V této části se upravují nároky pojištěnců a pozůstalých, pokud pojištěnec byl pojištěn aspoň podle dvou z těchto zákonů:

Zákony v odstavci 1 uvedenými rozumějí se tyto zákony ve znění právních předpisů je pozměňujících a doplňujících.

Pro čekací dobu, zachování a obživnutí nároků a pro podmínky pro dobrovolné pokračování v pojištění se přihlíží ke všem započitatelným příspěvkovým dobám, získaným podle zákonů uvedených v § 1.

Při stanovení příspěvkové doby se počítá 91 příspěvkových dnů za 3 příspěvkové měsíce a naopak; ze zbytku se počítá vždy 30 příspěvkových dnů za 1 příspěvkový měsíc. Konečný zbytek kratší 30 příspěvkových dnů se počítá rovněž za celý příspěvkový měsíc; to však neplatí, jestliže by jen v důsledku tohoto přepočtení měla býti dokonána čekací doba. Příspěvkové doby, které se časově kryjí, počítají se toliko jednou, při čemž platí toto pořadí: pensijní pojištění, provisní pojištění, invalidní pojištění, pojištění osob samostatných.

Hlavním nositelem pojištění je ten nositel, u něhož je ve smyslu § 2 dokonána čekací doba. Je-li čekací doba takto dokonána u více nositelů pojištění, je hlavním nositelem ten z nich, u něhož pojištěnec získal v rozhodné době, určené podle odstavce 2, největší počet příspěvkových měsíců (§ 2, odst. 2). Je-li tento největší počet příspěvkových měsíců stejný u více nositelů pojištění, je hlavním nositelem poslední z nich.

Dobou rozhodnou pro určení hlavního nositele pojištění v případech odstavce 1, druhé věty jest započitatelná příspěvková doba, získaná na základě zaměstnání podrobeného pojistné povinnosti v posledních 60 kalendářních měsících, v nichž byl pojištěnec povinně pojištěn podle některého ze zákonů uvedených v § 1․ Byl-li pojištěnec povinně pojištěn v celkové době kratší 60 kalendářních měsíců, pak ve smyslu předchozí věty jest rozhodnou započitatelná příspěvková doba, získaná na základě zaměstnání podrobného pojistné povinnosti v tomto menším počtu kalendářních měsíců. Rozhodná započitatelná příspěvková doba se vyjádří v příspěvkových měsících podle zásady uvedené v § 2, odst. 2.

Není-li čekací doba ve smyslu § 2 dokonána u žádného z nositelů pojištění, je hlavním nositelem poslední z nich.

Poslední nositel, u něhož nastal pojistný případ v důsledku podnikového úrazu, je vždy nositelem hlavním, jestliže podle příslušných právních předpisů se u něho čekací doba při takovém pojistném případě považuje za dokonanou.

Dokonal-li pojištěnec čekací dobu pensijního pojištění již na základě samotného pensijního pojištění a byl-li v den výstupu z pensijního pojištění nositel v pensijním pojištění podle předchozích ustanovení nositelem hlavním, zůstává tento nositel hlavním nositelem po dobu, rovnající se délce ochranné lhůty počítané od tohoto výstupu, která by plynula ze samotného pensijního pojištění, i kdyby podle předchozích ustanovení měl býti hlavním nositelem jiný zúčastněný nositel.

Dokonal-li pojištěnec čekací dobu provisního pojištění již na základě samotného provisního pojištění a byl-li v den výstupu z provisního pojištění nositel provisního pojištění nositelem hlavním, zůstává tento nositel nositelem hlavním po dobu, rovnající se délce ochranné lhůty počítané od tohoto výstupu, která by plynula ze samotného provisního pojištění, i kdyby podle předchozích ustanovení měl býti hlavním nositelem nositel pojištění invalidního, nebo nositel pojištění osob samostatných. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby uvedené v čl. V, § 2 zákona o provisním pojištění.

Je-li hlavním nositelem nositel pensijního pojištění, stanoví se základní částka invalidního důchodu tak, že jedna šedesátina základní částky pensijního pojištění zmenšené o 420 K násobí se počtem započítatelných příspěvkových měsíců pensijního pojištění; základní částka nesmí však býti vyšší než základní částka pensijního pojištění zmenšená o 420 K a nižší než 1210 K.

Není-li nositel pensijního pojištění nositelem hlavním, stanoví se základní částka podle odstavce 1, avšak snižuje se o částku, rovnající se státnímu příspěvku.

Není-li nositel pensijního pojištění zúčastněn, náleží základní částka hlavního nositele pojištění.

Zvyšovací částky invalidního důchodu náležejí za všechny příspěvkové doby započitatelné podle § 2, odst. 1 ve výměře stanovené příslušnými zákony. Není-li nositel provisního pojištění nositelem hlavním, nenáležejí zvyšovací částky provisního pojištění za dobu nemoci a za dobu vojenské služby, za něž nebyly zaplaceny příspěvky [čl. I, § 24a) a čl. IV, § 2, odst. 2 zákona o provisním pojištění].

Za zvyšovací částky považuje se též zvýšení důchodu za zbytek převodní částky, vydané nositeli invalidního nebo provisního pojištění.

Je-li hlavním nositelem nositel invalidní pojištění, stanoví se věkový příplatek podle § 122b) zákona o invalidním pojištění s těmito změnami:

Je-li zúčastněný náhradní ústav nebo nositel pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah sloužících veřejné dopravě nositelem hlavním, zvyšuje se invalidní důchod, stanovený podle § § 5 a 6, o rozdíl mezi nárokem na důchod invalidní, plynoucím podle stanov ústavu ze samotného pensijního pojištění, a nárokem, jaký by tu byl, kdyby toto pojištění bylo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu. Není-li v samotném pensijním pojištění dokonána čekací doba, náleží invalidní důchod pouze ve výměře podle § § 5 a 6.

Není-li zúčastněný náhradní ústav nebo nositel pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah sloužících veřejné dopravě nositelem hlavním, zvyšuje se invalidní důchod, stanovený podle § § 5 a 6, o částku odpovídající případnému rozdílu převodní částky podle stanov tohoto ústavu a úhradového podílu Všeobecného pensijního ústavu podle stavu ke dni posledního výstupu z pensijního pojištění. Tato částka se stanoví podle početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu.

Dávky, stanovené podle předpisů platných pro hlavního nositele určitým poměrem k důchodu invalidnímu, vyměřují se pojištěncům, na něž se vztahuje toto nařízení, případně jejich pozůstalým, tímto poměrem z důchodu invalidního podle § § 5 až 7.

Dávky, stanovené podle předpisů platných pro hlavního nositele pevnými částkami, vyměřují se i pojištěncům, na něž se vztahuje toto nařízení, případně jejich pozůstalým, těmito pevnými částkami.

Z vyplácených důchodů invalidních uhrazují hlavnímu nositeli pojištění ostatní zúčastnění nositelé pojištění:

Není-li zúčastněný nositel pensijního pojištění nositelem hlavním, uhrazuje hlavnímu nositeli též

O úhradě důchodů, jejich zvýšení, jakož i jednorázových dávek stanovených určitým poměrem k důchodu invalidnímu (§ 8, odst. 1) platí ustanovení předchozích odstavců obdobně. Výbavné, pohřebné a odbytné při úmrtí pojištěnce před dokonáním čekací doby hradí však hlavní nositel pojištění celé ze svého.

Zvýšení dávky podle § 10 jde k tíži toho nositele, z jehož samotného pojištění by náležela nejvyšší dávka.

Způsob účtování určí ministerstvo sociální a zdravotní správy.

