Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:

Ustanovení této úmluvy se vztahují rovněž na právnické osoby, řízené v souladu se zákony a předpisy vysílajícího státu a mající sídlo v tomto státě.

Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.

Vysílající a přijímající stát určí po dohodě sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikaci a hranice konzulárního obvodu․ Následující změny sídla konzulárního úřadu, jeho klasifikace nebo konzulárního obvodu může vysílající stát učinit pouze se souhlasem přijímajícího státu.

Vysílající stát požádá předem diplomatickou cestou o souhlas přijímajícího státu se jmenováním vedoucího konzulárního úřadu.

Po obdržení takového souhlasu předá vysílající stát ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu konzulský patent nebo jiný dokument o jmenování. V konzulském patentu nebo jiném dokumentu o jmenování bude uvedeno plné jméno vedoucího konzulárního úřadu, jeho státní občanství, jeho třída, sídlo konzulárního úřadu a konzulární obvod.

Po předání konzulského patentu nebo jiného dokumentu o jmenování vedoucího konzulárního úřadu přijímající stát v co nejkratší době udělí exequatur nebo jiné oprávnění.

Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu svých funkcí po udělení exequatur nebo jiného oprávnění přijímajícím státem.

Vedoucí konzulárního úřadu se může předběžně ujmout výkonu svých funkcí před udělením exequatur nebo jiného oprávnění. V tomto případě se budou používat ustanovení této úmluvy.

Neprodleně po udělení exequatur nebo jiného oprávnění nebo souhlasu k předběžnému výkonu konzulárních funkcí učiní orgány přijímajícího státu opatření nezbytná k tomu, aby se vedoucí konzulárního úřadu mohl ujmout výkonu svých funkcí.

Vysílající stát předem písemně oznámí přijímajícímu státu plné jméno, občanství, hodnost a třídu každého konzulárního úředníka, jmenovaného na konzulární úřad.

Vysílající stát rovněž předem písemně oznámí přijímajícímu státu plné jméno, občanství a funkci konzulárního zaměstnance jmenovaného na konzulární úřad.

Přijímající stát poskytne konzulárnímu úřadu všechny výhody k výkonu konzulárních funkcí a učiní opatření nezbytná k tomu, aby umožnil členům konzulárního úřadu výkon jejich úředních funkcí a požívání výsad a imunit, stanovených v této úmluvě.

Přijímající stát bude jednat s konzulárními úředníky s náležitou úctou a přijme všechna vhodná opatření k tomu, aby zabránil jakémukoli útoku proti jejich osobě, svobodě a důstojnosti.

Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže z nějakého důvodu vykonávat své funkce nebo jestliže místo vedoucího konzulárního úřadu je dočasně uprázdněno, vysílající stát může pověřit konzulárního úředníka tohoto konzulárního úřadu nebo jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu v přijímajícím státě , nebo člena diplomatického personálu své diplomatické mise v tomto státě dočasným vedením tohoto konzulárního úřadu. Plné jméno této osoby bude předem písemně oznámeno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

Osoba pověřená dočasným vedením konzulárního úřadu má právo vykonávat veškeré funkce vedoucího konzulárního úřadu a požívat všech práv, výsad a imunit jako vedoucí konzulárního úřadu jmenovaný podle článku 3.

Člen diplomatického personálu diplomatické mise pověřený dočasným vedením konzulárního úřadu požívá i nadále výsad a imunit, vyplývajících z jeho diplomatického statutu.

Přijímající stát může kdykoli, aniž by udal důvody svého rozhodnutí, oznámit vysílajícímu státu diplomatickou cestou, že konzulární úředník je nežádoucí osobou nebo že konzulární zaměstnanec je nepřijatelný.

Vysílající stát v takovém případě dotyčnou osobu odvolá.

Pokud vysílající stát opomene v přiměřené lhůtě splnit svůj závazek podle odstavce 1, přijímající stát může odmítnout uznávat tuto osobu za člena konzulárního úřadu.

Vysílající stát může v rozsahu povoleném právními předpisy přijímajícího státu nabývat do vlastnictví, najímat nebo užívat v jakékoli jiné formě stanovené těmito právními předpisy pozemky, budovy nebo části budov za účelem zajištění vhodných místností konzulárnímu úřadu nebo ubytování pro členy konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysílajícího státu.

Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získávání pozemků a budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci 1 pomoc.

Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat zákony a předpisy o výstavbě a územním nebo městském plánování nebo jiná omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.

Na budově, v níž je umístěn konzulární úřad, a na sídle vedoucího konzulárního úřadu může být umístěn znak vysílajícího státu spolu s označením konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího a přijímajícího státu.

Vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na budově, v níž je umístěn konzulární úřad, i na sídle vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích používaných pro úřední účely.

Při výkonu práva podle odstavce 2 tohoto článku bude brán zřetel na zákony, předpisy a zvyklosti přijímajícího státu.

Konzulární místnosti a sídlo vedoucího konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich, stejně jako do sídla vedoucího konzulárního úřadu, nemohou vstoupit bez svolení vedoucího konzulárního úřadu nebo vedoucího diplomatické mise nebo osoby jmenované jedním z nich. Konzulární místnosti nebudou používány způsobem neslučitelným s výkonem konzulárních funkcí.

Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechny vhodné kroky k ochraně konzulárních místností před jakýmkoli vniknutím nebo škodou a k předcházení jakémukoli narušení klidu konzulárního úřadu nebo jeho důstojnosti.

Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou kdekoliv, může konzulární úřad použít všech vhodných prostředků, včetně diplomatických a konzulárních kurýrů, a kódovaných nebo šifrovaných zpráv. Konzulární zavazadlo však může být používáno pouze pro spojení konzulárního úřadu s vládou, diplomatickou misí a jiným konzulárním úřadem vysílajícího státu v přijímajícím státě. Radiovou vysílací stanici může však konzulární úřad zřídit a používat pouze se souhlasem přijímajícího státu.

Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.

Konzulární zavazadlo musí být opatřeno zřetelným vnějším označením jeho povahy a může obsahovat pouze úřední korespondenci a dokumenty nebo předměty určené výlučně k úřednímu použití.

Konzulární zavazadlo nesmí být ani otevřeno ani zadrženo. V případě, že příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody, aby se domnívaly, že zavazadlo obsahuje něco jiného než předměty uvedené výše, mohou však žádat, aby zavazadlo otevřel v jejich přítomnosti odpovědný zástupce vysílajícího státu. Bude-li taková událost odmítnuta, bude zavazadlo vráceno na místo odkud pochází.

Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho postavení a počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Musí být pouze státním příslušníkem vysílajícího státu, jenž nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě. Při výkonu svých funkcí požívá ochrany přijímajícího státu. Konzulární kurýr požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem uvězněn nebo zadržen, nebo jinak omezován na osobní svobodě.

Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo civilního letadla. Kapitán bude vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Člen konzulárního úřadu může převzít uvedené zavazadlo volně a přímo od kapitána lodi nebo letadla a stejným způsobem mu je předat.

Vedoucí konzulárního úřadu požívá vynětí z trestní, civilní a správní jurisdikce přijímajícího státu. Požívá osobní nedotknutelnosti a v důsledku toho nebude podroben žádné formě omezení své svobody.

Konzulární úředníci, vyjma vedoucího konzulárního úřadu, jakož i konzulární zaměstnanci, nepodléhají trestní, civilní a správní jurisdikci přijímajícího státu pokud jde o úkony prováděné při výkonu jejich konzulárních funkcí. Nebudou zatčeni, vzati do vazby ani jinak omezeni na své svobodě za činy mimo výkon svých konzulárních funkcí, vyjma případu závažného trestného činu, na nějž se podle zákonů přijímajícího státu stanoví nejnižší trest odnětí svobody nejméně na pět let a výše, a to na základě rozhodnutí orgánu přijímajícího státu příslušného v trestních věcech. Kromě výše zmíněných případů nebudou uvězněni ani jinak omezeni na osobní svobodě, ledaže se jedná o výkon konečného soudního rozhodnutí.

V případě trestního řízení proti kterémukoli členu konzulárního úřadu, jeho zatčení, vzetí do vazby nebo jiného omezení jeho osobní svobody, uvědomí příslušný orgán přijímajícího státu bezodkladně vedoucího konzulárního úřadu.

Je-li proti členu konzulárního úřadu zahájeno trestní řízení, musí být vedeno rychle a způsobem, jenž by co nejméně bránil výkonu jeho funkcí na konzulárním úřadě.

Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však neuplatní na:

Ustanovení odstavců 1 a 2 se neuplatní v případě občanskoprávní žaloby:

Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby podali svědectví v soudním nebo správním řízení. Jestliže konzulární úředník odmítne podat svědectví, nesmí být vůči němu použito žádné donucovací opatření. Zaměstnanci konzulárního úřadu nemohou odmítnout podat svědectví s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku.

Orgány přijímajícího státu, které požadují svědectví od členů konzulárního úřadu, budou postupovat tak, aby se nevměšovaly do výkonu funkcí konzulárního úřadu a výkon těchto funkcí nenarušovaly. Pokud je to možné, svědectví může být podáno v konzulárních místnostech nebo v obydlí člena konzulárního úřadu nebo může být podáno v písemné formě.

Členové konzulárního úřadu mohou odmítnout podat svědectví pokud jde o výkon jejich funkcí a mohou odmítnout předložit úřední dokumenty a úřední korespondenci. Rovněž mohou odmítnout podat svědectví jako znalci práva vysílajícího státu, jeho výkladu a použití.

Vysílající stát se může u členů konzulárního úřadu vzdát kterékoliv výsady a imunity uvedené v článcích 16 a 17.

Vzdání se výsad a imunit musí být ve všech případech, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 3 tohoto článku, výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.

Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce podle článku 16, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce pokud jde o žalobu navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.

Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech civilních nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity pokud jde o exekuční výkon rozsudku; v případě takového opatření je třeba se imunity vzdát zvlášť.

Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní, dávek a poplatků:

Daňové osvobození uvedené pod písmeny a) a b) odstavce 1 tohoto článku se nevztahuje na daně, dávky a poplatky, které mají podle práva přijímajícího státu platit osoby vstupující do smluvního poměru s vysílajícím státem nebo s osobou jednající jeho jménem.

Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen od všech daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho držení nebo užívání, a který je určen výhradně ke konzulárním účelům. Toto vynětí se však nevztahuje na daně, dávky a poplatky, které jsou zahrnuty v ceně zboží nebo služeb.

Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje na poplatky a dávky za skutečně prokázané služby.

Členové konzulárního úřadu jsou v přijímajícím státě osvobozeni od daní a dávek ze svých služebních příjmů.

Členové konzulárního úřadu jsou v přijímajícím státě osvobozeni od všech celostátních, oblastních a místních daní a poplatků.

Osvobození uvedená v odstavci 2 se nevztahují na:

Movitý majetek, zanechaný na území přijímajícího státu členem konzulárního úřadu který zemře, bude osvobozen od daní z nabytí majetku pro případ smrti, dědických daní nebo poplatků z převodu majetku, jestliže se tento majetek nalézá na území přijímajícího státu výlučně v souvislosti s pobytem zemřelého jako člena konzulárního úřadu.

Přijímající stát povolí vývoz movitého majetku uvedeného v odstavci 1 tohoto článku s výjimkou jakéhokoli takového majetku získaného v přijímajícím státě, jehož vývoz je v době smrti člena konzulárního úřadu zakázán.

Přijímající stát bude ve shodě se zákony a předpisy, které přijme, povolovat dovoz a poskytovat osvobození ode všech celních dávek, daní a s tím souvisících poplatků, kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:

Konzulární zaměstnanci budou požívat výsad a osvobození uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud jde o předměty dovezené v době jejich prvního nástupu k úřadu.

Osobní zavazadla doprovázející konzulární úředníky jsou osvobozena od prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než předměty uvedené pod písmenem b) odstavce 1 tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony a předpisy přijímajícího státu nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy o karanténě. Uvedená prohlídka musí být provedena v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.

Konzulární úředník je oprávněn vykonávat funkce, v rámci konzulárního obvodu funkce, uvedené v této části. Jiné konzulární funkce může vykonávat pouze pokud to není v rozporu se zákony a předpisy přijímajícího státu. Konzulární úředník je oprávněn ochraňovat práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů, a to jak fyzických tak právnických osob.

Konzulární úředník je oprávněn obracet se při výkonu svých funkcí písemně i ústně na příslušné místní orgány konzulárního obvodu a v rozsahu, v němž to dovolují zákony, předpisy a zvyklosti přijímajícího státu, i na příslušné ústřední orgány přijímajícího státu.

Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího státu vykonávat konzulární funkce také mimo konzulární obvod.

registrovat občany vysílajícího státu;

přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady;

v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat prohlášení o uzavření manželství, za předpokladu, že obě osoby jsou občany vysílajícího státu;

v souladu se zákony a předpisy vysílajícího státu přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů občanů vysílajícího státu, jakož i jiná prohlášení občanů vysílajícího státu;

registrovat narození a úmrtí občanů vysílajícího státu;

sestavovat a legalizovat smlouvy sjednávané mezi občany vysílajícího státu, pokud se těmito smlouvami nezakládají, nepřevádějí nebo neruší věcná práva k nemovitému majetku nacházejícímu se v přijímajícím státě;

sestavovat a legalizovat smlouvy bez ohledu na občanství stran, pokud se tyto smlouvy týkají majetku či práv nacházejících se ve vysílajícím státě a budou-li mít právní účinky jen v tomto státě;

sestavovat, osvědčovat, potvrzovat, ověřovat a legalizovat listiny a dokumenty, jakož i provádět jiné úkony, které jsou nezbytné pro jejich platnost, na žádost občana vysílajícího státu v souladu se zákony a předpisy tohoto státu, pokud to není v rozporu se zákony a předpisy přijímajícího státu;

sepisovat nebo legalizovat a uschovávat závěti občanů vysílajícího státu;

překládat listiny a dokumenty a ověřovat správnost překladu, jakož i ověřovat dokumenty;

vydávat osvědčení o původu zboží.

