Oprávnění provozovati prozatím dopravu po předběžném ohlášení koncesnímu úřadu až do rozhodnutí o žádosti za koncesi přísluší toliko tomu koncesionáři, který podal žádost za udělení nové koncese nejpozději rok před uplynutím koncesní doby.

Ohlášení uvedené v § 7, odst. 2 zákona musí se státi písemně nebo ústně do protokolu a jest v něm přesně uvésti den, kdy a u kterého úřadu byla podána žádost za udělení nové koncese k dopravě žadatelem dosud provozované, dále sdělení, že o žádosti nebylo před uplynutím koncesní doby rozhodnuto a že žadatel bude dopravu provozovati prozatím v rozsahu své dřívější koncese až do právoplatného rozhodnutí o žádosti za propůjčení nové koncese.

O tomto ohlášení vydá koncesní úřad do sedmi dnů potvrzení, které bude průkazem pro dozorčí orgány, že bylo vyhověno předpisu § 7, odst. 2 zákona; opis potvrzení zašle koncesní úřad zároveň příslušnému ředitelství státních drah.

Nejmenší výše pojistné částky stanoví se takto:

Pojištění na příslušnou částku podle předchozího odstavce musí býti sjednáno za každé motorové vozidlo, jehož se používá k dopravě pro provozování dopravní živnosti koncesionářovy.

Koncesionář může sjednati pojištění na vyšší částky, než jak jest uvedeno v odstavci 1.

Pojišťovny jsou povinny vydati pojistníkům potvrzení o tom, na jakou částku jsou pojištěni a na jakou dobu zaplatili pojistnou prémii, a to pro každé motorové vozidlo zvláště. Potvrzení musí obsahovati alespoň jméno koncesionáře, rejstříkovou (evidenční) značku vozidla, pojistné částky a dobu, na kterou je zaplacena pojistná prémie. Potvrzení musí býti pojišťovnou pojistníkovi vydáno nejpozději do 10 dnů po zaplacení prémie, aniž je potřebí, aby tento o ně žádal.

Pojišťovna je povinna oznámiti koncesnímu úřadu zrušení pojistné smlouvy.

Dopravní řád, který koncesionář jest povinen uvésti ve známost veřejnosti, musí býti opatřen schvalovací doložkou koncesního úřad a nesmí v něm býti škrtáno ani opravováno.

V dopravních řádech vydaných před účinností zákona č. 77/1935 Sb. z. a n. musí býti uvedena ustanovení § 8 tohoto nařízení.

Dopravní řád pro hromadnou dopravu osob (§ 1, odst. 4 a § 65, odst. 4 zákona) musí obsahovati zejména ustanovení:

Dopravní řád pro nehromadnou dopravu osob (§ 65, odst. 3 zákona) musí obsahovati zejména ustanovení podle č. 1, písm. a), c), d), e) a g).

Dopravní řád pro dopravu nákladů musí obsahovati zejména ustanovení:

V dopravním řádu pro pravidelnou hromadnou dopravu osob musí býti uvedena doslovně nejméně tato ustanovení:

V dopravním řádu pro pravidelnou nehromadnou dopravu osob musí býti uvedena doslovně nejméně tato ustanovení:

V dopravním řádu pro nepravidelnou hromadnou dopravu osob musí býti uvedena doslovně nejméně tato ustanovení:

V dopravním řádu pro nepravidelnou nehromadnou dopravu osob musí býti uvedena doslovně nejméně tato ustanovení:

V dopravním řádu pro dopravu nákladů musí býti uvedena doslovně nejméně tato ustanovení:

Dopravují-li se při hromadné dopravě osob také náklady do úhrnné váhy 100 kg podle § 15 zákona, musí v dopravním řádu pro pravidelnou hromadnou dopravu osob nebo pro nepravidelnou hromadnou dopravu osob býti uvedena doslovně nejméně tato další ustanovení:

Nápis, kterým každý koncesionář jest povinen opatřiti vozidlo, musí obsahovati označení buď „Koncesovaná doprava osob“ nebo „Koncesovaná doprava nákladů“ podle toho, o který druh dopravy jde, dále jméno a příjmení koncesionáře (firmu), stanoviště živnosti, popřípadě i jméno a příjmení pachtýře. Mimo to musí nápis obsahovati ve znění stanoveném koncesním úřadem:

a) při pravidelné dopravě osob nebo nákladů počáteční a konečnou zastávku trati a nejdůležitější průjezdné zastávky,

b) při nepravidelné dopravě nákladů též vyznačení územního obvodu a únosnost vozidla, popřípadě označení druhu nákladu.

Nápis budiž přiměřený rozměrům vozidla, čitelný a viditelně umístěn. Při hromadné dopravě osob budiž nápis umístěn na obou vnějších bočných stěnách vozidla. Označení trati při pravidelné dopravě budiž mimo to umístěno na předku vozidla. Při nehromadné nepravidelné dopravě osob budiž nápis o velikosti nejméně 7 cm x 20 cm umístěn na předním ochranném skle. Při dopravě nákladů budiž nápis umístěn na obou vnějších bočných stěnách vozidla tak, aby jej nebylo možno z vozidla sejmouti a v rozměrech nejméně 50 cm x 70 cm. Nápis musí býti čitelný a písmena nebo číslice musí býti tak velké, aby byly i na větší vzdálenost zřetelně viditelny. Nápis nesmí býti umístěn v blízkosti evidenční značky a rozeznávací značky státní příslušnosti vozidla.

V nápisech na vozidlech jest nutno použíti úředních názvů míst.

Lhůta uvedená v § 12, odst. 1, poslední věta zákona stanoví se do 31. prosince 1935. Koncesní úřad přesvědčí se po uplynutí této lhůty, je-li příslušný personál přiměřeně znalý státního jazyka.

Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i pro dopravu, k níž není třeba koncese podle § 2, písm. b), c), d), e), j) a k) zákona, a pro dopravu licentovanou; příslušným je zde okresní úřad, v jehož obvodu jest sídlo podniku (ústavu) nebo obec, jež dopravu provozuje, případně v jehož obvodu má osoba dopravu provozující své řádné bydliště.

V okresích s jazykovou menšinou (§ 2, odst. 2 jazykového zákona) budiž personál pro služební styk s obecenstvem dotčeného jazyka menšinového přiměřeně znalý tohoto jazyka.

Výše jistoty stanoví se:

Jistota vyměřená podle ustanovení předchozího odstavce nesmí pro jednotlivou koncesi převyšovati částku 25.000 Kč.

Provozuje-li se pravidelná i nepravidelná doprava týmiž vozidly a byla-li jistota vyměřena již pro jednu koncesi, nelze ukládati novou jistotu.

Jistota skládá se v zemi České u zemské finanční pokladny v Praze, v zemi Moravskoslezské u zemské finanční pokladny v Brně, v zemi Slovenské u generální finanční pokladny v Bratislavě a v zemi Podkarpatoruské u hlavní finanční pokladny v Užhorodě; příslušnost řídí se sídlem živnostenského podniku. Jistotou povinná osoba vyplní dvojmo složní list podle vzorce, který vydá ministerstvo financí. Pokladna jeden stejnopis uschová, druhý stejnopis opatřený doložkou přijímací, podpisy zodpovědných úředníků a otiskem úředního razítka vydá složiteli a zároveň vyrozumí příslušný koncesní úřad a finanční úřad I. stolice.

Jistota v hotovosti skládá se tak, že jistotou povinná osoba zaplatí peníz jistoty vplatním lístkem poštovní spořitelny na šekový účet příslušné zemské finanční pokladny (odstavec 4).

Ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem vnitra určiti jiné uschovací místo a naříditi jiný způsob skládání jistoty, než jak stanoví odstavec 4 a 5.

Jako jistota mohou býti přijímány:

Státní cenné papíry republiky Československé přijímají se v hodnotě kursovní, cenné papíry ostatní v hodnotě rovnající se dvěma třetinám kursovní hodnoty, v obou případech však nikoli v hodnotě vyšší než jmenovité. Kursovní hodnota stanoví se podle kursu znamenaného v úředním kursovním listě pražské bursy pro zboží a cenné papíry z posledního bursovního dne přede dnem, kdy byly cenné papíry schovacím místem převzaty a, nebyly-li toho dne znamenány, podle posledního záznamu ne staršího 14 dnů. Nedošlo-li k záznamu ani v posledních 14 dnech, určí ministerstvo financí, v jaké hodnotě mají býti převzaty.

Pokud nebude ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem vnitra podle odstavce 6 tohoto paragrafu určeno jiné uschovací místo nebo nařízen jiný způsob skládání jistoty, vydávají se kupony dlužních úpisů a cenných papírů koncesionáři ke dni splatnosti na zvláštní potvrzení.

Bankovní zárukou rozumí se záruka zemských peněžních ústavů (Zemské banky v Praze, Hypoteční banky České v Praze, Hypoteční a Zemědělské banky moravské v Brně a Slezského pozemkového a komunálního úvěrního ústavu v Opavě) a akciových bank (§ 6 zákona ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n., o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů, ve znění čl. XVII zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n.), vyjímajíc ty, pro které jest nařízeno příročí podle ustanovení zákona ze dne 10. října 1924, č. 240 Sb. z. a n., o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů.

Bude-li jistoty zcela nebo z části použito k úhradě závazků plynoucích z porušení povinnosti vyplývajících z ustanovení hlavy V a VIII zákona, musí koncesionář doplniti jistotu na stanovenou výši do 14 dnů počínajíc dnem následujícím po doručení výměru o použití složené jistoty k úhradě závazků. Nevyhoví-li koncesionář tomuto příkazu ve stanovené lhůtě, bude postupováno podle ustanovení § 49 zákona.

Vzorec bankovní záruční listiny vydá ministerstvo financí.

Jistotu lze vrátiti zcela nebo z části jen při úplném zastavení nebo částečném obmezení dopravy bez újmy ustanovení obsažených v odstavci 1 a 2. Poukaz na vrácení jistoty vydá koncesní úřad jen po předchozí dohodě s příslušným finančním úřadem I. stolice.

Balíkovými zásilkami rozumějí se všechny nákladní zásilky, které může pošta při svých zařízeních podle platných předpisů dopravovati.

Dopravou v místě se rozumí doprava motorovými vozidly uvnitř určitého místa, při níž zásilka z okruhu tohoto místa nevystoupí.

Místy, pro která je nádraží určeno, rozumí se jak místo, ve kterém je nádraží zřízeno, tak i ostatní místa, pro něž je toto nádraží činné.

Dopravou motorovými vozidly podle ustanovení tohoto oddílu rozumí se jak doprava provozovaná po živnostensku, tak i každá jiná doprava.

Při dopravě potravin, a to i při dopravě podle ustanovení § 15 zákona, musí býti zejména dbáno toho, aby byl vůz čistý, dále, aby potraviny nepřišly do styku s náklady, které by je mohly znečistiti nebo porušiti, a aby nebyly ukládány v blízkosti páchnoucích nákladů, jichž pach by mohly přejmouti. Potraviny musí býti vždy v čistých obalech, kterými jsou bezpečně chráněny před prachem a jiným nečištěním. Těchto ustanovení je nutno zvláště dbáti při dopravě masa, výrobků z masa a mléka, chleba, jakož i jiných pekařských a cukrářských výrobků. Potraviny, které se požívají přímo bez další kuchyňské přípravy neb aspoň omytí, jako chléb, pekařské a cukrářské výrobky, výrobky z masa a mléka, musí býti zvlášť pečlivě baleny, pokud se dopravují s jinými předměty. Mléko dopravované v konvích je nutno chrániti vhodnou čistou přikrývkou v zimě před mrazem a v teplém počasí před sluncem. Kromě toho platí pro dopravu potravin též ustanovení následujícího odstavce.

Maso nesmí býti ukládáno přímo na podlahu motorového vozidla, nýbrž na čisté plátno nebo na čisté dřevěné mříže a musí býti přikryto čistým plátnem. Skládání masa na zemi jest nepřípustno. Dopravovati současně v témže vozidle, sloužícím výhradně k dopravě masa, jiné předměty, jest zakázáno. Rovněž jest zakázáno šlapati po mase při jeho nakládání, nebo sedati na ně za dopravy, i když je přikryto. Maso nesmí přesahovati okraj vozidla. Vnitřnosti smějí se dopravovati jen v čistých koších, nikoli v pytlích; pokud se nedopravují ve vozidlech zařízených podle ustanovení odstavce 4, musí býti uloženy v nepropustných nádobách.

Vozidla, kterých se používá výhradně k dopravě masa, musí míti podlahu a stěny pobity nerezavějícím plechem a podlahu upravenou tak, aby bylo zabráněno odkapávání krve. Pokud jde o dopravu masa z jatek, může příslušný úřad kromě toho naříditi, že vozidla musí býti uzavřena a opatřena větracím, případně chladícím zařízením a háky na pověšení masa.

Maso dopravované motorovým vozidlem přes hranice obce musí býti doprovázeno úředním průkazem o prohlídce masa vydaným orgány, které k tomu podle platných předpisů jsou povolány.

Doprava zvířat, masa a zvířecích surovin z ciziny nákladními motorovými vozidly jest zakázána. Osobními motorovými vozidly jest taková doprava dovolena toliko potud, pokud z okolností případu jest zřejmo, že takovou dopravou se nemá obcházeti zákaz stanovený v předchozí větě, a pokud dovoz takových předmětů nepodléhá kontrole pohraničního veterináře. Ustanovení jiných platných předpisů zůstávají nedotčena.

Zvířata nebo maso jest dovoleno dopravovati jen motorovými vozidly, pro která jejich držitel má zvláštní osvědčení o jejich vhodnosti pro tento účel a evidenční knihu, které mu vydá za náhradu hotových výloh příslušný okresní úřad (podle vzorců A a B) na podkladě posudku úředního veterináře. Osvědčení a evidenční knihu nelze převáděti na jiné osoby a možno je odebrati úřadem, který je vydal, jestliže držitel nezachovává ustanovení o dopravě zvířat a masa, zvláště ustanovené o čištění a desinfekci.

Vozidlo může býti uznáno za vhodné pro dopravu zvířat toliko tehdy, jestliže má podlahu a stěny nepropustné, aby tím bylo zabráněno vypadávání steliva a vytékání výkalů za dopravy, a jestliže má stěny tak vysoké, aby bylo zabráněno slintání a kálení dobytka přes okraj vozidla. Stěny musí býti vybity plechem aspoň do výše 20 cm; okraje plechů na podlaze musí býti mezi sebou spojeny spájením. Před zadní stěnou jest třeba v podlaze zříditi práh alespoň 10 cm vysoký a plechem pobitý, aby tím bylo zabráněno vytékání výkalů při spuštění zadní stěny vozidla.

Úřední veterinář úřadu, který vydal osvědčení o vhodnosti vozidla pro dopravu zvířat nebo masa a evidenční knihu, provede vždy po šesti měsících revisi tohoto vozidla a výsledek zaznamená v evidenční knize. Tato revise bude vykonávána buď v podniku držitele vozidla u příležitosti jiného úředního jednání nebo, není-li to možné, v sídle úřadu. Držitelé vozidel jsou povinni na vyzvání úřadu své vozidlo do sídla úřadu k této revisi dopraviti.

Mimo tuto pravidelnou prohlídku podléhá motorové vozidlo příležitostným prohlídkám, které může prováděti kdykoliv úřední veterinář na trzích, jatkách a v železničních stanicích a bezpečnostní orgány i za dopravy.

Veterinář pověřený prohlídkou zvířat a masa na jatkách může kromě toho každé motorové vozidlo, kterým má býti dopravováno maso nebo zvířecí suroviny, z dopravy vyloučiti, jestliže stav tohoto vozidla nevyhovuje předpisům tohoto paragrafu.

O dobytčích pasech (průvodních listech) při dopravě zvířat motorovými vozidly platí ustanovení § 8 zák. č. 177/1909 ř. z., pokud se týče ustanovení § 8 zák. čl. VII/1888.

Zvířata dopravovaná motorovými vozidly musí býti prohlédnuta veterinářem k tomu pověřeným buď před naložením nebo po vyložení. Zvířata dopravovaná do jatek nemusí býti při naložení veterinářem prohlédnuta. Prohlídku zvířat vykonanou před vstupem do tržiště sluší pokládati u zvířat určených na trh a dopravovaných tam motorovým vozidlem za prohlídku vykonanou po vyložení.

Doprava zvířat nebo masa smí se konati nejvýše do vzdálenosti 150 km silničních.

Zvířata, maso a zvířecí suroviny mohou býti naloženy do motorového vozidla jen tehdy, bylo-li vozidlo napřed řádně vyčištěno a desinfikováno podle ustanovení odstavce 29.

Pro nakládání zvířat třeba použíti vhodného zvýšeného místa nebo rampy. Velká zvířata musí býti ve vozidle umístěna tak, aby bylo znemožněno odkapávání slin nebo kálení přes stěny vozidla, a musí míti dostatečné místo k stání. Vepři musí míti místo k ležení a telata nesmí býti svazována. Zvláštní schrány, ve kterých budou malá zvířata nebo drůbež umístěna, musí býti vzdušné, prostorné, snadno přístupné k čištění a desinfekci a nesmí býti zvířaty přeplňovány.

Dopravovati týmž vozidlem zároveň zvířata jatečná s chovnými nebo s užitkovými zvířaty jest zakázáno. Dopravovati různé druhy zvířat jest dovoleno jen tehdy, bylo-li motorové vozidlo pro ten účel zvláště zařízeno.

Doprava musí se díti rychle, pokud možno bez zastávek a nejkratší cestou, aby zvířata příliš netrpěla. Za dopravy není dovoleno mimo zvláště odůvodněné případy (poruchy vozidla) zvířata překládati na jiné silniční vozidlo.

Při nakládání a vykládání zvířat a při jejich umístění v motorovém vozidle musí býti postupováno tak, aby nebylo důvodů ke stíhání podle platných předpisů o ochraně zvířat proti týrání.

Předpisy zákona č. 177/1909 ř. z. a zák. čl. VII/1888 o dopravě zvířat z uzavřených obvodů a o dopravě zvířat podezřelých nebo nemocných některou nakažlivou nemocí hlášením povinnou vztahují se také na dopravu zvířat motorovými vozidly. Je-li podezření nakažlivé nemoci zvířat za dopravy nebo při vyložení, jakož i zahyne-li zvíře za dopravy, budiž použito ustanovení uvedených zákonů.

Držitel motorového vozidla jest povinen vésti přesné záznamy v evidenční knize (vzorec B) o zvířatech nebo mase dopravovaném jeho motorovým vozidlem.

Držitel motorového vozidla (řidič) jest povinen vykázati se kontrolním orgánům (odstavec 10 a 11) na požádání osvědčením a evidenční knihou.

Zvířecí suroviny (kůže, kosti, střeva, chlupy, rohy apod.) musí býti za dopravy řádně přikryty a tak opatřeny, aby každé roztrušování a rozprašování bylo zamezeno.

Vozidla sloužící k dopravě potravin nebo masa nesmějí býti desinfikována páchnoucími desinfekčními prostředky. Způsob čištění a desinfekce vozidla je dále popsán v odstavci 29.

Držitel motorového vozidla, kterého bylo použito k dopravě zvířat, masa a zvířecích surovin, jest povinen nejpozději do 24 hodin po ukončení dopravy vozidlo řádně vyčistiti a desinfikovati; pokud se tak nestalo, nesmí se vozidla k dopravě vůbec použíti.

Obce jsou oprávněny určiti zvláštní místo ku provádění čištění a desinfekce.

Obcím náleží přímý dozor nad prováděním čištění a desinfekce motorových vozidel používaných k dopravě zvířat, masa a zvířecích surovin. K úhradě nákladů vzešlých z provádění ustanovení předchozího a tohoto odstavce jest obec oprávněna vybírati od majitelů vozidel zvláštní poplatky schválené dohlédacím úřadem.

Držitel motorového vozidla jest povinen zaznamenati v příslušné rubrice evidenční knihy den a hodinu, kdy čištění a desinfekce motorového vozidla byla provedena.

Čištění a desinfekci třeba provésti takto:

Pro dopravu motorovými vozidly provozovanou podnikem Československé státní dráhy a podnikem Československá pošta platí tyto výjimky:

Doprava zvířat nebo masa pro účely vojenské správy vojenskými nebo vojenskou správou najatými motorovými vozidly řídí se podle zvláštních vojenských předpisů a ustanovení tohoto paragrafu se na tuto dopravu nevztahují.

a) Předpisy tohoto paragrafu s výjimkou ustanovení odstavců 3, 7, 23 a 24 pro dopravu zvířecích surovin do vlastního nebo z vlastního zemědělského podniku vlastním motorovým vozidlem neplatí.

b) Pro dopravu zvířat do vlastního nebo z vlastního zemědělského podniku vlastním motorovým vozidlem platí pouze ustanovení odstavců 6, 12 až 20, 25 a 29.

Při dopravě podle odstavců 30 až 32 je nutno dbáti, aby nebylo ohrožováno veřejné zdraví.

Dopravovati mrtvoly motorovými vozidly lze toliko zvláštními vozidly k tomu účelu určenými a zařízenými; prostor pro rakev musí býti ze všech stran uzavřen. Těchto vozidel nesmí se používati k dopravě jiných nákladů ani k hromadné dopravě osob. Jinak platí pro dopravu mrtvol motorovými vozidly všeobecně platné předpisy pro dopravu mrtvol.

Pro dozor nad potravinami při dopravě motorovými vozidly platí kromě ustanovení tohoto nařízení také ustanovení zákona ze dne 16. ledna 1896, č. 89 ř. z. z r. 1897, o obchodu s potravinami a některými předměty potřeby, a zák. čl. XIV/1876 a předpisy na jejich základě vydané. Přestupky ustanovení pro dopravu provozovanou po živnostensku stíhají se podle hlavy V zák. č. 77/1935 Sb. z. a n. a přestupky ustanovení pro ostatní dopravu podle oddílu VIII zák. č. 177/1909 ř. z., pokud se týče hlavy IX zák. čl. VII/1888, pokud nejsou trestny podle jiných ustanovení.

Oddíl B

Dopravu motorovými vozidly podle ustanovení tohoto oddílu rozumí se doprava provozovaná po živnostensku a doprava provozovaná na základě dopravní licence (hlava IV zákona).

