Národní podniky průmyslové (dále jen "národní podniky") podle tohoto zákona jsou národní podniky v oboru ministerstev průmyslu, výživy, informací a osvěty a zdravotnictví.

Ministři průmyslu, výživy, informací a osvěty a zdravotnictví jsou pro národní podniky z oboru svého ministerstva věcně příslušnými ministry podle tohoto zákona.

Národní podniky zřizuje věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí z majetku, kterého stát nabyl znárodněním, konfiskací nebo jiným způsobem, z prostředků Fondu znárodněného hospodářství nebo z jiného národního majetku. Takový majetek může věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí též začlenit do národního podniku již zřízeného. Spadá-li takový majetek do působnosti jiného ministra, činí tato opatření věcně příslušný ministr s ním v dohodě.

Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí může zřídit národní podnik z majetku, který patří právnickým osobám, jejichž kapitálovými účastníky jsou výhradně národní podniky nebo osoby, které jednají z příkazu národních podniků (dále jen "podnik právnické osoby"), nebo z částí takového majetku, nebo může takový majetek nebo jeho část též začlenit do národního podniku již zřízeného.

Předpisy o znárodnění stanoví, v které závazky vstupuje národní podnik, do něhož byl začleněn znárodněný majetek, za kterých podmínek se může národní podnik domáhat zrušení závazku nebo jeho přiměřené úpravy, jak se upravují závazky předluženého znárodněného podniku, jehož majetek byl začleněn do národního podniku, jakož i za kterých podmínek může národní podnik odporovat právním jednáním dřívějšího vlastníka znárodněného podniku.

Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí stanoví, které závazky přecházejí na národní podnik dnem převzetí majetku jiného národního podniku, podniku právnické osoby nebo jiného národního majetku, který byl do něho začleněn. Přechodem závazku podle věty prvé se dřívější dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není potřebí přivolení věřitele.

Národní podniky jsou samostatné právnické osoby․

Národnímu podniku určí věcně příslušný ministr název, den vzniku, sídlo a zpravidla též základní závod ( § 21), pokud nebude výjimečně od určení základního závodu upuštěno.

O zřízení národního podniku vydá věcně příslušný ministr listinu, ve které uvede jeho název, den vzniku, sídlo, základní závod, jakož i den, ke kterému národní podnik převezme majetek do něho začleněný; totéž platí, dojde-li ke změnám.

Potvrzení o přechodu závazků na národní podnik vydává příslušný generální ředitel (§ § 33 a násl.) podle listin o tom vydaných (odstavec 3, § 5 odst. 2 a § 42).

Národní podnik se zapisuje do podnikového rejstříku. V ohlášce k zápisu do rejstříku, která se odvolá na listinu podle § 7 odst. 3, sdělí podniku soudu:

Ustanovení odstavce 1 platí obdobně také pro ohlašování změn těchto skutečností k zápisu do podnikového rejstříku.

Součástí názvu národního podniku je označení "národní podnik". Tohoto označení smějí užívat jen národní podniky.

Dosavadní firma znárodněného podniku, jehož majetek byl z větší části začleněn do národního podniku, nebo část firmy takového znárodněného podniku může být pojata do názvu národního podniku bez svolení jinak nutného podle platných předpisů. Pokud dosavadní majitel provozuje jiný podnik, musí jeho firmu nebo název přiměřeně upravit, aby se zřetelně lišily od názvu národního podniku.

Vlastníkem majetku národního podniku je stát; národnímu podniku je takový majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku národní podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.

Pokud není jinak stanoveno, zapisuje se ve veřejných knihách, úředních rejstřících nebo seznamech vedených podle československého práva jako vlastník nemovitosti nebo práva, které má národní podnik ve správě, československý stát s vyznačením tohoto podniku.

Pokud jde o majetek začleněný do národního podniku podle § 4, konají se zápisy k návrhu tohoto podniku podle listiny, kterou o tom vydá věcně příslušné ministerstvo nebo jím pověřený orgán.

Národní podnik nesmí zcizit části majetku svěřeného do jeho správy, které jsou určeny k tomu, aby jich trvale užíval. Jednání příčící se tomuto zákazu nemají právních následků.

K majetkovým částem uvedeným v odstavci 1 nemohou třetí osoby nabýt zástavních nebo jiných věcných práv ať knihovních nebo neknihovních.

