Dani z obratu jsou podrobeny:

Nezáleží na tam, dějí-li se dodávka nebo výkon dobrovolně či podle zákonného nařízení, nebo na úřední příkaz, byly-li dodávka nebo výkon opravdu provedeny či pokládají-li se podle zákona za provedené, byla-li fysická držba skutečně převedena či ne. Za zdanitelnou dodávku se též pokládá, nabývá-li se předmětu zástupcem nebo listinou (na př. konosamentem, nákladním nebo skladním listem, zástavním lístkem). Dani podléhají i dodávky z dražeb.

Při obchodě komisionářském se zdaňuje vždy samostatně dodávka (výkon) mezi komitentem a komisionářem a dodávka (výkon) mezi komisionářem a osobou třetí, i když komisionář nenabyl ani držby ani vlastnictví zboží, totéž platí v případech, obstarává-li někdo vlastním jménem na cizí účet dodávky nebo výkony. V pochybnostech, jde-li o poměr komisionářský nebo o jednání, jež někdo obstarává vlastním jménem na cizí účet, či o poměr jednatelský, předpokládá se, neprokáže-li poplatník opaku, že nejde o poměr jednatelský. Při dodávkách (výkonech) vzájemných (na př. při naturální směně), dále pak v případech, kdy se odevzdá předmět místo placení, předpokládají se vždy dvě samostatně zdanitelné dodávky (výkony).

Dani jsou podrobeny, nehledíc na úplatnost, dodávky a výkony mezi závody téhož podniku (§ 6) a dodávky a výkony mezi závody a podniky téhož majetníka nehledíc na to, jde-li o závody nebo podniky spolusouvisící či nesouvisící.

Dani jest konečně podrobena vlastní spotřeba, tj. vezmou-li se bez úplaty předměty z vlastního podniku pro domácnost neb jiné nevýdělečné upotřebení nebo pro zaměstnance podnikatelovy. K domácnosti se při tom počítají též osoby služebné a čeleď. Při naturální mzdě čeledi a služebných, pak při dodávkách potravin a jiných předmětů spotřeby ve vlastním podniku vyráběných nebo prodávaných, které dodávají podnikatelé svým zaměstnancům podle služební nebo pracovní smlouvy, předpokládá zákon vždy nejprve zdanitelnou dodávku z vlastního podniku (hospodářství výdělečného) do domácnosti podnikatelovy (hospodářství spotřebního) a pak teprve další dodávku z domácnosti podnikatelovy osobám shora zmíněným v poměru služebním tato druhá dodávka dani nepodléhá.

movitých věcí hmotných, čítajíc v to vodu, plyn, elektrický proud a pod. Dodávky věcí, spojených s pozemky, podléhají dani, prodávají-li nebo pronajímají-li se tyto věci bez pozemků, i když se tak děje před tím, než byly odloučeny od pozemků. Co platí o věcech celých, platí i o podílech na nich,

práv, která jsou předmětem právního obchodu, tak zvláště práv autorských, z ochrany známek a vzorků a jiných výhradních práv (licencí, koncesí, provozovacích práv atd.). Dani podléhá též, zavazuje-li se kdo za úplatu něco dovolovati nebo trpěti, něco nekonati nebo něčeho se zříci. Práva, která se zapisují do veřej pých knih o věcech nemovitých, dani však nepodléhají,

souborů věcí a práv, uvedených pod č. 1. a 2., kromě nemovitostí při prodeji nebo pronájmu celých podniků.

dodávky při vnucených dražbách,

dobrovolné dražební prodeje mezi dědici k rozdělení dědictví,

dodávky drahých kovu a jich směsi k ražení peněz za podmínek stanovených nařízením,

poskytování úvěru a převody peněžních pohledávek, zvláště směnek a šeků, peněžní vklady všech druhů, vydání a převody cenných papírů mimo papíry uvedené v §u 1, odst. 2., převody podílů společenských a společenstevních, tuzemských i cizích zákonných platidel kovových i papírových, provise z obchodu s cennými papíry a s cizími zákonnými platidly dani však podléhají. Za úvěr se nepokládá, hradí-li dodavatel, nebo kdo výkon provádí, za příjemce dodávky nebo výkonu poštovné, kolky, poplatky a různé výlohy, spojené s provedením dodávky nebo výkonu,

dodávky předmětů státního monopolu,

dodávky platných neznehodnocených úředních známek a tiskopisů,

dodávky vody, výkony vah a výkony jateční (hlídání, krmení a porážení dobytka), prováděné státem a veřejnoprávními svazky v jejich vlastních podnicích, dále dodávky elektrického proudu a plynu pro veřejné osvětlení,

dodávky a výkony podle pojišťovacích smluv, podrobených poplatku podle cís․ nař. ze dne 15. září 1915, č. 280 ř. z.. a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle zák. čl. VIII. z r. 1883 a uherské sazební položky 89, i když jest příslušná pojišťovací smlouva podle zvláštních ustanovení těchto zákonů od poplatků osvobozena,

zpětná úplatná dodávka odpadků, získaných při výrobě, členům společenstev prodejních a nákupních, která obmezují působnost na členstvo, dále vrácené částky úplaty za zboží, dodané členům,

dodávky a výkony mezi tuzemskými závody téhož podniku a mezi spolusouvisícími tuzemskými závody a podniky téhož majetníka (§ § 1 a 6), nepřesahující u jednoho závodu ročně 50.000 Kč,

dodávky a výkony nepodnikatelů (§ 5, č. 6.), nepřesahuje-li úplata za jednotlivou dodávku anebo výkon 500 Kč. Dodávky z dobrovolných dražeb a výkony, které záleží v pořádání představení a zábav jakéhokoli druhu, podléhají však vždy dani,

dodávky léčiv, léčebných pomůcek a léčebných vod a podávání léčebných lázní, dále výkony lékařů, hradí-li úplaty za tyto dodávky nebo výkony nemocenské pokladny, uvedené v zákoně ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., ve znění zák. ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., zák. ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n. a zák. ze dne 22. prosince 1921, č. 489 Sb. z. a n., a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, uvedené v zák. čl. XVI. z r. 1900, dále čl. XI. z r. 1907, změněném nařízením ze dne 23. září 1919, č. 516 Sb. z. a n. Stejné osvobození platí i pro úrazové pojišťovny a pro zemskou úřadovnu pro pojišťování dělníka v Bratislavě, a všeobecný pensijní ústav, jestliže převezmou léčení místo nemocenské pokladny po rozumu ustanovení §u 32 zák. ze dne 10: dubna 1919, čís. 207 Sb. z. a n., a pro nemocenské pokladny státních drah, spravované ministerstvem železnic, jakož i pro bratrské pokladny a pro osoby, opatřené vysvědčením chudinským. foto osvobození však neplatí, jde-li o dodávku předmětů, u nichž jest daň paušalována (§ 19, odst. 8.). Ministr financí se zmocňuje, aby toto osvobození rozšířil i na jiná podobná zařízení, která snad později zákonem budou uvedena v život,