Vstoupí-li do pojištění důchodce, požívající důchodu invalidního nebo starobního od jiného nositele, a splní-li také podmínky pro přiznání důchodu u nového nositele, má důchodce nebo pozůstalí nárok pouze na zvyšovací částky z nového pojištění; pro tento nárok se nevyžaduje dokonání čekací doby v novém pojištění. O nároku, jakož i o jeho trvání a změnách rozhoduje a zvyšovací částky vyplácí tento nový nositel pojištění.

Činí-li úhrn zvyšovacích částek podle odstavce 1 méně než 25 K měsíčně, může nositel pojištění přiznati odbytné rovnající se úhradové jistině. Vyplacením odbytného zanikají veškeré nároky z tohoto pojištění.

Zanikne-li požitek důchodu, jakož i požitek zvyšovacích částek, poskytovaných podle odstavce 1, z jiného důvodu než úmrtím důchodce, jest při rozhodování o nároku v novém pojistném případě přihlédnouti i k příspěvkové době, za niž byly vypláceny zvyšovací částky podle odstavce 1.

Nárok na dávku jest uplatniti u hlavního nositele pojištění. Byl-li nárok na dávku uplatněn u jiného ze zúčastněných nositelů pojištění, jet tento nositel pojištění povinen zjistiti nositele hlavního. Zjištěnému hlavnímu nositeli pojištění postoupí nositel, u něhož byl nárok uplatněn, žádost o dávku se všemi doklady. Za den uplatnění nároku se však považuje den, kdy žádost byla podána.

Zúčastnění nositelé pojištění jsou povinni navzájem si oznámiti všechny potřebné údaje; rovněž žadatel a jeho zaměstnavatelé jsou povinni dáti žádané vysvětlení.

Hlavní nositel pojištění vydá žadateli jednak rozhodnutí o své příslušnosti, jednak rozhodnutí o nároku na dávku. Každé z těchto rozhodnutí jest doručiti samostatným výměrem. Vydání rozhodnutí o příslušnosti odpadá, byl-li hlavní nositel určen ve sporném řízení správním.

Do rozhodnutí o příslušnosti nositele pojištění může se žadatel do 15 dnů ode dne doručení odvolati k ministerstvu sociální a zdravotní správy. Odvolání jest podati u nositele pojištění, který rozhodnutí vydal. O opravných prostředcích proti rozhodnutí o nároku na dávku platí právní předpisy nositele pojištění, který toto rozhodnutí vydal.

Byl-li kromě odvolání podle odstavce 4, věty prvé podán též opravný prostředek proti rozhodnutí o nároku na dávku, budiž řízení o tomto opravném prostředku přerušeno až do pravoplatného rozhodnutí o odvolání. Bylo-li podáno pouze odvolání, počíná lhůta k podání opravného prostředku proti rozhodnutí o nároku na dávku dnem doručení rozhodnutí o odvolání.

O podání opravných prostředků uvědomí hlavní nositel pojištění ostatní zúčastněné nositele.

Je-li dřívějším nositelem pojištění Všeobecný pensijní ústav, jest převodní částkou úhradový podíl za nároky přestupujícího pojištěnce.

Je-li dřívějším nositelem pojištění náhradní ústav nebo nositel pojištění zaměstnanců soukromých drah sloužících veřejné dopravě, jest převodní částkou prémiová reserva za nároky přestupujícího pojištěnce po případné srážce splátek, které dluhoval pojištěnec ústavu v době výstupu. Prémiová reserva podle předešlé věty se skládá z úhradového podílu Všeobecného pensijního ústavu za nároky, které by byl pojištěnec získal, kdyby byl býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu po celou příspěvkovou dobu započitatelnou podle § § 12 až 14 zákona o pensijním pojištění, a z doplňku za zbývající nároky.

Pro stanovení výše převodní částky platí předpisy čl. II, III, VII a VIII vládního nařízení ze dne 16. ledna 1931, č. 10 Sb., a vládního nařízení ze dne 10. ledna 1939, č. 3 Sb.

