy zdraví) v této roční výměře:

Gážistům mimo hodnostní třídy přísluší za stejných předpokladů tato výměra:

podle odstavce a) 360 Kč,

podle odstavce b) 480 Kč,

podle odstavce c), d) a e) 720 Kč,

podle odstavce f) a g) 1680 Kč.

Úhrn přídavků za zranění, po případě podle odstavců b) až g) jedné osobě příslušející, nesmí převyšovati u gážistů v hodnostních třídách a čekatelů 4200 Kč, u gážistů mimo hodnostní třídy 1680 Kč ročně.

Nárok na přídavek za zranění jest nutno uplatniti do pěti let po události, která tento nárok odůvodňuje.

Z přídavků za zranění nutno hraditi náklad na opravu a nové pořízení prothés.

Přídavek za zranění pravoplatně přiznaný může býti patřičně zvýšen, prokáže-li se pozdějším superarbitračním řízením, že se zdravotní stav poškozencův zhoršil následkem události, k která byla základem jeho nároku na přídavek za zranění.

Gážistům a čekatelům přizná se přídavek za zranění podle §§ 67 a 68, i když náleželi v době poranění (poruchy zdraví) do stavu mužstva.

Obdobně se přizná a vyměří příslušející přídavek za zranění podle ustanovení § 67 a 68 bývalým gážistům a čekatelům, kteří vojenské hodnosti pozbyli nebo byli propuštěni, když minula jejich povinnost ke službě.

Gážisté (čekatelé) dočasně neschopní vojenské služby, kteří odcházejí z činné služby, nebo byli ponecháni v neaktivitě nebo odcházejí na dovolenou s čekaným, mají - jsou-li splněny podmínky § 67 - nárok na dočasný přídavek za zranění ve výši ustanovené v §§ 67 a 68, a to na dobu superarbitračním řízením ustanovenou, nejdéle však na dvě léta nebo na dobu dovolené s čekaným.

Podle výsledku nové superarbitrace poukáže se přídavek za zranění trvale nebo dočasně v přiměřené výši nebo se zastaví.

Přídavek za zranění platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách obdobně podle ustanovení § 29, nejdříve však prvním dnem toho měsíce, který následuje po představení gážisty (čekatele) superarbitrační komisi.

Nároku na přídavek za zranění pozbývá poživatel:

Z přídavku za zranění neplatí se daně ani poplatky. Tento přídavek nemůže býti také zabaven.

Vojenským osobám, které se staly následkem služby válečné neschopnými vojenské služby a požívají trvalého výslužného (invalidního služného) podle tohoto zákona, přísluší válečný přídavek.

Tento přídavek činí:

Nárok na válečný přídavek může býti uplatněn do tří let po skončené demobilisaci, poukazuje se k výplatě prvním dnem měsíce, v kterém byl přiznán, zaniká zároveň s nárokem na výslužné a přestává přechodně na dobu činné služby (doplněk k výslužnému).

Čekatelům, kteří se následkem služby válečné stali neschopnými vojenské služby, vyměří se výslužné ve výši, určené pro gážisty XI. hodnostní třídy nejnižšího platového stupně.

Pozůstalým po gážistech zařaděných v hodnostních třídách, kteří za války byli povoláni na místa, pro která je podle organisace předepsána vyšší hodnost nežli jejich, a kteří při vykonávání této služby padli před nepřítelem nebo zemřeli následkem poruchy (poškození) zdraví, již utrpěli v polní službě, vyměří se zaopatřovací požitky v té výši, která by jim příslušela, kdyby manžel (otec) byl dostával požitky nejnižšího platového stupně hodnostní třídy nejblíže vyšší, ovšem nedosáhl-li časovým postupem vyššího platového stupně téže nebo vyšší hodnostní třídy.

Pozůstalým po gážistech (čekatelích), kteří padli před nepřítelem nebo zemřeli následkem poruchy (poškození) zdraví, již utrpěli službou v poli, a byli by do 6 měsíců, počínaje ode dne úmrtí, postoupili do požitků vyšší hodnostní třídy, po případě do vyššího platového stupně, budou přiznány zaopatřovací požitky podle nejnižšího platového stupně nejblíže vyšší třídy hodnostní, po případě nejblíže vyššího stupně jejich hodnostní třídy, ovšem nedosáhl-li v prvním případě časovým postupem vyššího platového stupně téže nebo vyšší hodnostní třídy.

Pozůstalým po gážistech (čekatelích), kteří padli před nepřítelem, nebo zemřeli do tří let po skončení demobilisace následkem poruchy (poškození) zdraví, již utrpěli službou v poli, zvýší se zaopatřovací požitky podle §§ 38, 40, 50 a 52 o 50 %.

Toto zvýšení nesmí převyšovati:

Služba ztrávená v čs. legiích započítá se při výměře výslužného podle zákona ze dne 24./VII. 1919 (číslo 462 Sb. z. a n.) a podle nařízení vlády republiky Československé ze dne 4./III. 1920 (číslo 151 Sb. z. a n.) trojnásobně, a to od prvního dne toho měsíce, kdy byla podána přihláška nebo bylo provedeno zařadění do čs. legií (nebo do spojenecké armády, když tato doba uznána za legionářskou) až do 31. prosince 1919, pokud se týče do vystoupení z legií, stalo-li se toto před 31. prosincem 1919.

Služební doba počítá se podle počtu kalendářních měsíců, při čemž neúplný měsíc jest počítati za celý.

Těm, kterým se z vojenských služebních důvodů bylo nebo bude možno vrátiti na území Čs. republiky až po 31. prosinci 1919, končí se služba v legiích dnem jejich návratu do republiky, pokud tento návrat nebyl oddálen jejich zaviněním, resp. přidělením k nějakému služebnímu postavení nevyplývajícímu přímo z jejich poměru legionářského, avšak nejpozději do 30./XI. 1920.

Příslušníkům čs. legií, kteří se stali službou v čs. zahraničním vojsku vojenské službu neschopnými a zároveň pozbyli nejméně 20 % způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, přináleží výslužné podle ustanovení platných pro vojenské osoby z povolání, a to i tehdy, když jsou příslušníky cizích států, avšak nevstoupili-li do jejich služeb.

Nároky pozůstalých po zemřelých (padlých) legionářích jsou nezávislé na čs. státním občanství.

Nezbytnou podmínkou jest však, že zemřelý (padlý) byl v den úmrtí příslušníkem čs. legií.

Léta válečná, ztrávená v bývalé rak.-uherské (rakouské, uherské) armádě, započítají se podle ustanovení § 27, 1. a 2. odstavec. Doba v zajetí počítá se stejně jako léta válečná.

Kromě toho započítají se pouze pro výměru vojenských požitků zaopatřovacích ještě:

Vojenským osobám přiděleným letectvu započítá se služební doba ztrávená v činné službě letecké dvojnásobně.

Činnou leteckou službu koná ten, kdo jest určen k letu jako pilot nebo pozorovatel a skutečně lítá.

Započítání této doby vylučuje započítání roku válečného. Bylo-li by v jednom roku započítání válečného roku příznivější, započítá se pouze rok válečný.

Pilotům a pozorovatelům, jakož i jiným vojenským osobám služebně k letu určeným přísluší přídavek k výslužnému, když při letu přišli k úrazu a pozbyli tím způsobilosti k vojenské službě.

Tento přídavek se přizná, vyměří a vyplácí ve stejné výši a za stejných okolností jako válečný přídavek podle §§ 74 a 75.

Osoby, které jsou v civilních státních (jim rovných) službách a byly zaměstnány v poli přiměřeně podle své hodnosti - aniž se tak stalo podle branného zákona nebo podle zákona o válečných úkonech - a které se staly válečnou službou neschopnými civilní služby, mají nárok na zaopatřovací požitky podle civilních pensijních zákonů jako při úrazu v civilní službě na účet civilní správy.

