Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

98/1942 Sb. znění účinné od 1. 4. 1942 do 30. 9. 1948

98

 

Vládní nařízení

ze dne 30. března 1942

o vybudování důchodového pojištění dělníků.

 

Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle § 1, odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940 (Věstn. ř. prot. str. 604), kterým se prodlužují a mění některá ustanovení ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938 (č. 330 Sb.) ve znění nařízení ze dne 27. února 1942 (Věstn. ř. prot. str. 42):

Čl. I.

Zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících - dále "zákon" - se mění takto:

1.

V § 7, odst. 2 vypouští se poslední věta.

 

2.

§ 106 zní:

Ústřední sociální pojišťovna je povinna poskytovati:

a)

důchod invalidní,

b)

důchod starobní,

c)

důchod vdovský a vdovecký,

d)

důchod sirotčí,

e)

výbavné,

f)

odbytné.

 

3.

§ 107 zní:

(1) K nabytí nároku na dávky uvedené v § 106 je potřebí, aby

a)

byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky,

b)

u dávek vyjmenovaných v § 106, písm. a) až e) a u odbytného v případě § 121, odst. 2, uplynula čekací doba, než nastal pojistný případ.

(2) Čekací doba činí u dávek uvedených v § 106, písm. a), c) až f) dvěstěpadesát příspěvkových týdnů (§ 108); získal-li však pojištěnec do konce kalendářního roku, v němž dokonal čtyřicátýpátý rok svého věku, stopadesát příspěvkových týdnů, pokládá se čekací doba za dokončenou.

(3) Pro nárok na starobní důchod činí čekací doba 750

příspěvkových týdnů; čekací doba pokládá se však za splněnu,

bylo-li získáno při dokonání šedesátéhopátého roku života v době

od

1.

ledna

1943

do

31.

prosince

1943 ...................... 400

"

1.

"

1944

"

"

"

1944 ...................... 450

"

1.

"

1945

"

"

"

1945 ...................... 500

"

1.

"

1946

"

"

"

1946 ...................... 550

"

1.

"

1947

"

"

"

1947 ...................... 600

"

1.

"

1948

"

"

"

1948 ...................... 650

"

1.

"

1949

"

"

"

1949 ...................... 700

"

1.

"

1950 ........................................... 750

příspěvkových týdnů.

 

4.

§ 108a) zní:

Za příspěvkovou dobu započitatelnou podle § 108 se považuje i doba zákonité presenční služby a dvanáctinedělního vojenského výcviku v bývalé Československé republice u osob, které již dříve podle tohoto zákona byly pojištěny nebo které během 12 měsíců po návratu z presenční služby nebo z dvanáctinedělního vojenského výcviku do tohoto pojištění vstoupily․ Za tyto doby poskytuje se zvyšovací částka za každý týden K 1.30 ročně.

 

5.

§ 111 zní:

(1) Invalidní důchod se skládá z částky základní a z částek zvyšovacích, dále, jsou-li splněny podmínky, i z věkového příplatku a příplatku na dítě.

(2) Základní částka činí ve všech třídách 1.560 K ročně.

(3) Zvyšovací částky činí za každý týden získaný

ve

třídě

I. ......................... K -.80

ročně,

"

"

II. ......................... K 1.40

"

"

"

III. ......................... K 2.-

"

"

"

IV. ......................... K 2.60

"

"

"

V. ......................... K 3.20

"

"

"

VI. ......................... K 3.80

"

"

"

VII. ......................... K 4.40

"

"

"

VIII. ......................... K 5.-

"

(4) Zvyšovací částky činí za každý týden získaný

ve

třídě

Aa ............................ K 1.30

ročně

"

"

Ab (A) ........................ K 1.85

"

"

"

B ............................ K 2.40

"

"

"

C ............................ K 2.95

"

"

"

D, E a F ...................... K 3.50

"

Za týdny, za které bylo splatné pojistné podle čl. III, § 4, odst. 1, písm. c) vl. nař. č. 112/1934 Sb. ve třídě Ab, vyměřuje se zvyšovací částka ročně K 1.30; za týdny, za které bylo podle

uvedeného ustanovení splatno pojistné ve třídě Aa, zvyšovací částka nepřísluší.

(5) Bylo-li získáno celkem méně než pět set započitatelných příspěvkových týdnů, doplní se při vypočítávání zvyšovacích částek příspěvkové týdny chybějící do tohoto počtu z třídy I.

(6) Zvyšovací částky a věkový příplatek činí nejméně dohromady 720 K ročně.

 

6.

§ 112 zní:

(1) Pojištěnci přísluší beze zřetele na invaliditu starobní důchod ve výši invalidního důchodu, dokonal-li šedesátý pátý rok věku, splnil-li čekací dobu podle § 107, odst. 3 a nepožívá-li invalidního důchodu.

(2) Požitek starobního důchodu počíná dnem splnění podmínek uvedených v odstavci 1; požívá-li však pojištěnec nemocenského, počíná požitek důchodu po uplynutí doby, po kterou mu náleželo nemocenské.

(3) Požitek důchodu končí smrtí oprávněné osoby.

 

7.

§ 113 zní:

(1) Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se za každé dítě (§ 118) až do dokonaného osmnáctého roku života o příplatek na dítě, pokud důchodce o ně pečuje.

(2) Příplatek na dítě činí za prvé dvě děti po 900 K, za každé další dítě 1.200 K ročně. Zvýšený příplatek na dítě poskytuje se nadále za dotčené dítě, i kdyby počet dětí, za které se příplatek vyplácí, klesl pod tři.

(3) Je-li více oprávněných, poskytuje se dětský příplatek za totéž dítě jenom jednou, a to onomu, kdo dítě převážně vyživuje.

(4) Požívá-li dítě sirotčího důchodu podle tohoto nebo jiného zákona o veřejnoprávním pojištění nebo z veřejných prostředků, poskytne se příplatek na dítě jen potud, pokud je vyšší než sirotčí důchod.

 

8.

§ 116 zní:

(1) U vdovského a vdoveckého důchodu činí základní částka 1.320 K ročně.

(2) Na zvyšovacích částkách a věkovém příplatku se poskytuje při vdovském a vdoveckém důchodu polovina zvyšovacích částek a věkového příplatku invalidního nebo starobního důchodu, jehož zemřelý pojištěnec požíval nebo na nějž měl nárok.

 

9.

V § 118, odst. 1, 2 a 3 nahrazuje se slovo "sedmnácti" na všech místech slovem "osmnácti".

 

10.

V § 119 nahrazuje se slovo "sedmnáctým" slovem "osmnáctým".

 

11.

Za § 119 se vsune § 119a) tohoto znění:

§ 119a).

 

(1) U sirotčího důchodu činí základní částka 840 K ročně.

(2) Na zvyšovacích částkách a věkovém příplatku se poskytují při sirotčím důchodu za každého sirotka čtyři desetiny zvyšovacích částek a věkového příplatku invalidního nebo starobního důchodu, jehož zemřelý pojištěnec požíval nebo na nějž měl nárok.

(3) Má-li dítě (§ 118) nárok na několik sirotčích důchodů podle tohoto zákona, přísluší mu jen nejvyšší z nich.

 

12.

§ 120 zní:

Důchody pozůstalých [bez zvýšení podle § 120a)] nesmí býti dohromady vyšší než důchod včetně dětského příplatku na všechny děti, které mají nárok na sirotčí důchod, avšak bez zvýšení podle § 120a), jehož zemřelý v době smrti požíval nebo na nějž měl nárok, jinak se důchody pozůstalých krátí poměrně podle své výše. Pro každé později narozené dítě zvyšuje se nejvyšší částka o příplatek na dítě. Odpadne-li někdo z pozůstalých, zvyšují se důchody pozůstalých až do přípustné nejvyšší částky.

 

13.

