Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

22/1938 Sb. znění účinné od 19. 6. 1951
změněnos účinností odpoznámka

vyhláškou č. 65/1954 Sb.

19.6.1951

22

 

Úmluva

týkající se nakládání s válečnými zajatci ze dne 27. července 1929.

 

Jménem republiky Československé.

 

Jménem republiky Československé, Německa, Spojených Států Amerických, Rakouska, Belgie, Bolivie, Brasilie, Velké Britanie a Severního Irska, Kanady, Soustátí Australského, Nového Zeelandu, Unie Jihoafrické, Svobodného státu irského, Indie, Bulharska, Chile, Číny, Kolumbie, Kuby, Dánska, Dominiky, Egypta, Španělska, Estonska, Finska, Francie, Řecka, Maďarska, Italie, Japonska, Lotyšska, Lucemburska, Mexika, Nicaraguy, Norska, Nizozemska, Persie, Polska, Portugalska, Rumunska, Jugoslavie, Siamu, Švédska, Švýcarska, Turecka, Uruguaye a Venezuely byla sjednána tato Úmluva s přílohou:

 

(Překlad)

Úmluva

týkající se nakládání s válečnými zajatci ze dne 27. července 1929. (čl. 1-97)

President Říše německé, president Spojených států amerických, spolkový president republiky Rakouské, Jeho Veličenstvo král Belgů, president republiky Bolivijské, president Spojených států brazilských, Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských území zámořských, císař Indický, Jeho Veličenstvo král Bulharský, president republiky Chilské, president republiky Čínské, president republiky Kolumbijské, president republiky Kuby, Jeho Veličenstvo král Dánský a Islandský, president republiky Dominikánské, Jeho Veličenstvo král Egyptský, Jeho Veličenstvo král Španělský, president republiky Estonské, president republiky Finské, president republiky Francouzské, president republiky Řecké, Jeho Nejjasnější Výsost Říšský správce Maďarský, Jeho Veličenstvo král Italský, Jeho Veličenstvo císař Japonský, president republiky Lotyšské, Její Královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská, president Spojených států mexických, president republiky Nicaragua, Jeho Veličenstvo král Norský, Její Veličenstvo královna Nizozemská, Jeho Císařské Veličenstvo Šach Perský, president republiky Polské, president republiky Portugalské, Jeho Veličenstvo král Rumunský, Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců, Jeho Veličenstvo král Siamský, Jeho Veličenstvo král Švédský, Spolková rada Švýcarská, president republiky Československé, president republiky Turecké, president východní republiky Uruguayské, president republiky Spojených států venezuelských,

uznávajíce, že v nejzazším případě, jakým je válka, bude povinností každé mocnosti zmírňovati v míře možnosti její nevyhnutelné tvrdosti a ulehčovati osud válečných zajatců;

přejíce si rozvíjeti zásady, kterými jsou prodchnuty mezinárodní haagské úmluvy, zvláště úmluva o zákonech a obyčejích válečných a Řád k ní připojený;

rozhodli se uzavříti za tím účelem úmluvu a jmenovali svými plnomocníky:

President říše Německé:

J.

E. p. Edmunda Rhomberga,

doktora práv, ministra v disponibilitě;

President Spojených států amerických:

ctihodného Eliota Wadswortha,

bývalého zástupce tajemníka pokladnice,

J.

E. ctihodného Hugh R. Wilsona,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Spojených států amerických v Bernu;

Spolkový president republiky Rakouské:

p.

Marka Leitmaiera,

doktora práv, ministerského radu spolkového kancléřství, odbor zahraničních věcí;

Jeho Veličenstvo král Belgů:

p.

Pavla Demoldera,

zdravotního generála majora, velitele zdravotní služby I. vojenského obvodu,

p.

Josefa de Ruellea,

právního poradce ministerstva zahraničních věcí;

President republiky Bolivijské:

J.

E. p. Vojtěcha Cortadellase,

bolivijského ministra-residenta v Bernu;

President Spojených států brazilských:

J.

E. p. Raoula de Rio-Branca,

brazilského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu;

Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a Britských území zámořských, císař indický:

Za Velkou Britanii a Severní Irsko, jakož i všechny části Britské říše, jež nejsou samostatnými členy Společnosti národů:

Velmi ctihodného Sira Horace Rumbolda,

G.

C. M. G., M. V. O., velvyslance Jeho britského Veličenstva v Berlíně;

Za Dominium Kanadské:

p.

Waltra Alexandra Ridella,

stálého radu kanadské vlády u Společnosti národů;

Za Soustátí Australské:

J.

E. p. Klauda Russella,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Jeho britského Veličenstva v Bernu;

Za Dominium Nového Zélandu:

J.

E. p. Klauda Russella,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Jeho britského Veličenstva v Bernu;

Za Jihoafrickou Unii:

p.

Erika Hendrika Louwa,

Vysokého komisaře Jihoafrické Unie v Londýně;

Za Svobodný stát Irský:

p.

Seana Lestera,

zástupce Svobodného státu irského u Společnosti národů;

Za Indii:

J.

E. p. Klauda Russella,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Jeho britského Veličenstva v Bernu;

Jeho Veličenstvo král Bulharský:

p.

Dimitri Mikoffa,

bulharského Chargé d'Affaires v Bernu, stálého zástupce bulharské vlády u Společnosti národů,

p.

Stefana N. Laftchieffa,

člena správní rady bulharského Červeného kříže;

President republiky Chilské:

p.

Viléma Novoa-Sepulvedu,

plukovníka, vojenského attaché u chilského vyslanectví v Berlíně,

p.

Daria Pulgar-Arriagadu,

kapitána zdravotní služby;

President republiky Čínské:

p.

Chi Yung Hsiaoa,

čínského Chargé d'Affaires p. i. v Bernu;

President republiky Kolumbijské:

J.

E. p. Františka Josefa de Urrutia,

kolumbijského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu,

President republiky Kuby:

J.

E. p. Karla de Armenteros y de Cardenas,

kubánského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu,

p.

Karla Blanco y Sanchez,

legačního tajemníka přiděleného kubánské delegaci u Společnosti národů;

Jeho Veličenstvo král Dánský a Islandský:

Za Dánsko:

J.

E. p. Haralda de Scavenius,

komořího, dánského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku a v Nizozemí, bývalého ministra zahraničních věcí,

p.

Gustava M. Rasmussena,

dánského Chargé d'Affaires p. i. v Bernu;

President republiky Dominikánské:

p.

Karla Ackermanna,

konsula republiky dominikánské v Ženevě;

Jeho Veličenstvo král Egyptský:

p.

Mohameda Abdel Moneim Riada,

advokáta pro státní spory, profesora mezinárodního práva na vojenské škole v Kahýře,

p.

Jindřicha Wassifa Simaiku,

attaché egyptského královského vyslanectví v Římě;

Jeho Veličenstvo král Španělský:

J.

E․ p. markýze de la Torrehermosa,

španělského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu;

President republiky Estonské:

p.

Jana Leesmenta,

doktora mediciny, presidenta estonského Červeného kříže;

President republiky Finské:

p.

A. E. Martolu,

podplukovníka, vojenského attaché finského vyslanectví v Paříži;

President republiky Francouzské:

J.

E. p. Jindřicha Chassaina de Marcilly,

francouzského velvyslance v Bernu,

p.

Jana Du Saulta,

radu francouzského velvyslanectví v Bernu;

President republiky Řecké:

p.

Rafaela Raphaela,

řeckého Chargé d'Affaires p. i. v Bernu,

p.

Sofokla Venizelose,

podplukovníka, vojenského attaché u řeckého vyslanectví v Paříži;

Jeho Nejjasnější Výsost říšský správce Maďarský:

J.

E. p. Pavla de Hevesy,

ministra-residenta, stálého delegáta královské vlády u Společnosti národů;

Jeho Veličenstvo král Italský:

p.

Giovanniho Ciraola,

královského senátora;

Jeho Veličenstvo císař Japonský:

J.

E. p. Isaburu Yoshidu,

japonského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu,

p.

Sadamu Shimomuru,

podplukovníka,

p.

Seizo Miuru,

fregatního kapitána, námořního attaché u japonského velvyslanectví v Paříži;

President republiky Lotyšské:

J.

E. p. Karla Duzmanse,

lotyšského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u jeho Veličenstva krále Srbů, Chorvatů a Slovinců, stálého delegáta u Společnosti národů,

J.

E. p. Oskara Voita,

lotyšského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku, Německu, Maďarsku a v Nizozemí;

Její královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská:

p.

Karla Vermaira,

konsula velkovévodství v Ženevě;

President Spojených států mexických:

J.

E. p. Františka Castillo Nájeru,

generála lékaře, mexického mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bruselu;

President republiky Nicaragua:

p.

Antonína Sottile,

doktora práv, stálého delegáta Nicaraguy u Společnosti národů;

Jeho Veličenstvo král Norský:

J.

E. p. Jana Irgense,

norského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu, Římě a v Athénách,

p.

Jense Kristiána Meinicha,

velitele pěchoty, generálního tajemníka norského Červeného kříže;

Její Veličenstvo královna Nizozemská:

J.

E. p. Viléma Isáka Doude van Troostwijk,

nizozemského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu,

p.

Jana Karla Diehle,

majora-generála, generálního inspektora vojenské zdravotní služby, vicepresidenta nizozemského Červeného kříže,

p.

Jakuba Harbertse,

velitele generálního štábu, profesora na vysoké válečné škole;

Jeho císařské Veličenstvo šach Perský:

J.

E. p. Anouchirevana Khana Sepahbodiho,

perského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu;

President republiky Polské:

p.

Josefa Gabriela Prackiho,

zdravotního plukovníka,

p.

W. Jerzy Babeckiho,

podplukovníka;

President republiky Portugalské:

J.

