výraz "konzulární úřad" znační generální konzulát, konzulát, vícekonzulát nebo konzulární jednatelství;

výraz "konzulární obvod" znační území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;

výraz "vedoucí konzulárního úřadu" značí osobu pověřenou vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené se svým úředním postavením;

výraz "konzulární úředník" značí každou osobu, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřenou výkonem konzulárních funkcí;

výraz "konzulární zaměstnanec" značí každou osobu zaměstnanou v administrativních, technických nebo domácích službách konzulárního úřadu;

výraz "členové konzulárního personálu" značí konzulární úředníky vyjma vedoucího konzulárního úřadu a konzulární zaměstnance;

výraz "členové konzulárního úřadu" značí konzulární úředníky a konzulární zaměstnance;

výraz "konzulární místnosti" značí budovy nebo části budov a pozemky k nim náležící, které jsou používány výhradně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem, včetně sídla vedoucího konzulárního úřadu;

výraz "konzulární archívy" značí veškeré listiny, dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a kteroukoli částí zařízení určenou k jejich ochraně a uložení;

výraz "úřední korespondence" značí veškerou korespondenci vztahující se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;

výraz "loď" značí plavidlo plující pod vlajkou vysílajícího státu, s výjimkou válečných plavidel;

výraz "letadlo" znační civilní letadlo registrované a imatrikulované ve vysílajícím státě v souladu s jeho právními předpisy a nesoucí jeho označení.

Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.

Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod jsou určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímajícího státu.

Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo změny konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem přijímajícího státu.

Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též k zřízení úřadovny, která tvoří součást konzulárního úřadu, je-li umístěna mimo sídlo tohoto úřadu․

Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž je uvedeno zpravidla jeho plné jméno, kategorie a třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.

Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplomatickou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.

Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exequatur, ať již je forma přivolení jakákoliv.

Stát, který odmítá poskytnout exequatur, není povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.

Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodů vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného vedoucího konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu nebo člena diplomatického personálu diplomatické mise; jméno této osoby je třeba sdělit předem ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují práva, výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.

jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny další změny mající vliv na jejich postavení, které mohou nastat během jejich služby na konzulárním úřadě;

příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu, který patří k jeho domácnosti, a tam, kde to přichází v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být rodinným příslušníkem;

přijetí do zaměstnání a propuštění ze zaměstnání osob usedlých v přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu.

Přijímající stát vydá každému konzulárnímu úředníku dokument osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funkce na území přijímajícího státu.

Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodů, svého rozhodnutí oznámit vysílajícímu státu, že některý konzulární úředník je persona non grata nebo že kterýkoli jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle povahy případu odvolá dotyčnou osobu, ukončí její funkce na konzulárním úřadě nebo odvolá její jmenování.

Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene vyhovět v rozumné době závazkům, které má podle odstavce 2 tohoto článku, může přijímající stát podle povahy případu odejmout příslušné osobě exequatur nebo přestat ji považovat za člena konzulárního personálu.

písemným oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu o tom, že jeho funkce skončily;

odnětím exequatur;

písemným oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že ho přijímající stát přestal považovat za člena konzulárního personálu v případech předvídaných v článku 11 odstavci 3.

Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu a konzulárních úředníků a učiní nezbytná opatření k tomu, aby mohli požívat práv, výsad a imunit stanovených v této úmluvě.

Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřadu s náležitou úctou a učiní všechna příslušná opatření k tomu, aby byla zajištěna jejich ochrana, svoboda a důstojnost.

Vysílající stát má právo používat v přijímajícím státě svou státní vlajku a státní znak v souladu s ustanovením tohoto článku.

Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a státní znak umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu, na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, jestliže se jich užívá ke služebním účelům.

Při výkonu práva daného tímto článkem bude se přihlížet k zákonům, předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.

Vysílající stát může v souladu s právními předpisy přijímajícího státu najímat, nabývat do vlastnictví nebo užívat v jakékoli formě stanovené těmito právními předpisy pozemky, budovy nebo části budov pro potřeby konzulárního úřadu nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysílajícího státu.

Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získávání pozemků a budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci 1 veškerou potřebnou pomoc.

Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní předpisy o výstavbě a územním plánování nebo jiná omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.

Místnosti konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich nesmí vstoupit bez svolení vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby pověřené některým z nich.

Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna vhodná opatření k ochraně místností konzulárního úřadu před vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.

Místnosti konzulárního úřadu, jejich zařízení a jiný majetek v nich nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo exekuce.

Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní, dávek a poplatků:

Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen od všech daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho držení nebo užívání a který je určen výhradně ke konzulárním účelům.

Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje na poplatky a dávky za prokázané služby.

Konzulární úředníci a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu ani v něm nemají trvalé bydliště, nepodléhají trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu.

Konzulární zaměstnanci nepodléhají trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí.

Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na občanskoprávní řízení:

Přijímající stát bez odkladu uvědomí vedoucího konzulárního úřadu v případech, kdy je konzulární zaměstnanec zadržen, vzat do vazby nebo kdy je proti němu zahájeno trestní stíhání.

Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Konzulární zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4 tohoto článku, odmítnout podat svědectví. Odmítne-li konzulární úředník podat svědectví, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření nebo jiné sankce.

Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců se použijí obdobně na jejich rodinné příslušníky.

Orgán požadující svědectví musí dbát o to, aby neomezoval konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdykoli je to možné, může přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo na konzulárním úřadě nebo přijmout od něho svědectví v písemné formě.

Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem svých funkcí nebo předkládat úřední korespondenci a dokumentaci týkající se těchto skutečností. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat posudek jako znalci vnitrostátního právo vysílajícího státu.

Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát výsad a imunit uvedených v článcích 19 a 20.

Vzdání se výsad a imunit musí být, s výjimkou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, ve všech případech výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.

Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí řízení ve věci, v níž požíval vynětí z jurisdikce podle článku 19, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.

Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon rozsudku; této imunity je nutno se vzdát zvlášť.

Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati ze všech povinností uložených zákony a předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu, pracovní povolení a jiné formality, které se obecně vztahují na cizince.

Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na konzulární zaměstnance, kteří nejsou státními příslušníky vysílajícího státu nebo vykonávají soukromou výdělečnou činnost v přijímajícím státě, ani na jejich rodinné příslušníky.

Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati z ustanovení o sociálním zabezpečení, která popřípadě platí v přijímajícím státě, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát.

Vynětí stanovené v odstavci 1 tohoto článku nebrání dobrovolné účasti na systému sociálního zabezpečení přijímajícího státu za předpokladu, že účast na něm je přijímajícím státem dovolena.

nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo služeb;

daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu, s výhradou ustanovení článku 18;

dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení pod písmenem b) článku 27;

dani a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pocházejí z přijímajícího státu, včetně zisků pocházejících z převodu majetkových hodnot;

daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;

registračních, soudních, hypotečních a kolkových poplatků, s výhradou ustanovení článku 18.

Přijímající stát v souladu s platnými zákony a předpisy povolí dovoz a poskytne osvobození od všech celních dávek, daní a ostatních poplatků kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:

Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uvedených v odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty dovezené při jejich nástupu do úřadu.

Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než uvedené pod písmenem b) odstavce 1 tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony a předpisy přijímajícího státu nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy o karanténě. Tato prohlídka může být provedena pouze v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.

povolí vývoz movitého majetku zesnulého s výjimkou majetku, který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je zakázán v době jeho úmrtí;

nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní dědické poplatky ani poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zesnulého v tomto státě jako člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu.

Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou kdekoli, může konzulární úřad používat všech vhodných spojovacích prostředků, včetně diplomatických kurýrů, diplomatických nebo konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv.

Při použití veřejných spojovacích prostředků budou platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatickou misi.

Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.

Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo. Jestliže však příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat, že zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední korespondenci nebo dokumenty nebo předměty určené výlučně k úřednímu použití, mohou žádat, aby zavazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti odpovědným zástupcem vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost odmítnout, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.

Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo civilního letadla, které mají přistát na povoleném vstupním místě. Kapitán musí být vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit některého ze svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla nebo mu je předal.

