198/1932 Sb. znění účinné od 31. 12. 1932 do 30. 6. 1935
198
Zákon
ze dne 23. prosince 1932
o dopravě motorovými vozidly
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Hlava I Všeobecná ustanovení (§ 1-19)
§ 1 (1) Doprava osob nebo nákladů, ať pravidelná nebo nepravidelná, provozovaná po živnostensku motorovými vozidly, jest živností koncesovanou.
(2) Motorovými vozidly podle tohoto zákona jsou vozidla uváděná do pohybu motorickou silou, která se pohybují po zemi, avšak nikoli na kolejnicích. Za motorová vozidla se nepokládají vozidla trolleyová.
(3) Pravidelnou jest taková doprava, jejíž provoz je časově a místně upraven tak, že lze s ní jako s opakující se počítati; každá jiná doprava jest dopravou nepravidelnou.
(4) Nepravidelnou dopravu nákladů lze povoliti toliko pro určitý územně stanovený obvod.
§ 2 (1) Koncesi k dopravě osob nebo nákladů nepotřebují:
a) podnik Československé státní dráhy a podnik Československá pošta,
b) letecké dopravní podniky, pokud jde o dopravu osob a nákladů, již provádějí za účelem dovozu nebo odvozu svých cestujících nebo svých nákladů z obce, pro niž jest letiště vybudováno, na toto letiště nebo z letiště,
c) podnikatelé pro nepravidelnou dopravu svých zaměstnanců a dělníků, pokud toho potřebují pro provoz svého podniku,
d) osoby, které dopravují náklady k vlastním účelům:
aa) jde-li o dovoz nákladů, které jsou předmětem výrobního nebo obchodního podnikání takového dopravovatele, k odběratelům těchto nákladů, počítajíc v to vlastní podniky (prodejny) zprostředkující odbyt těchto nákladů, nebo
bb) jde-li o dopravu nákladů, určených ke spotřebě, zpracování nebo použití dopravovatelem, neb o dopravu vlastního zboží na nádraží a z něho, k překladišti nebo z něho,
e) obce pro pravidelnou hromadnou dopravu osob ve svém obvodu.
(2) Provozovati dopravu bez koncese jest však v případech uvedených v odst. 1, písm. c) a d), přípustno toliko tehdy, jestliže vozidla při dopravě obsluhuje dopravovatel sám nebo jeho lidé a jestliže vozidla jsou jeho vlastnictvím nebo jestliže je koupil na splátky.
(3) V případech uvedených v odst. 1, písm. d), jest přípustno provozovati dopravu bez koncese také tehdy, jestliže dopravovatel k takové dopravě používá přechodně pro mimořádně zvýšenou potřebu podniku nebo v jiných mimořádných případech najatých motorových vozidel popřípadě i s personálem je obsluhujícím.
§ 3 Žadatel o koncesi musí prokázati:
1. osobní spolehlivost co do provozu této živnosti,
2. že dosáhl věku alespoň 24 let,
3. státní občanství republiky Československé a bydliště v tuzemsku; výjimka z tohoto ustanovení jest přípustna jen v případě formální reciprocity.
§ 4 (1) Společnosti veřejné, komanditní a komanditní na akcie mohou nabýti koncese:
a) mají-li sídlo v tuzemsku,
b) jestliže všichni jejich společníci vyhovují ustanovení § 3 a není-li proti nim důvodů vylučujících uvedených v § 6, odst. 1,
c) zřídí-li způsobilého zástupce ve smyslu živnostenského řádu (zákona). Zástupce ten musí vyhovovati ustanovení § 3 a nesmí býti proti němu důvodů vylučujících uvedených v § 6, odst. 1.
(2) Společnosti akciové, společnosti s ručením obmezeným a společenstva mohou nabýti koncese:
a) mají-li sídlo v tuzemsku,
b) jestliže všichni členové představenstva vyhovují ustanovení § 3 a není-li proti nim důvodů vylučujících uvedených v § 6, odst. 1,
c) jsou-li společenské podíly (akcie, podíly) alespoň z většiny v rukou domácích a
d) zřídí-li způsobilého zástupce ve smyslu živnostenského řádu (zákona. Zástupce ten musí vyhovovati ustanovení § 3 a nesmí býti proti němu důvodů vylučujících uvedených v § 6, odst. 1.
(3) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na tuzemské soukromé železnice, zřízené již před účinností tohoto zákona a na železnice cizozemské.
§ 5 Soukromé železnice mohou žádati o udělení koncese toliko se souhlasem ministerstva železnic. Jestliže taková železnice jest provozována jinou železnicí, musí si k tomu vyžádati také souhlasu provozvedoucí železnice.
§ 6 (1) Koncese nesmí býti udělena osobám:
a) které byly právoplatně odsouzeny pro zločin vůbec, přečin nebo přestupek ze ziskuchtivosti, nebo pro přečin podvodného úpadku, nebo pro celní přestupek;
b) které byly právoplatně potrestány pro přestupek ustanovení § 7, odst. 3 a 7, § 8, § 9, odst. 3, §§ 10, 15, 17, 18, 20 a § 21, odst. 3, tohoto zákona;
c) které byly právoplatně odsouzeny pro přestupek ustanovení o daních podle tohoto zákona, případně které byly třikráte potrestány pro přestupek zkrácení dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy podle zákona ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu;
d) které byly právoplatně odsouzeny pro některý z přečinů podle § 4, č. 2, § 5, č. 2, § 6, č. 4, § 11, č. 2, § 13, č. 4, § 14, § 15, č. 1 a 2, § 16, č. 1, § 17, § 18, č. 2 a 3, § 19, č. 1, § 23 a § 24, č. 1, zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky.
(2) Koncese k provozování dopravy nesmí býti udělena:
a) jestliže potřeba obyvatelstva nevyžaduje této koncese,
b) jestliže zřízení zamýšlené dopravy příčilo by se veřejným zájmům,
c) jestliže zamýšlená pravidelná doprava neuspokojí účelně skutečnou dopravní potřebu,
d) jestliže stavební a udržovací stav silnic a cest nedovoluje, aby na nich byla zamýšlená pravidelná doprava provozována,
e) jestliže železnice, popřípadě podnik Československá pošta, uplatnily přednostní nárok podle § 22․
(3) Při posuzování potřeby obyvatelstva budiž v prvé řadě přihlíženo k tomu, zda jest již dostatečně uspokojena železniční dopravou po kolejích.
§ 7 (1) Koncesi lze uděliti toliko na určitou dobu nejvýše patnáct let, počítajíc ode dne právoplatnosti koncese. Po uplynutí této doby možno koncesi po příslušném řízení uděliti nově. Při novém udělení koncese a při stanovení podmínek nové koncesní listiny třeba přihlížeti k tomu, zda a pokud se změnily poměry, které zde byly v době udělení původní koncese.
(2) Při udělení nové koncese budiž přihlíženo v prvé řadě k dosavadnímu koncesionáři, jestliže podal nejpozději jeden rok před uplynutím koncesní doby žádost o udělení nové koncese k dopravě jím dosud provozované. Jestliže koncesní úřad nerozhodne o žádosti před uplynutím koncesní doby, jest koncesionář oprávněn dopravu prozatím provozovati po předběžném ohlášení koncesnímu úřadu až do rozhodnutí o žádosti; podrobnosti stanoví vládní nařízení.
(3) Dokud žadatel neobdržel právoplatně koncesi, nesmí započíti s provozováním dopravy.
(4) Koncese jest osobní oprávnění, jehož převod na jinou osobu, ať mezi živými nebo pro případ smrti, jest nepřípustný. Živnost smí býti zpravidla provozována pouze majitelem koncese; koncesní úřad může však z důležitých příčin povoliti její provozování náměstkem. K zaměstnávání cizinců musí si koncesionář opatřiti souhlas ministerstva sociální péče.
(5) Zanechal-li koncesionář vdovu, která není s ním z vlastní viny soudně rozvedena, nebo není-li jí, k dědictví oprávněné nezletilé descendenty, může na oznámení příslušnému koncesnímu úřadu vdova po dobu svého vdovství a descendenti po dobu své nezletilosti živnost dále provozovati, ovšem jen na zbývající dobu koncese. Pokud vdova nebo nezletilí descendenti nevyhovují ustanovením tohoto zákona co do osobní způsobilosti k provozování této živnosti, musí zříditi způsobilého náměstka.
(6) Náměstek musí míti náležitosti uvedené v § 3, nesmí býti proti němu důvodů vylučujících uvedených v § 6, odst. 1, a musí býti schválen koncesním úřadem.
(7) Provozovati tuto živnost pachtýřem není přípustno.
§ 8 (1) Koncesionář jest povinen k zajištění svých závazků, plynoucích z odpovědnosti z provozu motorových vozidel, používaných v této živnosti, sjednati pojištění u některé pojišťovny, připuštěné ku provozování obchodů v republice Československé. Vláda určí nařízením výši pojistné částky pro každý druh motorových vozidel, která nesmí přesahovati:
a) pro úraz jedné osoby 100.000 Kč;
b) pro celou pojistnou příhodu:
aa) u motorových kol 150.000 Kč,
bb) u automobilů 350.000 Kč,
cc) u autobusů 800.000 Kč;
c) pro věcné škody 50.000 Kč. Pojištěním věcných škod rozumí se toliko pojištění proti škodám způsobeným na věcech mimo motorové vozidlo a na oděvu dopravovaných osob a na předmětech, které nosí při sobě, jakož i na jejich zavazadlech s osobními cestovními potřebami. Pojištění na částky vyšší jest přípustné. vládním nařízením budou vydána bližší ustanovení o povinnostech koncesionáře a pojišťoven obstarávajících toto pojištění.
(2) Vláda může nařízením stanoviti, že výše pojistných prémií z pojistných smluv, zmíněných v odst. 1, podléhá schválení ministerstva vnitra.
(3) Koncesní listina nesmí býti vydána, dokud žadatel neprokáže koncesnímu úřadu, že sjednal pojištění podle odst. 1. Jestliže později jeho pojištění z jakéhokoli důvodu zanikne nebo stane se neúčinným, jest povinen ihned zastaviti provoz a může jej znovu zahájiti teprve tehdy, jestliže prokáže, že sjednal nové pojištění podle odst. 1. Tímto ustanovením není nijak dotčen předpis § 30, č. 4.
(4) Koncesionář, případně ten, koho používá k obstarávání dopravy, jest povinen při provozování dopravy míti potvrzení pojišťovny o tom, že jest podle odst. 1 sjednáno pojištění na odpovědnost z provozování motorového vozidla v této dopravě používaného a na jakou dobu pojišťovací prémie byly zaplaceny, dále jest povinen na vyzvání úředních orgánů k tomu oprávněných takovým potvrzením se prokázati.
§ 9 (1) Žadatel o koncesi jest povinen sestaviti dopravní řád, jenž musí obsahovati všeobecně platné podmínky pro dopravu osob, případně nákladů podle zásad stanovených vládním nařízením. Žadatel o koncesi pro dopravu osob jest kromě toho povinen sestaviti sazebník, který musí obsahovati všeobecně platné sazby, jakož i slevy všem za týchž podmínek stejně přístupné. Dopravní řád a případně sazebník, jakož i jejich změny, nesmí koncesionář uvésti dříve v platnost, dokud nebyly schváleny koncesním úřadem.
(2) Koncesionář jest povinen schválený dopravní řád, případně sazebník uvésti ve známost veřejnosti. Pokud jde o dopravu osob, jest povinen vyvěsiti dopravní řád a sazebník ve vozidlech, kterých používá k dopravě; pokud jde o dopravu nákladů, je povinen dovoliti každému, kdo o to požádá, aby nahlédl do dopravního řádu.
(3) Pokud podnikatel jest povinen podle odst. 1 sestaviti sazebník, musí schválené sazby od každého stejně požadovati.
§ 10 Koncesionář jest povinen provésti dopravu osob nebo nákladů od něho žádanou, jsou-li splněny podmínky dopravního řádu, je-li doprava možna jeho provozními zařízeními, není-li zakázána zákonnými předpisy nebo opatřeními z důvodů veřejného pořádku a nebrání-li dopravě okolnosti, které koncesionář nemohl odvrátiti a které zdolati nebylo v jeho moci (dopravní povinnost).
§ 11 Koncesionář jest povinen opatřiti vozidla, jichž používá k provozu živnosti, nápisem, z něhož jest zřejmo, že jde o dopravu koncesovanou. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 12 (1) Dopravní řád, sazebník a vývěsky je obsahující (§ 9), nápis na vozidle (§ 11), jízdní řád a vyhlášky o něm (§ 21) a jízdní lístky (§ 42) musí býti v jazyku státním; budou-li také v jazyku jiném, musí býti text v jazyku státním na prvém místě a při nejmenším ve stejných rozměrech a ve stejné úpravě. V podnicích zařízených pro hromadnou dopravu osob budiž personál, který přichází do styku s obecenstvem, pro tento služební styk přiměřeně znalý státního jazyka; kdo byl již před účinností tohoto zákona do podniku k této službě přijat, splní tuto povinnost dodatečně ve lhůtě stanovené vládou.
(2) Vládním nařízením bude ustanoven rozsah jazykové způsobilosti personálu pro tento služební styk s obecenstvem v okresích s počtem obyvatelstva podle ustanovení I odst. § 2 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.
§ 13 (1) Jako záruku pro splnění povinností vyplývajících z ustanovení hlavy IV a VII tohoto zákona jest koncesionář povinen složiti přiměřenou jistotu, kterou vyměří koncesní úřad pro každou jednotlivou koncesi částkou od 1000 Kč až do 50.000 Kč podle rozsahu oprávnění koncesionářova; bude-li jistoty zcela nebo z části použito k úhradě závazků plynoucích z porušení těchto povinností, musí koncesionář jistotu doplniti na stanovenou výši.
(2) Jistota může býti složena v hotovosti, v československých státních papírech, v jiných veřejných dluhopisech požívajících sirotčí jistoty nebo v bankovní záruce.
(3) Koncesní listina nesmí býti vydána, dokud žadatel neprokáže, že složil jistotu.
(4) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 14 Koncesionář nesmí o své újmě sbírati nebo dopravovati zásilky, jež podléhají poštovnímu regálu; jest však povinen, bude-li o to požádán poštovní správou, dopravovati poštovní zásilky za přiměřenou náhradu. O výši náhrady, jakož i o ostatních podmínkách této dopravy, sjedná poštovní správa s koncesionářem smlouvu. Nedojde-li k dohodě o výši náhrady, rozhodne ministerstvo pošt a telegrafů v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.
§ 15 Ujednání jakéhokoli druhu, jimiž se obcházejí předpisy tohoto zákona, jsou zakázána a právně neúčinná.
§ 16 Koncese k dopravě osob opravňuje koncesionáře dopravovati také zavazadla cestujících, avšak toliko vozidlem použitým zároveň k dopravě těchto osob anebo vlečným vozem k němu připojeným a poštovní zásilky (§ 14), a vyžaduje-li toho potřeba obyvatelstva, také k dopravě nákladů do úhrnné váhy 100 kg, pokud tím nejsou ohroženy bezpečnost dopravy, život a zdraví dopravovaných osob. Potřebu obyvatelstva jest zjistiti obdobně podle ustanovení § 25.
§ 17 (1) Koncesionář nesmí vozidly určenými k dopravě osob dopravovati náklady s výjimkou zavazadel cestujících, poštovních zásilek (§ 14) a případně také nákladů uvedených v § 16.
(2) Koncesionář nesmí vozidly určenými k dopravě nákladů dopravovati po živnostensku bez povolení poštovní správy balíkové zásilky, které tato dopravuje podle platných předpisů.
§ 18 Předpisy zdravotní a veterinárně-policejní upraví vládní nařízení přiměřeně podle předpisů platných pro dopravu po železnicích, a to se zřetelem na zvláštní potřeby dopravy motorovými vozidly.
§ 19 Pro dopravu uvedenou v § 1 platí, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení živnostenského řádu (zákona) a předpisy jej měnící nebo doplňující.
