Pro přepravu mrtvol, jakýmkoli dopravním prostředkem a za jakýchkoli podmínek, bude třeba zvláštního průvodního listu (umrlčí pas) a to pokud možno ve shodě s připojeným vzorcem, který musí v každém případě obsahovati jméno, příjmení a stáří zemřelého, jakož i místo, datum a příčinu úmrtí; uvedený umrlčí pas bude vydán úřadem příslušným pro místo úmrtí nebo pohřbení, běží-li o exhumované pozůstatky.

Doporučuje se, aby průvodní list byl sepsán kromě jazyku státu, kde byl vydán, aspoň v některém z nejužívanějších jazyků v mezinárodních stycích.

Státem určení nebo státem průjezdním nebudou požadovány, mimo obvyklé dopravní listiny předepsané mezinárodními úmluvami, týkajícími se přepravy vůbec, žádné jiné průkazy než umrlčí pas, jak stanoví předchozí článek. Tento pas nebude vydán odpovědným úřadem leč na předložení

Mrtvola bude uložena do kovové rakve, jejíž dno bylo posypáno asi 5 cm tlustou vrstvou absorpční hmoty (rašelina, dřevěné piliny, mleté dřevěné uhlí atd.) napuštěné antiseptickým roztokem. Došlo-li k úmrtí v důsledku nakažlivé nemoci, bude mrtvola zabalena do prostěradla, napuštěného antiseptickým roztokem.

Kovová rakev se pak neprodyšně uzavře (spájením) a vloží do dřevěné rakve tak, aby se v ní nemohla pohybovati. Dřevěná rakev bude z prken silných alespoň 3 cm, těsně k sobě všude přiléhajících a její uzávěr musí býti zajištěn šrouby nanejvýše 20 cm od sebe vzdálenými; mimo to bude rakev ztužena kovovými pruhy.

Přeprava mrtvol osob zemřelých na mor, choleru, neštovice nebo skvrnitý tyf není dovolena na území smluvních států před uplynutím alespoň jednoho roku od úmrtí.

Pro přepravu po železnici platí, mimo obecná ustanovení hořejších článků 1 až 4, tato pravidla:

Pro přepravu automobilem platí, mimo obecná ustanovení článků 1 až 4, tato pravidla:

Pro přepravu letadlem platí, mimo obecná ustanovení článků 1 až 4, tato pravidla:

Pro přepravu po moři platí, mimo obecná ustanovení článků 1 až 4, tato pravidla:

V případě úmrtí na lodi mrtvola může býti uschována za týchž podmínek jak stanoví předchozí čl. 8. Úmrtní list a potvrzení potřebné podle čl. 2 budou vyhotoveny podle zákonů státu, jehož vlajku nese loď a přeprava se bude díti tak, jako by šlo o mrtvolu naloděnou.

Došlo-li k úmrtí v době kratší 48 hodin před příjezdem do přístavu, kde by mělo dojíti k pohřbení, a schází-li na lodi potřebný doklad k přísnému dodržení předpisů stanovených v čl. 8 litery a), zabalí se mrtvola do prostěradla napuštěného antiseptickým roztokem a může býti vložena do pevné, dřevěné rakve zhotovené alespoň ze 3 cm silných prken, s utěsněnými spárami a uzavřené šrouby, na jejíž dno byla předem nasypána aspoň 5 cm vysoká vrstva absorpční hmoty (rašelina, dřevěné piliny, mleté dřevěné uhlí atd.) smíchané antiseptickým roztokem a rakev tato vloží se pak do dřevěné bedny tak, aby se v ní nemohla pohybovati. Ustanovení tohoto odstavce nebudou platiti, došlo-li k úmrtí v důsledku nemocí uvedených ve článku 4.

Tento článek se nevztahuje na lodi, konající plavby nepřesahující 24 hodin a které, dojde-li na jejich palubě k úmrtí, odevzdají mrtvolu příslušným úřadům při příjezdu do přístavu, kde toto odevzdání má býti provedeno.

Jak obecná, tak zvláštní ustanovení tohoto Ujednání znamenají nejvyšší podmínky, vyjma sazeb, které mohou býti stanoveny pro přejímání mrtvol, přivážených ze smluvních států. Tyto státy mohou svobodně poskytnouti větších výhod ať již na základě dvoustranných dohod, ať na základě zvláštních rozhodnutí, k nimž došlo společnou dohodou.

Toto Ujednání nevztahuje se na přepravu mrtvol, která se provádí v pohraničních oblastech.

Toto Ujednání vztahuje se na mezinárodní přepravu mrtvol jak po úmrtí, tak po exhumaci. Jeho ustanovení nejsou nikterak na újmu předpisům, platným v dotčených státech, pokud jde o pohřbívání a exhumace.

Toto Ujednání nevztahuje se na přepravu popele.

Toto Ujednání bude míti dnešní datum a může býti podepsáno do šesti měsíců od tohoto data.

Toto Ujednání bude ratifikováno a ratifikační listiny budou odevzdány německé vládě co možno nejdříve.

Jakmile bude složeno pět ratifikací, německá vláda o tom sepíše protokol. Opisy tohoto protokolu rozešle vládám Vysokých smluvních stran a Mezinárodnímu úřadu veřejného zdravotnictví. Toto Ujednání vstoupí v platnost stodvacátého dne od data zmíněného protokolu.

Každé další složení ratifikací bude zjištěno protokolem, pořízeným a oznámeným podle shora uvedeného způsobu. Toto Ujednání vstoupí v platnost u každé z Vysokých smluvních stran stodvacátého dne od data protokolu, v němž se zjišťuje složení jejich ratifikací.

Státy, které nepodepsaly toto Ujednání, mohou kdykoli přistoupiti ode dne zjištění, že bylo složeno pět prvních ratifikací. Každý přístup provede se oznámením, které bude zasláno cestou diplomatickou německé vládě. Tato uloží přístupní listinu ve svém archivu; vyrozumí o tom co nejdříve vlády všech států, zúčastněných na Ujednání, jakož i Mezinárodní úřad veřejného zdravotnictví a sdělí jim datum uložení. Každý přístup nabude účinnosti stodvacátého dne od tohoto data.

Každá z Vysokých smluvních stran může při podpisu, ratifikaci nebo přístupu prohlásiti, že přijetím tohoto Ujednání nemíní převzíti žádný závazek pokud jde o celek nebo části jejích osad, protektorátů, zámořských území nebo území pod její suzerenitou nebo mandátem; v takovém případě toto Ujednání nebude se vztahovati na území, která jsou předmětem takového prohlášení.

Každá z Vysokých smluvních stran může dodatečně oznámiti německé vládě, že míní toto Ujednání rozšířiti na veškerá svá území nebo jejich části, o nichž byla zmínka v prohlášení uvedeném v předešlém odstavci. V takovém případě bude se Ujednání vztahovati na území uvedená v oznámení za stodvacet dní od data složení tohoto oznámení v archivu německé vlády.

Rovněž může každá z Vysokých smluvních stran, kdykoli po uplynutí lhůty uvedené v článku 16, prohlásiti, že zamýšlí zrušiti platnost tohoto Ujednání pro veškeré svoje osady neb jejich části, pro své protektoráty, zámořská území, neb území pod její suzerenitou nebo pod jejím mandátem; v takovém případě Ujednání přestane platiti na územích vyjmenovaných v tomto prohlášení rok po složení tohoto prohlášení v archivu německé vlády.

Německá vláda vyrozumí vlády všech států zúčastněných na tomto Ujednání jakož i Mezinárodní úřad veřejného zdravotnictví o oznámeních a prohlášeních učiněných podle výše uvedených ustanovení, při čemž jim sdělí datum jejich uložení do archivu.

Vláda každého státu zúčastněného na tomto Ujednání bude moci je kdykoli po uplynutí pěti let, po které bylo pro ni v platnosti, vypověděti písemným oznámením, zaslaným diplomatickou cestou německé vládě. Tato uloží výpovědní listinu ve svém archivu, vyrozumí co nejdříve vlády všech na tomto Ujednání zúčastněných států jakož i Mezinárodní úřad veřejného zdravotnictví a oznámí jim datum uložení; každá výpověď nabude platnosti rok po tomto datu.

S podpisem tohoto Ujednání nemůže býti spojena žádná výhrada, jež nebude předem schválena Vysokými smluvními stranami, které již Ujednání podepsaly. Rovněž nebudou vzaty na vědomí ani ratifikace ani přístupy spojené s výhradami, které nebudou předem schváleny všemi státy zúčastněnými na této úmluvě.

Čemuž na svědomí příslušní zplnomocněnci, prokázavší se řádnou plnou mocí, podepsali toto Ujednání.

Sepsáno v Berlíně dne 10. února 1937 v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu německé vlády a jehož shodné ověřené opisy budou odevzdány diplomatickou cestou každé z Vysokých smluvních stran.