80/1969 Sb. znění účinné od 1. 9. 1969 do 31. 8. 1971
80
VYHLÁŠKA
ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky
ze dne 7.července 1969
kterou se mění a doplňuje vyhláška o zdravotnických pracovnících
a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví
Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky stanoví v dohodě s ministerstvem školství České socialistické republiky a s ostatními zúčastněnými ústředními orgány podle § 54 odst. 1 a § 58 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu:
Č l á n e k p r v n í Vyhláška č. 44/1966 Sb. , o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění vyhlášky č. 90/1967 Sb. , se mění a doplňuje takto: 1. Ustanovení § 4 odst. 3 zní:
„(3) Povolání dentisty mohou vykonávat zdravotničtí pracovníci, kteří získali způsobilost k výkonu tohoto povolání podle dřívějších předpisů. “
2. Ustanovení § 6 odst. 2 zní:
„(2) Střední zdravotnický pracovník může být převeden na práci v jiném oboru, než pro který získal způsobilost, jen výjimečně a pouze na pracoviště, která určí ministerstvo zdravotnictví․ Přechodně lze takové opatření učinit se souhlasem pracovníka na dobu šesti měsíců a bez jeho souhlasu, vyžaduje-li to nezbytná provozní potřeba organizace, nejdéle celkem na dobu třiceti pracovních dnů v kalendářním roce. 2 ) Na delší dobu lze takové opatření učinit se souhlasem pracovníka a za předpokladu, že se pracovník zaváže rozšířit své znalosti i pro tuto odbornou činnost a nejpozději do dvou let ode dne převedení složit na střední zdravotnické škole zkoušky v rozsahu stanoveném ministerstvem zdravotnictví. “
3. Ustanovení § 7 zní:
„ § 7
(1) Nižší zdravotničtí pracovníci vykonávají podle pokynů lékaře a pod vedením středních zdravotnických pracovníků odbornou činnost vyžadující zdravotnické vzdělání.
(2) Nižšími zdravotnickými pracovníky jsou ošetřovatelka, pěstounka, zubní instrumentářka, masér, pitevní laborant - preparátor a desinfektor.
(3) Pracovní náplň jednotlivých oborů nižších zdravotnických pracovníků stanoví ministerstvo zdravotnictví.
(4) Nižší zdravotničtí pracovníci získávají způsobilost k výkonu povolání absolvováním zdravotnické školy nebo dlouhodobého odborného kursu podle osnov schválených ministerstvem zdravotnictví a složením předepsaných zkoušek. “
4. Ustanovení § 8 včetně nadpisu zní:
„ § 8
Pomocní zdravotničtí pracovníci
(1) Pomocní zdravotničtí pracovníci vykonávají pod vedením výše kvalifikovaných odborných pracovníků činnost vyžadující krátkodobé zdravotnické vzdělání.
(2) Pomocnými zdravotnickými pracovníky jsou sanitářky (sanitáři) pro jednotlivé úseky práce.
(3) Pracovní náplň jednotlivých oborů pomocných zdravotnických pracovníků stanoví ministerstvo zdravotnictví.
(4) Pomocní zdravotničtí pracovníci získávají způsobilost k výkonu povolání absolvováním odborného školení a složením závěrečné zkoušky. Toto školení je organizováno ve zdravotnických zařízeních podle učebních plánů a osnov schválených ministerstvem zdravotnictví. “
5. Ustanovení § 12 odst. 2 zní:
„(2) Základní rozsah znalosti v jednotlivých specializačních oborech stanoví specializační náplně, které vydává Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů (dále jen „Institut“) po schválení ministerstvem zdravotnictví. “
6. Ustanovení § 16 odst. 1 zní:
„(1) Specializační průprava pro první specializaci začíná všeobecnou částí, jejímž cílem je upevnit a prohloubit pod vedením zkušeného odborníka teoretické i praktické znalosti získané v průběhu studia. Krajský národní výbor, u lékařů pracujících v ústředně řízených organizacích ministerstvo zdravotnictví, může v jednotlivých případech určit, že lékaři absolvují všeobecnou část specializační průpravy v prvních třech letech vlastní specializační průpravy. Takové opatření se oznámí Institutu. “
7. Z ustanovení § 21 se vypouští odstavec 2.
8. Hlava pátá včetně nadpisu zní:
„ H l a v a p á t á
Další vzdělávání nižších a pomocných zdravotnických pracovníků
§ 42
(1) Další vzdělávání nižších zdravotnických pracovníků a pomocných zdravotnických pracovníků je založeno především na plynulém zdokonalování jejich znalostí a dovedností při práci pod vedením středních zdravotnických pracovníků, lékařů nebo farmaceutů.
(2) Podle potřeb zdravotnických služeb se mohou nižší zdravotničtí pracovníci zúčastňovat dalšího vzdělávání obdobně jako střední zdravotničtí pracovníci. “
9. Zrušuje se ustanovení § 50 odst. 3.
10. Ustanovení § 52 zní:
„ § 52
(1) Nižšími zdravotnickými pracovníky podle této vyhlášky jsou též pomocní střední zdravotničtí pracovníci, kteří získali způsobilost k výkonu povolání podle dřívějších předpisů, a pracovníci, kteří podle těchto předpisů získali způsobilost k výkonu povolání nižšího zdravotnického pracovníka a pracují v oboru ke dni počátku účinnosti této vyhlášky déle než tři roky.
(2) Pracovníci, kteří získali způsobilost k výkonu povolání nižšího zdravotnického pracovníka podle dřívějších předpisů a nepracují v oboru ke dni počátku účinnosti této vyhlášky déle než tři roky, si mohou doplnit takto získanou způsobilost doškolením podle osnov schválených ministerstvem zdravotnictví. “
11. Za ustanovení § 52 se vkládá ustanovení § 52a, které zní:
„ § 52a
Ministerstvo zdravotnictví může v odůvodněných případech zhodnotit vzdělání zdravotnických pracovníků získané podle dřívějších předpisů a přiznat jim na jeho základě způsobilost k výkonu povolání nebo specializaci podle této vyhlášky, popřípadě stanovit jiný termín a způsob kvalifikační atestace nebo závěrečné zkoušky; přitom přiznání způsobilosti, popřípadě specializace může být vázáno na úspěšný výkon zkoušky. “
Č l á n e k d r u h ý Zrušuje se část první směrnic č. 1/1968 Věst. MZd, o podmínkách pro rozšíření způsobilosti středních zdravotnických pracovníků k výkonu povolání v dalším oboru a o jejich dalším vzdělávání.
Č l á n e k t ř e t í Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1969.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
