Ředitelství trestních a justičních polepšovacích ústavů, správy věznic sborových soudů a přednostové okresních soudů jsou povinni oznámiti obci místa bydliště osob podléhajících branné výchově zbavení jich svobody v souvislosti s jakýmkoli trestním řízením, jakož i propuštění jich na svobodu [§ 17, odst. 1, písm. a) zákona], ať již jde o vazbu zajišťovací nebo vyšetřovací nebo o vazbu trestní, avšak s výjimkou vazeb, jež nepřesahují tři měsíce.

Trestní soudy jsou povinny oznámiti obci místa bydliště osob podléhajících branné výchově:

a) zavedení trestního řízení pro některý z trestných činů uvedených v § 17, odst. 1, písm. b) zákona;

b) právoplatné skončení trestního řízení uvedeného za písm. a), a skončilo-li toto řízení nepodmíněným odsouzením, též tento výsledek řízení.

Jde-li o trestní řízení týkající se vojenské zrady, činí se oznámení podle předcházejících odstavců jen po předchozím schválení ministerstva národní obrany nebo velitelství (úřadu), kterému to ministerstvo národní obrany svěří.

Obec uvědomí na základě oznámení podle předcházejících odstavců velitele střediska branné výchovy, k němuž jsou její příslušníci brannou výchovou přikázáni, o vyloučení dotčených osob z branné výchovy podle § 17, odst. 1 zákona. Velitel střediska branné výchovy zpraví pak o tomto vyloučení osobu, jíž se to týká, příslušného cvičitele branné výchovy, a účastní-li se vyloučená osoba branné výchovy v některém ze spolků oprávněných k jejímu poskytování, též dotčený spolek.

O vyloučení z branné výchovy podle ustanovení § 17, odst. 2 zákona rozhoduje velitel střediska branné výchovy. Za tím účelem je obec povinna velitele střediska branné výchovy upozorniti na případy, v nichž má za to, že by osoba brannou výchovou povinná mohla mravně, zdravotně nebo jinak ohroziti ostatní účastníky branné výchovy, a zaslati mu v opise trestní listy osob podléhajících branné výchově, které dostala podle § 8 vládního nařízení ze dne 14. července 1922, č. 198 Sb. z. a n., o evidenci soudních provinilců a sbírání dat pro účely kriminální statistiky. Osoba, kterou velitel střediska branné výchovy podle § 17, odst. 2 zákona vyloučí, je oprávněna do 8 dní po uvědomění podati proti rozhodnutí velitele střediska branné výchovy písemný rozklad u tohoto velitele; neshledá-li velitel střediska branné výchovy důvodu, aby rozkladu sám vyhověl, předloží jej se svým vyjádřením k rozhodnutí příslušnému okrskovému velitelství branné výchovy.

O vyloučení z branné výchovy podle ustanovení § 17, odst. 3 zákona rozhoduje okrskové velitelství branné výchovy na příslušné oznámení trestního soudu. Za tím účelem je tento soud povinen oznámiti místně příslušnému okrskovému velitelství branné výchovy:

a) zavedení trestního řízení pro některý z trestných činů uvedených v § 17, odst. 3 zákona;

b) právoplatné skončení takového trestního řízení, a skončilo-li toto řízení nepodmíněným odsouzením, též tento výsledek řízení.

Rozhodujíc podle ustanovení předcházejícího odstavce, přihlíží okrskové velitelství branné výchovy k tomu, zda - se zřetelem k povaze trestného činu a účelu branné výchovy, jakož i v zájmu ostatních účastníků branné výchovy - je vhodné, aby osoba, proti níž se vede trestní řízení, anebo jež byla již právoplatně odsouzena pro některý z trestných činů tam uvedených, byla z branné výchovy vyloučena.

O rozhodnutí, které okrskové velitelství branné výchovy učiní podle ustanovení odstavce 5 nebo 6, uvědomí velitele příslušného střediska branné výchovy. Ustanovení odstavce 4, druhé věty, platí i tu.

Na rozhodnutí okrskového velitelství branné výchovy podle ustanovení odstavce 3 nebo 4 může osoba z branné výchovy vyloučená (její řádný zástupce) podati do 15 dní od doručení rozhodnutí písemnou stížnost u okrskového velitelství branné výchovy, které učinilo rozhodnutí. Toto velitelství předloží zavčas došlou stížnost s příslušnými spisy a svým vyjádřením k rozhodnutí velitelství sboru; opožděně došlou stížnost okrskové velitelství branné výchovy odmítne bez dalšího řízení. Rozhodnutí velitelství sboru je konečné.

Vojenské osoby na trvalé dovolené, uvedené v § 289, odst. 2, písm. a), b) a c) vládního nařízení ze dne 15. září 1927, č. 141 Sb. z. a n., jímž se vydávají nové branné předpisy, podléhají branné výchově bez jakéhokoliv omezení, pokud nejsou z branné výchovy podle ustanovení § 17 zákona a § 14 tohoto nařízení vyloučeny.

Ostatní vojenské osoby mimo činnou službu (§ 1, odst. 6 cit. branných předpisů) podléhají jen výcviku v pomocných a ochranných službách; od účasti při ostatních složkách branné výchovy jsou osvobozeny, bez újmy event. vyloučení z branné výchovy podle § 17 zákona a § 14 tohoto nařízení. Toto osvobození však neosvobozuje od povinnosti uvedené v § 18, odst. 3 zákona a § 18 tohoto nařízení.

Od účasti při branné výchově jsou osvobozeni přednostové a vedoucí úředníci státních úřadů, ústavů a podniků, jakož i ti státní a jiní veřejní zaměstnanci, jichž účast při branné výchově by byla na závadu řádnému výkonu služby. Ostatní státní a veřejní zaměstnanci, pokud branné výchově podléhají, podrobí se jí podle ustanovení platných pro ostatní obyvatelstvo.

Výcviku v úkolech civilní protiletecké ochrany buďtež státní a jiní veřejní zaměstnanci podrobeni co možná v úřadě (ústavě, podniku, škole a zařízení), v němž jsou zaměstnáni, zvláště tam, kde povaha dotčeného služebního odvětví vyžaduje, aby se jejich zaměstnancům dostalo zvláštního výcviku v uvedených úkolech (§ 32, odst. 4 zákona a § 27, odst. 1 tohoto nařízení); pokud není o výcvik státních a jiných veřejných zaměstnanců v úkolech civilní protiletecké ochrany postaráno tímto způsobem anebo způsobem uvedeným v § 27, odst. 2, popřípadě v rámci výcviku stráže obrany státu, podrobí se tyto osoby uvedenému výcviku v příslušném středisku branné výchovy.

Státními a jinými veřejnými zaměstnanci v § 18, odst. 1, písm. g) zákona se rozumějí zaměstnanci státu a jiných veřejnoprávních korporací, ústavů, fondů a jakýchkoli veřejných institucí vůbec, jakož i ústavů, fondů, podniků a závodů jim náležejících anebo jimi spravovaných.

Potvrzení o tom, že u zaměstnance jsou splněny podmínky osvobození od účasti při branné výchově (odstavec 1), vydává jeho služební úřad.

Osoba, která uplatňuje některý z osvobozovacích důvodů, uvedených v § 18, odst. 1 zákona, je povinna to hlásiti písemně veliteli střediska branné výchovy v místě svého bydliště.

Domáhá-li se někdo osvobození od účasti při branné výchově pro tělesnou nebo duševní neschopnost, je povinen zároveň s hlášením podle odstavce 1 předložiti úřední potvrzení lékaře veřejné zdravotnické služby, o němž platí ustanovení § 18, odst. 2 zákona. Bližší směrnice a pokyny pro postup při prokazování tělesné a duševní neschopnosti před lékařem veřejné zdravotnické služby vydá ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem národní obrany. V těchto směrnicích a pokynech se vyhlásí též ministerstvem národní obrany pořízený seznam tělesných a duševních vad, které podle ustanovení § 18, odst. 1 písm. a) zákona osvobozují od účasti při branném výcviku.

Uplatňuje-li osvobození z jiných důvodů v § 18, odst. 1 zákona uvedených, je dotčená osoba povinna osvobozovací důvod vhodným způsobem osvědčiti, např. potvrzením příslušného úřadu (veřejného orgánu), jmenovacím (ustanovovacím) dekretem (výměrem, listinou), úřední legitimací, potvrzením obce, ošetřujícího lékaře apod.

O osvobození podle § 18, odst. 1, písm. a) zákona rozhoduje okrskové velitelství branné výchovy, jemuž velitel střediska branné výchovy předloží hlášení podle odstavce 1 i s úředním potvrzením lékaře veřejné zdravotnické služby podle odstavce 2 a připojí k tomu své vyjádření.

V případech, uvedených v § 18, odst. 1, písm. b) až i) zákona, rozhoduje o tom, je-li osvobozovací důvod podle uvedených zákonných ustanovení splněn, velitel střediska branné výchovy. O svém rozhodnutí uvědomí velitel osobu, jíž se to týká, příslušného cvičitele branné výchovy, a účastní-li se dotčená osoba branné výchovy v některém spolku oprávněném k jejímu poskytování, též tento spolek. Má-li velitel střediska branné výchovy za to, že osvobozovací důvod splněn není, předloží věc k rozhodnutí příslušnému okrskovému velitelství branné výchovy.

Okrskové velitelství branné výchovy je oprávněno případy, v kterých velitel střediska branné výchovy uznal podle odstavce 5 osvobozovací důvod za splněný, přezkoušeti, a třeba-li, učiniti na základě tohoto přezkoušení rozhodnutí odchylné; až do takového rozhodnutí třeba s dotčenou osobou nakládati jako s osobou od účasti při branné výchově platně osvobozenou. Za tím účelem je velitel střediska branné výchovy povinen předkládati příslušnému okrskovému velitelství branné výchovy seznam osob, u nichž uznal osvobozovací důvod za splněný.

O rozhodnutí, které okrskové velitelství branné výchovy učiní podle ustanovení odstavců 4 až 6, uvědomí velitele střediska branné výchovy. Ustanovení § 14, odst. 4, druhé věty, platí i tu.

Na rozhodnutí okrskového velitelství branné výchovy podle ustanovení odstavců 4 až 6 může postižená osoba (její řádný zástupce) podati písemnou stížnost, o níž platí obdobně ustanovení § 14, odst. 9.

O ustanovování cvičitelů branné výchovy z osob od účasti při této výchově osvobozených, jakož i o přibírání jich k jiné součinnosti při poskytování branné výchovy platí příslušná ustanovení § 24, odst. 1, § 28, odst. 4, § 32, odst. 2 a 3, § 33, odst. 2 a § 38 zákona a § 24 tohoto nařízení.

Má-li býti za cvičitele branné výchovy ustanovena, popřípadě k jiné součinnosti při poskytování branné výchovy přidržena osoba uvedená v § 18, odst. 1, písm. b), d), e) nebo g) zákona, je zapotřebí k tomu souhlasu jejího služebního úřadu (velitelství). To platí i o zaměstnancích drah a jiných podniků pro veřejnou přepravu; k jich použití k uvedeným úkolům je zapotřebí u zaměstnanců drah souhlasu úřadu, vykonávajícího veřejnou železniční správu, popřípadě služebny, které to uvedený úřad svěří, a u zaměstnanců jiných podniků pro veřejnou přepravu souhlasu příslušného státního dozorčího úřadu. Státních a jiných veřejných zaměstnanců a zaměstnanců drah a jiných podniků pro veřejnou přepravu budiž tu používáno především k součinnosti při poskytování branné výchovy ve vlastních úřadech, ústavech, podnicích a zařízeních.

Při svěřování úkolů, uvedených v předcházejících odstavcích, osobám od účasti při branné výchově osvobozeným, budiž přihlíženo především k těm, kdož se k tomu dobrovolně hlásí a jsou k plnění těchto úkolů způsobilí; není-li takových dobrovolných přihlášek, budiž přihlíženo k tomu, aby povoláním osob od účasti při branné výchově osvobozených k plnění úkolů, o nichž je tu řeč, nebyl ohrožen výkon jejich pravidelného povolání (zaměstnání).

K omluvným důvodům, které jsou v příkladech uvedeny v § 19, odst. 1 zákona, patří též zaměstnání v podniku, jež je nutné v zájmu jeho nerušeného provozu, příprava a činná účast při lidových kursech občanské výchovy, výkon cvičitelských úkolů ve spolcích oprávněných k poskytování branné výchovy, zbavení svobody, popřípadě práva volného pobytu v souvislosti s jiným řízením než řízením trestním apod. Povinnými úkony náboženskými, o nichž mluví § 19, odst. 1 zákona, se rozumí plnění náboženských povinností, které ta neb ona církev anebo náboženská společnost státem uznaná nebo recipovaná svým příslušníkům ukládá.

Omluvným důvodem pro zaměstnance podléhajícího branné výchově jest též, když jeho zaměstnavatel mu prokázaně překáží v řádné účasti při branné výchově, bez újmy trestních následků, jež takové počínání pro zaměstnavatele, není-li oprávněné, má podle ustanovení § 52 zákona.

Osoby branné výchově podléhající, kterým některý důležitý důvod zabraňuje zúčastniti se při branné výchově (při příslušných výkladech, cvičeních apod.), jsou povinny omluviti cvičiteli branné výchovy každé zameškání, a to buď předem anebo dodatečně, a na vyzvání cvičitele branné výchovy omluvný důvod vhodným způsobem osvědčiti.

Osvědčení o tom, že osoba branné výchově podléhající se nemůže zúčastniti branné výchovy, protože tomu překáží zájem na udržení nerušeného provozu podniku, vydává správa podniku (§ 33, odst. 2); má-li rozhodující orgán pochybnosti o dostatečnosti tohoto osvědčení, vyžádá si před svým rozhodnutím stanovisko dozorčího úřadu, popřípadě dobré zdání příslušné zájmové korporace, k níž dotčený podnik náleží.

Má-li cvičitel branné výchovy omluvný důvod za nedostatečný, uvědomí o tom osobu, jíž se to týká. Tato osoba může do 8 dní po uvědomění žádati, aby rozhodnutí cvičitele branné výchovy přezkoušel - jde-li o brannou výchovu ve spolku oprávněném k poskytování branné výchovy - příslušný spolkový orgán, jinak velitel střediska branné výchovy. Má-li spolkový orgán nebo velitel střediska branné výchovy omluvný důvod za nedostatečný, může postižená osoba do 8 dní po uvědomění žádati, aby věc byla předložena k rozhodnutí okrskovému velitelství branné výchovy.

Rozhodnutí, které okrskové velitelství branné výchovy učiní podle odstavce 5, je konečné.

O omluvení neúčasti při branné výchově chovanců ústavů pro ochrannou výchovu mládeže (§ 26, odst. 6 a § 31, odst. 3 zákona) rozhoduje příslušné ředitelství (správa) ústavu.

Za celostátní ústředí tělovýchovných spolků a spolků pěstujících vojenský výcvik lze považovati ústředí, jež jsou podle znění stanov oprávněna zřizovati tělovýchovné spolky, místní jednoty, odbory apod. v celém státním území; podmínkou je, že spolky v dotčeném ústředí sdružené dávají svou činností záruku, že budou uskutečňovati brannou výchovu podle osnov vydaných příslušnými ministerstvy.

Za celostátní ústředí nelze považovati svazy, které sdružují různorodá celostátní ústředí.

Na brannou výchovu ve spolcích oprávněných k jejímu poskytování dozírají především orgány spolků a orgány jejich celostátního ústředí, v němž jsou sdruženy.

Vedle toho podléhají tělovýchovné spolky oprávněné k poskytování branné výchovy ve věcech této výchovy úřednímu dozoru orgánů ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pokud jde o provádění branné průpravy mravní, naukové a tělesné [§ 3, odst. 3, písm. b)], a to pokud jde o brannou průpravu mravní a naukovou, za součinnosti orgánů ministerstva školství a národní osvěty.

Bylo-li tělovýchovným spolkům oprávněným k poskytování branné výchovy svěřeno i provádění výcviku v pomocných a ochranných službách, přísluší dozor na tento výcvik vojenským orgánům branné výchovy (§ 3).