Při zranění (poruše zdraví), které u vojenských osob by tvořilo základ nároku na přídavek za zranění, přizná a vyměří se přídavek za zranění na účet vojenské správy osobám v předcházejícím paragrafu uvedeným obdobně podle ustanovení §§ 66 - 73, a to zaměstnancům v hodnosti úředníků ve výši, stanovené pro vojenské gážisty zařaděné v hodnostních třídách, zaměstnancům náležejícím do stavu podúředníků a zřízenců ve výši určené v § 68.

Pozůstalým po osobách, uvedených v § 86, které padly před nepřítelem nebo zemřely následkem poranění před nepřítelem, nebo do tří let po skončení demobilisace následkem poruchy (poškození) zdraví, přivoděné službou polní, příslušejí zaopatřovací požitky podle ustanovení civilních pensijních zákonů jako při úrazu v civilní službě na účet civilní správy.

Ženským ošetřovatelkám (z povolání i výpomocným), zaměstnaným za stálý plat při ošetřování raněných a nemocných ve vojenských léčebných ústavech, přísluší výslužné až do 1200 Kč, když

Nároky na zaopatřovací požitky osob, přibraných podle zákona o válečných úkonech k osobním pracím nebo použitých k dobrovolným službám, jsou upraveny zákony o válečných úkonech. Podle týchž pravidel posuzovati dlužno též nárok na zaopatřovací požitky osob povolaných ke zvláštním úkonům za mobilisace a ve válce § 3 branného zákona.

Pozůstalým po vojenských osobách, které požívaly vojenských zaopatřovacích požitků, i když vojenské hodnosti pozbyly, přísluší mimo nárok na zaopatřovací požitky - mají-li jej - úmrtné ve výši tříměsíčního skutečně vyplaceného výslužného (invalidního služného).

Nárok na úmrtné má nejprve vdova. Tato pozbývá nároku, nežila-li se zemřelým ve společné domácnosti, ledaže tak učinila se svolením manželovým nebo též jeho vinou, nebo ze zdravotních důvodů.

Není-li vdovy, náleží úmrtné nerozdílnou rukou manželských (legitimovaným) potomkům, kteří byli v opatrování zemřelého, není-li ani těch, manželským (legitimovaným) potomkům, které obstarali pohřeb na vlastní útraty nebo ošetřovali zemřelého před jeho úmrtím.

Ustanovení třetího odstavce platí obdobně při úmrtí svobodných (ovdovělých, rozvedených), bezdětných vojenských osob, ve prospěch zákonitých dědiců.

Jinak může býti úmrtné, nebo jeho část, přiznáno osobám, které prokáží, že zemřelému vystrojily na vlastní útraty pohřeb nebo jej před smrtí ošetřovaly.

Úmrtné může býti zabaveno jen do třetiny, a to pouze na útraty pohřební, jinak je nezabavitelno.

Pozůstalým ve vojenských osobách, které dostávaly příplatky k výslužnému podle § 13, odstavec 2., přizná a vyměří se úmrtné ve výši tříměsíčního rozdílu mezi vojenským a civilním výslužným na účet vojenské správy.

V případech § 20 přizná se úmrtné podle požívaných vojenských požitků zaopatřovacích. Případný doplatek na úmrtné, plynoucí z doplňku k výslužnému na účet civilní správy, zatěžuje civilní správu.

Choromyslné gážisty a čekatele požívající služného, čekaného nebo zaopatřovacích požitků - vyjímajíc osoby, které vojenské hodnosti pozbyly - umístí vojenská správa ve vojenském nebo civilním léčebném ústavu pro choromyslné, když:

Příslušníci osob nezvěstných před nepřítelem mají stejné právo na zaopatřovací požitky jako pozůstalí po osobách padlých před nepřítelem; příslušníci osob jinak nezvěstných mají nárok jako pozůstalí po osobách zemřelých.

