Zákon ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., o ochraně známek, ve znění zákona ze dne 30. července 1895, č. 108 ř. z., zákona ze dne 17. března 1913, č. 65 ř. z., zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n., zákona ze dne 30. června 1921, č. 261 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. března 1929, č. 31 Sb. z. a n., se mění a doplňuje takto:
§ 3 bude zníti takto:
(1) Ze zápisu vyloučeny a tudíž k nabytí výlučného práva nezpůsobilé jsou takové značky zboží, které:
1. | obsahují: |
a) | pouze obraz nebo jméno presidenta republiky nebo jiných osob o stát nebo národ zasloužilých a dosud žijících; |
b) | pouze nebo jako součást obraz nebo jméno osob historických o stát nebo národ zasloužilých; |
c) | pouze státní nebo jiné veřejné znaky, státní vlajky nebo prapory nebo jiné odznaky státní svrchovanosti; |
d) | pouze úřední zkušební nebo záruční značky nebo puncovní značky zavedené v tuzemsku anebo v cizozemsku pro totéž zboží, pro které jest značka určena, nebo pro zboží stejného druhu; |
2. | obsahují pouze slova, která jsou výlučně údaji o místu, času nebo způsobu výroby, o vlastnosti, určení, ceně, množství nebo váze zboží; |
3. | jsou v obchodě obecně obvyklé k označování určitých druhů zboží; |
4. | obsahují nemravná a pohoršlivá nebo jinak veřejnému pořádku se příčící vyobrazení, nápisy nebo takové údaje, které se nesrovnávají se skutečnými obchodními poměry nebo s pravdou a jsou způsobilé klamati spotřebitele. |
(2) Slova uvedená v odst․ 1, č. 2, jsou však způsobilá k zápisu, platí-li v zúčastněných obchodních kruzích za značku zboží přihlašovatelova podniku.
(3) U cizozemských úředních zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek [odst. 1, č. 1, písm. d)] jest přihlížeti k vyhlášce ministra průmyslu, obchodu a živností [§ 4 c)], v níž bude uvedeno zboží, pro které jest značka v cizozemsku zavedena.
§ 4 bude zníti takto:
(1) Známky, jejichž součástí jest obraz nebo jméno presidenta republiky nebo jiných osob o stát nebo národ zasloužilých a všeobecně známých [§ 3, odst. 1, č. 1, písm. a)], státní nebo jiné veřejné znaky, státní vlajky nebo prapory nebo jiné odznaky státní svrchovanosti [§ 3, odst. 1, č. 1. písm. c)], úřední zkušební nebo záruční značky nebo puncovní značky [§ 3, odst. 1, č. 1, písm. d)], nebo vyznamenání, smějí býti zapsány jenom tehdy, bylo-li podle platných předpisů předem prokázáno právo užívati těchto vyobrazení nebo znamení.
(2) Ustanovení § 3, odst. 3, platí obdobně i tu.
Za § 4 se vkládají tyto čtyři paragrafy:
§ 4a
(1) Zakázáno jest užívati v hospodářském styku bez dovolení k označování zboží jako značek nebo jejich součástí obrazu nebo jména presidenta republiky nebo jiných osob o stát nebo národ zasloužilých a dosud žijících [§ 3, odst. 1, č. 1, písm. a)], obrazu nebo jména osob historických o stát nebo národ zasloužilých [§ 3, odst. 1, č. 1, písm. b)], státních nebo jiných veřejných znaků, státních vlajek nebo praporů nebo jiných odznaků státní svrchovanosti [§ 3, odst. 1, č. 1, písm. c)], nebo vyznamenání (§ 4).
(2) Stejný zákaz platí pro užívání úředních zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek [§ 3, odst. 1, č. 1, písm. d), a § 4c], pokud se jich použije jako značek nebo jejich součástí k označování zboží, pro které jsou tyto značky zavedeny, nebo k označování zboží stejného druhu.
(3) Nerozhoduje, stalo-li se označení na zboží samém nebo na jeho bezprostřední úpravě nebo na obalech nebo nádobách nebo v oznámeních, nápisech, vyhláškách, obchodních oběžnících, sděleních, cenících, účtech apod.
§ 4b
(1) Předpisy § 3, odst. 1, č. 1, písm. c) a d), § 4 a § 4a o státních a jiných veřejných znacích, státních vlajkách nebo praporech a jiných odznacích státní svrchovanosti, o úředních zkušebních nebo záručních značkách nebo puncovních značkách a o vyznamenáních platí také o vyobrazeních, která jsou z heraldického hlediska napodobením těchto znamení nebo vyznamenání.
