22/1981 Sb. znění účinné od 1. 2. 1981

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 6. ledna 1981

o Dohodě mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou

republikou o konzulárních stycích

Dne 14. března 1979 byla v Praze podepsána Dohoda mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o konzulárních stycích.

S Dohodou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny ve Vídni dne 17. listopadu 1980.

Podle svého článku 27 Dohoda vstoupí v platnost dnem 1. února 1981.

České znění Dohody se vyhlašuje současně.

Ministr:

Ing. Chňoupek v. r.

DOHODA

mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou

o konzulárních stycích (čl. 1-27)

Prezident Československé socialistické republiky

spolkový prezident Rakouské republiky

vycházejíce z toho, že oba státy ratifikovaly Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963,

vedeni přáním ustanovení této úmluvy ve smyslu jejího článku 73 odst. 2 potvrdit, opatřit dodatky a doplnit a tím přispět rovněž k dalšímu rozvoji přátelských vztahů mezi oběma státy v souladu s ustanoveními Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě,

potvrzujíce, že Vídeňská úmluva o konzulárních stycích a bude i nadále platit pro otázky, jež nejsou výslovně upraveny touto dohodou,

se rozhodli uzavřít v souladu s článkem 73 odst. 2 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích tuto dohodu a za tímto účelem jmenovali svými zmocněnci:

prezident Československé socialistické republiky:

Ing. Bohuslava Chňoupka

ministra zahraničních věcí,

spolkový prezident Rakouské republiky:

Dr. Willibalda Pahra

spolkového ministra zahraničních věcí,

kteří, vyměnivše si své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:

Č l á n e k 1

1.	Definice uvedené v článku 1 odst. 1 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích (dále "Úmluvy") se použijí stejným způsobem v této dohodě.
2.	Pro účely této dohody znamená výraz "rodinný příslušník" manžela člena konzulárního úřadu, děti a rodiče člena konzulárního úřadu a jeho manžela, pokud tyto osoby žijí s členem ve společné domácnosti.
3.	Ustanovení této dohody, která se vztahují na občany vysílajícího státu, se obdobně použijí rovněž na právnické osoby, jakož i na osobní společnosti obchodního práva, jež byly zřízeny podle právních předpisů vysílajícího státu nebo v něm mají své sídlo․

Č l á n e k 2

Při výkonu funkcí podle článku 5 bod d) Úmluvy je konzulární úředník zejména oprávněn

a)	vydávat, prodlužovat, měnit, rozšiřovat nebo odnímat pasy nebo jiné cestovní doklady občanů vysílajícího státu;
b)	vydávat vstupní, návratná a průjezdní víza osobám, které chtějí cestovat do vysílajícího státu, vycestovat z něho nebo jím projíždět.

Č l á n e k 3

Při výkonu funkcí podle článku 5 bod f) Úmluvy je konzulární úředník oprávněn zejména

a)	vést seznam občanů vysílajícího státu, kteří mají bydliště nebo místo pobytu v jeho konzulárním obvodě;
b)	v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat žádosti a prohlášení a vydávat doklady týkající se státního občanství;
c)	vést knihy narození a úmrtí občanů vysílajícího státu; to však nezbavuje občany vysílajícího státu povinnosti dodržovat příslušné právní předpisy platné v přijímajícím státě;
d)	ověřovat doklady, které jsou vystaveny příslušnými úřady přijímajícího státu a jsou určeny pro použití ve vysílajícím státě;
e)	ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na dokladech, jakož i opisy dokladů a výpisy z dokladů;
f)	ověřovat podpisy občanů přijímajícího státu na dokladech, jakož i opisy dokladů a výpisy z dokladů, které jsou určeny pro úřady a veřejnoprávní instituce vysílajícího státu.

2.	Pokud to vyžadují právní předpisy přijímajícího státu, uvědomí konzulární úředník příslušné úřady přijímajícího státu o úkonech provedených podle odstavce 1 bod c).