Bez újmy na svých výsadách a imunitách mají všechny osoby požívající těchto výsad a imunit dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu, včetně dopravních předpisů a předpisů o pojištění motorových vozidel; jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních věcí tohoto státu.

Konzulární místnosti nebudou používány způsobem, který by byl v rozporu s výkonem konzulárních funkcí.

Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v souladu s právními předpisy přijímajícího státu funkce uvedené v této úmluvě.

Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího státu vykonávat konzulární funkce i mimo konzulární obvod.

chránit práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů, včetně právnických osob, v přijímajícím státě;

podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi Vysokými smluvními stranami a rozvíjet mezi nimi přátelské styky;

zjišťovat všemi zákonnými prostředky stav a vývoj obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu; podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat informace zúčastněným osobám.

příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;

příslušné ústřední orgány přijímajícího státu.

V souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu má konzulární úředník právo zastupovat nebo činit opatření k zajištění vhodného zastoupení občanů vysílajícího státu před soudy a jinými orgány přijímajícího státu v případech, kdy pro nepřítomnost nebo z jiných důvodů nejsou s to hájit včas svá práva a zájmy. Totéž platí i pro právnické osoby vysílajícího státu.

Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo si samy zajistí ochranu svých práv a zájmů.

Jestliže konzulární úředník zastupuje osoby podle odstavce 1 tohoto článku, podléhá při výkonu této funkce zákonodárství přijímajícího státu a jurisdikci jeho soudních a správních orgánů a stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako občan tohoto státu.

Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy vysílajícího státu vydávat, prodlužovat, měnit, rušit, odnímat a zadržovat cestovní doklady občanů vysílajícího státu.

Je oprávněn vydávat a rušit příslušná víza osobám, která si přejí cestovat do vysílajícího státu.

V rozsahu stanoveném zákonodárstvím vysílajícího státu je konzulární úředník oprávněn:

Tato ustanovení nezbavují osoby, jichž se to týká, povinnosti podat hlášení předepsaná zákonodárstvím přijímajícího státu.

Příslušné orgány přijímajícího státu budou neprodleně a bezplatně zasílat konzulárnímu úřadu opisy a výpisy z matričních listin týkajících se občanů vysílajícího státu a vyžadovaných k administrativním účelům.

přijímat prohlášení občanů vysílajícího státu a osvědčovat je;

sepisovat, osvědčovat a převzít do úschovy závěti a jiné listiny a prohlášení občanů vysílajícího státu;

osvědčovat nebo ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu;

překládat a ověřovat veškeré listiny a dokumenty vydané úřady vysílajícího nebo přijímajícího státu a osvědčovat překlady, opisy a výpisy z těchto dokumentů.

sepisování a ověřování pravosti listin a smluv, jež chtějí občané vysílajícího státu uzavřít, pokud tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu se zákonodárstvím přijímajícího státu a netýkají se zřízení nebo převodu práv k nemovitostem nacházejícím se v tomto státě;

sepisování listin a smluv a ověřování jejích pravosti bez zřetele k státní příslušnosti smluvních stran, pokud se tyto listiny a smlouvy vztahují pouze na majetek nebo práva existující ve vysílajícím státě nebo se týkají záležitostí, jež se mají realizovat v tomto státě za podmínky, že tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu se zákonodárstvím přijímajícího státu.

O úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu uvědomí příslušný orgán tohoto státu neprodleně konzulární úřad.

Obdobně se postupuje, jestliže dědic, jiný oprávněný účastník nebo odkazovník, jemuž má připadnout dědictví projednávané na území přijímajícího státu, je příslušníkem vysílajícího státu, nesídlí však na území přijímajícího státu a není zákonně zastupován.

