K příslušnosti porotních soudů náležejí, pokud zákon nestanoví jinak: 1. zločiny a přečiny, které podle své povahy a podle okolností, za nichž byly spáchány, svědčí o pachatelově snaze vykonati vliv na uspořádání veřejných věcí, 2. zločiny, stanoví-li na ně zákon trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let.

Souditi o zločinech krádeže, zpronevěry (zpronevěry v úřadě), podvodu - s výjimkou křivého svědectví -, podvodného úpadku a poškození cizích věřitelů, přísluší sborovému soudu první stolice i v těch případech, kdy na ně zákon stanoví trest na svobodě delší 5 let.

Porotní soud se skládá ze soudního sboru a z poroty.

Soudní sbor se skládá z předsedy porotního soudu a z dvou dalších jeho členů. Předsedu a potřebný počet jeho náměstků ustanovuje přednosta sborového soudu druhé stolice ze soudců působících u sborového soudu první stolice, u kterého má porotní soud zasedati. Ostatní členy porotního soudu ustanovuje přednosta sborového soudu první stolice ze soudců působících u tohoto soudu. Ustanovení se stane před počátkem každého kalendářního roku na celý rok.

Porotu tvoří dvanáct porotců vybraných losováním.

K úřadu porotce může býti povolán, jen kdo je zapsán do stálých voličských seznamů, dokonal pětatřicátý rok svého věku, umí číst a psát a bydlí v obci pobytu alespoň jeden rok.

Pro posouzení těchto podmínek je rozhodný den 1. října toho roku, ve kterém se sestavují seznamy porotců.

Počátkem měsíce října každého roku sestaví místní národní výbory zvláštními komisemi (komise pro seznamy porotců) seznam osob, které bydlí v obci nebo na území přikázaném jednotlivé komisi a mohou býti podle ustanovení tohoto zákona povolány za porotce (prvotní seznam).

Komise pro seznamy porotců se skládá z předsedy místního národního výboru jako předsedy a čtyř členů, které zvolí místní národní výbor z osob způsobilých k úřadu porotce. Ve větších obcích může býti těchto komisí několik; v tomto případě může býti předsedou též jiný člen místního národního výboru jím zvolený. Celé území přikázané jednotlivé komisi musí býti v obvodu téhož sborového soudu první stolice.

Prvotní seznam obsahuje v abecedním pořádku jména a příjmení zapsaných osob, jejich věk, povolání a bydliště. Seznam podepíší členové obecní komise, kteří jej sestavili.

Prvotní seznam buď vyložen alespoň osm dní v úředním sídle místního národního výboru tak, aby do něho mohl každý nahlédnouti․ Doba a místo vyložení seznamu se vyhlásí veřejně způsobem v obci obvyklým a ve vyhlášce se uvede, kdo má právo v této době činiti proti seznamu námitky nebo odmítnouti úřad porotce.

Každý, kdo je zapsán do stálých voličských seznamů, je oprávněn po dobu, po kterou prvotní seznam má býti vyložen k veřejnému nahlédnutí, vznésti písemně nebo do protokolu u předsedy komise pro seznamy porotců námitky proto, že v seznamu byl pominut někdo, kdo do něho měl býti zapsán, nebo proto, že do něho byl zapsán někdo, kdo neměl býti zapsán. Nejpozději v této době se také mohou uplatniti důvody, ze kterých může býti úřad porotce odmítnut.

O námitkách a o odmítnutí úřadu porotce rozhodne komise pro seznamy porotců.

O rozhodnutí zpraví písemně všechny, jichž se týká, jakož i toho, kdo podal námitky, s poučením, že mají právo stěžovati si na ně do tří dnů od jeho doručení u této komise ( § 13).

Rozhodnutí i podání stížnosti poznamená předseda komise v prvotních seznamech a takto upravené seznamy předloží místnímu národnímu výboru.

O stížnostech na rozhodnutí komise pro seznamy porotců rozhoduje s konečnou platností komise u sborového soudu první stolice.

Komise se skládá z přednosty sborového soudu první stolice nebo jeho náměstka jako předsedy, státního zástupce, zástupce advokátní komory a čtyř členů, které zvolí okresní národní výbor, v jehož obvodě má sborový soud své sídlo.

Shledá-li komise při vyřizování stížností, že v prvotním seznamu byl pominut někdo, kdo do něho měl býti zapsán, zapíše ho a vyžádá si od místního národního výboru vyjádření o okolnostech uvedených v § 11.

Roční seznam porotců sestaví nejpozději do konce listopadu komise u sborového soudu první stoli ce ( § 13, odst. 2) tak, že z opravených a doplněných prvotních seznamů přenese jména osob, které pokládá z osob označených podle § 11 za nejzpůsobilejší k úřadu porotce, do jednoho seznamu (seznam hlavní), z něhož se vybírají porotci pro příští kalendářní rok.2

Stejně sestaví komise z osob, které bydlí v sídle porotního soudu nebo v jeho nejbližším okolí, další seznam (doplňovací seznam), z něhož se vybírají porotci náhradní.