§ 121 se mění takto:

Odstavec 2 zní:

(2) Zemře-li pojištěnec po uplynutí čekací doby nebo zemře-li důchodce, který požívá invalidního nebo starobního důchodu, a není-li nároku na výplatu vdovského (vdoveckého) důchodu nebo důchodu ve výši vdovského důchodu podle § 117 a), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši jednoročního důchodu, kterého zemřelý požíval nebo na který měl nárok, zmenšeného o příplatek na dítě, o případné zvýšení podle § 120 a) a o částku 900 K, nejméně však ve výši uvedené v odstavci 1. Napadne-li vdovský důchod v době dvou let od úmrtí pojištěncova (důchodcova), srazí se z vdovského důchodu tolik čtyřiadvacetin vyplaceného odbytného, kolik měsíců zbývá ode dne nápadu vdovského důchodu do dvou let od smrti manželovy. Jsou-li vdovský důchod a odbytné přiznávány zároveň, avšak vdovský důchod napadne od okamžiku pozdějšího než ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova), přísluší na odbytném jen tolik čtyřiadvacetin celého odbytného, kolik měsíců uplynulo ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova) do dne nápadu vdovského důchodu.

V odstavci 3, 4 a 5 se nahrazuje slovo "sedmnácti" slovem "osmnácti".

V odstavci 5 odpadají slova "bez protektorátního příspěvku".

 

14.

V § 122 b), odstavec 5 se na místo § 120 uvede § 119 a).

 

15.

§ 123 zní:

Základní částku u všech důchodů hradí Protektorát. Ministr hospodářství a práce a ministr financí určí bližší o placení.

 

16.

V § 124 vypouští se v obou větách slova "a protektorátního příspěvku".

 

17.

§ 126 zní:

(1) Napadl-li podle tohoto zákona některý z důchodů uvedených v § 106, písm. a) až c) osobě, která požívá též důchodu podle jiného zákona o sociálním pojištění, nebo důchodu (odpočivného, zaopatřovacího požitku) ze zaměstnání vyňatého z pojistné povinnosti podle § 6, písm. a) tohoto zákona, má tato osoba jen nárok na polovinu důchodu podle tohoto zákona bez příplatku na dítě, při souběhu s úrazovým důchodem také na příplatek na dítě; druhá polovina odpočívá až do výše konkurujícího cizího důchodu. Zvyšovací částky připadající na dobu dobrovolného pokračování invalidního a starobního pojištění poskytují se však plně.

(2) Důchod invalidní nebo starobní podle tohoto zákona se nekrátí, nepřevyšuje-li úhrn konkurujících důchodů bez příplatku na dítě 6.000 K ročně. Totéž platí obdobně o vdovském nebo vdoveckém důchodu, nepřevyšuje-li úhrn konkurujících důchodů 3.600 K ročně. Přesahuje-li úhrn konkurujících důchodů uvedenou hranici, krátí se důchod podle tohoto zákona nejvýše o převyšující částku, při čemž důchod krácený podle tohoto zákona nesmí klesnouti pod polovinu.

(3) Nevyplácí-li se plný důchod, krátí se základní částka stejným poměrem.

(4) Při souběhu nároků na invalidní nebo starobní důchod a na vdovský nebo vdovecký důchod podle tohoto zákona obdrží oprávněná osoba vyšší důchod a z nižšího důchodu polovinu.

 

18.

Za § 134 se vsune § 134 a) tohoto znění:

§ 134 a).

 

(1) Důchod odpočívá, pokud oprávněný tuzemec se zdržuje v cizině a opomine sděliti nositeli pojištění místo svého pobytu. Prokáže-li oprávněný, že opominul bez svého zavinění učiniti sdělení, obživne opět důchod potud, pokud není promlčen [§ 131 a)].

(2) Důchod odpočívá, pokud oprávněný cizinec

1.

se dobrovolně obyčejně zdržuje v cizině,

2.

byl vykázán z říšského území pro odsouzení v trestním řízení.

(3) Základní částka se neposkytuje:

1.

při důchodech placených do ciziny,

2.

při důchodech pozůstalých po cizinci, kteří se v době jeho úmrtí nezdržovali obyčejně v tuzemsku.

Ministr hospodářství a práce může povoliti výjimky.

 

19.

§ 135 se doplňuje novým odstavcem 3 tohoto znění:

(3) Vyhne-li se oprávněný bezdůvodně dodatečnému vyšetření nebo pozorování, může mu býti důchod na čas zcela nebo částečně odňat, byl-li upozorněn na tento následek.

 

20.

V § 154, odst. 2 vypouštějí se v obou větách slova "a protektorátního příspěvku".

