Úředně stanoviti sazby náhrad za užívání jednotlivých druhů movitých věcných prostředků podle § 151, odst. 2 zákona, jsou oprávněny zemské nebo okresní úřady. Sazby ty může úředně stanoviti, připouští-li to povaha věci, též jednotně pro celé státní území nebo jeho část, přesahující obvod jednoho zemského úřadu, ministerstvo národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

Jsou-li pro náhradu za užívání věcných prostředků úředně stanoveny sazby vládními nařízeními nebo předpisy vydanými podle § 100 zákona, platí tyto sazby zároveň pro stanovení náhrady za užívání podle § 151 zákona, není-li úřady podle předcházejícího odstavce stanoveno jinak.

Ustanovení odstavce 2 platí, pokud jde o dopravní prostředky požadované podle § 89 zákona, obdobně i o sazbách (náhradách), stanovených za použití dopravních prostředků za branné pohotovosti státu předpisy, vydanými k provedení zákona ze dne 13․ května 1924, č. 117 Sb. z. a n., o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské, ve znění zákona ze dne 4. února 1936, č. 25 Sb. z. a n.

Okresní komise (§ 155, odst. 2 zákona) rozhoduje o námitkách podaných podle § 149, odst. 3 a podle § 154, odst. 3 zákona, jen nepřevyšuje-li celková požadovaná mzda nebo náhrada částku 2.500 Kč.

Převyšuje-li celková požadovaná částka mez stanovenou v předcházejícím odstavci, rozhoduje o námitkách zemská komise (§ 155, odst. 3 zákona), nedosahuje-li celková požadovaná částka 10.000 Kč; jinak rozhoduje ministerská komise (§ 155, odst. 4 zákona).

Celkovou požadovanou částkou rozumí se v předchozích odstavcích mzda nebo náhrada poskytnutá nebo určená, zvětšená o to, oč ten, kdo podává námitky, požaduje více.

Mají-li komise uvedené v předcházejícím paragrafu rozhodovati o nároku na náhradu přímo (§ 156 zákona), jsou okresní komise příslušné, nepřesahuje-li uplatněný nárok za osobní úkony nebo za věcná plnění částku 2500 Kč, zemské komise pak, přesahuje-li uplatněný nárok sice tyto částky, avšak nepřevyšuje částku 10.000 Kč; v ostatních případech je příslušná ministerská komise.

Ustanovení odstavce 1 platí i o rozhodování o nárocích na náhradu škody podle §§ 161 a 162 zákona (§ 164 zákona).

Odborné zájemnické vrstvy, které chtějí k jednání komisí uvedených v §§ 3 a 4, pokud jde o jednání v první stolici, vyslati svého zástupce s hlasem poradním (§ 155, odst. 2 až 4 zákona), oznámí to bez zvláštního vyzvání úřadu, u kterého je komise zřízena, uvedou, pro které případy se domáhají účasti při jednání komise a označí zároveň osobu, která je má zastupovati, jakož i jednoho nebo více jejích náhradníků.

Zástupci (náhradníky) odborných zájemnických vrstev mohou býti jen českoslovenští státní občané, starší než 30 let, kteří nejsou vyloučeni z volebního práva do obcí z jiného důvodu než proto, že jsou vojenskou nebo četnickou osobou v činné službě, a mají bydliště v obvodu příslušné komise. Úřad může odmítnouti osobu, o které má důvod domnívati se nebo o níž seznal, že neposkytuje dostatečné záruky, že by mohla nebo že bude náležitě plniti svůj úkol. Proti odmítnutí není opravného prostředku.

Má-li úřad za to, že všechny nebo některé z případů, pro něž odborné zájemnické vrstvy žádají účast na jednání komise, nenáleží svou povahou do okruhu zájmů, který má zastupovati odborná zájemnická vrstva, která žádá účast, může vysloviti, že oznámení učiněné podle odstavce 1 nebéře pro tyto případy na vědomost. Proti takovému výroku okresního úřadu lze se do 15 dnů odvolati k zemskému úřadu, jehož rozhodnutí je konečné. Proti výroku zemského úřadu, učiněnému v první stolici, lze se odvolati do 15 dní k ministerstvu národní obrany. Podaná odvolání nemají odkladného účinku. Právoplatný výrok, že se oznámení nebere na vědomí, zbavuje povinnosti přibrati zástupce odborné zájemnické vrstvy, jíž se týká, k jednání komise v případech, pro které byl výrok učiněn.

Komise, za jejichž součinnosti se věcné prostředky vracejí (§ 88 zákona a § 24 vládního nařízení ze dne 23. září 1938, č. 185 Sb. z. a n., o osobních úkonech a jiné osobní účasti při obraně státu a o věcných plněních za branné pohotovosti státu), rozhodují o nárocích na náhradu škody způsobené na věcných prostředcích, uplatňovaných při vrácení věcného prostředku u této komise (§ 159, odst. 1 zákona), jen nepřevyšuje-li celková požadovaná náhrada částku 2.500 Kč.

Převyšuje-li celková požadovaná náhrada částku 2.500 Kč, rozhodují o takových nárocích komise uvedené v § 155 zákona a §§ 3 a 4 tohoto nařízení.

Podmínky stran skutečného použití náhrady za poškození nemovitostí k obnovení této nemovitosti je oprávněno předepsati na návrh komise, rozhodující o náhradě škody, ministerstvo národní obrany v dohodě s věcně zúčastněnými ministerstvy.

Stejným způsobem se rozhoduje též o tom, zda předepsané podmínky mají býti pozměněny, popřípadě vůbec odvolány.

Dbáti toho, aby podmínky, jež byly podle § 7 předepsány, byly splněny, jsou povolány okresní úřady.

Za tím účelem jsou okresní úřady oprávněny dáti držitelům dotčených nemovitostí potřebné příkazy.

Držitelé nemovitostí, jichž se týkají podmínky podle § 7 předepsané, jsou povinni předložiti okresnímu úřadu doklady o tom, že bylo s pracemi o obnovení poškozené nemovitosti započato, a že se v nich řádně pokračuje. Okresní úřad tyto doklady přezkoumá, a třeba-li, přesvědčí se za přibrání znalce o postupu prací na místě samém.

Podle výsledku tohoto šetření podá okresní úřad příslušnému úřadu návrh stran poukazu splátek na příslušející náhradu.

Nebyla-li výplata náhrady za poškození nemovitosti vázána podmínkami stran použití náhrady k obnovení nemovitosti anebo byly-li podmínky původně předepsané později odvolány, vyplatí se držiteli nemovitosti celá náhrada.

Váznou-li však na poškozené nemovitosti z knihovních zápisů práva pro třetí osobu, vyplatí se náhrada držiteli jen tehdy, podá-li průkaz o tom, že osoby z takových práv oprávněné souhlasí s tím, aby byla náhrada vyplacena jemu přímo; jinak se náhrada složí k soudu, který ji pak rozvrhne v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu (§ 147, odst. 5 zákona).