Generální konference Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, která se sešla na svém šestnáctém zasedání v Paříži od 12․ října do 14. listopadu 1970, připomínajíc význam ustanovení Deklarace zásad mezinárodní kulturní spolupráce, přijaté Generální konferencí na jejím čtrnáctém zasedání, soudíc, že výměna kulturních statků mezi zeměmi k vědeckým, kulturním a výchovným účelům prohlubuje poznání lidské civilizace, obohacuje kulturní život všeho lidu a vzbuzuje vzájemnou úctu a vážnost mezi národy, soudíc, že kulturní statky tvoří jeden ze základních prvků civilizace a národní kultury a že jejich skutečnou hodnotu lze ocenit jen tehdy, jestliže jsou co nejúplněji známy jejich původ, historie a tradiční prostředí, soudíc, že kulturní statky tvoří jeden ze základních prvků civilizace a že národní kultury a jejich skutečnou hodnotu lze ocenit jen tehdy, jestliže jsou co nejúplněji známy jejich původ, historie a tradiční prostředí, soudíc, že povinností každého státu je chránit kulturní statky na svém území proti nebezpečí krádeže, tajných vykopávek a nezákonného vývozu, soudíc, že k odvrácení tohoto nebezpečí je nezbytné, aby si každý stát stále více uvědomoval své morální povinnosti jak vůči vlastnímu kulturnímu dědictví, tak i vůči kulturnímu dědictví všech národů,
soudíc, že muzea, knihovny a archívy, jakožto kulturní instituce, by měly dbát o to, aby jejich sbírky byly zřizovány v souladu s všeobecně uznávanými mravními zásadami, soudí, že nedovolený dovoz, vývoz a převod vlastnictví kulturních statků brání porozumění mezi národy, které má UNESCO podporovat mezi jiným tím, že k tomu účelu doporučuje zúčastněným státům odpovídající mezinárodní úmluvy, soudíc, že ochrana kulturního dědictví může být účinná jen tehdy, je-li organizována v národním i mezinárodním měřítku a že vyžaduje úzkou spolupráci mezi státy, berouc v úvahu, že Generální konference UNESCO přijala v roce 1964 doporučení s tímto cílem, majíc před sebou další návrhy na opatření k zákazu a k zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků, jež jsou jako bod 19 na pořadu jednání zasedání, poté, co rozhodla na svém patnáctém zasedání, že tato otázka bude předmětem mezinárodní úmluvy, přijímá čtrnáctého listopadu 1970 tuto úmluvu: