Čekejte, prosím...
Úmluva č.111. Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958 (čl. 1-14)
Úmluva č.115. Úmluva o ochraně pracovníků před ionizujícím zářením (čl. 1a-23a)
Uložit word Uložit pdf Poslat odkaz
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen
465/1990 Sb. znění účinné od 21. 1. 1965

Data uzavření smluv jsou uvedena v textu

465

 

SDĚLENÍ

federálního ministerstva zahraničních věcí

 

Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. června 1958 byla na 42. zasedáni generální konference Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání)(č. 111) a dne 22. června 1960 byla na 44. zasedání generální konference Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o ochraně pracovníků před ionizujícím zářením (č. 115). Ratifikace Úmluv Československou socialistickou republikou byly zapsány dne 21 ledna 1964 generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svých článků 8 a 17 Úmluvy vstoupily pro Československou socialistickou republiku v platnost dnem 21. ledna 1965.

České překlady Úmluv se vyhlašují současně.

Úmluva č.111

Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958 (čl. 1-14)

Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 4. června 1958 na svém čtyřicátémdruhém zasedání,

rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se diskriminace v oblasti zaměstnání a povolání, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání,

stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,

majíc na zřeteli, že Filadelfská deklarace prohlašuje, že všechny lidské bytosti, bez ohledu na rasu, vyznání nebo pohlaví, mají právo pečovat o své hmotné blaho a o svůj duchovní rozvoj v podmínkách svobody a důstojnosti, hospodářského zajištění a rovných příležitostí a

majíc dále na zřeteli, že diskriminace zakládá porušení práv vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv,

přijímá dne 25. června 1958 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958:

Článek 1

1.

Pro účely této úmluvy výraz "diskriminace" zahrnuje:

a)

jakékoliv rozlišování; vylučování nebo dávání přednosti založené na rase, barvě pleti, pohlaví, náboženství, politických názorech, národnostním nebo sociálním původu, které má za následek znemožnění nebo porušení rovnosti příležitostí nebo zacházení v zaměstnání nebo povolání;

b)

jakékoli jiné rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti, jež má za následek znemožnění nebo porušení rovnosti příležitostí nebo zacházení v zaměstnání nebo povolání, které může být určeno zúčastněným členským státem po projednání s representativními organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud takové organizace existují, a s jinými příslušnými orgány.

2.

Jakékoli rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti založené na kvalifikaci vyžadované pro určité zaměstnání se nebude považovat za diskriminaci.

3.

Pro účely této úmluvy výrazy "zaměstnání" a "povolání zahrnují přístup k odbornému výcviku, přístup k zaměstnání a k různým povoláním, jakož podmínky zaměstnání.

Článek 2

Každý členský stát, pro který je tato úmluva v účinnost, se zavazuje vyhlásit a provádět vnitrostátní politiku zaměřenou na prosazování rovnosti příležitostí a zacházení v zaměstnání a povolání metodami přiměřenými vnitrostátním podmínkám a zvyklostem tak aby byla odstraněna jakákoliv diskriminace v tomto směru.

Článek 3

Každý členský stát, pro který je tato úmluva v činnosti, se zavazuje metodami přiměřenými vnitrostátním podmínkám a zvyklostem

a)

usilovat o spolupráci s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků a s jinými příslušnými orgány při prosazování přijetí a provádění této politiky;

b)

vydávat zákony a podporovat výchovné programy způsobilé zajistit přijetí a provádění této politiky;

c)

zrušit jakákoliv zákonodárná ustanovení a změnit jakákoli správní opatření nebo praxi, které jsou neslučitelné s touto politikou;

d)

provádět tuto politiku, pokud jde o zaměstnání podřízená přímé kontrole národních orgánů;

e)

zajistit provádění této politiky při poradenství pro volbu povolání, odborném výcviku a zprostředkování práce, které podléhají kontrole národních orgánů;

f)

v každoročních zprávách o provádění úmluvy uvádět opatření, jež byla učiněna v souladu s touto politikou, a výsledky dosažené těmito opatřeními.

Článek 4

Jakákoli opatření vůči osobě, která je oprávněně podezřelá, že se zabývá činností škodlivou pro bezpečnost státu, nebo o níž je prokázáno, že se zabývá takovou činností, se nebudou pokládat za diskriminaci za předpokladu, že taková osoba bude mít právo se odvolat k příslušnému orgánu zřízenému v souladu s vnitrostátní praxí.

Článek 5

1.

Zvláštní ochranná a podpůrná opatření, stanovená v jiných úmluvách nebo doporučeních přijatých Mezinárodní konferencí práce se nebudou pokládat za diskriminaci.

2.

Každý členský stát může po projednání s reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud takové organizace existují, stanovit, že se nebudou pokládat za diskriminaci jiná zvláštní opatření, jež přihlížejí ke zvláštním potřebám osob, které se z důvodů jako pohlaví, věk, invalidita, povinnosti vůči rodině nebo sociální či kulturní statut, obecně považují za osoby vyžadující zvláštní ochranu nebo podporu.

Článek 6

Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu; se zavazuje ji provádět v nemetropolitních územích v souladu s ustanoveními ústavy Mezinárodní organizace práce.

Článek 7

Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.

Článek 8

1.

Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.

2.

Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.

3.

Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.

Článek 9

1.

Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.

2.

Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetilitého období za podmínek uvedených v tomto článku.

Článek 10

1.

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organizace sdělí.

2.

Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé ratifikace,jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.

Článek 11

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.

Článek 12

Vždy, bude-li to považovat za nutné, Správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revize.

Článek 13

1.

Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:

a)

ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení výše uvedeného článku 9, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;

b)

od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.

2.

Tato úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a neratifikovaly revidující úmluvu.

Článek 14

Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.

Úmluva č.115

Úmluva o ochraně pracovníků před ionizujícím zářením (čl. 1a-23a)

Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 1.června 1960 na svém čtyřicátémčtvrtém zasedání,

rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se ochrany pracovníků před ionizujícím zářením, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání, a

stanovivší, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy

přijímá dne 22. června 1980 tuto úmluvu, jež bude označována jako Úmluva o ochraně před zářením, 1960.

Část I.

Všeobecná ustanovení (čl. 1a-3a)

Článek 1

Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, jenž ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje zajistit její účinnost prostřednictvím zákonů a jiných předpisů, pravidel ustálené praxe nebo jiných vhodných prostředků. Při provádění ustanovení úmluvy příslušný úřad se bude radit se zástupci zaměstnavatelů a pracovníků.

Článek 2

1.

Tato úmluva se vztahuje na veškeré činnosti, při nichž pracovníci jsou vystaveni ionizujícímu záření během své práce.

2.

Tato úmluva se nevztahuje na radioaktivní látky, ať již uzavřené nebo otevřené, ani na přístroje vydávající ionizující záření, jež jsou vzhledem k omezeným dávkám, které lze od nich dostat, vyjmuty z jejích ustanovení některým ze způsobů zajišťujících právní účinnost úmluvy zmíněných v článku 1.

Článek 3

1.

Podle znalostí dostupných v dané době budou podniknuty všechny vhodné kroky k zajištění účinné ochrany pracovníků před ionizujícím zářením, pokud jde o jejich zdraví a bezpečnost.

2.

Budou přijata pravidla a opatření nutná k tomu účelu a zpřístupněny údaje nezbytné pro účinnou ochranu.

3.

Pro zajištění takové účinné ochrany:

a)

Opatření k ochraně pracovníků před ionizujícím zářením přijatá po ratifikaci úmluvy příslušným členským státem budou odpovídat ustanovením úmluvy.

b)

Příslušný členský stát pozmění, jakmile to bude možné, opatření, jež přijal před ratifikací úmluvy tak, aby tato opatření vyhovovala jejím ustanovením a bude podporovat takové změny všech jiných opatření existujících v době ratifikace.

c)

Při ratifikaci úmluvy zašle příslušný členský stát generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce prohlášení, ve kterém uvede, jakým způsobem a na které kategorie pracovníků budou ustanovení úmluvy uplatněna, a ve svých zprávách o provádění úmluvy se zmíní o dalším pokroku, jehož bylo v této věci dosaženo.

d)

Po uplynutí tří let ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti, správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží konferenci zvláštní zprávu o provádění bodu b) tohoto odstavce, která bude obsahovat vhodné návrhy pro další činnost v této věci.

Část II.