Výjimky ze zákazu zcizení podle odstavce 1 povolují nadřízené orgány (§ § 32 a násl.).

Pro závazky národního podniku se lze uspokojit toliko z majetku jemu svěřeného do správy, který není určen k tomu, aby ho podnik trvale užíval ( § 11).

Z majetku, který má národní podnik ve správě, nelze žádati ani dosíci uspokojení pohledávek za státem.

Činnost národního podniku je určována jeho schváleným podnikovým plánem. Podnikové plány národních podniků jsou svým obsahem součástí jednotného hospodářského plánu.

Podnikový plán schvaluje generální ředitel (§ § 33 a násl.)

Národní podnik je povinen hospodařit podle rozpočtu, který je základem finančního plánu tvořícího součást jeho podnikového plánu.

Národní podnik a všechny pracující v něm musí vésti snaha splnit uložené úkoly co nejhospodárněji.

V čele národního podniku je ředitel, který vede jeho činnost, zastupuje národní podnik a jedná jeho jménem. Ředitel vede základní závod.

O věcech národního podniku rozhoduje ředitel samostatně, pokud v jednotlivých případech není stanoveno, že potřebuje ke svému rozhodnutí předchozího souhlasu generálního ředitele nebo věcně příslušného ministra.

Ředitel je přímo podřízen generálnímu řediteli. Jemu odpovídá za splnění svých povinností.

Za úspěšné splnění plánu a zejména za jeho žádoucí překročení je ředitel, pokud se o to zasloužil, zvlášť odměňován z prostředků generálního ředitelství podle směrnic, které vydá věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem práce a sociální péče a s ústředním orgánem jednotné odborové organisace.

Ředitele národního podniku jmenuje a odvolává generální ředitel po slyšení ústředního orgánu jednotné odborové organisace.

Ředitelem může být toliko československý občan, který musí být státně spolehlivý, lidově-demokratickému řádu oddaný, občansky a mravně bezúhonný a k plnění této funkce schopný.

Ředitel nesmí vykonávat zaměstnání, funkci nebo činnost, které jsou v rozporu se zájmy národního podniku.

Ředitel slíbí generálnímu řediteli, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň potvrdí písemně.

Prohlášení, kterým se ředitel vzdává své funkce, bere na vědomí generální ředitel, čímž vzdání nabývá účinnosti.

Dnem slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem národního podniku, pokud jím nebyl již dříve. Jeho pracovní poměr zaniká dnem, kdy byl odvolán, nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se vzdává funkce. Nedošlo-li k zániku pracovního poměru za okolností, pro které by jinak bylo lze pracovní poměr zrušiti předčasně, přísluší řediteli plat po dobu odpovídající výpovědní lhůtě stanovené obecnými předpisy.

Na jmenování a odvolání ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při přijímání a zařazování zaměstnanců na pracovní místa, po případě předpisy o souhlasu závodního zastupitelstva při propouštění zaměstnanců; k jeho jmenování a odvolání také není potřebí souhlasu orgánu jinak nutného při sjednávání a rozvázání pracovního poměru.

V době nepřítomnosti nebo zaneprázdnění ředitele zastupuje jej v plném rozsahu jeho pravomoci zástupce podle předpisů o tom vydaných ( § 40). Na ustanovení zástupce ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa.

Jménem národního podniku mohou kromě ředitele a jeho zástupců jednat ještě osoby, které k tomu ředitel v rámci své pravomoci zmocní, a to v rozsahu uděleného zmocnění.

Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců národních podniků se řídí předpisy platnými pro zaměstnance, na které se vztahuje zákon o státní mzdové politice.

Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, jsou zaměstnanci národního podniku přijímáni a na pracovní místa zařazováni po projednání se závodním zastupitelstvem. K jejich propuštění je třeba souhlasu těchto orgánů.

Národní podniky jsou podřízeny vrchnímu vedení a dozoru státu, které obstarává věcně příslušný ministr, pokud nejde o působnost, která podle tohoto zákona přísluší vládě.

Pokud se v tomto zákoně již tak nestanoví, určuje podrobný rozsah působnosti vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi věcně příslušný ministr.

