Jazyk státní jest na všech středních školách (gymnasiích, reálných gymnasiích, vyšších reálných gymnasiích, reformních reálných gymnasiích a reálkách) a na ústavech učitelských bez rozdílu jazyka vyučovacího předmětem povinným.

Jazykům národních menšin lze na těchto školách vyučovati buď jako předmětu povinnému nebo nepovinnému, pokud některý z těchto jazyků není již jako jazyk vyučovací předmětem povinným․

Ministr školství a národní osvěty určí, na kterých školách bude vyučováno tomu kterému jazyku v § 2 naznačenému a jaký ráz ve smyslu téhož paragrafu bude míti dotčený předmět.

Při provádění tohoto zákona jest šetřiti zásady, že do vyšších tříd lze příslušný jazyk jakožto předmět povinný zaváděti toliko postupně.

Přestoupí-li žák ze závažných důvodů na ústav s týmž vyučovacím jazykem, na němž však jest vyučování jazykům v § 2 naznačeným zařízeno jinak než na ústavě, na kterém dříve studoval, může mu ministr školství a národní osvěty usnadniti přechod buď odkladem přijímací zkoušky z jazyka příslušné národní menšiny anebo v případech pozoruhodných osvobozením od účasti na povinném vyučování tomu jazyku, kterému se dosud neučil.

Zákonem tímto částečně se ruší a doplňují §§ 12 a 13 zemského zákona pro Čechy ze dne 13. září 1874, čís. 56 z. z., § 8 zemského zákona pro Moravu ze dne 4. května 1906, čís. 40 z. z., §§ 8 - 10 zemského zákona pro Slezsko ze dne 8. srpna 1914, čís. 34 z. z., a §§ 29 a 30 zákona ze dne 2. května 1883, čís. 53 ř. z.

Pokud neustanoví sněm Podkarpatské Rusi jinak, platí tento zákon i na území Podkarpatské Rusi.

Zákon tento nabude účinnosti počátkem školního roku 1923/1924 a provede jej ministr školství a národní osvěty.