Zároveň s převodní částkou odevzdá dřívější nositel pojištění novému nositeli pojištění prémiovou reservu případného pojištění pevného zvýšení dávek za rozdíl podle § 21, odst. 4, po případě dosud nepoužitý tento rozdíl. Bylo-li v době výstupu v platnosti připojištění a připouštějí-li to jeho podmínky, odevzdá též prémiovou reservu připojištění.

Převodní částka a částky podle odstavce 4 se úročí 5 % počínajíc dnem vzniku povinnosti k převodu.

Povinnost k převodu vzniká dnem počátku pojištění u nového nositele (dnem přestupu), jestliže v tento den má pojištěnec zachovány nároky z pojištění (§ 2); požívá-li však přestouplý zaměstnanec invalidního důchodu, vzniká tato povinnost dnem zastavení důchodu v důsledku opětného nabytí způsobilosti k výkonu povolání. Jinak platí obdobně ustanovení § 14, odst. 1 a 2.

Nemá-li pojištěnec v den přestupu zachovány nároky z pojištění, vzniká povinnost k převodu:

Jinak vzniká povinnost k převodu dnem, kdy pojištěnec získal u dalších nositelů pojištění (zaopatření) nových 60 příspěvkových měsíců.

Přerušení se počítá od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k zániku pojištění.

Do přerušení podle odstavce 2 se nepočítají kalendářní měsíce, ve kterých

Vzniku povinnosti k převodu není na újmu, byl-li pojištěnec v mezidobí pojištěn podle jiného ze zákonů uvedených v § 1.

Vznikem povinnosti k převodu zanikají veškeré nároky vůči nositeli pojištění, který je povinen převodní částku vydati.

Nový nositel pojištění jest povinen oznámiti předcházejícímu nositeli pojištění opětný vstup zaměstnance do pojištění do 4 týdnů ode dne přihlášení. Ručí za škody vzniklé ze zaviněného opominutí.

Dřívější nositel pojištění je povinen odevzdati převodní částku během tří měsíců po tom, kdy ho došlo oznámení o přestupu, a sděliti zároveň veškeré skutečnosti rozhodné pro dosavadní pojištění a pro převod.

Vznikla-li povinnost k převodu, jest nový nositel pojištění povinen přijmouti převodní částku.

Pojištěnec nabude vůči novému nositeli pojištění podle jeho stanov nároků, které se určí při použití početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu s ohledem na celkovou příspěvkovou dobu dosud započítanou a průběh dosavadního pojištění, služební požitky započitatelné u nového nositele pojištění a jeho pojišťovací podmínky.

Nestačí-li převodní částka k započtení podle odstavce 2, má pojištěnec právo doplniti ji na potřebnou výši. Toto právo musí pojištěnec uplatniti do šesti měsíců poté, kdy byl vyrozuměn o uskutečněném převodu a o výši doplatku. Jinak se zkrátí přiměřené nároky s tím omezením, že nastane-li pojistný případ, má pojištěnec nebo jeho oprávnění pozůstalí vždy nárok nejméně na dávky, které by příslušely, kdyby celé pojištění bylo bývalo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu.

Převyšuje-li převodní částka částku potřebnou k započtení podle odstavce 2, jest rozdílu použíti k pojištění pevného zvýšení důchodu invalidního (starobního) a ostatních dávek v poměru a za podmínek § § 17 až 38 zákona o pensijním pojištění, resp. jim odpovídajících ustanovení stanov na podkladě zvláštních sazeb, jež vyžadují schválení ministerstva sociální a zdravotní správy. Toto pojištění je přípustno jen, činí-li pojištěné zvýšení důchodu invalidního (starobního) nejméně 200 K ročně. Nestačí-li rozdíl ani k pojištění pevného zvýšení důchodu invalidního (starobního) o 200 K ročně, jest jej vydati pojištěnci.

