Čekejte, prosím...
Bernská úmluva o ochraně děl literárních a uměleckých ze dne 9. září 1886, revidovaná v Berlíně dne 13. listopadu 1908 a v Římě dne 2. června 1928.(čl. 1-30)
Příloha I.
Příloha II.
Příloha III.
Přechodná ustanovení
Uložit word Uložit pdf Poslat odkaz
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen
286/1936 Sb. znění účinné od 1. 9. 1937 do 10. 4. 1980
změněnos účinností odpoznámka

vyhláškou č. 203/1937 Sb.

1.9.1937

vyhláškou č. 84/1937 Sb.

1.5.1937

286

 

Bernská úmluva

o ochraně děl literárních a uměleckých

ze dne 9. září 1886,

revidovaná v Berlíně dne 13. listopadu 1908 a v Římě dne 2. června 1928.

 

(Překlad.)

Bernská úmluva o ochraně děl literárních a uměleckých ze dne 9. září 1886, revidovaná v Berlíně dne 13. listopadu 1908 a v Římě dne 2. června 1928.

(čl. 1-30)

PRESIDENT ŘÍŠE NĚMECKÉ; SPOLKOVÝ PRESIDENT REPUBLIKY RAKOUSKÉ; JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGŮ; PRESIDENT SPOJENÝCH STÁTŮ BRASILSKÝCH; JEHO VELIČENSTVO KRÁL BULHARŮ; JEHO VELIČENSTVO KRÁL DÁNSKÝ; JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠPANĚLSKÝ; PRESIDENT REPUBLIKY ESTONSKÉ; PRESIDENT REPUBLIKY FINSKÉ; PRESIDENT REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ; JEHO VELIČENSTVO KRÁL VELKÉ BRITANIE, IRSKA A BRITSKÝCH ÚZEMÍ ZÁMOŘSKÝCH, CÍSAŘ INDICKÝ; PRESIDENT REPUBLIKY ŘECKÉ; JEHO NEJJASNĚJŠÍ VÝSOST SPRÁVCE KRÁLOVSTVÍ MAĎARSKÉHO; JEHO VELIČENSTVO KRÁL ITALSKÝ; JEHO VELIČENSTVO CÍSAŘ JAPONSKÝ; JEJÍ KRÁLOVSKÁ VÝSOST VELKOVÉVODKYNĚ LUCEMBURSKÁ; JEHO VELIČENSTVO SULTÁN MAROCKÝ; JEHO NEJJASNĚJŠÍ VÝSOST PRINC MONACKÝ; JEHO VELIČENSTVO KRÁL NORSKÝ; JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA NIZOZEMSKÁ; PRESIDENT REPUBLIKY POLSKÉ; PRESIDENT REPUBLIKY PORTUGALSKÉ; JEHO VELIČENSTVO KRÁL RUMUNSKÝ; JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠVÉDSKÝ; SPOLKOVÁ RADA KONFEDERACE ŠVÝCARSKÉ; PRESIDENT REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ; PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ; JEHO VÝSOST BEY TUNISKÝ.

Stejně prodchnuti přáním chrániti způsobem co možná účinným, jakož i jednotným práva původců na jejich literární a umělecká díla,

rozhodli se revidovati a doplniti akt podepsaný v Berlíně dne 13. listopadu 1908.

K tomu cíli jmenovali plnomocníky:

President říše Německé:

Jeho Excelenci p. Dr. h. c. barona

Constantina von Neurath,

německého velvyslance v Římě;

p.

Jiřího Klauer-a,

ministerského radu v ministerstvu spravedlnosti;

p.

Viléma Mackeben-a,

vyslaneckého radu v ministerstvu zahraničních věcí;

p.

Dr. Eberharda Neugebauer-a,

ministerského radu v ministerstvu pošt a telegrafů;

p.

Dr. Jana Mittelstaedt-a,

tajného justičního radu, advokáta u Nejvyššího soudu Říše;

p.

Maximiliána Mintz-a,

presidenta německé skupiny mezinárodního sdružení literárního a uměleckého;

p.

Dr. h. c. Maxe von Schillings,

profesora, senátora pruské akademie umění, člena výboru sdružení německých skladatelů;

p.

Dr. Ludwiga Fulda,

senátora pruské akademie umění; presidenta společnosti německých autorů a dramatických skladatelů, presidenta mezinárodní federace autorů a skladatelů dramatických a místopředsedu mezinárodní konfederace společností autorů a skladatelů;

Spolkový president republiky Rakouské:

p.

Dr. Augusta Hesse-a,

ministerského radu;

Jeho Veličenstvo král Belgů:

Jeho Excelenci p. hraběte della Faille de Leverghem,

velvyslance J. V. krále Belgů v Římě;

Jeho Excelenci p. Julia Destrée-a,

člena poslanecké sněmovny, zplnomocněného ministra;

p.

Pavla Wauwermans-e,

člena poslanecké sněmovny;

President Spojených států Brasilských:

Jeho Excelenci p. F. Pessoa de Queiroz,

bývalého diplomata, žurnalistu, poslance, člena komise pro diplomacii a státní smlouvy;

p.

Joao Severiano da Fonseca Hermes-a juniora,

prvního tajemníka brasilského velvyslanectví v Římě;

Jeho Veličenstvo král Bulharů:

p.

Stoil C. Stoiloff-a,

radu bulharského vyslanectví v Římě;

Jeho Veličenstvo král Dánský:

Jeho Excelenci p. I. C. W. Kruse-a,

komořího, dánského ministra v Římě;

p.

F. Graae,

odborového přednostu v ministerstvu veřejného vyučování;

Jeho Veličenstvo král Španělský:

p.

Františka de Paula Alvarez-a Ossorio,

advokáta, přednostu správy spolku archivářů, bibliotekářů a archeologů, náměstka ředitele Národního archeologického musea;

President republiky Estonské:

Jeho Excelenci p. Karla Tofer-a,

estonského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Římě;

President republiky Finské:

Jeho Excelenci p․ Dr. Emila Setälä-a,

profesora university v Helsinkách, mimořádného vyslance a finského ministra v Kodani, bývalého ministra zahraničních věcí;

Jeho Excelenci p. Dr. Rolfa Thesleff-a,

finského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Římě;

p.

