Tato vyhláška se vztahuje na pracovníky aparátů ústředních,krajských (oblastních), okresních a městských orgánů politických stran, odborových organizací, společenských organizací a zájmových organizací, kteří vykonávají své funkce v pracovním poměru (dále jen „pracovníci“ a „organizace“).¹

Tato vyhláška se nevztahuje

Organizace může stanovit, že pracovníci v účelových zařízeních, která jsou součástí aparátu organizace, se odměňují podle vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 146/1989 Sb., o odměňování pracovníků v malých organizacích.

Organizace určí pracovníkovi základní plat v rámci rozpětí mzdového tarifu stanoveného v části A katalogu funkcí a mzdových tarifů pro funkci, do které je zařazen; přitom výši základního platu diferencuje podle hledisek stanovených organizací.

Pracovníkovi, který je zvolen, popřípadě jmenován do vedoucí funkce uvedené v části B katalogu funkcí a mzdových tarifů, určí příslušný ústřední orgán organizace základní plat v rámci rozpětí mzdového tarifu stanoveného v části B. Příslušný ústřední orgán politické strany a příslušný ústřední orgán odborové organizace může výši základního platu stanovit i nad stanovenou horní hranici rozpětí přiměřeně k výši funkčního platu poskytovaného členům vlády.

Absolventu školy⁵ po dobu nástupní praxe stanoví organizace základní plat v rámci mzdového tarifu nejnižší funkce, pro níž je v katalogu funkcí a mzdových tarifů (příloha) předepsán kvalifikační předpoklad stupeň školního vzdělání, kterého absolvent dosáhl.

Výši základního platu v rámci rozpětí určí organizace též s přihlédnutím k prospěchu, s nímž absolvent dokončil školu.

Přeřadí-li organizace pracovníka zařazeného do funkce s nižším mzdovým tarifem,přísluší mu dosavadní základní plat ještě po dobu jednoho kalendářního měsíce následujícího po dni účinnosti tohoto opatření. Snížení základního platu v rámci rozpětí mzdového tarifu téže funkce může organizace provést, pokud je s odůvodněním pracovníkovi písemně oznámí a doručí nejméně jeden kalendářní měsíc před jeho účinností.

Ustanovení odstavce 5 se nevztahuje na snížení základního platu provedené na základě pravomocného kárného opatření nebo v důsledku pravomocného soudního rozhodnutí.

Zvýší-li organizace pracovníkovi základní plat v rámci stanoveného rozpětí nebo přeřadí-li ho do funkce s vyšším mzdovým tarifem,přísluší mu nový základní plat ode dne účinnosti tohoto opatření․

Dohodne-li organizace s pracovníkem zastupování pracovníka zařazeného do funkce s vyšším mzdovým tarifem, který svou funkci přechodně nevykonává, přísluší zastupujícímu pracovníku základní plat v rámci rozpětí mzdového tarifu stanoveného pro tuto funkci, a to od počátku zastupování, pokud trvá alespoň po dobu čtyř týdnů.

Pracovníkovi, který vynikajícími pracovními výsledky prokazuje mimořádné osobní schopnosti pro výkon funkce, může organizace přiznat místo základního platu osobní plat převyšující až o jednu třetinu horní hranici rozpětí mzdového tarifu stanoveného pro příslušnou funkci. Toto ustanovení se netýká pracovníků zařazených do funkcí uvedených v části B přílohy této vyhlášky.

Osobní plat poskytuje organizace pracovníku jen po dobu, po kterou trvají důvody, pro které mu byl osobní plat přiznán.

Za hodinu práce přesčas⁶ přísluší pracovníku alikvotní část základního platu, a to

Vedle základního platu podle odstavce 1 a případných ostatních dosažených složek mzdy přísluší pracovníkovi, jemuž nebylo poskytnuto náhradní volno za práci přesčas,⁷ příplatek

Pracovníkům zařazeným do funkcí, u nichž je podle části A a B přílohy přihlédnuto ve stanoveném mzdovém tarifu k případné práci přesčas, přísluší mzda za práci přesčas podle předchozích ustanovení pouze jde-li o práci přesčas v noci nebo v den pracovního klidu, s výjimkou předsedy příslušného ústředního orgánu organizace a jemu na roveň postavené funkce, u něhož je mzda za případnou práci přesčas i v tuto dobu zahrnuta v základním platu.

Pracovníkům, kteří pracují v odpolední (druhé) směně, může organizace poskytovat příplatek ve výši 1,50 Kčs až 2,50 Kčs za hodinu, nejvýše však za 8 hodin.