Ochranná opatření (čl. 4a-15a)

Článek 4

Činnost zmíněná v článku 2 bude organizována a prováděna tak, aby byla zajištěna ochrana předpokládaná v této části úmluvy.

Článek 5

Bude vynaloženo všechno úsilí k tomu, aby vystavování pracovníků ionizujícímu záření bylo omezeno na nejnižší možnou míru a všechny zúčastněné strany budou předcházet každému zbytečnému vystavování.

Článek 6

1.

Podle části I této úmluvy budou pro různé kategorie pracovníků stanoveny nejvyšší přípustné dávky ionizujícího záření ze zdrojů vně nebo uvnitř těla a nejvyšší přípustná množství radioaktivních látek, jež mohou vstoupit do lidského organismu.

2.

Takové nejvyšší přípustné dávky a množství budou stále revidovány podle současných znalostí.

Článek 7

1.

Přiměřené mezní hodnoty budou stanoveny podle článku 6 pro osoby zaměstnané prací přímo se zdroji ionizujícího záření,

a)

jež dosáhly věku 18 let nebo jsou starší

b)

jež nedosáhly věku 18 let.

2.

Žádný pracovník mladší 16 let nebude zaměstnán prací spojenou s ionizujícím zářením.

Článek 8

Podle článku 6 budou stanoveny přiměřené mezní hodnoty pro pracovníky, kteří přímo nepracují se zdroji ionizujícího záření, ale pobývají v místech nebo se pohybují kolem míst, kde by mohli být vystaveni ionizujícímu záření nebo radioaktivním látkám.

Článek 9

1.

Bude používáno vhodného výstražného znamení pro označení nebezpečí ionizujícího záření. V této souvislosti budou pracovníkům poskytnuty potřebné informace.

2.

Všichni pracovníci zaměstnaní prací přímo se zdroji ionizujícího záření budou řádně poučeni před takovým zaměstnáním a během něho o opatřeních, která je třeba učinit pro jejich zdravotní a bezpečnostní ochranu a o důvodech těchto opatření.

Článek 10

Právní předpisy stanoví podávání zpráv, a to způsobem jimi předepsaným o práci, při níž pracovníci jsou vystaveni ionizujícímu záření během své práce.

Článek 11

Bude prováděna vhodná kontrola pracovníků a pracovišť, při níž bude měřeno vystavení pracovníků ionizujícímu záření a radioaktivním látkám, aby bylo ověřeno, že jsou dodržovány stanovené mezní hodnoty.

Článek 12

Všichni pracovníci zaměstnaní prací s ionizujícím zářením se podrobí vhodnému lékařskému vyšetření před započetím nebo krátce po započetí takové práce a poté dalším lékařským vyšetřením v přiměřených časových intervalech.

Článek 13

Jedním ze způsobů zmíněných v článku 1 úmluvy jimiž úmluva bude prováděna, budou určeny případy, kdy vzhledem k povaze nebo stupni vystavení nebo kombinací obou budou urychleně podniknuta následující opatření:

a)

pracovník se podrobí vhodné lékařské prohlídce;

b)

zaměstnavatel podá zprávu příslušnému úřadu podle jeho požadavků;

c)

osoby příslušné pro ochranu před zářením přezkoumají podmínky, za nichž pracovník provádí svou práci;

d)

zaměstnavatel přijme na základě technického zjištění a lékařského doporučení všechna nezbytná nápravná opatření.

Článek 14

Žádný pracovník nebude zaměstnán prací nebo pokračovat v práci, při níž by mohl být vystaven ionizujícímu záření v rozporu s odborným lékařským doporučením.

Článek 15

Každý členský stát, jenž ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje zřídit vhodné inspekční služby, jež by dohlížely na provádění jejích ustanovení, nebo ověřovat, že se taková inspekce provádí.

Část III.

Závěrečná ustanovení (čl. 16a-23a)

Článek 16

Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.

Článek 17

1.

Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.

2.

Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.

3.

Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy byla zapsána jeho ratifikace.

Článek 18

1.

Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí pěti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.

 

2.

Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období pěti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další pětileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy o uplynutí pětiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.

Článek 19

1.

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organizace sdělí.

2.

Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.

Článek 20

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.

Článek 21

Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revize.

Článek 22

1.

Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:

a)

ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 18, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;

b)

od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.

2.

Tato úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.

Článek 23

Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.