Jiřího Winckelmann-a,

vyslaneckého radu, přednostu právního oddělení v ministerstvu zahraničních věcí;

President republiky Francouzské:

Jeho Excelenci p. Mořice de Beaumarchais,

velvyslance republiky Francouzské v Římě;

p.

Marcela Plaisant-a,

poslance, advokáta u odvolacího soudu v Paříži;

p.

Grunebaum-a Ballin-a,

čestného zpravodaje ve státní radě, presidenta rady prefektury seinské, právního znalce generálního ředitelství umění;

p.

Drouets-a,

ředitele průmyslového vlastnictví v ministerstvu obchodu;

p.

Jiřího Maillard-a,

advokáta odvolacího soudu v Paříži, presidenta mezinárodního sdružení literárního a uměleckého;

p.

Andrého Rivoire-ho,

presidenta francouzské společnosti řečníků a přednašečů, bývalého presidenta společnosti dramatických autorů a skladatelů, presidenta mezinárodní konfederace společností dramatických autorů a skladatelů;

p.

Romaina Coolus-e,

čestného presidenta společnosti dramatických autorů a skladatelů, generálního delegáta konfederace duševních pracovníků;

p.

Andrého Messager-a,

člena ústavu, bývalého presidenta společnosti dramatických autorů a skladatelů;

Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských území zámořských, císař indický:

Za Velkou Britanii a Severní Irsko:

Sira Sydneye Chapman-a, K. C. B., C. B. E.,

vedoucího hospodářského radu vlády Jeho Britského Veličenstva;

p.

Viléma Smitha Jarratt-a,

kontrolora v oddělení průmyslového vlastnictví;

p.

Alfreda Jamese Martin-a, O. B. E.,

náměstka kontrolora v oddělení průmyslového vlastnictví;

Za dominium Kanadské:

p.

ctihod. Filipa Roy-a, C. P.,

kanadského generálního komisaře v Paříži;

Za Commonwealth Australský:

Sira Viléma Harissona Moore-a, K. B. E., C. M. G.;

Za dominium Nový Zéland:

p.

Samuela Jiřího Raymond-a, K. C.;

Za Svobodný stát Irský:

p.

Michaela Mac White-ho,

zástupce svobodného státu Irského u Společnosti národů;

Za Indii:

p.

G. Grahama Dixon-a;

President republiky Řecké:

Jeho Excelenci p. Mikuláše Mavroudis-e,

řeckého mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Římě;

Jeho Nejjasnější Výsost správce království Maďarského:

Jeho Excelenci André-a de Hóry-ho,

maďarského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Římě;

Jeho Veličenstvo král Italský:

Jeho Excelenci p. profesora Vittoria Scialoju,

státního ministra, senátora;

Jeho Excelenci p. Eduarda Piola-Caselli-ho,

senátního presidenta u kasačního soudu;

p.

Vincence Morello-a,

senátora, presidenta společnosti autorů;

p.

Ermanna Amicucci-ho,

poslance;

p.

Arriga Solmi-ho,

poslance, profesora university v Pavii;

p.

profesora Amedea Giannini-ho,

mimořádného vyslance a čestného zplnomocněného ministra;

p.

Dominika Barone-a,

státního radu;

p.

Cesara Vivante-ho,

profesora obchodního práva na universitě v Římě;

p.

Emilia Venezian-a,

generálního inspektora v ministerstvu národního hospodářství;

p.

Dr. Alfreda Janoni-Sebastianini-ho,

ředitele úřadu duševního vlastnictví;

p.

Maria Chiron-a,

profesora university v Římě;

Jeho Veličenstvo císař Japonský:

Jeho Excelenci p. Michikazu Matsudu,

japonského velvyslance v Římě;

p.

Tomoharu Akagi-ho,

ředitele úřadu pro rekonstrukci;

Její královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská:

p.

Viktora Augusta Bruck-a,

doktora práv, lucemburského konsula v Římě;

Jeho Veličenstvo sultán Marocký:

Jeho Excelenci p. Mořice de Beaumarchais,

velvyslance republiky Francouzské v Římě;

Jeho Nejjasnější výsost princ Monacký:

p.

Raoula Sauvage-ho,

kancléře monackého vyslanectví v Římě;

Jeho Veličenstvo král Norský:

Jeho Excelenci p. Arnolda Raestad-a,

doktora práv, bývalého ministra zahraničních věcí;

Její Veličenstvo královna Nizozemská:

p.

H. L. de Beaufort,

doktora práv;

p.

Dr. F. W. J. G. Snijder-a de Wissenkerke,

bývalého radu v ministerstvu spravedlnosti, bývalého presidenta patentní rady, presidenta nizozemské skupiny mezinárodního sdružení literárního a uměleckého;

p.

Dr. L. J. Plempa van Duiveland,

ředitele tiskového oddělení v ministerstvu zahraničních věcí;

President republiky Polské:

Za Polsko:

Jeho Excelenci p. Štefana Sieczkowski-ho,

státního zástupce u kasačního soudu ve Varšavě, ředitele zákonodárného oddělení v ministerstvu spravedlnosti;

p.

profesora Bedřicha Zoll-a,

profesora university v Krakově;

Za svobodné město Gdansk:

Jeho Excelenci p. Štefana Sieczkowski-ho,

státního zástupce u kasačního soudu ve Varšavě, ředitele zákonodárného oddělení v ministerstvu spravedlnosti;

President republiky Portugalské:

Jeho Excelenci p. Enrique Trindade Coelho,

portugalského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Římě;

Jeho Veličenstvo král Rumunský:

p.

Teodora Solacolo,

advokáta;

Jeho Veličenstvo král Švédský:

Jeho Excelenci p. barona Erika Marks de Würtemberg,

bývalého ministra zahraničních věcí, presidenta odvolacího soudu ve Stockholmu;

p.

Erika Lidforsse,

advokáta;

Spolková rada konfederace Švýcarské:

Jeho Excelenci p. Jiřího Wagniere-a,

švýcarského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Římě;

p.

Waltera Kraft-a,

ředitele spolkového úřadu duševního vlastnictví;

p.

Adolfa Streuli-ho,

doktora práv a advokáta v Curychu;

President republiky Francouzské:

Za státy Syrie a Velký Libanon:

Jeho Excelenci p. Mořice de Beaumarchais,

velvyslance republiky Francouzské v Římě;

President republiky Československé:

Jeho Excelenci p. Dr. Vojtěcha Mastného,

československého mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Římě;

p.