Nabudou-li přednostové soudů nebo úřadů uvedených v § 16 nebo orgány veřejné správy tam uvedené během roku vědomosti o tom, že porotce zapsaný do ročního seznamu je k úřadu porotce nezpůsobilý ( § 5) nebo že jsou tu příčiny, pro které by k tomuto úřadu neměl býti povolán ( § 6), oznámí to ihned přednostovi sborového soudu první stolice, aby zařídil jeho výmaz ze seznamu.

Nastala-li příčina, pro kterou osoby uvedené v § 7 mohou odmítnouti úřad porotce teprve po době uvedené v § 9, mají tyto osoby právo žádati, aby byly z ročního seznamu vymazány.

O výmazu rozhodne s konečnou platností přednosta sborového soudu první stolice a oznámí toto rozhodnutí těm, jichž se týká.

Místní národní výbory jsou povinny upozorniti přednostu sborového soudu první stolice, byla-li osoba zapsaná do ročního seznamu povolána k vojenské službě po dobu nastávajícího porotního období.

Osoby zaměstnané při zemědělství mohou žádati, aby po čas neodkladných hospodářských prací byly zproštěny úřadu porotce po dobu nastávajícího porotního období. Správnost údajů žádosti potvrdí místní národní výbor. O žádosti rozhodne s konečnou platností přednosta sborového soudu první stolice.

Ke konci každého porotního období se otáže předseda porotního soudu porotců, chtějí-li užíti práva odmítacího podle § 7, č. 10 až do konce příštího kalendářního roku nebo na kratší dobu. Jména porotců, kteří užijí tohoto práva, buďte oznámena přednostovi sborového soudu, aby se odmítnutí poznamenalo v ročních seznamech.

Čtrnáct dnů před začátkem každého porotního období sestaví přednosta sborového soudu první stolice za přítomnosti dvou soudců a státního zástupce ve veřejném sedění losováním služební seznam. O obsahu tohoto seznamu platí obdobně ustanovení § 16, věty první.

Advokátní komora a okresní národní výbor v sídle soudu mají právo k tomuto sedění vyslati svého zástupce, pročež buďtež o něm včas zpraveny.

Přijmouti a zastávati úřad porotce je občanskou povinností. Poruší-li porotce bez závažných důvodů tuto povinnost, uloží mu soudní sbor jako pořádkový trest pokutu do 10 000,- Kčs nebo vězení do osmi dnů.

Proti tomuto nálezu může postižený podati do osmi dnů stížnost, o které rozhodne sborový soud druhé stolice, nepromine-li soudní sbor trest sám.

Pokuta připadá státní pokladně.

Ve věcech náležejících k příslušnosti porotních soudů koná řízení přípravné, jakož i řízení obžalovací, pokud je jeho konání zákonem předepsáno, sborový soud první stolice.

Po právní moci obžaloby je k úkonům předsedy povolán předseda porotního soudu. Opatření a rozhodnutí příslušející soudu (radní komoře) činí mimo hlavní přelíčení soudní sbor.

Hlavní přelíčení se koná před porotním soudem, a to, pokud v tomto zákoně není jinak ustanoveno, podle předpisů o konání hlavního přelíčení před sborovými soudy první stolice. Porotci se účastní rozhodování, jen pokud to zákon výslovně stanoví.

Neužije-li obžalovaný práva, aby si zřídil obhájce, zřídí se mu pro hlavní přelíčení z moci úřední. Tak se stane i k provedení opravných prostředků, pokud je spolupůsobení obhájce zákonem předepsáno.

Předseda porotního soudu upozorní, kdykoliv je toho třeba, porotce na jejich povinnosti a dá jim návod, jak je mají konati.

Počet a dobu řádných porotních období určí podle potřeby přednosta sborového soudu první stolice rok napřed. Vyžaduje-li toho počet, důležitost nebo rozsah věcí, které se mají projednávati před porotním soudem, může naříditi mimořádné porotní období.

Den a hodina, kdy se započne každé porotní období, vyhlásí se na soudní desce.

Řádné porotní období se nemá skončiti dříve, dokud nejsou vyřízeny všechny trestní věci, ve kterých při jeho zahájení mohlo býti ustanoveno hlavní přelíčení. Soudní sbor se však může usnésti ze závažných důvodů, aby některá taková věc nebyla projednávána v tomto období.

V jiných věcech se může konati hlavní přelíčení jen za souhlasu obžalovaného.

Seznam členů soudního sboru a seznamy porotců, z nichž má býti vylosována porota, se dodají každému obžalovanému nejpozději s obsílkou k hlavnímu přelíčení.

Nebylo-li toto ustanovení zachováno, odročí se hlavní přelíčení, žádá-li za to obžalovaný dříve, než se počne sestavovati porota.

Předseda porotního soudu obešle k zasedání porotního soudu všechny hlavní i náhradní porotce, z nichž má býti vylosována porota.

V obsílce se porotcům oznámí, kam a kdy se mají dostaviti. Zároveň se porotci upozorní na zákonné následky nedostavení ( § 22).

Obsílka se dodá porotcům do vlastních rukou, a to pokud možno alespoň osm dnů přede dnem, na který jsou obesláni.