(2) Právem užívané znaky, vlajky, prapory nebo jiné odznaky státní svrchovanosti [§ 3, odst. 1, č. 1, písm. c)], úřední zkušební nebo záruční značky nebo puncovní značky [§ 3, odst. 1, č. 1, písm. d)] a vyznamenání mohou však býti součástí značek (§ 4) a může jich býti užíváno v hospodářském styku k označení zboží (§ 4a) i tehdy, jsou-li podobny jiným takovým znamením nebo vyznamenáním.
§ 4c
(1) Ustanovení § 4a (§ 4b) platí i cizozemských státních znacích nebo jiných veřejných znacích, státních vlajkách nebo praporech a jiných odznacích státní svrchovanosti, úředních zkušebních nebo záručních značkách nebo puncovních značkách (§ 3, odst. 3, a § 4a, odst. 2) jen tehdy, jestliže jest v té příčině mezistátní smlouva nebo vzájemnost a jestliže ministr průmyslu, obchodu a živností uveřejnil uvedená cizozemská znamení vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení. Neobsahuje-li tato vyhláška úřední vyobrazení uvedených cizozemských znamení, oznámí se v ní, kde jsou tato vyobrazení učiněna veřejně přístupnými.
(2) U cizozemských úředních zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek bude uvedeno i zboží, pro které jest značka v cizozemsku zavedena.
§ 4d
(1) Kdo poruší zákaz uvedený v § 4a, § 4b, § 4c, bude, pokud nejde o čin trestný soudem, trestán okresním úřadem pokutou do 10.000,-- Kč nebo vězením do jednoho měsíce.
(2) Za nedobytnou pokutu se vyměří náhradní trest vězení podle míry zavinění, nejvýše však do jednoho měsíce.
(3) V odsuzujícím nálezu se vysloví, že mají býti odstraněna nedovolená označení, popřípadě obaly, nádoby apod. (§ 4a, odst. 3), na kterých jsou taková označení, pokud může odsouzený těmito předměty nakládati; není-li to možno, vysloví se, že tyto předměty propadají.
§ 13 se mění a doplňuje takto:
K pátému odstavci se připojuje toto ustanovení:
Vládním nařízením mohou býti vydány bližší předpisy o otiscích známek a jich počtu, jakož i předpisy o štočcích.
§ 16 bude zníti takto:
(1) Ochranná doba zapsané známky činí 10 let ode dne zápisu. Včasnou obnovou zápisu podle předpisu tohoto paragrafu lze ochrannou dobu opět prodloužiti na dalších 10 let. Nová ochranná doba se počítá vždy od konce poslední předcházející desetileté ochranné doby beze zření k tomu, kdy byla známka obnovena. Neobnoví-li se známka včas, zaniká známkové právo uplynutím ochranné doby.
(2) Obnovu zápisu provede chranitel tím, že podá písemný návrh a zaplatí u obchodní a živnostenské komory poplatek za obnovu známky ve výši zápisného poplatku.
(3) Podati návrh a zaplatiti poplatek za obnovu známky možno nejdříve po počátku posledního roku ochranné doby, avšak nejpozději do tří měsíců po jeho uplynutí. Bude-li poplatek, zaplacen teprve po uplynutí posledního roku ochranné doby, nutno zaplatiti zároveň s poplatkem za obnovu příplatek v částce 20,-- Kč.
(4) Obnovu známky jest pokládati za včasnou, jestliže nejpozději v poslední den lhůty dojde návrh obchodní a živnostenské komory anebo v tuzemsku se dá na poštu a jestliže poplatek (odst. 2 a 3) bude zaplacen přímo u obchodní a živnostenské komory aneb této poukázán některým tuzemským poštovním úřadem nebo poštovní spořitelnou.
(5) Obnovu zápisu jest zapsati ve známkovém rejstříku obchodní a živnostenské komory (§ 14) i v ústředním známkovém rejstříku a uveřejniti (§ 17).
Za § 19 se vkládají tyto dva paragrafy:
§ 19a
(1) Prioritního práva podle čl. 4 Pařížské unijní úmluvy ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925, nutno se výslovně domáhati v přihlášce ochranné známky, ve které jest uvésti den, měsíc a rok první přihlášky v některém státu unijním, který nutno zároveň udati.
(2) Vládním nařízením bude stanoveno, kterých dokladů jest třeba, aby bylo prokázáno včasně dožadované právo prioritní, a v jaké lhůtě mají býti předloženy tyto doklady a jejich ověřené překlady.
§ 19b
Československý státní příslušník nemůže se domáhati v tuzemsku prioritního práva podle předchozího paragrafu na základě své přihlášky podané v cizině, neprokáže-li, že měl v době, v které přihlášku v cizině podal, na území jiného státu unijního své bydliště nebo skutečný a opravdový závod živnostenský neb obchodní.
