171/1950 Sb. znění účinné od 1. 1. 1951 do 31. 7. 1959

Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se toto nařízení považuje za výslovně zrušené.

171

Nařízení ministra stavebního průmyslu

ze dne 22. prosince 1950

o zboření staveb.

Ministr stavebního průmyslu nařizuje podle § 11 odst. 4 zákona č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí:

§ 1.

(1)

Ke zboření stavby (budovy, ohradní nebo opěrné zdi, pomníku zvláštního významu) nebo její části, pokud k němu nedal příkaz stavební úřad, je třeba povolení, které uděluje stavební úřad na žádost vlastníka stavby.

(2)

V žádosti je třeba přesně označit stavbu nebo její část, která se má zbořit, a uvést účel, ke kterému je stavba určena, jakož i jména a pokud možno adresy vlastníků sousedních nemovitostí; zároveň žadatel odůvodní potřebu odstranění stavby a uvede podnik, který provede zboření nebo bude na ně dozírat. Podle možnosti je k žádosti připojit vyjádření místního národního výboru, pokud není stavební úřadem, jakož i ostatních účastníků řízení.

(3)

Stavební úřad může, pokud toho bude zapotřebí (zejména jde-li o stavbu památkově nebo jinak významnou), žadateli uložit, aby předložil

a)	polohopisný výkres v měřítku popisné mapy,
b)	stavební výkres nebo aspoň náčrt stavby podle skutečného stavu v jednom nebo více vyhotoveních,
c)	fotografii stavby podle současného stavu, z které by byla zřejmá též souvislost stavby s nejbližším okolím, a
d)	potvrzení místního národního výboru, že je postaráno o potřebné náhradní umístění․

(4)

Stavební úřad přezkoumá (po případě po provedení jednání na místě) zejména, zda potřebou pracovních sil nebude ohroženo plnění úkolů jednotného hospodářského plánu, zda zboření stavby není v rozporu s územním a zastavovacím plánem, po případě s upravovacím plánem z dřívější doby ( § 19 zákona č. 280/1949 Sb.), a zda je odůvodněno s hlediska hospodárnosti, jakož i zda všichni účastníci řízení (též veřejný orgán památkové péče při pochybnosti, jde-li o památku) podali vyjádření a zda jejich námitky jsou odůvodněny. Zboření stavby s hlediska upravovacího plánu z dřívější doby přezkoumá stavební úřad v dohodě s vojenskou správou.

§ 2.

(1)

Zboření stavby nebo její části stavební úřad

nařídí,

a)	hrozí-li stavba nebo její část zřícením anebo ohrožuje-li bezpečnost nebo zdraví osob požárními nebo zdravotními závadami, anebo
b)	je-li k dalšímu zachování a užívání stavby nebo její části (s výjimkou stavby památkově nebo jinak významné) třeba stavebních prací v takovém rozsahu, že by prací, stavebnin a stavebního nákladu bylo účelněji využito novostavbou;

může nařídit, provádí-li se nebo byla-li provedena stavba

a)	podstatně odchylně od potvrzeného stavebního projektu a zastavovacího plánu nebo od podrobného územního plánu anebo od podmínek stanovených krajským národním výborem,
b)	u které nejsou splněny předpoklady o souhlasu stavebního úřadu s provedením stavby,
c)	nezařazená do jednotného hospodářského plánu nebo bez potvrzeného stavebního projektu.

(2)

Vydání příkazu ke zboření předpokládá, že nedostatky u stavby se nedají odstranit jinak než zbořením stavby; přitom se stavební úřad řídí požadavky účelnosti, hospodárnosti a ochrany památek a po případě nařídí provedení příslušných zkoušek, kterými se prokáže potřeba zbourání.

§ 3.

(1)	Před vydáním příkazu ke zboření stavby provede stavební úřad jednání na místě, k němuž přizve vlastníka stavby, která se má zbořit, vlastníky sousedních nemovitostí a ostatní účastníky.
(2)	Je-li zboření stavby nezbytným předpokladem pro splnění investičního úkolu jednotného hospodářského plánu, spojí se řízení o zboření stavby s řízením o opatření stavebního pozemku a o přezkoumání stavebního projektu.