dodávky naturálií, vzatých z vlastního podniku k plnění naturálního výměnku,

ministr financí se zmocňuje, aby po dohodě buď s ministrem obchodu, nebo zemědělství po předchozím vyslechnutí buď obchodních a živnostenských komor a státní živnostenské rady nebo zemědělské rady:

ministr financí může po dohodě s ministrem obchodu nebo s ministrem zemědělství osvoboditi dodávky nebo výkony, které provádějí v mezích svých stanov pro své členy svépomocné organisace podnikatelů, aby jim zprostředkovaly společný nákup surovin a pomocných látek nebo prodej jejich surovin a výrobků, jestliže tyto organisace pracují jen za náhradu režijních výloh,

dodávky a pracovní výkony domáckých dělníků, prováděné jimi samými nebo členy jejich rodiny, kteří žijí s nimi v společné domácnosti. Totéž platí i o mistrech, kteří obdrží k zpracování hmoty od jiných podnikatelů, jimž odvádějí hotový výrobek a zbytky zpracovaných hmot a obdrží za svou práci jen smluvenou mzdu od kusu,

dodávky a výkony pro stát nebo pro takové státní podniky, které nenáležejí k podnikům spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, provádějí-li je podnikatelé, jimž byly dodávky nebo výkony ty přímo zadány, vyjímajíc případy, kdy daň z dodávek nebo výkonů jest paušalována. Bližší podmínky tohoto osvobození ustanoví nařízení,

dodávky vývozcům, kteří mají bydliště nebo sídlo v tuzemsku, nepřevádí-li dodavatel na vývozce fysickou držbu, nýbrž vyvážejí-li se předměty dodávky na účet vývozcův v nezměněném stavu do ciziny. Podmínky tohoto osvobození ustanoví nařízeni,

ministr financí může na zvláštní žádost osvoboditi dodávky nebo výkony výhradně a přímo dobročinné a vzdělávací. Nařízení ustanoví, ca se rozumí dodávkami nebo výkony výhradně a přímo dobročinnými a vzdělávacími, jakož i podmínky tohoto osvobození.

podnikatelé, v jejichž podnicích nebo závodech (§§ 1 a 6) se zdanitelná dodávka nebo výkon provádí, a to i tenkráte, když dodávka nebo výkon jsou vzhledem k povaze podniku příležitostné a nenáležejí v jeho obor,

osoby, které pro cizince, nemající v tuzemsku provozovny, zprostředkují dodávky jejich zboží, nalézajícího se v tuzemsku, z těchto dodávek, dále pak osoby, které dodávky takového zboží splňují,

při dovozu (§§ 1 a 19, odst. 8.), kdo předmět dováží, nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí, nebo příjemce předmětu, nehledíc na to, je-li podnikatelem či nepodnikatelem,

v konkursním řízení konkursní správce,

při dražbách mimosoudních, kdo dražbu provádí, při dražbách soudních, kdo o dražbu žádá, nehledíc na to, je-li podnikatelem či nepodnikatelem. Při dobrovolných dražbách soudních může soud žádati přiměřenou zálohu na daň,

při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů dodavatel předmětu nebo, kdo výkon provádí. Je-li však při dodávkách nepodnikatelů nabyvatel podnikatelem, jest povinen platiti daň místo dodavatele a jest oprávněn z úplaty si sraziti,

při dodávkách nebo výkonech osob, které v tuzemsku meškají jen přechodně a nemají zde stálé provozovny, dodavatel předmětu nebo, kdo výkon provádí.

Podnikatelem podle tohoto zákona jest každý, kdo provozuje samostatnou trvalou nebo občasnou výdělečnou činnost jakéhokoliv druhu. Za podnikatele se pokládají také cizinci, kteří v tuzemsku udržují provozovnu (pobočku, kancelář nebo sklad), dále pak osoby, uvedené v §u 5, č. 2. 7. Okolnost, že spolek nebo společenský podnik obmezuje výkony nebo dodávky na členstvo, neruší jeho povahy podnikatelské. Úmysl dosíci zisku není podmínkou.

Za samostatný závad podle §u 1, odst. 4., a §u 4, č. 10., se pokládá takový oddíl podniku, který je technicky (uzavřeným pracovním pochodem) jednotným celkem, jehož činnost bývá též předmětem samostatných podniků a jehož pracovní výsledek jest předmětem trhu. V případech sporných rozhoduje ministr financí po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, státní živnostenské rady nebo zemědělské rady.

stát co do poštovní, telegrafní a telefonní služby a podniky dopravní co do povinných výhonů pro tuto státní službu,

dráhy hlavní, místní a drobné co do dodávek a výkonů s provozem souvisících a plavební podniky co do výkonů na mezinárodních vodních cestách,

osoby exteritoriální, uvedené v §u 1 zák. ze dne 9. listopadu 1922, č. 331 Sb. z. a n., co do dovozu předmětů, zdaňovaných při dovozu a určených k jejich přímé potřebě nebo spotřebě.

Převede-li se podnik úplatně nebo neúplatně, ručí nabyvatel za daň, připadající na běžné daňové období, nerozdílnou rukou s bývalým majetníkem podniku. Rovněž při dodávkách nepodnikatelů ručí nabyvatel mimo případy, kdy jako podnikatel jest podle §u 5, č. 6., povinen daň platiti sám, za daň rukou nerozdílnou s dodavatelem tehdy, když opomine finančnímu úřadu dáti včas oznámení podle §u 13.

Zástupci cizích podnikatelů ručí za daň s nimi osobně.

Stíhá-li daň právnickou osobu (korporaci, spolek a pod.), ručí za daň osoby, odpovědné za správu rukou nerozdílnou.

Při dodávkách nebo výkonech osob, které jen přechodně v tuzemsku meškají a nemají zde stálé provozovny, ručí za daň nabyvatel předmětu nebo ten, pro koho se výkon provádí.

Postihuje-li platební povinnost několik osob, ručí vždy všechny rukou nerozdílnou.

Při mimosoudních dražbách může, kdo dražbu provádí, žádati náhradu od osoby, v jejímž jméně se dražba koná. Osoba tato též za daň ručí a jest povinna k žádosti osoby dražbu provádějící složiti přiměřenou zálohu.

Podléhá-li dovoz dani, ručí dovážený předmět za daň, vybíranou při dovozu a za tresty podle §u 42.