Přestoupí-li zaměstnanec, aniž byl přeložen do výslužby s odpočivnými (zaopatřovacími) platy nebo s odbytným, ze služby vyňaté z pojistné povinnosti pensijního pojištění podle § 2, č. 4 a 5 zákona o pensijním pojištění nebo ze služby uvedené v § 5, písm. b) zákona o invalidním pojištění, ve které byl podle § 6, písm. a) tohoto zákona vyňat z pojistné povinnosti invalidního pojištění, do pojištění podle některého ze zákonů uvedených v § 1, je zaměstnavatel povinen vydati Všeobecnému pensijnímu ústavu úhrn pojistného, které by byl povinen za zaměstnanec odváděti, kdyby tento byl po celou dobu této služby povinně pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu. Přestoupí-li však zaměstnanec do pojištění u náhradního ústavu nebo u nositele pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah sloužících veřejné dopravě, zaplatí zaměstnavatel úhrn pojistného podle předchozí věty tomuto nositeli pojištění. K době zaměstnání přede dnem účinnosti zákona o pensijním pojištění se nepřihlíží. Přeložení do výslužby ve smyslu první věty staví se na roveň ukončení služebního poměru bez újmy nároků na odpočivné (zaopatřovací) platy.

Přijal-li zaměstnavatel za zaměstnance částky podle § 25, jest v případech odstavce 1 povinen vrátit je nositeli pojištění, který mu je vydal. Vydal-li mu však tyto částky nositel pensijního pojištění a přestoupil-li zaměstnanec opět do pensijního pojištění, odevzdá zaměstnavatel tyto částky novému nositeli pensijního pojištění. Uplatnil-li zaměstnanec právo na doplnění těchto částek na výši potřebnou k započtení celé doby, je zaměstnavatel povinen zároveň s částkami podle první věty vydati příslušnému nositeli pojištění pojistně matematickou hodnotu částky na tento doplatek zaměstnancem zaplacené.

Nositel pojištění, u něhož jest zaměstnanec pojištěn po prvé po výstupu ze služby vyňaté z pojistné povinnosti, jest povinen vyzvati zaměstnavatele k vydání částek podle předchozích odstavců příslušnému nositeli pojištění a uvědomiti o tom tohoto nositele.

Zaměstnavatel jest povinen vydati částky podle předchozích odstavců do tří měsíců ode dne, kdy byl k tomu vyzván, s 5 %ním úrokem ode dne vzniku povinnosti k jejich zaplacení (§ 27). Zároveň jest zaměstnavatel povinen oznámiti okolnosti rozhodné pro výši těchto částek a osobní data zaměstnancova.

Částky vydané podle předchozích odstavců považují se za pojistné zaplacené včas. Doba, za kterou byly vydány, klade se na roveň příspěvkové době získané v povinném pojištění u nositele pojištění, jemuž byly vydány.

Povinnosti k vydání částek podle předchozích odstavců není v případech, ve kterých podle dosavadních předpisů bylo vyloučeno vydání převodní částky. Byl-li ve vyňaté službě podle předpisů pro ni platných uplatněn nárok na vrácení pensijních příspěvků, není povinnosti k vydání pojistného podle odstavce 1, bez újmy povinnosti stanovené v odstavci 2 a v § 36, odst. 1.

Ustanovení odstavců 1, 2, 4 až 6 vztahují se i na případy, kde zaměstnanec vstoupí do zaměstnání na území Německé říše mimo Protektorát Čechy a Morava, zakládajícího tam pojistnou povinnost důchodového pojištění, a získá na základě tohoto zaměstnání aspoň 12 příspěvkových měsíců.