Jestliže to vyžadují zákony a předpisy přijímajícího státu, konzulární úředník informuje příslušné orgány tohoto státu o úkonech provedených pod písmeny c) a e) tohoto odstavce.

Konzulární úředník je oprávněn v souladu se zákony a předpisy vysílajícího státu vydávat, prodlužovat, měnit, rušit cestovní doklady občanů vysílajícího státu.

Je rovněž oprávněn vydávat, prodlužovat a rušit příslušná víza osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu.

Jakmile se orgány přijímajícího státu dozvědí o případech, kdy je třeba občanu vysílajícího státu ustanovit poručníka nebo opatrovníka, vyrozumí příslušný konzulární úřad.

V případě potřeby konzulární úředník může navrhnout soudu nebo jinému příslušnému orgánu přijímajícího státu opatrovníka nebo poručníka pro občana vysílajícího státu nebo za účelem ochrany majetku tohoto občana, je-li tento majetek bez ochrany.

Příslušné orgány přijímajícího státu budou neprodleně informovat konzulárního úředníka o úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu.

Příslušné orgány přijímajícího státu budou rovněž informovat konzulárního úředníka, jestliže se dozvědí o dědictví po občanu vysílajícího státu nebo jestliže se dozvědí o dědictví po osobě zemřelé v tomto státě, bez zřetele na její občanství, může-li se toto dědictví týkat občana vysílajícího státu.

Příslušné orgány přijímajícího státu učiní, v souladu s jeho právními předpisy, v případech podle odstavce 2 a za předpokladu, že se dědictví nalézá na jeho území, opatření k zajištění tohoto dědictví a doručí konzulárnímu úředníkovi opis závěti, jestliže byla pořízena, jakož i všechny dostupné informace o dědicích, obsahu a hodnotě dědictví a uvědomí jej o termínu zahájení řízení o dědictví.

Konzulární úředník je oprávněn, v souladu s právními předpisy přijímajícího státu, zastupovat přímo nebo prostřednictvím zástupce zájmy občana vysílajícího státu, který má nárok na dědictví nacházející se v přijímajícím státě, a který nemá v tomto státě trvalé bydliště.

Konzulární úředník je oprávněn přijímat pro občana vysílajícího státu, který nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě, peníze nebo jiný majetek, který tomuto občanu náleží z titulu dědictví po jakékoli osobě, včetně plateb z titulu úrazového zabezpečení, důchodu a sociálního zabezpečení a příjmů z pojistek.

Movitý majetek a peněžní částky pocházející z likvidace dědictví náležejícího občanu vysílajícího státu mohou být předány konzulárnímu úředníkovi za předpokladu, že nároky věřitelů zemřelé osoby byly uspokojeny nebo zajištěny a že byly zaplaceny daně a poplatky, týkající se dědictví.

Konzulární úředník je oprávněn spolupracovat s příslušnými orgány přijímajícího státu při zajišťování dědictví podle tohoto článku.

Jestliže občan vysílajícího státu, který nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě, zemře za svého pobytu na území tohoto státu, budou jeho věci vydány bez dalšího řízení konzulárnímu úředníkovi vysílajícího státu, za předpokladu, že pohledávky věřitelů zemřelého v přijímajícím státě jsou uspokojeny nebo zajištěny.

Konzulární úřad bude dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu o vývozu věcí a převodu peněžních částek uvedených v odstavci 1 tohoto článku a v odstavci 6 článku 36.

Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí neprodleně konzulárního úředníka ve všech případech, kdy byl občan vysílajícího státu zatčen, vzat do vazby nebo kdy byla jeho osobní svoboda jakýmkoli způsobem omezena.

Konzulární úředník má právo co nejdříve navštívit občana vysílajícího státu, který byl zbaven osobní svobody nebo jeho osobní svoboda byla omezena a udržovat s ním styk. Příslušné orgány přijímajícího státu rovněž předají bez zbytečného prodlení konzulárnímu úředníkovi každé sdělení od občana vysílajícího státu, který byl zbaven svobody, nebo jehož osobní svoboda byla jakkoli omezena.

