121/1947 Sb. znění účinné od 1. 2. 1949 do 30. 6. 1950
Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se toto nařízení považuje za výslovně zrušené.
změněno s účinností od poznámka zákonem č. 319/1948 Sb.
1.2.1949
121
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 17. června 1947
o znalečném v trestním řízení soudním.
Vláda republiky Československé nařizuje podle čl. IX uvozovacího zákona k trestnímu řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., § 227 trestního řádu, zák. čl. XXXIII/1896, čl. II, § § 1 a 4 zákona ze dne 1. července 1927, č. 107 Sb., jímž se mění některá ustanovení trestních řádů a zřizuje soudní lékařské rady, a § § 62 a 70 zákona ze dne 24. listopadu 1926, č. 218 Sb., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým (o právu autorském):
Čl. I. Znalecké odměny. (§ 1-9)
§ 1. (1) Odměny znalců v trestním řízení soudním se určují zpravidla ( § 2) podle sazebníku znaleckých odměn připojeného k tomuto nařízení. Není-li úkon v sazebníku uveden nebo zahrnut v některém úkonu tam uvedeném, budiž odměna určena podle času a námahy, jichž bylo k úkonu potřebí, s přihlédnutím k výši sazební odměny za úkon obdobný.
(2) Odměny znalců, kteří nejsou uvedeni v sazebníku znaleckých odměn, buďtež určeny podle času a námahy a podle stupně vědomostí nebo dovedností, jichž bylo k úkonu potřebí, a s přihlédnutím k tomu, jak se odměňují znalci uvedení v sazebníku za obdobné úkony, zpravidla ( § 2) částkou nepřevyšující 160.- Kčs.
§ 2. Vybočuje-li znalecký úkon vzhledem k svému rozsahu, složitosti nebo mimořádným vědomostem nebo dovednostem, jichž bylo k němu potřebí, nebo vzhledem k jiným mimořádným okolnostem z obvyklým mezí do té míry, že by odměna určená podle nejvyšší sazební položky nebo podle § 1, odst. 2 byla neúměrně nízká, budiž přiznána odměna nízká, budiž přiznána odměna přiměřeně vyšší.
§ 3. Bylo-li k úkonu přibráno několik znalců, přísluší každému z nich nárok na plnou odměnu.
§ 4. Není-li v sazebníku znaleckých odměn stanoveno jinak, je v odměně za vyšetření (prohlídku, ohledánání) zahrnuta i odměna za nález a posudek․
§ 5. Je-li odměna za znalecký úkon, který se provádí v nepřítomnosti soudu, podle sazebníku závislá na délce doby vynaložené na úkon, je znalec povinen vésti zvláštní výkaz, v němž v časovém pořadí vyznačí, kolik hodin v jednotlivé dny strávil znaleckou činností a co za tu dobu vykonal. Tento výkaz předloží znalec soudu zároveň se žádostí za odměnu.
§ 6. (1) Veřejným úřadům a veřejným ústavům příslušejí odměny za znalecké úkony podle sazeb stanovených pro výk ony těchto úřadů a ústavů.
(2) Nejsou-li takové sazby stanoveny a nejde-li o znalecký úkon bezplatný, určí soud odměnu obdobně podle ustanovení tohoto nařízení.
§ 7. (1) Odměna podle sazebníku znaleckých odměn přísluší znalci nehledíc k tomu, zda jde o znalecký úkon v přípravném řízení nebo při hlavním nebo odvolacím přelíčení.
(2) Podá-li znalec při hlavním nebo odvolacím přelíčení posudek na podkladě vlastního nálezu podaného v přípravném řízení, přísluší mu stejná odměna jako za posudek podaný na podkladě nálezu jiného znalce. Není-li stanovena pro posudek podaný na podkladě nálezu jiného znalce dotyčné kategorie znalců zvláštní odměna, určí soud odměnu zlomkem, a to zpravidla ne více než polovinou odměny přiznané v řízení přípravném.
§ 8. Pomocníku při pitvě přísluší odměna 40.- Kčs, byla-li však pitvána mrtvola rozkladu, mrtvola exhumovaná, mrtvola osoby zemřelé nakažlivou chorobou nebo stižené sepsí, nebo trvala-li pitva déle než 2 hodiny, může mu býti přiznána odměna vyšší, nejvýše však 80.- Kčs. Jiným pomocným osobám znalcem přibraným náleží odměna obvyklá pro obdobné úkony v místě jejich činnosti.