Neodevzdaná pozůstalost ručí za daň, vyměřenou podle tohoto zákona. Dědicové ručí za ty částky daně, které nebyly vyměřeny proto, že zustavitel nepodal daňového přiznání vůbec nebo, že podal přiznání nesprávné, jako za jiné pozůstalostní dluhy. Ručení to se vztahuje i na tresty na penězích zustaviteli uložené, stal-li se trestní nález pravoplatným ještě před úmrtím zustavitelovým.

Daň se vyměřuje z úplaty za dodávku nebo za zdanitelný výkon. Úplatou jest vše, co nabyvatel musel vynaložiti, aby nabyl dodaného předmětu nebo výkonu kromě daně, kterou podle tohoto zákona z této dodávky nebo výkonu jest zapraviti. K úplatě tedy náležejí též výlohy za zabalení a obal a, co zaplatil nabyvatel na daně nebo dávky, vybírané při dodávce nebo výkonu, a byla-li kupní cena posečkána, na úroky započítané do kupní ceny. Povolí-li se při placení do určité lhůty srážka (skonto), jest vyměřovacím základem cena skutečně placená. Při dovozu se vyměřuje daň z úplaty, a kde té není, z ceny dováženého zboží, k úplatě nebo k ceně se připočítá clo, výlohy dopravní do místa celního odbavení a dávky, vybírané z dováženého zboží.

Výlohy zasílací a pojišťovací, které dodavatel nebo, kdo výkon provádí, za příjemce dodávky nebo výkonu prokázaně hradil osobám třetím, lze vyloučiti z daňového základu jen tehdy, účtují-li se příjemci zvláště.

Výlohy za obal lze vyloučiti jen tehdy, když se obal půjčuje, prokázaně neúplatně nebo když dodavatel vezme obal za cenu již předem ujednanou zpět a úplata se o cenu obalu zmenší, jinak jest součástí úplaty.

Převzal-li podnikatel provedení výkonu jak v tuzemsku tak v cizině za cenu stanovenou paušálně, nepodléhá dani jen ta částka, o níž podnikatel prokáže, že připadá na výkony, provedené v cizině.

Záleží-li úplata ve věci (na př. při směně) nebo ve výkonu, jest cena věci přijaté (výkonu) úplatou za dodanou věc (výkon).

Kde nemůže býti základem pro vyměření daně úplata (na př. v případech § 1, odst. 4. a 5., nebo při směně), jest rozhodna pro vyměření daně cena obecná. Co nutno rozuměti obecnou cenou, ustanoví nařízení. Nebyla-li při dovozu úplata nebo cena dováženého předmětu udána nebo byla-li udána zdá-li se však celnímu úřadu podstatně nepřiměřená, jest rozhodna pro vyměření daně cena, zjištěná odhadem (§ 17, odst. 8.).

Je-li úplata smluvena nebo cena udána v měně cizí nebo v obchodních mincích, přepočítá se na tuzemskou měnu způsobem stanoveným nařízením.

Daň činí 2% úplaty za zdanitelné dodávky a výkony, nebo ceny tam, kde není úplaty (§ 9). Při dodávkách zemědělských výrobků kromě plodin olejnatých, semen, chmele a ovoce cizího původu, dále při dodávkách výrobků mlýnských, pekařských pak při dodávkách jedlých rostlinných tuků, masa a masných výrobku kromě zvěřiny a ryb, činí daň 1% úplaty nebo ceny.

Výlohy za zabalení a za obal podléhají téže daňové sazbě, jaké podléhá dodávaný nebo dovážený předmět.

V případech, kdy podléhá dani dovoz (§ 1), může býti místo percentuelní sazby vybírána pevná sazba podle kusu, míry nebo váhy, příslušnou sazbu ustanoví nařízení a jde-li o paušalovanou daň, ministr financí vyhláškou (§ 19, odst. 8.). Rovněž může býti nařízením stanovena pro dovoz některých předmětů zvýšená sazba proto, aby se daňové zatížení zboží dováženého rovnalo daňovému zatížení zboží v tuzemsku vyrobeného. Dále může býti nařízením stanovena pro dovoz nebo dodávky zboží z určitého státu vyšší daňová sazba než uvedená v odst. 1. v těch případech, kdy zmíněný stát zatěžuje dovoz nebo dodávky tuzemského zboží vyššími sazbami než zboží vlastního původu.

Dodávají-li se předměty, podléhající různé daňové sazbě, jest pro vyměření daně z paušální úplaty rozhodná sazba vyšší. Toto ustanovení platí i tehdy, dodávají-li se předměty přepychové s nepřepychovými.

Při vyměřování daně zaokrouhluje se daňový základ i daň na celé koruny dolů.

Daňová povinnost vzniká zpravidla provedením dodávky nebo výkonu. Nárok státu na daň lze však uplatniti zásadně teprve v době placení. Placením se rozumí každé plnění, tudíž nejen placení hotovými penězi nýbrž i dobropisem, směnkou, šekem, převzetím dluhu, postupem pohledávky a pod.

Výjimkou ze zásady vytčené v odst. 1. a 2. vzniká daňová povinnost a lze uplatniti nárok státu na daň:

Osoby, které nejsou podnikateli a dodávají mima dražbu předměty nepodnikatelům, jsou pod následky §u 42 povinny do 14 ti dnů po ujednání dodávky zaplatiti z každé jednotlivé dodávky příslušnému bernímu úřadu daň z úplaty (§ 9) a zaslati v téže lhůtě nabyvateli potvrzení o zaplacení daně, které musí obsahovati tyto údaje:

V téže lhůtě musí dodavatel zaslati finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu bydlí nebo mešká, oznámení o dodávce, jež musí obsahovati údaje uvedené v potvrzení: Nabyvatel jest povinen uschovati potvrzení pro případ daňové kontroly (§ 16). Nepodnikatel nemá nároku na vrácení daně, vrátí-li se kupní cena (§ 18). Nezašle-li dodavatel nabyvateli řádně vyplněné potvrzení o zaplacení daně z dodávky včas, musí to nabyvatel do dalších 14ti dnů oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu bydlí nebo mešká. Toto oznámení, kolku prosté, musí obsahovati všechny údaje, které jinak nutno uvésti v potvrzení shora zmíněném. Opomine-li nabyvatel v stanovené lhůtě tak učiniti, ručí za daň a stihnou ho tresty podle §u 42. Dodavatel může údaje, které mají býti uvedeny na potvrzení, napsati na zvláštní list, jejž odevzdá spolu se stvrzenkou o zaplacení daně nabyvateli. Tento list a stvrzenka, nepodléhají kolku ani poplatku, jestliže neobsahují jiných údajů než shora uvedené.