Dr. Karla Hermanna-Otavského,

profesora právnické fakulty Karlovy university v Praze, presidenta národní skupiny mezinárodního sdružení literárního a uměleckého;

Jeho Výsost bey Tuniský:

Jeho Excelenci p. Mořice de Beaumarchais,

velvyslance republiky Francouzské v Římě;

kteří, byvše k tomu řádně zmocněni, sjednali toto:

Článek 1.

Státy, na něž se vztahuje tato úmluva, tvoří Jednotu na ochranu původských práv k dílům literárním a uměleckým.

Článek 2.

(1)

Výrazy "díla literární a umělecká" rozumějí se všechny výtvory oboru literárního, vědeckého a uměleckého, nehledě k tomu, jakým způsobem anebo jakou formou byly vyjádřeny, jako: knihy, brožury a jiná díla slovesná; přednášky, proslovy, kázání a jiná díla téhož rázu; díla dramatická nebo dramaticko-hudební, díla choreografická a pantomimická, pokud jest jevištní děj ustálen písemně nebo jiným způsobem; skladby hudební se slovy nebo beze slov; díla umění kreslířského, malířského, stavitelského, sochařského, ryteckého a litografického; ilustrace, zeměpisné mapy; plány, náčrty a plastická díla z oboru zeměpisu, místopisu, umění stavitelského nebo věd.

(2)

Jako původní díla jsou chráněny bez újmy původského práva k původnímu dílu překlady, úpravy, hudební úpravy a jiné změněné reprodukce díla literárního nebo uměleckého, jakož i sbírky různých děl.

(3)

Státy Jednoty jsou povinny zajistiti ochranu děl výše zmíněných.

(4)

Díla užitého umění v průmyslu jsou chráněna, pokud to připouští vnitřní zákonodárství toho kterého státu.

Článek 2bis.

(1)

Každému státu Jednoty je volno, aby vnitřním zákonodárstvím vyloučil zčásti anebo zcela z ochrany podle předešlého článku řeči politické a řeči pronesené v soudních jednáních.

(2)

Každému státu Jednoty je volno, aby určil vnitřním zákonodárstvím podmínky, za kterých mohou býti otištěny přednášky, proslovy, kázání a jiná díla téhož rázu. Avšak jen původce bude oprávněn tato díla spojiti ve sbírku.

Článek 3.

Tato úmluva platí o fotografických dílech a o dílech zhotovených postupem obdobným postupu fotografickému, Státy Jednoty jsou povinny zajistiti jich ochranu.

Článek 4.

(1)

Původci příslušní do některého ze států Jednoty mají v ostatních státech Jednoty kromě státu původu díla pro svoje díla, ať neuveřejněná či uveřejněná po prvé v některém státě Jednoty, práva, která příslušné zákony těchto států již poskytují nebo budoucně poskytnou vlastním příslušníkům, jakož i práva touto úmluvou zvláště poskytnutá.

(2)

Požívání a výkon těchto práv nejsou podrobeny žádné formalitě; toto požívání a tento výkon nezávisí na ochraně platné ve státě původu díla. Proto, pokud tato úmluva nemá ustanovení, řídí se rozsah ochrany, jakož i právní prostředky vyhrazené původci k hájení jeho práv výlučně zákonodárstvím státu, kde se žádá za ochranu.

(3)

Za stát původu díla se pokládá: pro díla neuveřejněná stát, jehož příslušníkem jest původce; pro díla uveřejněná stát, ve kterém byla po prvé uveřejněna; pro díla uveřejněná zároveň v několika státech Jednoty ten stát, jehož zákonodárství poskytuje nejkratší ochrannou dobu. Pokud jde o díla uveřejněná zároveň ve státě, který není členem Jednoty, a ve státě Jednoty, pokládá se tento výlučně za stát původu.

(4)

"Uveřejněnými díly" jest ve smyslu této úmluvy rozuměti díla vydaná. Provedení díla dramatického, dramaticko-hudebního nebo díla hudebního, vystavení díla uměleckého a zbudování díla umění stavitelského se nepokládá za uveřejnění.

Článek 5.

Příslušníci některého ze států Jednoty, kteří uveřejní svá díla v některém jiném státě Jednoty, mají v tomto státě táž práva, jako původci, kteří jsou jeho příslušníky.

Článek 6.

(1)

Původci, kteří nejsou příslušníky žádného ze státu Jednoty a kteří uveřejní svá díla po prvé v některém z těchto států, mají v tomto státě táž práva jako původci, kteří jsou jeho příslušníky, a v ostatních státech Jednoty práva, která poskytuje tato úmluva.

(2)

Nechrání-li však některý stát, který není členem Jednoty, dostatečně děl původců, kteří jsou příslušníky některého ze státu Jednoty, může tento stát omeziti ochranu děl, jichž původci v době prvního jejich uveřejnění jsou příslušníky onoho státu a nemají skutečného bydliště v některém ze států Jednoty.

(3)

Žádné omezení zavedené podle předchozího odstavce nesmí býti na újmu právům, jichž původce nabyl na díle uveřejněném před účinností tohoto omezení v některém státě Jednoty.

(4)

Státy Jednoty, které omezí podle tohoto článku ochranu práv původců, oznámí to vládě Švýcarské konfederace písemným prohlášením, v němž budou uvedeny státy, vůči nimž se ochrana omezuje, jakož i omezení, jimž jsou podrobena práva původců příslušných do těchto států. Vláda Švýcarské konfederace oznámí to ihned všem státům Jednoty.

Článek 6bis.

(1)

Nezávisle na svých majetkových právech, a to i po jich postupu, podrží původce právo uplatňovati své původcovství k dílu, jakož i právo odporovati každému znetvoření tohoto díla, jeho zkomolení nebo jiné změně, která by byla na újmu jeho cti nebo jeho dobré pověsti.

(2)

Vnitřnímu zákonodárství států Jednoty je volno stanoviti podmínky výkonu těchto práv. Právní prostředky na ochranu těchto práv budou se říditi zákonodárstvím státu, kde se žádá za ochranu.

Článek 7.

(1)

Ochrana poskytnutá touto úmluvou trvá po dobu původcova života a padesát let po jeho smrti.