V motorových vozidlech používaných k hromadné dopravě osob musí býti vyvěšeno upozornění, že není dovoleno v nich kouřiti, plivati, žebrati, provozovati podomní obchod a vozidla znečišťovati.

Motorová vozidla určená k dopravě osob musí býti řádně větrána, a to okny nebo sklápěcími okénkovitými křídly nebo větrníky ve střeše umístěnými, a v době zimní podle možnosti vytápěna.

Z dopravy motorovými vozidly určenými k dopravě osob jsou vyloučeny osoby stižené nemocí sdělnou. Z této dopravy mohou býti vyloučeny osoby, které jsou pro nemoc nebo z jiných důvodů zdravotních spolucestujícím na obtíž. Za jízdy onemocnělý cestující musí však býti dopraven aspoň do místa, kde je možno poskytnouti mu potřebné ošetření.

Osoby, jichž se používá při dopravě motorovými vozidly, pokud přicházejí ve styk s obecenstvem, musí býti podle platných předpisů očkovány proti neštovicím a vždy po 5 letech přeočkovány.

Motorová vozidla buďtež udržována v čistotě.

Látky výbušné, samozápalné, jedovaté, hořlaviny, látky žíravé, odpor vzbuzující a zapáchající jest přípustno dopravovati jen za podmínek, které budou stanoveny ministerstvem vnitra v dohodě s ministerstvy národní obrany, průmyslu, obchodu a živností, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a železnic. Pokud se tak nestane, platí pro dopravu těchto látek obdobné podmínky stanovené předpisy platnými pro přepravu na železnicích. Doprava látek v tomto odstavci uvedených pro účely vojenské najatými motorovými vozidly řídí se podle příslušného vojenského předpisu nebo nařízení a ustanovení tohoto odstavce se na tuto dopravu nevztahuje.

Látky uvedené v předchozím odstavci není dovoleno dopravovati při dopravě nákladů do úhrnné váhy 100 kg podle § 15 zákona.

Jízdní řád musí býti sestaven pro každou koncesi zvláště. Místa, kde vozidlo pravidelně, byť i jež podle potřeby, zastavuje, musí býti v jízdním řádu vyznačena také číslicemi za sebou jdoucími; mimo to musí býti v jízdním řádu uvedena u každé zastávky vzdálenost od počáteční zastávky v kilometrech.

Koncesionář jest povinen schválený jízdní řád, jakož i každou jeho změnu vyvěsiti ve vozidlech, kterých používá k dopravě, a ve všech zastávkách na místě veřejně přístupném. Jízdní řád musí býti opatřen schvalovací doložkou koncesního úřadu a nesmí v něm býti škrtáno ani opravováno.

Žádost o koncesi musí obsahovati:

Zamýšlí-li žadatel provozovati dopravu pravidelnou na několika tratích, musí žádati o koncesi pro každou trať zvláště. Souvisí-li trať zamýšlené dopravy s jinou dopravou žadatelem již provozovanou, musí býti tato souvislost v žádosti zvlášť vyznačena.

Zamýšlí-li žadatel provozovati více druhů dopravy [odstavec 1, písm. c)], musí žádati o koncesi pro každý druh dopravy zvláště.

Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně též pro žádosti o změnu koncese již udělené. Při žádosti o změnu koncese již udělené jest připojiti také úředně ověřený opis koncesní listiny a podle povahy žádané změny koncese ještě další přílohy, jichž pro posouzení věci je zapotřebí.

Pro každý druh dopravy (pravidelná, nepravidelná, hromadná, nehromadná, osob nebo nákladů) vydá se zvláštní koncesní listina.

Koncesní listina musí obsahovati přesné znění nápisu, kterým je koncesionář povinen opatřiti vozidlo podle ustanovení §§ 11 a 12 zákona a §§ 9 a 10 tohoto nařízení.

Ustanoveními, která mají zaručiti ochranu silnic a dopravy po nich, rozumějí se zejména zvláštní ustanovení, která bude nutno zachovávati vzhledem ke stavu silnic a cest a objektů na nich jsoucích se zřetelem k vozidlům, kterých koncesionář bude užívati a se zřetelem ke způsobu a hustotě dopravy na trati zamýšlené dopravy. Taková ustanovení mohou býti předepsána i dodatečně, ukáže-li se toho nutná potřeba.

Za mimořádně zvýšenou potřebu ve smyslu ustanovení § 34, odst. 3 zákona považuje se jen taková potřeba, která vyžaduje použití najatých vozidel nejvýše třikrát v kalendářním roce, úhrnem nejdéle 42 dny; za mimořádné případy se považuje použití najatých vozidel v jednotlivém případě, jde-li o:

Každou dopravu, kterou hodlá podle ustanovení předchozího odstavce podniknouti, jest dopravovatel povinen oznámiti písemně dvojmo okresnímu úřadu místa, v němž se nachází provozovna, pro kterou se doprava děje, a to nejpozději v den, kdy doprava najatými vozidly byla zahájena. Tento úřad zašle jedno oznámení příslušnému ředitelství státních drah.

V oznámení jest uvésti:

Nápis, kterým majitel licence jest povinen opatřiti vozidlo, musí obsahovati označení buď „Licentovaná doprava osob“ nebo „Licentovaná doprava nákladů“, podle toho, o který druh dopravy jde, dále jméno a příjmení majitele licence a jeho stanoviště. Mimo to musí nápis obsahovati:

Další předpisy o označení vozidla licentované dopravy může stanoviti úřad, jenž licenci vydal, přihlížeje k účelu takové dopravy.

Nápis budiž přiměřený rozměrům vozidla, čitelný a viditelně umístěn. Při hromadné dopravě osob a při dopravě nákladů budiž nápis umístěn na obou vnějších bočných stěnách vozidla. Nápis nesmí býti umístěn v blízkosti evidenční značky a rozeznávací značky státní příslušnosti vozidla.

V nápisech na vozidlech jest nutno použíti úředních názvů míst.

Pro každý druh dopravy (pravidelná hromadná osob, nepravidelná hromadná osob, pravidelná nákladů nebo nepravidelná nákladů) vydá se zvláštní výměr o udělení dopravní licence.

Výměr o udělení dopravní licence musí obsahovati přesné znění nápisu, kterým jest majitel licence povinen opatřiti vozidlo podle ustanovení § 38 zákona a § 19 tohoto nařízení.

Ustanoveními, která mají zaručiti ochranu silnic a dopravy po nich, rozumějí se zejména zvláštní ustanovení, která bude nutno zachovávati vzhledem ke stavu silnic a cest a objektů na nich jsoucích se zřetelem k vozidlům, kterých majitel licence bude užívati a se zřetelem ke způsobu a hustotě dopravy na trati zamýšlené dopravy. Taková ustanovení mohou býti předepsána dodatečně, ukáže-li se toho nutná potřeba.

Okresní úřad zabaví motorové vozidlo tomu, kdo provozuje dále dopravu osob nebo nákladů bez koncese nebo bez dopravní licence, ačkoli byl již proto dvakráte právoplatně potrestán (§ 52, odst. 1 zákona), jakož i v případech uvedených v § 52, odst. 2 zákona.

Zabavení vykoná se tím způsobem, že exekuční orgán zabavené vozidlo zapíše a popíše v protokole. Zabavené vozidlo zajistí se účelným způsobem tak, aby ho nemohlo býti k další dopravě vůbec použito.

Ten, komu bylo vozidlo zabaveno, jest povinen provésti na svůj náklad úpravu potřebnou k přiložení úřední závěry. Jest odpověden za neporušené zachování úřední závěry, neprokáže-li, že se porušení stalo nahodilou události, na které nemá viny, anebo jím nezaviněnou činností osoby, za kterou vůbec neručí.

