Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

8/1962 Sb. znění účinné od 1. 2. 1962 do 30. 4. 1965

8

 

VYHLÁŠKA

ministerstva zdravotnictví, Státního úřadu sociálního zabezpečení

a Ústřední rady odborů

ze dne 9. ledna 1962,

kterou se upravuje společné uplatňování nároků na náhradu nákladů

léčebné péče, dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení

a rozhodování o nich (vyhláška o regresních náhradách)

 

Ministerstvo zdravotnictví, Státní úřad sociálního zabezpečení a Ústřední rada odborů v dohodě s ministerstvy financí, dopravy a spojů, s ostatními zúčastněnými ústředními úřady a s Ústředním svazem výrobních družstev stanoví podle ú 23 odst. 1 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a nemocech z povolání (dále jen „zákona“), a podle zásad schválených vládním usnesením ze dne 24. listopadu 1961;

O d d í l p r v n í

Všeobecná ustanovení (§ 1-3)

§ 1

V zájmu zlepšování péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci o bezpečnost v dopravě a o dodržování pravidel socialistického soužití a v zájmu důsledného, soustavného a účinného boje proti úrazům a nemocem z povolání se sjednocuje uplatňování náhrad nákladů léčebné péče, dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, které vznikly z důvodu úrazu nebo nemoci z povolání, jakož i rozhodování, o těchto náhradách.

§ 2

Společným uplatňováním nároků na náhradu nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení podle § 17 až 19 zákona (dále jen „regresní nároky“) se pověřují ústavy národního zdraví (oddíl druhý).

§ 3

O regresních nárocích rozhodují okresní národní výbory (oddíl třetí).

O d d í l d r u h ý

Hlášení, zjišťování a uplatňování regresních nároků (§ 4-8)

§ 4

(1)

Podkladem pro zjišťování a uplatňování regresních nároků jsou hlášení podávaná podle ustanovení dalších odstavců a poškozeních na zdraví nebo o smrti, k nimž došlo následkem úrazu pracovních i nepracovních nebo nemocí z povolání (dále jen „úraz“).

(2)

Zdravotnická zařízení ohlašují úrazy občanů, které přijala do léčení z důvodu úrazu, a uvedenou v hlášení i příčinu úrazu (zpravidla podle zjištění u léčeného občana).

(3)

Závodní (místní) výbory základních organizací Revolučního odborového hnutí, popřípadě jimi zmocněné komise bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jakož i závodní důvěrníci podávají hlášení o všech úrazech, které byly důvodem pro poskytnutí některé dávky nemocenského pojištění v podniku․ V hlášení odborové orgány uvedou zjištěné příčiny a okolnosti, za kterých došlo k úrazu a kdo podle jejich názoru za úraz odpovídá; jde-li o pracovní úraz nebo o nemoc z povolání, uvedou zejména, zda k nim došlo tím, že v podniku nebyly dodrženy povinnosti vyplývající z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci nebo závazné pokyny dané podniku orgány státního odborného dozoru nebo orgány dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci. Odborové orgány se v hlášení také vyjádří, zda doporučují uplatnění regresního nároku.

(4)

Hlášení o úrazech, které byly důvodem pro poskytnutí některé dávky nemocenského pojištění ve výrobním družstvu, podává představenstvo výrobního družstva, popřípadě jeho komise péče o pracující. Ustanovení předchozího odstavce platí pro ně obdobně.

(5)

Vyšší odborové orgány a při nich ustanovení inspektoři bezpečnosti práce podávají hlášení o pracovních úrazech a o nemocech z povolání, jejichž vyšetřování se účastní, a podají v nich též rozbor zjištěných příčin úrazu. To platí i pro jiné orgány, které se zabývají vyšetřováním úrazů a zjišťováním jejich příčin (pro obvodní báňské úřady, pro Ústav technického dozoru a jeho inspektoráty, pro okresní a místní národní výbory, pokud jde o úrazy v jednotných zemědělských družstvech apod.).

(6)

Orgány Veřejné bezpečnosti podávají hlášení o úrazech, o nichž konaly šetření; uvedou v nich zejména stručný popis nehody a nejdůležitější okolnosti potřebné pro uplatnění regresního nároku.