Jakým způsobem se vyměřuje a platí daň při dražbách nepodnikatelů, ustanoví nařízení. Nepodnikatel, který zamýšlí provésti dobrovolnou dražbu, jest povinen to oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu se má dražba konati, a to nejpozději týden před dražbou, a v oznámení uvésti dobu, předmět a místo dražby.

Dodávají-li osoby, které nejsou podnikateli, podnikatelům, jsou podnikatelé (nabyvatelé) povinni odvésti daň místo dodavatelů, podrobnosti ustanoví nařízení. Nepodnikatelé jsou i v tomto případě povinni učiniti o dodávce oznámení, uvedené v odst. 1.

Ze zdanitelných výkonů jsou nepodnikatelé pod následky §u 42 povinni z každého jednotlivého výkonu zaplatiti daň příslušnému bernímu úřadu do 14ti dnů po provedeni výkonu a učiniti v téže lhůtě a tom oznámení finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu byl výkon proveden, v oznámení nutno uvésti jméno a adresu nepodnikatele, druh výkonu, kdy a kde byl proveden, výši přijaté úplaty a kdy a jakou částkou daň byla zaplacena.

Podnikatel jest povinen ohlásiti svůj podnik jakož i každou jeho provozovnu (pobočku, kancelář nebo sklad) finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu podnik nebo provozovna jsou, ve lhůtě stanovené nařízením. Nařízení určuje též, kdy této ohlášky není potřebí. Podobně musí podnikatel ohlásiti zánik podniku nebo provozovny.. Stejnou povinnost mají osoby, zmíněné v §u 5, č. 2., stran činnosti, kterou vyvíjejí pro cizince.

Osoby, které v tuzemsku meškají jen přechodně a nemají zde stálé provozovny, jsou povinny dříve, než započnou v tuzemsku prováděti dodávky nebo výkony, ohlásiti svou činnost tomu finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu činnost hodlají provozovali. Provádějí-li dodávky nebo výkony v obvodu dalších finančních úřadů I. stolice, jsou povinny také těmto úřadům ohlásiti započetí své činnosti.

Daň se vyměřuje zpravidla ze souhrnu úplat, které podnikatel: přijal v kalendářním roce za dodávky a výkony dani podrobené.

Při dodávkách a výkonech osob, které v tuzemsku meškají jen přechodně a nemají zde stálé provozovny, se vyměřuje a platí daň z měsíčního souhrnu úplat nebo ze souhrnu úplat i za kratší dobu, netrvala-li jejich činnost po celý měsíc.

Při dovozu se vyměřuje a platí daň v každém jednotlivém případě zvláště.

Finanční orgány jsou oprávněny vstupovati v pracovních hodinách k provádění daňové kontroly do provozoven a obchodních místností podnikatelových a nahlížeti do záznamů, jejichž vedení, formu a obsah ustanoví nařízení, a do jeho obchodních dopisů, knih nebo jiných obchodních zápisů a listin. Podnikatel jest povinen veškeré tyto doklady po 5 let uschovávati a finančním orgánům nebo úřadům je kdykoliv předložiti k nahlédnutí. Tato lhůta se počítá od konce kalendářního roku, v kterém se daň stala, splatnou.

Za provozovnu se pokládá také pouhá tuzemský sklad zásob, z něhož se v tuzemsku dodávky splňují, nehledíc na to, náleží-li sklad ten osobám tuzemským či cizím.

Podnikatelé nebo jejich zástupci jsou také povinni finančním orgánům padávati všechna vysvětlení, jichž jest potřebí k vyměření daně a k provedení tohoto zákona. K témuž cíli jsou finanční orgány oprávněny vyslýchati zaměstnance podnikatelovy.

vinnost revisního odboru ministerstva financí se vztahuje v mezích ustanovení pro něj platných také na kontrolu daní podle tohoto zákona.

Podnikatelé, kteří vedou obchodní knihy, jsou povinni při úplatách, přijatých od nabyvatele pokladnou, vydati v každém případě řádný účet, přesahuje-li přijatá úplata 1000 Kč.

Poplatník jest povinen do konce ledna každého roku podati příslušnému finančnímu úřadu I. stolice za minulý rok daňové přiznání, obsahující souhrn úplat přijatých v daňovém období, jakož i hodnotu vlastní spotřeby (§ 1, odst. 5.). V přiznání musí býti řečeno, že se děje podle nejlepšího vědomí a svědomí. Uplatňované srážkové položky jest poplatník povinen prokázati. Způsob tohoto průkazu jakož i formu a obsah přiznání ustanoví nařízení.

Zruší-li se podnik v daňovém období, podá se přiznání do 4 neděl po jeho zrušení. Úplaty později přijaté se přihlásí do 4 neděl po zaplacení.

Převede-li se podnik úplatně nebo neúplatně v celku a nepadal-li dřívější majitel přiznání, musí je podati nabyvatel po uplynutí daňového období také za dobu do odevzdání podniku.

Osoby, uvedené v §u 5, č. 7., jsou povinny podati daňové přiznání do 3 dnů po skončení činnosti tomu finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu činnost právě provozovaly. Trvá-li jejich činnost v obvodu téhož úřadu déle než jeden měsíc, jsou povinny podávati daňové přiznání do 3 dnů po uplynutí každého měsíce.

Lhůty svrchu uvedené mohou býti finančním úřadem prodlouženy, nutno-li, na zvláštní záruku.

Nepodá-li poplatník přiznání daňové nejpozději do 14ti dnů po uplynutí lhůty podle odst. 1. až., zvýší se mu celková daň o 5%.

Poplatníku může býti dovoleno, aby místo úplat, přijatých v daňovém období, přiznával ceny za dodávky a výkony účtované, nehledíc na to, byly-li zaplaceny či ne, prokáže-li však poplatník, jemuž byl tento způsob placení daně povolen, že dodávka (výkon), na niž vydal účet, byla zrušena, takže nedošlo k jejímu provedení, není povinen z ceny, za tuto dodávku (výkon) účtované, daň platiti. Dovolení toto může se dáti jen tehdy, když poplatník vede knihy podle kupeckých zásad a obchoduje ve velkém. Podmínky přechodu od jednoho způsobu placení daně k druhému určuje nařízení.