Mimoto jsou vojenské orgány branné výchovy oprávněny přesvědčiti se o tom, jak se provádí v tělovýchovných spolcích oprávněných k poskytování branné výchovy branná průprava mravní, nauková a tělesná. Tento dozor vykonávají v mezích směrnic, které o dozoru v tělovýchovných spolcích vydá ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem národní obrany, ministerstvem vnitra a ministerstvem školství a národní osvěty.

Dozor na brannou výchovu ve spolcích pěstujících vojenský výcvik, pokud jsou oprávněny k poskytování této výchovy, obstarávají vojenské orgány branné výchovy.

Cvičitelé branné výchovy a osoby, jimž byla svěřena jiná součinnost při poskytování této výchovy, jsou povinni účast při branné výchově kontrolovati. Přítomnost osoby brannou výchovou povinné se zapisuje do záznamů o tom vedených, v nichž se vyznačí též omluvení neúčasti, popřípadě osvobození od branné výchovy anebo vyloučení z ní. Mimoto se do těchto záznamů zapisuje i klasifikace účasti při branné výchově (§ 28, odst. 5) a klasifikace výsledku dosaženého branným výcvikem (§ 29, odst. 3). Podrobnosti o vedení těchto záznamů stanoví předpisy, vydané ministerstvem národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

Záznamy vedené podle odstavce 1 jsou podkladem pro provádění § 51 zákona. Přestoupí-li neomluvená zameškání cvičebních hodin ve výcvikovém roce jednu třetinu těchto hodin, je cvičitel branné výchovy povinen oznámiti to skrze velitele střediska branné výchovy, popřípadě skrze spolek oprávněný k poskytování branné výchovy příslušnému okresnímu úřadu za účelem potrestání.

Ustanovení předcházejícího odstavce platí nejen o účasti při branném výcviku, nýbrž i o účasti při ostatních složkách branné výchovy.

Velitele střediska branné výchovy ustanovuje okresní úřad a z důstojníků nebo poddůstojníků mimo činnou službu po slyšení obecního zastupitelstva (obecních zastupitelstev) obce (obcí), pro něž je dotčené středisko zřízeno, a okrskového velitelství branné výchovy. Jsou-li pro to vážné důvody, lze způsobem právě uvedeným ustanoviti se svolením vojenských úřadů výjimečně velitelem střediska i důstojníka nebo poddůstojníka v činné službě.

Velitel střediska branné výchovy má tyto úkoly:

a) organisuje a řídí brannou výchovu ve svém středisku a dohlíží na její provádění;

b) podpisuje písemnosti, které z jeho střediska vycházejí, a dohlíží na pomocné kancelářské práce, jež pro středisko obstarává obec;

c) pečuje o to, aby obec dodala pro středisko věcné pomůcky, potřebná cvičiště, místnosti, koupaliště atd.;

d) vyhledává schopné cvičitele branné výchovy a jiné osoby, které by mohly pracovati ve středisku, a podává návrh na ustanovení a odvolání cvičitelů branné výchovy a na přibrání jiných osob k spolupůsobení při poskytování branné výchovy ve středisku;

e) sestavuje s cvičiteli branné výchovy program provádění branné výchovy ve středisku, přičemž přihlíží k místním poměrům a zájmům účastníků;

f) působí při rozhodování o vyloučení z branné výchovy (§ 14), o osvobození od účasti při ní (§ 17) a o omluvení neúčasti (§ 19);

g) vede evidenci cvičitelů branné výchovy ve svém středisku, jakož i evidenci osob branné výchově podléhajících, popřípadě jmenovitou evidenci osob, které jsou vycvičeny pro zvláštní úkoly;

h) spolupracuje s místními orgány civilní protiletecké ochrany, poskytuje jim dostatečný počet osob, vycvičených pro úkoly v této ochraně, a koná s nimi praktická cvičení;

ch) spolupracuje s úřady, podniky, ústavy a zařízeními, jimž byl svěřen samostatný výcvik jejich zaměstnanců, popřípadě i jiných osob ve zvláštních úkolech protiletecké ochrany těchto úřadů, podniků, ústavů a zařízení podle § 32, odst. 4 zákona a § 27 tohoto nařízení;

i) spolupracuje s místními úřady, školami, orgány státní péče o občanskou výchovu lidu, spolky atd., ve všech společných otázkách branné výchovy, hlavně pokud jde o používání společných prostor a místností, aby potřeby všech složek pracujících o branné výchově byly uspokojeny a mohly plniti svůj účel a aby osob, zařízení a pomůcek bylo účelně a úsporně využito.;

j) předkládá zprávy vojenským orgánům branné výchovy podle směrnic, které o tom vydá ministerstvo národní obrany;

k) podává iniciativní návrhy na úpravu branné výchovy ve svém středisku.

Cvičitelé branné výchovy ustanovuje a odvolává:

a) pro brannou výchovu poskytovanou ve spolcích oprávněných k poskytování této výchovy (§ 27, odst. 1 a § 33, odst. 1 zákona) příslušný spolkový orgán z řad svých členů;

b) pro brannou výchovu poskytovanou v ústavech pro ochrannou výchovu mládeže (§ 26, odst. 6 a § 31, odst. 3 zákona) ředitelství (správa) ústavu;

c) pro brannou výchovu poskytovanou v útvarech sociální péče o dorost (§ 28, odst. 2 zákona) a popřípadě v jiných k tomu vhodných zařízeních (§ 28, odst. 3 zákona) správa těchto útvarů a zařízení v dohodě s velitelem střediska branné výchovy, do jehož rámce dotčená branná výchova patří;

d) pro brannou výchovu poskytovanou v střediscích branné výchovy (§ 28, odst. 4, § 32, odst. 2, § 33, odst. 2 a § 38 zákona) okrskové velitelství branné výchovy, a to jde-li o osoby v obvodu střediska branné výchovy bydlící, na návrh velitele tohoto střediska.