Před zahájením hlavního přelíčení se sestaví v neveřejném sedění soudního sboru za přítomnosti obou stran a jejich zástupců, jakož i předvolaných porotců porota losováním.

Sestavení poroty se počíná vyvoláním jmen porotců zapisovatelem.

Dostavilo-li se méně než třicet hlavních porotců, doplní se porota do tohoto počtu vylosováním z porotců náhradních.

Z účasti na hlavním přelíčení je vyloučen porotce:

Porotce, u kterého se vyskytne důvod uvedený v odstavci 1, písm. d), se vymaže ze seznamu porotců.

Dříve, než se přikročí k vylosování poroty, otáže se předseda pod zmatečností obou stran i porotců, není-li mezi porotci takový, který je podle § 31 vyloučen.

O vyloučení rozhodne soudní sbor vyslechna porotce, o kterého jde, a strany.

Není-li přítomno alespoň čtyřiadvacet porotců, kteří nejsou vyloučeni podle předchozího ustanovení, doplní se do tohoto počtu vylosováním z porotců náhradních.

Vylosovati porotu z menšího počtu nelze pod zmatečností, leč by s tím výslovně souhlasily strany oprávněné zamítati porotce.

Obě strany mohou zamítnouti tolik porotců, o kolik je jich více než dvanáct; polovici jich může zamítnouti žalobce a polovici obžalovaný. Je-li počet porotců lichý, má obžalovaný právo zamítnouti o jednoho více.

Několik obžalovaných vykoná právo zamítací společně; nedojde-li mezi nimi k dohodě, rozhoduje pořadí, ve kterém jsou uvedeni v obžalobě, o pořadí, ve kterém mají střídavě vykonávati zamítací právo.

Lístky se jmény porotců se přečtou a vloží do osudí. Předseda oznámí, kolik porotců může zamítnouti každý oprávněný, a určí, je-li třeba, způsob, jak se má vykonávati právo zamítací. Potom vytáhne vždy jeden lístek z osudí a přečte jméno porotce, ponechávaje oprávněným potřebný čas k výkonu práva zamítacího.

Prohlášení oprávněných se děje při každém jednotlivém jménu slovem "přijímám" nebo "zamítám". Nejprve činí prohlášení žalobce. Neučiní-li oprávněný prohlášení dříve, než bylo další jméno vytaženo z osudí, pokládá se to za přijetí. Důvody pro přijetí nebo zamítnutí se nesmějí uváděti.

Jakmile předseda vytáhl další jméno nebo prohlásil, že porota je sestavena, nemohou strany své prohlášení změniti.

Když bylo vytaženo dvanáct nezamítnutých porotců nebo když v osudí zbývá jen tolik lístků, kolik je třeba k doplnění počtu porotců na dvanáct, prohlásí předseda, že porota je sestavena.

Lze-li očekávati, že hlavní přelíčení bude trvati delší dobu, může předseda ustanoviti, že se přibere potřebný počet porotců náhradníků a že se vylosuje o tolik porotců více než dvanáct. Náhradníky jsou ti, jejichž jména předseda vytáhl z osudí naposledy.

V tomto případě zmenšuje se poměrně počet přípustných zamítnutí.

Náhradníci nastupují na místo porotců, kterým něco zabránilo účastniti se celého hlavního přelíčení, v pořadí, jak byli vylosováni.

Když byla porota sestavena, zvolí si porotcové v tajném sedění poroty prostou většinou hlasů ze svého středu vrchního porotce. Nedosáhne-li se většiny, vykoná se volba užší. Při rovnosti hlasů rozhoduje los. Volbu řídí předseda porotního soudu.

Vrchní porotce je mluvčím poroty a řídí porady a hlasování porotců, nestanoví-li zákon jinak.

Když porotci zaujali svá místa v pořádku, ve kterém byla jejich jména vytažena z osudí, zahájí se hlavní přelíčení vyvoláním věci.

Předseda se otáže obžalovaného na jeho osobní poměry, poučí ho, že nemá sice povinnost vypovídati, že však odepření výpovědi nezdrží trestní řízení a že se tak může připraviti o svou obranu, a napomene ho, aby pozorně sledoval obžalobu, jež bude čtena, i průběh líčení.

Nato vezme předseda porotce do slibu. Předtím je poučí o jejich povinnostech a významu slibu, který mají učiniti. Vyzve je, aby povstali, a přečte jim tuto formuli slibu:

"Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu při svém rozhodování říditi jen zákonem, že budu hlasovati podle svého nejlepšího svědomí a přesvědčení, že se nebudu před svým výrokem domlouvati o projednávané věci s nikým než se svými spoluporotci, že se nedám svésti přízní ani nepřízní, strachem ani škodolibostí a že zachovám přísnou mlčenlivost o obsahu porady a hlasování soudu."

Poté porotcové i náhradníci jsou předsedou jednotlivě vyvoláni a vykonají do jeho rukou slib podáním ruky a slovy: "Tak slibuji."

Do vyvolání svědků a znalců se koná další řízení podle předpisů platných o hlavním přelíčení před sborovými soudy první stolice. Každý porotce obdrží stejnopis žalobního výroku.