Jestliže po splnění formalit spojených s pozůstalostí v přijímajícím státě připadne movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo nemovitostí dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou občany vysílajícího státu a kteří nesídlí v přijímajícím státě a nejmenovali svého zmocněnce, bude tento majetek nebo výtěžek z jeho prodeje předán konzulárnímu úřadu vysílajícího státu za podmínky, že:

Jestliže občan vysílajícího státu, který není trvale usídlen v přijímajícím státě, náhle zemře během cesty na území tohoto státu, budou věci, peněžní částky a cennosti, které měl s sebou a které nebyly vyžádány přítomným dědicem, prozatímně předány do úschovy konzulárnímu úřadu vysílajícího státu bez dalších formalit, přičemž se pro správní nebo soudní orgány vyhrazuje v zájmu příslušného řízení právo na převzetí těchto věcí.

Konzulární úřad musí tyto osobní svršky a peněžní částky předat kterémukoli orgánu přijímajícího státu pověřenému jejich správou nebo likvidací. Konzulární úřad musí dbát zákonodárství přijímajícího státu o vývozu svršků a převodu peněžních částek.

Ve věcech dědických platí rovněž ustanovení článku 34 této úmluvy.

Jakmile se úřady přijímajícího státu dovědí o případech, kdy je třeba ustanovit poručníka nebo opatrovníka pro občana vysílajícího státu, písemně to oznámí příslušnému konzulárnímu úřadu.

Ustanovení článku 34 této úmluvy platí i pro ochranu a ochranu práv a zájmů mladistvých nebo jiných osob, které nemají plnou způsobilost k právním úkonům.

Konzulární úředníci mohou zasáhnout u příslušných orgánů přijímajícího státu při jmenování poručníků nebo opatrovníků zejména podáním návrhů na kandidáty pro výkon těchto funkcí za předpokladu, že je k tomu opravňuje zákonodárství přijímajícího státu.

V případě, kdy není zajištěna správa majetku nezletilých nebo jiných osob nemajících plnou způsobilost k právním úkonům, může se konzulární úředník postarat o jmenování správce tohoto majetku nebo požádat příslušné orgány přijímajícího státu o provedení příslušných opatření.

Za účelem usnadnění výkonu konzulárních funkcí týkajících se občanů vysílajícího státu:

Práva uvedená v odstavci 1 tohoto článku budou vykonávána v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu za předpokladu, že tyto zákony a předpisy uvedená práva neruší.

Konzulární úředník může ve svém konzulárním obvodu poskytnout pomoc námořním lodím majícím příslušnost vysílajícího státu, které připlouvají do přístavu nebo jiného místa, kde mohou zakotvit, nebo se tam již nacházejí. Jakmile je vstup na lodě povolen, mohou konzulární úředníci vstoupit na palubu těchto lodí a spojit se s kapitánem, členy posádky a cestujícími, kteří jsou občany vysílajícího státu.

Kapitán nebo kterýkoli člen posádky může svobodně přijít na konzulární úřad, má-li tento úřad sídlo v přístavu, kde loď kotví. Není-li konzulární úřad v přístavu, je toto spojení vázáno na souhlas příslušného vnitrostátního orgánu.

Aniž by tím byla dotčena pravomoc orgánů přijímajícího státu, mohou konzulární úřednicí vyšetřovat všechny nehody, k nimž došlo v průběhu plavby lodi vysílajícího státu, vyslechnout kapitána a každého člena posádky, kontrolovat palubní dokumenty, přijímat prohlášení o cestě a místě určení, a pokud je to zákonodárstvím vysílajícího státu povoleno, řešit spory všeho druhu mezi kapitánem, důstojníky a námořníky, učinit opatření k přijetí kapitána nebo kteréhokoli člena posádky do nemocničního léčení nebo k návratu do vlasti, usnadnit příjezd lodi a pobyt v přístavu.

Při výkonu těchto funkcí mohou konzulární úředníci požádat orgány přijímajícího státu o pomoc.

Orgány přijímajícího státu se nevměšují do událostí na palubě lodi s výjimkou nepokojů, které by mohly porušit klid a veřejný pořádek na zemi nebo v přístavu, způsobit újmu na zdraví nebo ohrozit veřejný pořádek, a nepokojů, jichž se zúčastnily osoby, které nejsou členy posádky.