Konzulární úředník bude současně na žádost vyrozuměn o důvodech zatčení, vzetí do vazby, nebo jiného omezení svobody občana vysílajícího státu.

Práva konzulárního úředníka podle odstavce 2 a 3 budou prováděna v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu, za podmínky, že tyto zákony a předpisy tato práva neruší.

Konzulární úředník je oprávněn poskytovat veškerou pomoc lodi vysílajícího státu, která se nachází v přístavech, pobřežních nebo vnitřních vodách přijímajícího státu, jakož i její posádce.

Konzulární úředník se může při výkonu svých funkcí v otázkách týkajících se lodi vysílajícího státu a její posádky obracet se žádostí o pomoc na příslušné orgány přijímajícího státu.

Konzulární úředník může vstoupit na palubu lodi, jakmile je lodi povolen volný styk s pobřežím. Členové posádky mohou neprodleně navázat s konzulárním úředníkem spojení.

Konzulární úředník má právo:

Zamýšlejí-li příslušné orgány příjímajícího státu provést na palubě lodi vysílajícího státu donucovací opatření nebo provést vyšetřování, je nutné prostřednictvím příslušných orgánů přijímajícího státu o tom uvědomit konzulárního úředníka. S výjimkou případů, kdy to nepřipouští naléhavost věci, bude vyrozumění učiněno tak, aby konzulární úředník nebo jeho zástupce mohl být provádění úkonu přítomen. Nebyl-li konzulární úředník nebo jeho zástupce přítomen, předají mu příslušné orgány přijímajícího státu na jeho žádost úplnou informaci o událostech.

Ustanovení odstavce 1 se použije i tehdy, jestliže členové posádky mají být vyslechnuti místními orgány na pevnině.

Ustanovení tohoto článku se nepoužije při obvyklé celní, pasové nebo hygienické kontrole, jakož i při všech jiných úkonech prováděných na žádost nebo se souhlasem kapitána lodi.

Ztroskotá-li loď vysílajícího státu, narazí-li na mělčinu či na břeh nebo utrpí jinou havárii v přijímajícím státě, nebo je-li nějaký předmět, patřící k nákladu havarované lodi vysílajícího, přijímajícího nebo třetího státu, který je vlastnictvím občana vysílajícího státu, nalezen na pobřeží nebo ve vnitřních nebo teritoriálních vodách přijímajícího státu jako předmět vyvržený na břeh, nebo je dopraven do přístavu tohoto státu, uvědomí o tom orgány přijímajícího státu ihned konzulárního úředníka. Informují konzulárního úředníka i o opatřeních učiněných pro záchranu lidí a lodi, nákladu a dalšího zboží, jakož i částí lodi a částí nákladu, které se odpoutaly od lodi.

Konzulární úředník může takové lodi, jejím cestujícím a členům posádky poskytnout veškerou pomoc. Za tím účelem se může obrátit na příslušné orgány přijímajícího státu. Konzulární úředník může učinit opatření vyplývající z odstavce 1, jakož i opatření za účelem opravy lodi nebo může požádat příslušné orgány přijímajícího státu, aby taková opatření učinily nebo v nich pokračovaly.

Jestliže byly havarovaná loď nebo předmět patřící takové lodi nalezeny na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo dopraveny do přístavu tohoto státu a ani kapitán lodi, ani majitel, jeho zástupce nebo příslušní pojišťovatelé nemohou učinit opatření k zajištění nebo k nakládání s takovou lodí či s takovým předmětem, je konzulární úředník zmocněn učinit jménem vlastníka lodi opatření, která by mohl učinit vlastník sám.

Ustanovení tohoto odstavce se týkají i každého předmětu, který je částí lodního nákladu a majetkem občana vysílajícího státu.

Je-li předmět, který patří k nákladu havarované lodi třetího státu a je majetkem občana vysílajícího státu, nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu a vlastník předmětu, jeho zástupce nebo pojišťovatelé nemohou učinit opatření k zajištění nebo k nakládání s takovým předmětem, pak je konzulární úředník zmocněn, aby jménem vlastníka učinil taková opatření, která by k tomuto účelu mohl učinit vlastník sám.

Tato úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost 30 dnů po výměně ratifikačních listin, která bude provedena v Praze.

Tato úmluva zůstane v platnosti až do uplynutí šesti měsíců ode dne kdy jedna ze smluvních stran sdělí druhé smluvní straně v písemné formě vypovězení úmluvy.

Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran tuto úmluvu podepsali a opatřili pečetěmi.

Dáno v Athénách dne 22. října 1980 ve dvou vyhotoveních v anglickém jazyce.