E. p. Vasca de Quevedo,

portugalského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu,

p.

Františka de Calheiros e Menezes,

prvního legačního tajemníka;

Jeho Veličenstvo král Rumunský:

J.

E. p. Michala B. Boeresco,

rumunského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu,

p.

Evžena Vertejano,

plukovníka, důstojníka generálního štábu;

Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:

J.

E. p. Iliju Choumenkovitche,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Bernu, stálého delegáta u Společnosti národů;

Jeho Veličenstvo král Siamský:

J.

N. V. prince Varnvaidyu,

siamského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Londýně;

Jeho Veličenstvo král Švédský:

J.

E. p. Karla Ivana Westmana,

švédského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu;

Spolková rada Švýcarská:

p.

Pavla Dinicherta,

zplnomocněného ministra, přednostu oddělení zahraničních věcí spolkového politického odboru,

p.

Karla Hausera,

plukovníka zdravotních sborů, hlavního vojenského lékaře,

p.

Antonína Züblina,

plukovníka pěchoty v disponibilitě, advokáta,

p.

Roberta de la Harpe,

podplukovníka zdravotních sborů, lékaře,

p.

Ditricha Schindlera,

majora vojenského soudnictví, profesora mezinárodního práva na universitě v Curychu;

President republiky Československé:

J.

E. p. Zděnka Fierlingra,

československého mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu;

President republiky Turecké:

J.

E. Hassana Beye,

vicepresidenta tureckého národního hlavního shromáždění, vicepresidenta tureckého Červeného půlměsíce,

J.

E. Nusrete Beye,

presidenta státní rady republiky,

profesora Akila Moukhtara Beye,

doktora mediciny,

doktora Abdulkadira Beye,

podplukovníka, vojenského lékaře, profesora na aplikační škole a v nemocnici v Gulhane;

President východní republiky Uruguayské:

J.

E. p. Alfreda de Castro,

uruguayského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Bernu;

President republiky Spojených států venezuelských:

J.

E. p. Caracciola Parra-Péreza,

venezuelského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Římě,

p.

Ivana Manuela Hurtado-Machadu,

venezuelského Chargé d'Affaires p. i. v Bernu;

kteří vyměnivše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na následujícím:

Hlava I.

Ustanovení všeobecná. (čl. 1-4)

Článek 1.

Tato úmluva se bude vztahovati, bez újmy ustanovení hlavy VII:

1.

na všechny osoby, jichž se týkají články 1, 2 a 3 Řádu připojeného k úmluvě haagské o zákonech a obyčejích pozemní války ze dne 18. října 1907 a které byly zajaty nepřítelem;1)

1)

Připojený řád: Čl. 1. - Zákony, práva a povinnosti války platí netoliko pro armádu, nýbrž také pro milice a dobrovolnické sbory, vyhovují-li těmto podmínkám:

1.

stojí-li někdo v jejich čele, kdo jest odpověden za své podřízené;

2.

mají-li pevný rozeznávací odznak, rozeznatelný na dálku;

3.

nosí-li zbraň zjevně a

4.

šetří-li při svých operacích zákonů a obyčejů válečných.

Milice a dobrovolnické sbory ve státech, v kterých tvoří armádu neb jsou její součástí, jsou zahrnuty v názvu "armáda".

Čl. 2. - Obyvatelstvo neobsazeného území, které, blíží-li se nepřítel, uchopí se z vlastního popudu zbraní, aby potíralo vnikající vojska, nemajíc času organisovati se podle čl. 1, pokládá se za válčící, jestliže nosí zbraň zjevně a šetří-li zákonů a obyčejů válečných.

Čl. 3. - Ozbrojené síly válčících stran mohou se skládati z kombatantů a nekombatantů. Budou-li zajati nepřítelem, mají ti i oni nárok, aby s nimi bylo nakládáno jako s válečnými zajatci.

2.

na všechny osoby, náležející ozbrojeným silám válčících stran, zajaté nepřítelem během válečných operací námořních nebo leteckých, s výhradou výjimek, které by okolnosti, za nichž došlo k zajetí, činily nevyhnutelnými. Přes to však tyto výjimky nesmějí porušiti základní zásady této úmluvy; musí skončiti v okamžiku, kdy zajaté osoby dorazily do zajateckého tábora.

Článek 2.

Váleční zajatci jsou v moci nepřátelské mocnosti, nikoli však jednotlivců nebo vojenských oddílů, kteří je zajali.

Má s nimi býti vždy nakládáno lidsky a mají býti chráněni zejména před násilím, urážkami a zvědavostí obecenstva.

Odplatná opatření proti nim jsou zapověděna.

Článek 3.

Váleční zajatci mají právo, aby bylo šetřeno jejich osobnosti a jejich cti. S ženami bude nakládáno se všemi ohledy, jež vyžaduje jejich pohlaví.

Zajatci si uchovávají svou plnou občanskou způsobilost.

Článek 4.

Mocnost, jež drží válečné zajatce, jest povinna postarati se o jejich zaopatření.

Rozdíly v zacházení se zajatci nejsou dovoleny, leč jsou-li odůvodněny vojenskou hodností, zdravotním stavem tělesným nebo duševním, odbornými schopnostmi nebo pohlavím těch, kteří jich požívají.

Hlava II.

O vzetí do zajetí. (čl. 5-6)

Článek 5.

Každý válečný zajatec je povinen, je-li na to dotazován, říci své skutečné jméno a hodnost anebo své matriční číslo.

Kdyby jednal proti tomuto pravidlu, mohou mu býti zmenšeny výhody, poskytované zajatcům jeho kategorie.

Žádný nátlak nebude moci býti vykonáván na zajatce, aby se od nich získaly zprávy týkající se stavu jejich armády neb jejich států. Zajatci, kteří odmítnou odpovídati, nesmějí býti ani ohrožováni, ani uráženi, ani vydání nepříjemnostem nebo nevýhodám jakéhokoli druhu.

Jestliže pro svůj tělesný nebo duševní stav je zajatec neschopen udati svou totožnost, bude svěřen zdravotnické službě.

Článek 6.

Veškeré šatstvo, prádlo a předměty pro osobní potřebu - vyjma zbraně, koně, vojenskou výzbroj a vojenské listiny zůstanou v držení válečných zajatců, stejně i kovové přílby a masky proti plynům.

Peněžní částky, které budou míti zajatci u sebe, mohou jim býti odňaty toliko na rozkaz důstojníka a teprve tehdy, když částka byla spočítána. Stvrzenka na ně bude vydána. Částky takto odňaté budou zapsány na účet každého zajatce.

Průkazy totožnosti, odznaky, hodnost, vyznamenání a cenné předměty nesmějí býti zajatcům odňaty.

Hlava III.

O zajetí. (čl. 7-67)

Oddíl I.

O odsunu válečných zajatců. (čl. 7-8)

Článek 7.

V čase co možná nejkratším po svém zajetí budou váleční zajatci odsunuti do míst položených v krajině dostatečně vzdálené od bojiště, aby byli mimo nebezpečí.

V nebezpečném pásmu budou moci býti dočasně zdrženi jen zajatci, kteří vzhledem k svému poranění nebo nemocem by byli odsunutím vydáni většímu nebezpeční, než kdyby zůstali na místě.

Po dobu než budou odsunuti z bojiště, nebudou zajatci zbytečně vydáváni nebezpečí.

Odsun zajatců pěšky smí se díti normálně toliko v etapách dvaceti kilometrů za den, leč by nutnost dosíci místa, kde je připravena voda nebo potraviny, vyžadovala delších etap.

Článek 8.

Válčící jsou povinni navzájem si oznamovati co možná v nejkratší době každé zajetí zajatců a to prostřednictvím informačních kanceláří, organisovaných podle čl. 77. Rovněž jsou povinni navzájem si oznámiti úřední adresy, na které rodinná korespondence může válečným zajatcům býti zasílána.

Jakmile to jen bude možné, má každému zajatci býti umožněno, aby si mohl dopisovati se svou rodinou a to za podmínek určených v čl. 36 a následujících.

Pokud jde o zajatce zajaté na moři, bude šetřeno ustanovení tohoto článku, jakmile to jen bude možno po příjezdu do přístavu.

Oddíl II.

O táborech válečných zajatců. (čl. 9-26)

Článek 9.

Váleční zajatci mohou býti internováni v městě, pevnosti neb jakémkoli místě, s povinností nevzdalovati se za určitý stanovený obvod. Rovněž mohou býti internováni v ohrazených táborech; nemohou však býti uzavřeni nebo omezeni na určité místo, leč z nezbytného důvodu bezpečnostního nebo zdravotního, a to jen po dobu trvání okolností, které činí toto opatření nezbytným.

Zajatci zajatí v nezdravých krajinách nebo v krajinách, jejichž podnebí je škodlivé osobám přicházejícím z mírného pásma, budou ihned, jakmile to bude možno, převezeni do krajin s podnebím příznivějším.

Válčící vyhnou se pokud možno tomu, aby ve stejném táboře byli shromáždění zajatci různých ras nebo rozdílných národností.

Žádný ze zajatců, ať je to kdykoli, nesmí býti poslán zpět do krajiny, kde by byl vystaven palbě bitevního pásma, a rovněž ho nesmí býti použito k tomu, aby svou přítomností chránil určitá místa nebo určité kraje před bombardováním.

Kapitola 1. - O zařízení táborů.

(čl. 10)

Článek 10.

Váleční zajatci budou ubytováni v budovách nebo barácích poskytujících všechny možné záruky hygieny a zdraví.

Místnosti musí býti úplně chráněny před vlhkostí, dostatečně vytápěny a osvětlovány. Veškerá opatření musí býti učiněna proti nebezpečí požáru.

