Rozhodnutím o rozvodu a o rozluce manželství, vydaným v době nesvobody, lze podle ustanovení zákona ze dne 9․ dubna 1946, č. 76 Sb., o zrušení a o změně soudních rozhodnutí v občanských věcech právních z doby nesvobody, odporovati a domáhati se jejich zrušení nebo změny také tehdy, domáhala-li se strana rozvodu nebo rozluky jen z důvodné obavy před hrozící národní, rasovou nebo politickou persekucí nebo nemohla-li se z takového důvodu účinně brániti v řízení.

Rozhodnutí o rozluce nelze odporovati, uzavřela-li zatím jedna ze stran nové manželství. Dále nemůže rozhodnutí o rozluce odporovati strana, která si, domáhajíc se rozluky, musila být vědoma, že tím vydává život nebo zdraví druhého manžela ve vážné nebezpečí, ledaže tento druhý manžel sám k rozluce dal podnět nebo s domáháním se rozluky souhlasil.

Odporu podle zákona č. 76/1946 Sb. nebo podle § 1 tohoto zákona není třeba, obnoví-li rozloučení manželé, z nichž žádný neuzavřel nové manželství, manželské společenství, oznámí to osobně soudu, který by byl příslušný rozhodovati o odporu (§ 3 zák. č. 76/1946 Sb.) a navrhnou-li zároveň, aby rozhodnutí o rozluce bylo změněno tak, že se žaloba (žádost) o rozluku zamítá.

Soud jedná a rozhoduje o návrhu v řízení nesporném. Vyhoví návrhu, není-li důvodu pochybovati o totožnosti navrhovatelů a o tom, že jejich manželství bylo rozloučeno, a že žádný z nich neuzavřel od rozluky nové manželství.

Oznámení a návrh podle odstavce 1 mohou býti učiněny také před okresním soudem společného bydliště rozloučených manželů; okresní soud je postoupí soudu příslušnému podle odstavce 1.

Řízení podle tohoto paragrafu je prosto kolků a poplatků.