Cizinec starší 14 roků (dále zván pouze: cizinec), který se na území republiky Československé hodlá zdržeti déle než 2 měsíce, nebo se již zdržuje po dobu 2 měsíců, je povinen žádati za povolení pobytu ve lhůtě stanovené vládním nařízením. Vzdálil-li se cizinec z území republiky Československé za okolností, z nichž jest patrný úmysl vrátiti se zpět, včítá se při jeho návratu jeho dřívější pobyt, spadá-li do doby poslední dvou let, do zmíněné doby 2 měsíců.

Cizinec, který chce na území republiky Československé být výdělečně činným, ať samostatně nebo v zaměstnaneckém poměru, byť i přípravném nebo přechodném, potřebuje povolení pobytu bez ohledu na to, po jakou dobu na území republiky Československé hodlá se zdržovati nebo se již zdržuje. Samostatnou výdělečnou činností ve smyslu tohoto ustanovení není, uzavírá-li cizinec v tuzemsku obchody na obchodní cestě nebo příležitostně; i na takového cizince platí však ustanovení odstavce 1. Ustanovení zákonů o přímých daních a o dani z obratu a dani přepychové nejsou tím dotčena.

V žádosti za povolení (odstavce 1 a 2) jest uvésti účel pobytu, místo pobytu v době podání žádosti, zda se žádá za povolení pobytu pro celé území republiky Československé nebo pro některou jeho část, jakož i vyjmenovati veškeré cizince bez ohledu na jejich věk, kteří mají žíti se žadatelem ve společné domácnosti po čas jeho pobytu na území republiky Československé․

Žádost budiž podána u okresního (státního policejního) úřadu, v jehož obvodě se cizinec hodlá zdržovati.

Úřad potvrdí žadateli, kdy žádost byla u něho podána. Toto potvrzení opravňuje žadatele a osoby v žádosti uvedené k pobytu na území republiky Československé podle odstavce 1 až do rozhodnutí o žádosti.

O žádosti rozhoduje zemský úřad, který smí pobyt povoliti jen tehdy:

Zemský úřad může tak učiniti popřípadě i s určitými podmínkami nebo omezeními, a to i co do doby a místa pobytu; takové podmínky nebo omezení může zemský úřad stanoviti i dodatečně.

V území, ohledně něhož byl pobyt odepřen nebo povolení pobytu bylo odňato, jest zakázán cizinci pobyt podléhající povolení podle § 1, odst. 1 nebo 2.

Bylo cizinci povolení pobytu odepřeno nebo odňato (§§ 2 a 3) pro celé státní území nebo pro jeho část, je cizinec povinen území, jehož se to týče, opustiti. V případech zvláštního zřetele hodných může býti povolena k tomu přiměřená lhůta.

Bylo-li cizinci povolení pobytu odepřeno nebo odňato jen pro část státního území, může svůj pobyt přeložiti do jiné jeho části, je však povinen, nemá-li pro tuto část státního území platného povolení, neprodleně o ně žádati.

Ustanovení §§ 1, 2 a 9 nevztahují se na cizince, kterým

Okresní (státní policejní) úřad vyrozumí cizince, že a které výhody podle odstavce 1 požívá.

Doklady, uvedené v odstavcích 1 a 2, odejme zemský úřad, v jehož obvodě má cizinec svůj pobyt, nesplnil-li opětně povinnost podle § 7 anebo nastane-li nebo vyjde-li najevo některá z okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. b). O účincích tohoto odnětí platí obdobně § 4.

Cizinci, kteří jsou na území republiky Československé zaměstnáni na základě povolení, jehož se dostalo jejich zaměstnavateli před účinností zákona podle § 3 zák. č. 39/1928 Sb. z. a n., mají po dobu platnosti tohoto povolení nárok, aby jim uděleno bylo povolení podle § 1, odst. 2, pokud tomu nebrání důvody, uvedené v § 2, odst. 1, písm. b).

Ustanovení odstavců 1 až 4 vztahují se též na členy rodiny cizincovy, jejichž okruh blíže vymezí vládní nařízení.

Pro cizince, kteří se zdržují na území republiky Československé v den, kdy zákon tento nabývá účinnosti, a ve svém pobytu hodlají pokračovati, počíná dvouměsíční lhůta, stanovená v § 1, odst. 1, dnem účinnosti zákona.

Jsou-li takoví cizinci výdělečně činní, jsou povinni žádati za povolení pobytu ve lhůtě stanovené vládním nařízením.

Pokud o věcech tímto zákonem upravovaných mají mezinárodní smlouvy, ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášené, odchylná ustanovení, platí po dobu mezinárodní účinnosti takové smlouvy její ustanovení.

Podrobnosti k jejich provedení může stanoviti vládní nařízení.

Vláda stanoví nařízením podrobnosti zejména k provedení §§ 1, 2, 5, 6 a 7 a určí formu průkazu o povolení pobytu.

Vládním nařízením může býti, je-li toho z důvodů veřejného zájmu třeba, pro celé státní území nebo jeho část dočasně, vždy nejdéle na dobu jednoho roku, zkrácena dvouměsíční lhůta, stanovená v § 1, odst. 1, až na jeden měsíc a stanoveno zvláštní hlášení všech cizinců nebo některých jejich kategorií. Z důvodů vzájemnosti, dále za mobilisace, války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, může vláda nařízením stanoviti opatření odchylná od ustanovení zákona.

Vláda může nařízením na určitou nebo neurčitou dobu zastaviti použití zákona.

Přestupky zákona, nařízení na jeho základě vydaných a ustanovení podle § 10 platících, jakož i podmínek a omezení uložených úřadem podle § 2, odst. 2, trestají - pokud nejsou přísněji trestny - okresní (státní policejní) úřady pokutou do 5.000 Kč nebo vězením (uzamčením) do 14 dnů. Pro případ nedobytnosti uloží se náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění, nejdéle však v trvání 14 dnů.

Nežádá-li cizinec zavčas za povolení pobytu (§ 1, odst. 1 a 2, § 4, odst. 2 a § 9), neopustí-li dobrovolně území, pro něž mu povolení pobytu bylo odepřeno nebo odňato (§ 4, odst. 1), nebo nesplnil-li opětně povinnost podle § 7, může vedle trestu býti vyhoštěn řízením podle zákonů zmíněných v § 15.

Zrušují se §§ 3, 4, 5 a 13 zák. čl. V/1903. Žádost za povolení pobytu podle § 1 zákona nahrazuje ohlášení úmyslu bydleti, jímž se má prokázati cizinec podle § 16, odst. 1 zák. čl. V/1903.

Dále zrušují se nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 2. srpna 1919, č. 121/1919 a 150/1919 Úr. Nov., ze dne 18. července 1920, č. 41/1920 Úr. Nov., o vypovídání cizinců, a ze dne 27. srpna 1920, č. 55/1920 Úr. Nov., o povolování pobytu cizincům na Slovensku.

Nedotčena zůstávají ustanovení zákona č. 39/1928 Sb. z. a n., zákona č. 55/1928 Sb. z. a n., jakož i ministerského nařízení ze dne 15. února 1857, č. 33 ř. z., týkajícího se ohlašování, a dále předpisy vydané na základě těchto ustanovení, jakož i předpisy, vydané na základě § 23 zák. čl. XXXVIII/1879.