Č l á n e k 4

Konzulární úředník je rovněž oprávněn, pokud níže uvedené právní úkony a smlouvy neodporují právním předpisům přijímajícího státu, notářskou formou sepisovat nebo ověřovat v přijímajícím státě

a)	právní úkony a smlouvy mezi občany vysílajícího státu, jakož i jednostranné právní úkony těchto osob, pokud na podkladě těchto právních úkonů a smluv nedochází ke vzniku, změnám nebo zániku práv na nemovitosti ležící v přijímajícím státě;
b)	závěti nebo jiná prohlášení týkající se dědictví občanů vysílajícího státu;
c)	právní úkony a smlouvy týkající se výlučně majetku ve vysílajícím státě nebo zde projednávaných záležitostí, bez ohledu na státní občanství stran.

Č l á n e k 5

Konzulární úředník je oprávněn

a)	přijímat od občanů vysílajícího státu do úschovy písemnosti, peníze, cenné věci a jiné předměty;
b)	přijímat od úřadů přijímajícího státu k předání vlastníkům písemnosti, peníze, cenné věci a jiné předměty, které občané vysílajícího státu ztratili během svého pobytu v přijímajícím státě.

Předměty, které byly vzaty na základě odst. 1 do úschovy, mohou být z přijímajícího státu vyvezeny pouze tehdy, neodporuje-li to právním předpisům tohoto státu.

Č l á n e k 6

Při výkonu funkcí podle článku 5 bod j) Úmluvy konzulární úředník může zejména

a)	vystavovat výpisy a jednoduché nebo ověřené kopie každého dokladu, který sepsal v rámci svého oprávnění;
b)	překládat listiny a dokumenty nebo ověřovat jejich překlad;
c)	přijímat a zaznamenávat prohlášení občanů vysílajícího státu;
d)	vystavovat pro zboží doklady o původu a jiné analogické průkazy;
e)	zasílat soudní a mimosoudní písemnosti a vyřizovat žádosti o právní pomoc v občanskoprávních záležitostech, pokud to odpovídá platným mezinárodním úmluvám a v případě, že neexistují, pokud je to v souladu s právními předpisy přijímajícího státu.

Č l á n e k 7

Při výkonu funkcí podle článku 5 bod h) Úmluvy je konzulární úředník zejména oprávněn zakročit u úřadů přijímajícího státu za účelem hájení práv a zájmů nezletilých občanů vysílajícího státu, občanů vysílajícího státu, jimž byl ustanoven opatrovník nebo poručník a nepřítomných občanů vysílajícího státu. Jestliže je nutno úředně jmenovat pro občana vysílajícího státu opatrovníka, poručníka nebo jiného zástupce, uvědomí úřady přijímajícího státu za tím účelem konzulárního úředníka. Konzulární úředník má právo předkládat vhodné návrhy týkající se osoby, která má být jmenována.

Č l á n e k 8

V případě úmrtí občana vysílajícího státu v přijímajícím státě příslušný úřad přijímajícího státu uvědomí o tom neprodleně konzulárního úředníka vysílajícího státu a zašle mu bezplatně úmrtní list nebo jiný doklad potvrzující úmrtí.

Dozví-li se úřad přijímajícího státu o existenci dědictví v tomto státě, na které má nárok občan vysílajícího státu, který nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě, uvědomí o tom tento úřad neprodleně konzulárního úředníka vysílajícího státu a poskytne mu všechny dostupné informace o případných dědicích, odkazovnících a nepominutelných dědicích, o jejich bydlišti nebo místu pobytu a o existenci závěti. Konzulární úředník uvědomí úřad přijímajícího státu, dozví-li se o tom z jiného pramene.

Příslušné úřady přijímajícího státu učiní v případě stanoveném v odstavci 2 a za předpokladu, že majetkové předměty náležející k dědictví se nacházejí na území tohoto státu, opatření k zajištění a správě dědictví a předají konzulárnímu úředníkovi v souladu s právními předpisy přijímajícího státu všechny dostupné informace o dědictví. Provádění těchto opatření se může konzulární úředník účastnit buď sám nebo prostřednictvím zástupce.

V případě, že po splnění formalit týkajících se dědictví na území přijímajícího státu movitý majetek nebo výtěžek z prodeje movitého a nemovitého majetku připadne dědici nebo odkazovníkovi, který je občanem vysílajícího státu a nemá trvalé bydliště na území přijímajícího státu a nezvolil si zástupce, předá se zmíněný majetek nebo výtěžek z jeho prodeje konzulárnímu úředníkovi vysílajícího státu k dispozici oprávněného, jestliže

a)	je prokázáno, že tento je dědicem nebo odkazovníkem;
b)	příslušné úřady případně daly souhlas k předání dědictví nebo výtěžku z jeho prodeje;
c)	byly uhrazeny nebo zajištěny všechny dluhy zůstavitele přihlášené v průběhu lhůty předepsané na základě právních předpisů přijímajícího státu;
d)	byly uhrazeny nebo zajištěny všechny dávky a poplatky v souvislosti s dědictvím.

V případě, že občan vysílajícího státu, který nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě, zemře během pobytu na území tohoto státu, předají se jeho osobní předměty, jeho movitý majetek a hodnoty, na něž neuplatnil nárok přítomný dědic nebo zmocněnec osoby mající na ně nárok, bez zvláštního řízení konzulárnímu úředníkovi vysílajícího státu za předpokladu, že nároky věřitelů zesnulého v přijímajícím státě byly uspokojeny nebo zajištěny.

Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy přijímajícího státu vyvézt majetek uvedený v odstavcích 4 a 5.

Konzulární úředník jako zástupce zúčastněných osob nemůže být z tohoto důvodu osobně postihován příslušnými úřady v souvislosti s jakoukoli dědickou záležitostí.

Č l á n e k 9

Právo zastupovat občany vysílajícího státu před soudy nebo jinými orgány přijímajícího státu, uvedené v článku 5 bod i) Úmluvy, pozbývá platnosti, jakmile zastupované osoby zvolí svého zástupce nebo samy převezmou hájení svých práv.

Č l á n e k 1 0

Při výkonu funkcí podle článku 5 bod l) Úmluvy je konzulární úředník zejména oprávněn vstoupit na palubu lodi, jakmile je lodi povolen volný styk s pobřežím. Od tohoto okamžiku mohou kapitán lodi, jakož i členové posádky navázat spojení s konzulárním úředníkem. Konzulární úředník je rovněž oprávněn obracet se na úřady přijímajícího státu se žádostí o pomoc ve všech záležitostech týkajících se lodi vysílajícího státu a jejich posádek.

Č l á n e k 1 1

Při výkonu funkcí podle článku 5 bodů k) a l) Úmluvy je konzulární úředník zejména oprávněn, aniž by tím byla dotčena pravomoc úřadů přijímajícího státu,

a)	vyšetřovat každou událost týkající se lodi vysílajícího státu, ke které došlo v průběhu plavby, v přístavu nebo kotvišti, vyslechnout kapitána lodi a členy její posádky, kontrolovat lodní doklady, přijmout objasnění cíle plavby lodi, jakož i napomáhat při vjezdu lodi do přístavu, kotviště, během jejího pobytu v přístavu nebo kotvišti a při opuštění přístavu nebo kotviště;
b)	řešit spory mezi kapitánem lodi vysílajícího státu a členy posádky včetně sporů vyplývajících z pracovního poměru, pokud to neodporuje právním předpisům smluvních stran;
c)	činit opatření k lékařskému ošetření nebo návratu kapitána nebo některého člena posádky lodí vysílajícího státu domů;
d)	přijmout, vystavit nebo ověřit každé prohlášení nebo každou jinou listinu, kterou vyžaduje vysílající stát v souvislosti s loďmi.

Č l á n e k 1 2

1.	Zamýšlí-li úřad přijímajícího státu provést jakékoli donucovací opatření na palubě lodi vysílajícího státu nebo zde provést vyšetřování, uvědomí o tom úřady přijímajícího státu konzulárního úředníka. Oznámení musí být učiněno před zahájením tohoto opatření, aby konzulární úředník mohl být přítomen jeho provádění. Pokud v naléhavých případech nebylo možno konzulárního úředníka uvědomit a tento nebyl přítomen při provádění opatření, uvědomí úřady přijímajícího státu neprodleně konzulárního úředníka o provedených opatřeních.
2.	Odstavce 1 se použije i tehdy, jestliže kapitán nebo některý člen posádky lodi vysílajícího státu má být vyslechnut na pevnině.
3.	Tento článek se nevztahuje na celní, pasovou a zdravotní prohlídku, jakož i na úkony prováděné na žádost nebo se souhlasem kapitána lodi.

Č l á n e k 1 3

1.	Úřady přijímajícího státu neprodleně oznámí konzulárnímu úředníkovi, jestliže loď přijímajícího státu ztroskotá, najede na mělčinu nebo utrpí jakoukoli jinou havárii v přijímajícím státě nebo jestliže je na břehu nebo v blízkosti břehu přijímajícího státu nalezen nějaký majetkový předmět včetně části nákladu havarované lodi třetího státu patřící do vlastnictví příslušníka vysílajícího státu. Úřady přijímajícího státu uvědomí konzulárního úředníka rovněž o opatřeních, která učinily pro záchranu lidí, lodi, jejího nákladu, jiných majetkových předmětů nacházejících se na lodi nebo pro záchranu jiných majetkových předmětů patřících k lodi nebo jejímu nákladu, které se dostaly přes palubu.
2.	Konzulární úředník může poskytnout veškerou pomoc havarované lodi uvedené v odstavci 1, jejím cestujícím a členům posádky; za tímto účelem se může obracet na příslušné úřady přijímajícího státu s žádostí o pomoc.
3.	Konzulární úředník je oprávněn, pokud to neodporuje právním předpisům přijímajícího státu, účastnit se vyšetřování zahájeného za účelem zjištění příčin havárie, najetí na mělčinu nebo ztroskotání.

Č l á n e k 1 4

Články 10 až 13 se obdobně používají i pro civilní vzdušné dopravní prostředky vysílajícího státu.

Č l á n e k 1 5

Vysílající stát může za podmínek a formou, které jsou stanoveny právními předpisy přijímajícího státu

a)	získat do vlastnictví, užívání nebo vlastnit nemovitosti, budovy nebo části budov pro potřebu konzulárního úřadu nebo ubytování členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysílajícího státu;
b)	pro tyto účely stavět budovy nebo části budov;
c)	prodat práva nebo majetek uvedené v bodech a) a b).

Vysílající stát není osvobozen od povinnosti dbát právních předpisů přijímajícího státu platných pro území, na němž se nemovitosti nacházejí, a týkajících se stavebnictví, územního plánování a ochrany památek.

Č l á n e k 1 6

1.	Místnosti konzulárního úřadu a sídlo vedoucího konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Úřady přijímajícího státu mohou do nich vstoupit pouze se souhlasem vedoucího konzulárního úřadu nebo vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě nebo osoby jimi zmocněné.
2.	S výhradou ustanovení odstavce 1 má přijímající stát zvláštní povinnost učinit všechna vhodná opatření k ochraně místností konzulárního úřadu před jakýmkoli vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.
3.	Místnosti konzulárního úřadu, jejich zařízení, majetek konzulárního úřadu a jeho dopravní prostředky jsou osvobozeny od jakéhokoli zabavení pro účely národní obrany nebo veřejného zájmu.

Č l á n e k 1 7

Přijímající stát nebude žádným způsobem omezovat přístup občanů vysílajícího státu na konzulární úřad.