Po přečtení obžaloby poučí předseda porotce o zákonných znacích trestného činu, který je předmětem obžaloby, i o významu právních pojmů vyskytujících se v obžalobě (právní poučení). Změní-li se nebo rozšíří-li se obžaloba, předseda právní poučení podle potřeby doplní.

Toto poučení předsedy nesmí nikdo přerušovati ani rozebírati. Na žádost strany se však zapíše v protokole část daného poučení vztahující se na právní otázku, kterou strana označí.

Členové soudního sboru i poroty, nevyjímajíc náhradníky, mají právo, když jim předseda k tomu udělil slovo, dávati otázky každému, kdo je vyslýchán.

Porota může navrhovati, aby se provedly určité důkazy nebo objasnily určité skutečnosti. Za tím účelem může každý porotce kdykoliv žádati za přerušení jednání, aby se porota mohla poraditi a usnésti o návrhu, který má býti učiněn, po případě nahlédnouti do spisů. O takových návrzích rozhodne soudní sbor po slyšení obou stran.

Zemře-li obžalovaný, nařídí-li president republiky, uživ svého práva udíleti milost v trestních věcech, aby se trestní řízení zastavilo, nebo upustí-li žalobce od obžaloby, zastaví soudní sbor trestní řízení usnesením, aniž se dotáže poroty.

Vyjde-li v hlavním přelíčení najevo, že trestnost činu, který je předmětem obžaloby, je hledíc k věku obžalovaného vyloučena nebo zanikla promlčením, že se stíhání činu podle zákona nepřipouští nebo že chybí obžaloba podl e zákona potřebná, zprostí soudní sbor obžalovaného, vyslechna dříve žalobce, soukromého účastníka (poškozeného) a obžalovaného, aniž se dotáže poroty.

Nerozhodne-li soudní sbor, aniž se dotáže poroty ( § 41), usnese po skončeném průvodním řízení, vyslechna návrhy obou stran, otázky, které se mají dáti porotě. Usnesené otázky podepíší předseda a zapisovatel.

Otázky se pod zmatečností přečtou. Jeden stejnopis otázek se odevzdá každému porotci, po jednom stejnopise obdrží též žalobce a obhájce. Na žádost strany nebo porotce může předseda přerušiti jednání na přiměřenou dobu k prozkoumání otázek.

Obě strany i porotci mají právo upozorniti na vady otázek a navrhnouti, aby stanovené otázky byly změněny, aby některé otázky byly vynechány nebo aby byly dány ještě další otázky. O přednesených námitkách a návrzích rozhodne soudní sbor.

Změní-li se nebo vynechá-li se některá otázka nebo dá-li se ještě další otázka, přečtou se otázky po podepsání předsedou pod zmatečností znova. Ustanovení odstavce 2, věty druhé a třetí platí obdobně.

Otázky je dáti tak, aby bylo možné na ně odpověděti pouze slovem ano či ne.

Je-li několik obžalovaných nebo jde-li o několik trestných činů, buďtež otázky dány stran každého obžalovaného a stran každého trestného činu zvláště.

Dává-li se otázka jen pro případ, že by na některou předcházející otázku bylo odpověděno kladně (otázka dodatečná) nebo záporně (otázka náhradní), uvede se to výslovně.

Hlavní otázkou se táže soud, je-li obžalovaný vinen, že se dopustil činu, který je předmětem obžaloby (původní nebo pozměněné).

Čin se označí jednak uvedením skutečností, zejména místa, času a předmětu, pokud toho je třeba k přesnému určení činu, jednak uvedením jeho zákonných znaků, pokud nejsou nahrazeny skutečnostmi.

Je-li výsledky přelíčení napověděna možnost, že tu je skutečnost, která by vedla k právnímu posouzení činu odchylnému od obžaloby (původní nebo pozměněné), má se dáti porotě otázka k tomu směřující.

Mělo-li by se při takovém odchylném posuzování činu užíti přísnější sazby trestní, dá se tato otázka napřed jako otázka hlavní. Je-li v takovém případě toho třeba pro přípravu žaloby nebo obrany, hlavní přelíčení se odročí.

Je-li výsledky přelíčení napověděna možnost, že tu je skutečnost, která by vylučovala trestnost činu nebo způsobila její zánik, má se porotě dáti otázka k tomu směřující, ač nejde-li o případ, kde soudní sbor má rozhodnouti, aniž se dotáže poroty ( § 41).

Na okolnosti přitěžující a polehčující dávají se otázky, jen je-li s nimi spojena jiná trestní sazba. Zda byl obžalovaný již odsouzen nebo potrestán, rozhoduje soudní sbor.

Porotě se dává také otázka o tom, byl-li čin spáchán z pohnutky nízké a nečestné, nebo zda jsou tu podmínky uvedené v § 1, odst. 1 zákona ze dne 16. července 1931, č. 123 Sb., o státní vězení.

Dává-li se obžalovanému, který je stíhán veřejnou žalobou, při hlavním přelíčení za vinu ještě jiný trestný čin, než který je předmětem původní obžaloby, a stíhá se rovněž veřejnou žalobou, může se dáti porotě otázka též o tomto činu.