Úkoly, které podle § 32 odst. 2 spadají do působnosti vrchního vedení a dozoru, obstarává věcně příslušný ministr zásadně prostřednictvím jemu podřízených generálních ředitelů, a to tak, že výkon těchto úkolů přísluší generálním ředitelům, nejde-li o věci, které si ministr vyhradil své bezprostřední pravomoci. Generální ředitel je povinen dbát směrnic a pokynů věcně příslušného ministra.

Pokud národní podniky na Slovensku nejsou z celostátních důvodů podřízeny přímo generálnímu řediteli nebo věcně příslušnému ministrovi, vykonávají generální ředitelé svou pravomoc nad nimi prostřednictvím oblastních ředitelů, podřízených věcně příslušnému pověřenci. Oblastní ředitel je povinen dbát směrnic a pokynů generálního ředitele. S vědomím oblastního ředitele může generální ředitel kontrolovat národní podniky na Slovensku též přímo.

Věcně příslušný ministr určí, kterému generálnímu řediteli jsou jednotlivé národní podniky podřízeny.

Věcně příslušný ministr může národní podnik bezprostředně podřídit své pravomoci a vykonávat nad ním působnost ve všech jeho otázkách nebo v jednotlivých věcech a může pověřit prováděním úkolů v ostatních věcech generálního ředitele. Opatření učiněná v působnosti podle věty prvé nastupují na místo opatření orgánů jinak příslušných podle tohoto zákona.

Generálního ředitele jmenuje a odvolává vláda na návrh věcně příslušného ministra. Oblastního ředitele jmenuje a odvolává věcně příslušný ministr.

Na návrh generálního ředitele jmenuje a odvolává věcně příslušný ministr jeho zástupce, který zastupuje generálního ředitele v plném rozsahu jeho pravomoci v době jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění. Jmenuje-li několik zástupců, určí jejich pořadí. Každému zástupci vymezí generální ředitel zvláštní úsek jeho působnosti, za nějž mu zástupce odpovídá.

Generální ředitel odpovídá osobně za splnění úkolů, které připadají podřízeným národním podnikům podle jednotného hospodářského plánu.

Ustanovení § 23 odst. 2 až 7 platí přiměřeně o generálním řediteli (zástupci); slib podle odstavce 4 téhož paragrafu vykoná generální ředitel nebo jeho zástupce věcně příslušnému ministrovi, který také bere na vědomí jejich prohlášení podle odstavce 5 téhož paragrafu.

Opatření generálních ředitelů připravují a obstarávají generální (oblastní) ředitelství, která zřizuje vláda na návrh věcně příslušného ministra. Vláda určí generálnímu ředitelství jeho název a sídlo. Generální ředitelství zrušuje vláda na návrh věcně příslušného ministra.

Generálnímu ředitelství může věcně příslušný ministr svěřit do správy národní majetek, který spadá do jeho působnosti.

Se svěřením majetku znárodněného podniku do správy generálnímu ředitelství přecházejí závazky tohoto podniku podle předpisů o znárodnění. Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí stanoví, které závazky přecházejí se svěřením jiného národního majetku do správy generálnímu ředitelství; tyto závazky přecházejí za podmínek a s právními účinky podle § 5 odst. 2 věty druhé a třetí.

O zřízení generálního ředitelství vydá věcně příslušný ministr listinu, ve které uvede jeho název, sídlo, jakož i den, ke kterému generální ředitelství převezme majetek mu svěřený, a ke kterému přecházejí závazky k tomuto majetku patřící; totéž platí, dojde-li ke změnám.

Generální (oblastní) ředitelství vede generální (oblastní) ředitel, který samostatně rozhoduje o jeho věcech, pokud není v jednotlivých případech stanoveno, že potřebuje předchozí souhlas věcně příslušného ministra (generálního ředitele). Generální ředitel odpovídá za činnost generálního ředitelství a za jeho hospodaření.

Činnost generálního ředitelství se řídí jeho plánem, který musí být zaměřen na splnění plánů podřízených národních podniků. Částí plánu je rozpočet, podle něhož je generální ředitelství povinno hospodařit. Plán generálního (oblastního) ředitelství schvaluje věcně příslušný ministr (generální ředitel).