Příslušníci nezvěstných gážistů (čekatelů), umístěných v civilní státní (jí rovné) službě, mají nárok na tyto požitky pouze tenkráte a potud, když a pokud příjem z této služby plynoucí nepřevyšuje požitků, které by jim podle předcházejícího odstavce příslušely.

Zaopatřovací požitky se vyměří a vyplácejí příslušníkům osob nezvěstných podle tohoto zákona počínajíc prvním dnem toho měsíce, který následuje po dni nezvěstnosti, a to tak dlouho, až se nezvěstný zase objeví, nebo bude prohlášen za mrtvého, ovšem pokud nárok na tyto požitky ještě trvá.

Pro zabavení a postoupení zaopatřovacích požitků platí stejné předpisy jako pro civilní státní zaměstnance, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Postup nebo jakékoliv právní jednání, příčící se těmto ustanovením, nemá právního účinku.

Civilní státní službě jsou podle tohoto zákona na roveň postaveny veškeré civilní služby (skutečné nebo zatímné) za stálý plat od státu, župy (země, kraje), okresu, obce, měst s právem municipálním, nebo jejich podniků, jakož i veřejných fondů a drah veřejné dopravě sloužících, je-li s těmito službami soustavně spojeno právo na zaopatření.

Doba činné služby, ztrávená před zřízením čs. státu ve vojště dohodových spojenců nebo v rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armádě, dále ve službách dvorních, jakož i doba služby u úřadů likvidačních bývalé rakousko-uherské vlády až do 31. ledna 1920 započítá se při výměře výslužného stejně jako doba služby v čs. vojště podle § 26 tohoto zákona. Které úřady jest míti za úřady likvidační podle tohoto zákona, určí zvláštní nařízení.

Doba činné služby v čs. vojsku (vyjímajíc zahraniční vojsko) před účinností tohoto zákona započítá se podle ustanovení §§ 26 a 84 tohoto zákona.

Služební doba, ztrávená před státním převratem ve službách uvedených v §§ 12, 13, 63, 64, 65 a 110 zákona ze dne 27./XII. 1875, číslo 158 ř. z., pokud se týče §§ 12, 13, 63, 64, 65 a 110 uherského zák. čl. LI:1875, započítá se při výměře výslužného dosavadním způsobem.

Doba od 1./X. 1908 do 30./IV. 1909, jakož i válečná léta 1914 - 1918 započítají se při výměře výslužného podle dosavad platných předpisů (§§ 10 a 11 zákona ze dne 27./XII. 1875, číslo 158 ř. z., pokud se týče §§ 10 a 11 uherského zák. čl. LI:1875 a cís. nař. ze dne 13./IV. 1909 (uveřejněného ve Věstníku věcném býv. min. války č. 13 z r. 1909) a 9./VI. 1915, č. 361 ř. z. z r. 1915, a nařízení bývalého ministerstva zemské obrany ze dne 10./XII. 1915, č. 362 ř. z. z r. 1915, pokud se týče § 6 uh. zák. čl. XIII:1915 a nařízení býv. uh. ministerstva číslo 4401/M. E. z roku 1915.

Válečný rok 1919 započítá se při výměře výslužného podle usnesení ministerské rady ze dne 24. ledna 1920, vyhlášeného ve věstníku čs. ministerstva národní obrany, výnosy věcné, ze dne 15. května 1920, část 26, bod 276.

Vojenským osobám, které v zajetí - ač jim to bylo možno - nevstoupily do čs. legií, nezapočítá se doba ztrávená v zajetí vůbec.

Vojenským kapelníkům, přijatým do činné služby v čs. vojsku, může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí při výměře výslužného povoliti započítání určitého období, ztráveného v hodnosti vojenského kapelníka býv. rakousko-uherské (rakouské, uherské) armády.

Doba zproštění služby (příkaznosti) se nečítá.