(2)

Kdyby však tato doba nebyla jednotně přijata všemi státy Jednoty, bude upravena zákony toho státu, kde se žádá za ochranu, nemůže však býti delší než doba stanovená ve státě původu díla. Státy Jednoty budou proto jen tou měrou povinny použíti ustanovení předchozího odstavce, pokud se to srovnává s jejich vnitřním zákonodárstvím.

(3)

Ochranná doba děl fotografických a děl zhotovených postupem obdobným postupu fotografickému, děl posmrtných, anonymních nebo pseudonymních řídí se zákonem státu, kde se žádá za ochranu, aniž může tato doba býti delší než doba stanovená v státě původu díla.

Článek 7bis.

(1)

Doba trvání původcovského práva na díle náležejícího společně několika spolupracovníkům, počítá se podle data smrti spolupracovníka, který ostatní přežil.

(2)

Příslušníci států, které poskytují kratší ochrannou dobu, nežli jest doba stanovená prvním odstavcem, nemohou žádati v ostatních státech Jednoty ochranu delší.

(3)

Ochranná doba nemůže však skončiti před smrtí spolupracovníka, který ostatní přežil.

Článek 8.

Původci děl neuveřejněných, příslušní do některého státu Jednoty, a původci děl po prvé uveřejněných v některém z těchto států požívají v ostatních státech Jednoty po celou dobu trvání práva k původnímu dílu výlučného práva svá díla překládati nebo svoliti k překladu.

Článek 9.

(1)

Feuilletonové romány, novely a všechna jiná díla z oboru literatury, vědy neb umění, nechť jest jich předmět jakýkoliv, uveřejněné v novinách nebo v periodických sbornících některého státu Jednoty, nesmějí býti bez původcova svolení otištěny v ostatních státech.

(2)

Články časového významu pojednávající o otázkách hospodářských, politických nebo náboženských mohou býti otištěny, není-li otištění výslovně vyhrazeno. Vždy jest však třeba zřetelně udati pramen; první následky porušení této povinnosti řídí se zákonodárstvím státu, kde se žádá za ochranu.

(3)

Ochrana podle této úmluvy neplatí pro denní zprávy nebo pro různé zprávy, které mají ráz pouhých tiskových sdělení.

Článek 10.

Zákonodárství států Jednoty a zvláštní dohody, které mezi nimi již jsou anebo budou sjednány, budou rozhodující pro otázku, pokud lze dovoleně činiti výňatky z literárních nebo uměleckých děl do publikací, jež jsou určeny pro vyučování nebo jsou rázu vědeckého, nebo do chrestomathií.

Článek 11.

(1)

Ustanovení této úmluvy platí o veřejném provozování dramatických nebo dramaticko-hudebních děl a hudebních děl, ať tato díla byla uveřejněna či nic.

(2)

Původci dramatických nebo dramaticko-hudebních děl jsou chráněni po dobu trvání svého práva k původnímu dílu proti veřejnému provozování překladu svých děl, ke kterému nedali povolení.

(3)

Původci požívají ochrany podle tohoto článku, aniž jsou povinni při uveřejnění svých děl zakázati jich předvádění nebo veřejné provozování.

Článek 11bis.

(1)

Původci literárních a uměleckých děl mají výlučné právo povolovati, aby jejich díla byla obecenstvu sdělována radiovým vysíláním.

(2)

Vnitřnímu zákonodárství států Jednoty jest vyhrazeno upraviti podmínky výkonu práva uvedeného v předešlém odstavci, ale účinnost těchto podmínek bude přesně omezena toliko na státy, které je stanovily. Tyto podmínky se nesmějí nikterak dotknouti nemajetkového práva původcova ani práva, které má původce na přiměřenou odměnu, jež bude ustanovena příslušným úřadem, není-li dohody po dobrém.

Článek 12.

K nedovolenému užití, o němž platí tato úmluva, náležejí zejména neoprávněná nepřímá přisvojení literárního nebo uměleckého díla jako úpravy, hudební úpravy, zpracování románu, novely nebo básně v divadelní kus a naopak, a pod., pokud jsou toliko reprodukcí tohoto díla v téže nebo jiné formě s nepodstatnými změnami, dodatky nebo výpustky a nemají ráz nového díla původního.

Článek 13.

(1)

Původcům hudebních děl přísluší výlučné právo povolovati: 1 st. - přenesení těchto děl na nástroje, sloužící k jich mechanickému přednesu; 2 st. - veřejné provozování týchž děl takovými nástroji.

(2)

Výhrady a podmínky pro použití tohoto článku mohou býti stanoveny vnitřním zákonodárstvím každého státu, o nějž jde; účinnost takových výhrad a podmínek jest však přesně omezena na stát, který je stanovil.

(3)

Ustanovení prvního odstavce nemá zpětné účinnosti a nelze ho proto užíti ve státě Jednoty na díla, která byla v tomto státě dovoleným způsobem přenesena na mechanické nástroje před účinností úmluvy podepsané v Berlíně dne 13. listopadu 1908, a jde-li o stát, který přistoupil k Jednotě po tomto dni nebo k ní budoucně přistoupí, před datem jeho přístupu.

(4)

Díla přenesená podle odstavců 2 a 3 tohoto článku a dovezená bez svolení súčastněných stran do státu, ve kterém by nebyla dovolena, mohou tam býti zabavena.

Článek 14.

(1)

Původcům děl literárních, vědeckých nebo uměleckých náleží výlučné právo povolovati zpracování, úpravu a veřejné předvádění jejich děl kinematografií.

(2)

Stejnou ochranu jako díla literární nebo umělecká mají kinematografické výtvory, pokud původce dal dílu ráz osobitý. Výtvory kinematografické bez takového rázu jsou chráněny jako díla fotografická.

(3)

Bez újmy původcovských práv k dílu zpracovávanému nebo upravenému jest dílo kinematografické chráněno jako dílo původní.

(4)

Předchozí ustanovení vztahují se na zpracování nebo výtvory provedené jakýmkoli jiným postupem obdobným kinematografii.

Článek 15.

(1)

Aby původci děl chráněných touto úmluvou byli za takové považováni, než se dokáže opak, a jim proto bylo dovoleno soudně stíhati rušitele jejich práv v jednotlivých státech Jednoty, stačí, aby jejich jméno bylo obvyklým způsobem vyznačeno na díle.