Hlava II Zvláštní ustanovení pro dopravu pravidelnou (§ 20-22)
§ 20 Pravidelná doprava musí býti provozována nepřetržitě vyjímajíc případy, kdy provoz není možný bez ohrožení bezpečnosti života a zdraví dopravovaných osob nebo bez ohrožení bezpečnosti nákladů.
§ 21 (1) Žadatel o koncesi pro pravidelnou dopravu osob jest povinen sestaviti jízdní řád; jeho návrh musí předložiti koncesnímu úřadu již se žádostí o udělení koncese. Jízdní řád musí obsahovati doby odjezdů a podle okolností též doby příjezdů pro všechna místa, kde vozidlo pravidelně zastavuje; jízdní řád, jakož i jeho změny nesmí koncesionář uvésti dříve v platnost, dokud nebyly koncesním úřadem schváleny.
(2) Koncesionář jest povinen schválený jízdní řád veřejně vyhlásiti a jej dodržovati. Kromě toho jest povinen dáti uveřejniti jej v úředním jízdním řádu; podrobnosti stanoví vládní nařízení.
(3) Koncesní úřad jest oprávněn uložiti koncesionáři, aby přiměřeně upravil jízdní řád, žádá-li to veřejný zájem.
(4) Koncesní úřad může povoliti mimořádné úchylky od pravidelnosti jízdního řádu, vyžadují-li toho místní poměry. Úchylky takové nelze považovati za změnu jízdního řádu.
§ 22 Podnikům železničním, případně podniku Československá pošta přísluší přednostní právo zřizovati pravidelnou dopravu (§ 26).
Hlava III Řízení (§ 23-32)
§ 23 (1) K udělení koncese jsou příslušny:
1. pro pravidelnou dopravu, která nepřesahuje správní obvod okresního úřadu, okresní úřad, pro dopravu, která přesahuje správní obvod okresního úřadu, nepřesahuje však správní obvod zemského úřadu, zemský úřad, a pro dopravu, která přesahuje správní obvod zemského úřadu, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností;
2. pro nepravidelnou dopravu okresní úřad stanoviště živnosti;
3. pro dopravu přes státní hranice ministerstvo průmyslu, obchodu a živností.
(2) Územní obvod (§ 1, odst. 4) pro nepravidelnou dopravu nákladů stanoví koncesní úřad v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů; nedojde-li k dohodě, rozhodne o stanovení územního obvodu ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů. Stejně se postupuje, jde-li o zřízení vedlejšího závodu zmíněných druhů doprav.
§ 24 Vládní nařízení stanoví, jak mají býti upraveny žádosti o udělení koncese, případně o změnu koncese již udělené.
§ 25 (1) Při dopravě pravidelné posoudí potřebu obyvatelstva [§ 6, odst. 2, písm. a)] v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů koncesní úřad, který vyzve zúčastněné obce, zřízenou jednotu společenstevní a příslušnou obchodní a živnostenskou komorou, aby se vyjádřily v propadné lhůtě třiceti dnů. Nedojde-li k dohodě mez koncesním úřadem a zmíněnými ředitelstvími, rozhodne o otázce potřeby obyvatelstva ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů.
(2) Při dopravě nepravidelné posoudí potřebu obyvatelstva koncesní úřad, který vyzve obec stanoviště zamýšlené živnosti a příslušné společenstvo, aby se vyjádřily v propadné lhůtě patnácti dnů.
§ 26 (1) Bylo-li podle § 25, odst. 1, zjištěno, že potřeba obyvatelstva vyžaduje zřízení požadované pravidelné dopravy a není-li jiných okolností (§§ 3, 4 a 6), které by bránily udělení koncese, zašle koncesní úřad oznámení o tom ministerstvům železnic a pošt a telegrafů za účelem uplatnění přednostního nároku podle § 22. Ministerstvo železnic rozhodne, která železnice přichází pro uplatnění přednostního nároku v úvahu. Jde-li o soukromou železnici, která je provozována jinou železnicí, může přednostní nárok uplatniti toliko provozvedoucí železnice. Jde-li o soukromou železnici ve vlastním provozu, zašle jí ministerstvo železnic písemné upozornění, že může vznésti přednostní nárok na udělení koncese. Přednostní nárok na zřízení určité pravidelné dopravy (podniky Československé státní dráhy a Československá pošta) nebo na udělení koncese pro takovou dopravu (soukromá železnice ve vlastním provozu) může býti uplatněn toliko se souhlasem a prostřednictvím ministerstva železnic popřípadě ministerstva pošt a telegrafů ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy oznámení koncesního úřadu bylo dodáno těmto ministerstvům.
(2) Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta musí dopravu, pro kterou uplatnily přednostní nárok, zahájiti do tří měsíců počítajíc ode dne, kdy uplynula dvouměsíční lhůta podle předchozího odstavce. Lhůta tří měsíců může býti ze závažných důvodů prodloužena ministerstvem průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem železnic nebo s ministerstvem pošt a telegrafů, a to nejdéle na další tři měsíce. Soukromé dráhy ve vlastním provozu uplatňujíce přednostní nárok na udělení koncese, musí podati žádost o její udělení koncesnímu úřadu nejpozději do tří měsíců počítajíc ode dne, kdy oznámení tohoto úřadu bylo podle odst. 1 dodáno ministerstvu železnic.
(3) O žádosti za udělení koncese nesmí býti rozhodnuto, pokud neuplynuly výše zmíněné lhůty nebo pokud nebylo rozhodnuto o žádosti podniků Československé státní dráhy nebo Československá pošta za prodloužení lhůty k zahájení dopravy, případně o žádosti soukromé dráhy o udělení koncese.
(4) Řízení podle odst. 1 a 2 se nekoná, žádá-li o koncesi soukromá železnice (§ 5).
§ 27 (1) Koncesní listina musí obsahovati:
1. označení koncesionáře,
2. rozsah oprávnění a stanoviště živnosti,
3. dobu platnosti koncese,
4. počet a druh motorových vozidel, popřípadě přívěsných vozů, údajů o vlastní váze vozu, o jeho nejvýše přípustném nákladu a o největším osovém tlaku vozu,
5. podmínky, týkající se ochrany silnic a dopravy po nich,
6. výši pojištění (§ 8) a jistoty (§ 13).
(2) V koncesní listě mohou býti uloženy též podmínky, které mají zaručiti nepřetržitost a bezpečnost provozu a zájem veřejného zdravotnictví.
(3) Koncesní úřad může naříditi při provozování této živnosti taková opatření, jež považuje za nutná, aby bylo náležitě hověno potřebě obecenstva a by byla zabezpečena možnost provádění účinného úředního dozoru.
§ 28 (1) Koncesní podmínky mohou býti k žádosti koncesionáře změněny koncesním úřadem. Byla-li by změnou některé podmínky dotčena otázka potřeby obyvatelstva, jest postupovati obdobně podle ustanovení § 25.
(2) Pokud jde o změnu trati při pravidelné dopravě, lze toto schválení uděliti po předchozím řízení, o němž platí ustanovení §§ 25 a 26.
(3) Změnu jízdního řádu při pravidelné dopravě osob schvaluje koncesní úřad v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů; nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů. Nevyjádří-li se některé ze zmíněných ředitelství do 14 dnů, má se za to, že souhlasí se žádanou změnou jízdního řádu.
§ 29 Koncese je neplatná:
1) zjistí-li se, že již v době udělení koncese nebyla některá z náležitostí uvedených v §§ 3 a 4, nebo byl-li zde některý z vylučujících důvodů uvedených v § 6,
2) byla-li udělena proti ustanovením §§ 25 a 26.
§ 30 Koncesi ku provozování dopravy motorovými vozidly odejme koncesní úřad, který ji vydal:
1) nastala-li po udělení koncese některá z okolností uvedených v §§ 3, 4 a 6,
2) neplní-li koncesionář podmínky uložené v koncesní listině nebo překročí-li rozsah svého živnostenského oprávnění, a to v obou případech přes dvojí písemnou výstrahu koncesního úřadu,
3) byl-li koncesionář dvakráte právoplatně odsouzen pro přestupky ustanovení o daních podle tohoto zákona,
4) nezahájí-li koncesionář bez závažných důvodů do tří měsíců od právoplatného udělení koncese provoz nebo jestliže provoz bez závažných důvodů přeruší na dobu alespoň tří měsíců,
5) jestliže koncesionář provozuje dopravu proti ustanovení § 8, odst. 3, věta 2.