Dovážejí-li se z ciziny předměty, z nichž se při dovozu vybírá daň (§ 1. a 19, odst. 8.), jest poplatník zpravidla povinen příslušnému celnímu úřadu udati úplatu nebo cenu dováženého předmětu a výlohy dopravní do místa celního odbavení ať jde o vyclívání podle písemného nebo ústního celního prohlášeni či o vyclívání podle úředního nálezu. Úplatu nebo červu nemusí udati v těch případech, kdy se daň při dovozu vybírá pevnou sazbou (§ 10, odst. 3.). Poplatník jest povinen úplatu prokázati účtem, jehož opis jest povinen odevzdati celnímu úřadu a přepočítati ji na tuzemskou měnu v těch případech, kdy jest udána v cizí měně nebo v obchodních mincích (§ 9, odst. 7.) kde není úplaty jest poplatník povinen cenu dováženého zboží vhodným způsobem prokázati. Neudal-li poplatník úplatu nebo cenu dováženého předmětu nebo udal-li ji, zdá-li se však celnímu úřadu podstatně nepřiměřená., jest celní úřad oprávněn dáti cenu dováženého předmětu zjistiti znaleckým odhadem, na jehož následky musí však poplatníka dříve upozorniti. Útraty odhadu platí poplatník vždy, jestliže neudal úplatu nebo cenu, jinak jen tehdy, převyšuje-li cena zjištěná odhadem cenu udanou o jednu třetinu. Došlo-li k odhadu proto, že poplatník neudal úplatu nebo cenu, nemůže si na odhad stěžovati. Jinak si může na odhad stěžovati v rekursní lhůtě (§ 21) u celního úřadu, o stížnosti rozhoduje zemský finanční úřad po slyšení dvou znalců jmenovaných ministrem obchodu.

Nepodá-li poplatník přiznání ve lhůtě zákonem stanovené nebo prodloužené, vyzve jej finanční úřad I. stolice, aby přiznání v přiměřené, nejméně 14ti denní lhůtě podal, jinak že bude daň vyměřena bez jeho dalšího spolupůsobení podle pomůcek, které má úřad po ruce.

Podá-li poplatník přiznání, má-li však finanční úřad přiznání to z jakýchkoliv důvodů za nesprávné nebo neúplné, jest povinen tyto důvody jemu oznámiti a vyzvati ho, aby v přiměřené, nejméně 14ti denní lhůtě podal vysvětlení a své údaje prokázal nebo své přiznání doplnil. V příslušném výměru musí býti poplatník upozorněn, že, nevyhoví-li bez náležité omluvy vyzváni v stanovené lhůtě, bude daň vyměřena bez jeho dalšího spolupůsobeni podle pomůcek po ruce jsoucích.

Nevyhoví-li poplatník vůbec nebo nevyhoví-li včas vyzvání uvedenému v odst. 1. nebo v odst. 2., stanoví úřad daňový základ odhadem bez jeho další účasti podle pomůcek jež má po ruce. V těchto případech pozbývá poplatník práva, odporovati základům zdanění takto stanoveným, uváděti nové okolnosti a nabízeti o nich důkazy.

Rovněž lze stanoviti daňový základ odhadem tehdy, když poplatník podal daňové přiznání včas a podal též včas na úřední vyrvání žádané vysvětlení, avšak finanční úřad podle konaných šetření neuzná vysvětlení to za dostatečné, odhad se musí v tomto případě pohybovati v mezích provedeného vytýkacího řízení.

Stanoví-li se daňový základ odhadem jest finanční úřad oprávněn předpokládati, že z celoročního daňového základu připadá na každé čtvrtletí 1/4.

útraty odhadu platí poplatník, neudal-li, ač byl k tomu vyzván, souhrn úplat dani podrobených nebo přesahuje-li souhrn při odhad na vyšetřený částku udanou poplatníkem o více nežli o jednu třetinu.

Při podnicích menšího rozsahu a při dodávkách podniku pro domácnost podnikatelovu, kde by přesné zjištění daňového základu bylo spojeno s obtížemi a nepoměrnými výlohami, jest finanční úřad oprávněn daňový základ stanoviti dohodou. Tato dohoda se může týkati buď celého podniku nebo jen jeho části (na př. vlastní spotřeby).

Ministr financí může po dohodě s ministrem obchodu nebo zemědělství vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení ustanoviti také jiný způsob, jak zdaniti dodávky, výkony nebo dovoz, bude-li toho žádati prospěch státu nebo poplatnictva. Tento odchylný způsob zdanění (paušalování daně) může se týkati jak dodávek (vlastní spotřeby) a dovozu určitého zboží, tak dodávek (vlastní spotřeby) nebo výkonů, prováděných určitými skupinami podnikatelů. K tomu cíli musí ministr financí vyslechnouti obchodní a živnostenské komory nebo zemědělské rady. Tak na příklad může ustanoviti, že místo daně, která se má platiti při tuzemských dodávkách nebo při dovozu určitého zboží, stanoví se paušál který jest náhradou za pravidelnou daň z veškerých tuzemských dodávek nebo z dovozu a který jest povinen platiti každý tuzemský výrobce zboží nebo při dovozu kdo zboží dováží nebo kdo dovážené zboží k vyclení prohlásí nebo příjemce zboží. Vyhláška ta ustanoví, z jakého základu se paušál platí a jakou percentuelní nebo pevnou sazbou, kdo má paušál platiti, kdy, kde a jakým způsobem, které úřady jsou příslušny k vyměřeni a vymáhání paušalované daně a k rozhodování o daňové povinnosti a stížnostech. Vyhláška ta dále ustanoví, které dodávky nebo výkony jsou paušálem kryty a jakým způsobeni se mají zdaniti zásoby zboží, které jsou v době, kdy vyhláška o paušálu nabyla účinnosti, u osob, jež nejsou povinny platiti paušál. Vybírá-li se paušalovaná daň zároveň s některou dani spotřební, může vyhláškou býti ustanoveno, že se paušalovaná daň vybírá a platí zároveň s daní spotřební podle ustanovení, platných pro tuto daň.

Úřad, stanovený nařízením k vyměřování daně, rozhodne a daňové povinnosti, vyměří daň a vydá poplatníkovi platební rozkaz. Daň nutno zapraviti do 30ti dnů po dodání platebního rozkazu. Vyměřovací úřad může k poplatníkově žádosti tuto lhůtu prodloužiti. Nařízení rovněž ustanoví, který úřad a jakým způsobem vyměřuje a vybírá daň při dovozu.

Podnikatelé jsou však povinni zaplatiti ze čtvrtletní tržby (nebo ze čtvrtletního souhrnu účtovaných cen podle §u 17, odst. 7.) a z hodnoty vlastní spotřeby daň bez jakéhokoliv úředního vyzvání do 6 neděl po uplynuti příslušného čtvrtletí. Tyto splátky mlhou býti exekučně vymáhány a odečtou se od daně, kterou finanční úřad po uplynutí daňového období poplatníkovi vyměří. Objeví-li se takto přeplatek, vrátí se přeplacená částka poplatníkovi bez úroků.

Osoby, uvedené v §u 5, č. 7., jsou povinny zaplatiti daň příslušnému bernímu úřadu bez úředního vyzvání ve lhůtě, stanovené pro podáni přiznání (§ 17, odst. 4.), přeplatek, bude-li jaký, vrátí se podle ustanovení odst. 2.