(2)

U anonymních nebo pseudonymních děl jest oprávněn nakladatel, jehož jméno jest udáno na díle, aby hájil práva, která příslušejí původci. Nakladatel se pokládá bez dalšího důkazu za právního nástupce anonymního nebo pseudonymního původce.

Článek 16.

(1)

Každé bezprávně pořízené dílo může býti zabaveno příslušnými úřady států Jednoty, kde původní dílo má právo na zákonnou ochranu.

(2)

V tomto státě se může zabavení vztahovati také na zpracování, která pocházejí ze státu, kde dílo nemá ochrany nebo jí pozbylo.

(3)

Zabavení provede se podle vnitřního zákonodárství toho kterého státu.

Článek 17.

Ustanovení této úmluvy nedotýkají se nikterak práva příslušného vládě každého státu Jednoty, aby opatřeními vnitřního zákonodárství nebo policie dovolovala, střežila a zakazovala rozšiřování, provozování a vystavování jakéhokoliv díla nebo výtvoru, vzhledem ke kterým má příslušný úřad toto právo vykonávati.

Článek 18.

(1)

Tato úmluva platí o všech dílech, která se nestala ještě ve státě svého původu uplynutím ochranné doby obecným majetkem v době, kdy nabyla úmluva účinnosti.

(2)

Stalo-li se však dílo uplynutím ochranné doby jemu před tím přiznané ve smluvním státě, kde se žádá za ochranu, obecným majetkem, nenabývá tam podle této úmluvy znova ochrany.

(3)

Této zásady se použije podle ustanovení zvláštních úmluv, které státy Jednoty k tomu účelu mezi sebou sjednaly nebo sjednají. Není-li takových ustanovení, upraví každý stát, pokud se ho týče, způsob, jakým se použije této zásady.

(4)

Předchozí ustanovení platí rovněž, přistoupí-li některý stát nově k Jednotě, jakož i prodlouží-li se ochrana buď podle článku 7 nebo zřeknutím se výhrad.

Článek 19.

Ustanovení této úmluvy nevylučují, aby bylo žádáno použití výhodnějších ustanovení, která by byla vydána zákonodárstvím některého státu Jednoty ve prospěch cizinců vůbec.

Článek 20.

Vlády států Jednoty si vyhrazují právo učiniti vzájemné zvláštní dohody, pokud by tyto dohody poskytovaly původcům širších práv, než se jim poskytují Jednotou, nebo pokud by obsahovaly jiná ustanovení, která neodporují této úmluvě. Ustanovení dosavadních dohod, která se shodují s uvedenými podmínkami, zůstávají v platnosti.

Článek 21.

(1)

Mezinárodní úřad zřízený s jménem "Úřad mezinárodní Jednoty na ochranu děl literárních a uměleckých" potrvá dále.

(2)

Tento úřad jest pod vysokou ochranou vlády Švýcarské konfederace, která upravuje jeho organisaci a dohlíží na jeho činnost.

(3)

Jednací řečí úřadu jest francouzština.

Článek 22.

(1)

Mezinárodní úřad soustřeďuje zprávy všeho druhu, které se týkají ochrany práv původců k dílům literárním a uměleckým. Uspořádává je a uveřejňuje. Zabývá se studiemi obecně prospěšnými, jež zajímají Jednotu, a vydává podle dokladů, které mu dodávají různé správy, periodický časopis ve francouzském jazyku o otázkách týkajících se úkolů Jednoty. Vlády států Jednoty si vyhrazují zmocniti společnou dohodou Úřad, aby vydával časopis v jednom nebo několika jiných jazycích, bude-li toho podle zkušenosti zapotřebí.

(2)

Mezinárodní úřad budiž vždy pohotově pro členy Jednoty, aby jim podal zvláštní zprávy o otázkách ochrany děl literárních a uměleckých, jichž snad potřebují.

(3)

Ředitel Mezinárodního úřadu podává o svém vedení roční zprávu, která se oznamuje všem členům Jednoty.

Článek 23.

(1)

Náklady na úřad Mezinárodní Jednoty hradí společně státy Jednoty. Až do nového rozhodnutí nesmějí býti větší než jednostodvacet tisíc švýcarských franků ročně. Tato částka může, je-li toho třeba, býti zvýšena jednomyslným rozhodnutím některé z konferencí, o nichž jedná článek 24.

(2)

Aby byl určen příspěvek každého státu k těmto celkovým nákladům, roztřiďují se státy Jednoty a státy, jež později k Jednotě přistoupí, na šest tříd, z nichž každá přispívá poměrně podle určitého počtu jednotek, a to:

1.

třída 25 jednotek

2.

" 20 "

3.

" 15 "

4.

" 10 "

5.

" 5 "

6.

" 3 "

(3)

Tyto koeficienty se násobí počtem států každé třídy a úhrn takto získaných výsledků jest počtem jednotek, kterým se dělí celkové náklady. Podíl udává částku jednotky nákladu.

(4)

Každý stát prohlásí při přístupu, do které ze shora řečených tříd si přeje, aby byl zařazen, může však kdykoliv později prohlásiti, že si přeje býti zařazen do jiné třídy.

(5)

Švýcarská vláda připraví rozpočet Úřadu, dohlíží na jeho výdaje, dává potřebné zálohy a sestavuje roční účet, který se oznámí všem ostatním vládám.

Článek 24.

(1)

Tato úmluva může býti podrobována revisím, aby v ní byly provedeny opravy, jež jsou způsobilé zdokonaliti soustavu Jednoty.

(2)

Otázky tohoto rázu, jakož i takové, které se v jiných směrech dotýkají rozvoje Jednoty, budou projednávány na konfederacích, které budou konány po řadě v jednotlivých státech Jednoty mezi zástupci těchto států. Vláda státu, kde se má konati konference, vykoná za účasti Mezinárodního úřadu přípravné práce k této konferenci. Ředitel Úřadu jest přítomen ve schůzích konferencí a účastní se jednání bez rozhodovacího hlasu.

(3)

Pro každou změnu této úmluvy, má-li býti platnou pro Jednotu, je třeba jednomyslného souhlasu smluvních států.

Článek 25.