§ 31 Koncesní úřad oznámí ministerstvům železnic a pošt a telegrafů, jak bylo rozhodnuto o udělení koncese pro pravidelnou dopravu, jakož i pro nepravidelnou hromadnou dopravu osob a pro nepravidelnou dopravu nákladů. Byla-li koncese udělena, zašle jim opis koncesní listiny, jakož i sazebníku a jízdního řádu. Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta oznámí zahájení pravidelné dopravy okresním úřadům, v jichž obvodu se tato doprava provozuje. Zahájení nepravidelné dopravy nákladů oznámí okresnímu úřadu, v jehož obvodu se tato doprava zřídí.
§ 32 Pokud jde o rozhodnutí o potřebě obyvatelstva, přísluší právo odvolací také jednotě společenstevní (společenstvu).
Hlava IV Trestní ustanovení (§ 33-35)
§ 33 (1) Toho, kdo bez právoplatné koncese provozuje dopravu osob nebo nákladů podle § 1, potrestá okresní úřad pokutou od 1000 Kč do 5000 Kč a v případě neodbytnosti náhradním trestem vězení podle míry zavinění, nejvýše však v trvání 14 dnů.
(2) Toho, kdo poruší některou z povinností, stanovených v hlavě I až III tohoto zákona, popřípadě v koncesní listině, potrestá okresní úřad pokutou od 100 Kč do 2500 Kč a v případě nedobytnosti náhradním trestem vězení podle míry zavinění, nejvýše však v trvání 7 dnů. Stejně potrestá toho, kdo poruší některý zákaz, stanovený v hlavě I až III tohoto zákona nebo v koncesní listině.
(3) Za pokuty uložené podle odst. 2 osobám, jichž používá v podniku, ručí koncesionář rukou společnou a nerozdílnou.
§ 34 (1) Jestliže povinnost jednati určitým způsobem nebo něco opomenouti postihuje právnické osoby nebo jiné soubory osob a je-li na nesplnění povinnosti ustanoven trest, lze - není-li jinak stanoveno - uložiti trest orgánu, jenž jest podle právních předpisů povolán je v tom směru zastupovati. Tento orgán, nejde-li o osobu fysickou, má právo a na vyzvání úřadu povinnost ustanoviti za sebe jednu nebo více osob, které jsou pak zodpovědny za zachování předpisů.
(2) Přesunouti placení pokut uložených podle předchozích ustanovení odpovědným orgánům a zástupcům na právnické osoby a jiné soubory osob, o nějž jde, jest zakázáno. Úmluvy tomu odporující jsou právně neúčinné.
(3) Právnické osoby a jiné soubory osob ručí však rukou společnou a nerozdílnou s potrestaným za pokuty a náklady řízení uložené odpovědným orgánům a zástupcům.
§ 35 Trestních ustanovení §§ 33 a 34 lze použíti, není-li stanoveno jinak, i na přestupky spáchané přede dnem jejich účinnosti, nejsou-li nepříznivější než právo platné v době, kdy přestupek byl spáchán.
Hlava V Zvláštní ustanovení pro podniky Československé státní dráhy a Československá pošta (§ 36)
§ 36 (1) Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta nepodléhají ustanovením I až IV hlavy tohoto zákona s výjimkou § 2, odst. 1, písm. a), §§ 19, 18, 20, 22, 26 a 31. Kromě toho platí pro dopravu jimi provozovanou tato ustanovení:
1. Dříve než zahájí pravidelnou dopravu, zjistí tyto podniky u příslušných silničních úřadů, zda stav silnic a cest dovoluje, aby zamýšlená doprava byla na nich provozována.
2. Povinnosti uložené všeobecně v §§ 9 a 21, odst. 1 a 2, platí obdobně s odchylkou, že dopravní řád, sazebník a jízdní řád, jakož i jejich změny, nepodléhají schválení koncesních úřadů.
3. Při provozování dopravy podle tohoto zákona podléhají tyto podniky výhradně dozoru ministerstva železnic, případně ministerstva pošt a telegrafů.
4. Podnik Československé státní dráhy jest povinen dopravovati poštovní zásilky podle § 14; jestliže nedojde k dohodě tam zmíněné, rozhodne ministerstvo železnic v dohodě s ministerstvem pošt a telegrafů.
(2) Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta nepodléhají při provozování dopravy podle tohoto zákona předpisům živnostenského řádu (zákona) a ostatním předpisům jej měnícím nebo doplňujícím.
Hlava VI Přechodná ustanovení (§ 37)
§ 37 (1) Předpisy tohoto zákona se vztahují také na dopravu podle § 1 zřízenou před jeho účinností podle dosud platných předpisů. Avšak koncese právoplatně udělené pro periodickou dopravu osob a pro živnosti uvedené v § 15, bod 4, živnostenského řádu (§ 22, bod 4, živnostenského zákona) zůstávají v platnosti na dobu 15 let, počítajíc ode dne účinnosti tohoto zákona, pokud nezaniknou dříve z důvodů uvedených v koncesní listině.
(2) Majitelé živností obstarávajících takovou dopravu osob nebo nákladů, pro kterou se podle tohoto zákona vyžaduje koncese, které byly zřízeny před jeho účinností a které byly dosud jako živnosti svobodné provozovány na základě živnostenského listu, jsou povinni do osmi týdnů od účinnosti tohoto zákona podati žádost o udělení koncese (§ 24) a zároveň prokázati, že splnili povinnosti vyplývající z ustanovení § 8 a § 9 s výjimkou odst. 1, poslední věta. Jestliže tak v této lhůtě neučiní, jsou povinni zastaviti dopravu dosud jimi provozovanou; ustanovení § 33, odst. 1, platí zde obdobně. Také v době před rozhodnutím o této žádosti podléhá provozování takové dopravy předpisům §§ 10, 11, 15, 16, 17, 18, 20, § 33, odst. 2, a předpisům hlavy VII. Majitelům živností v tomto odstavci uvedených může býti udělení koncese odepřeno pouze z důvodů uvedených v §§ 3, 4 a 6.
(3) Majitelé živností obstarávajících podle dosud platných předpisů periodickou dopravu osob nebo dopravu podle § 15, č. 4, živnostenského řádu (§ 22, č. 4, živnostenského zákona) jsou povinni do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona prokázati příslušnému koncesnímu úřadu (§ 23, odst. 1), že splnili všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona; pokud jde o povinnost stanovenou v § 8, musí tak učiniti do jednoho měsíce. Neučiní-li tak, jejich dosavadní koncese zaniká; ustanovení § 33, odst. 1, platí zde obdobně. Pokud jde o povinnost vyplývající z ustanovení § 13, počítá se uvedená tříměsíční lhůta ode dne, kdy koncesionáři bylo dodáno rozhodnutí koncesního úřadu, jímž se stanoví výše jistoty.
(4) Žádosti o udělení koncese podané před účinností tohoto zákona, o nichž nebylo do dne účinnosti tohoto zákona právoplatně rozhodnuto, jest posuzovati podle ustanovení tohoto zákona.
(5) Podnikatelům, kteří alespoň jeden rok před účinností zákona provozovali pravidelnou dopravu svých zaměstnanců a dělníků k svým provozovnám a zpět, nesmí býti koncese odepřena, splní-li předepsané koncesní podmínky.
Hlava VII Finanční ustanovení (§ 38-78)
Oddíl první Daň z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly (§ 38-49)
§ 38 (1) Předmětem daně z jízdného jest hromadná doprava osob motorovými vozidly provozovaná za jízdné na území Československé republiky.
(2) Základem daně jest jízdné. Za jízdné se považuje každá jakýmkoli způsobem poskytnutá náhrada za hromadnou dopravu osob a s ní související služby.
(3) Obstarává-li se hromadná doprava osob společně s jinými službami, které nesouvisejí s dopravou jako takovou (např. ubytování, stravování dopravovaných osob apod.), jest základem daně jízdné připadající na dopravu osob; způsob zdaňování takové dopravy stanoví se v § 41, odst. 2.