Cvičitele branné výchovy, ustanovené podle odstavce 1, písm. a), b) a c), oznámí dotčený spolkový orgán, ředitelství (správa) ústavu nebo správa útvaru (zařízení) příslušnému okrskovému velitelství branné výchovy, přičemž uvede okolnosti, z nichž lze usuzovati na způsobilost ustanovené osoby k obstarání úkolu jí svěřeného. Má-li okrskové velitelství branné výchovy proti osobě za cvičitele branné výchovy ustanovené námitky, dohodne se s příslušným orgánem spolku (ústavu, útvaru, zařízení) o dalším opatření.

Cvičitelé branné výchovy buďtež vybíráni z osob, které prokázaly způsobilost k tomuto úkolu absolvováním kursu pro cvičitele branné výchovy a vykonáním zkoušky po skončení tohoto kursu. O kursy a zkoušky cvičitelů, určených pro střediska branné výchovy, postará se ministerstvo národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministerstvy. Obdobně bude státní správou pečováno o kursy a zkoušky cvičitelů pro výcvik v pomocných a ochranných službách, kteří budou poskytovati tento výcvik ve spolcích k tomu oprávněných, kdežto spolky a jejich ústředí pečují o kursy a zkoušky svých vlastních cvičitelů pro brannou průpravu mravní, naukovou a tělesnou, a to podle předpisů, které o tom vydá ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě se zúčastněnými ministerstvy. Při pořádání kursů použije ministerstvo národní obrany součinnosti Tyršova tělovýchovného ústavu, ústředí spolků oprávněných k poskytování branné výchovy a jednotlivých organisačních složek těchto spolků, Svazu čs. důstojnictva, Svazu čs. rotmistrů, Svazu záložníků a bývalých vojáků, Výboru pro studium otázek důstojníků v záloze, jakož i jiných vhodných organisací a institucí. Vysvědčení a zkoušky z kursů, které pořádala tělovýchovná ústředí a jejich spolky nebo Svaz čs. důstojnictva před účinností zákona a tohoto nařízení, opravňují k převzetí úkolů cvičitelů branné výchovy.

Dokud nebude dostatečný počet osob vyhovujících podmínkám uvedeným v předcházejícím odstavci, mohou býti za cvičitele branné výchovy ustanoveny i jiné vhodné osoby (učitelé, cvičitelé tělovýchovných spolků, cvičitelé spolků pěstujících vojenský výcvik apod.), a to především z vojenských osob mimo činnou službu v místě bydlících.

Vedle cvičitelů branné výchovy používá se k součinnosti při poskytování branné výchovy (zvláště k přednáškám z určitých úseků této výchovy a k praktickým cvičením, zejména v úkolech civilní protiletecké ochrany, ve služba samaritské apod.) i jiných způsobilých osob, které k tomu určí, pokud jde o obrannou výchovu ve spolcích oprávněných k poskytování branné výchovy, příslušný spolkový orgán, může-li takové osoby vybrati z řad svých členů. Jinak určuje osoby, jichž se vedle cvičitelů branné výchovy k součinnosti při poskytování branné výchovy používá, okrskové velitelství branné výchovy na návrh velitele střediska branné výchovy, popřípadě na žádost spolku (ústavu, útvaru, zařízení) uvedeného v odstavci 1.

Osoby, které byly ustanoveny za cvičitele branné výchovy, popřípadě přibrány k jiné součinnosti při poskytování této výchovy podle ustanovení předcházejících odstavců, jsou povinny - nemají-li omluvných důvodů (odstavce 7 a 8) - úkol jim uložený převzíti, a to jsou-li osobami osvobozenými od účasti při branné výchově, za podmínek § 18 tohoto nařízení, a jsou-li vojenskými osobami v činné službě, za podmínek § 38, odst. 2 zákona.

Jako omluvné důvody pro nepřijetí úkolů v tomto paragrafu uvedených se uznávají úřední úkony, které nestrpí odkladu, současná účast v kursech pro vojenské osoby mimo činnou službu, zaměstnání v podniku, jež je nutné v zájmu jeho nerušeného provozu, nemoc, karanténa, neodkladné práce nebo cesta apod. podle rozhodnutí okrskového velitelství branné výchovy. Pro členy spolků oprávněných k poskytování branné výchovy je omluvným důvodem též skutečnost, že jsou již plně zaměstnáni obstaráváním branné výchovy ve svém spolku.

Ustanovení § 19, odst. 4 platí obdobně.

Proti rozhodnutí, které okrskové velitelství branné výchovy učiní podle odstavce 7, může osoba, jejíž omluvný důvod nebyl uznán, podati písemně stížnost, o níž platí obdobně ustanovení § 14, odst. 9.

Státní a jiní veřejní zaměstnanci (§ 16, odst. 3) v činné službě a zaměstnanci drah a jiných podniků pro veřejnou přepravu v činné službě mohou býti ustanoveni za cvičitele branné výchovy, popřípadě k jiné součinnosti při jejím provádění přibráni jen za podmínek uvedených v § 18, odst. 2; to platí obdobně i o zaměstnancích podniků, ústavů, jimž bylo svěřeno prováděti buď zcela nebo zčásti samostatný výcvik zaměstnanců ve zvláštních úkolech protiletecké ochrany těchto podniků, ústavů a zařízení (§ 32, odst. 4 zákona).