Odpolední (druhou) směnou se rozumí směna, v níž alespoň 5 hodin připadá do doby od 14 do 22 hodin, pokud práce (činnost) probíhá alespoň ve dvou směnách nejméně po dobu 14 hodin v kalendářním dni.

Pracovníkům, kteří pracují ve dvousměnném režimu na pracovištích s celodenním provozem, může organizace poskytovat příplatek ve stejné výši, avšak na rozdíl od odstavců 1 a 2 za odpracované hodiny v době od 14 do 22 hodin.

Příplatek nelze poskytovat za práci přesčas s výjimkou případů, kdy pracovník za práci přesčas čerpá náhradní volno.

Pracovníkům kteří pracují v noční směně, může organizace poskytovat příplatek ve výši 2,50 Kčs za hodinu, nejvýše však za 8 hodin.

Noční směnou se rozumí směna, v níž alespoň 5 hodin připadá do doby od 22 do 6 hodin.

Příplatek ve stejné výši lze poskytovat pracovníkům též při práci v noci, nejde-li o noční směnu. Prací v noci je práce konaná mezi 22. a 6. hodinou.

Příplatek nelze poskytovat

Pracovníkům, kteří v rámci stanovené týdenní pracovní doby pracují v sobotu a v neděli, poskytuje organizace k dosažené hodinové mzdě v tyto dny příplatek ve výši 50 % příslušné části základního platu (§ 5 odst. 1), a jde-li o práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu, ve výši 25 %. Příplatek ve výši 50 % příslušné části základního platu může organizace poskytnout též v případě, kdy pracovník za práci přesčas v sobotu a neděli čerpá náhradní volno.

Příplatek se neposkytuje za práci o sobotách a nedělích, které podle zvláštního předpisu jsou pracovními dny.

Pracovníkovi od něhož organizace vyžaduje používání cizího jazyka při výkonu funkce a který jeho znalost prokáže, může organizace poskytovat příplatek, pokud jeho používání nehodnotí při určení výše základního platu v rámci rozpětí (§ 3).

Výše příplatku může činit za každý jazyk až l00 Kčs měsíčně a pokud znalost jazyka je prokázána státní zkouškou, až 200 Kčs měsíčně.

Příplatek nelze poskytovat pracovníku za jeho občasné používání cizího jazyka na úrovni obvyklých znalostí odpovídajících stupni školního vzdělání, který se požaduje pro výkon příslušné funkce, a dále za jeho znalost českého a slovenského jazyka, popřípadě jazyka národnostní menšiny, který se běžně používá v oblasti, v níž národnostní menšina žije a pracovník trvale pracuje.

Odměňování dělnických povolání se řídí vyhláškou federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 146/1989 Sb., o odměňování pracovníků v malých organizacích, s výjimkou § 1, 4 a § 13 odst. 1.

Pro odměňování obchodně provozních pracovníků může organizace uplatnit vyhlášku uvedenou v odstavci 1; přitom při uplatňování mzdových forem může místo podle § 4 cit. vyhlášky postupovat podle § 13 této vyhlášky.

Organizace může poskytovat pracovníkům odměny za úspěšné a iniciativní plnění pracovních úkolů a za dosažené pracovní výsledky. Odměnu lze stanovit též předem. Pracovníkům vykonávajícím dělnické práce, obchodně provozní činnosti nebo rutinní a opakující se administrativní a hospodářské činnosti lze tyto odměny poskytovat spolu s tarifní mzdou měsíčně.

Za splnění mimořádných nebo jednorázových úkolů nebo za jiné výjimečné zásluhy může organizace poskytnout pracovníkovi mimořádnou odměnu.

Z prostředků vyčleněných na odměny může organizace vytvářet fondy vedoucích pracovníků k poskytování odměn v jejich pravomoci.

Organizace může pracovníkům poskytovat prémie v závislosti na plnění předem stanovených ukazatelů a podmínek, zejména dělnickým povoláním za dosažení věcných úspor.

Organizace vydá pro uplatňování odměn a prémií vnitřní mzdový předpis.

Organizace je povinna umožnit pracovníkům nahlížet do vyhlášky a oznámit jim jejich mzdové zařazení a výši základního platu (tarifní mzdy).

Opatření podle této vyhlášky činí organizace v souladu s předpisy, kterými je upravena působnost odborových orgánů v oblasti odměňování práce.

Pokud byl pracovníku určen podle dosavadních předpisů základní (osobní) plat vyšší, než mu lze určit podle této vyhlášky, může mu ho organizace ponechat po dobu výkonu funkce (činnosti), pro kterou byl stanoven.