Pokud jde o společné spací místnosti: pro jejich plochu, minimální krychlový obsah vzduchu, zařízení a materiál spací, budou podmínky tytéž jako pro vojsko v posádkách mocnosti, u níž jsou zajatci.

Kapitola 2. - O stravování a šacení zajatců.

(čl. 11-12)

Článek 11.

Dávka potravy válečných zajatců bude se rovnati jak co do množství, tak co do jakosti dávce vojska v posádkách.

Zajatci kromě toho dostanou prostředky, aby si mohli sami připraviti doplňky k potravě, jež by snad měli po ruce.

Pitná voda jim bude dodána v dostatečné míře. Užívání tabáku bude jim dovoleno. Zajatců bude možno použíti v kuchyních.

Veškerá kolektivní disciplinární opatření co do stravy jsou zapověděna.

Článek 12.

Mocnost, která má válečné zajatce, poskytne jim oděv, prádlo a obuv. Výměna a oprava těchto předmětů musí býti pravidelně zajištěna. Kromě toho pracující zajatci mají obdržeti pracovní šat všude tam, kde toho způsob práce bude vyžadovati.

Ve všech táborech budou zřízeny kantiny, v nichž si zajatci budou moci opatřiti za cenu v místním obchodě obvyklou potraviny a běžné předměty.

Zisků, které kantiny vynesou správám táborů, bude použito ve prospěch zajatců.

Kapitola 3. - O hygieně táborů.

(čl. 13-15)

Článek 13.

Válčící jsou povinni učiniti veškerá zdravotnická opatření, nutná k zajištění čistoty a zdraví táborů a k zabránění epidemiím.

Váleční zajatci budou míti dnem i nocí k použití zařízení srovnávající se s pravidly hygieny a udržovaná neustále v čistotě.

Kromě toho, nehledě k lázním a sprchám, jimiž budou tábory opatřeny v mezích možnosti, bude poskytnuto zajatcům dostatečné množství vody k péči o tělesnou čistotu.

Má jim býti poskytnuta možnost, aby mohli věnovati se tělesným cvičením a užíti čerstvého vzduchu.

Článek 14.

Každý tábor bude míti nemocnici, v které se válečným zajatcům dostane všelikého ošetření, jehož jim bude třeba. Podle potřeby budou nemocným postiženým nakažlivými nemocemi vykázány isolační místnosti.

Léčebné výdaje, počítaje v to výdaje za prozatímní prothésy, případnou na vrub mocnosti, která má zajatce.

Válčící jsou povinni vydati na požádání každému ošetřovanému zajatci úřední osvědčení, v němž budou udány druh a trvání jeho nemoci, jakož i ošetření, jehož se mu dostalo.

Válčícím je volno zvláštními dohodami vzájemně si dovoliti zadržeti v táborech lékaře a ošetřovatele k ošetřování zajatců, kteří jsou jejich krajany.

Zajatci, kteří jsou stiženi těžkou nemocí nebo jejichž stav vyžaduje důležitého chirurgického zákroku, musí býti přijati na účet mocnosti, která je drží v zajetí, do každého vojenského nebo civilního ústavu, schopného je léčiti.

Článek 15.

Nejméně jednou za měsíc budou pořádány lékařské prohlídky válečných zajatců. Jejich účelem bude kontrola všeobecného zdravotního stavu a stavu čistoty, jakož i pátrání po nakažlivých nemocech, zejména po tuberkulose a po nemocech pohlavních.

Kapitola 4. - O duševních a morálních potřebách válečných zajatců.

(čl. 16-17)

Článek 16.

Veškerá volnost bude ponechána válečným zajatcům co do výkonu jejich náboženství, čítaje v to účastenství při obřadech jejich vyznání, s tou podmínkou, že se budou říditi pořádkovými a policejními předpisy, vydanými vojenskou správou.

Zajatým kněžím kteréhokoli vyznání bude dovoleno plně vykonávati jejich poslání mezi souvěrci.

Článek 17.

Válčící budou co nejvíce podporovati duševní a sportovní zábavy, pořádané válečnými zajatci.

Kapitola 5. - O vnitřní disciplině táborů.

(čl. 18-20)

Článek 18.

Každý tábor válečných zajatců bude postaven pod pravomoc odpovědného důstojníka.

Kromě vnějších projevů úcty předepsaných platnými předpisy jejich armád vůči vlastním příslušníkům jsou váleční zajatci povinni zdraviti všechny důstojníky mocnosti, u níž jsou v zajetí.

Zajatí důstojníci jsou povinni zdraviti jen ty důstojníky této mocnosti, kteří mají vyšší neb stejnou hodnost.

Článek 19.

Nošení odznaků hodnosti a vyznamenání bude dovoleno.

Článek 20.

Nařízení, rozkazy, výstrahy a vyhlášky všech druhů mají býti oznámeny válečným zajatcům v jazyce, jemuž rozumí. Téže zásady bude použito při výslechu.

Kapitola 6. - Zvláštní ustanovení týkající se důstojníků a osob jim na roveň postavených.

(čl. 21-22)

Článek 21.

Při zahájení nepřátelství budou válčící povinni navzájem si oznámiti tituly a hodnosti, které jsou v užívání v jejich příslušných armádách, aby zajistili stejné nakládání s důstojníky a jim na roveň postavenými osobami obdobných hodností.

Se zajatými důstojníky a s osobami jim na roveň postavenými bude nakládáno s náležitými ohledy na jejich hodnost a jejich věk.

Článek 22.

Aby byla zajištěna obsluha v důstojnických táborech, budou tam přiděleni, v dostatečném počtu s ohledem na hodnost důstojníků a osob jim na roveň postavených, zajatí vojáci téže armády a co možná mluvící týmž jazykem.

Důstojníci a osoby jim na roveň postavené opatří si své stravování a své ošacení z platu, který jim bude vypláceti mocnost držící je v zajetí. Správa stravování důstojníky samými má býti každým způsobem podporována.

Kapitola 7. - O peněžních příjmech válečných zajatců.

(čl. 23-24)

Článek 23.

S výhradou zvláštních dohod mezi válčícími mocnostmi a zejména dohod předvídaných v čl. 24 budou zajatí důstojníci a osoby jim na roveň postavené dostávati od mocnosti, která je má v zajetí, týž plat jako důstojníci obdobné hodnosti v armádách této mocnosti, ovšem s tou podmínkou, že tento plat nepřesahuje onen plat, na nějž mají nárok v armádách státu, kterému sloužili. Tento plat bude jim vyplácen celý, co možná jednou za měsíc, a nesmí při tom býti z něho učiněna žádná srážka na výdaje, které připadají na vrub mocnosti, která je drží v zajetí, a to i kdyby tyto výdaje byly v jejich prospěch.

Dohodou mezi válčícími bude určen peněžní kurs pro toto placení; nebude-li takovéto dohody, bude ustanoven onen kurs, který byl v platnosti v době zahájení nepřátelství.

Veškeré částky vyplacené válečným zajatcům jako plat musí býti navráceny po skončení nepřátelství onou mocností, které sloužili.

Článek 24.

Při zahájení nepřátelství určí válčící společnou dohodou nejvyšší částku hotovosti, kterou váleční zajatci různých hodností a kategorií budou moci míti u sebe. Každý přebytek odňatý nebo zadržený zajatci, stejně jako každá jím složená částka, bude připsán na jeho účet a nebude dovoleno jej směniti na jinou měnu bez jeho svolení.

Zůstatky připsané k dobru válečným zajatcům na jejich účtech budou jim vyplaceny, jakmile skončí jejich zajetí.

Po dobu jeho trvání bude jim poskytnuta možnost převésti tyto částky, zcela nebo z části, do bank nebo na soukromníky v jejich vlasti.

Kapitola 8. - O převozu válečných zajatců.

(čl. 25-26)

Článek 25.

Nevyžaduje-li toho chod válečných operací, nebudou nemocní a ranění váleční zajatci převezeni, jestliže by jejich uzdravení mohlo býti tím ohroženo.

Článek 26.

Při převezení budou váleční zajatci úředně a předem zpraveni o svém novém určení; bude jim dovoleno vzíti s sebou své osobní věci, svou korespondenci a balíky došlé na jejich adresu.

Veškerá potřebná opatření budou podniknuta, aby korespondence a balíky zaslané do jejich starého tábora byly bez odkladu za nimi zaslány.

Částky složené na účet převezených zajatců budou odevzdány příslušnému úřadu místa jejich nového pobytu.

Výdaje vzniklé převozem připadnou na vrub mocnosti, která drží tyto zajatce.

Oddíl III.

O práci válečných zajatců. (čl. 27-34)

Kapitola 1. - Všeobecná.

(čl. 27)

Článek 27.

Válčící strany budou moci používati k práci zdravých válečných zajatců podle jejich hodnosti a jejich schopností, vyjímajíc důstojníky a osoby jim na roveň postavené.

Přes to však, jestliže důstojníci aneb osoby jim na roveň postavené požadují práci, která se pro ně hodí, bude jim tato poskytnuta v mezích možnosti.

Zajatí poddůstojníci budou přidržováni toliko k dozorčím pracím, leč by výslovně žádali o zaměstnání placené.

Válčící jsou povinni učiniti válečné zajatce, kteří utrpěli úraz při práci, účastnými po celou dobu zajetí výhod z ustanovení, která se vztahují na dělníky téže kategorie podle zákonodárství mocnosti, u níž jsou zajatci v zajetí. Pokud jde o válečné zajatce, na které by nemohlo býti užito těchto zákonných ustanovení, pro stav zákonodárství této mocnosti, zavazuje se tato mocnost doporučiti svému zákonodárnému sboru všechna opatření potřebná k spravedlivému odškodnění obětí.

Kapitola 2. - O organisaci práce.

(čl. 28-30)

Článek 28.