Hrozí-li nebezpečí z průtahu při neodvratitelné pohromě způsobené vyšší mocí (např. při požáru), smí vlastník (držitel) motorového vozidla úřední závěru sejmouti, musí však o tom neprodleně učiniti oznámení úřadu, který vozidlo zabavil.

Zabavené vozidlo zůstane zpravidla v opatrování osoby, jíž bylo zabaveno. Je-li však obava zneužití, budiž zabavené vozidlo jinak bezpečně zajištěno. Může se tak státi zejména jeho úschovou u jiných osob.

O zabavení budiž vyrozuměn vlastník (držitel) motorového vozidla. Ponechá-li se zabaven vozidlo v jeho opatrování, budiž upozorněn na následky, které by mělo bezprávné odstranění, poškození nebo jiné znehodnocení zabaveného vozidla. Nemožnost vyrozumění vlastníka (držitele) motorového vozidla není však na překážku zabavení vozidla.

Zabavení (zajištění, úschova) motorového vozidla děje se na náklad a nebezpečí osoby, jíž bylo zabaveno.

Odvolání z rozhodnutí okresního úřadu o zabavení nemá odkladného účinku.

Obce jsou povinny opatřiti vnější bočné stěny vozidla trvalým nápisem: „Pravidelná doprava osob obce (města) .......“. Mimo to jsou obce povinny označiti vozidla jménem počáteční a konečné zastávky trati, jakož i jmény nejdůležitějších průjezdních zastávek na předku a na stranách vozidla.

Nápis budiž přiměřený rozměrům vozidla, čitelný a viditelně umístěn.

Nápisy na vozidle musí odpovídati ustanovením § 12 zákona.

Intensita používání motorových vozidel a vlečných vozů k jízdě jest pro daňovou povinnost nerozhodná.

Rejstříkové (evidenční) značky přidělené pro účely výrobní, prodejní nebo služební, které nejsou vázány na určité motorové vozidlo, jsou předmětem a základem daně bez ohledu, má-li osoba, které tato značka byla okresním (státním policejním) úřadem přidělena, motorové vozidlo či nikoli.

Službou telegrafní a telefonní rozumí se služba související se stavbou, udržováním a změnami telegrafní a telefonní sítě, stanic a příslušných zařízení. Motorová vozidla určená k přepravě telegrafního a telefonního materiálu, měřicích a kontrolních přístrojů a zaměstnanců poštovní správy při této službě zaměstnaných jsou od daně osvobozena.

Místní službou poštovní rozumí se služba vztahující se na dopravu pošty v hranicích obce a spojovací služba s nádražím, ze kterého se poštovní zásilky dopravují. Motorová vozidla, která slouží též k dopravě osob, nejsou od daně osvobozena.

Novým motorovým vozidlem rozumí se motorové vozidlo, jehož všechny podstatné části, tj. strojní část hnací a nosná konstrukce (chassis) i karosérie jsou nové. Motorové vozidlo, jehož jen jedna součást jest nová nebo které bylo sestaveno z několika starých součástí, nelze považovati za nové motorové vozidlo.

Jinými hnacími látkami podle ustanovení § 60, odst. 1, písm. b) zákona rozumějí se např. generátorové plyny, plyny stlačené v bombách, pára apod. Ministerstvo financí určí způsob a postup, kterým bude zjišťováno u motorových vozidle s tímto pohonem, zda jsou splněny podmínky osvobození.

Motorovými vozidly zařízenými pro pohon elektřinou rozumějí se elektrická vozidla akumulátorová.

Poplatníci tuzemských motorových vozidel a vlečných vozů jsou povinni podle § 90 zákona prokázati finančním úřadům daňové součinitele, jakož i veškeré okolnosti rozhodné pro výpočet daně.

Sazby uvedené v § 63, odst. 1 zákona platí jen pro motorová vozidla poháněná minerálními oleji vůbec nebo jejich směsí s lihem.

Příklad pro výpočet daně z nákladního automobilu s vlečným vozem, používaného k dopravě nákladů po živnostensku na dobu od 1. ledna do 30. června:

Podrobnosti o tom, jak bude prokazováno sjednání dohody s ministerstvem železnic nebo s orgánem jím k tomu zmocněným o způsobu používání motorových vozidel ve smyslu § 63, odst. 6 zákona, budou stanoveny zvláštním vládním nařízením.

Snížení daně podle § 63, odst. 8 zákona nepřísluší motorovým vozidlům a vlečným vozům, které nejsou ve vlastnictví nebo v držbě podniků Československé státní dráhy a Československá pošta nebo nejsou jimi najaty.

Vypočtená daň se zaokrouhlí nahoru na celé Kč zvláště pro každé motorové vozidlo a zvláště pro každý vlečný vůz.

Stálým stanovištěm motorového vozidla rozumí se zpravidla místo, ve kterém je vozidlo obvykle uschováno a které jest v obvodu okresního (státního policejního) úřadu, u něhož je vozidlo zapsáno v rejstříku československých motorových vozidel.

Označení uvedené v úředním osvědčení o připuštění vozidla (o způsobilosti vozidla typu) k jízdě je zpravidla rozhodné pro posouzení druhu motorového vozidla. Finanční úřad posoudí po dobrozdání příslušného zemského úřadu, jde-li o osobní automobily nebo autobusy, opatřené také zařízením umožňujícím výhradní dopravu nákladů, nebo o motorová vozidla s dvojí vyměnitelnou karosérií, která se považují ve smyslu § 65, odst. 5 zákona za základní motorová vozidla. V kladném případě oznámí zemský úřad finančnímu úřadu také způsob, kterým se vypočte se zřetelem na konstrukci těchto vozidel jejich únosnost. Byla-li ke zjištění konstrukce a únosnosti motorového vozidla vykonána na poplatníkovu žádost odborná prohlídka nebo zkouška, jest žadatel povinen uhraditi náklad s tím spojený.

Osoby uvedené v § 62, odst. 1 až 4 zákona vypočtou si samy daň za každé motorové vozidlo a vlečný vůz a a za každou rejstříkovou (evidenční) značku (§ 63, odst. 7 zákona) a bez úředního vyměření ji zaplatí způsobem uvedeným v § 67, odst. 1 a 3 zákona na zvolené platební období; je-li toto období kratší než kalendářní rok, např. od 1. července do 31. prosince nebo od 1. dubna do 30. června, zaplatí daň poměrnou částí celoroční daňové sazby.

Právo volby platebního období vykoná poplatník tak, že na rubu šekového vplatního lístku, a to na stvrzence, návěští a na složence vyznačí dobu, na kterou daň platí. Rozhodným je údaj uvedený na části šekového vplatního lístku, kterou obdrží vyměřovací úřad (složenka). Nebyla-li volba platebního období poplatníkem vykonána nebo neodpovídá-li poplatníkem zvolená doba zákonem stanovenému období, určí příslušný vyměřovací úřad sám dobu, na kterou jest nebo má býti daň podle zákona zaplacena.

Příklad k ustanovení § 66, odst. 3 zákona: Daň z motorového vozidla, jehož bylo použito k jízdě 4. dubna, jest zaplatiti buď na dobu od 1. dubna do 30. června nebo na dobu od 1. dubna do 31. prosince (podle volby poplatníkovy), a to nejpozději 4. dubna, avšak dříve než bylo vozidla použito k jízdě.