(1)

Státy, které nejsou členy Jednoty a které zaručí zákonnou ochranu práv, o nichž jedná tato úmluva, mohou k ní přistoupiti, požádají-li o to.

(2)

Přístup se oznámí písemně vládě Švýcarské konfederace a tato jej oznámí všem ostatním.

(3)

Přístup má po právu za následek převzetí všech závazků a účastenství na všech výhodách stanovených touto úmluvou a stane se účinným za měsíc poté, kdy jej vláda Švýcarské konfederace oznámí ostatním státům Jednoty, leč že přistupující stát označí pozdější datum. Může však obsahovati i údaj, že přistupující stát si přeje, třebas jen dočasně, nahraditi článek 8, pokud se týče překladů, ustanoveními článku 5 úmluvy Jednoty z roku 1886, revidované v Paříži roku 1896, arci s výhradou, že se tato ustanovení týkají jen překladů do jeho jazyka nebo jazyků.

Článek 26.

(1)

Kterýkoli stát Jednoty může kdykoli písemně oznámiti vládě Švýcarské konfederace, že tato úmluva se má vztahovati zcela nebo zčásti na jeho kolonie, protektoráty, území mandátní nebo kterákoli jiná území podrobená jeho svrchovanosti nebo jeho moci nebo kterékoliv území suzerenní, a úmluva bude se pak vztahovati na všechna území označená v tomto oznámení. Bez takového oznámení se úmluva na tato území nevztahuje.

(2)

Kterýkoli stát Jednoty může kdykoli písemně oznámiti vládě Švýcarské konfederace, že tato úmluva nemá nadále platiti zcela nebo zčásti pro území, na něž se vztahovalo oznámení podle předchozího odstavce. Úmluva přestane býti účinnou pro území označená v tomto oznámení za dvanáct měsíců poté, kdy zpráva určená vládě Švýcarské konfederace byla přijata.

(3)

Vláda Švýcarské konfederace zašle veškerá oznámení, kterých se jí dostane podle odstavce 1 a 2 tohoto článku, všem státům Jednoty.

Článek 27.

(1)

Tato úmluva bude platiti ve stycích mezi státy Jednoty na místě Bernské úmluvy ze dne 9. září 1886 a úmluv, jimiž byla postupně revidována. Úmluvy dříve platné budou dále účinnými ve stycích s těmi státy, které by tuto úmluvu neratifikovaly.

(2)

Státy, jejichž jménem jest tato úmluva podepsána, jsou oprávněny zachovati si výhrady, které dříve učinily, jestliže to prohlásí při uložení ratifikačních listin.

(3)

Státy, které jsou nyní členy Jednoty, jejichž jménem však tato úmluva nebyla podepsána, mohou k ní kdykoli přistoupiti. při tom mohou použíti výhod ustanovení předchozího odstavce.

Článek 28.

(1)

Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy v Římě nejpozději 1. července 1931.

(2)

Nabude účinnosti mezi státy, které ji ratifikovaly, za měsíc po tomto dni. Bude-li však ještě před tímto dnem ratifikována nejméně šesti státy Jednoty, stane se mezi nimi účinnou za měsíc poté, kdy vláda Švýcarské konfederace jim oznámí uložení šesté ratifikační listiny, a pro státy Jednoty, které ji budou ratifikovati později, za měsíc po oznámení každé takové ratifikace.

(3)

Státy, které nejsou členy Jednoty, mohou až do 1. srpna 1931 přistoupiti k Jednotě tím, že se připojí buď k úmluvě podepsané v Berlíně dne 13. listopadu 1908 nebo k této úmluvě. Po 1. srpnu 1931 mohou přistoupiti jen k této úmluvě.

Článek 29.

(1)

Tato úmluva zůstane v platnosti na neurčitou dobu až do uplynutí jednoho roku ode dne výpovědi.

(2)

Výpověď jest zaslati vládě Švýcarské konfederace a bude míti účinnost jen pro ten stát, který ji dá; pro ostatní státy Jednoty zůstane úmluva dále závaznou.

Článek 30.

(1)

Státy, které zavedou ve svém zákonodárství ochrannou dobu padesáti let podle článku 7, odstavec 1 této úmluvy, uvědomí o tom písemně vládu Švýcarské konfederace, která to ihned sdělí všem ostatním státům Jednoty.

(2)

Totéž platí o státech, které se zřeknou výhrad učiněných nebo zachovaných v platnosti podle článku 25 a 27.

 

ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ podepsali příslušní zmocněnci tuto úmluvu.

SEPSÁNO v Římě, dne 2. června 1928, v jediném vyhotovení, které bude uloženo v archivech královské vlády italské. Ověřené opisy budou vydány diplomatickou cestou každému státu Jednoty.

 

Za NĚMECKO:

C.

VON NEURATH

GEORG KLAUER

WILHELM MACKEBEN

EBERHARD NEUGEBAUER

MAXIMILIAN MINTZ

MAX VON SCHILLINGS

 

Za RAKOUSKO:

DR.

AUGUST HESSE

 

Za BELGII:

CTE DELLA FAILLE DE LEVERGHEM WAUWERMANS

 

Za SPOJENÉ STÁTY BRASILSKÉ:

F.

PESSOA DE QUEIROZ

J.

S. DA FONSECA HERMES

 

Za BULHARSKO:

G.

RADEFF

 

Za DÁNSKO:

JCW. KRUSE

F.

GRAAE

 

Za SVOBODNÉ MĚSTO GDANSKO:

STEFAN SIECZKOWSKI

 

Za ŠPANĚLSKO:

FRANCISCO ALVAREZ-OSSORIO

 

Za ESTONSKO:

K.

TOFER

 

Za FINSKO:

EMILE SETÄLÄ

ROLF THESLEFF

GEORGE WINCKELMANN

 

Za FRANCII:

BEAUMARCHAIS MARCEL PLAISANT

V.

GRUNEBAUM-BALLIN

CN.

DROUET

GEORGES MAILLARD

ANDRÉ RIVOIRE

ROMAIN COOLUS

A.

MESSAGER

 

Za VELKOU BRITANII a SEVERNÍ IRSKO:

S.

J. CHAPMAN

W.

S. JARRATT

A.

J. MARTIN

 

Za KANADU:

PHILIPPE ROY

 

Za AUSTRALII:

W.

HARRISON MOORE

 

Za NOVÝ ZÉLAND:

S.