Č l á n e k 1 8

1.	Při provádění článku 36 odst. 1 bodů b) a c) Úmluvy příslušné úřady přijímajícího státu uvědomí na žádost dotyčné osoby neprodleně, nejpozději však v průběhu pěti dnů, konzulární úřad vysílajícího státu o jakémkoli předběžném zadržení, zatčení nebo jakémkoli jiném způsobu omezení osobní svobody občana vysílajícího státu, aby konzulární úředník mohl učinit potřebná opatření pro ochranu práv a zájmů dotyčné osoby a aby tato osoba mohla využít ochrany konzulárního úředníka. Tato opatření zahrnují rovněž právo navrhnout v souladu s právními předpisy přijímajícího státu možnost vést trestní řízení ve vysílajícím státě.
2.	Příslušné úřady přijímajícího státu neprodleně předají veškerá oznámení, jež dotyčná osoba adresuje konzulárnímu úředníkovi. Přijímající stát se dále postará o to, aby dopisy konzulárního úředníka zadrženým občanům vysílajícího státu byly předány adresátům bez neodpodstatněného prodlení.
3.	Konzulární úředník je rovněž oprávněn stýkat se s občanem vysílajícího státu, který byl předběžně zadržen nebo zatčen, který si odpykává trest odnětí svobody nebo jemuž byla nějakým jiným způsobem omezena osobní svoboda a navštěvovat ho, hovořit s ním o všech záležitostech týkajících se plnění konzulárních úkolů v tomto případě, zejména o hájení práv a zájmů dotyčného, jakož i o okolnostech jeho zadržení. Konzulární úředník má dále právo napomáhat dotyčnému při zvolení právního zástupce. Příslušné úřady přijímajícího státu zaručí konzulárnímu úředníkovi toto právo nejpozději týden po předběžném zadržení, zatčení nebo jiném omezení osobní svobody a poté krátkodobě v přiměřených časových odstupech. Avšak konzulární úředník, aniž by tím byla dotčena jeho jiná práva podle Úmluvy a této dohody, upustí od činnosti upravené tímto odstavcem v případě, že dotyčná osoba proti tomu vznese výslovně námitku v přítomnosti konzulárního úředníka a zástupce příslušných úřadů přijímajícího státu.
4.	Příslušné úřady přijímajícího státu uvědomí dotyčnou osobu neprodleně, naprosto srozumitelně a prokazatelně o jejích právech vyplývajících z odstavců 1, 2 a 3, jakož i z článku 36 odst. 1 bodů b) a c) Úmluvy.

Č l á n e k 1 9

Konzulární úředník je oprávněn stýkat se při výkonu svých funkcí bezprostředně s příslušnými místními úřady.

Č l á n e k 2 0

Vedoucí konzulárního úřadu je vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího státu. Požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být proto ani zatčen ani zadržen ani nesmí být podroben jinému omezení osobní svobody.

Vedoucí konzulárního úřadu je rovněž vyňat z jurisdikce občanskoprávní a správní přijímajícího státu, s výjimkou těchto případů:

a)	žalob týkajících se soukromého nemovitého majetku nacházejícího se na území přijímajícího státu, ledaže by jej vedoucí konzulárního úřadu používal z pověření vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu;
b)	řízení týkajícího se dědictví, v němž se vedoucí konzulárního úřadu účastní jako vykonavatel závěti, správce dědictví, dědic nebo odkazovník, jakožto soukromá osoba a nikoli jako zástupce vysílajícího státu;
c)	žalob v souvislosti se svobodným povoláním nebo obchodní činnosti, kterou vedoucí konzulárního úřadu vykonává v přijímajícím státě vedle své úřední činnosti;
d)	žalob zahájených třetí osobou z důvodu škody vzniklé při nehodě způsobené v přijímajícím státě pozemním, vodním nebo vzdušným dopravním prostředkem;
e)	řízení týkajícího se smluv, které uzavřel vedoucí konzulárního úřadu, aniž by při tom jednal výslovně nebo konkludentně z pověření vysílajícího státu.

Proti vedoucímu konzulárního úřadu mohou být použita exekuční opatření pouze v případech stanovených v odstavci 2 bod a) až e) a jen za předpokladu, že jsou proveditelná bez újmy na nedotknutelnosti jeho osoby a jeho sídla.