Změnu nastalou v platebním období v osobě poplatníka daně u tuzemských motorových vozidel a vlečných vozů, poznamená důchodkový kontrolní úřad, u něhož vozidlo je přihlášeno (§ 68, odst. 1 zákona), na stvrzence šekového vplatního lístku, kterou pak vrátí poplatníku. U motorových vozidel a vlečných vozů podniků Československé státní dráhy a Československá pošta poznamená takovou změnu zemské finanční ředitelství v Praze.

Změnou daňového základu rozumí se změna daňových součinitelů (válcový obsah, váha, únosnost, obruče apod.), zánik motorového vozidla nebo vlečného vozu anebo jeho přestavba na jiný druh, než který je označen v úředním osvědčení, apod.

Osoby, které přijíždějí cizozemskými motorovými vozidly a vlečnými vozy na přechodnou dobu Československé republiky, jsou povinny ohlásiti při celním záznamu vozidla a vlečného vozu jméno a bydliště poplatníka, druh motorového vozidla a dobu, po kterou hodlají pobýti v Československé republice. Na základě těchto údajů vypočte celní úřad daň, kterou jest poplatník povinen v hotovosti zaplatiti, a vydá mu daňový list.

Platby na daň z motorových vozidel konají se v hotovosti u poštovního úřadu zvláštními šekovými vplatními lístky poštovní spořitelny nebo převodem za použití šekových vplatních lístků pro tuto daň výhradně určených na účet příslušného finančního úřadu I. stolice (§ 71 zákona). Šekové vplatní lístky, které lze obdržeti u poštovního úřadu v obvodu příslušného finančního úřadu I. stolice, případně u finančních úřadů I. stolice nebo u důchodkových kontrolních úřadů, musí poplatník ve všech částech přesně, správně a čitelně vyplniti.

Platby na daň z motorových vozidel a vlečných vozů podniků Československé státní dráhy a Československá pošta konají služebny těchto podniků k tomu určené na účet zemského finančního ředitelství v Praze.

Na každou platbu vykonanou na daň z cizozemských motorových vozidel a vlečných vozů u celního úřadu musí býti vždy vydán průpisem daňový list, jehož vzorec určí ministerstvo financí. Celní úřad jest povinen vydati daňový list též v případech, kdy tato daň byla pro další pobyt v tuzemsku placena šekovými vplatními lístky a kdy zbývá z těchto plateb při výstupu vozidla k dobru ještě určitý počet zdaněných dnů. Všechny stvrzenky šekových vplatních lístků se v tomto případě odeberou. Daňový list ztrácí platnost rok po vyhotovení (například daňového listu vydaného 20. července 1935 lze použíti ještě 19. července 1936). Dny zbývající z daňového listu nelze vyčerpati po uplynutí jeho platnosti; rovněž daň připadající na dny za platnosti starého daňového listu nevyčerpané nelze přenésti na nový daňový list, případně ji vraceti.

Byla-li daň pro další pobyt cizozemského motorového vozidla v tuzemsku zaplacena šekovým vplatním lístkem pouze jednou a zbývá-li při výstupu vozidla k dobru ještě určitý počet zdaněných dnů, je daňový list vyhotoviti s účinností ode dne následujícího po vyčerpání starého daňového listu. Byly-li tyto daně pro další pobyt v tuzemsku zaplaceny šekovými vplatními lístky vícekráte a zbývá-li při výstupu vozidla k dobru ještě určitý počet zdaněných dnů, jest daňový list vystaviti s účinností od prvního dne pobytu zdaněného posledním šekovým vplatním lístkem. Shledá-li celní úřad při výstupu vozidla, že určitá doba pobytu v tuzemsku nebyla zdaněna, jest daňový list vystaviti s účinností od prvního dne daní nekrytého.

Opominou-li osoby uvedené v § 62, odst. 5 zákona při prodlouženém pobytu v tuzemsku zaplatiti daň na dobu prodlouženého pobytu buď vůbec nebo částečně, jsou povinny zaplatiti daň za nezdaněné dny pobytu při výstupu motorového vozidla nebo vlečného vozu.

Poplatníci jsou povinni přihlásiti tuzemská motorová vozidla a jejich vlečné vozy před použitím k jízdě důchodkovému kontrolnímu úřadu příslušnému podle místa stálého stanoviště motorového vozidla, a to písemně podle vzorce vydaného ministerstvem financí. Poplatníci rejstříkových (evidenčních) značek (§ 63, odst. 7 zákona) jsou povinni přihlásiti tyto značky stejným způsobem v den jejich přidělení, a to důchodkovému kontrolnímu úřadu příslušnému podle sídla podniku. Přihlášku nutno podati i pro motorová vozidla a vlečné vozy, které jsou od daně osvobozeny, a v ní uvésti důvod, pro který se uplatňuje osvobození. Pro každé motorové vozidlo a pro každou rejstříkovou (evidenční) značku nutno podati samostatnou přihlášku. Vlečné vozy jest přihlásiti spolu s motorovým vozidlem na jedné přihlášce. Poplatník jest povinen přihlášku ve všech bodech přesně, správně a čitelně vyplniti. Jestliže nenastaly v ohlášených údajích později změny, není povinností podávati dalších přihlášek. Přihlášku lze koupiti u okresních finančních ředitelství (finančních inspektorátů) nebo u důchodkových kontrolních úřadů.

Odbytem motorového vozidla ve smyslu § 68, odst. 2 zákona rozumí se každý jeho převod do vlastnictví nebo držby jiné osoby, která není výrobcem motorových vozidel nebo karosérií nebo správkařem motorových vozidel nebo obchodníkem motorovými vozidly. Ohlášku jest podati písemně důchodkovému kontrolnímu úřadu příslušnému podle sídla podniku osoby, která provádí odbyt motorového vozidla, a jest v ní uvésti druh, typ a rok výroby vozidla, výrobní číslo chassis, výrobní číslo motoru, jméno a příjmení osoby, na niž vozidlo přechází, její bydliště (sídlo) a datum odbytu.

Při změnách nastalých později v údajích ohlášených podle odstavce 1 jsou poplatníci povinni podati novou vyplněnou přihlášku, ve které musí v příslušném bodě (změny) uvésti, v jakém směru původní přihláška se mění.

Osvědčením o zápisu motorového vozidla do rejstříku vedeného u okresního (státního policejního) úřadu rozumí se osvědčení vydané podle ustanovení § 16, odst. 4 zákona ze dne 26. března 1935, č. 81 Sb. z. a n., o jízdě motorovými vozidly.

O tom, má-li býti motorové vozidlo úředně zajištěno, rozhodne po případné místní prohlídce vozidla důchodkový kontrolní úřad.

Zajištění provede se tak, aby motorového vozidla nebo vlečného vozu nemohlo býti vůbec k jízdě použito.

Osoby uvedené v § 62, odst. 1 až 3 zákona jsou povinny provésti na svůj náklad úpravu potřebnou k přiložení úřední závěry. Tyto osoby jsou též odpovědny za neporušené zachování úřední závěry, neprokáží-li, že porušení stalo se nahodilou událostí, na které nemají viny, nebo jimi nezaviněnou činností osoby, za niž vůbec neručí.

Hrozí-li nebezpečí z průtahu při neodvratitelné pohromě způsobené vyšší mocí (např. při požáru), smí vlastník (držitel) motorového vozidla nebo vlečného vozu úřední závěru sejmouti, musí však o tom zároveň učiniti oznámení příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu.

Hromadnou dopravou osob autobusy rozumí se doprava motorovými vozidly, kterými lze dopravovati více než 8 osob počítajíc v to řidiče. Počet skutečně dopravovaných osob, dále druh a typ motorového vozidla jest pro daňovou povinnost nerozhodný.