V případě, že by příslušné orgány přijímajícího státu měly v úmyslu provést prohlídky, vyšetřování nebo donucovací opatření na palubě lodi vysílajícího státu, jež se nalézá ve vodách přijímajícího státu, vyrozumí před jejich provedením konzulární úřad, aby se provedení mohli zúčastnit konzulární úředníci. V oznámení učiněném v tomto směru bude uveden přesný termín. Nezúčastní-li se konzulární úředníci nebo jejich zástupci podniknutých opatření, mohou požádat tyto orgány o předání všech informací o jejich průběhu.

Ustanovení předchozího pododstavce platí rovněž v případě, kdy kapitán nebo kterýkoli člen posádky má být vyslýchán orgány přijímajícího státu.

V případě, že jde o neodkladné opatření, nebo je-li vyšetřování prováděno na žádost kapitána, musí o tom být konzulární úředník informován v průběhu vyšetřování, a to co možná nejdříve.

Na požádání bude konzulární úředník v takovém případě rovněž zpraven o průběhu vyšetřování konaného za jeho nepřítomnosti.

Ustanovení odstavců 5 a 6 tohoto článku nemohou být použita proti orgánům přijímajícího státu tehdy, jde-li o uplatnění celních zákonných opatření a předpisů a dalších kontrolních opatření vztahujících se na zdravotnictví, přístavní policii, zabezpečení zboží a přístup cizinců.

Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá, uvízne nebo je jinak poškozena v hraničním pásmu přijímajícího státu, podají o tom příslušné orgány tohoto státu bez prodlení zprávu konzulárnímu úřadu a seznámí ho s učiněnými nebo zamýšlenými opatřeními k záchraně cestujících, lodi a nákladu.

Konzulární úředník může poskytnout veškerou pomoc lodi, členům posádky a cestujícím a učinit veškerá opatření k zabezpečení nákladu a k opravě lodi. Může se rovněž obrátit na orgány přijímajícího státu se žádostí o taková opatření.

Jestliže provozovatel lodi, kapitán nebo jakákoli oprávněná osoba není s to, aby učinila nezbytná opatření k udržování a správě lodi nebo jejího nákladu, může konzulární úředník učinit jménem provozovatele lodi opatření, která by v tomto směru mohl učinit provozovatel lodi.

Ustanovení odstavce 2 tohoto článku se rovněž vztahuje na jakýkoli předmět, který patří občanu vysílajícího státu a pochází z nákladu lodi vysílajícího státu nebo třetího státu, který by byl nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo dopraven do přístavu konzulárního obvodu.

Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou konzulárnímu úředníkovi nezbytnou pomoc při všech opatřeních, jež je třeba učinit při poškození lodi.

Loď, která byla poškozena, její náklad a palubní zásoby, pokud nejsou vykládány k použití nebo spotřebě v přijímajícím státě, nepodléhají na území přijímajícího státu celním poplatkům.

S výjimkou článku 20 odstavce 4 zaměstnanci konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo jsou v něm trvale usedlí, a jejich rodinní příslušníci, jakož i rodinní příslušníci člena konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo jsou v něm trvale usedlí, mají výsady a imunity stanovené v hlavě III této úmluvy pouze v tom rozsahu, v němž jim je přiznává právní řád přijímajícího státu.

Přijímající stát musí vykonávat svoji jurisdikci nad osobami uvedenými v odstavci 1 tohoto článku takovým způsobem, aby neodůvodněně omezoval výkon funkcí konzulárního úřadu.

Ustanovení této úmluvy se vztahují, pokud to souvislosti dovolují, rovněž na výkon konzulárních funkcí uskutečňovaný diplomatickými misemi.

Jména členů diplomatické mise pověřených prací v konzulárním oddělení nebo jinak pověřených výkonem konzulárních funkcí mise jsou písemně oznamována ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

Výsady a imunity členů diplomatické mise uvedených v odstavci 2 tohoto článku jsou i nadále upravovány pravidly mezinárodního práva o diplomatických stycích.

Tato úmluva podléhá ratifikaci. Výměna ratifikačních listin bude provedena v Praze.

Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni výměny ratifikačních listin a zůstane v platnosti, pokud ji jedna z Vysokých smluvních stran nevypoví se šestiměsíční výpovědní lhůtou.