Nároky na zaopatřovací požitky gážistů (čekatelů) bývalé rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armády, jimž byly přiznány zaopatřovací požitky bývalým státem rakousko-uherským (rakouským nebo uherským), jakož i nároky na zaopatřovací požitky a odbytné rakousko-uherských (rakouských nebo uherských) vojenských gážistů z povolání, nepřevzatých do činné služby v čs. vojsku, jsou upraveny zákonem ze dne 19. března 1920, číslo 194 Sb. z. a n.

Nárok gážistů a čekatelů v záloze, jimž příslušejí zaopatřovací požitky pouze v důsledku jejich služeb v bývalé rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armádě jest posuzovati podle vojenských zaopatřovacích zákonů a nařízení bývalé monarchie v den 28./X. 1918 platných.

Zvýšení zaopatřovacích požitků osob, uvedených v § 97, provádí se zvláštním zákonem.

Pro tyto osoby platí obdobně též ustanovení §§ 12, 14, 16, 18, 19, 23, 25, 30, 92, 94 a 95.

Gážisté (čekatelé) aktivního stavu - příslušníky bývalé rakousko-uherské (rakouské, uherské) armády v to počítaje - kteří byli přijati do činné služby v čs. armádě, sloužili v ní činně - v domácím nebo zahraničním vojsku - mají právo na zaopatřovací požitky nebo odbytné podle tohoto zákona, i když byli dáni do výslužby před účinností tohoto zákona, poněvadž,

Gážisté (čekatelé) bývalé rakousko-uherské (rakouské, uherské) armády, kteří byli přijati do čs. armády jako gážisté ve výslužbě, sloužili v ní činně s plnými aktivními požitky (doplněk k výslužnému) a byli přeloženi znovu do výslužby před skončením demobilisace, mají nárok na zaopatřovací požitky podle ustanovení § 99, když bylo superarbitračním řízením prokázáno, že se jejich zdravotní stav následkem poslední vojenské služby zhoršil, nebo když sloužili nejméně jeden rok činně v čs. armádě.

Nejsou-li tyto podmínky splněny, vyměří se zaopatřovací požitky podle dosavadních ustanovení a podle §§ 97 a 98. Gážistům, umístěným za remuneraci, vyměřují se znovu zaopatřovací požitky podle ustanovení §§ 9b), 26e), 97 a 98.

Poddůstojníkům z povolání, kteří byli přijati do čs. armády, sloužili v ní činně a byli dáni do výslužby jako rotmistři (letmistři, loďmistři), náležejí zaopatřovací požitky podle ustanovení tohoto zákona.

Přídavek za zranění, přiznaný podle zákona ze dne 27./XII. 18765, číslo 158 ř. z., pokud se týče uherského zák. čl. LI:1875, nebo přídavek, přiznaný výslovně místo přídavku za zranění, vyměří se jim znovu podle ustanovení tohoto zákona (§ 68).

Poddůstojníkům z povolání, kteří nebyli přijati do činné služby v čs. vojsku jako rotmistři (letmistři, loďmistři) a jejichž výdělečná schopnost byla následkem vojenské služby za světové války snížena nejméně o 20 %, přísluší invalidní důchod podle ustanovení zákona ze dne 20./II. 1920, číslo 142 Sb. z. a n., je-li tento důchod vyšší nežli vojenské požitky zaopatřovací.

Vojenským osobám ze stavu mužstva - poddůstojníky z povolání v to počítaje - jejichž nárok na vojenské požitky zaopatřovací povstal před světovou válkou, příslušejí tyto požitky podle dosud platných předpisů.

Zvýšení těchto požitků provádí se zvláštním zákonem.