Mocnost držící zajatce vezme na sebe veškerou odpovědnost za výživu, péči, nakládání a vyplácení platu válečným zajatcům, pracujícím na účet soukromníků.

Článek 29.

Žádného válečného zajatce nesmí býti používáno k pracím, ke kterým je fysicky neschopen.

Článek 30.

Denní pracovní doba válečných zajatců, počítaje v to cestu tam a zpět, nebude přespřílišná a nebude v žádném případě přesahovati pracovní dobu přípustnou pro civilní dělníky používané k téže práci v dotčené krajině. Každému zajatci bude každý týden dán odpočinek 24 hodin za sebou následujících, především v neděli.

Kapitola 3. - O zakázané práci.

(čl. 31-32)

Článek 31.

Práce konané válečnými zajatci nebudou v žádném přímém vztahu k válečným operacím. Zejména je zapověděno používati válečných zajatců k výrobě a k dopravě zbraní a střeliva všech druhů, jakož i k dopravě materiálu určeného bojovým jednotkám.

Při porušení ustanovení předcházejícího odstavce mají míti zajatci možnost po splnění anebo při začátku plnění rozkazu přednésti své stížnosti prostřednictvím důvěrníků, jejichž úkoly jsou stanoveny v článcích 43 a 44, anebo, není-li důvěrníka, prostřednictvím zástupců ochranné mocnosti.

Článek 32.

Je zakázáno používati válečných zajatců k pracím nezdravým neb nebezpečným.

Každé zhoršení pracovních podmínek jakožto opatření disciplinární je zakázáno.

Kapitola 4. - O pracovních oddílech.

(čl. 33)

Článek 33.

Režim pracovních oddílů bude se podobati režimu zajateckých táborů, zejména pokud jde o podmínky hygieny, o stravu, ošetření pro případ úrazu nebo nemoci, o korespondenci a přijímání balíků.

Každý pracovní oddíl bude náležeti k některému zajateckému táboru. Velitel dotčeného tábora bude odpověden za dodržování předpisů této úmluvy v pracovním oddílu.

Kapitola 5. - O mzdě.

(čl. 34)

Článek 34.

Válečným zajatcům nedostane se mzdy za práce týkající se správy, zařízení a udržování táborů.

Zajatci používaní k jiným pracím budou míti nárok na mzdu, jež bude určena dohodami mezi válčícími.

Těmito dohodami bude určen též díl, který může správa táboru zadržeti, částka, která bude náležeti válečnému zajatci a způsob, jakým mu tato částka bude dána k použití po dobu trvání jeho zajetí.

Dokud nedojde k uzavření těchto dohod, bude odměna za práci zajatců stanovena podle těchto pravidel:

a)

Práce konané pro stát budou placeny podle tarifu platného pro vojíny domácí armády, vykonávající tytéž práce, nebo není-li takového, podle tarifu odpovídajícího konaným pracím.

b)

Jestliže jsou práce konány pro jinou veřejnou správu nebo pro soukromníky, budou podmínky upraveny v dohodě s vojenským úřadem.

Mzda zbylá k dobru zajatce bude mu odevzdána při skončení jeho zajetí. Při úmrtí bude odeslána cestou diplomatickou dědicům zemřelého.

Oddíl IV.

O stycích válečných zajatců s vnějším světem. (čl. 35-41)

Článek 35.

Při zahájení nepřátelství uveřejní válčící opatření učiněná k provedení ustanovení tohoto oddílu.

Článek 36.

Každý z válčících určí občasně počet dopisů a dopisnic, jež bude dovoleno válečným zajatcům různých kategorií odesílati za měsíc, a počet tento oznámí druhému válčícímu. Tyto dopisy a dopisnice budou odeslány poštou nejkratší cestou. Nesmějí býti opožďovány nebo zadržovány z důvodů disciplinárních.

Nejdéle do týdne po příchodu do tábora a stejně při onemocnění bude každému zajatci umožněno zaslati své rodině dopisnici, kterou jí oznámí své zajetí a stav svého zdraví. Tyto dopisnice budou odeslány s největším urychlením a nemohou býti zdržovány nižádným způsobem.

Zpravidla bude korespondence zajatců psána v jejich mateřské řeči. Válčící mohou dovoliti korespondenci v jiných jazycích.

Článek 37.

Válečným zajatcům bude dovoleno přijímati jednotlivě poštovní balíky obsahující potraviny a jiné předměty určené k jejich zásobování nebo ošacení. Balíky budou vydány adresátům na stvrzenku.

Článek 38.

Psaní a zásilky peněz nebo cenností, jakož i poštovní balíky určené válečným zajatcům nebo jimi odesílané ať přímo ať prostřednictvím informačních kanceláří uvedených v čl. 77, budou prosty všech poštovních poplatků jak v zemích původu a určení, tak i v zemích zprostředkujících.

Dary a podpory v naturáliích, určené zajatcům, budou rovněž prosty všech vstupních a jiných poplatků, jakož i dopravného na železnicích státem provozovaných.

Při uznané nezbytnosti bude zajatcům dovoleno posílati telegramy za obvyklé poplatky.

Článek 39.

Válečným zajatcům bude dovoleno přijímati jednotlivě zásilky knih, které budou moci býti podrobeny censuře.

Zástupci ochranných mocností a pomocných společností řádně uznaných a pověřených budou moci posílati knihy a sbírky knih knihovnám zajateckých táborů. Odevzdání těchto zásilek knihovnám nemůže býti zdržováno pod záminkou censurních obtíží.

Článek 40.

Censura korespondence má býti provedena ve lhůtě co možná nejkratší. Kromě toho má býti prohlídka poštovních zásilek prováděna za podmínek umožňujících zachování potravin, které obsahují, a je-li to možno, v přítomnosti příjemce anebo důvěrníka jím řádně uznaného.

Zákazy korespondence, vyhlášené válčícími z důvodů vojenských nebo politických, mohou býti jen dočasné a mají býti co nejkratší.

Článek 41.

Válčící se postarají o každé usnadnění dopravy listin, spisů nebo dokladů, určených válečným zajatcům nebo jimi podepsaných, zejména pak plných mocí a posledních pořízení.

Učiní nutná opatření, aby v případech potřeby zabezpečili ověření podpisů zajatců.

Oddíl V.

O styku válečných zajatců s úřady. (čl. 42-67)

Kapitola 1. - O stížnostech válečných zajatců na zajatecký režim.

(čl. 42)

Článek 42.

Váleční zajatci budou oprávněni přednésti vojenským úřadům, v jejichž moci jsou, své žádosti, týkající se zajateckého režimu, jemuž jsou podrobeni.

Rovněž budou oprávněni obrátiti se na zástupce ochranných mocností a jim oznámiti, v čem si stěžují na zajatecký režim.

Tyto žádosti a stížnosti mají býti odeslány s urychlením.

I když byly uznány za neodůvodněné, nemohou býti důvodem k potrestání.

Kapitola 2. - O zástupcích válečných zajatců.

(čl. 43-44)

Článek 43.

V každém místě, kde budou váleční zajatci, bude jim dovoleno určiti si důvěrníky, kteří budou pověřeni je zastupovati před vojenskými úřady a před ochrannými mocnostmi.

Toto určení bude podrobeno schválení vojenského úřadu.

Důvěrníci budou pověřeni přijímáním a rozdělováním společných zásilek. Stejně v případě, že by se zajatci rozhodli organisovati mezi sebou nějaký způsob vzájemné podpory, bude tato organisace spadati do příslušnosti důvěrníků. Naproti tomu budou tito moci poskytnouti své služby zajatcům, aby jim usnadnili jejich styk s pomocnými společnostmi uvedenými v čl. 78.

V táborech důstojníků a osob jim na roveň postavených bude zajatý důstojník, jenž je nejstarší v nejvyšší hodnosti, uznán za zprostředkovatele mezi táborovými úřady a zajatými důstojníky a osobami jim na roveň postavenými. Za tím účelem bude moci označiti zajatého důstojníka, jenž by mu byl nápomocen jako tlumočník při jednáních s táborovými úřady.

Článek 44.

Budou-li důvěrníci zaměstnáni prací, musí jim býti jejich činnost jakožto zástupců válečných zajatců počítána do povinné doby pracovní.

Veškerá ulehčení budou poskytnuta důvěrníkům při jejich dopisování s vojenskými úřady a s ochrannou mocností. Toto dopisování nebude omezeno.

Žádný zástupce zajatců nebude moci býti přemístěn, aniž by mu byl poskytnut čas nutný k zasvěcení jeho nástupců do záležitostí v běhu jsoucích.

Kapitola 3. - O trestech válečných zajatců.

1. - Ustanovení všeobecná. (čl. 45-67)

Článek 45.

Váleční zajatci budou podrobeni zákonům, pravidlům a řádům platným v armádách mocnosti, u které jsou v zajetí.

Každý čin nekázně opravňuje k opatřením proti nim, jak jsou předvídána těmito zákony, pravidly a řády.

Nedotčena zůstávají však ustanovení této kapitoly.

Článek 46.

Váleční zajatci nesmí býti trestáni vojenskými úřady a soudy mocnosti, u které jsou v zajetí, jinými tresty než které jsou stanoveny na stejné činy vojínů vlastní armády.

Při stejné hodnosti nebudou zajatí důstojníci, poddůstojníci a vojáci, trestaní disciplinárně, podrobeni nakládání méně příznivému nežli tomu, jež je stanoveno, pokud jde o tentýž trest, v armádách mocností, u které jsou v zajetí.

Zapověděn je každý tělesný trest, každé uvěznění v místnostech neosvětlených denním světlem a vůbec každý způsob jakékoli krutosti.

Rovněž jsou zapověděny kolektivní tresty za činy jednotlivců.

Článek 47.

Činy, které jsou porušením discipliny, zejména pokus útěku, budou zjištěny co nejrychleji; pro všechny válečné zajatce, ať mají hodnost nebo nemají, bude zajišťovací vazba omezena na naprosto nutné minimum.

Soudní vyšetřování proti válečným zajatcům bude vedeno tak rychle, jak to okolnosti dovolí; zajišťovací vazba bude co nejvíce omezena.

V každém případě bude doba zajišťovací vazby odečtena od trestu uloženého disciplinárně nebo soudně, pokud toto odečtení je přípustné pro vlastní vojíny.

Článek 48.

S válečnými zajatci, když si odpykali tresty soudní neb disciplinární, které jim byly uloženy, nesmí býti nakládáno jinak než s ostatními zajatci.

Zajatci však, kteří byli potrestáni pro pokus útěku, mohou býti podrobeni zvláštnímu dozoru, který však nesmí obsahovati zrušení žádné ze záruk přiznaných zajatcům touto úmluvou.

Článek 49.

Žádný válečný zajatec nemůže býti zbaven své hodnosti mocností, u které je v zajetí.

Zajatci disciplinárně potrestaní nemohou býti zbaveni výhod spojených s jejich hodností. Zejména důstojníci a osoby jim na roveň postavené, kteří odpykávají trest mající za následek ztrátu svobody, nebudou umístěni v týchž místnostech jako trestaní poddůstojníci a prostí vojíni.

Článek 50.

Uprchlí váleční zajatci, kteří byli dopadeni dříve, než mohli dostihnouti jejich armády nebo vzdáliti se z území obsazeného armádou, která je zajala, budou moci býti potrestáni toliko disciplinárně.

Zajatci, kteří by byli znovu zajati, když se jim předtím podařilo dostihnouti jejich armády nebo opustiti území obsazené armádou, která je zajala, nebudou moci býti nijak potrestáni pro svůj předchozí útěk.

Článek 51.

Pokus o útěk, i když se opakuje, nebude pokládán za přitěžující okolnost, jestliže válečný zajatec byl postaven před soud pro zločiny neb přečiny proti osobám nebo vlastnictví spáchané za tohoto pokusu.

Po útěku, ať zdařilém nebo nezdařilém, budou druhové uprchlíka, kteří pomáhali při útěku, moci býti za to potrestáni jen disciplinárně.

Článek 52.

Válčící budou dbáti toho, aby příslušné úřady používaly co největší mírnosti při posuzování otázky, zda trestný čin, spáchaný válečným zajatcem, má býti trestán disciplinárně či soudně.

Tak tomu bude zejména, když bude třeba posouditi činy spáchané ve spojitosti s útěkem nebo s pokusem o útěk.

Zajatec nemůže býti pro týž čin nebo z téhož žalobního důvodu potrestán více než jedenkráte.

Článek 53.

Žádný válečný zajatec, jemuž byl uložen disciplinární trest a u něhož jsou splněny podmínky pro repatriaci, nemůže býti zadržen z důvodu, že si svůj trest ještě neodpykal.

Zajatci, kteří by měli býti repatriováni, avšak jsou trestně stíháni, mohou býti vyloučeni z repatriace až do skončení řízení, po případě až do výkonu trestu; ti, kteří si snad již na základě odsouzení odpykávají trest na svobodě, mohou býti zadrženi až do skončení svého trestu.

Válčící si oznámí seznamy těch, kteří nemohou býti repatriováni z důvodů označených v předchozím odstavci.

2. - Disciplinární tresty.

Článek 54.

Vězení je nejpřísnějším disciplinárním trestem, kterým může býti potrestán válečný zajatec.

Trvání trestu nemůže přesahovati třicet dnů.

Toto maximum třiceti dnů nemůže býti překročeno ani v tom případě, že by se zajatec měl v okamžiku, kdy jest o něm rozhodováno, disciplinárně odpovídati z několika činů ať již spolu souvisících či nikoli.

Jestliže zajatec v době uvěznění aneb po jeho skončení je odsouzen k novému disciplinárnímu trestu, musí nejméně třídenní lhůta děliti od sebe každou z dob uvěznění, jakmile jedna z nich dosahuje nebo přesahuje deset nebo více dní.

Článek 55.

S výhradou ustanovení v posledním odstavci čl. 11, lze vůči válečným zajatcům potrestaným disciplinárně použíti jakožto zostření trestu oněch omezení stravy, která jsou přípustna v armádách mocnosti, u níž jsou tito zajatci.

Avšak tato omezení mohou býti nařízena jen dovoluje-li to zdravotní stav zajatců.

Článek 56.

V žádném případě nesmějí váleční zajatci býti převezeni do trestních ústavů (trestnic, žalářů, galejí atd.) k odpykání disciplinárních trestů.

Místnosti, ve kterých budou odpykávány disciplinární tresty, musí vyhovovati požadavkům zdravotním.

Potrestaným zajatcům bude dána možnost udržovati se v čistotě.

Každého dne budou moci tito zajatci vykonávati tělesná cvičení nebo pobývati na čerstvém vzduchu alespoň po dvě hodiny.

Článek 57.

Válečným zajatcům disciplinárně potrestaným bude dovoleno čísti a psáti, jakož i posílati a přijímati dopisy.

Za to však vydání balíků a peněžních zásilek adresátům bude moci býti odloženo až do skončení trestu. Jestliže neodevzdané balíky obsahují potraviny podléhající zkáze, budou odevzdány táborové nemocnici nebo kuchyni.

Článek 58.

Válečným zajatcům potrestaným disciplinárně bude na jejich žádost dovoleno hlásiti se k denní lékařské prohlídce. Dostane se jim ošetření, jež lékaři uznají za nutné, a po případě budou dopraveni do táborové nemocnice nebo do nemocnic.

Článek 59.

S výhradou příslušnosti soudů a vyšších vojenských úřadů mohou býti disciplinární tresty uloženy jen důstojníkem pověřeným disciplinární pravomocí ve funkci velitele tábora nebo oddílu, nebo odpovědným důstojníkem jenž ho zastupuje.

3. - Stíhání soudní.

Článek 60.

Jakmile bylo zahájeno soudní řízení proti válečnému zajatci, uvědomí o tom mocnost, v jejíž moci je zajatec, co možná ihned, vždy však přede dnem stanoveným k hlavnímu přelíčení, zástupce ochranné mocnosti.

V tomto oznámení budou tyto údaje:

a)

osobní stav a hodnost zajatcova;

b)

místo pobytu nebo vazby;

c)

uvedení důvodu nebo důvodů obžaloby s udáním příslušných zákonných ustanovení.

Není-li možno v tomto oznámení udati soud, který bude věc rozsuzovati, den zahájení hlavního přelíčení a místnost, v níž se bude konati hlavní přelíčení, budou tyto údaje dány zástupci ochranné mocnosti později, avšak co nejdříve a v každém případě nejméně tři týdny před zahájením přelíčení.

Článek 61.

Žádného válečného zajatce nelze odsouditi, aniž mu byla poskytnuta možnost se hájiti.

Žádný zajatec nesmí býti nucen, aby se prohlásil za vinna činem, z něhož jest obžalován.

Článek 62.

Válečný zajatec bude oprávněn míti způsobilého obhájce, kterého si zvolí, a je-li toho třeba, použíti schopného tlumočníka. Na toto jeho právo upozorní jej zavčas před zahájením přelíčení mocnost, která jej drží v zajetí.

Nezvolí-li si zajatec obhájce, může mu jej opatřiti ochranná mocnost. Mocnost, která drží zajatce, odevzdá ochranné mocnosti na její žádost seznam osob způsobilých k obhajobě.

Zástupci ochranné mocnosti mají právo býti přítomni přelíčení o tomto případu.

Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je, když přelíčení musí zůstati tajným v zájmu státní bezpečnosti. Mocnost, která drží zajatce, zpraví o tom ochrannou mocnost.

Článek 63.

Rozsudek proti válečnému zajatci může býti vydán jen týmiž soudy a na základě téhož procesního řízení, jako vůči osobám náležejícím ozbrojeným silám mocnosti, která drží zajatce.

Článek 64.

Každý válečný zajatec bude míti právo odvolati se z rozsudku proti němu vyneseného, stejným způsobem jako osoby náležející ozbrojeným silám mocnosti, která jej drží v zajetí.

Článek 65.

Rozsudky vynesené proti válečným zajatcům budou neprodleně oznámeny ochranné mocnosti.

Článek 66.

Jestliže byl vynesen nad válečným zajatcem trest smrti, bude o tom co nejdříve učiněno zástupci ochranné mocnosti oznámení s podrobným vylíčením povahy i okolností trestného činu, a to za tím účelem, aby bylo odevzdáno mocnosti, v jejíchž armádách zajatec sloužil.

Rozsudek nebude vykonán před uplynutím tří měsíců od tohoto učiněného oznámení.

Článek 67.

Žádný válečný zajatec nemůže býti zbaven dobrodiní ustanovení článku 42 této úmluvy, a to ani na základě rozsudku, ani jinak.

Hlava IV.

O skončení zajetí. (čl. 68-75)

Oddíl I.

O přímé repatriaci a o ošetření v neutrálním státě. (čl. 68-74)

Článek 68.

Válčící jsou povinni poslati zpět do vlasti bez ohledu na hodnost a počet všechny těžce nemocné a těžce raněné válečné zajatce, když je předtím uvedli do stavu, že mohou býti převezeni.

Proto budou co nejdříve určeny dohodami mezi válčícími případy invalidity nebo nemocí, mající v zápětí přímou repatriaci, jakož i případy mající v zápětí po případě ošetřování v neutrálním státě. Dokud nebudou tyto dohody uzavřeny, mohou válčící použíti vzoru dohody připojeného k této úmluvě.

Článek 69.