(4) Při pravidelné hromadné dopravě osob z tuzemska do ciziny, z ciziny do tuzemska, dále z tuzemska přes cizinu do tuzemska a z ciziny přes tuzemsko do ciziny jest základem daně část z celkového jízdného, která podle kilometrických vzdáleností připadá na úsek projetý územím Československé republiky.
(5) Při nepravidelné hromadné dopravě osob z tuzemska do ciziny, z ciziny do tuzemska, dále z tuzemska přes cizinu do tuzemska a z ciziny přes tuzemsko do ciziny jest základem daně jízdné připadající na cestu projetou územím Československé republiky; způsob zdaňování takové dopravy stanoví se v § 41, odst. 2.
(6) Daň z jízdného, pokuty vybírané od cestujících a daň z obratu nejsou základem daně.
§ 39 Od daně jest osvobozeno:
1. Jízdné za pravidelnou hromadnou dopravu osob provozovanou výhradně v obvodu obce, a je-li stejnojmenná železniční stanice v sousední katastrální obci, též mezi obcí a touto železniční stanicí,
2. jízdné za hromadnou dopravu osob, kterou obstarávají letecké podniky svými motorovými vozidly, je-li náhrada za takovou dopravu již obsažena v leteckém tarifu za dopravu osob letadlem.
§ 40 (1) Daň postihuje osoby povinné k placení jízdného.
(2) Vlastníci motorových vozidel a při prodeji s výhradou vlastnictví držitelé jsou povinni sami nebo svými zmocněnci vybírati daň od osob povinných k placení jízdného zároveň s jízdným. Půjčí-li nebo pronajmou-li tito svá motorová vozidla třetím osobám, jsou povinny vybírati daň tyto osoby. Při pravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku jsou povinni vybírati daň koncesionáři nebo jejich zmocněnci.
(3) Při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku postihuje daň podnikatele dopravy nebo jejich zmocněnce.
§ 41 (1) Daň z jízdného za hromadnou dopravu osob s výjimkou dopravy uvedené v § 38, odst. 3 a 5, činí 30 % z jízdného.
(2) Daň z jízdného při dopravě osob podle § 38, odst. 3, a při nepravidelné dopravě osob podle § 38, odst. 5, činí 10 haléřů za osobu a kilometr projetý územím Československé republiky.
(3) Jízdné v cizí měně přepočítá se na domácí měnu podle kursu "Peníze" pražské peněžní bursy k poslednímu dnu měsíce, za který se daň platí.
(4) Vláda se zmocňuje, aby snížila daň z jízdného v poměru, v jakém by byla snížena daň z jízdních lístků podle zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb. z. a n., o dopravních daních, a dávka z jízdného za osobní dopravu na drahách podle zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 287 Sb. z. a n., kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích.
§ 42 (1) Osoby uvedené v § 40, odst. 2, jsou povinny před zahájením jízdy vydávati dopravovaným osobám úředně označené jízdní lístky a před vydáním znehodnotiti je proštípnutím. Neznehodnocen jízdní lístky jsou neplatné.
(2) Dopravované osoby jsou povinny před zahájením jízdy opatřiti si jízdní lístky, ponechati si je po celou jízdu i při výstupu a prokázati se jimi finančním orgánům.
(3) Jízdní lístky musí býti dopravovaným osobám vydány pro celou jejich jízdu, musí cenou odpovídati zapravenému jízdnému a smí býti dopravovaným osobám odbírány pouze finančními orgány.
(4) Úpravu jízdních lístků stanoví vládní nařízení.
(5) Osoby uvedené v § 40, odst. 2, jsou povinny vyvěsiti ve vozidle na nápadném místě upozornění pro dopravované osoby o povinnostech obsažených v odst. 2 a 3, a to s poukazem na trestní ustanovení podle § 78, odst. 3.
(6) Ustanovení odst. 1 až 5 se nevztahují na nepravidelnou hromadnou dopravu osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku.
Povinnost odváděti daň a předkládati výpočty daně Ručení
§ 43 (1) Daň z jízdného jsou povinni odváděti vlastníci motorových vozidel, při prodeji s výhradou vlastnictví držitelé, při půjčce nebo pronájmu motorových vozidel osoby, jimž byla motorová vozidla půjčena nebo pronajata. Vlastníci motorových vozidel a při prodeji s výhradou vlastnictví držitelé ručí s osobami, jimž byla motorová vozidla půjčena nebo pronajata, za správné odvedení daně.
(2) Při pravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku jsou povinni odváděti daň koncesionáři a při takové nepravidelné dopravě podnikatelé dopravy nebo jejich zmocněnci.
(3) Daň jest odvésti za každý kalendářní měsíc nebo jeho část nejpozději do 20. dne příštího měsíce a při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku při celním záznamu vozidle. Byla-li v posléze uvedeném případě doprava nastoupena v tuzemsku, jest odvésti daň při výstupním celním řízení.
(4) Osoby uvedené v odst. 1, věta 1, a koncesionáři při pravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku jsou povinni ve lhůtě stanovené v odst. 3 předložiti příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu měsíční výpočty daně z jízdného. Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta jsou povinny předložiti tyto výpočty za všechnu dopravu provozovanou jimi na území Československé republiky ve stanovené lhůtě zemskému finančnímu ředitelství v Praze.
(5) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 44 (1) Daň se odvádí, pokud nebude vládním nařízením jinak stanoveno, zvláštními šekovými vplatními lístky poštovní spořitelny nebo převodem za použití šekových vplatních lístků na účet příslušného finančního úřadu I. stolice, u podniků Československé státní dráhy a Československá pošta za všechnu hromadnou dopravu provozovanou jimi na území Československé republiky na účet zemského finančního ředitelství v Praze.
(2) Při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku jest zaplatiti daň v hotovosti u vstupního a, byla-li doprava nastoupena v tuzemsku, u výstupního celního úřadu.
§ 45 Ministerstvo financí může při pravidelné hromadné dopravě osob povoliti paušalování daně z jízdného za podmínek stanovených vládním nařízením.
§ 46 (1) Daň lze vrátiti jen tehdy, byla-li skutkovým omylem aneb účetním nedopatřením zaplacena vyšší částka než jakou bylo odvésti podle zákona, jakož i bylo-li jízdné dopravovaným osobám prokazatelně vráceno z důvodů, že doprava nebyla provedena, a u nepravidelní hromadné dopravy osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku, byla-li ohlášená cesta následkem nepředvídaných okolností prokazatelně zkrácena.
(2) V hotovosti vrátí se daň podnikatelům nepravidelné hromadné dopravy osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku a jinak jen při úplném zastavení dopravy.
(3) Vrácení daně může býti požadováno jen do tří měsíců ode dne, kdy daň měla býti odvedena (§ 43, odst. 3).
§ 47 Osoby uvedené v § 40, odst. 2, jsou povinny ohlásiti napřed příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu dopravu, jakož i každou její změnu podle předpisů, jež budou vydány vládním nařízením.
§ 48 Osoby uvedené v § 40, odst. 2, jsou povinny vésti záznamy o příjmu a vydání jízdních lístků a o přijatém jízdném; podrobnosti stanoví vládní nařízení.
Příslušnost finančních úřadů
§ 49 (1) Věcně příslušným finančním úřadem I. stolice pro daň z jízdného jest v zemi České a na území býv. Moravy okresní finanční ředitelství, na území býv. Slezska finanční inspektorát, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské finanční ředitelství. Při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku je věcně příslušným celní úřad.
(2) Místní příslušnost finančních úřadů řídí se u pravidelné hromadné dopravy v tuzemsku nebo z tuzemska do ciziny podle místa počáteční stanice této dopravy, u nepravidelné hromadné dopravy tuzemské nebo z tuzemska do ciziny stanoviště motorového vozidla, u pravidelné hromadné dopravy cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku podle místa, kde jest pravidelná konečná stanice této dopravy, a u pravidelné hromadné dopravy cizozemskými motorovými vozidly z ciziny přes tuzemsko do ciziny podle místa, kde jest první vstupní stanice této dopravy v tuzemsku. U nepravidelné hromadné dopravy cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku jest místně příslušným vstupní, a byla-li doprava nastoupena v tuzemsku, výstupní celní úřad.