Přestoupí-li pojištěnec, který byl pojištěn podle zákona o invalidním pojištění a nepožívá důchodu invalidního nebo starobního, do služby uvedené v § 5, písm. b) zákona o invalidním pojištění, ve které jest podle § 6, písm. a) tohoto zákona vyňat z pojistné povinnosti invalidního pojištění, nebo do služby vyňaté podle § 2, č. 4 a 5 zákona o pensijním pojištění z pojistné povinnosti pensijního pojištění, jest Úřední sociální pojišťovna povinna vydati zaměstnavateli pojistné odpovídající započitatelné době příspěvkové. Ustanovení § 18, odst. 4 platí zde obdobně.

Přestoupí-li pojištěnec, který byl pojištěn podle zákona o pensijním pojištění a nepožívá důchodu invalidního nebo starobního, do služby uvedené v § 5, písm. b) zákona o invalidním pojištění, ve které jest podle § 6, písm. a) tohoto zákona vyňat z pojistné povinnosti invalidního pojištění, nebo do služby vyňaté podle § 2, č. 4 a 5 zákona o pensijním pojištění z pojistné povinnosti pensijního pojištění, jest poslední nositel pensijního pojištění povinen vydati zaměstnavateli pojistné Všeobecného pensijního ústavu, odpovídající započitatelné době příspěvkové. Při tom jest odečísti částky vrácené pojištěnci na prémiích. Ustanovení § 18, odst. 4 platí zde obdobně. Byl-li posledním nositelem pojištění náhradní ústav nebo nositel pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah sloužících veřejné dopravě, jest kromě částek, uvedených v předchozích větách, vydati rozdíl mezi převodní částkou podle stanov tohoto ústavu a úhradovým podílem Všeobecného pensijního ústavu.

Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro přestupy osob dříve pojištěných podle zákona o provisním pojištění nebo podle zákona o pojištění osob samostatných. Ústřední bratrská pokladna vydá však zaměstnavateli za příspěvkovou dobu získanou v provisním pojištění placením pojistného do 30. září 1924 pojistné invalidního pojištění ve třídě Aa, za příspěvkovou dobu od 1. října 1924 do 29. února 1940 pojistné invalidního pojištění ve třídě D a za příspěvkovou dobu od 1. března 1940 pojistné invalidního pojištění ve třídě F. Za příspěvkovou dobu získanou podle čl. V, § 2 zákona o provisním pojištění vydá Ústřední bratrská pokladna pojistné invalidního pojištění podle tříd, ve kterých byla tato doba získána. Za příspěvkovou dobu získanou převodem vydá Ústřední bratrská pokladna přijatou převodní částku (prémiovou reservu). Ustanovení § 13 platí zde obdobně.

Částky podle předchozích ustanovení jest vydati do 3 měsíců ode dne, kdy byl příslušný nositel pojištění zaměstnavatelem k tomu vyzván, s 5 %ním úrokem ode dne vzniku povinnosti k jejich vydání (§ 29). Zároveň jest oznámiti okolnosti rozhodné pro výši těchto částek a osobní data pojištěncova.

Pojištěnec je povinen oznámiti nositeli pojištění, u něhož jest po výstupu ze služby vyňaté z pojistné povinnosti po prvé pojištěn, údaje o předchozím svém zaměstnání. Totéž platí obdobně pro zaměstnance přestouplého do služby vyňaté z pojistné povinnosti.

Zaměstnanec, na nějž se vztahuje ustanovení § 24, odst. 7, je povinen oznámiti a prokázati zaměstnavateli uvedenému v § 24, odst. 1, v jehož službách byl vyňat z pojistné povinnosti, okolnosti rozhodné pro vznik povinnosti k vydání částek podle § 24.

Povinnost k vydání částek podle § 24 vzniká:

Jinak vzniká tato povinnost dnem, kdy pojištěnec získal u dalších nositelů pojištění nových 60 příspěvkových měsíců.

U osob požívajících odpočivných (zaopatřovacích) platů, vzniká povinnost k vydání částek podle § 24 toliko v případě zániku nároků na tyto platy, a to nejdříve dnem tohoto zániku. Doba požívání uvedených platů se nepočítá do doby přerušení podle odstavce 1. Jinak platí obdobně ustanovení § 14, odst. 1 a 2.

