Roční služné kancelářských oficiantů a oficiantek, stanovené v § 2 vládního nařízení ze dne 27. února 1920, č. 130 Sb. z. a n., zvyšuje se - po srážce částek, jimiž upraveno bylo na obnosy dělitelné dvanácti - počínajíc 1. lednem 1923 o 75 % a stanoví se nejblíže vyššími částkami dělitelnými dvanácti takto:

Tím se mění ustanovení § 2, odst. 2., shora uvedeného vládního nařízení.

Místní přídavek, stanovený 50 % dosavadního služného, zůstává nezměněn; jeho nejvyšší výměra, vymezená dosud částkou 2000 Kč, se ruší.

Místní přídavek, upravený na nejblíže vyšší částky dělitelné dvanácti, činí ročně:

Tím se mění ustanovení § 2, odst. 4., vládního nařízení ze dne 27. února 1920, č. 130 Sb. z. a n.

Kancelářským oficiantům, kteří byli ve státní službě již před 1. lednem 1923, příslušejí mimo služné a místní přídavek počínajíc 1. lednem 1923 přídavky na děti, a to 900 Kč na každé nezaopatřené dítě, avšak pouze do nejvyššího počtu šesti dětí u ženatých.

Ovdovělým kancelářským oficiantům přísluší zmíněný přídavek počínajíc druhým dítětem. Klesne-li však rozdíl mezi příslušným jednotným drahotním přídavkem II. a I. rodinné třídy postupným snižováním pod částku přídavku na dítě, obdrží doplněk do výše tohoto přídavku na dítě. Totéž platí pro svobodné oficianty s nemanželskými dětmi.

Drahotní přídavky, stanovené článkem IX. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., dále mimořádné a nouzové výpomoci, stanovené zákony ze dne 9. dubna 1920, č. 214 Sb. z. a n., ze dne 15. července 1920, č. 446 Sb. z. a n., a ze dne 25. listopadu 1920, č. 625 Sb. z. a n., a prodloužené zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., do konce prosince 1922, zůstávají v platnosti, slučují se však v jednotný drahotní přídavek, jenž zmenšuje se o částku, o niž se služné dle § 1 tohoto nařízení zvyšuje, a o částku, jež dle § 3 tohoto nařízení připadá na přídavky na děti.

Tento jednotný drahotní přídavek činí ročně:

Kancelářským oficiantům obého pohlaví, kteří nastoupí státní službu po 31․ prosinci 1922, přísluší pouze služné, místní přídavek a jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance.

Kancelářským oficiantům a oficiantkám, jichž služební požitky se upravují tímto nařízením a jimž příslušejí jednotné drahotní přídavky a - jde-li o kancelářské oficianty - kromě toho i případné přídavky na děti (§§ 3 a 4 tohoto nařízení), náležejí při odchodu na odpočinek též jednotné drahotní přídavky a případně přídavky na děti.

Pozůstalým po takových kancelářských oficiantech, zemřelých buď v činné službě nebo na odpočinku, přiznávají se rovněž jednotné drahotní přídavky a případně přídavky na děti.

Přídavky tyto náležejí ve výměře stanovené v § 10 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., pro zaměstnance, náležející do kategorie podúředníků a zřízenců, jakož i pro pozůstalé po takových zaměstnancích.

Kancelářským oficiantům a oficiantkám, jichž státní poměr služební nastal po 31. prosinci 1922, přísluší při odchodu na odpočinek kromě odpočivných požitků pouze jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance na odpočinku.

Vdovám po kancelářských oficiantech, jichž státní služební poměr nastal po 31. prosinci 1922 a kteří zemřeli buď v činné službě nebo na odpočinku, přísluší kromě zaopatřovacích počitků pouze jednotný drahotní přídavek ve výměře pro bezdětné vdovy.

Sirotkům po takových kancelářských oficiantech a po jejich vdovách přísluší pouze sirotčí pense.

Pro nároky na drahotní přídavky a přídavky na děti a uplatňování, zkoumání, změny a zánik těchto nároků, jakož i pro stíhání nesprávných udání platí obdobně ustanovení §§ 6 a 15 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.

Jednotné drahotní přídavky, stanovené v §§ 4, 5, 6 a 7 tohoto nařízení, snižují se 1. dubnem 1923 počínajíc o 20 %. Další snížení těchto přídavků až do jejich úplného zrušení provede se současně a stejnoměrně se snížením jednotných drahotních přídavků státních zaměstnanců dle § 5, odst. 3., zákona z 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.