Náhradou poskytnutou za hromadnou dopravu osob a s ní související službu jest také náhrada za pohonné látky, náhrada provozních výdajů, náhrada za opotřebení vozidla, čekací poplatky apod., a to ať se poskytují v penězích či jinak, nikoli však náhrada za dopravu zavazadel.

Pokutami vybíranými od cestujících rozumějí se pokuty vybírané osobami uvedenými v § 74, odst. 2 zákona.

Pokud jízdné není osvobozeno od daně podle ustanovení § 73, odst. 1, písm. a) zákona, jest podrobeno dani za celou jízdu, tedy i za úsek projetý v obvodu obce.

V případech uvedených v § 73, odst. 1 zákona odpadají povinnosti podle § 76, § 77, odst. 4, a § 83 zákona. Ohlašovací povinnost podle § 82 zákona nutno však splniti.

Žádost za snížení daně z jízdného podle ustanovení § 75, odst. 2, první věta zákona jest podati u příslušného finančního úřadu a ve druhém vyhotovení také u příslušného ředitelství státních drah. Oboje vyhotovení žádosti jest doložiti mapkou kraje, na níž jest zakresliti trať, pro kterou se žadatel domáhá slevy, všechny další trati, na kterých provozuje pravidelnou hromadnou dopravu osob, jakož i nejbližší železniční trať; dále jest třeba připojiti také platný jízdní řád, sazebník a opis koncesní listiny. Finanční úřad I. stolice přezkouší doklady, jakož i správnost údajů uvedených v žádosti, připojí k ní dobrozdání, které mu zašle ředitelství státních drah, a předloží věc s vlastním návrhem ministerstvu obchodu.

Žádost na snížení daně z jízdného podle ustanovení § 75, odst. 2, druhá věta zákona jest podati u finančního úřadu I. stolice, který ji po instruování předloží ministerstvu financí k rozhodnutí.

Osoby uvedené v § 74, odst. 2 zákona jsou povinny před zahájením jízdy vydati při pravidelné hromadné dopravě osob každé dopravované osobě úředně označený jízdní lístek a před vydáním znehodnotiti jej proštípnutím. Při nepravidelné hromadné dopravě osob může býti všem nebo několika dopravovaným osobám vydán toliko jeden společný jízdní lístek.

Za průkaz pro dopravované osoby podle ustanovení § 76, odst. 2 zákona považují se jízdní lístky odpovídající celé jízdě a stanovenému jízdnému.

Při pravidelné hromadné dopravě musí býti:

Jízdní lístky všeho druhu musí býti úředně označeny a musí býti osobami uvedenými v § 74, odst. 2 zákona znehodnoceny proštípnutím (§ 76, odst. 1 zákona) ve všech bodech (údajích) rozhodných pro určení jednotlivé jízdy.

Osoby uvedené v § 74, odst. 2 zákona mohou vydávati jen takové jízdní lístky, jejichž vzorce byly předem schváleny příslušným finančním úřadem I. stolice. Vzorce jízdních lístků pro hromadnou dopravu osob provozovanou podnikem Československé státní dráhy schvaluje zemské finanční ředitelství v Praze.

Při nepravidelné hromadné dopravě musí býti jízdní lístky vydány průpisem z bloků (rejstříků) obsahujících 50 jízdních lístků nepřetržitě za sebou číslovaných a musí býti upraveny tak, aby z nich bylo zřejmo jméno nebo firma osoby povinné k odvádění daně a stanoviště živnosti. Při vystavování jízdních lístků zapíše se písmeno a číslice rejstříkové (evidenční) značky použitého autobusu, počáteční a konečná zastávka jízdy s vyznačením hlavních míst, jimiž se projíždí, datum a hodina jízdy, počet dopravovaných osob, jméno, příjmení a bydliště pořadatele výpravy, jízdné i s daní z jízdného a podpis vystavovatele. Pořadateli výpravy musí býti vydán před začátkem jízdy průpis takového jízdního lístku.

Byla-li hromadná doprava osob obstarána za úplatu společně s jinými službami, které nesouvisejí s dopravou jako takovou, nebo byla-li hromadná doprava osob za úplatu zprostředkována třetí osobou, musí býti v jízdním lístku vedle náležitostí stanovených v odstavci 6 také vyznačena výše úplaty zaplacené dopravovanými osobami za tyto jiné služby nebo za zprostředkování dopravy a jméno (firma) a bydliště (sídlo) osoby, která dopravu za úplatu zprostředkovala.

Upozornění podle ustanovení § 76, odst. 5 zákona musí býti čitelné a viditelně umístěno uvnitř motorového vozidla.

Při hromadné dopravě osob, s výjimkou dopravy podle ustanovení § 72, odst. 3 zákona a s výjimkou nepravidelné hromadné dopravy osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku, vypočtou osoby povinné k odvádění daně z jízdného tuto daň samy za každý kalendářní měsíc nebo jeho část z celkového jízdného za hromadnou dopravu osob v tomto období po srážce daně z obratu a vráceného jízdného (§ 81, odst. 1 zákona) a odvedou ji bez předního vyměření nejpozději do 10. dne příštího měsíce, a to jednou šestinou takto vypočteného jízdného (i s daní). Při sazbě snížené podle § 75, odst. 2 zákona odvede se daň zlomkem, jehož čitatelem je snížená daňová sazba a jmenovatelem táž daňová sazba zvýšená o jedno sto (např. při sazbě 15 % činí daň 15/115 jízdného po srážce daně z obratu a vráceného jízdného).

Při dopravě osob podle ustanovení § 72, odst. 3 zákona vypočtou osoby povinné k odvádění daně z jízdného tuto daň samy za každý kalendářní měsíc nebo jeho část tak, že násobí počet dopravovaných osob počtem kilometrů skutečně projetých těmito osobami při jednotlivých dopravách (jízdách), vzniklé součiny sečtou a výsledek násobí 5 haléři. Takto vypočtenou daň odvedou do 10. dne příštího měsíce.

Při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku odvedou podnikatelé dopravy nebo jejich zmocněnci daň z jízdného sazbou stanovenou v § 75, odst. 3 zákona při celním záznamu vozidla, a byla-li doprava nastoupena v tuzemsku nebo jde-li o doplatek na dani, při výstupním celním řízení.

Oddíl B

Při hromadné dopravě osob, s výjimkou nepravidelné hromadné dopravy osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku, jsou osoby povinné k odvádění daně z jízdného také povinny předložiti příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu (§ 84 zákona) za každý kalendářní měsíc nebo jeho část ve lhůtě stanovené pro odvedení daně měsíční výpočty této daně, které musí obsahovati:

Při dopravách uvedených v odstavci 1 musí býti pro každou trať podán zvláštní výpočet; při nepravidelné dopravě uvedou se v měsíčním výpočtu všechny jednotlivé dopravy (jízdy). Vzorec výpočtu daně z jízdného vydá ministerstvo financí.

Při nepravidelné hromadné dopravě cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku jsou podnikatelé dopravy nebo jejich zmocněnci povinni při celním záznamu vozidel, a byla-li doprava nastoupena v tuzemsku nebo jde-li o doplatek na dani, při výstupním celním řízení přihlásiti ústně počet dopravovaných osob, směr dopravy a délku trati v kilometrech.

Oddíl C

Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta odvádějí daň z jízdného svými služebnami k tomu určenými a zasílají výpočty upravené v dohodě se zemským finančním ředitelstvím v Praze za všechnu dopravu provozovanou jimi na území Československé republiky tomuto ředitelství.