Vystoupí-li zaměstnanec ze služeb uvedených v § 24, odst. 1, aniž byl přeložen do výslužby s odpočivnými (zaopatřovacími) platy nebo odbytným, a nepřestoupí-li do pojištění podle některého ze zákonů uvedených v § 1 nebo do obdobného pojištění na území Německé říše mimo Protektorát Čechy a Morava, ani do služby z pojistné povinnosti vyňaté, má právo přihlásiti se do 30 měsíců od výstupu k dobrovolnému pojištění u Všeobecného pensijního ústavu. Všeobecný pensijní ústav je povinen přijmouti takového zaměstnance do pojištění, a to tak, jako by šlo o dobrovolné pokračování v pojištění navazující na povinné pojištění za dobu uvedenou v § 24, odst. 5.

Povinnost k vydání částek podle § 24 vzniká v těchto případech teprve po uplynutí třiceti příspěvkových měsíců získaných v dobrovolném pojištění podle odstavce 1, nebo nastane-li před touto dobou pojistný případ. Úrok podle § 24, odst. 4 počítá se však ode dne počátku dobrovolného pojištění podle odstavce 1.

Ostatní ustanovení části třetí platí přiměřeně i zde.

Fond pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců protektorátních drah (hlavní oddělení) a Fond pro invalidní a starobní pojištění poštovních zaměstnanců považují se při provádění tohoto nařízení za nositele invalidního pojištění. Ustanovení prvé části tohoto nařízení se při tom použije s těmito změnami a doplňky:

Ustanovení odstavce 1 platí též v případech, kde jsou zúčastněni pouze nositelé invalidního pojištění.

Fondy uvedené v odstavci 1 jsou povinny oznamovati každoročně Ústřední sociální pojišťovně přijetí svých členů na tiskopisech, vydaných Ústřední sociální pojišťovnou.

Ustanovení první části tohoto nařízení a ustanovení § 32 se vztahují i na přestupy, k nimž došlo před počátkem účinnosti tohoto nařízení, avšak po 31. prosinci 1928, pokud před 1. březnem 1940 nenastal pojistný případ. Ostatní ustanovení tohoto nařízení vztahují se i na přestupy nastalé po 29. únoru 1940 s výjimkou ustanovení § 24, odst. 7, které se vztahuje i na přestupy nastalé po 30. září 1938.

Byla-li vydána převodní částka podle právních předpisů platných před účinností tohoto nařízení a nastal-li pojistný případ po 29. únoru 1940, zůstává převodní částka u nositele pojištění, který ji přijal. Nároky pojištěnce se posuzují podle předpisů tohoto nařízení s tím, že nositel pojištění, který převodní částku vydal, jest zbaven povinnosti hraditi hlavnímu nositeli pojištění částky, které by na něho jinak připadaly za dobu, za kterou byla převodní částka vydána. Zmíněná povinnost přechází na nositele, který převodní částku přijal. Výměry vydané nositeli pensijního pojištění o použití převodních částek podle vládního nařízení ze dne 30. června 1937, č. 173 Sb., se dnem účinnosti tohoto nařízení zrušují.

Je-li však v případech odstavce 2 hlavním nositelem pojištění, který převodní částku vydal, zruší se všechny provedené převody při přestupech nastalých mezi nositeli pojištění po 31. prosinci 1928.

Ustanovení § 24, odst. 2 platí i pro převodní částky (prémiové reservy), které zaměstnavatel za zaměstnance přijal.

Vydá-li podle § 25 nositel pojištění zaměstnavateli pojistné za pojištěnce, za kterého mu byla převedena převodní částka (prémiová reserva), které dosud nepoužil k započtení, vydá také tuto částku s 5 %ním úrokem ode dne uvedeného v § 25, odst. 4.