§ 4.

(1)	Podle výsledku jednání může stavební úřad na místě vydat příkaz ke zboření stavby, které dá provést místní národní výbor oprávněným stavebním podnikem nebo pod jeho dozorem.
(2)	Rozhodnutí je třeba pojmout do zápisu o jednání na místě; není-li přítomen vlastník stavby určené ke zboření, nutno jej o rozhodnutí neprodleně zpravit do vlastních rukou.
(3)	Stavební podnik určený místním národním výborem je povinen provést zboření stavby; má-li námitky proti provedení zboření, vyřídí je místní národní výbor nejrychlejším způsobem, a to podle potřeby v dohodě s orgánem bezprostředně nadřízeným stavebnímu podniku.

§ 5.

(1)

V rozhodnutí, kterým se povoluje zboření nebo dává příkaz ke zboření, se uvede zejména:

a)	lhůta, do které je třeba stavbu zbořit,
b)	podmínky, které je třeba splnit při bourání,
c)	opatření, jak se naloží s hmotami a předměty získanými ze zboření stavby,
d)	opatření, kterých je třeba k zabezpečení a k provedení nezbytných úprav u sousedních staveb a dotčených veřejných zařízení,
e)	opatření, kterými se zajistí a upraví pozemek po provedeném zboření s hlediska bezpečnosti, zdravotní nezávadnosti, komunikačních potřeb a vzhledu.

(2)

Podle potřeby opatří místní národní výbor na náklad vlastníka stavby určené ke zboření stavební výkres nebo aspoň náčrt stavby a fotografii stavby podle současného stavu, z které by byla zřejmě též souvislost stavby s nejbližším okolím.

§ 6.

(1)

Nalezne-li se při bourání stavební, archeologická nebo jiná kulturní památka, je podnik pověřený zbořením stavby povinen nález neprodleně oznámit stavebnímu úřadu, který v dohodě s veřejným orgánem památkové péče rozhodne o dalších opatřeních. V bourání na místě nálezu nelze zatím pokračovat s výjimkou nutných bezpečnostních opatření; nedojde-li k uvedenému podniku rozhodnutí do 8 dnů po dni hlášení, lze v bourání pokračovat.

(2)

Vzniknou-li na sousedních stavbách při bourání závady, které ohrožují jejich bezpečnost, je podnik pověřený zbořením povinen ihned učinit potřebná bezpečnostní opatření a oznámit to neprodleně stavebnímu úřadu. V bourání lze pokračovat jen se souhlasem stavebního úřadu.

§ 7.

(1)	Účastníkem řízení je též veřejný orgán památkové péče, jde-li o zboření stavby, která má historickou, uměleckou nebo jinou kulturní hodnotu anebo která by mohla podstatně změnit uliční ráz nebo charakter vzhledu obce.
(2)	Účastníkem řízení nejsou nájemníci stavby určené ke zboření.

§ 8.

Náklady spojené se zbořením stavby, nařízenými zkouškami a s nezbytnými úpravami pozemku po provedeném zboření nese její vlastník. Je-li třeba zabezpečovacího opatření na sousední stavbě pro její vadný stav, hradí náklady tohoto opatření vlastník sousední stavby; náklady na zabezpečovací opatření vyvolané vadným způsobem bourání hradí stavební podnik, který bourání provádí.

§ 9.

Ministerstvo stavebního průmyslu nebo orgán jim zmocněný může na přechodnou dobu povolit výjimky jednak z požadavku náležitostí, potřebných pro povolení nebo vydání příkazu ke zboření, jednak i v řízení, a to zejména, jde-li o neužívané a stavebně zchátralé stavby nebo o případy živelních a jiných pohrom.

§ 10.

U národního majetku se rozumějí vlastníkem stavby nebo sousedních nemovitostí orgány, které jsou pověřeny jejich správou.

§ 11.

Toto nařízení se nevztahuje na zboření staveb

a)	potřebné při provádění asanace krajiny podle asanačního projektu nebo asanace obcí podle zastavovacího plánu,
b)	na dráze, pokud pro tyto stavby, po případě pro jejich bourání platí zvláštní předpisy vydané podle zákona č. 97/1950 Sb., o drahách.