G. RAYMOND

 

Za SVOBODNÝ STÁT IRSKÝ:

 

Za INDII:

G.

GRAHAM DIXON

 

Za REPUBLIKU ŘECKOU:

N.

MAVROUDIS

 

Za MAĎARSKO:

ANDRÉ DE HÓRY

 

Za ITALII:

VITTORIO SCIALOJA

VINCENZO MORELLO

AMEDEO GIANNINI

DOMENICO BARONE

EMILIO VENEZIAN

A.

JANONI SEBASTIANINI

MARIO GHIRON

 

Za JAPONSKO:

M.

MATSUDA

T.

AKAGI

 

Za LUCEMBURSKO:

BRUCK

Za MAROKO:

BEAUMARCHAIS

Za MONACO:

R.

SAUVAGE

 

Za NORSKO:

ARNOLD RAESTAD

 

Za NIZOZEMSKO:

A.

VAN DER GOA

 

Za POLSKO

STEFAN SIECZKOWSKI

FRÉDÉRIC ZOLL

 

Za PORTUGALSKO:

ENRIQUE TRINDADE COELHO

 

Za RUMUNSKO:

THEODORE SOLACOLO

 

Za ŠVÉDSKO:

E.

MARKS VON WÜRTEMBERG

ERIK LIDFORSS

 

Za ŠVÝCARY:

WAGNIERE W. KRAFT

DR.

STREULI

 

Za SYRII a VELKÝ LIBANON:

BEAUMARCHAIS

Za ČESKOSLOVENSKO:

JUDR. MASTNÝ

PROF. DR. KAREL HERMANN-OTAVSKÝ

 

Za TUNIS:

BEAUMARCHAIS

 

Vyhlašuje se s tím, že president republiky Československé schválil přístup k této úmluvě dne 9. října 1936. O přístupu republiky Československé byla zpravena dne 23. října 1936 vláda Švýcarské konfederace, která jej oznámila ostatním státům - členům Jednoty dne 30. října 1936, takže úmluva podle čl. 25 nabývá pro republiku Československou mezinárodní působnosti dnem 30. listopadu 1936.

Úmluvou jsou vázány dále tyto státy:

Australie s územím Papuánským, Norfolkem, mandátním územím Nová Guinea a Nauru, Belgie, Brasilie, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Francie s koloniemi, državami a zeměmi pod protektorátem (s výhradou v příloze I), Tunis (s výhradou v příloze I), francouzské Maroko, Syrie a Libanon, svobodné město Gdansk, Indie, svobodný stát Irský (s výhradou v příl. I), Italie, Japonsko s Koreou, Formosou, Jižním Sachalinem a Kvantungem (s výhradou v příl. I), Jihoafrická Unie, Jugoslavie (s výhradou v příl. I), Kanada, Lichtensteinsko, Lucembursko, Maďarsko, Monako, Německo, Nizozemí s nizozemskou Indií, Surinamem a Curacao, Norsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko (s výhradou v příl. I), Španělsko s koloniemi, španělské Maroko, Švédsko, Švýcary, Vatikan a Velká Britanie se severním Irskem a za: Bahamy, Barbados, Basutsko, Bečuánsko, Bermudy, Ceylon, Cypr, Falklandy, Nový Foundland, Fidži, Gambii, Gibraltar, brit. Guyanu, Sv. Helenu a Ascension, brit. Honduras, Hong Kong, Jamaiku (ostrovy Turks, Caicos a ostrovy Caymanské), území spravované Jihoafrickou vysokou komisí, Keniu, federované státy Malajské, Maltu, Mauritius, ostrovy Návětrné (Grenada, Sv. Lucie a Sv. Vincenc), ostrovy Normanské, Nigerii (kolonie, protektorát a mandátní území kamerunské), Nyassu, Palestinu se Zajordáním, Severní a Jižní Rhodesii, Seychelly, Sierru Leone, Somalii, Straits Settlements, Svazijsko, ostrovy Šalamounské, Gilbert a Ellice, Tanganyiku, Trinidad a Tobago, Ugandu, ostrovy Závětrné (Antigua, Dominika, Montserrat, Sv. Kryštof, Nevis a Panenské ostrovy), ostrovy západního Pacifiku a Zlaté Pobřeží (kolonie, Ašanti, Severní území a Togo).

Podle článku 27, odst. 1 revidované úmluvy z 2. června 1928 jsou dosud vázány vůči republice Československé Bernskou úmluvou o ochraně děl literárních a uměleckých, revidovanou v Berlíně dne 13. listopadu 1908 (č. 401/1921 Sb. z. a n.) a Dodatkovým protokolem ze dne 20. března 1914 k této úmluvě (č. 183/1922 Sb. z. a n.) tyto státy:

Estonsko (s výhradou v příloze II), Haiti, mandátní území Jihoafrické Unie: Jihozápadní Afrika (s výhradou v příl. II), Nový Zéland (s výhradou v příl. II), Portugalsko a Siam (s výhradou v příl. II).

Dr. Krofta v. r.

Příloha I.

Výhrady států, vázaných Bernskou úmluvou o ochraně děl literárních a uměleckých ze dne 9. září 1886, revidovanou v Římě dne 2. června 1928:

 

Francie a Tunis:

Co se týče děl užitého umění v průmyslu, vláda francouzská a tuniská zůstanou vázány ustanoveními úmluv Jednoty o ochraně děl literárních a uměleckých sjednaných před Berlínskou aktou z 13. listopadu 1908.

 

Svobodný stát Irský:

Vláda irská přeje si nahraditi článek 8 této úmluvy ustanoveními článku 5 úmluvy Jednoty z roku 1886, ve znění Pařížské dodatkové akty ze 4. května 1896, pokud jde o překlad jinojazyčných děl do irského jazyka.

 

Japonsko:

Vláda japonská prohlásila, že chce zachovati co do práva překladu výhradu dříve učiněnou. Tato výhrada má nahraditi článek 8 Bernské úmluvy, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, článkem 5 původní Bernské úmluvy z 9. září 1886, ve znění Pařížské dodatkové akty ze 4. května 1896.

 

Jugoslavie:

Vláda jugoslávská přeje si nahraditi ustanovení článku 8 úmluvy, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908 ustanoveními článku 5 Bernské úmluvy z roku 1886, ve znění Dodatkové akty z roku 1896, pokud se týče výhradního práva překladu do jazyků svého státu.