Pro osoby ze stavu mužstva, jejichž nárok na vojenské požitky zaopatřovací povstal za světové války, končí nárok na tyto požitky podle dosavadních vojenských předpisů koncem dubna 1920. Od 1. května 1920 počínajíc platí pro tyto osoby zákon ze dne 20./II. 1920, čís. 142 Sb. z. a n. Podle zákona toho přísluší nárok na invalidní důchod jen těm válečným poškozencům (§ 1, lit. a), zákona ze dne 8. dubna 1919, číslo 199 Sb. z. a n.(, jejichž výdělečná schopnost byla snížena aspoň o 20 %.

Výjimku činí osoby, jejichž nárok na invalidní pensi vzešel za světové války, a to podle ustanovení §§ 72, 74 a 111 zákona ze dne 27./XII. 1875, číslo 158 ř. z., pokud se týče §§ 72, 74 a 111 uherského zák. čl. LI:1875, aniž jim patří důchod podle zákona ze dne 20./II. 1920, číslo 142 Sb. z. a n. Pro tyto osoby platí obdobně ustanovení § 102.

Nárok na tyto požitky jest ohlásiti u nejbližšího vojenského úřadu do jednoho roku od vyhlášení tohoto zákona. Nebyl-li nárok v této lhůtě přihlášen, zaniká.

Pozůstalým po gážistech (čekatelích) bývalé rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armády, kteří

Pozůstalým po gážistech (čekatelích), kteří byli přijati do čs. armády, sloužili v ní činně a zemřeli před účinností tohoto zákona, příslušejí zaopatřovací požitky podle tohoto zákona, když gážista (čekatel)

Pozůstalým po poddůstojnících z povolání, kteří byli přijati do čs. armády, sloužili v ní činně a zemřeli jako rotmistři (letmistři, loďmistři), náleží zaopatřovací požitky podle tohoto zákona.

Nárok na zaopatřovací požitky pozůstalých po poddůstojnících z povolání, kteří nebyli přijati do činné služby v čs. vojsku jako rotmistři (letmistři, loďmistři) a padli nebo zemřeli za světové války, posuzuje se podle zákona ze dne 20./II. 1920, čís. 142 Sb. z. a n.

Pozůstalým po osobách ze stavu mužstva (poddůstojníky z povolání v to počítaje), které zemřely nebo které nabyly nároku na vojenské zaopatřovací požitky před světovou válkou, příslušejí zaopatřovací požitky podle dosavadních ustanovení.

Zvýšení zaopatřovacích požitků těchto osob provádí se zvláštním zákonem.

Pro pozůstalé po válečných poškozencích ze stavu mužstva končí se nárok na vojenské zaopatřovací požitky podle dosavadních ustanovení koncem dubna 1920. Od 1. května 1920 počínaje platí pro tyto osoby zákon ze dne 20./II. 1920, číslo 142 Sb. z. a n.

Výjimku činí pozůstalí, jejichž nárok na zaopatřovací požitky vzešel za světové války, a to podle ustanovení § 20 zákona ze dne 27./IV. 1887, číslo 41 ř. z., pokud se týče § 20 uherského zák. čl. XX:1887, aniž jim patří důchod podle zákona ze dne 20./II. 1920, číslo 142 Sb. z. a n. Pro tyto osoby platí obdobně ustanovení § 107. Nárok na tyto požitky jest ohlásiti u nejbližšího vojenského úřadu do jednoho roku od vyhlášení tohoto zákona. Nebyl-li nárok v této lhůtě přihlášen, zaniká.

Gážistům (čekatelům), poddůstojníkům z povolání, jakož i pozůstalým po těchto osobách, ženským ošetřovatelkám (úplně osiřelým sirotkům po nich) příslušejí přídavky, příplatky a jiné zvláštní výhody (placení daní, kolkovného atd.) podle ustanovení, platných pro civilní státní zaměstnance ve výslužbě, a to gážistům v hodnostních třídách a čekatelům (pozůstalých po těchto osobách) ve výši stanovené pro úředníky pro stejných platových stupňů, gážistům mimo hodnostní třídy, poddůstojníkům z povolání (pozůstalým po nich) a ženským ošetřovatelkám (sirotkům) ve výši stanovené pro podúředníky stejných platových stupňů, předkům podle pravidel platných pro vdovy po civilních státních zaměstnancích s touto výhradou:

Výplata drahotních výpomocí vojenských osobám ze stavu mužstva a jejich pozůstalým, jimž byly podle §§ 102, 103, 107 a 108 upraveny vojenské zaopatřovací požitky, provádí se podle zvláštních zákonitých ustanovení.