Oddíl D

Ručením podle ustanovení § 77, odst. 1 zákona rozumí se závazek uspokojiti stát v případě, že by osoba povinná k odvádění daně nedostála své povinnosti. Rukojmí ručí vedle hlavního dlužníka, a to teprve za ním (podpůrně). Podmínkou pro uplatnění ručení jest nedobytnost daňové pohledávky na hlavním dlužníkovi. Daň musí tudíž býti žádána a vymáhána řízením donucovacím nejprve od hlavního dlužníka a teprve, když a pokud vymáhání daně na této osobě bylo bez výsledku, může býti uplatněno ručení.

Platby na daň z jízdného konají se v hotovosti u poštovního úřadu zvláštními šekovými vplatními lístky poštovní spořitelny nebo převodem za použití šekových vplatních lístků pro tuto daň výhradně na účet příslušného finančního úřadu I. stolice (§ 84 zákona). Šekové vplatní lístky, které lze obdržeti u poštovních úřadů v obvodu příslušného finančního úřadu I. stolice, případně u finančních úřadů I. stolice nebo u důchodkových kontrolních úřadů, musí býti ve všech částech přesně, správně a čitelně vyplněny.

Při nepravidelné hromadné dopravě cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku zaplatí podnikatelé dopravy nebo jejich zmocněnci daň z jízdného v hotovosti u vstupního celního úřadu, a byla-li doprava nastoupena v tuzemsku nebo jde-li o doplatek na dani, u výstupního celního úřadu. O zaplacení daně vydá celní úřad daňový list, ve kterém při dopravě osob z ciziny do tuzemska nebo z ciziny přes tuzemsko do ciziny uvede též údaj počitadla vzdálenosti (kilometrů apod.). Výstupní celní úřad jistí pak podle údaje počitadla skutečný počet projetých kilometrů a předepíše případný doplatek na dani. Vzorec daňového listu vydá ministerstvo financí.

Ministerstvo financí, popřípadě finanční úřady jím zmocněné, mohou při pravidelné hromadné dopravě osob povoliti paušalování daně z jízdného, a to zejména pro dopravu menšího rozsahu a pro dopravu, při které obvyklý způsob vybírání a odvádění daně by byl zvláště obtížný.

Paušalování daně z jízdného jest ujednání mezi finanční správou a osobou povinnou k odvádění daně, kterým stanoví se odchylný způsob vybírání a odvádění daně při pravidelné hromadné dopravě osob. Paušál jest náhradou za daň, kterou jinak by bylo platiti z jízdného za tuto dopravu.

Při stanovení výše paušálu přihlíží se ke schválenému jízdnímu řádu a sazebníku, k počtu dopravovaných osob, k příjmu na jízdném, k soutěži jiné dopravy, k počtu a druhu motorových vozidel používaných k dopravě, k provozním výdajům, jakož i k dalším okolnostem, které mají nebo pravděpodobně budou míti vliv na rozsah provozu.

Ujednání o paušalování daně z jízdného uzavírá se zpravidla na jeden kalendářní rok s právem oboustranné čtvrtletní výpovědi. Nebylo-li ujednání před uplynutím doby, na kterou bylo uzavřeno, včas vypověděno a byla-li podána osobou uvedenou v § 74, odst. 2 zákona žádost o paušalování daně na příští období (kalendářní rok), zůstává až do projednání této žádosti i pro další období prozatím v platnosti dosavadní ujednání.

Paušál platí se ve stejných měsíčních lhůtách napřed, a to nejpozději prvního dne příslušného měsíce, a připadne-li tento den na neděli, státem uznaný svátek nebo památný den, následujícího všedního dne.

Při změnách nastalých ve smluvním období v základu vzatém pro paušalování, např. při zvýšení počtu autobusů, při změnách jízdního řádu, sazebníku apod., může finanční správa žádati poměrné zvýšení paušálu nebo prohlásiti uzavřené ujednání za zrušené dnem, kterého tyto změny nastaly. Osoby, jimž byla daň z jízdného paušalována, jsou oprávněny žádati poměrné snížení paušálu, nastaly-li ve smluvním období změny v základu vzatém pro paušalování toto snížení odůvodňující (např. snížení počtu autobusů apod.).

Osoby, jimž byla daň z jízdného paušalována, jsou povinny vésti záznam, do kterého denně zapisují počet vykonaných spojů na celé trati nebo na jednotlivých jejích úsecích, úhrnný počet dopravených osob a vybrané jízdné. Tento záznam nahrazuje denní účet jízdných lístků (§ 42). Dále jsou tyto osoby povinny zasílati vždy do pátého dne příštího měsíce příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu měsíční výpočet daně z jízdného (§ 77, odst. 4 zákona), ve kterém však vyznačí toliko celkové jízdné přijaté za uplynulý měsíc, den platby a částku paušálu zaplacenou za běžný měsíc.

Jinak platí i pro způsob vybírání a odvádění daně z jízdného paušálem příslušná ustanovení VIII hlavy zákona.

Osoby uvedené v § 74, odst. 2 zákona jsou povinny ohlásiti písemně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu nejpozději tři dny před zahájením dopravy tyto údaje:

Změny těchto údaj jest oznamovati příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu v nejblíže příštích měsíčních výpočtech daně z jízdného.

Ohlašovací povinnost podle odstavce 1 vztahuje se také na dopravu, která jest podle § 73, odst. 1 zákona od daně osvobozena. Důchodkovému kontrolnímu úřadu jest také písemně oznámiti nejpozději do tří dnů všechny změny nastalé v ohlášených údajích.

Osoby uvedené v § 74, odst. 2 zákona, s výjimkou osob, kterým byla daň z jízdného paušalována, jsou povinny, provozují-li pravidelnou hromadnou dopravu osob, vésti pro každé motorové vozidlo a pro každou trať úředně označené denní účty jízdních lístků, jichž vzorec musí býti schválen finančním úřadem I. stolice a do kterých musí denně zapisovati nejvyšší čísla zásoby jízdních lístků podle jejich ceny, počet přijatých a vydaných jízdních lístků jednotlivě podle jejich ceny a ihned po ukončení každé jízdy nejnižší čísla zbylých (neprodaných) jízdních lístků. Denní účet sestavuje se pro každý den zvlášť a musí býti po ukončení poslední jízdy uzavřen vyznačením celkové částky denního příjmu.

Denní účty připojují se k výpočtu daně z jízdného za příslušný měsíc (§ 77 zákona) a předkládají se zároveň s výpočtem příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu.

V platebním příkaze budiž uvedeno:

O úředním zajištění motorových vozidel a vlečných vozů platí předpisy § 31, odst. 3 až 5 tohoto nařízení. O hrazení nákladů spojených s tímto úředním zjištěním platí obdobně předpisy § 21 tohoto nařízení.

Příklady k ustanovení § 93, odst. 2 zákona:

Držitelé motorových vozidel, s výjimkou výrobců motorových vozidel nebo karosérií, správkáren motorových vozidel a obchodníků motorovými vozidly, která ke dni 1. července 1935 nejsou opatřena rejstříkovou (evidenční) značkou přidělenou jim příslušným okresním (státním policejním) úřadem a kterých se z jakéhokoliv důvodu nepoužívá k jízdě, jsou povinni nejpozději 31. července 1935 ohlásiti je u důchodkového kontrolního úřadu, v jehož obvodu se nacházejí, a to písemně na vzorci vydaném ministerstvem financí. Ohlášku, kterou třeba podati pro každé motorové vozidlo zvlášť, jest přesně, správně a čitelně ve všech bodech vyplniti.