Oddíl druhý Daň z dopravy osob provozované osobními motorovými vozidly (§ 50-59)
§ 50 (1) Předmětem dopravní daně jest doprava osob provozovaná po živnostensku osobními motorovými vozidly (§ 71, odst. 3) na území Československé republiky.
(2) Základem daně jest motorové vozidlo.
(3) Doprava osob provozovaná cizozemskými osobními motorovými vozidly považuje se za živnostenskou, má-li motorové vozidlo zařízení sloužící k měření poplatku za jízdu (taxametr).
§ 51 (1) Daň postihuje vlastníka motorového vozidla a při prodeji s výhradou vlastnictví držitele.
(2) U cizozemských osobních motorových vozidel postihuje daň podnikatele dopravy nebo jeho zmocněnce.
§ 52 (1) U tuzemských motorových vozidel provozujících dopravu osob činí daň za kalendářní rok:
a) u vozidel se spalovacím motorem
podle obsahu válců do 1 litru ............ 800 Kč,
více než 1 litr do 2 litrů ............... 1.200 Kč,
a více než 2 litry ....................... 1.800 Kč,
b) u vozidel s jiným pohonem
(elektrickým, parním apod.) .............. 1.200 Kč.
(2) U cizozemských osobních motorových vozidel činí daň 4 Kč za kalendářní den pobytu nebo jeho část. Požádá-li o to podnikatel dopravy a předloží-li osvědčení o počtu válců a jich rozměrech (vrtání a zdvihu) v mm, může zaplatit daň podle sazeb a na období platná pro vozidla tuzemská.
(3) Obsah válců vypočte se podle vzorce
0,785 x V x V x Z x P
N = ---------------------,
1,000.000 přičemž N značí obsah válců (v litrech), V vrtání (v mm), Z zdvih (v mm), P počet válců. Osoby uvedené v § 51 jsou povinny prokázati tyto součinitele úředními doklady.
§ 53 (1) Osoby uvedené v § 51, odst. 1, jsou povinny platiti daň (§ 52) napřed ve stejných částkách na kalendářní čtvrtletí (platební období), a to nejpozději 31. března, 30. června, 30. září a 31. prosince. Za celé se považuje i čtvrtletí, v němž tyto osoby začaly používati vozidla k dopravě osob.
(2) Osoby uvedené v § 51, odst. 2, jsou povinny zaplatiti daň při celním záznamu vozidla. Zůstane-li cizozemské motorové vozidlo na území Československé republiky ještě po uplynutí období, na které byla daň původně zaplacena u celního úřadu, jest daň pro každý další pobyt zaplatiti nejpozději v den, kdy končí poslední zdaněné období.
§ 54 (1) Daň se platí, pokud nebude vládním nařízením jinak stanoveno, zvláštními šekovými vplatními lístky poštovní spořitelny nebo převodem za použití šekových vplatních lístků na účet příslušného finančního úřadu I. stolice.
(2) U cizozemských motorových vozidel platí se daň v hotovosti u vstupního celního úřadu. Zůstane-li cizozemské motorové vozidlo na území Československé republiky ještě po uplynutí období, na které byla daň původně zaplacena u celního úřadu, platí se daň buď zvláštním šekovým vplatním lístkem poštovní spořitelny nebo převodem za použití šekového vplatního lístku na účet finančního úřadu I. stolice, v jehož obvodu se motorové vozidlo nalézá, aneb v hotovosti u kteréhokoli pohraničního celního úřadu. Na každou platbu vykonanou na daň u celního úřadu, jakož i v případech, kdy daň placená v tuzemsku šekovým vplatním lístkem není při výstupu motorového vozidla zcela vyčerpána, vydá celní úřad daňový list, který utrácí svou platnost rok po vyhotovení.
(3) Daň za každé motorové vozidlo jest zaplatiti zvláště.
(4) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
Změny daňového základu v platebním období
§ 55 Změny daňového základu nastalé v platebním období nemají vliv na výši daňové sazby v tomto období; osoby uvedené v § 51, odst. 1, jsou však povinny oznámiti tyto změny do osmi dnů důchodkovému kontrolnímu úřadu příslušnému podle stanoviště motorového vozidla.
Nepoužívání motorového vozidla k dopravě osob
§ 56 (1) Osoby uvedené v § 51, odst. 1, které nezamýšlejí používati motorového vozidla v určitém platebním období k dopravě osob (§ 50, odst. 1), jsou povinny ohlásiti to příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu písemně nejpozději před počátkem tohoto období. V tomto případě není povinnosti platiti daň, nebude-li motorového vozidla v celém platebním období k dopravě osob vůbec použito. Neučiní-li uvedené osoby předepsané oznámení ve stanovené lhůtě, jsou povinny platiti daň i za toto období.
(2) Podrobnosti, zejména pokud jde o úřední zajištění motorového vozidla, stanoví vládní nařízení.
§ 57 (1) Daň lze vrátiti jen tehdy, byla-li skutkovým omylem aneb účetním nedopatřením zaplacena vyšší částka než jakou bylo odvésti podle zákona. V hotovosti vrátí se daň jen při úplném zastavení dopravy. Vrácení může býti požadováno jen do tří měsíců ode dne, kdy daň měla býti zaplacena (§ 53, odst. 1).
(2) Nahradí-li osoba uvedená v § 51, odst. 1, v platebním období motorové vozidlo jiným, může žádati, aby daň zaplacená do konce tohoto období byla předepsána na nové vozidlo. Je-li daň z nového vozidla vyšší, jež povinna doplatiti rozdíl na vyšší sazbu.
(3) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 58 Osoby uvedené v § 51, odst. 1, jsou povinny ohlásiti napřed důchodkovému kontrolnímu úřadu příslušnému podle stanoviště motorového vozidla dopravu, jakož i každou její změnu podle předpisů, jež budou vydány vládním nařízením.
Příslušnost finančních úřadů
§ 59 (1) Věcně příslušným finančním úřadem I. stolice pro daň z tuzemských motorových vozidel jest v zemi České a na území býv. Moravy okresní finanční ředitelství, na území býv. Slezska finanční inspektorát, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské finanční ředitelství. Pro daň z cizozemských motorových vozidel je věcně příslušným celní úřad a, jde-li o zaplacení daně nad dobu, pro kterou byla původně zaplacena u celního úřadu, též finanční úřad I. stolice.
(2) Místní příslušnost finančních úřadů I. stolice se řídí podle stanoviště motorového vozidla. U cizozemských motorových vozidel jest místně příslušným vstupní celní úřad a, jde-li o zaplacení daně nad dobu, pro kterou byla původně zaplacena u celního úřadu, finanční úřad I. stolice, v jehož obvodu se motorové vozidlo nalézá, popřípadě kterýkoli pohraniční celní úřad.
Oddíl třetí Daň z přepravy nákladů motorovými vozidly (§ 60-70)
§ 60 (1) Předmětem přepravní daně jest přeprava nákladů provozovaná motorovými vozidly a jich vlečnými vozy na území Československé republiky.
(2) Základem daně jest motorové vozidlo a vlečný vůz.
(3) Této dani nepodléhá:
a) přeprava nákladů a zavazadel provozovaná osobními motorovými vozidly (§ 71, odst. 3),
b) přeprava nákladů, provozovaná motorovými vozidly a jich vlečnými vozy, používá-li se jich výhradně uvnitř provozovny nebo mezi provozovnami téhož podniku v téže obci; podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 61 Od přepravní daně jest osvobozena:
a) přeprava nákladů motorovými vozidly a vlečnými vozy vlastní státní správy s výjimkou motorových vozidel a vlečných vozů, jichž se používá ve státních závodech, ústavech a zařízeních, spravovaných podle zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní;
b) přeprava nákladů, kterou obstarávají železnice svými motorovými vozidly a vlečnými vozy, je-li náhrada za takovou přepravu již obsazena v dovozném za přepravu po železnici;
c) přeprava poštovních zásilek, kterou obstarává nebo dává obstarávati poštovní správa motorovými vozidly a vlečnými vozy;
d) přeprava nákladů motorovými vozidly a vlečnými vozy svazků územní samosprávy (zemí, okresů a obcí), jichž se používá výhradně ke stavbě, správě a udržování nebo čištění veřejných cest a míst, jakož i k odvážení popela a smetí;
e) přeprava nákladů motorovými vozidly zvláště zařízenými pro službu požární, záchrannou a zdravotní;
f) přeprava nákladů, kterou obstarávají letecké podniky svými motorovými vozidly a vlečnými vozy, je-li náhrada za takovou přepravu již obsažena v leteckém tarifu za dopravu zboží a zavazadel letadlem;
g) přeprava nákladů traktory, používanými v polním hospodářství, pokud jezdí jen mezi hospodářskými budovami a poli, na nichž osoby uvedené v § 62, odst. 1, samy hospodaří; téhož osvobození požívá přeprava nákladů traktory družstev, pokud se děje za týchž podmínek pro jejich členy.