Svolení obžalovaného k této otázce je třeba jen tehdy, je-li to čin trestný podle přísnějšího zákona, než čin, který je předmětem původní obžaloby. Nesvolí-li obžalovaný, nebo je-li třeba pečlivější přípravy, zejména pokud jde o obranu obžalovaného, řízení o činu nově přibyvším se vyloučí k oddělenému projednání a žalobci se vyhradí nejpozději v konečném rozhodnutí o činu, který je předmětem původní obžaloby, stíhání pro čin nově přibyvší.

Po skončených řečech stran zjistí a opraví předseda závažné nesprávnosti, které se snad v některé řeči vyskytly, stran výpovědi obžalovaného, svědků nebo znalců, obsahu přečteného spisu nebo výsledku jiného důkazu. Při tom nesmí však projeviti své mínění o hodnotě důkazu, o který jde.

Poté vyloží předseda porotcům význam otázek jim daných; při tom opakuje a doplní své právní poučení ( § 40, odst. 2), ukáže-li se toho potřeba.

Pak se otáže předseda porotců, přejí-li si ještě dalšího poučení, a udělí je, vznese-li některý porotce takovou žádost.

O závěrečném výkladu předsedy platí ustanovení § 40, odst. 3.

Rozhodování se může účastniti jen porotce, který byl nepřetržitě přítomen celému hlavnímu přelíčení.

Porota se odebere s předsedou a zapisovatelem do poradní síně jim vykázané. Zároveň se učiní opatření, aby se obžalovaný vzdálil ze soudní síně.

Porotci se nesmějí, dokud neučinili svůj výrok, opustiti poradní síň a bez povolení předsedy nesmí také nikdo do ní vstoupiti. Porotcům je zakázán i jakýkoliv styk s jinými osobami. Tomu, kdo přestoupí tyto zákazy, může soudní sbor uložiti pořádkový trest ( § 22).

Při hlasování porotců nesmí býti pod zmatečností nikdo jiný přítomen.

Poradu porotců řídí předseda. Při tom nesmí však projeviti své mínění o hodnotě provedených důkazů.

Před započetím porady připomene předseda porotcům vykonaný slib.

Žádá-li alespoň pět porotců, aby otázky byly změněny, aby některé otázky byly vynechány nebo aby byly dány ještě další otázky, rozhodne o tom soudní sbor, když bylo opět zahájeno hlavní přelíčení a byly o tom vyslechnuty obě strany.

Uzná-li předseda za potřebné změniti nebo doplniti právní poučení, má k tomu přibrati žalobce a obhájce. Ustanovení § 40, odst. 3 platí také zde.

Když byla porada porotců skončena, opustí předseda a zapisovatel poradní síň a vrchní porotce dá porotcům hlasovati zvláště o každé jednotlivé otázce.

Všichni porotci jsou povinni hlasovati. Hlasují v pořadí, ve kterém byla jejich jména vytažena z osudí. Hlasování je tajné.

Vrchní porotce sčítá hlasy a poznamená poměr hlasů vedle každé otázky.

Výrok poroty podepíše vrchní porotce. Opravy se musí provésti tak, aby původní zápis zůstal čitelný; opravy podepíše rovněž vrchní porotce.

Ke kladné odpovědi na otázku hlavní a na otázku náhradní je potřebí většiny dvoutřetinové.

Stejné většiny je potřebí k takové odpovědi za každou jinou otázku, která má za následek uznání obžalovaného vinným nebo jeho odsouzení podle přísnější trestní sazby. To platí také o otázce, zda čin byl spáchán z pohnutky nízké a nečestné.

V každém jiném případě rozhoduje prostá většina, a jsou-li hlasy počtem sobě rovny, mínění obžalovanému příznivější.

Po hlasování porotců se porota vrátí do soudní síně.

Na vyzvání předsedy oznámí vrchní porotce za nepřítomnosti obžalovaného výrok poroty tím způsobem, že po úvodních slovech "porotci odpověděli na otázky jim dané podle slibu a svědomí takto", přečte, a to pod zmatečností za přítomnosti všech porotců, otázky a hned po každé z nich výrok poroty o ní učiněný. Potom odevzdá otázky s výrokem poroty předsedovi a soudní sbor se odebere k poradě, aby prozkoumal výrok poroty.

Shledá-li soudní sbor, že výrok poroty je nejasný, nebo neúplný nebo že odporuje sám sobě, usnese se po slyšení žalobce a obhájce, že porota má svůj výrok opraviti.

V takovém případě se koná nová porada a hlasování porotců. Ustanovení § § 51 až 53 platí zde obdobně.

Odpovědi na otázky, jichž se oprava netýká, nesmí porota měniti.

Ukáže-li se při jednání o vadách výroku žádoucím změniti nebo doplniti otázky, má se o tom usnésti soudní sbor vyslechna žalobce a obhájce.

Trvá-li porota na vadném výroku přesto, že toto řízení bylo zavedeno po dvakráte pro touž vadu, rozhodne soudní sbor, zda se věc odkazuje k projednání před jinou porotu v příštím porotním období. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.