(7)

Hlášení podle předchozích odstavců podávají orgány hlášením povinné bez zbytečných průtahů okresnímu ústavu národního zdraví, v jehož obvodě došlo k úrazu, popřípadě jinému ústavu národního zdraví příslušnému k uplatnění regresního nároku ( § 6).

§ 5

(1)

Zdravotnická zařízení hlásí ústavu národního zdraví příslušnému k uplatnění regresních nároků kromě údajů uvedených v § 4 údaje potřebné pro výpočet nákladů léčení, a to ihned po skončení léčení. Orgány provádějící nemocenské pojištění, popřípadě zabezpečení v nemoci (orgány Revolučního odborového hnutí, výrobního družstevnictví a národních výborů) hlásí takto výši vyplacených dívek nemocenského pojištění (zabezpečení) ihned po skončení výplaty a orgány sociálního zabezpečení výši přiznaných dávek důchodového zabezpečení ihned po právní moci rozhodnutí o jejich přiznání.

(2)

orgány uvedené v odstavci 1 jsou povinny hlásit neprodleně také každou změnu hlášených skutečností, zejména u dávek důchodového zabezpečení každé pravomocné zvýšení, snížení nebo zastavení výplaty dávek; tuto povinnost však orgány sociálního zabezpečení nemají, jestliže regresní nárok za dávky důchodového zabezpečení byl vypořádán kapitálovou hodnotou.

§ 6

(1)

Regresní nárok uplatňuje, pokud v dalších odstavcích není stanoveno jinak, okresní ústav národního zdraví, v jehož obvodu došlo k úrazu, který je důvodem regresního nároku.

(2)

Místo okresního ústavu národního zdraví uvedeného v odstavci 1 uplatňuje regresní nárok

a)

okresní ústav národního zdraví, v němž se soustředilo základní léčení, poskytl-li ústav uvedený v odstavci 1 jen první pomoc,

b)

okresní ústav národního zdraví, v němž při hromadném úrazu byla přijata do ošetřování většina zraněných, a to za všechny takto zraněné,

c)

závodní ústav národního zdraví, jestliže byl uplatňováním regresních nároků pověřen ředitelem svého příslušného okresního ústavu národního zdraví, a to v rozsahu tohoto pověření.

(3)

Jde-li o regresní nárok, který by měl ústav národního zdraví uplatnit sám proti sobě, nebo jde-li o regresní nárok proti okresnímu národnímu výboru, jehož zřízením ústav národního zdraví je, pověří krajský národní výbor uplatněním takového regresního nároku některý jiný ústav národního zdraví.

(4)

Krajský národní výbor, popřípadě ministerstvo zdravotnictví může výjimečně pověřit uplatňováním regresních nároků ústav národního zdraví, který by k tomu nebyl podle předchozích odstavců příslušný, jestliže pro to jsou zvláštní závažné důvody.

§ 7

(1)

Ústav národního zdraví připravuje podklady pro rozhodování o regresních nárocích. Přitom dbá, aby skutkový stav byl zjištěn co nejpřesněji a nejúplněji.

(2)

K zjištění skutkového stavu je ústav národního zdraví oprávněn požadovat od organizací i občanů sdělování potřebných údajů, konat šetření v organizacích i na jiných místech a vyžadovat si odborná vyjádření.

§ 8

(1)

Po zjištění skutkového stavu a jiných potřebných podkladů oznámí ústav národního zdraví organizaci nebo občanovi odpovědnému z regresního nároku důvod a výši požadované náhrady a vyzve je, aby do určité lhůty zaplatili, popřípadě regresní nárok písemně uznali co do důvodu, i do výše, anebo aby se v této lhůtě k požadavku a jeho podkladů vyjádřili.

(2)

Jestliže organizace nebo občan ve stanovené lhůtě nezaplatil, popřípadě neuznal písemně co do důvodu i výše závazek k regresní náhradě, neplní uznaný závazek anebo žádá o snížení nebo prominutí náhrady, uplatní ústav národního zdraví regresní nárok u rozhodujícího orgánu ( § 11).

(3)

Ústav národního zdraví může sám bez uplatnění u rozhodujícího orgánu:

a)

odložit případy, které podle hlášení nebo výsledků, šetření zřejmě nezakládají regresní nárok;

b)

povolit občanovi, který písemně uznal závazek k regresní náhradě co do důvodu i výše, na jeho žádost přiměřené splátky, nikoli však na dobu delší než tři roky; žádá-li občan o povolení splátek na delší dobu, předloží ústav národního zdraví věc rozhodujícímu orgánu k rozhodnutí o regresním nároku i o splátkách.