Čl. II. Náhrada za ztrátu času. (§ 10)
§ 10. (1) Zvláštní náhrada za ztrátu času přísluší znalci jen:
a) je-li povolán k znaleckému úkonu do obce, kde nemá ani svého bytu ani své obvyklé pracovní místnosti, a to za dobu, kterou v důsledku toho strávil mimo svůj byt a mimo svoji obvyklou pracovní místnost; od této doby se odečte doba, po kterou trval vlastní znalecký úkon, nebo
b) je-li z nařízení soudu přítomen při přelíčení déle, než-li je potřebí k podání nálezu a posudku, a to za dobu této přítomnosti; do této doby se včítá doba, po kterou trvalo přerušení téhož přelíčení nebo která uplynula mezi dvěma přelíčeními, není-li delší jedné hodiny, a odečte se od ní doba, po kterou trval vlastní znalecký úkon, nebo
c) dostaví-li se k úřednímu jednání, stanovenému na určitou hodinu, k němuž však došlo opožděně za dobu čekací, nebo
d) dostaví-li se k úřednímu jednání, k němuž však nedošlo z příčin jím nezaviněných, za dobu od stanoveného počátku úředního jednání, po případě od jeho pozdějšího dostavení se, až do doby, kdy mu bylo oznámeno, že k úřednímu jednání nedojde.
(2) Náhrada za ztrátu času přísluší znalci v částce 40.- Kčs za každou započatou hodinu. Nečiní-li v případech odstavce 1, písm. a) až c) doba rozhodná pro přiznání náhrady více než půl hodiny, náhrada nepřísluší. Netrvala-li v případě odstavce 1, písm. d) doba čekací více než půl hodiny, nemůže náhrada za ztrátu času přesahovati odměnu, která by byla příslušela za úkon, s kterého sešlo.
(3) Náhrada za ztrátu času nepřísluší, je-li zřejmé, že ztráta času znalci nepůsobí újmy na pravidelném výdělku, zejména je-li znalec ve veřejné službě a nevykonává-li vedle toho dovolenou soukromou lékařskou praxi nebo jinou dovolenou soukromou výdělečnou činnost.
Čl. III. Náhrada hotových výdajů. (§ 11)
§ 11. (1) Nestanoví-li sazebník znaleckých odměn jinak, přísluší znalci vedle odměny náhrada všech prokázaných skutečných vydání, nutně spojených se znaleckých úkonem. . Za propůjčení nástrojů a nářadí připouštějících trvalé použití náhrada nepřísluší.
(2) K vydáním spojeným se znaleckými úkony lékářskými a veterinářskými náleží též výdaje za desinfekční prostředky, reagencie a přiměřená částka za upotřebení gumových rukavic.
Čl. IV. Náhrada cestovních výloh. (§ 12)
§ 12. (1) Znalcům a pomocným osobám jimi přibraným ( § 8) přísluší, nemají-li ani svého bytu ani své obvyklé pracovní místnosti v obci, kde se znalecký úkon provádí, náhrada skutečně vzniklých jízdních výloh, a to nejvýše v částce rovnající se jízdnému veřejnými dopravními prostředky o pravidelných spojích III. třídy vozové nebo II. třídy lodní, jakož i náhrada za nocleh nejvýše v částce 90 Kčs denně a náhrada za stravu nejvýše v částce 100 Kčs denně.
(2) Znalcům. kteří jsou veřejnými zaměstnanci, přísluší náhrada cestovného a stravného podle předpisů platných pro úřední cesty veřejných zaměstnanců.
Čl. V. Nároky členů soudních lékařských rad. (§ 13)
§ 13. (1) Členům soudní lékařské rady, kteří se zúčastnili jejího sedění, přísluší bez zřetele na počet projednaných věcí za každou započatou hodinu odměna 120.- Kčs, předsedajícímu odměna 240.- Kčs.
(2) Tomu, kdo byl v sedění rady zpravodajem (spoluzpravodajem), přísluší vedle odměny za účast na jednání podle odstavce 1 odměna 460.- Kčs za každou věc, v níž byl zpravodajem (spoluzpravodajem).
(3) Členové rady, kteří nebydlí v jejím sídle, mají při cestách k sedění rady nárok na náhradu cestovních výloh podle předpisů platných pro jiné znalce ( § 12).
(4) Odměny podle odstavce 1 a náhrady podle odstavce 3 rozvrhne předsedající na jednotlivé případy projednané v témž sedění podle doby, které si vyžádalo projednání každého jednotlivého případu.
(5) Za objasnění posudku nebo dodatečný posudek nepřísluší zvláštní odměna.
Čl. VI. Nároky členů znaleckých sborů pro posudky ve věcech původského práva. (§ 14)
§ 14. (1) Členům znaleckých sborů pro posudky ve věcech původského práva, kteří se zúčastnili jejich schůze, přísluší bez zřetele na počet projednaných věcí za každou započatou hodinu odměna 120.- Kčs, předsedajícímu odměna 240.- Kčs.