Je-li soudní sbor jednomyslně toho mínění, že se porota zmýlila v odpovědi na otázku, na které závisí rozhodnutí o tom, má-li býti obžalovaný odsouzen či zproštěn, odkáže, neuváděje jiných důvodů, věc usnesením k projednání před jinou porotu v příštím porotním období.

Strany nemají práva navrhovati takové usnesení. Proti němu není opravného prostředku.

Je-li několik obžalovaných nebo jde-li o několik trestných činů, omezí soudní sbor svůj výrok podle odstavce 1 na toho obžalovaného a ten trestný čin, jehož se omyl podle jeho mínění týká.

Předsedou nového hlavního přelíčení nesmí býti pod zmatečností žádný soudce, který se zúčastnil prvního hlavního přelíčení.

V novém hlavním přelíčení nemůže věc pro odpověď na touž otázku býti opětně odkázána jiné porotě.

Nebyl-li obžalovaný výrokem poroty uznán vinným, vynese soudní sbor rozsudek osvobozující. To učiní také, není-li čin, který spáchal obžalovaný podle výroku poroty, trestný.

Byl-li obžalovaný výrokem poroty uznán vinným, obdrží žalobce, soukromý účastník (poškozený), obžalovaný a obhájce slovo k návrhům o trestu a o soukromoprávních nárocích.

Po skončení těchto řečí koná se společné tajné sedění soudního sboru s porotou za přítomnosti zapisovatele a v nepřítomnosti jiných osob. V tomto sedění je každý porotce oprávněn, uváděje důvody svého mínění, vysloviti se o tom, jaký trest by se měl obžalovanému uložiti, zda a jaké zabezpečovací opatření by se mělo naříditi proti němu nebo zda by se měl výkon trestu nebo zabezpečovacího opatření podmíněně odložiti. Projevy porotců se zapíší do protokolu o poradách a hlasování soudního sboru.

Když bylo skončeno společné tajné sedění, opustí soudní sbor poradní síň a porota zvolí v tajném sedění tři porotce, kteří se zúčastní porady o rozsudku. O volbě platí jinak obdobně ustanovení § 37, odst. 1.

Poté se koná společná porada soudního sboru a tří porotců zvolených podle odstavce 4 o rozsudku. Při vynesení rozsudku náleží těmto porotcům práva členů soudního sboru. Porotci hlasují před členy soudního sboru, mladší před staršími. Rozsudek se vynese a prohlásí ihned po skončeném jednání.

Odůvodnění rozsudku má se opírati o výrok poroty. Prvopis výroku poroty se připojí k rozsudku.

Hlavní přelíčení smí býti přerušeno nebo odročeno, jen pokud se porota neodebrala k poradě o svém výroku.

Bylo-li hlavní přelíčení přerušeno nebo odročeno na dobu delší než tři dni, musí býti porota znovu sestavena a hlavní přelíčení musí býti opakováno.

Zmatku uvedeného v § 63, č. 1 nelze se dovolávati, jestliže strana nebo její zástupce (obhájce, zmocněnec, právní poradce) opominuli vytknouti skutečnost, která působí tento zmatek, nejpozději na počátku hlavního přelíčení a jestliže se o ní dověděli teprve za hlavního přelíčení, ihned, jakmile se o ní dověděli.

Zmatku uvedeného v § 63, č. 3 nelze se dovolávati, jestliže strana nebo její zástupce opominuli ohraditi se proti čtení takového protokolu nebo uplatnili důvod, pro který by byl úkon zmatečný, ještě před tímto úkonem nebo, jestliže tak nemohli učiniti, hned po něm.

Zmatků uvedených v § 63, č. 3 až 6 nelze se dovolávati, je-li patrné, že nemohly míti vlivu na rozsudek.

Zmatek uvedený v § 63, č. 6 lze uplatniti, jen vznesla-li strana žádost ve smyslu § 40, odst. 3 ( § 50, odst. 4 a § 52, odst. 4).

Je-li rozsudek stižen některým ze zmatků uvedených v § 63, č. 1. až 7., nejvyšší soud rozsudek zruší a nařídí porotnímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nevyčerpal-li porotní soud obžalobu ( § 63, č. 8), nařídí mu nejvyšší soud, aby provedl hlavní přelíčení o části obžaloby, která zůstala nevyřízena, a aby o ní rozhodl, přihlížeje k obsahu původního rozsudku. Vykročil-li z mezí obžaloby, zruší nejvyšší soud rozsudek, pokud se ho týká uplatňovaný zmatek, a je-li třeba, rozhodne ve věci samé.

Je-li rozsudek stižen některým ze zmatků uvedených v § 63, č. 9 až 11, zruší nejvyšší soud rozsudek, pokud se ho dotýká uplatňovaný zmatek, a rozhodne ve věci samé.

Nejvyšší soud může v případech uvedených v odstavci 2 a 3 rozhodnouti ve věci samé, jen jsou-li výrok em poroty bezvadně zjištěny všechny skutečnosti, které při správném užití zákona měly býti základem rozsudku.

Nejvyšší soud se při svém rozhodování omezí na části rozsudku, kterým zmateční stížnost odporuje, a na důvody, které uplatňuje.

