Místo daně z obratu podle zákona č. 268/1923 Sb. z. a n. ve znění zákonů č. 246/1926, 188/1930, 56/1932 a 265/1925 Sb. z. a n. stanoví se u kůže a koženého zboží (saz. čís. 328 až 344 celního sazebníku) vyjma pásky do klobouků a úplety na klobouky (ex saz. čís. 342 celního sazebníku) paušál.

Paušál se vybírá:

V této vyhlášce se rozumí:

Tuzemský výrobce kůže jest povinen platiti paušál u kůže:

Podnikatel, který kůži cizí výroby jen zušlechtil nebo si dal zušlechtiti ve mzdě, jest povinen platiti paušál u kůže stejně jako výrobce kůže, má však nárok na včítání paušálu podle odstavce 21.

Paušál u kůže není výrobce povinen platiti z kůže, kterou vyvezl do ciziny, prokáže-li její vývoz způsobem, stanoveným v č. 2 nebo 11 vládního nařízení ze dne 4. července 1924, č. 156 Sb. z. a n. ve znění vládních nařízení ze dne 22. prosince 1926, č. 247 Sb. z. a n., ze dne 23. prosince 1930, č. 189 Sb. z. a n., ze dne 29. dubna 1932, č. 57 Sb. z. a n., ze dne 17. listopadu 1932, č. 175 Sb. z. a n., a ze dne 27. prosince 1935, č. 269 Sb. z. a n.

Paušál u kůže činí 8 % z úplaty a kde není úplaty, z obecné ceny (čl. 14 vl. nař. č. 156/1924, Sb. z. a n. ve znění vládních nařízení č. 247/1926, 189/1930, 58/1932, 175/1932 a 269/1935 Sb. z. a n.). V této sazbě jest již zahrnuta přirážka podle § 1 zákona ze dne 21. prosince 1935, č. 267 Sb. z. a n., o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové.

Paušál u kůže jest výrobce povinen platit příslušnému bernímu úřadu v zákonných měsíčných splátkách (§ 20, odst. 1, č. 2 zák. č. 268/1923 Sb. z. a n. ve znění zákonů č. 246/1926, 188/1930, 56/1932 a 265/1935 Sb. z. a n.).

Paušál u kůže jest výrobce povinen zvláště účtovat (§ 12, šestá věta zák. č. 268/1923 Sb. z. a n. ve znění zákonů č. 246/1926, 188/1930, 56/1932 a 265/1935 Sb. z. a n.).

Paušál u koženého zboží jest povinen platit jen ten tuzemský výrobce koženého zboží, který kožené zboží vyrobil zcela nebo částečně z kůže vlastní výrobou. Paušál u koženého zboží jest takový výrobce povinen platiti:

Jestliže výrobce koženého zboží zpracuje na kožené zboží jednak kůži vlastní výroby, jednak kůži cizí výroby, má nárok na včítání paušálu u kůže podle odstavce 22.

Paušál u koženého zboží není výrobce povinen platiti z koženého zboží, které vyvezl do ciziny, prokáže-li jeho vývoz způsobem, stanoveným v čl. 2 nebo 11 vl. nař. č. 156/1924 Sb. z. a n. ve znění vládních nařízení č. 247/1926, 189/1930, 58/1932, 175/1932 a 269/1935 Sb. z. a n.

Paušál u koženého zboží činí:

vesměs z úplaty a kde není úplaty, z obecné ceny. V těchto sazbách jest již zahrnuta přirážka podle § 1 zákona č. 267/1935 Sb. z. a n.

Paušál u koženého zboží jest výrobce povinen platiti příslušnému bernímu úřadu v zákonných měsíčních splátkách (§ 20, odst. zákonů č. 246/1926, 188/1930, 56/1932 a 265/1935 Sb. z. a n.).

Výrobce, povinný platit paušál u koženého zboží, jest vedle tohoto paušálu povinen platiti též paušál u kůže podle oddílu II z úplatných tuzemských dodávek kůže vlastní výroby, z vlastní spotřeby kůže vlastní výroby, ke zpracování na jiné než kožené zboží a z výdělečného upotřebení kůže vlastní výroby k opravám koženého nebo jiného zboží.