Nelze-li se o brannou výchovu některých osob postarati podle § 26, odst. 1 až 7 zákona, třeba s dotčenými osobami nakládati jako s osobami od branné výchovy osvobozenými.

Těmto osobám třeba věnovati, pokud jsou mužského pohlaví, zvláštní pozornost při nastoupení do vojenské služby presenční (do vojenského výcviku příslušníků náhradní zálohy) a učiniti, čeho třeba k tomu, aby nedostatek branné výchovy byl vhodným opatřením za prvního vojenského výcviku podle možnosti odklizen.

Provádění samostatného výcviku v úkolech civilní protiletecké ochrany za součinnosti střediska branné výchovy lze svěřiti - ukáže-li se toho potřeba - způsobem uvedeným v § 32, odst. 4 zákona též soudům, státním úřadům, ústavům a zařízením, pokud jde o jejich zaměstnance.

Státním úřadům, státním nebo státem provozovaným podnikům, ústavům a jiným zařízením, jimž byl svěřen samostatný výcvik jejich zaměstnanců ve zvláštních úkolech civilní protiletecké ochrany těchto úřadů, podniků, ústavů a zařízení, může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a ostatními zúčastněnými ministerstvy, ukáže-li se toho potřeba, svěřiti výcvik i některých jiných osob v uvedených zvláštních úkolech protiletecké ochrany.

Kdo ve výcvikovém roce z úhrnného počtu cvičebních hodin, určených k brannému výcviku uvedenému v § 39, odst. 2 zákona, vynechá neospravedlněně nejvýše 10 %, má docházku pilnou. Při neospravedlněném zameškání větším než 10 %, ale nepřesahujícím třetinu úhrnného počtu cvičebních hodin, je docházka vyhovující a při ještě větším zameškání je docházka nevyhovující.

Za ospravedlněné se pokládá při provádění odstavce 1 zameškání, jehož příčinou je omluvný důvod podle § 19 zákona (§ 19 tohoto nařízení) nebo osvobození podle § 18 zákona (§§ 15 až 18 tohoto nařízení).

K neúčasti při branném výcviku pro vyloučení podle § 17 zákona (§ 14 tohoto nařízení) se při klasifikování účasti nepřihlíží.

Při klasifikování účasti při branném výcviku se použije záznamů vedených podle § 22.

Klasifikace účasti při branném výcviku, uvedeném v § 39, odst. 2 zákona, zapisuje se do záznamů vedených podle § 22, odst. 1, a to tím způsobem, že se uvede napřed úhrnný počet cvičebních hodin, v nichž se měla dotčená osoba při branném výcviku účastniti, v kolika cvičebních hodinách se ho skutečně zúčastnila a kolik cvičebních hodin zameškala ospravedlněně a kolik neospravedlněně; poté se do záznamu zapíše konečná klasifikace účasti. Trvalo-li ospravedlněné zameškání nebo zameškání pro vyloučení z branné výchovy anebo obě tato zameškání dohromady více než dvě třetiny úhrnného počtu cvičebních hodin, poznamená se v záznamu, že se klasifikace vzhledem k tomuto zameškání neurčuje.

Průkaz o klasifikaci účasti se vydá jen osobám, nastupujícím do presenční služby (vojenského výcviku příslušníků náhradní zálohy) a obsahuje klasifikaci za všechna léta, v nichž tyto osoby brannému výcviku podléhaly.

Klasifikace výsledku, dosaženého branným výcvikem uvedeným v § 39, odst. 2 zákona, provede na konci výcvikového roku komise, složená z velitele střediska branné výchovy a příslušných cvičitelů této výchovy.

Při klasifikaci podle odstavce 1 se klasifikuje dosažený výsledek branné výchovy známkami: výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný a nedostatečný.

Klasifikace výsledku dosaženého branným výcvikem se zapíše do záznamu (průkazu) uvedeného v § 28, odst. 5 a 6.

Časový rozsah branné výchovy osob, splnivších povinnost ke školní docházce, až do konce roku, v němž dosáhnou 30. rok věku, činí: a) u osob mužského pohlaví: aa) u jinochů až do 31. srpna roku, v němž dosáhnou 17. roku věku, úhrnem 70 cvičebních hodin ročně; bb) u mladíků od 1. září roku, v němž dosáhnou 17. roku věku, až do nastoupení vojenské služby presenční (vojenského výcviku příslušníků náhradní zálohy) anebo až do odvodního rozhodnutí "Neodveden", úhrnem 90 cvičebních hodin ročně; cc) u ostatních mužů úhrnem 40 cvičebních hodin ročně; b) u ženského pohlaví: aa) až do konce roku, v němž dosáhnout 21. roku věku, úhrnem 60 cvičebních hodin ročně; bb) u ostatních žen úhrnem 30 cvičebních hodin ročně.

Na úhrnném počtu cvičebních hodin, uvedeném v odstavci 1, mají podíl: a) u osob mužského pohlaví: aa) u jinochů uvedených v odstavci 1, písm. a), aa): branná průprava mravní, nauková a tělesná 50 hodin, výcvik v pomocných a ochranných službách 20 hodin; bb) u mladíků uvedených v odstavci 1, písm. a), bb): branná průprava mravní, nauková a tělesná 40 hodin, výcvik v pomocných a ochranných službách 10 hodin a branný výcvik 40 hodin; cc) u ostatních mužů: výcvik v pomocných a ochranných službách 20 hodin a branný výcvik 20 hodin; b) u osob ženského pohlaví: aa) u žen uvedených v odstavci 1, písm. b), aa): branná průprava mravní, nauková a tělesná 40 hodin, výcvik v pomocných a ochranných službách 20 hodin; bb) u žen uvedených v odstavci 1, písm. b, bb): výcvik v pomocných a ochranných službách 30 hodin.