 

21.

V § 157 se nahrazují slova "protektorátního příspěvku" slovy "základní částky".

 

22.

§ 253 se vypouští.

Čl. II.

Ustanovení přechodná a závěrečná. (§ 1-7)

§ 1.

(1)

Důchody, které napadly v době před 1. dubnem 1942, zvyšují se, počínajíc dubnovou splátkou 1942, takto: invalidní a starobní důchody o 1/5, vdovské (vdovecké) důchody o 1/3, sirotčí důchody pro jednostranně osiřelé děti o 3/4 a pro oboustranně osiřelé děti o 1/12. Toto zvýšení hradí nositel pojištění. Toto zvýšení může býti vyplaceno také v dílčích částkách najednou za několik měsíců. Proti výměře není přípustný žádný opravný prostředek.

(2)

K důchodům uvedeným v předešlém odstavci přispívá Protektorát Ústřední sociální pojišťovně částkami vyznačenými v § 123 zák. č. 221/1924 Sb., ve znění vl. nař. č. 315/1941 Sb.

§ 2.

Příplatky na děti a sirotčí důchody, které měly býti vypláceny podle dosavadních předpisů jen až do dokonaného 17. roku života, poskytují se až do dokonaného 18. roku života dítěte, bude-li 18. rok života dokonán teprve po 31. březnu 1942. Byly-li tyto dávky pro dokonání 17. roku života zastaveny již před 1. dubnem 1942, budou k návrhu oprávněné osoby, který musí býti podán do 31. března 1943, dále vypláceny, byl-li 18. rok života dokonán po 31. březnu 1942.

§ 3.

(1)

Na důchody krácené podle § 126, odst. 1 a 2 zákona v dosavadním znění použije se na návrh příslušných nových právních předpisů, bude-li návrh oprávněnou osobou podán do 31. března 1943.

(2)

Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně také pro přiznání poloviny nižšího důchodu podle § 126, odst. 4.

§ 4.

Osoby, které si zachovávají 1. dubna 1942 své nároky placením uznávacího poplatku, mohou nadále jen dobrovolně pokračovati v invalidním a starobním pojištění, a to v kterékoli třídě. Jednou zvolená třída pro dobrovolné pokračování v pojištění nesmí býti měněna. Nárok na dobrovolné pokračování v pojištění musí - jinak by zanikl - býti uplatněn nejpozději do 31. března 1943. Čekací doba pokládá se u těchto osob i nadále za splněnu.

§ 5.

Osobám, které až do 31. března 1942 získaly nejméně 150 příspěvkových týdnů a jejichž nároky k tomuto dni jsou zachovány, může býti v invalidním a starobním pojištění také dodatečně započtena doba až do 250 týdnů, požádají-li o to do 30. září 1942 a zapraví-li příslušné pojistné s úroky do 6 měsíců po učiněné přihlášce.

§ 6.

Bude-li důchod opětně přiznán osobě, která požívala již před 1. dubnem 1942 důchodu, nesmí nově přiznaný důchod býti nižší než naposled pobíraný důchod, pokud mezitím nenastaly nové okolnosti, které by měly za následek vyměření nižšího důchodu.

§ 7.

(1)

Toto nařízení nabývá účinnosti 1. dubna 1942 s výjimkou ustanovení čl. I, bod 1, 3 a 6, která nabývají účinnosti 1. ledna 1943. Použije se ho na všechny případy, ve kterých dávka napadne po 31. březnu 1942.

(2)

Čekací doba pro nároky na dávky pozůstalých po pojištěnci, který zemřel před 1. lednem 1943, posuzuje se podle právních předpisů platných ke dni úmrtí pojištěncova. Pro nároky pozůstalých po důchodcích považuje se čekací doba v každém případě za splněnu.

(3)

Dosavadní právní předpisy pozbývají, pokud odporují tomuto nařízení, účinnosti.

(4)

Toto nařízení provede ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem financí.

Státní president:

Dr. Hácha v. r.

 

Předseda vlády:

Dr. Krejčí v. r.

 

Ministr hospodářství a práce:

Dr. Bertsch v. r.

 

Ministr financí:

Dr. Kalfus v. r.