Povinnost platiti paušál u koženého zboží se nevztahuje na podnikatele, kteří:

Podnikatelé, u nichž jsou splněny obě tyto podmínky, jsou povinni místo paušálu u koženého zboží platiti paušál u kůže podle oddílu II též z obecné ceny kůže vlastní výroby, kterou sami zpracovali na kožené zboží.

U kůže a koženého zboží, dovážených z ciziny, vybírá se paušál při dovozu. Paušál se vybírá též při zpětném dovozu kůže, zaznamenané při vývozu ke zušlechtění (§ 63, odst. 1, písm. F) celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n., a § 137 vládního nařízení ze dne 13. prosince 1927, č. 168 Sb. z. a n.).

Paušál jest povinen platiti poplatník (§ 8, odst. 2 zák. č. 114/1927 Sb. z. a n.) jako součást celní pohledávky, a to obvyklým způsobem celnímu úřadu hned při celním projednání.

Paušál činí:

V těchto sazbách jest již zahrnuta přirážka podle § 1 zák. č. 267/1935 Sb. z. a n.

Základem pro vyměření paušálu při dovozu jest úplata a kde není úplaty, obecná cena, k nimž se připočítají celní pohledávka (§ 8, odst. 3 zák. č. 114/1927 Sb. z. a n.) bez paušálu daně z obratu a dopravní výlohy ke hranici, avšak s těmito výjimkami:

Výrobce kůže, jenž zušlechtil nebo si dal zušlechtiti ve mzdě kůži cizí výroby, kterou nakoupil přímo od tuzemského výrobce nebo dovezl přímo z ciziny, má nárok, aby mu do paušálu u kůže, který jest povinen platiti (odstavec 5), byl včítán paušál u kůže, který zaplatil svému dodavateli - výrobci při tuzemském nákupu kůže nebo celnímu úřadu při dovozu kůže. Tento nárok se vztahuje jak na připady, kdy výrobce zušlechtěnou kůži dodá do tuzemska, tak i případy, kdy ji vyveze do ciziny.

Výrobce koženého zboží, jenž jest povinen platiti paušál u koženého zboží (odstavec 10) a zpracoval na kožené zboží jednak kůži vlastní výroby, jednak kůži cizí výroby, má nárok, aby mu do paušálu u koženého zboží byl včítán paušál u kůže, který zaplatil svému dodavateli - výrobci při tuzemském nákupu kůže nebo celnímu úřadu při dovozu kůže. Tento nárok se vztahuje jak na případy, kdy výrobce kožené zboží dodá do tuzemska, tak i na případy, kdy je vyveze do ciziny.

Výrobce nábytku, jenž použil k výrobě nábytku kůže, kterou nakoupil přímo od tuzemského výrobce kůže nebo dovezl přímo z ciziny, má nárok, aby mu do pravidelné daně z obratu po příp. daně přepychové, kterou jest povinen platiti z dodávek nábytku, byla včítána polovina paušálu u kůže, který zaplatil svému dodavateli - výrobci při tuzemském nákupu kůže nebo celnímu úřadu při dovozu kůže. Tento nárok se vztahuje jak na případy, kdy výrobce nábytek dodá do tuzemska, tak i na případy, kdy jej vyveze do ciziny.

V případech, uvedených v odstavcích 21 až 23, jest podmínkou nároku na včítání paušálu, že dotyčný výrobce prokáže, že nakoupenou nebo dovezenou kůže zušlechtil nebo zpracoval na kožené zboží nebo jí použil k výrobě nábytku a že z nakoupené nebo dovezené kůže byl zaplacen paušál podle této vyhlášky, popř. podle vyhlášky ministra financí v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností ze dne 19. prosince 1928, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1929, o paušalování daně z obratu u kůže, ve znění vyhlášky ministra financí v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností ze dne 29. března 1930, č. 38 Sb. z. a n. Průkaz o zaplacení paušálu nutno podati:

