22/1959 Sb. znění účinné od 1. 5. 1959 do 31. 12. 1966

Nařízení ministra financí ze dne 10. dubna 1959 o soudních poplatcích

Ministr financí nařizuje v dohodě s ministrem spravedlnosti podle § 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 a § 6 zákona č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon"):

§ 1

Předměty a sazby soudních poplatků (dále jen "poplatky"), vybíraných na základě zákona o soudních poplatcích č. 173/1950 Sb. ve znění zákona č. 10/1959 Sb., jsou uvedeny v připojeném sazebníku, který je součástí tohoto nařízení.

§ 2

(1)	Pro určení hodnoty předmětu řízení ( § 3 odst. 2 zákona) je rozhodnou běžná cena v místě a čase, kde a kdy bylo řízení zahájeno.
(2)	K příslušenství se při výpočtu ceny nepřihlíží․

§ 3

(1)	Kolkovými známkami se platí, není-li stanoveno jinak, poplatky nepřevyšující 400 Kčs.
(2)	Nedoplatek do 400 Kčs u poplatku převyšujícího 400 Kčs může být zaplacen kolkovými známkami, dal-li k tomu soud souhlas.
(3)	Kolkové známky (oba díly) se nalepují na písemné podání, popřípadě na soudní protokol nebo na vyhotovení písemné výzvy soudu. Platí-li se poplatek za doklad (výpis, duplikát, ověření, vysvědčení apod.) vydaný soudem (prokuraturou), nalepí se horní díl kolkové známky na doklad a její spodní díl na písemné podání, popřípadě na soudní protokol nebo na záznam o provedeném úkonu (v příslušném rejstříku) nebo na vyhotovení písemné výzvy soudu (prokuratury); při úkonech, o nichž se nevede evidence (ověřování opisů apod.), nalepují se oba díly kolkové známky na doklad.
(4)	Kolkové známky (oba díly) znehodnotí soud (prokuratura) otiskem kulatého úředního razítka.

§ 4

(1)

Na účet soudu, za jehož činnost se poplatky vybírají, se platí

a)	poplatky převyšující 400 Kčs a
b)	poplatky, které je povinen zaplatit odpůrce navrhovatele (žalobce) osvobozeného od poplatku. Soud může však tomuto poplatníkovi uložit, aby poplatek nepřevyšující 400 Kčs zaplatil kolkovými známkami.

(2)

Způsob zaplacení poplatku, který se vymáhá exekučně, jakož i poplatku z exekuční likvidace určí soud.