Účast při hromadných zkouškách nebo cvičeních protiletecké ochrany, nařízených podle zákona ze dne 11. dubna 1935, č. 82 Sb. z. a n., o ochraně a obraně proti leteckým útokům, se do časového rozsahu branné výchovy podle tohoto paragrafu nepočítá.

Časový rozsah výcviku v úkolech civilní protiletecké ochrany pro osoby, překročivší rok, v němž dosáhly 30. roku věku, až do konce roku, v němž dosáhnou 50. roku věku, činí 30 cvičebních hodin ročně.

Výcviku v úkolech civilní protiletecké ochrany podléhají až do konce roku 1945 i osoby, překročivší 50. rok věku, a to počínajíc prvním dnem, jenž následuje po dosažení 50 let, a končíc dnem, jímž se dosáhne 60 let. Časový rozsah tohoto výcviku činí 30 cvičebních hodin ročně.

Ustanovení § 30, odst. 3 platí i pro výcvik v úkolech civilní protiletecké ochrany podle tohoto paragrafu.

Branná výchova budiž prováděna s náležitým zřetelem na to, aby nebránila výkonu povolání (zaměstnání) osob této výchově podléhajících, přičemž třeba přihlédnouti k místním poměrům.

Se zřetelem k tomu budiž při stanovení doby, v níž se má branná výchova prováděti, přihlíženo též k příslušným náboženským předpisům tak, aby příslušníci jednotlivých církví a náboženských společností státem uznaných nebo recipovaných neměli důvodu k neúčasti při branné výchově, jenž by tuto neúčast podle ustanovení § 19 zákona a § 19 tohoto nařízení omlouval; proto nebudiž branná výchova prováděna v době povinných náboženských úkonů (§ 19, odst. 1) se zřetelem k náboženské příslušnosti osob branné výchově podléhajících.

Na venkově budiž pak při stanovení doby, v níž se má branná výchova prováděti, přihlíženo vzhledem k ustanovení odstavce 1 též k době, kdy jsou účastníci branné výchovy co nejméně rušeni a zdržováni v polních zemědělských pracích tak, aby branná výchova nezasahovala rušivě do provozu zemědělských podniků a nedávala tak příležitost k neúčasti, jež by byla omluvným důvodem podle § 19 zákona a § 19 tohoto nařízení.

Podle možnosti budiž branná výchova prováděna mimo pracovní dobu.

Povinnosti podle § 45 zákona mají zaměstnavatelé též vůči učňům.

Má-li zaměstnavatel za to, že v zájmu nerušeného provozu podniku není možné, aby dal svým zaměstnancům, podléhajícím branné výchově, za účelem jejich účasti při branné výchově přiměřený volný čas, je povinen osvědčení o tom (§ 19, odst. 4) zaslati cvičiteli branné výchovy; toto osvědčení lze zaslati i hromadně o několika zaměstnancích. Není-li tento důvod uznán dostatečným, je zaměstnavatel povinen zaříditi čeho třeba k tomu, aby se dotčený zaměstnanec mohl při branné výchově zúčastniti.

Ustanovení odstavce 2 platí obdobně i v tom případě, překáží-li zájem na nerušeném provozu podniku tomu, aby zaměstnanec převzal úkol cvičitele branné výchovy nebo jiné osoby při této výchově spolu působící (§ 24).

Pozemky, cvičiště a místnosti uvedené v § 48, odst. 1 zákona, jakož i výcvikové pomůcky, jež v těchto místnostech a cvičištích jsou, je oprávněno požadovati okrskové velitelství branné výchovy, a to jak ve prospěch branné výchovy prováděné v střediscích branné výchovy, tak i ve prospěch branné výchovy prováděné na školách a ve spolcích oprávněných k poskytování branné výchovy, jakož i ve prospěch výcviku ve zvláštních úkolech civilní protiletecké ochrany úřadů, podniků, ústavů a zařízení podle § 32, odst. 4 zákona a § 27 tohoto nařízení; střediskům branné výchovy, spolkům, ani školám samostatné požadovací právo nepřísluší. Školy, školní úřady a jiné státní úřady a orgány mohou ovšem tyto věci i nadále projednávati přímo mezi sebou navzájem.

Okrskové velitelství branné výchovy uplatní požadovací právo podle odstavce 1 především u orgánu, jemuž přísluší právo nakládati s pozemky, cvičišti, místnostmi a výcvikovými pomůckami, o něž jde. Nevyhoví-li tento orgán požadování u něho uplatněnému, požádá okrskové velitelství branné výchovy okresní úřad [v případech podle § 48, odst. 1, písm. b) a d) a odst. 5 zákona] nebo nadřízený školní úřad [v případech podle § 48, odst. 1, písm. c) zákona], aby vydal ve věci příslušné rozhodnutí; v případech podle § 48, odst. 1, písm. a) zákona přezkoumá věc příslušné velitelství sboru.

Použije-li se k branné výchově místností (tělocvičen) uvedených v § 48, odst. 1, písm. c) a d) zákona, třeba dbáti toho, aby jich osoby při branné výchově se účastníci nepoškozovaly obuví, v níž se dostaví; cvičeno budiž proto bez obuvi, nemají-li účastníci branné výchovy zvláštních tělocvičných střevíců.