Je-li však rozsudek stižen na újmu obžalovaného zmatkem uvedeným v § 63, č. 10 nebo 11, má nejvyšší soud, i když obžalovaný zmateční stížnost nepodal nebo tento zmatek v ní neuplatnil, rozhodnouti tak, jako by tak učinil.

Prospívá-li důvod, o který se opírá opatření nejvyššího soudu ve prospěch jednoho obžalovaného, také spoluobžalovanému, má nejvyšší soud postupovati tak, jako by týž důvod byl uplatnil i tento spoluobžalovaný.

Odvoláním lze odporovati rozsudku porotního soudu, není-li tu důvodu zmatečnosti, pro výroky o trestu, o započtení vazby, o zabezpečovacím opatření, o podmíněnosti odsouzení, o ztrátě volebního práva, o uložení povinnosti nebo ručení za povinnost obžalovaného zúčastněné osobě a o soukromoprávních nárocích.

Pokud opominutí takového výroku není důvodem zmatečnosti podle § 63, č. 11, lze mu odporovati odvoláním.

Odvolati se může ten, kdo je oprávněn podati proti rozsudku zmateční stížnost.

Zúčastněná osoba ( § 72) může podati odvolání jen proti výroku, který se jí dotýká.

Proti výroku o soukromoprávních nárocích může podati odvolání obžalovaný, jeho zákonný zástupce nebo jeho právní nástupce, jakož i soukromý účastník a jeho právní nástupce.

Odvolání budiž odpověděno ve lhůtě stanovené k odpovědi zmateční stížnosti u porotního soudu, proti jeh ož rozhodnutí odvolání směřuje. Odpověď odvolání má zpravidla odkladný účinek. S výkonem trestu na svobodě může však býti započato, prohlásil-li obžalovaný sám, že trest chce nastoupiti, leč že by rozhodnutím o odvolání mohlo dojíti k podmíněnému odkladu výkonu trestu.

Do osmi dnů od uplynutí lhůty k opovědi, a požádá-li oprávněný nejpozději před uplynutím lhůty k opovědi za opis rozsudku, od doručení tohoto opisu, může oprávněný provésti důvody svého odvolání.

V opovědi nebo v provedení odvolání je třeba určitě udati okolnosti, jež mají odůvodniti odvolání.

Opověď, jež obsahuje důvody odvolání nebo provedení odvolání, které bylo včas podáno, se sdělí odpůrci odvolatele s poučením, že má právo do osmi dnů od doručení podati odpověď na odvolání.

Když odpůrce odvolatelův podá včas odpověď, nebo když uplyne lhůta k tomu určená, předloží porotní soud spisy soudu, který má rozhodovati o odvolání. Zároveň doručí odpověď odvolateli.

Bylo-li odvolání opověděno opožděně nebo podala-li je osoba neoprávněná nebo osoba jinak oprávněná, která se ho však zřekla, odmítne je porotní soud.

Porotní soud odmítne také odvolání směřující proti rozhodnutí o soukromoprávních nárocích podané soukromým účastníkem nebo jeho nástupcem, nepodal-li proti rozsudku také opravný prostředek žalobce nebo obžalovaný.

Na odmítnutí odvolání podle odstavce 1 nebo 2 lze si stěžovati u porotního soudu k soudu, kterému přísluší rozhodovati o odvolání. Vyhoví-li tento soud stížnosti a bylo-li splněno po stránce formální vše, co se má státi, dříve než porotní soud předloží odvolání soudu o něm rozhodujícímu, rozhodne tento soud o odvolání samém.

Odvolací soud se při svém rozhodování omezí na části rozsudku, kterým odvolání odporuje, a na důvody, které uplatňuje.

Prospívá-li důvod, o který se opírá opatření odvolacího soudu ve prospěch jednoho obžalovaného také spoluobžalovanému, má odvolací soud postupovati tak, jako by týž důvod byl uplatnil i tento spoluobžalovaný.

Rozhoduje-li nejvyšší soud o opravném prostředku podaném kýmkoliv proti rozsudku porotního soudu, jímž byl uložen trest smrti, přezkoumá z úřední povinnosti, zda jsou dány podmínky pro rozhodnutí, aby na místo uloženého trestu smrti byl uložen trest na svobodě.

Bylo-li podáno odvolání jen ve prospěch obžalovaného, nesmí býti výrok o trestu změněn v jeho neprospěch.

Byl-li však podán také opravný prostředek, který může způsobiti změnu rozsudku ve výroku uvedeném v předchozím odstavci v neprospěch obžalovaného, platí ustanovení odstavce 1, jen když byl tento opravný prostředek zamítnut.

Je-li vedle zmateční stížnosti podáno proti rozsudku odvolání, o němž by měl rozhodovati sborový soud druhé stolice, rozhodne nejvyšší soud také o tomto odvolání. Odmítne-li však zmateční stížnost již porotní soud, rozhodne o odvolání sborový soud druhé stolice.

Zamítne-li nejvyšší soud stížnost proti odmítnutí zmateční stížnosti prvním soudem nebo zamítne-li sám zmateční stížnost z důvodu, pro který měla býti odmítnuta již prvním soudem, může přikázati rozhodnutí o sbíhajícím se odvolání sborovém nebo soudu druhé stolice.