(4)

Ústav národního zdraví vede podle došlých hlášení a výsledků řízení evidenci regresních nároků; její součástí je i úschova hlášení a podkladů umožňující řádnou kontrolu odložených případů.

O d d í l t ř e t í

Rozhodování o regresních nárocích (§ 9-18)

§ 9

(1)

Okresní národní výbory zřizují pro rozhodování o regresních nárocích regresní komise jako užší komise při svých zdravotnických komisích. Vyžaduje-li to rozsah rozhodování o regresních nárocích, zřídí okresní národní výbor v potřebném počtu více regresních komisí.

(2)

Regresní komise ve spolupráci s ostatními orgány a složkami okresního národního výboru a v součinnosti s okresní odborovou radou sledují také vývoj úrazovosti v okrese a projednávají odstraňování nedostatků v bezpečnosti a ochraně zdraví zjištěných při rozhodování o regresních nárocích. Předkládají zdravotnické komisi okresního národního výboru na základě získaných zkušeností návrhy a náměty ke zlepšení stavu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti v dopravě a podávají jí zprávy o své činnosti.

§ 10

(1)

Předsedou regresní komise je poslanec okresního národního výboru - člen zdravotnické komise. Dalšími členy regresní komise jsou zástupce Revolučního odborového hnutí, zástupce státní zdravotní správy, zástupce sociálního zabezpečení a zástupce státní finanční správy.

(2)

Předsedu a ostatní členy regresní komise a jejich náhradníky volí okresní národní výbor. Dbá přitom, aby za předsedu byl, pokud možno, zvolen poslanec, který je členem Revolučního odborového hnutí. Zástupce Revolučního odborového hnutí v komisi volí na návrh okresní odborové rady.

(3)

Regresní komise je způsobilá jednat a rozhodovat, je-li přítomen předseda, zástupce Revolučního odborového hnutí a jeden z dalších členů (náhradníků) komise.

(4)

Je-li zřízeno více regresních komisí, mohou být jejich členové (náhradníci) přibíráni k jednání a rozhodování v kterékoli regresní komisi tak, aby v ní byly zastoupeny všechny složky uvedené v odstavci 1. Všechny regresní komise v okrese mohou být též svolávány ke společným zasedáním, na kterých se projednávají úkoly uvedené v § 9 odst. 2, jednotný postup a jiné zásadní otázky.

(5)

Rozhoduje-li se o regresním nároku z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, může regresní komise přizvat k jednání také zástupce Revolučního odborového hnutí, popřípadě výrobního družstevnictví, z výrobního (pracovního) oboru, do něhož spadá organizace, v níž došlo k úrazu.

§ 11

(1)

Regresní komise rozhoduje

a)

o regresních nárocích, které uplatnil ústav národního zdraví nebo o kterých regresní komise zahájila řízení z vlastního podnětu, a schvaluje smíry o nich; přitom rozhodne též, zda uplatňovaná náhrada má být snížena nebo prominuta ( § 13 a 14), popřípadě povolí k jejímu zaplacení přiměřené splátky;

b)

o snížení nebo prominutí regresních náhrad již pravomocně přiznaných.

(2)

Okresní národní výbor může pověřit odbor zdravotnictví, aby rozhodoval místo regresní komise, jde-li

a)

o regresní nároky menšího rozsahu (zpravidla do částky 500 Kčs);

b)

o regresní nároky písemně již uznané co do důvodu i výše;

c)

o regresní nároky, o nichž bylo co do důvodu již pravomocně rozhodnuto ( § 16).

(3)

O dodatečném povolení splátek náhrad již pravomocně přiznaných rozhoduje finanční odbor okresního národního výboru, u něhož se regresní nárok účtuje.

(4)

K jednání a rozhodování je místně příslušný orgán toho okresního národního výboru, v jehož obvodu působí ústav národního zdraví příslušný v daném případě k uplatnění regresního nároku ( § 6).

