Správných údajů v přiznání (přihlášce) k dávce z majetkového přírůstku a dávce z majetku podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku na jejichž podkladě došlo k vyměření těchto dávek, nesmí býti použito v oboru přímých daní na berní rok 1945 a léta předchozí a daně z obratu (daně přepychové) za vyměřovací (daňové) období 1945 a předchozí k vyměření, dodatečnému vyměření ani k zavedení trestního řízení. Totéž platí pro odvod zisku za hospodářské roky 1941 (1940/1941) podle vládního nařízení ze dne 18. září 1942, č. 327 Sb., o zachycení mimořádného zvýšení zisku za války (nařízení o odvodu zisku) a 1942 (1941/1942) podle vládního nařízení ze dne 20. května 1944, č. 114 Sb., o zachycení mimořádného zvýšení zisku za války (druhé nařízení o odvodu zisku).

Amnestie podle odstavce 1 neopravňuje poplatníky daní přímých (odvodu zisku) k opravě účetních závěrek sestavených k 1. lednu 1939, po případě k jinému rozhodnému dni počátečnímu ( § 2, odst. 2 zák. č. 134/1946 Sb.).

Daň z obohacení a s ní souvisící poplatek nemovitostní z převodu mezi živými a na případ smrti, které byly uskutečněny před 1. lednem 1939, nebudou vyměřeny ani doměřeny, je-li nabyvatel povinen dávkou z majetkového přírůstku podle zákona č. 134/1946 Sb. a hodnota majetku, kterého převodem nabyl, byla pojata do jeho majetkového přírůstku.

u daní, na něž se vztahuje amnestie podle ustanovení § 1, odst. 1, bez další podmínky. Amnestie se však nevztahuje na trestné činy, pro něž bylo zahájeno trestní řízení v době od 1. ledna 1946 do vyhlášení tohoto zákona;

u daně z obohacení, poplatků, daní dopravních, dávky za osobní dopravu na drahách, dávky z telefonních poplatků, daně z obchodu cennými papíry, daně směnečné, daně z požární ochrany a daně z přepravy kolejovými drahami, na něž se amnestie podle ustanovení § 1 nevztahuje, za podmínky, že poplatníci do 30 dnů od konce měsíce, v němž nabyl účinnosti zákon ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku,

Za týchž podmínek se amnestie vztahuje též na činy (opominutí), které se stíhají podle předpisů o poplatcích (daních) správním opatřením bez zavedení trestního řízení;

u ostatních daní, cel a monopolů za podmínky, že osoby, které se dopustily trestného činu, nejpozději do 30 dnů od konce měsíce, v němž nabyl účinnosti zákon ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, oznámí okolnosti spáchaného trestného činu, vydají předměty, které podle zákona propadají nebo jejichž držení je zakázáno a zaplatí daň nebo splní zákonnou náležitost, která byla trestním činem zkrácena nebo zatajena, případně splní povinnosti uložené příslušnými jinými předpisy.

Byl-li kdo pravoplatně odsouzen za činy uvedené v § 2 a zaplatil-li stanovenou zkrácenou daň, poplatek či důchodek, bude nevykonaný zbytek trestu na penězích nebo na svobodě prominut, trestní případ nebude veden dále v úřední patrnosti a odsouzený bude pokládán za osobu daňově, po případě důchodkově bezúhonnou, pokud tomu nebude překážeti ještě jiné neamnestované odsouzení.

Pokud v upouštěcím (podrobovacím) řízení obviněný nezaplatil zcela stanovenou upouštěcí (podrobovací) částku, nebude za podmínek uvedených v § 2 požadováno další plnění.