Vojenským kapelníkům bývalé rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armády, kteří nebyli přijati do činné služby v čs. armádě, a pozůstalým po těchto osobách může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí přiznati zaopatřovací požitky ve výši požitků, přináležejících jim z fondu "Pensijního spolku vojenských kapelníků", jakož i veškeré výhody, uvedené v § 109, na účet vojenské správy, jsou-li nemajetní a nemají-li jiného zaopatření.

Ustanovení §§ 63 - 65 platí obdobně též pro předky osob, uvedených v §§ 99, 100 (1. odstavec) a 101, které byly přijaty do čs. vojska, sloužily v něm činně a zemřely před účinností tohoto zákona. Do přiznaného důchodu započtou se dary z milosti, povolené místo požitku zaopatřovacího.

Předkům gážistů (čekatelů) a poddůstojníků z povolání bývalé rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armády, kteří zemřeli nebo padli ve světové válce za okolností uvedených v § 3a), může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí ve výjimečných případech, hodných zvláštního zření, povoliti důchod podle ustanovení §§ 63 - 65 a výhody uvedené v § 109.

Ustanovení § 89 platí obdobně pro ženské ošetřovatelky, které byly za světové války zaměstnány ve vojenských léčebných ústavech, a pro úplně osiřelé sirotky po takových ošetřovatelkách.

Ve výjimečných případech, hodných zvláštního zření, může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí povoliti zaopatřovací požitky osobám, které nepodaly včas předepsané přihlášky.

Osobám, činícím nároky na zaopatřovací požitky podle ustanovení §§ 97, 102, 103, 104, 107, 108, 111 a 112 (1., 2. a 3. odstavec), jest prokázati, že - pokud se týč státní příslušnosti - vyhovují podmínkám, stanoveným v §§ 2 (1. a 3. odstavec) a 5 (1. odstavec) zákona ze dne 19./III. 1920, číslo 194 Sb. z. a n.

Nároky na zaopatřovací požitky bývalých příslušníků německé říše, a to vojenských gážistů, poddůstojníků z povolání a invalidů ze stavu mužstva, jakož i pozůstalých po těchto osobách, kteří mají podle § 3, bod 2., nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. května 1920, číslo 321 Sb. z. a n., domovské právo v některé obci území, inkorporovaného Čs. republice zákonem ze dne 30. ledna 1920, číslo 76 Sb. z. a n., budou upraveny zvláštním nařízením.

Zákonu tomuto přiznává se zpětná účinnost dnem 1. ledna 1920.

Tímto dnem počíná se nárok na nové zaopatřovací požitky a zaniká nárok na zaopatřovací požitky, přiznané podle dosavadních zákonů a předpisů pro ty osoby, jimž byly přiznány zaopatřovací požitky podle zákona nového.

Týmž dnem přestává nárok na příspěvek na bytné a povinnost platiti příspěvek na fond pro zajišťování bytného, vyjímajíc osoby, které dostávají požitky podle §§ 97 a 98.

Dosavadní zaopatřovací zákony a veškerá ustanovení tyto zákony doplňující pozbývají platnosti dnem 1. ledna 1920, pokud tento zákon jinak nestanoví.

Požívání zaopatřovacích požitků v cizině vyžaduje zvláštního povolení ministerstva národní obrany.

Nebude-li pro náklad vzešlý z provádění tohoto zákona úhrady v řádných státních příjmech, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil k tomuto cíli nutné prostředky úvěrovými operacemi.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministru národní obrany.