§ 12

Účastníky řízení o regresních nárocích jsou ústav národního zdraví příslušný k uplatňování regresního nároku a organizace nebo občan, proti nimž se regresní nárok uplatňuje.

§ 13

Odpovídá-li za úraz organizace, přizná se regresní nárok v plné výši, která po právu náleží. Náhradu lze snížit jen zcela výjimečně, mluví-li pro to zvláštní okolnosti hodné mimořádného zřetele.

§ 14

(1)

Odpovídá-li občan za úraz, který způsobil úmyslně nebo v opilosti anebo odpovídá-li za úraz podle předpisů o odpovědnosti z provozu dopravních prostředků, přizná se regresní nárok v plné výši, která po právu náleží.

(2)

Nejde-li o případ uvedený v odstavci 1, ustanoví se výše náhrady, kterou je občan povinen uhradit z jednoho regresního případu, tak aby nepřesáhla částku 10.000 Kčs. Při stanovení výše náhrady se přihlédne k výši skutečných nákladů na léčebnou péči a na dávky nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, ke společenskému významu případu i k poměrům odpovědného občana, zejména k jeho poměru k práci a společenskému významu případu i k poměrům odpovědného občana, zejména k jeho poměru k práci a společenskému vlastnictví, k jeho osobním vlastnostem a hospodářským poměrům, jakož i k případným dalším závazkům, které mu z téhož důvodu vznikly k jiným oprávněným; přitom je třeba dbát, aby výše náhrady byla úměrná míře odpovědnosti občana a aby byl zachován výchovný účel regresního nároku.

(3)

Regresní nárok proti občanovi lze snížit, popřípadě prominout, jestliže občanova povinnost k náhradě se svými důsledky dotýká také výživy a životního postavení toho, kdo byl postižen úrazem (např. jde-li o regresní nárok proti živiteli rodiny, který způsobil úraz člena své rodiny); regresní nároky uvedené v odstavci 1 lze snížit z jiných důvodů jen zcela výjimečně, mluví-li pro to zvláštní okolnosti hodné mimořádného zřetele.

§ 15

(1)

O odvoláních proti rozhodnutím o regresních nárocích rozhoduje zdravotnická komise okresního národního výboru. okresní národní výbor může pověřit regresní komisi, aby místo zdravotnické komise rozhodovala o odvoláních proti rozhodnutím odboru zdravotnictví okresního národního výboru vydaným podle § 11 odst. 2.

(2)

Vyžaduje-li rozhodnutí o regresním nároku zvláštního odborného posouzení a nebyla-li věc po této stránce dostatečně osvětlena již v dosavadním řízení, opatří si odvolací orgán odborné vyjádření orgánu národního výboru vyššího stupně, popřípadě jiného orgánu (např. ve věcech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyjádření orgánů vykonávajících dozor nad bezpečností při práci, orgánů odborného technického dozoru nebo orgánů hygienické a protiepidemické služby, ve věcech dopravních vyjádření orgánů Veřejné bezpečnosti).

§ 16

Rozhodla-li regresní komise o některé částí regresního nároku a je-li rozhodnutí o ní již pravomocné, je toto rozhodnutí závazné i pro rozhodování a ostatních jeho částech plynoucích z téhož právního důvodu.

§ 17

(1)

Organizaci, která byla uznána povinnou uhradit regresní nárok, se uloží uhradit také náklady vzniklé prováděním důkazů a náklady potřebné k účelnému uplatnění regresních nároků. Měla-li organizace se svými námitkami částečný úspěch a nejde-li jen o úspěch nepatrný, uloží se jí uhradit jen poměrný díl těchto nákladů.

(2)

Občanovi, který byl uznán povinným uhradit regresní nárok, se uloží v přiměřené výši úhrada nákladů uvedených v odstavci 1, jestliže tyto náklady vznikly jeho zaviněním nebo jde-li o případ uvedený v § 14, odst. 1.

§ 18

Orgány rozhodující o regresním nároku mohou již před zahájením řízení nebo v jeho průběhu činit v nezbytně nutném rozsahu opatření, kterých je třeba k zajištění účelu řízení, zejména nařídit zajištění věcí, kterých je třeba k provedení důkazů.

O d d í l č t v r t ý

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná (§ 19-27)

§ 19

(1)

Sazby náhrad nákladů léčebné péče pro regresní účely se stanoví:

a)

za ambulantní péči částkou 5 Kčs za každý den pracovní neschopnosti (dny ústavní nebo lázeňské péče se odečítají). Při ambulantní péči bez souvislosti s pracovní neschopností se počítá 20 Kčs za každou ordinaci nebo návštěvu. V zubní péči se kromě toho za protetické práce z drahého kovu počítá cena volného drahého kovu, pokud nebyla uhrazena léčeným občanem;

b)

za ústavní péči (s výjimkou lázeňské péče) částkou 60 Kčs za každý ošetřovací den bez zřetele k druhu zdravotnického zařízení, v němž byla tato péče poskytnuta;

c)

za lázeňskou péči při ústavním léčení podle stanovených cen léčebných pobytů, jinak podle stanovených cen léčebných výkonů poskytovaných v lázeňských organizacích;

d)

za dopravu nemocného nebo zdravotnického pracovníka k nemocnému sanitními vozy částkou 2 Kčs za každý ujetý kilometr; na vzdálenost menší než 6 km jednotnou částkou 13 Kčs.

(2)

V sazbách uvedených v odstavci 1 je zahrnuta náhrada všech běžných i zvláštních úkonů, jakož i všech léků a běžných ortopedických pomůcek poskytnutých ať přímo nebo na základě lékařského předpisu. Za léčebné a ortopedické pomůcky, které nejsou běžné (např. protézy končetin, vozíky pro nemocné), jakož i za jiné služby, zejména též za fyzikální léčbu a za jiné úkony poskytované mimo ordinaci se počítá náhrada podle příslušných ceníků nebo sazebníků, popřípadě ve výši skutečně poskytnutého příspěvku. Náklady dopravy nemocných jinými dopravními prostředky než sanitními vozidly se nahrazují ve výši skutečně vyplacených částek.

§ 20

Regresní nároky přiznané rozhodnutím nebo schváleným smírem a regresní nároky uznané podle § 8 účtují finanční odbory příslušných okresních národních výborů ( § 11 odst. 4); rozhodnutí a smíry též vykonávají. Není-li plněn regresní nárok pouze uznaný, postoupí se věc ústavu národního zdraví k uplatnění před rozhodujícím orgánem.

§ 21

Náhrady z regresních nároků se platí na účet příslušných okresních národních výborů u Státní banky československé; jsou přímým příjmem okresních národních výborů a účtují se na kapitole „Všeobecná pokladní správa“.

§ 22

Pokud se řízení o regresních nárocích v této vyhlášce neupravuje odchylně, platí pro ně obecné předpisy o správním řízení před národními výbory.

§ 23

Uplatňování regresních nároků řídí a metodicky vede ministerstvo zdravotnictví v součinnosti se Státním úřadem sociálního zabezpečení a Ústřední radou odborů.

§ 24

V uplatňování a vymáhání regresních nároků, o kterých bylo před 1. únorem 1962 zahájeno řízení u soudu, pokračují orgány dosud příslušné. Tyto orgány dokončí také šetření o regresních nárocích z úrazů, které jim byly před 1. únorem 1962 ohlášeny, a vyzvou odpovědnou organizaci nebo občana k zaplacení náhrady; případy, v nichž odpovědná organizace nebo občan ve stanovené lhůtě požadovanou náhradu nezaplatí nebo písemně neuzná co do důvodu i výše anebo uznaný závazek neplní, odevzdají příslušnému ústavu národního zdraví k řízení podle třetího oddílu.

§ 25

Tato vyhláška se nevztahuje na regresní nároky podle zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, a podle zákona č. 22/1957 Sb., o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil, uplatňované orgány a zařízeními ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra.

§ 26

Předpisy, podle nichž je možno zjednodušeným způsobem projednávat a vypořádávat regresní nároky proti osobám, které jsou pojištěny u Státní pojišťovny pro případ své odpovědnosti, nejsou dotčeny. 1

§ 27

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. února 1962.

Ministr zdravotnictví:

Plojhar v.r.

 

Předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení:

Erban v.r.

 

Předseda ústřední rady odborů:

Zupka v.r.



Poznámky pod čarou:

Vládni usnesení ze dne 9. března 1960 č. 201/1960.

Poznámky pod čarou:
1

Vládni usnesení ze dne 9. března 1960 č. 201/1960.