Jestliže v případech, uvedených v odstavcích 21 až 23, výrobce kůži, kterou zušlechtil nebo kterou zpracoval na kožené zboží nebo které použil k výrobě nábytku, nakoupil od obchodníka, jenž vede řádné obchodní knihy, má nárok na včítání:

Tento nárok se vztahuje jak na případy, kdy výrobce zušlechtěnou kůži nebo kožené zboží nebo nábytek dodá do tuzemska, tak i na případy, kdy je vyveze do ciziny. Podmínkou nároku na včítání těchto částek jest, že dotčený výrobce prokáže, že nakoupenou kůži zušlechtil nebo že ji zpracoval na kožené zboží nebo že jí použil k výrobě nábytku, dále pak prokáže nákupním účtem svého dodavatele-obchodníka, popříp. obchodními knihami a korespondencí, kolik dodavateli za nakoupenou kůže zaplatil.

Včítání se provede ve všech případech, uvedených v odstavcích 21, 22, 23 a 25, tímto způsobem: Dotčený výrobce jest oprávněn částky, na jejichž včítání má nárok, si předběžně odečísti od daňové splátky za to splátkové období, ve kterém zaplatil tuzemskému dodavateli úplatu za nakoupenou kůži nebo ve kterém kůži dovezl z ciziny. Odečtené částky jest povinen vyznačiti v daňovém přiznání a na vyzvání prokázati jejich oprávněnost způsobem, uvedeným v odstavci 24 nebo 25. Součet těchto prokázaných částek za celé daňové období se pak při vyměření daně odečte od celkem vyměřené daně. V případech, kde částka, na jejíž včítání má nárok, činí více než daň, která mu má býti vyměřena, vrátí mu berní správa rozdíl zároveň s vyměřením daně za dotčené daňové období, a to přeúčtováním na jiné dlužné daně a není-li jich, hotově.

Výrobce koženého zboží, který jest povinen platiti paušál u koženého zboží (odstavec 10), má nárok, aby mu do tohoto paušálu za rok 1936 byla včítána částka ve výši 1/2 % z obecné ceny koženého zboží vlastní výroby, které měl na skladě dne 1. ledna 1936; u podnikatelů, kteří vedou řádné obchodní knihy, se při tom za obecnou cenu považuje cena podle inventury k uvedenému dni. Včítání se provede tímto způsobem: Dotčený výrobce jest oprávněn částku, na jejíž včítání má nárok, si předběžně odečísti od daňové splátky na paušál u koženého zboží za měsíc leden 1936, popříp. za další měsíce roku 1936. Odečtenou částku jest povinen vyznačiti v daňovém přiznání za rok 1936 a na vyzvání náležitě prokázati její oprávněnost, Odečtená částka se pak při vyměření daně za rok 1936 odečte od celkem vyměřené daně.

Výrobci koženého zboží, kteří vedou řádné obchodní knihy a kteří do ciziny prodali a vyvezli dále uvedené kožené zboží, mají nárok, aby jim jako náhrada zatížení vyváženého koženého zboží paušálem u kůže byly vráceny tyto částky:

vesměs z úplaty za vyvezené kožené zboží; úplata v cizí měně nebo v obchodních mincích přepočte se na tuzemskou měnu podle ustanovení čl. 16, odst. 2 vl. nař. č. 156/1924 Sb. z. a n. ve znění vládních nařízení č. 247/1926, 189/1930, 58/1932, 175/1932 a 269/1935 Sb. z. a n.

Nárok podle předcházejícího odstavce nemají ti vývozci koženého zboží, kteří kožené zboží vyrobili zcela nebo částečně z kůže vlastní výroby.

