30
Z Á K O N
ze dne 25. března 1965 o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Soustavné prohlubování péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci vyžaduje, aby organizace zajišťovaly svým pracovníkům pracovní podmínky, v nichž pracující mohou plnit své pracovní úkoly bez ohrožení života a zdraví, a aby tak vytvářely předpoklady pro účinnou úrazovou prevenci. Pracovníci přispívají k dosažení tohoto cíle tím, že důsledně plní povinnosti ukládané jim předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.
Významným přínosem pro zvýšení úrazové prevence je i úprava odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Má-li se však tato úprava stát účinným nástrojem výchovy pracujících k bezpečné práci, je třeba, aby posílila vědomí větší odpovědnosti a kázně jak vedoucích pracovníků, tak ostatních pracujících a aby se v ní výrazně uplatnila hmotná zainteresovanost celého kolektivu pracovníků na vytváření nejpříznivějších podmínek pro bezpečnou práci, což bude významné zejména v podmínkách nového řízení národního hospodářství.
Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání vycházející z těchto zásad musí též zajistit, aby pracující, kteří utrpí při práci úraz, se mohli vrátit do pracovního procesu a podílet se tak podle svých schopností na vytváření hodnot pro společnost a aby při poškození na zdraví byla jim i jejich rodinám zajištěna dostatečná životní úroveň.
K dosažení těchto cílů Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně: