V nevýrobních organizacích, které si pro to vytvoří ekonomické předpoklady, zabezpečí plánované úkoly a dodrží závazné limity mzdových prostředků, může být od 1. ledna 1983 zkrácena pracovní doba

Pracovníkům na ostatních pracovištích nevýrobních organizací, členům závodních stráží, závodních požárních sborů, hlídačům a vrátným zůstává stanovená týdenní pracovní doba nezměněna.

Pro zkracování pracovní doby podle odstavce 1 platí zásady stanovené ve vyhlášce ministerstva práce a sociálních věcí č. 63/1968 Sb., o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem.

Pracovní doba, stanovená podle vyhlášky č. 63/1968 Sb., o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem, podle této vyhlášky nebo podle dalších předpisů vydaných ústředními orgány ke zkrácení týdenní pracovní doby se upravuje tak, že pracovními dny (dalšími pracovními směnami) jsou v roce 1983 též soboty připadající na 9․ duben, 24. září a 22. říjen. Organizace se sezónní potřebou práce mohou v dohodě s příslušným odborovým orgánem podle pokynů příslušného ústředního orgánu určit místo uvedených dnů tři pracovní soboty v roce 1983 v jiných termínech vhodných pro splnění hospodářských úkolů, bude-li zabezpečena doprava pracujících do zaměstnání a zpět.

Délka dalších pracovních směn ve dnech uvedených v předchozím odstavci se rovná délce směny stanovené v organizaci na pátek předcházející této směně.

Připadne-li podle rozvrhu pracovních směn pracovníkovi jeho pravidelná pracovní směna na některý z pracovních dnů uvedených v odstavci 1, určí organizace po projednání se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí (dále jen „závodní výbor“) tomuto pracovníkovi další pracovní směny na jiný vhodný dne v témže nebo následujícím měsíci.

Organizace mohou se souhlasem závodního výboru a státní orgány po projednání s ním přesunout na pracovištích s přetržitým provozem druhé a třetí směny připadající na dny uvedené v odstavci 1 na jiné vhodné dny v témže nebo následujícím měsíci.

Úprava pracovní doby uvedená v odstavci 1 se vztahuje i na pracovníky, kteří mají s organizací sjednánu kratší pracovní dobu (§ 86 a § 156 odst. 2 zákoníku práce), s výjimkou pracovníků, jimž je pracovní doba zkrácena na základě lékařského posudku na určitý počet hodin týdně a u nichž by účastí na další pracovní směně byla tato kratší pracovní doba překročena.

Pracovní doba se neupravuje mladistvým pracovníkům mladším než 16 let, pracovníkům na pracovištích s nepřetržitým provozem, pracovníckům s pracovní dobou trvale rozvrženou na 6 dnů v týdnu a pracovníkům v provozech, v nichž byla zkrácena pracovní doba ze zdravotních důvodů. Pokud by však pracovníkovi s pracovní dobou trvale rozvrženou na 6 dnů v týdnu připadla podle rozvrhu pracovních směn jeho pravidelná pracovní směna na některý z pracovních dnů uvedených v odstavci 1, upravuje se mu pracovní doba v tento den tak, aby se rovnala délce směny stanovené v organizaci na pátek předcházející této směně; tato úprava se neprovede, je-li jeho pravidelná pracovní směna připadající na tento den delší.

Pokud by pracovník neměl v důsledku úpravy pracovní doby podle odstavce 1 v týdnu ani jeden den nepřetržitého odpočinku, přesune mu organizace po projednání se závodním výborem jednu pracovní směnu z tohoto týdne na některý den jeho nepřetržitého odpočinku v jiném týdnu téhož nebo následujícího měsíce.

Připadne-li další pracovní směna podle odstavců 1, 3, 4 nebo 7 pracovníkovi do dovolené, kterou čerpá souvisle v délce nejméně jednoho kalendářního týdně, nemá vliv tento den na počet pracovních dnů, které pracovník vyčerpá jako dovolenou. Náhradu mzdy za dovolenou na zotavenou obdrží tento pracovník za tolik pracovních dnů dovolené, kolik mu jich odpadlo podle rozvrhu směn rozšířeného o další pracovní směnu.