Podmínkou nároku podle odstavce 28 jest, že vývozce prokáže:

Vrácení se provede tímto způsobem: Vývozce jest oprávněn částky, na jejichž vrácení má nárok, si předběžně odečísti od daňové splátky za to splátkové období, ve kterém obdržel úplatu za vyvezené kožené zboží. Odečtené částky jest povinen vyznačiti v daňovém přiznání a na vyzvání prokázati jejich oprávněnost způsobem, uvedeným v předcházejícím odstavci. součet těchto prokázaných částek za celé daňové období se pak při vyměření daně odečte od celkem vyměřené daně. V případech, kde částka, na jejíž vrácení má vývozce nárok, činí více než daň, která mu má býti vyměřena, vrátí mu berní správa rozdíl zároveň s vyměřením daně za dotčené daňové období, a to přeúčtováním na jiné dlužné daně a není-li jich, hotově.

Podnikatel, který si dává kůži vyrobiti nebo zušlechtiti ve mzdě, jest povinen jako výrobce platiti paušál u kůže (odstavec 3, č. 3).

Podnikatel, který kůži ve mzdě vyrábí nebo zušlechťuje, jest povinen vésti o výrobě nebo zušlechtění kůže ve mzdě dvojmo průpisem zvláštní záznam, do něhož musí zapisovati každý případ výroby nebo zušlechtění ve mzdě, a to: den, kdy kůži převzal k výrobě nebo zušlechtění, množství a druh převzaté kůže, jméno a adresu toho, kdo si dal kůži ve mzdě vyrobiti nebo zušlechtiti, jméno a adresu toho, komu vyrobenou nebo zušlechtěnou kůži odevzdal, a datum, kdy se tak stalo. Originál tohoto záznamu musí takový podnikatel uschovati po 5 let k účelům daňové kontroly a průpisy jednotlivých položek tohoto záznamu připojiti k témuž účelu k daňovému přiznání.

Jestliže podnikatel, který kůži ve mzdě vyrábí nebo zušlechťuje, nesplní povinnost, stanovenou v předcházejícím odstavci, a výrobce paušál z této kůže nezaplatí, jest povinen jej platiti podnikatel, který kůži ve mzdě vyrobil nebo zušlechtil, a to z její obecné ceny.

Po dobu platnosti této vyhlášky nevybírá se daň přepychová z dodávek a dovozu koženého zboží, uvedeného v položkách 19 až 21 seznamu přepychových přemětů, vydaného vládním nařízením ze dne 27. března 1930, č. 32 Sb. z. a n., ve znění vládních nařízení ze dne 20. srpna 1930, č. 117 Sb. z. a n., ze dne 23. prosince 1930, č. 194 Sb. z. a n., ze dne 29. dubna 1932, 59 Sb. z. a n., ze dne 7. července 1933, č. 119 Sb. z. a n., ze dne 12. října 1934, č. 220 Sb. z. a n., ze dne 25. června 1935, č. 136 Sb. z. a n., a ze dne 27. prosince 1935, č. 270 Sb. z. a n.

Položka 1 v odstavci 2 vyhlášky ministra financí ze dne 22. prosince 1934, č. 289 Sb. z. a n., o paušalování daně z obratu a daně přepychová u zboží klenotnického, zlatnického, stříbrnického, hodinářského a zapalovačů, se zrušuje.

Paušálem jest kryta daň z obratu:

Paušál vyměřují úřady, uvedené v čl. 31 vl. nař. č. 156/1924 Sb. z. a n. ve znění vládních nařízení č. 247/1926, 189/1930, 58/1932, 175/1932 a 269/1935 Sb. z. a n.; tamtéž uvedeným úřadům přísluší rozhodovati o daňové povinnosti a s výjimkou, stanovenou v § 110, odst. 4 zák. č. 114/1927 Sb. z. a n., o stížnostech.

Paušál se vymáhá způsobem, stanoveným v § 23 zák. č. 268/1923 Sb. z. a n. ve znění zákonů č. 246/1926, 188/1930, 56/1932 a 265/1935 Sb. z. a n.

Jinak platí o paušálu veškerá ustanovení zákona č. 268/1923 Sb. z. a n. ve znění zákonů č. 246/1926, 188/1930, 56/1932 a 265/1935 Sb. z. a n. a vládního nařízení č. 156/1924 Sb. z. a n. ve znění vládních nařízení č. 247/1926, 189/1930, 58/1932, 175/1932 a 269/1935 Sb. z. a n., a pokud jde o paušál, vybíraný při dovozu, obdobně také ustanovení hlavy III a V zák. č. 114/1927 Sb. z. a n. a k nim se vztahující ustanovení vládního nařízení č. 168/1927 Sb. z. a n.

Ustanovení této vyhlášky se vztahují na dodávky kůže a koženého zboží a na ostatní dodávky a výkony, uvedené v odstavci 37, které byly provedeny po 31. prosinci 1935. U podnikatelů, jimž bylo pro rok 1935 povoleno přiznávati podle účtovaných cen (§ 17, odst. 7 zák. č. 268/1923 Sb. z. a n. ve znění zákonů č. 246/1926, 188/1930, 56/1932 a 265/1935 Sb. z. a n.), vztahují se však ustanovení této vyhlášky na ty dodávky a výkony, na něž byl vydán účet po 31. prosinci 1935.

Dodávky kůže a koženého zboží a ostatní dodávky a výkony, uvedené v odstavci 37, za něž úplaty došly po 31. prosinci 1935, ale které byly provedeny před 1. lednem 1936, zdaní se podle ustanovení, platných pro dobu před 1. lednem 1936. U podnikatelů, jimž bylo pro rok 1935 povoleno přiznávati podle účtovaných cen, zdaní se podle ustanovení, platných pro dobu před 1. lednem 1936, ty dodávky a výkony, za něž úplaty došly po 31. prosinci 1935, ale na něž byl vydán účet před 1. lednem 1936.

Podnikatelé jsou povinni zdaniti zásoby kůže a koženého zboží, které mají dne 1. ledna 1936 na skladě nebo které pro ně drží někdo jiný, tímto způsobem:

Ze zdanění zásob jsou vyňaty zásoby:

Dále jsou ze zdanění zásob vyňaty zásoby kůže a koženého zboží, které mají obchodníci dne 1. ledna 1936 na skladě jako komisionářské zboží cizozemských podnikatelů a které budou nejdéle do 31. ledna 1936 prokázaně vyvezeny zpět do ciziny; průkaz o vývozu jest nutno podati způsobem, uvedeným v čl. 2 vl. nař. č. 156/1924 Sb. z. a n. ve znění vládních nařízení č. 247/1926, 189/1930, 58/1932, 175/1932 a 269/1935 Sb. z. a n.

Daň ze zásob činí 4 1/2 % u zásob kůže a 3 % u zásob koženého zboží. V těchto sazbách jest již zahrnuta přirážka podle § 1 zák. č. 267/1935 Sb. z. a n. Základem pro vyměření daně ze zásob jest obecná cena zboží dne 1. ledna 1936. U podnikatelů, kteří vedou řádné obchodní knihy, považuje se za obecnou cenu zboží jeho cena podle inventury k uvedenému dni.

Podnikatelé, na něž se vztahuje povinnost zdaniti zásoby, jsou povinni podati do 14. února 1936 u příslušné berní správy oznámení a v něm uvésti množství a obecnou cenu zásob, které jsou povinni zdaniti, a to odděleně podle jednotlivých druhů kůže nebo koženého zboží. Toto oznámení, v němž musí býti uvedeno, že se stalo podle nejlepšího vědomí a svědomí, má povahu daňového přiznání podle § 17, odst. 1 zák. č. 268/1923 Sb. z. a n. ve znění zákonů č. 246/1926, 188/1930, 56/1932 a 265/1935 Sb. z. a n.

Daň ze zásob jest splatna ve třech stejných částkách dne 31. března 1936, 30. června 1936 a 30. září 1936.

Ministr financí si vyhrazuje tento paušál kdykoli zrušiti; zásoby kůže a koženého zboží, které budou v době zrušení paušálu u podnikatelů na skladě, budou při dodávkách podléhati pravidelné dani z obratu, a to i tehdy, bylo-li již toto zboží zdaněno paušálem.

Vyhláška tato nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1936. Zároveň pozbývá účinnosti vyhláška ministra financí v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností č. 1/1939 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky ministra financí v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností č. 38/1930 Sb. z. a n.