Jestliže nejvyšší soud jedná a rozhoduje o zmateční stížnosti v ústním přelíčení, rozhodne v něm také o sbíhajícím se odvolání, ačli v něm nerozhodne z důvodů účelnosti v sedění neveřejném. Jinak se řídí nejvyšší soud, rozhoduje o sbíhajícím se odvolání, ustanoveními platnými pro soud rozhodující o odvolání.

Omezí-li se nejvyšší soud na zrušení rozsudku nebo jeho části, nepřihlíží k odvolání, které bylo podáno proti rozsudku nebo proti zrušené jeho části a které se stalo bezpředmětným.

Působnost porotních soudů může býti zastavena na čas, nejdéle však na rok, jestliže nastaly události, pro které jest odůvodněna obava, že poroty nebudou nalézati právo nestranně a nezávisle.

Zastavení to může býti omezeno na určité obvody a na určité trestné činy.

O zastavení působnosti porotních soudů rozhoduje vláda po slyšení nejvyššího soudu. Usnesení o tom předloží ihned zákonodárnému sboru a oznámí při tom důvody pro své rozhodnutí.

Jakmile pominuly příčiny, pro které byla zastavena působnost porotních soudů, nebo jakmile o to požádá zákonodárný sbor, obnoví vláda působnost porotních soudů.

Jakmile bylo vyhlášeno usnesení o zastavení působnosti porotních soudů, koná se řízení o činech, o nichž náleží jinak souditi porotním soudům, podle předpisů o řízení o činech přikázaných sborovému soudu první stolice. Hlavní přelíčení se koná před sborem pěti soudců, z nichž jeden předsedá.

Ustanovení odstavce 1 se užije i tehdy, když hlavní přelíčení započalo, avšak nebylo dosud skončeno, nebo je-li třeba opakovati hlavní přelíčení.

Trestní věci, ve kterých v den, kdy působnost porotních soudů byla obnovena, bylo již ustanoveno nebo konáno hlavní přelíčení, skončí se podle ustanovení odstavce 1.

Má-li však podle zákona býti uložen trest delší pěti let, nelze trest zkrátiti pod jeden rok, a má-li podle zákona býti uložen trest delší deseti let, pod tři roky.

Mají-li převahu polehčující okolnosti, může soud uložiti místo zákonného trestu doživotního těžkého žaláře trest dočasného těžkého žaláře avšak nikoli pod deset let. Mají-li však polehčující okolnosti takovou váhu, že by i trest takto zmírněný se jevil nepoměrně těžký, může soud uložiti trest těžkého žaláře ne pod pět let."

Nadpis § § 24 až 26 bude zníti:

Řízení o přečinech.

§ 24, odst. 1 až 3 bude zníti:

O žádosti za trestní stíhání rozhodne vyšetřující soudce.

Žádost za trestní stíhání se pokládá zároveň na návrh na zahájení vyšetřování. Má-li vyšetřující soudce za to, že by tento návrh měl býti podle ustanovení trestního řádu zamítnut, vyžádá si rozhodnutí radní komory (žalobního senátu).

Nezamítne-li soud žádost za trestní stíhání, dodá vyšetřující soudce stejnopis žádosti obviněnému, a je-li jich několik, každému z nich. Zároveň obešle k jednání o smír strany i osoby, které postihuje ručení nebo kterým by mohla býti rozsudkem uložena nějaká povinnost (osoby zúčastněné). Může též požádati některý okresní soud, aby vykonal jednání o smír, když se tím toto jednání usnadní, urychlí nebo zlevní.

§ 25, odst. 2 bude zníti:

Jednání o smír je neveřejné. Řídí je u krajského soudu vyšetřující soudce, u okresního soudu jeho přednosta nebo soudce jím k tomu ustanovený.

Ustanovení § 25, odst. 4, věta druhá se zrušuje.

§ 26, odst. 3 bude zníti:

Proti rozhodnutí uvedenému v odstavci 1 lze si stěžovati do tří dnů od jeho prohlášení, a nebyla-li strana při jeho prohlášení přítomna, do tří dnů od jeho doručení. O stížnosti rozhodne s konečnou platností radní komora (žalobní senát).

Nadpis § § 27 až 31 bude zníti:

Řízení o přestupcích.

Trestní věci, ve kterých v den nabytí účinnosti tohoto zákona bylo již ustanoveno nebo konáno hlavní přelíčení, skončí se podle dosud platných předpisů.

Byl-li před uvedenou dobou již vydán rozsudek soudu první stolice, koná se další řízení až do pravoplatného rozhodnutí podle dosavadních ustanovení. Jestliže však byl takový rozsudek vyšší stolicí zrušen a věc se má znovu projednávati první stolicí, platí pro další řízení ustanovení tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1947 s výhradou ustanovení o sestavování prvotních a ročních seznamů porotců a ustanovení § 92, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení.

K sestavení seznamu porotců pro rok 1947 buď přikročeno ihned po vyhlášení tohoto zákona.