Přídavky na děti, stanovené v §§ 3 a 6 tohoto nařízení, budou snižovány současně a stejnoměrně s přídavky na děti státních zaměstnanců dle § 5, odst. 3., zmíněného zákona.

Kancelářští oficianti obého pohlaví v činné službě i ve výslužbě, jichž požitky se upravují tímto nařízením, jakož i jejich pozůstalí jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu dle ustanovení §§ 8 a 13 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.

Na kancelářské oficianty a oficiantky vztahuje se též ustanovení § 9 zákona z 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.

Kancelářským oficiantům a oficiantkám, kteří vstoupili do výslužby před účinností tohoto nařízení, jakož i pozůstalým po těchto oficiantech a po takových oficiantech, kteří zemřeli v činné službě před účinností tohoto nařízení, jimž podle dosud platných předpisů příslušely až do konce roku 1922 mimořádné měsíční (dříve čtvrtletní) a nouzové výpomoci, budou se tyto výpomoci vypláceti v částkách a dle pravidel dosud platných nadále až do odvolání. Totéž platí o osobách, jichž nároky pensijní byly upraveny stanovami zaopatřovacího ústavu. (Nařízení veškerého ministerstva z 19. července 1902, č. 145 ř. z.)

Snížení těchto výpomocí a dosavadních drahotních přídavků, povolených zákonem ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., a zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., až do jejich úplného zrušení, provede se současně a stejnoměrně se snížením výpomocí a drahotních přídavků dle § 14 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.

Snižováním přídavků dle § 9 tohoto nařízení nesmějí celkové odpočivné neb zaopatřovací požitky klesnouti pod výměru celkových požitků, jež by jinak náležely dle předpisů dosud platných a se zřetelem k ustanovení §§ 8 a 12 tohoto nařízení.

Z denního platu kancelářských pomocníků a pomocnic, stanoveného v § 5 vládního nařízení ze dne 27. února 1920, č. 130 Sb. z. a n., pro Velkou Prahu v částce 7 Kč 80 h, zvyšují se dvě třetiny (5 Kč 20 h) jakožto základní denní plat počínajíc 1. lednem 1923 o 75 %, tedy o 3 Kč 90 h, na částku 9 Kč 10 h. K této částce připočítávají se v jednotlivých třídách místního přídavku rozdíly mezi dosavadními denními platy a shora zjištěným základním platem.

V důsledku toho činí denní plat:

Tím se mění ustanovení § 5 shora uvedeného vládního nařízení.

Kancelářským pomocníkům, kteří byli ve státní službě již před 1. lednem 1923, příslušejí mimo denní plat počínajíc 1. lednem 1923 přídavky na děti, a to 900 Kč na každé nezaopatřené dítě, avšak pouze do nejvyššího počtu šesti dětí u ženatých. Ustanovení § 3, odst. 2., tohoto nařízení platí obdobně i pro kancelářské pomocníky.

Drahotní přídavky, stanovené článkem IX. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., dále mimořádné a nouzové výpomoci, stanovené zákony ze dne 9. dubna 1920, č. 214 Sb. z. a n., ze dne 15. července 1920, č. 446 Sb. z. a n., a ze dne 25. listopadu 1920, č. 625 Sb. z. a n., a prodloužené zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., do konce prosince 1922 zůstávají v platnosti, slučují se však v jednotný drahotní přídavek, jenž zmenšuje se o částku, o niž se denní plat dle § 14 tohoto nařízení zvyšuje, a o částku, jež dle § 15 tohoto nařízení připadá na přídavky na děti.

V důsledku toho činí jednotný drahotní přídavek ročně:

Kancelářským pomocníkům obého pohlaví, kteří nastoupí státní službu po 31. prosinci 1922, přísluší pouze denní plat a jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance.

Ustanovení §§ 8, 9 a 10 tohoto nařízení platí obdobně i pro kancelářské pomocníky, ustanovení §§ 9 a 10 též pro kancelářské pomocnice.

Ustanovení prováděcích nařízení k zákonu ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., jest obdobně použíti i při provádění tohoto nařízení.

Veškerá posavadní ustanovení odporující tomuto nařízení pozbývají platnosti.

Provedením tohoto nařízení, jež nabývá účinnosti 1. ledna 1923, pověřují se všichni členové vlády.