Za použití cvičišť a místností, uvedených v § 48, odst. 1, písm. d) zákona, přísluší spolkům tam vypočteným - nejde-li o použití těchto cvičišť a místností k účelům branné výchovy v dotčeném spolku prováděné - tato náhrada:

a) za cvičiště nebo místnosti najaté: příslušná část nájemného, připadající na dobu použití cvičiště nebo místnosti k účelům branné výchovy;

b) za cvičiště nebo místnosti, jsoucí ve vlastnictví uvedených spolků: v místě obvyklé nájemné, jehož výši stanoví - nedojde-li o něm k dohodě - okresní úřad po slyšení příslušného velitelství sboru.

Náhradu podle odstavce 4 poskytne, jde-li o brannou výchovu ve střediscích branné výchovy nebo ve školách, obec podle zásad § 48, odst. 5 a § 10 zákona (§ 5 tohoto nařízení); jde-li o obrannou výchovu prováděnou jinými činiteli, poskytnou náhradu podle předcházejícího odstavce tito činitelé ze svých peněz.

Byly-li pozemky, místnosti a výcvikové pomůcky, odevzdané do užívání k účelům branné výchovy podle § 48 zákona, tímto užíváním poškozeny, přísluší držiteli nárok na náhradu škody takto způsobené, nejde-li o škodu vzniklou obvyklým opotřebením, neodvratnou náhodou anebo zaviněním držitele, jeho lidí nebo jiných osob, za něž činitel brannou výchovu provádějící neodpovídá; škodu je povinen nahraditi tento činitel s výhradou postihu proti osobě, která škodu zavinila. O této náhradě rozhoduje - nedojde-li o ní k dohodě - okresní úřad.

Nelze-li opatřiti pozemky, cvičiště, místnosti a výcvikové pomůcky, jsoucí v majetku subjektů uvedených v § 48, odst. 1 zákona, požádá okrskové velitelství branné výchovy obec, aby zařídila, čeho třeba, podle § 48, odst. 5, a třeba-li, i podle § 48, odst. 6 zákona.

Ustanovení odstavců 1 až 3 a 6 platí i o opatření pozemků, cvičišť a místností, uvedených v § 48, odst. 1, písm. b) a c) zákona, pro účely tělesné výchovy, prováděné ve spolcích oprávněných k poskytování branné výchovy, chtějí-li si tyto spolky opatřiti uvedené věci prostřednictvím okrskového velitelství branné výchovy podle ustanovení § 48, odst. 7 zákona. Tím je nedotčena možnost, aby si tyto spolky opatřily uvedené věci postupem dosud v této věci zachovávaným.

Okrskové velitelství branné výchovy může požadovati k účelům branné výchovy i veřejné a soukromé vody, cesty a jiné nemovitosti, umožňující přístup k nim.

Jsou-li vody, cesty a jiné nemovitosti uvedené v odstavci 1 v držbě subjektů uvedených v § 48, odst. 1 zákona, platí o jich použití k účelům branné výchovy obdobně ustanovení § 48, odst. 2 a 3 zákona a § 34 tohoto nařízení.

Jsou-li však tyto vody, cesty a jiné nemovitosti v držbě jiných subjektů, opatří potřebné právo k jich použití obec podle ustanovení § 48, odst. 5 a 6 zákona a § 34, odst. 7 tohoto nařízení.

Československý plavební úřad v Praze a jemu podřízené poříční úřady plavební zařídí, čeho třeba k tomu, aby voroplavbou nebyla ohrožena bezpečnost osob, provádějících brannou výchovu na splavných řekách. K tomu cíli jsou cvičitelé branné výchovy povinni ohlásiti den a místo zamýšleného cvičení československému plavebnímu úřadu v Praze nebo příslušnému poříčnímu plavebnímu úradu (exposituře).

Cvičitelé branné výchovy jsou povinni při provádění branné výchovy na vodě dbáti všech bezpečnostních opatření, nejen pokud jde o účastníky branné výchovy, nýbrž i pokud jde o život a majetek jiných osob. Cvičitelé branné výchovy odpovídají též za dodržování platných policejních řádů poříční policie. Zneužívání pobytu ve vodě k jiným účelům než k účelům branné výchovy je trestné - nejde-li o čin přísněji trestný - podle příslušných trestních ustanovení hlavy IV zákona.

Při použití pozemků v přírodě k účelům branné výchovy třeba míti co největší ohled na kultury, jež na pozemcích jsou. O úmyslu použíti pozemků k takovým účelům budiž příslušná obec předem uvědoměna.

Škody, které vznikly na pozemcích jich použitím k účelům branné výchovy, je povinen nahraditi ten, kdo je povinen náhradou podle § 34, odst. 5. Nedojde-li na tento způsob k uspokojení držitele poškozeného pozemku, je držitel povinen oznámiti poškození nejpozději do 8 dní po jeho zjištění obecnímu úřadu, v jehož obvodu poškozený pozemek leží. Obec oznámí poškození okrskovému velitelství branné výchovy. Nedojde-li k dohodě o náhradě, požádá okrskové velitelství branné výchovy příslušný okresní úřad, aby dal věc vyšetřiti smíšenou komisí, jejímiž členy jsou zástupce okresními úřadu, zástupce finančního úřadu, zástupce vojenské správy a zástupce obce; komisi předsedá zástupce okresního úřadu. Nedojde-li ani u této komise k dohodě o náhradě škody, rozhoduje o ní okresní úřad.