(2) Tomu, kdo byl ve schůzi rady zpravodajem (spoluzpravodajem) nebo kdo vypracoval (spoluvypracoval) posudek sboru, přísluší mimo odměnu za účast na schůzi sboru podle odstavce 1 odměna 460.- Kčs za každou věc, ve které byl zpravodajem (spoluzpravodajem) nebo ve kterém vypracoval (spoluvypracoval) posudek.
(3) Jinak platí obdobně ustanovení § 13, odst. 3 až 5 tohoto nařízení.
Čl. VII. Všeobecná ustanovení. (§ 15-22)
§ 15. (1) Povolání znalců budiž omezeno na nejnutnější míru. V pochybných případech zjistí soud vhodným způsobem přednařízením znaleckého šetření, lze-li se vůbec od něho nadíti výsledků, jichž by se dalo užíti v trestním řízení.
(2) Odborný lékař budiž povolán jen tehdy, vyžaduje-li správné posouzení věcí zvláštních odborných znalostí.
§ 16. (1) Rozsah znalecké činnosti buď vymezen jasným a přesným označením předmětu, účelu a podle okolností případu i způsobu šetření a dále poskytnutím stručných, avšak obsažných zpráv ze spisů.
(2) Potřebuje-li soud odborné znalosti o několika předmětech a není-li jisto, zda nepostačí vyšetření některých z nich, buďtež vyšetřeny zatím jen některé a znalci buďtež poukázáni, aby upustili od dalšího šetření, jakmile dosáhnou jeho účelu. Je třeba započíti vždy s vyšetřením těch předmětů a užíti toho způsobu šetření, podle něhož se lze nejspíše nadíti kladného výsledku.
(3) Pomocné osoby ( § 8), které mají nárok na odměnu, smí znalec přibrati, není-li nebezpečí v prodlení, jen se svolením soudu. Zpravidla se mají pomocné osoby získati v místě, kde se znalecký úkon provádí.
(4) Příkazy soudu buďtež vyznačeny s udáním rozsahu, předmětu, způsobu a účelu šetření ve spise, a byly-li dány znalci ústně, budiž jejich přijetí stvrzeno ve spise jeho podpisem.
§ 17. Za úkony, jež znalec provedl proti soudnímu příkazu nebo pokynu nebo způsobem, který je v rozporu s ustanovením § 16, odst. 2, věty druhé, nepřísluší odměna ani náhrada. To platí také o úkonech, jež znalec konal bez soudního příkazu, leč by bylo nebezpečí v prodlení. Rovněž nepřísluší zvláštní odměna (náhrada) za doplnění nálezu nebo posudku, jehož nedostatečnost znalec sám zavinil.
§ 18. (1) Vyšetřující soudce nebo soud určí odměnu nebo náhradu jen na žádost znalcovu, kterou jest podati písemně nebo ústně do protokolu.
(2) Odměna (náhrada) se určuje usnesením, které se doručí (vyhlásí) znalci a stranám.
(3) Znalec i strany mají právo podati stížnost proti tomuto usnesení podle příslušných ustanovení trestního řádu. Stížnost podaná veřejným žalobcem má odkladný účinek, pokud jde o výplatu položek odměny (náhrady) napadených stížností.
§ 19. Znalec, který nežádá za odměnu nebo náhradu do čtrnácti dnů ode dne ukončení svého úkonu, a podá-li posudek, ode dne podání posudku, pozbývá nároku na ni.
§ 20. Přednosta soudu může se schválením ministerstva spravedlnosti uděleným v dohodě s ministerstvem financí sjednati se znalcem zvláštní smlouvu o jeho odměně. V takovém případě neplatí ustanovení tohoto nařízení. Avšak i v takových případech uloží se osobám. které byly uznány povinnými nahraditi útraty, povinnost náhrady podle sazeb stanovených tímto nařízením.
§ 21. Zrušují se všechna ustanovení, která odporují tomuto vládnímu nařízení, zejména: 1. vládní nařízení ze dne 9. října 1923, č. 192 Sb., kterým se upravují poplatky soudních lékařů a zvěrolékařů v řízení trestním a v řízení nesporném, pokud se vztahuje na trestní řízení, 2. vládní nařízení ze dne 13. října 1927, č. 153 Sb., kterým se upravují poplatky soudních znalců chemiků v trestním řízení, 3. ustanovení § 12 vládního nařízení ze dne 13. října 1927, č. 154 Sb., jímž se stanoví organisační a jednací řád a poplatky soudních lékařských rad, a 4. vládní nařízení ze dne 18. července 1939, č. 187 Sl. z., o znalečném v trestním řízení soudním.
§ 22. Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Ing. Kopecký v. r.
Hála v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Franek v. r.
Dr. Clementis v. r.
Lichner v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
