K odborné justiční zkoušce (dále jen "zkouška") mohou býti připuštěni

Podmínkou připuštění ke zkoušce je, že kandidát vykonal nebo nejpozději do dne ústní zkoušky vykoná předepsanou právní praxi ( § 2).

Právní praxe předepsaná pro připuštění ke zkoušce je dvouletá a rozumí se jí

Jednotlivé druhy právní praxe uvedené v odstavci 1 se pro právní praxi předepsanou pro připuštění ke zkoušce navzájem započítávají.

Doba, po kterou nebyla právní praxe konána z důvodu nemoci, dovolené, vojenské služby za branné pohotovosti státu, povinného cvičení ve zbrani (cvičení služebního) nebo z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele, počítá se do předepsané právní praxe, pokud nepřesahuje celkem 6 měsíců․ Započtení další doby takto ospravedlněné nepřítomnosti až do výměry jednoho roku může povoliti ministerstvo spravedlnosti, a to pokud jde o úředníky (čekatele) v kategorii úředníků právní služby u finančních prokuratur v dohodě s ministerstvem financí.

Zkouškou se zjišťuje, zda kandidát vykazuje odborné vědomosti potřebné k vykonávání úřadu soudce z povolání, advokacie nebo úřadu notáře (veřejného notáře) v souladu se zásadami lidově demokratického zřízení.

Zkouška je písemná a ústní a koná se v jazyku českém nebo slovenském.

Pro výkon zkoušek se zřizují při ministerstvu spravedlnosti a při pověřenectvu spravedlnosti komise pro odborné justiční zkoušky (dále jen "komise").

Předsedu, jeho náměstky a další členy komise jmenuje ministr spravedlnosti na funkční období tří roků. Ministr spravedlnosti může odvolati členy komise i před uplynutím funkčního období, nekonají-li řádně své povinnosti nebo z jiných závažných důvodů.

O žádosti za připuštění ke zkoušce rozhoduje předseda komise.

Z rozhodnutí, kterým bylo odepřeno připuštění ke zkoušce, lze se do 15 dnů od jeho doručení odvolati k ministerstvu spravedlnosti.

Zkušební senát může uznati kandidáta při zkoušce způsobilým nebo nezpůsobilým.

Kandidát, který byl uznán nezpůsobilým, může se podrobiti opravné zkoušce.

Kandidát, který byl při opravné zkoušce dvakrát uznán nezpůsobilým, nesmí zkoušku již opakovat. V případech hodných zvláštního zřetele může ministr spravedlnosti povoliti výjimku, a to pokud jde o kandidáty z řad úředníků (čekatelů) právní služby u finančních prokuratur v dohodě s ministrem financí.

O zkoušce vykonané s úspěchem vydá se kandidátu vysvědčení.

Pokud dosavadní předpisy mluví o soudcovské zkoušce, jednotné soudcovské a advokátní zkoušce, advokátní zkoušce nebo o notářské zkoušce, rozumí se tím zkouška podle tohoto zákona.

Soudcovské zkoušky, jednotné soudcovské a advokátní zkoušky, advokátní zkoušky a notářské zkoušky vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné právní účinky jako zkouška podle tohoto zákona.

Do přípravné služby soudcovské lze přijmout uchazeče, který splňuje náležitosti předepsané všeobecně pro přijetí do státní služby, vykonal na tuzemské universitě právnická a státovědecká studia a s úspěchem složil předepsané státní zkoušky.

Ze zvláště závažných služebních důvodů může ministr spravedlnosti v jednotlivém případě prominouti odbornou způsobilost předepsanou v odstavci 1.

Čekatel v přípravné službě soudcovské může býti po úspěšném vykonání odborné justiční zkoušky ustanoven soudcem z povolání nebo konceptním úředníkem veřejné žaloby.

Podrobnější předpisy o přípravné službě soudcovské vydá ministr spravedlnosti nařízením.

nařízení ze dne 10. října 1854, č. 262 ř. z., jímž se vydávají nové zákonné předpisy o praxi politických a soudcovských úředníků a o praktických politických a soudcovských zkouškách, pokud upravuje zkoušky soudcovské, advokátní a notářské;

nařízení ze dne 11. října 1854, č. 264 ř. z., jímž se vydávají nové zákonné předpisy o praktické zkoušce požadované k výkonu advokacie a o praxi nutné pro připuštění k této zkoušce;

ustanovení § § 2 a 3 nařízení ze dne 11. října 1854, č. 266 ř. z., jímž se vydávají nové zákonné předpisy o praktické zkoušce požadované k výkonu notářství a o praxi nutné pro připuštění k této zkoušce;

ustanovení § 4, odst. 3, § § 8, 12, 13, § 14, odst. 1, a § 15 zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., jímž se vydávají předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a jednacím řádě soudů (zákon o soudní organisaci);

nařízení ze dne 1. listopadu 1900, č. 182 ř. z., o soudcovských zkouškách;

zákon ze dne 12. července 1913, č. 139 ř. z., o započtení jednotlivých vojenských služeb do doby soudcovské přípravné služby, soudní, notářské a advokátní praxe;

zákon ze dne 6. dubna 1920, č. 216 Sb., kterým se prozatímně a částečně mění ustanovení zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., o ustanovení soudců a přípravné službě soudcovské;

ustanovení § 37, odst. 2 a 3 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a n ěkterých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon);

ustanovení § 7 zákona ze dne 16. května 1946, č. 138 Sb., o úpravě některých otázek týkajících se notářství, pokud se vztahuje na praxi předepsanou pro připuštění k notářské zkoušce;

ustanovení § § 50 a 56 zákona ze dne 17. června 1942, č. 112 Sl. z., o organisaci soudů, úřadů veřejné obžaloby a soudní správy;

zákon ze dne 10. září 1942, č. 186 Sl. z., o jednotné soudcovské a advokátní zkoušce;

vládní nařízení ze dne 4. září 1942, č. 216 Sl. z., o jednotné soudcovské a advokátní zkoušce a jejím zkušebním řádu;

vládní nařízení ze dne 14. května 1943, č. 62 Sl. z., o členství v komisi pro jednotnou soudcovskou a advokátní zkoušku.