§ 62 (1) Daň postihuje vlastníka motorového vozidla a vlečného vozu a při prodeji s výhradou vlastnictví držitele.
(2) U cizozemských motorových vozidel a jich vlečných vozů postihuje daň podnikatele dopravy nebo jeho zmocněnce.
§ 63 (1) U tuzemských motorových vozidel činí daň za kalendářní rok:
a) u motocyklů s vozíkem a u motorových tříkolek ................... 450 Kč,
b) u traktorů s vlečnými vozy za každou jednotlivou k. s. traktoru a za každých i začatých 100 kg únosnosti vlečného vozu po ................ 25 Kč,
c) u traktorů bez vlečných vozů za každou jednotlivou k. s. ............... 50 Kč,
d) u jiných motorových vozidel pro dopravu nákladů hnaných motory spalovacími, elektrickými nebo parními za každých i začatých 100 kg únosnosti .......................... 50 Kč,
e) u vlečných vozů motorových vozidel za každých i začatých 100 kg únosnosti ................................. 25 Kč.
(2) U přepravy nákladů provozované po živnostensku činí daň trojnásobek sazeb uvedených v odst. 1.
(3) U hromadné dopravy motorovými vozidly, jimiž lze podle koncesní listiny dopravovati náklady do úhrnné váhy 100 kg (§ 16), činí daň za kalendářní rok ................... 450 Kč.
(4) U cizozemských motorových vozidel a vlečných vozů činí daň:
a) v případech odst. 1, písm. a), a odst. 3 za každý kalendářní den pobytu nebo jeho část a za vozidlo ......................... 2 Kč,
b) v případech odst. 1, písm. b) až e), za každý kalendářní den pobytu nebo jeho část a za vozidlo, popřípadě za každý vlečný vůz ................................ 4 Kč.
(5) Požádá-li podnikatel dopravy u cizozemských motorových vozidel a vlečných vozů o to, může zaplatiti daň podle sazeb a na období platná pro motorová vozidla a vlečné vozy tuzemské.
(6) Osoby uvedené v § 62 jsou povinny prokázati daňové součinitele motorových vozidel (počet k. s., únosnost) úředními doklady.
§ 64 (1) Osoby uvedené v § 62, odst. 1, jsou povinny platiti daň (§ 63) napřed ve stejných částkách na kalendářní čtvrtletí (platební období), a to nejpozději 31. března, 30. června, 30. září a 31. prosince. Za celé se považuje i čtvrtletí, v němž tyto osoby začaly používati vozidla a vlečného vozu k dopravě nákladů.
(2) Osoby uvedené v § 62, odst. 2, jsou povinny zaplatiti daň při celním záznamu vozidla a vlečného vozu. Zůstane-li cizozemské motorové vozidlo a vlečný vůz na území Československé republiky ještě po uplynutí období, na které byla daň původně zaplacena u celního úřadu, jest daň pro každý další pobyt zaplatiti nejpozději v den, kdy končí poslední zdaněné období.
§ 65 (1) Daň se platí, pokud nebude vládním nařízením jinak stanoveno, zvláštními šekovými vplatními lístky poštovní spořitelny nebo převodem za použití šekových vplatních lístků na účet příslušného finančního úřadu I. stolice, u podniků Československé státní dráhy a Československá pošta za všechna motorová vozidla a vlečné vozy, pokud nejsou podle § 61 od daně osvobozeny, na účet zemského finančního ředitelství v Praze.
(2) U cizozemských motorových vozidel a vlečných vozů platí se daň v hotovosti u vstupního celního úřadu. Zůstane-li cizozemské motorové vozidlo a vlečný vůz na území Československé republiky ještě po uplynutí období, na které byla daň původně zaplacena u celního úřadu, platí se daň buď zvláštním šekovým vplatním lístkem poštovní spořitelny nebo převodem za použití šekového vplatního lístku na účet finančního úřadu I. stolice, v jehož obvodu se motorové vozidlo a vlečný vůz nalézá, nebo v hotovosti u kteréhokoli pohraničního celního úřadu. na každou platbu vykonanou na daň u celního úřadu, jakož i v případech, kdy daň placená v tuzemsku šekovým vplatním lístkem není při výstupu motorového vozidla a vlečného vozu zcela vyčerpána, vydá celní úřad daňový list, který ztrácí svou platnost rok po vyhotovení.
(3) Daň za každé motorové vozidlo jest zaplatiti zvlášť. Daň z vlečných vozů jest zaplatiti šekovým vplatním lístkem, jímž se zdaňuje příslušné motorové vozidlo.
(4) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
Změny daňového základu v platebním období
§ 66 Změny daňového základu nastalé v platebním období nemají vliv na výši daňové sazby v tomto období; osoby uvedené v § 62, odst. 1, jsou však povinny oznámiti tyto změny do osmi dnů důchodkovému kontrolnímu úřadu příslušnému podle stanoviště motorového vozidla.
Nepoužívání motorového vozidla a vlečného vozu k dopravě nákladů
§ 67 (1) Osoby uvedené v § 62, odst. 1, které nezamýšlejí požívati motorového vozidla a vlečného vozu v určitém platebním období k dopravě nákladů (§ 60, odst. 1), jsou povinny ohlásiti to příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu písemně nejpozději před počátkem tohoto období. V tomto případě není povinnosti platiti daň, nebude-li motorového vozidla a vlečného vozu v celém platebním období k dopravě nákladů vůbec použito. Neučiní-li předepsané oznámení ve stanovené lhůtě, jsou povinny platiti daň i za toto období.
(2) Podrobnosti, zejména pokud jde o úřední zajištění motorových vozidel a vlečných vozů, stanoví vládní nařízení.
§ 68 (1) Daň lze vrátiti jen tehdy, byla-li skutkovým omylem aneb účetním nedopatřením zaplacena vyšší částka, než jakou bylo odvésti podle zákona. V hotovosti vrátí se daň jen při úplném zastavení dopravy. Vrácení může býti požadováno jen do tří měsíců ode dne, kdy daň měla býti zaplacena (§ 64, odst. 1).
(2) Nahradí-li osoba uvedená v § 62, odst. 1, v platebním období motorové vozidlo jiným, může žádati, aby daň zaplacená do konce tohoto období byla přepsána na nové vozidlo. Je-li daň z nového vozidla vyšší, jest povinna doplatiti rozdíl na vyšší sazbu.
(3) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 69 Osoby uvedené v § 62, odst. 1, jsou povinny ohlásiti napřed důchodkovému kontrolnímu úřadu příslušnému podle stanoviště motorového vozidla dopravu, jakož i každou její změnu podle předpisů, jež budou vydány vládním nařízením.
Příslušnost finančních úřadů
§ 70 (1) Věcně příslušným finančním úřadem I. stolice pro daň z tuzemských motorových vozidel a vlečných vozů jest v zemi České a na území býv. Moravy okresní finanční ředitelství, na území býv. Slezska finanční inspektorát, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské finanční ředitelství. Pro daň z cizozemských motorových vozidel a vlečných vozů je věcně příslušným celní úřad a, jde-li o zaplacení daně nad dobu, pro kterou byla původně zaplacena u celního úřadu, též finanční úřad I. stolice.
(2) Místní příslušnost finančních úřadů I. stolice se řídí podle stanoviště motorového vozidla a vlečného vozu. U cizozemských motorových vozidel a vlečných vozů jest místně příslušným vstupní celní úřad a, jde-li o zaplacení daně nad dobu, pro kterou byla původně zaplacena u celního úřadu, finanční úřad I. stolice, v jehož obvodu se motorové vozidlo a vlečný vůz nalézá, popřípadě kterýkoli pohraniční celní úřad.
Oddíl čtvrtý Společná ustanovení (§ 71-77)
§ 71 (1) Tuzemským motorovým vozidlem rozumí se vozidlo, které má stálé stanoviště v Československé republice.
(2) Cizozemským motorovým vozidlem rozumí se vozidlo, které má přidělenu cizozemskou rejstříkovou značku.
(3) Osobním motorovým vozidlem rozumí se vozidlo, jímž lze dopravovati nejvýše osm osob počítajíc v to řidiče.
(4) Vlečným vozem rozumí se takový, který jest pro vlek motorovými vozidly zvlášť zařízen.
(5) Hromadnou dopravou osob rozumí se doprava provozovaná motorovými vozidly, jimiž lze dopravovati více než osm osob, počítajíc v to řidiče.
(6) Pro daňovou povinnost je nerozhodno, byla-li koncese udělena či nikoli.
§ 72 Nebyly-li daně podle tohoto zákona odvedeny v předepsaných lhůtách, jest ode dne splatnosti až do zaplacení dlužných částek platiti úroky z prodlení ve výši stanovené pro přímé daně.
§ 73 (1) Rozhodnutí a opatření ve věcech daně z jízdného, daně dopravní a přepravní vydávají úřady označené v §§ 49, 59 a 70.
(2) Odvolání proti rozhodnutí a opatření jet podati do třiceti dnů písemně u úřadu, který rozhodnutí neb opatření vydal.
(3) Rozhodnutí a opatření ve věcech daní musí obsahovati označení úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které má býti opravný prostředek podán.
(4) O odvolání rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice (v zemi České a na území býv. Moravy zemské finanční ředitelství v Praze a v Brně, na území býv. Slezska finanční ředitelství v Opavě, v zemi Slovenské generální finanční ředitelství v Bratislavě, v zemi Podkarpatoruské hlavní finanční ředitelství v Užhorodě).
(5) Odvolací stolici přísluší při rozhodování o odvolání táž práva jako I. stolici a může také rozhodovati o daňové povinnosti a naříkanou daň zvýšiti.
(6) Odvolání nemá odkládacího účinku co do placení a vymáhání daní.
(7) Odvolání podaná na nepříslušném místě nebo opožděně vrátí se straně s příslušným poučením. Proti zamítnutí odvolání pro opoždění lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice.
(8) Odvolací lhůta počíná dnem po doručení.
(9) Při počítání lhůty se nepočítají dny poštovní dopravy, byl-li opravný prostředek podán včas poštovnímu úřadu na úřední potvrzení.
(10) Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo státem uznaný svátek nebo památný den, končí se lhůta teprve příštím dnem všedním.
Promlčení a vymáhání daně
§ 74 O promlčení a vymáhání daní podle tohoto zákona platí předpisy pro promlčení a vymáhání daní přímých.
Přednostní zákonné právo zástavní
§ 75 Pro daně podle tohoto zákona a úroky z prodlení vázne na motorových vozidlech a vlečných vozech, jimiž se doprava provozuje, přednostní zákonné právo zástavní.
§ 76 (1) Veškeré podniky provozující dopravu osob nebo nákladů motorovými vozidly (§§ 38, 50 a 60) podléhají důchodkovému dozoru.
(2) Finanční úřady jsou oprávněny žádati od poplatníků nebo jejich zástupců potřebné vysvětlivky a doklady o provozu podniku a o daňovém základu. Za tím účelem jsou orgánové pověření tímto dozorem oprávněni do podniku vstupovati, tam po dobu úředního jednání prodlévati, žádati od poplatníka nebo jeho zástupce potřebné vysvětlivky, nahlížeti do předepsaných záznamů, účtů a jiných dokladů, pokud tyto pomůcky mohou sloužiti jako doklad o provozu podniku, činiti z nich výpisy, popřípadě je na stvrzenku odebrati; při tom jsou povinni zachovávati o vyšetřených okolnostech nejpřísnější tajemství.
(3) Zastavování vozidel v jízdě jedině za účelem důchodkového dozoru jest nepřípustno. Výjimka se připouští jen v celním pohraničním pásmu.
(4) U daně z jízdného jsou orgánové pověření důchodkovým dozorem též oprávněni zjišťovati ve vozidlech, jimiž se doprava osob provozuje, bylo-li vyhověno předpisům VII hlavy, oddíl první, tohoto zákona, ve vozidlech po dobu úředního dozoru prodlévati a požadovati od řidičů (průvodčích) průvodní doklady.
(5) U daně dopravní a přepravní jest řidič vozidla povinen míti při jízdě u sebe průkaz o zaplacené dani a na vyzvání prokázati se jím finančním orgánům.
§ 77 Státní a jiné veřejné úřady neb orgány jsou povinny v mezích své působnosti poskytovati pomoc při provádění ustanovení této hlavy zákona.
Oddíl pátý Trestní ustanovení (§ 78)
§ 78 (1) Jakékoli zkrácení nebo zatajení daní podle tohoto zákona trestá se jako těžký důchodkový přestupek pěti až dvacetinásobkem zkrácené daně. Jiné přestupky v hlavě VII tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných trestají se peněžitým trestem od 10 Kč do 15.000 Kč.
(2) Za peněžité tresty uložené osobám zaměstnaným při hromadné dopravě osob (hlava VII, oddíl první) ručí při nedobytnosti vlastník motorového vozidla, při prodeji s výhradou vlastnictví držitel, a při pravidelné dopravě osob cizozemskými motorovými vozidly v tuzemsku koncesionář, byl-li přestupek uvedenými osobami spáchán při výkonu služby jim svěřené.
(3) Dopravované osoby, které se při hromadné dopravě osob (hlava VII, oddíl první) nemohou prokázati platným jízdním lístkem odpovídajícím jejich celé jízdě a stanovenému jízdnému, trestají se peněžitým trestem do 100 Kč.
(4) Je-li peněžitý trest uložený podle tohoto oddílu nedobytný, nastoupí místo něho náhradní trest vězení, který se stanoví ve výměře jeden den za 100 Kč až 300 Kč podle míry provinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů viníka.
(5) Trestnost přestupku promlčuje se za tři roky počínajíc dnem, kterého přestupek byl spáchán.
(6) Ustanovení o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo peněžitého trestu převyšujícího tuto nejvyšší výměru uloží se trest na svobodě.
(7) Jinak platí o stíhání a trestání přestupků této hlavy zákona a nařízení podle něho vydaných, pokud není v tomto zákoně jinak ustanoveno, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské třicátkový řád s instrukcí k němu z roku 1842 a hlava IX zák. čl. XI/1909, o správě veřejných daní, na ostatním území republiky Československé pak důchodkový trestní zákon z roku 1835 s doplňky a nařízeními k nim vydanými.
Hlava VIII Závěrečná ustanovení (§ 79-81)
§ 79 Soustředění veškeré státní veřejné dopravy provozované motorovými vozidly v podniku Československé státní dráhy upraví se zvláštními předpisy.
§ 80 (1) Ustanovení § 25 , odst. 1 až 4, zák. č. 116/1927 Sb. z. a n., se zrušují.
(2) Silničnímu fondu přikazuje se jako běžný příjem polovice výtěžku daně z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly. Tím se mění, pokud jde o dávku z jízdného za osobní dopravu autobusy, ustanovení čl. III, odst. 2, č. 1, zákona ze dne 6. května 1931, č. 76 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje zákon o silničním fondu.
§ 81 Zákon tento nabývá účinnosti dnem 31. prosince 1932; provedení jeho ukládá se ministrům financí, průmyslu, obchodu a živností, železnic a pošt a telegrafů v dohodě se zúčastněnými ministry.
T. G. Masaryk v. r.
Malypetr v. r.
Dr. Trapl v. r.
Dr. Matoušek v. r.
Bechyně v. r.,
též za ministra Dr. Franke
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