 

Řecko:

Vláda řecká prohlásila, že zachová výhrady, které učinila při přístupu k Bernské úmluvě o ochraně děl literárních a uměleckých, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908 ohledně článků 8 a 11 této úmluvy, dosud platné v Řecku. Tyto dvě výhrady se týkají: první práva překladu (článek 8 úmluvy z roku 1908 byl nahrazen článkem 5 původní Berlínské úmluvy z 9. září 1886), druhá práva předváděti a provozovati (článek 11 úmluvy z roku 1908 byl nahrazen článkem 9 původní Bernské úmluvy z 9. září 1886).

Příloha II.

Výhrady států vázaných Bernskou úmluvou o ochraně děl literárních a uměleckých ze dne 9. září 1886, revidovanou v Berlíně dne 13. listopadu 1908:

 

Estonsko:

Estonsko, používajíc práva uvedeného v článku 25 úmluvy z roku 1908, nahrazuje ustanovení této úmluvy, která jednají o ochraně práva překladu děl literárních a práva provozovati díla dramatická nebo dramaticko-hudební, ustanoveními, která jsou obsažena v článku 5 úmluvy, sjednané v Bernu dne 9. září 1886 (ve znění tohoto článku podle Dodatkové akty podepsané v Paříži dne 4. května 1896), jakož i ustanoveními, která jsou obsažena v článku 9, odst. 2 téže úmluvy z roku 1886.

 

Nový Zéland a mandátní území Jihoafrické Unie: Jihozápadní Afrika:

Podle článku 27 revidované úmluvy z roku 1908 prohlašuje se, že vlády Nového Zélandu a Jihozápadní Afriky si přejí na místo přístupu k článku 18 uvedené úmluvy zůstati vázány co do použití ustanovení úmluvy na díla, která se v době, kdy úmluva nabyla účinnosti, nestala ještě obecným majetkem ve státě jejich původu, článkem 14 Bernské úmluvy ze dne 9. září 1886 a č. 4 Závěrečného protokolu této úmluvy, změněného Pařížskou dodatkovou aktou ze dne 4. května 1896.

 

Siam:

1.

Vláda siamská nahrazuje odstavec 4 článku 2 úmluvy z roku 1908 co do ochrany děl užitého umění v průmyslu, článkem 4 úmluvy z roku 1886, která nepočítá k dílům literárním a uměleckým díla užitého umění.

2.

Pokud jde o splnění podmínek a formalit předepsaných zákony státu původu díla, prohlašuje vláda siamská, že nahrazuje článek 4, odstavec 2 úmluvy z roku 1908 článkem 2, odst. 2 úmluvy podepsané v Bernu dne 9. září 1886.

3.

Co do výhradního práva původců překládati svá díla nebo překlad povolovati, vláda siamská prohlašuje, že nahrazuje článek 8 úmluvy z roku 1908 článkem 5 úmluvy podepsané v Bernu dne 9. září 1886, ve znění článku prvního, číslice III Pařížské dodatkové akty ze dne 4. května 1896.

4.

Co se týče otištění novinářských a revuálních článků, vláda siamská prohlašuje, že nahrazuje článek 9 úmluvy z roku 1908 článkem 7 úmluvy podepsané v Bernu dne 9. září 1886, ve znění článku prvního, číslice IV Pařížské dodatkové akty ze dne 4. května 1896.

5.

Co se týče veřejného provozování děl dramatických a dramaticko-hudebních a veřejného provozování hudebních děl, vláda siamská prohlašuje, že nahrazuje článek 11 úmluvy z roku 1908 článkem 9 úmluvy podepsané v Bernu dne 9. září 1886, a číslicí 2 Závěrečného protokolu stejného data k této úmluvě.

6.

Co do použití úmluvy z roku 1908 na díla, která v době uvedení úmluvy v účinnost se nestala ještě obecným majetkem ve státě jejich původu, vláda siamská prohlašuje, že nahrazuje článek 18 uvedené úmluvy z roku 1908 článkem 14 úmluvy podepsané v Bernu dne 9. září 1886 a číslem 4 Závěrečného protokolu stejného data k této úmluvě ve znění článku 2, číslice II Pařížské dodatkové akty ze dne 4. května 1896.

Příloha III.

Náhradní texty:

 

Článek 2, odst. 2 původní Bernské úmluvy z roku 1886. Siam.

Požívání těchto práv závisí na splnění podmínek a formalit předepsaných zákonodárstvím státu původu díla; nemůže trvati déle v ostatních státech než ochranná doba poskytnutá ve státě původu díla.

 

Článek 4 původní Bernské úmluvy z roku 1886. Siam.

Výraz "díla literární a umělecká" zahrnuje knihy, brožury nebo všechna jiná díla slovesná; díla dramatická nebo dramaticko-hudební, skladby hudební se slovy nebo beze slov; díla umění kreslířského, malířského, sochařského, ryteckého; litografie, ilustrace, zeměpisné mapy; plány, náčrty a plastická díla z oboru zeměpisu, místopisu, umění stavitelského nebo věd vůbec; konečně každý výtvor oboru literárního, vědeckého nebo uměleckého, který může býti uveřejněn jakýmkoli způsobem tisku nebo zpracování.

 

Číslo 2 Závěrečného protokolu Bernské úmluvy z roku 1886. Siam.

2. Pokud jde o článek 9 platí, že ty státy Jednoty, jichž zákonodárství zahrnuje mezi díla dramaticko-hudební též díla choreografická, činí uvedená díla výslovně účastnými ustanoveními úmluvy sjednané dnešního dne.

Rozumí se mimo to, že spory, jež by vznikly o použití této doložky, budou vyhrazeny rozhodnutí příslušných soudů.

Ostatní náhradní texty, k nimž bylo poukázáno v příloze I a II, byly uveřejněny vyhláškou ministra zahraničních věcí ze dne 24. března 1922, č. 120 Sb. z. a n., jíž se uvádějí ve známost dodatky k Bernské úmluvě o ochraně děl literárních a uměleckých revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908.

Přechodná ustanovení novel:

účinné od
Vyhláška č. 203/1937 Sb.1.9.1937
Vyhláška č. 84/1937 Sb.1.5.1937