Č l á n e k 2 1

Konzulární úředníci, kteří nejsou vedoucími konzulárního úřadu a zaměstnanci administrativního a technického personálu nepodléhají, pokud jde o úkony, které provádějí při výkonu konzulárních funkcí, jurisdikci přijímajícího státu. Totéž platí pro členy služebního personálu, pokud jde o úkony, které provádějí při výkonu služebních povinností.

Konzulární úředníci, kteří nejsou vedoucími konzulárního úřadu, nemohou být ani zatčeni ani zadrženi, ani nesmí být podrobeni jinému omezení osobní svobody a výjimkou případů, kdy úmyslně spáchali trestný čin, na který právní předpisy přijímajícího státu stanoví trest odnětí svobody od pěti let výše, nebo v případě, jde-li o výkon pravomocného soudního rozhodnutí, vydaného v souvislosti s takovým trestným činem.

Odstavce 1 se nepoužije při občanskoprávních žalobách,

a)	pokud vyplývají ze smlouvy, kterou uzavřela jedna z osob uvedených v odstavci 1, aniž by při tom jednala výslovně nebo konkludentně z pověření vysílajícího státu;
b)	které zahájila třetí osoba z důvodu škody vzniklé v přijímajícím státě při nehodě způsobené pozemním, vodním nebo vzdušným dopravním prostředkem.

Je-li proti některé z osob uvedených v odstavci 1 zahájeno trestní řízení nebo je-li zatčena, zadržena nebo podrobena jinému omezení osobní svobody, uvědomí úřady přijímajícího státu neprodleně vedoucího konzulárního úřadu.

Je-li proti konzulárnímu úředníkovi, který není vedoucím konzulárního úřadu, zahájeno trestní řízení, je třeba je vést s ohledem na služební postavení konzulárního úředníka a takovým způsobem, který co možno nejméně narušuje výkon konzulárních funkcí. Vyvstala-li v případě obvinění ze zvláště závažného trestného činu nutno vzít konzulárního úředníka do vyšetřovací vazby, je třeba zahájit řízení proti němu v co nejkratší době.

Č l á n e k 2 2

Ustanovení článků 20 a 21 odst. 2, 4 a 5 se použije přiměřeně i na rodinné příslušníky vedoucího konzulárního úřadu a konzulárního úředníka, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště.

Č l á n e k 2 3

1.	Imunita podle článku 44 odst. 1 Úmluvy ve věci odmítnutí svědectví se vztahuje rovněž na členy administrativního a technického personálu.
2.	Ustanovení článku 44 odst. 3 Úmluvy se použije na rodinné příslušníky členů konzulárního úřadu včetně těch, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo v něm mají trvalé bydliště.

Č l á n e k 2 4

Ustanovení článku 45 Úmluvy týkajících se vzdání se výsad a imunit se použije přiměřeně též na výsady a imunity poskytované podle článků 20 až 23 této dohody.

Č l á n e k 2 5

Přijímající stát vystaví každému členovi konzulárního úřadu a každému rodinnému příslušníkovi, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, průkaz opatření fotografií, který potvrzuje jejich totožnost a postavení jakožto člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinného příslušníka.

Č l á n e k 2 6

Tato dohoda se nedotýká ustanovení ostatních smluv, které váží jednu nebo obě smluvní strany v době vstupu v platnost této dohody.

Č l á n e k 2 7

Tato dohoda podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny co nejdříve ve Vídni.

Tato dohoda vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k výměně ratifikačních listin.

Dohoda může být vypovězena každou ze smluvních stran písemně diplomatickou cestou rok předem.

Na důkaz čehož zmocněnci smluvních stran tuto dohodu podepsali a opatřili pečetěmi.

Dáno v Praze dne 14. března 1979 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyku českém a německém, přičemž obě znění jsou stejně platná.

Československou socialistickou republiku:

Ing. Bohuslav Chňoupek v. r.

Rakouskou republiku:

Dr. Willibald Pahr v. r