Jakmile nepřátelství bude zahájeno, dohodnou se válčící o jmenování smíšených lékařských komisí. Tyto komise budou se skládati ze tří členů, z nichž dva budou náležeti neutrálnímu státu a jeden bude jmenován mocností, jež drží zajatce; jeden z lékařů neutrálního státu bude předsedati. Tyto smíšené lékařské komise budou prohlížeti nemocné a raněné zajatce a učiní o nich veškerá potřebná rozhodnutí.

Rozhodnutí těchto komisí budou učiněna většinou hlasů a budou provedena v nejkratším čase.

Článek 70.

Kromě těch, kteří budou označeni táborovým lékařem, budou podrobeni prohlídce smíšené lékařské komise, o níž je zmínka v čl. 69, za účelem jejich přímé repatriace nebo ošetřování v neutrálním státě ještě tito váleční zajatci:

a)

zajatci, kteří o to přímo požádají táborového lékaře;

b)

zajatci, kteří budou předvedeni důvěrníky uvedenými v čl. 43, ať již tak učiní z vlastního podnětu nebo na žádost samých zajatců;

c)

zajatci, kteří byli navrženi mocností, v jejíchž armádách sloužili nebo pomocnou společností řádně uznanou a povolenou touto mocností.

Článek 71.

Váleční zajatci, kteří utrpěli pracovní úraz, vyjímajíc ty, kteří se úmyslně poranili, budou požívati, pokud jde o repatriaci nebo po případě ošetření v neutrálním státě, dobrodiní týchž ustanovení.

Článek 72.

Během trvání nepřátelství a z důvodů lidskosti mohou válčící uzavříti dohody o přímé repatriaci nebo ošetřování v neutrálním státě válečných zajatců zdravých, jestliže přestáli dlouhé zajetí.

Článek 73.

Náklady na repatriaci nebo převoz válečných zajatců do neutrálního státu půjdou od hranic mocnosti, která je měla v zajetí, na účet mocnosti, v jejichž armádách tito zajatci sloužili.

Článek 74.

Nikoho z repatriovaných nesmí býti užito k aktivní vojenské službě.

Oddíl II.

O osvobození a repatriaci po skončení nepřátelství. (čl. 75)

Článek 75.

Když válčící uzavrou úmluvu o příměří, mají v ní v zásadě býti též obsažena ustanovení o repatriaci válečných zajatců. Jestliže ustanovení o tom nemohla býti vložena do takové úmluvy, mají válčící přes to o tom co nejdříve jednati. V každém případě však bude uskutečněna repatriace zajatců co nejdříve po uzavření míru.

Váleční zajatci, kteří by byli trestně stíháni pro zločin nebo trestný čin obecného práva, mohou býti zadrženi až do skončení řízení, po případě až do odpykání trestu. To platí i o zajatcích, kteří byli odsouzeni pro zločin nebo trestný čin obecného práva.

Dohodou válčících mohou býti zřízeny komise k vyhledávání roztroušených zajatců a k jejich repatriaci.

Hlava V.

O úmrtí válečných zajatců. (čl. 76)

Článek 76.

Poslední pořízení válečných zajatců budou přijímána a zřizována za týchž podmínek, jaké platí pro vojenské osoby vlastní armády.

Totéž platí o listinách vztahujících se k zjištění úmrtí.

Válčící budou dbáti toho, aby váleční zajatci zemřelí v zajetí byli čestně pochováni, aby byla na jejich hrobech všechna potřebná označení a aby hroby byly chovány v úctě a slušně udržovány.

Hlava VI.

Kanceláře pro pomoc válečným zajatcům a pro zprávy o nich. (čl. 77-80)

Článek 77.

Při zahájení nepřátelství ustaví každá z válčících mocností, jakož i neutrální mocnosti, které přijaly příslušníky válčících, úřední kancelář pro zprávy o válečných zajatcích, kteří jsou na jejich území.

Každá z válčících mocností uvědomí v době co nejkratší tuto svou kancelář o každém případu zajetí uskutečněném jejími armádami, při čemž jí poskytne veškeré zprávy týkající se totožnosti, jež má po ruce a které umožňují rychle zpraviti rodiny na tom zúčastněné a současně jí oznámí úřední adresy, na něž rodiny budou moci zajatcům psáti.

Kancelář pro zprávy oznámí s urychlením všechny tyto údaje zúčastněným mocnostem, a to jednak prostřednictvím ochranných mocností, jednak prostřednictvím ústřední kanceláře uvedené v čl. 79.

Kancelář pro zprávy, pověřená odpovídati na všechny dotazy týkající se válečných zajatců, dostane od různých příslušných úřadů veškeré údaje týkající se internování a jeho změn, propuštění na svobodu na čestné slovo, repatriace, útěku, pobytu v nemocnicích, úmrtí, jakož i ostatní zprávy nutné k sepsání a k udržování osobního listu o každém válečném zajatci.

Na tomto listu zapíše kancelář v mezích možnosti a s výhradou ustanovení článku 5: matriční číslo, jméno a příjmení, den a místo narození, hodnost a vojenské těleso toho, o nějž jde, křestní jméno otcovo a jméno matčino, adresu osoby, kterou je třeba zpraviti pro případ úrazu, zranění, den a místo zajetí, internování, zranění a úmrtí, jakož i všechny jiné důležité zprávy.

Týdenní výkazy obsahující všechny nové zprávy, jež mohou usnadniti identifikaci každého zajatce, budou odevzdávány zúčastněným mocnostem.

Osobní list válečného zajatce bude vydán po uzavření míru mocnosti, které zajatec sloužil.

Kancelář pro zprávy bude mimo to povinna shromážditi všechny předměty osobní potřeby, cennosti, korespondenci, žoldové knížky, znamení totožnosti a t. d., které byly zanechány repatriovanými válečnými zajatci, propuštěnými na čestné slovo, uprchlými nebo zemřelými, a odevzdati je zúčastněným státům.

Článek 78.

Společnosti pro pomoc válečným zajatcům řádně ustanovené podle zákona svého státu, které mají býti prostředníkem pro dobročinnou činnost, dostanou od válčících pro sebe a pro své řádně pověřené jednatele v mezích daných vojenskými nutnostmi veškeré úlevy, pro účinné plnění svého humánního úkolu. Zástupcům těchto společností může býti dovoleno rozdělovati podpory v táborech, jakož i v etapních zastávkách repatriovaných zajatců, a to na základě osobního povolení, vydaného vojenským úřadem, a když se písemně zavázali, že se podřídí všem pořádkovým a policejním opatřením, předepsaným tímto úřadem.

Článek 79.

V neutrálním státě bude zřízen ústřední informační úřad o válečných zajatcích. Jestliže to bude považovati za nutné, navrhne Mezinárodní výbor Červeného kříže súčastněným mocnostem organisaci takovéhoto úřadu.

Tento úřad bude pověřen soustředěním všech zpráv týkajících se zajatců, které mu bude možno získati cestou úřední nebo soukromou; tyto zprávy odevzdá co nejrychleji do vlasti zajatcovy nebo mocnosti, které zajatec sloužil.

Tato ustanovení nesmějí býti vykládána jako omezující humánní činnost Mezinárodního výboru Červeného kříže.

Článek 80.

Informační kanceláře budou požívati při poštovní dopravě osvobození od poštovného, jakož i všech výhod stanovených v čl. 38.

Hlava VII.

O použití úmluvy na jisté druhy občanských osob. (čl. 81)

Článek 81.

Osoby, které provázejí ozbrojenou moc, aniž jsou přímo její součástí, jako dopisovatelé, novinářští reportéři, prodavači, zásobovatelé, kteří upadnou v moc nepřítele a které nepřítel bude považovati za účelné zadržeti, mají právo, aby se s nimi nakládalo jako s válečnými zajatci, ovšem s podmínkou, že budou míti legitimaci vydanou vojenským úřadem ozbrojené moci, kterou doprovázeli.

Hlava VIII.

O provádění úmluvy. (čl. 82-97)

Oddíl I.

Všeobecná ustanovení. (čl. 82-85)

Článek 82.

Ustanovení této úmluvy bude dbáno Vysokými smluvními stranami za všech okolností.

Pro případ, že by za války některý z válčících nebyl smluvní stranou této úmluvy, zůstanou její ustanovení přes to závaznými mezi válčícími, kteří jsou v ní účastni.

Článek 83.

Vysoké smluvní strany si vyhrazují právo uzavříti zvláštní úmluvy o všech otázkách týkajících se válečných zajatců, které pokládají za vhodné zvlášť upraviti.

Váleční zajatci budou požívati výhod těchto dohod až do skončení repatriace, leč by tyto dohody nebo dohody příští obsahovaly výslovná ustanovení jiná, nebo že by některá z válčících mocností zavedla opatření příznivější pro zajatce, které má v moci.

Aby provádění ustanovení této úmluvy s jedné i druhé strany bylo zajištěno a aby se usnadnilo uzavření zvláštních shora uvedených úmluv, mohou válčící při zahájení nepřátelství dáti svolení ke schůzím zástupců příslušných úřadů, pověřených správou věcí týkajících se válečných zajatců.

Článek 84.

Znění této úmluvy a zvláštních úmluv, uvedených v předchozím článku, bude vyvěšeno co možná v mateřském jazyce válečných zajatců na místech, kde všichni zajatci mohou do něho nahlédnouti.

Zajatcům, kteří by neměli možnost nahlédnouti do vyvěšeného znění, bude na jejich žádost znění těchto úmluv oznámeno.

Článek 85.

Vysoké smluvní strany si navzájem oznámí prostřednictvím Spolkové rady švýcarské úřední překlady této úmluvy, jakož i zákony a nařízení, které snad vydají k jejímu provedení.

Oddíl II.

O organisaci dozoru. (čl. 86-88)

Článek 86.

Vysoké smluvní strany uznávají, že řádné provádění této úmluvy bude zaručeno umožněním spolupráce s ochrannými mocnostmi, pověřenými ochranou zájmů válčících; za tím účelem mohou ochranné mocnosti určiti mimo svůj diplomatický personál též delegáty ze svých vlastních příslušníků nebo z příslušníků jiných neutrálních mocností. Pro tyto delegáty bude třeba schválení válčícího, u něhož mají konati své poslání.

Zástupci ochranné mocnosti nebo její schválení delegáti budou oprávněni odebrati se bez výjimky do všech míst, kde jsou internováni váleční zajatci. Budou míti přístup do všech místností, v nichž jsou zajatci, a budou moci s nimi mluviti, zpravidla bez svědka, osobně nebo prostřednictvím tlumočníků.

Válčící usnadní v největší možné míře úkol zástupců nebo schválených delegátů ochranné mocnosti. Vojenské úřady budou zpraveny o jejich návštěvě.

Válčící mohou se dohodnouti, že připustí, aby osoby státní příslušnosti zajatců směly se zúčastniti inspekčních cest.

Článek 87.

Při neshodě mezi válčícími o použití ustanovení této úmluvy mají ochranné mocnosti v mezích možnosti poskytnouti své dobré služby za účelem urovnání neshody.

Za tím účelem může zejména každá z ochranných mocností navrhnouti zúčastněným válčícím schůzi jejich zástupců, po případě na neutrálním území vhodně zvoleném. Válčící jsou povinni vyhověti návrhům, které jim byly učiněny v tomto smyslu. Ochranná mocnost může po případě předložiti mocnostem, o něž jde, ke schválení osobnost náležející některé neutrální mocnosti anebo některou osobnost vyslanou Mezinárodním výborem Červeného kříže, jež by byla pozvána zúčastniti se této schůze.

Článek 88.

Předchozí ustanovení nejsou překážkou humánní činnosti, kterou může se svolením zúčastněných válčících vyvíjet Mezinárodní výbor Červeného kříže za účelem ochrany válečných zajatců.

Oddíl III.

Konečná ustanovení. (čl. 89-97)

Článek 89.

Ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány haagskou úmluvou o zákonech a obyčejích pozemní války, ať již jde o úmluvu z 29. července 1899, nebo o úmluvu z 18. října 1907, a které jsou účastny této úmluvy, doplní tato úmluva kapitolu II. Řádu připojeného k výše uvedeným haagským úmluvám.

Článek 90.

Tato úmluva, jež bude míti datum dnešního dne, může býti podepsána až do 1. února 1930 jménem všech států zastoupených na konferenci, která byla zahájena v Ženevě dne 1. července 1929.

Článek 91.

Tato úmluva bude co nejdříve ratifikována.

Ratifikační listiny budou uloženy v Bernu.

O uložení každé ratifikační listiny bude učiněn zápis, jehož jeden ověřený opis bude zaslán Spolkovou radou švýcarskou vládám všech států, jejichž jménem tato úmluva byla podepsána nebo přístup oznámen.

Článek 92.

Tato úmluva nabude účinnosti šest měsíců po složení nejméně dvou ratifikačních listin.

Později nabude účinnosti pro každou z Vysokých smluvních stran šest měsíců po složení její ratifikační listiny.

Článek 93.

Počínaje dnem nabytí účinnosti, zůstane tato úmluva otevřena pro přístup každého státu, jehož jménem nebyla podepsána.

Článek 94.

Přístupy budou oznámeny písemně Spolkové radě švýcarské a nabudou účinnosti šest měsíců ode dne, kdy jí došly.

Spolková rada švýcarská oznámí přístupy vládám všech států, jejichž jménem úmluva byla podepsána aneb přístup oznámen.

Článek 95.

Za válečného stavu nabudou ratifikace a přístupy složené a oznámené válčícími mocnostmi před zahájením nepřátelství nebo po něm, okamžité působnosti. Oznámení o ratifikacích nebo přístupech došlých od mocností jsoucích ve válečném stavu bude učiněno Spolkovou radou švýcarskou nejrychlejším způsobem.

Článek 96.

Každá z Vysokých smluvních stran bude míti možnost vypověděti tuto úmluvu. Výpověď nabude účinnosti teprve jeden rok po písemném oznámení Spolkové radě švýcarské. Ta uvědomí o tomto oznámení vlády všech Vysokých smluvních stran.

Výpověď nabude účinnosti jen pro Vysokou smluvní stranu, která ji oznámila.

Mimo to výpověď nenabude účinnosti během války, do níž by byla vmíšena vypovídající mocnost. V tomto případě bude tato úmluva platiti i přes dobu jednoho roku až do uzavření míru a na každý způsob až do skončení akce repatriační.

Článek 97.

Ověřený opis této úmluvy bude uložen péčí Spolkové rady švýcarské v archivu Společnosti národů. Stejně i ratifikace, přístupy a výpovědi, které budou oznámeny Spolkové radě švýcarské, budou touto sděleny Společnosti národů.

Čemuž na svědomí výše jmenovaní zmocněnci podepsali tuto úmluvu.

Sepsáno v Ženevě dvacátého sedmého července tisíc devět set dvacet devět v jediném vyhotovení, které bude uloženo v archivu konfederace Švýcarské a jehož ověřené opisy budou odevzdány vládám všech států, pozvaných na tuto konferenci.

Za Německo:

Edmund Rhomberg

 

Za Spojené státy americké:

Eliot Wadsworth

Hugh R. Wilson

 

Za Rakousko:

Leitmaier

 

Za Belgii:

Dr. Demolder

J. de Ruelle

 

Za Bolivii:

A. Cortadellas

 

Za Brasilii:

Raoul do Rio-Branco

 

Za Velkou Britanii a Severní Irsko, jakož i všechny části Britské říše, jež nejsou samostatnými členy Společnosti národů:

 

Horace Rumbold

 

Za Kanadu:

W. A. Riddell

 

Za Australii:

Claud Russell

 

Za Nový Zeeland:

Claud Russell

 

Za Jižní Afriku:

Eric H. Louw

 

Za Svobodný stát Irský:

Sean Lester

 

Za Indii:

Claud Russell

 

Za Bulharsko:

D. Mikoff

Stephan N. Laftchieff

 

Za Chili:

Gmo Novoa

D. Pulgar

 

Za Čínu:

C. Y. Hsiao

 

Za Kolumbii:

Francisco José Urrutia

 

Za Kubu:

Carlos de Armenteros

Carlos Blanco

 

Za Dánsko:

Harald Scavenius

Gustav Rasmussen

 

Za republiku Dominikánskou:

Ch. Ackermann

 

Za Egypt:

Mohammed Abdel Moneim Riad

H. W. M. Simaika

 

Za Španělsko:

Ad Referendum

Mauricio Lopez Roberts Y Terry,

Marqués De La Torrehermosa

 

Za Estonsko:

Dr. Leesment

 

Za Finsko:

A. E. Martola

 

Za Francii:

H. De Marcilly

J. Du Sault

 

Za Řecko:

R. Raphael

S. Veniselos

 

Za Maďarsko:

Paul De Hevesy

 

Za Italii:

Giovanni Ciraolo

 

Za Japonsko:

Isaburo Yoshida

S. Shimomura

S. Miura

 

Za Lotyšsko:

Charles Duzmans

Dr. Oskar Voit

 

Za Lucembursko:

Ch. G. Vermaire

 

Za Mexiko:

Fr. Castillo Nájera

 

Za Nicaraguu:

A. Sottile

 

Za Norsko:

J. Irgens

Jens Meinich

 

Za Nizozemí:

W. Doude Van Troostwijk

Dr. Diehl

J. Harberts

 

Za Persii:

Anouchirevan Sepahbodi

 

Za Polsko:

Józef G. Pracki

W. Jerzy Babecki

 

Za Portugalsko:

Vasco de Quevedo

F. De Calheiros E Menezes

 

Za Rumunsko:

M. B. Boeresco

Colonel E. Vertejano

 

Za Království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

I. Choumenkovitch

 

Za Siam:

Varnvaidya

 

Za Švédsko:

K. I. Westman

 

Za Švýcarsko:

Paul Dinichert

Hauser

Züblin

De La Harpe

Schindler

 

Za Československo:

Zd. Fierlinger

 

Za Turecko:

Hassan

Dr. Abdulkadir

M. Nusret

Dr. Akil Moukhtar

 

Za Uruguay:

Alfredo De Castro

 

Za Venezuelu:

C. Parra-Pérez

I. M. Hurtado-Machado

Příloha k Úmluvě o nakládání s válečnými zajatci ze dne 27. července 1929.

Vzor dohody

o přímé repatriaci a ošetření válečných zajatců v neutrálním státě z důvodů zdravotních.

I.

Vůdčí zásady pro přímou repatriaci a ošetřování v neutrálním státě.

A.

Přímá repatriace.

 

Přímo budou repatriováni:

1.

Nemocní a ranění, jejichž vyléčení do roka nelze podle lékařského úsudku očekávati, jestliže jejich stav vyžaduje léčení a je-li pravděpodobno, že jejich duševní nebo tělesná schopnost byla značně zmenšena;

2.

nevyléčitelní nemocní a ranění, jestliže jejich duševní nebo tělesná schopnost byla značně zmenšena;

3.

vyléčení nemocní a ranění, u nichž se zdá, že jejich duševní nebo tělesná schopnost byla značně zmenšena.

B.

Ošetřování v neutrálním státě.

 

Budou ošetřováni:

1.

Nemocní a ranění, jejichž uzdravení se dá očekávati do jednoho roku a jestliže toto uzdravení zdá se jistějším a rychlejším, budou-li tito nemocní a ranění moci těžiti ze zdrojů, jež poskytuje neutrální stát, nežli kdyby jejich zajetí ve vlastním slova smyslu bylo prodlužováno;

2.

váleční zajatci, jejichž duševní neb tělesné zdraví se jeví podle úsudků lékařských vážně ohroženo dalším trváním zajetí, zatím co ošetřením v neutrálním státě by mohli býti ušetřeni pravděpodobně tohoto nebezpečí.

C.

Repatriace ošetřovaných v neutrálním státě.

 

Budou repatriováni váleční zajatci, ošetřovaní v neutrálním státě, kteří patří k těmto skupinám:

1.

ti, jichž zdravotní stav je nebo stává se takovým, že spadají mezi ty, kdož mohou býti repatriováni z důvodů zdravotních;

2.

uzdravení, u nichž se zdá, že jejich tělesná neb duševní schopnost byla značně zmenšena.

II.

Zvláštní zásady pro přímou repatriaci nebo ošetřování v neutrálním státě.

A.

Repatriace

 

Budou repatriováni:

1.

Všichni váleční zajatci stižení následkem organických zranění těmito skutečnými nebo funkčními změnami: ztrátou údu, ochrnutím, kloubovými nebo jinými změnami, pokud touto vadou je postižena alespoň noha nebo ruka anebo rovná-li se tato vada ztrátě nohy nebo ruky;

2.

všichni ranění nebo poškození váleční zajatci, jejichž zdravotní stav z nich činí mrzáky a jejichž uzdravení nelze lékařsky očekávati do jednoho roku;

3.

všichni nemocní, jejichž zdravotní stav z nich činí mrzáky a jejichž uzdravení nelze lékařsky očekávati do jednoho roku.

Do této skupiny patří zejména:

a)

postupující tuberkulosy některých orgánů, které podle lékařských posudků jsou nevyléčitelné nebo nemohou býti alespoň značně zlepšeny léčením v neutrálním státě,

b)

netuberkulosní onemocnění orgánů dýchacích, o nichž lze předpokládati, že jsou nevyléčitelná (tak především silně vyvinutá rozedma plic se zánětem průdušek nebo bez něho, rozšíření průdušek, těžké asthma, otrava plyny a pod.),

c)

chronická těžká onemocnění orgánů oběhu krevního (na př.: poruchy srdečních chlopní se sklonem ke kompensačním poruchám, značně těžké poruchy svalu srdečního, srdečníku a cév, obzvláště aneurysmata velkých cév, jež nelze operovati, a t. d.),

d)

chronická těžká onemocnění zažívacích orgánů,

e)

chronická těžká onemocnění orgánů močových a pohlavních, především na př. veškeré případy chronických zánětů ledvin se všemi příznaky a zejména, když již jsou tu poruchy srdeční a chlopenní; též pyelitidy a cystitidy chronické a t. d.,

f)

chronická těžká onemocnění centrálního a periferního nervového systému, především na př.: těžké případy neurasthenie a hysterie, veškeré nepochybné případy epilepsie, těžké případy Basedovy nemoci a t. d.,

g)

slepnutí obou očí nebo jednoho oka, jestliže ostrost zraková druhého oka klesne pod jednu i při použití skel opravujících ostrost zrakovou. Zmenšení ostrosti zrakové, není-li možno napraviti ji na polovičku, alespoň pokud jde o jedno oko. Jiná onemocnění oční, která patří do této skupiny (glaukom, zánět duhovky, zánět cévnatky a t. d.),

h)

plná hluchota obou uší, jakož i úplná hluchota jednoho ucha, jestliže sluch druhého ucha nepostihuje obyčejného hlasu mluveného na vzdálenost jednoho metru,

i)

všechny nepochybné případy duševních nemocí,

k)

těžké případy chronické otravy kovy neb z jiných příčin (olovem, rtutí, morfiem, kokainem, alkoholem, otrava plyny a t. d.),

l)

chronická onemocnění orgánů lokomočních s tou podmínkou, že jsou těžká (deformující arthritida, dna, revmatismy s poruchami klinicky zjistitelnými),

m)

veškeré zhoubné nádory, jestliže neoprávňují k operativním zákrokům poměrně lehkým, jimiž by život operovaného nebyl uveden v nebezpečí,

n)

veškeré případy malarie spojené se značnými organickými změnami (značné chronické zvětšení jater, sleziny, kachexie a t. d.),

o)

chronická, těžká onemocnění kožní, nejsou-li té povahy, že je lze lékařsky doporučit k ošetřování v neutrálním státě,

p)

těžké avitaminosy (beri-beri, pellagra, chronické kurděje).

B.

Ošetřování.

 

Váleční zajatci mají býti ošetřeni, jsou-li postiženi těmito nemocemi:

1.

kterékoli druhy tuberkulosy jakéhokoli orgánu, jestliže podle nynějších lékařských znalostí mohou býti vyhojeny aneb alespoň značně zlepšeny prostředky použitelnými v neutrálním státě (výška nad mořem, léčení v sanatořích a t. d.),

2.

kterékoli druhy (vyžadující léčení) orgánů dýchacích, cirkulárních, zažívacích, močopohlavních, nervových, smyslových, lokomočních a kožních, s tou podmínkou ovšem, že tyto formy onemocnění nepatří do skupin, při nichž je předepsaná přímá repatriace nebo že to nejsou skutečně prudká onemocnění v pravém slova smyslu, jež mají sklon k úplnému uzdravení. Onemocnění, o nichž jedná tento odstavec, jsou taková, která skýtají naději, že léčbou po ruce jsoucí v neutrálním státě dojde nemocný skutečně lepšího uzdravení, nežli kdyby byl ošetřován v zajetí.

Zvláště je míti na zřeteli poruchy nervové, jejichž příčiny byly výhradně zaviněny událostmi válečnými nebo samým zajetím, jako duševní skleslost válečných zajatců a jiné obdobné případy.

Všechny případy toho druhu, řádně zjištěné, mají býti ošetřovány v neutrálním státě pokud svou vážností a svými konstitučními příznaky nepatří mezi případy přímé repatriace.

V případech duševní skleslosti válečných zajatců, které nejsou vyléčeny po tříměsíčním ošetřování v neutrálním státě, neb u kterých se po tomto čase nejeví zřejmé známky, že dojde k definitivnímu uzdravení, musí dojíti k repatriaci.

3.

ve všech případech ran, poranění a jejich následků, které poskytují naději na lepší uzdravení v neutrálním státě nežli v zajetí, s tou podmínkou, že nejde o případy, jež opravňují přímou repatriaci anebo jsou nepatrné,

4.

ve všech případech řádně zjištěné malarie, v nichž nejsou patrny klinicky zjistitelné změny organické (chronické zvětšení jater, sleziny, kachexie a t. d.), jestliže pobyt v neutrálním státě poskytuje obzvláště příznivé vyhlídky na úplné uzdravení,

5.

ve všech případech otravy (zejména plyny, kovy a alcaloidy), pro něž jsou v neutrálním státě obzvláště příznivé vyhlídky na uzdravení.

Z ošetřování jsou vyloučeny:

1.

veškeré případy onemocnění duševních, řádně zjištěných,

2.

veškerá onemocnění nervová, organická nebo funkční, pokládaná za nezhojitelná (tyto dva druhy náležejí mezi ty, které oprávňují k přímé repatriaci),

3.

těžký chronický alkoholismus,

4.

veškeré nakažlivé nemoce v době, kdy jsou přenosné (prudké infekční nemoce, primární a sekundární příjice, trachom, malomocenství a t. d.).

III.

Ustanovení všeobecná.

 

Podmínky svrchu uvedené mají zpravidla býti vykládány a má jich býti použito v duchu co možná nejširším.

Tohoto širšího výkladu má býti zejména použito při stavech nevropatických nebo psychopatických, způsobených nebo vyvolaných událostmi válečnými nebo samotným zajetím (psychasthenie válečných zajatců), jakož i v případech tuberkulosy všech stupňů.

Je samozřejmé, že lékařům v táborech a smíšeným lékařským komisím může býti předvedena řada případů, o kterých není učiněna zmínka v příkladech daných pod II, nebo případy, na které se nehodí tyto příklady. Příklady shora uvedené jsou dány toliko jako příklady typické; nebyl vůbec sestaven podobný seznam příkladů chirurgických změn, poněvadž odmyslí-li se již svou povahou nepochybné případy (amputace), je obtížné poříditi seznam zvláštních případů; zkušenost ukázala, že výpočet zvláštních případů není bez nevýhod v praxi.

Veškeré případy, na které se nehodí přesně příklady uvedené, bude lze rozhodnouti, bude-li dbáno ducha shora zmíněných vůdčích zásad.

 

Prozkoumavše tuto úmluvu s přílohou schvalujeme a potvrzujeme je.

 

Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky Československé přitisknouti dali.

 

Na Hradě pražském dne 30. srpna léta tisícího devítistého třicátého sedmého.

President republiky Československé:

Dr. Edvard Beneš v. r.

 

L. S. Ministr zahraničních věcí:

Dr. K. Krofta v. r.

Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina republiky Československé byla uložena dne 12. října 1937, takže úmluva nabude pro republiku Československou podle článku 92 mezinárodní působnosti dnem 12. dubna 1938.

Úmluvou jsou vázány tyto státy:

Australie, Belgie, Bolivie, Brazilie, Bulharsko, Čína, Dánsko s Islandem, Egypt, Estonsko, Francie, Chile, Indie, Iran, Italie, Jihoafrická Unie, Jugoslavie, Kanada, Lotyšsko, Maďarsko, Mexiko, Německo, Nizozemí, Norsko, Nový Zeeland, Palestina a Zajordání, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Španělsko, Spojené Státy Americké, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Velká Britanie a Severní Irsko.

Dr. Krofta v. r.

Přechodná ustanovení novel:

účinné od
Vyhláška č. 65/1954 Sb.19.6.1951