Nebyla-li čtvrtletní daňová splátka nebo daň zaplacena včas, nutno z ní platiti úroky z prodlení, stanovené pro přímé daně, počínajíc prvním dnem po uplynutí příslušného čtvrtletí nebo po uplynuti 30ti dnů po dodáni platebního rozkazu úroky plynou do státní pokladny.

Jakým způsobem se vyměřuje a platí daň při dražbách podnikatelů, ustanoví nařízení.

Vyměření daně nevylučuje, aby proti poplatníkovi bylo zavedeno trestní řízení podle §u 41 a uloženy mu byly tresty, uvedené v §u 42.

Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou poť plány toliko úřady finanční, na taková rozhodnuti lze si stěžovati v zákonné lhůtě až po dodání platebního rozkazu.

Stížnosti proti platebnímu rozkazu a proti jiným nařízením a rozhodnutím, týkajícím se této daně, nutno padati do 30 dnů a, směřují-li proti pořádkové pokutě, do 15ti dnů u toho úřadu, který vydal platební rozkaz, nařízení nebo rozhodnutí. O stížnostech rozhoduje s konečnou platnosti zemský finanční úřad, jako jediná odvolací stolice. Byla-li stížnost podána u příslušného úřadu po uplynutí zákonné lhůty, odmítne ji tento úřad s ponecháním dalšího práva odvolacího.

Odvolací stolici příslušejí při rozhodování o stížnostech táž práva jako první stolici, může tudíž také rozhodovati o daňové povinnosti a naříkanou daň i zvýšiti.

Stížnost nemá odkládacího účinku s výjimkou, uvedenou v §u 42, odst. 10.

V případech hodných zřetele může býti Lhůta k podání stížnosti prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.

Nepodá-li se opravný prostředek v předepsané lhůtě, může to míti škodlivé následky jen pro toho poplatníka, kterému byl výměr doručen, nebo pro jeho dědice.

Výměry, nařízení a rozhodnutí musí obsahovati údaje o úřadu, u kterého, a lhůtu, v které má býti opravný prostředek podán, jinak počne lhůta běžeti teprve dnem po dodání výměru, obsahujícího tyto údaje.

Lhůta počíná běžeti dnem po dodání výměru, nařízení nebo rozhodnutí.

Při počítání lhůty se nečítají dny poštovní dopravy, byl-li příslušný spis podán poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací list, recepis).

Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek podle gregoriánského kalendáře nebo na všeobecný národní svátek, končí se lhůta teprve příštího všedního dne.

Zažádá-li poplatník u úřadu o prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku nebo požádá-li ve lhůtě tímto paragrafem stanovené o oznámení důvodů rozhodnutí, staví se lhůta až do dne dodání příslušného vyřízení a běží pak dále.

Uplatňuje-li poplatník v stížnosti vady řízení, sběhlé při vyměření daně, má finanční úřad, uzná-li tyto námitky za správné, doplniti řízení, než předloží stížnost zemskému finančnímu úřadu.

Vrátí-li se zaplacená daň na stížnost zcela nebo z části, buďtež ode dne zaplacení do dne, kdy byl poplatník o odpisu zpraven, nahrazeny z vrácené částky úroky, stanovené pro přímé daně.

Prokáže-li tuzemský podnikatel, že vyvezl do ciziny v nezměněném stavu předmět, z jehož dodávky jeho přímý dodavatel nebo z jehož dovozu on sám při dovozu státu odvedl daň, má nárok, aby se mu vrátila částka ve výši dané, kterou jeho dodavatel nebo on sám státu odvedl. Za nezměněný tav se nepokládá, použil-li tuzemský podnikatel (vývozce) předmětu k zpracování na jiný předmět nebo jako součástky k zhotovení jiného předmětu nebo upotřebil-li předmětu v tuzemsku.

V případech, kde se daň vybírá podle §u 19, odst. 8. paušálně, může vyhláškou o paušalování nárok na vrácení daně podle odst. 1. býti vyloučen nebo omezen.

Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána do jednoho roku po vývozu. Podrobnější podmínky vrácení daně, jakož i povinnost dodavatelovu poskytnouti vývozci doklady o tom, že daň státu byla odvedena, ustanoví nařízení.

Byla-li nevyměřená daň zaplacena omylem, může, kdo ji zaplatil, žádati za její vrácení do jednoho roku po zaplacení.

Nedoplatky daně a daňové splátky (§ 20) se vymáhají jako přímé daně. Totéž platí o vymáhání úroků z prodlení. Nedoplatky daně, vyměřené celními úřady, se vymáhají jako clo.

Vyměřovati úřad jest oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, která dosud není splatna:

Celní úřad jest rovněž oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, splatné při celním odbaveni, tehdy, když daň při celním odbavení nevybral a má z jakýchkoliv důvodů pochybnosti o dobytnosti daně.

Podrobnosti zajištěni daně ustanoví nařízení.

Za přepychové předměty nebo výkony se pokládají ty předměty a výkony, které jsou uvedeny ve zvláštním seznamu přepychových předmětů a výkonů, který bude vydán nařízením (§ 26, odst. 1.).

Dani přepychové jsou podrobeny:

Vlastní spotřeba podléhá přepychové dani i tehdy, jde-li o výdělečné upotřebení. Při dodávkách, uvedených pod č. 4. a 5., nehledí se na to, byla-li z předmětu dodávky před tím už zaplacena přepychová daň u výrobce, při dovozu nebo v drobném prodeji. Vývoz a průvoz dani nepodléhají za podmínek stanovených nařízením.

Výrobcem podle tohoto - zákona je, kdo sám zhotoví nebo zhotoviti dá předměty, které se podle seznamu pokládají za přepychové a předměty ty ve svém podniku dále zcizuje. Za výrobce se také pokládá, kdo předměty, ztrativší svou přepychovou povahu, na svůj účet upraví nebo upraviti dá tak, že jsou zase způsobilé k používání. (§ 26, odst. 3.) a předměty ty ve svém podniku dále zcizuje. Podnikatel, který pro výrobce surovinu, polotovar nebo hotový předmět zpracovává nebo upravuje na přepychový předmět, platí z úplaty za svůj výkon toliko daň z obratu. U domáckého průmyslu se pokládá za výrobce podnikatel, který u osob, uvedených v §u 4, č. 16, výrobky objednává a hotové výrobky ve svém podniku zcizuje. V případech sporných rozhoduje o tom, kdo jest výrobcem, ministr financí po dohodě s ministrem obchodu.

Drobným prodejem se rozumí přímá dodávka spotřebiteli. Za spotřebitele se pokládá každý nabyvatel, který nepodá průkazu žádaného v §u 28, č. 4.

Nebyla-li při dodávce nebo při dovozu zaplacena plná přepychová daň z důvodů §u 28, č. 4., jest podnikatel při další dodávce téhož předmětu povinen odvésti z přijaté úplaty plnou přepychovou daň, není-li také při této další dodávce splněna podmínka pro snížení daně podle zákonného ustanovení shora zmíněného.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala seznam přepychových předmětů a výkonů (§ 25, odst. 1.), měnila tento seznam jak co do předmětů a výkonů přepychových tak co do způsobu zdanění a podle toho tento seznam upravila. K tomu cíli vyslechne obchodní a živnostenské komory, státní živnostenskou radu nebo zemědělské rady ve lhůtě, stanovené ministrem financí. Takové nařízení budiž předloženo do 14ti dnů po vydání Národnímu shromáždění. Nevezme-li některá ze sněmoven nařízení na vědomí, pozbývá tímto dnem platnosti.

Je-li pro přepychovou povahu předmětu nebo výkonu směrodatnou cena, sluší touto cenou rozuměti cenu předmětu nebo výkonu bez dané přepychové. Při otázce, jsou-li ceny pro přepychovou povahu předmětů rozhodné překročeny, rozhoduje cena smluvená a, není-li takové, cena obecná podle §u 9 tohoto zákona: Při předmětech dodaných společně, které podle obchodních názorů tvoří věc úhrnnou, rozhoduje cena úhrnná.

Přepychovou povahu ztrácejí předměty, jestliže pro opotřebení, značné poškozeni nebo jinou podstatnou vadu nelze jich bez náležité úpravy používati k tomu účelu, jemuž předměty ty podle svého původního určení mají sloužiti.

Dodávky, uvedené v §u 4, týkají-li se přepychových předmětů, mimo dodávky přepychových předmětů při vnucených dražbách (§ 4, č. 1.), dodávky nepodnikatelů (§ 4, č. 11), a mimo dodávky pro stát a státní podniky (§ 4, č. 17.). Dodávky pro stát a státní podniky požívají však úlevy podle §u 28, č. 3.,

dovoz přepychových předmětů pro osoby exteritoriální, uvedené v § 1 zák. ze dne 9. listopadu 1922, č. 331 Sb. z. a n., jsou-li dovážené předměty určeny k jejich přímé potřebě nebo spotřebě,

dovoz přepychových svršků přistěhovaleckých, jestliže přistěhovalec předmětů v cizině již užíval, slouží-li předměty ty jeho vlastní potřebě, jsou-li jeho poměrům přiměřeny a jeví-li stopy stálého užívání. Výbavy a dary svatební, osobní automobily a jiná přepychová vozidla, jízdecké a závodní koně se nepokládají za svršky přistěhovalecké,

dovoz přepychových svršků cestujícího obecenstva, jsou-li věci ty určeny jen k vlastnímu používáni cestujícího a co do jakosti a množství přiměřeny jeho potřebě, stavu a poměrům,

dovoz přepychových dědických svršků upotřebených,

dovoz přepychových předmětů soudního řízení civilního nebo trestního (corpora delicti),

dovoz přepychových rakví s mrtvolami a popelnic s popelem spálených mrtvol i s věcmi, jež jsou určeny k výzdobě těchto rakví a popelnic,

dovoz vráceného přepychového zboží za podmínek, za nichž jest zproštěn cla,

dovoz do celních výluk,

nařízením může býti osvobozen od daně přepychové dovoz přepychových předmětů tehdy, když dovoz těchto předmětů jest podle celních ustanovení dočasně osvobozen od cla,

dodávky používaných přepychových předmětů směňují-li se tyto předměty za nové přepychové předměty téhož druhu. Podmínky tohoto osvobození ustanoví nařízení.

dovoz a dodávky předmětů, uvedených v seznamu přepychových předmětů, kterých podle jejich povahy nelze užíti jinak než k vědeckým, vyučovacím, bohoslužebným, léčebným, technickým nebo výdělečným účelům,

dovoz a dodávky původních děl a kopií takových děl, zhotovených umělci-malíři. Dovoz a dodávky plastických děl, zhotovených umělci k účelům veřejným,

dovoz a dodávky přepychových předmětů pero stát nebo státní podnik, které nenáležejí k podnikům, spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, nebo pro osoby, jež přepychových předmětů nabyly ve veřejném zájmu, za podmínek stanovených nařízením. Nedovážejí-li se tyto předměty přímo, nýbrž prostřednictvím tuzemského podnikatele, nutno za podmínek stanovených nařízením při celním odbavení rovněž zaplatiti 2%ní sníženou přepychovou daň, kdežto další dodávka zprostředkovatelova (tuzemského, podnikatele) jest podle §u 4, č. 17., daně z obratu prosta,

dovoz a dodávky přepychových předmětů zdaňovaných v drobném prodeji, prokáže-li, kdo předmět dováží, nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí, nebo příjemce předmětů, hned při celním odbavení nebo nabyvatel dříve, než nabude předmětu, že se v tuzemsku oprávněně po živnostenskou nebo obchodnickou zabývá dalším zcizováním předmětů tohoto druhu v nezměněném stavu. V takových případech musí, kdo předmět dováží, nebo kdo dovážený! předmět k vyclení prohlásí, nebo příjemce předmětů, celnímu úřadu hned při celním odbaveni a při tuzemských dodávkách nabyvatel dodavateli dříve, než nabude předmětu, předložiti kolku prosté úřední vysvědčení, jehož formu i obsah ustanoví nařízení. Při tuzemských dodávkách jest mimo to nabyvatel povinen odevzdati dodavateli o každé jednotlivé dodávce podepsané kolku prosté osvědčení, v němž jest uvedeno číslo a datum úředního vysvědčení, den, předmět a cena dodávky a adresa nabyvatelova. Za jakých podmínek jsou dovoleny úlevy od požadování těchto průkazních listin, ustanoví nařízení. Jedná-li nabyvatel jménem třetí osoby, musí předložiti prohlášení svého zmocnitele, že jest oprávněn těchto předmětů pro něho nabývati. Jakým způsobem se tyto obchodní případy zapíší do daňových záznamů, ustanoví nařízení. Poplatník jest povinen podati potřebná vysvětlení, aby se svrchu uvedené průkazy mohly přezkoumati a předložiti k nahlédnutí obchodní knihy a obchodní korespondenci, případu toho se týkající.

Při dovozu, kdo předmět dováží nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí nebo příjemce předmětu, nehledíc na to, je-li podnikatelem či nepodnikatelem,

výrobce při dodávkách předmětů, které se zdaňují u výrobce,

dodavatel při dodávkách předmětů, které se zdaňují v drobném prodeji,

při dražbách mimosoudních, kdo dražbu provádí, při dražbách soudních, kdo o dražbu žádá, při čemž soud může žádati přiměřenou zálohu na daň,

dodavatel při dodávkách nepodnikatelů. Je-li však při dodávkách nepodnikatelů nabyvatel podnikatelem, jest kromě případu uvedeného v §u 31, odst. 2., poslední věta, povinen platiti daň místo dodavatele a jest oprávněn z úplaty si ji sraziti,

u přepychových výkonů, kdo výkon provádí.

Daň přepychová z drobného prodeje přepychových předmětů, pak z přepychových výkonů, při dodávkách z dražeb a z dodávek nepodnikatelů činí 10 % úplaty nebo ceny tam, kde není úplaty (§ 9). Kde pse teta daň vybírá u výrobce nebo při dovozu, činí 12% úplaty nebo ceny. Snížená daň přepychová (§ 28) činí 2% úplaty nebo ceny.

Výlohy za obal podléhají téže daňové sazbě, jaké podléhá předmět dodávky, jestliže obal podle obchodních zvyklostí se pokládá s dodaným předmětem za jednotný celek, je-li okolnost tato pochybná, rozhoduje o ni zemský finanční úřad po slyšení znalce. Jinak podléhají výlohy za obal jen dani z obratu.

Ustanovení §u 10, odst. 3., platí pro dovoz přepychových předmětů obdobně.

Dodávka nebo výkon, podrobený dani přepychové, není podroben dani z obratu. Předměty, zdaňované při dovozu nebo u výrobce, při jejichž dovozu byla při celním odbavení nebo při jejichž dodávce byla u výrobce zaplacena daň přepychová, podléhají při všech dalších dodávkách jen dani z obratu s výjimkou stanovenou pro dodávky nepodnikatelů a dodávky z dražeb (§ 25).

Dodávky přepychových předmětů, prováděné nepodnikateli, podléhají kromě případů, uvedených v §u 28, č. 4., v každém případě 10%ní přepychové dani, nehledíc na výši úplaty.

Daň se platí při dodávkách a výkonech nepodnikatelů způsobem uvedeným v §u 13, jehož všechna ustanovení platí obdobně i na tyto dodávky a výkony. Z příležitostných dodávek podnikatelů, které podle §u 25, odst. 2., č. 5., se pokládají za dodávky nepodnikatelů, jsou podnikatelé povinni platiti daň týmž způsobem jako z ostatních svých dodávek, ustanovení §§ 33 až 36 platí obdobně i pro tyto dodávky.

Každý podnikatel, dodávající přepychové předměty, které se zdaňují v drobném prodeji, nebo vyrábějící předměty, které se zdaňují u výrobce, musí to oznámiti v přihlášce, uvedené v §u 14, nebo není-li takové přihlášky potřebí, ve zvláštním podání, které nutno podati ve lhůtě stanovené nařízením. Při tom musí označiti druhy přepychových předmětů, s nimiž obchoduje nebo které vyrábí.

Rozšíří-li se podnik dodatečně na další přepychové předměty, musí se oznámení doplniti ve lhůtě, stanovené nařízením.

Podobně musí podnikatel ve lhůtě stanovené nařízením oznámiti, že zanechal drobného prodeje nebo výroby předmětů přepychových.

Ustanovení toto platí obdobně i pro podniky, které provádějí přepychové výkony (§ 25, odst. 2., č. 6.).

Daň z úplat za dodávky výrobců nebo za drobný prodej přepychových předmětů nebo za přepychové výkony se vyměřuje podnikatelům podle ročních souhrnů. Ustanovení §u 15, odst. 2., platí obdobně i pro daň přepychovou.

Ustanovení §u 20 se vztahují také na daň přepychovou.

Všichni podnikatelé, kteří vyrábějí přepychové předměty, zdaňované v drobném prodeji, anebo s těmito předměty toliko obchodují, jsou povinni v každé provozovně vésti zvláštní záznamy, jichž formu a obsah ustanoví nařízení.

Jde-li o předměty přepychové, zdaňované u výrobce, jest povinen vésti takové záznamy toliko výrobce.

Vésti takové záznamy jsou povinni též podnikatelé, provádějící výkony zmíněné v §u 25, odst. 2., č. 6.

Podnikateli, který nabyl přepychového předmětu proto, aby jej dále zpracoval na jiný přepychový předmět, vrátí se na žádost částka ve výši rozdílu mezi 12% ní (10 %) přepychovou daní a sníženou 2% ní přepychovou daní, prokáže-li, že nabyl přepychového předmětu, zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu, přímo od výrobce nebo přímo dovozem nebo, že nabyl přepychového předmětu, zdaňovaného v drobném prodeji, a prokáže-li dále, že jeho dodavatel nebo on sám (§ 29 č. 5.) z dodávky zmíněného předmětu odvedl státu 12 % ní (10 %) přepychovou daň, nenabyl-li podnikatel přepychového předmětu, zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu, přímo od výrobce nebo přímo dovozem, vrátí se mu na žádost částka ve výši 6% nákupní ceny (bez daně).

Stát, státní podniky, které náležejí k podnikům, spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, nebo kdo nabyl přepychového předmětu ve veřejném zájmu, mají nárok, aby se jim vrátila částka ve výši 6% nákupní ceny tehdy, když předmětu zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu nenabyli ani sami přímo od výrobce nebo přímo dovozem, ani dovozem prostřednictvím tuzemského podnikatele podle §u 28, č. 3. Pojem veřejného zájmu ustanoví nařízení.

žádost za vrácení daně podle odst. 1 a 2 nutno podati nejpozději do jednoho roku po nabytí předmětu, podrobnosti vrácení ustanoví nařízení.

Prokáže-li podnikatel, že předmět, z něhož byla daň zaplacena u výrobce nebo při dovozu, byl živelní nebo jinou neodvratnou pohromou bez jeho viny zničen nebo tou měrou poškozen, že přepychovou daň nelze při další dodávce přesunouti, může mu finanční úřad I. stolice na žádost povoliti úplné nebo částečné vrácení přepychové daně, kterou zaplatil v trhové ceně přímo výrobci nebo přímo při dovozu. Nenabyl-li žadatel předmětu dovozem přímo nebo od výrobce přímo, může mu finanční úřad I. stolice povoliti vrácení části zaplacené daně za podmínek stanovených nařízením.

Pro dovoz přepychových předmětů platí obdobně ustanovení o dani z obratu.

Zcizí-li tuzemský podnikatel v tuzemsku přepychový předmět, dá-li jej však zaslati přímo z ciziny tuzemskému nabyvateli, jest nabyvatel povinen při celním odbaveni zaplatiti přepychovou daň, není-li od ní osvobozen podle §u 27, kdežto tuzemský podnikatel jest povinen z dodávky odvésti daň z obratu.