Rozpočet generálního ředitelství stanoví, za kterých podmínek se poskytuje příděl jeho podnikovému fondu pracujících. Zásady pro stanovení těchto přídělů určí věcně příslušný ministr. Příděl se odvádí podnikovému fondu pracujících do 14 dnů po schválení účetní závěrky generálního ředitelství; věcně příslušný ministr může povolit odvádění záloh na příděl.

Je-li oblastní ředitel výkonným orgánem dvou nebo více generálních ředitelů, určí věcně příslušný ministr, který generální ředitel a za jakých podmínek vykonává pravomoc generálního ředitele v poměru k oblastnímu ředitelství.

O majetku svěřeném generálnímu ředitelství a o závazcích souvisících s jeho provozem platí přiměřeně ustanovení § § 10, 11, 12, 47 a 48. Dále platí pro generální ředitelství přiměřeně ustanovení o národních podnicích obsažená v tomto zákoně kromě § § 1, 2 a 4 až 9, § 14, § 15 odst. 1, § 21, § 22 odst. 1 až 3, § § 24 a 25, § 29 odst. 1 věty druhé a třetí, § § 39 a 41, § 42 odst. 1 a § § 43 až 46; rovněž tak platí pro generální ředitelství ustanovení jiných předpisů vztahující se na národní podniky, pokud vládní nařízení nestanoví odchylku.

Dozoru státu obstarávanému věcně příslušným ministrem jsou podrobeny národní podniky i generální ředitelství po všech stránkách činnosti.

Nastanou-li v obstarávání působnosti generálního ředitele nepravidelnosti ohrožující plnění plánovaných úkolů, může věcně příslušný ministr učiniti prozatímní opatření.

Věcně příslušný ministr může vyjmout národní podnik z jeho organisace podle tohoto zákona a v dohodě s příslušným ministrem jej odevzdat k opatření podle předpisů, které tomuto ministru přísluší prováděti. Pokud podle těchto předpisů nebudou odchylně upraveny poměry takového národního podniku, platí o něm přiměřeně ustanovení tohoto zákona.

Věcně příslušný ministr může z národního podniku vyjmout majetek nebo závazky a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s příslušným ministrem převést do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti.

Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí může na národní podnik přenést závazek patřící k národnímu majetku.

Přechodem závazku podle odstavců 2 a 3 se dřívější dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není potřebí přivolení věřitele.

Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí zrušuje národní podnik a stanoví také, jak má být s majetkem zrušeného národního podniku naloženo. O zrušení vydá věcně příslušný ministr listinu.

Na návrh likvidátora se zrušení národního podniku zapíše do podnikového rejstříku.

Dojde-li ke zrušení národního podniku, s výjimkou případů uvedených v § 6 větě druhé, jmenuje generální ředitel likvidátora; generální ředitel může likvidátora odvolati.

Generální ředitel ohlásí jmenování a odvolání likvidátora k zápisu do podnikového rejstříku.

Likvidátor smí zpeněžit majetek zrušeného národního podniku jen, pokud o něm jinak nestanoví věcně příslušný ministr.

Likvidační přebytek zrušeného národního podniku odvede likvidátor Fondu znárodněného hospodářství.

Po skončení likvidace se odevzdají knihy a spisy zrušeného národního podniku příslušnému generálnímu ředitelství.

Likvidátor je podroben dozoru generálního ředitele a věcně příslušného ministra.

O osobní odpovědnosti likvidátorově a o vymáhání náhrady škody jím způsobené platí přiměřeně ustanovení § § 16 a 27.

Zástavní práva váznoucí na majetkových částech uvedených v § 11 zanikají bez náhrady a knihovní soud je vymaže k návrhu národního podniku s odvoláním na tento zákon. Závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, zůstávají nedotčeny.

Za kterých podmínek zanikají jiná věcná práva ať knihovní nebo neknihovní na majetkových částech uvedených v § 11, upraví vláda nařízením.

Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na případy, ve kterých vláda povolí výjimku na návrh věcně příslušného ministra učiněný v dohodě s ministrem financí.

Fond národní obnovy zatíží Fond znárodněného hospodářství částkou rovnající se náhradě za konfiskované m ajetkové podstaty v rozsahu jejich použití podle § 4, která se určí přiměřeně podle zásad pro určení náhrady za znárodněný majetek.

Vláda určí, jak se vyrovná zůstatek vzájemných nároků mezi fondem národní obnovy a Fondem znárodněného hospodářství.