Smluvní strany
uvažujíce, že Mezinárodní úmluva na ochranu nových odrůd rostlin z 2. prosince 1961, upravená opatřením z 10. listopadu 1972, se osvědčila jako užitečný nástroj mezinárodní spolupráce v oblasti ochrany práv šlechtitelů,
potvrzujíce zásady obsažené v preambuli v této úmluvě, podle kterých:
a) | jsou přesvědčeny o důležitosti ochrany nových odrůd nejen pro rozvoj zemědělství na svých územích, ale též pro ochranu zájmů šlechtitelů, |
b) | uvědomují si zvláštní problémy vyplývající z uznání a ochrany práv šlechtitelů a zejména z omezení, která mohou vyplývat z požadavků veřejného zájmu na svobodný výkon takového práva, |
c) | považují za vysoce žádoucí, aby tyto problémy, kterým velmi mnoho států právem přisuzuje význam, byly řešeny každým ze států v souladu s jednotně a jasně definovanými zásadami, |
berouce v úvahu, že myšlenka ochrany práv šlechtitelů získala všeobecného uznání v mnoha státech, které ještě k Úmluvě nepřistoupily,
berouce v úvahu, že je třeba přistoupit k určitým změnám v Úmluvě, aby bylo usnadněno přistoupení těchto států k Unii,
uvažujíce, že některá ustanovení, týkající se správy Unie, obsažená v Úmluvě, vyžadují doplnění ve světle zkušeností a
domnívajíce se, že tyto cíle mohou být nejlépe dosaženy novým revidováním textu Úmluvy,
se dohodly takto: