389/1991 Sb. znění účinné od 1. 10. 1994 do 30. 6. 1995
389
ZÁKON
České národní rady
ze dne 10. září 1991
o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Část první Orgány státní správy ochrany ovzduší (§ 1-5)
§ 1 Státní správu ochrany ovzduší vykonávají
a) ministerstvo životního prostředí České republiky,
b) Česká inspekce životního prostředí,
c) okresní úrady,
d) orgány obce.
§ 2 Ministerstvo životního prostředí České republiky (dále jen "ministerstvo")
a) provádí vrchní státní dozor na úseku ochrany ovzduší,
b) zaujímá stanoviska k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, zejména k prognózám rozvoje jednotlivých oborů a odvětví,
c) vyhlašuje prostřednictvím pověřené právnické nebo fyzické osoby meteorologickou předpověď vzniku smogové situace, vznik a ukončení smogové situace a pro vybrané zdroje znečišťování i regulační opatření,
d) zabezpečuje v rámci své působnosti výzkum, sleduje technický rozvoj v rámci ochrany ovzduší a podporuje rozšiřování technologií omezujících znečišťování ovzduší,
e) plní další úkoly jako ústřední orgán státní správy ochrany ovzduší,
f) kontroluje dodržování imisních a depozičních limitů; kontrolními úkony může pověřit organizace ve své působnosti,
g) zpřístupňuje informace veřejnosti v rozsahu podle § 13 zákona o ovzduší ,
h) vydává souhlasy obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 11 odst. 1 písm. b) až d) a písm. h) zákona o ovzduší, s výjimkou případů přepravy materiálů a výrobků,
i) při výkonu své činnosti spolupracuje s ministerstvem zdravotnictví České republiky a s dalšími ústředními orgány státní správy.
§ 3 (1) Česká inspekce životního prostředí (dále jen "inspekce") dozírá na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se ochrany ovzduší jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými osobami. Přitom kontroluje zejména
a) dodržování emisních limitů u velkých a středních zdrojů znečišťování, a to včetně kontroly tmavosti kouře,
b) dodržování povinností provozovateli velkých a středních zdrojů znečišťování,
c) vedení provozní evidence u zdrojů znečišťování a její údaje,
d) dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených pro vybrané zdroje znečišťování za smogové situace,
e) zrušeno
(2) Inspekce dále
a) vydává souhlasy obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 11 odst. 1 písm. a), e) až g), písm. h), pokud jde o přepravu materiálů a výrobků a podle písmena i) zákona o ovzduší ,
b) rozhoduje o výši poplatků za znečišťování ovzduší u velkých zdrojů znečišťování podle části druhé tohoto zákona,
c) schvaluje návrhy a změny opatření pro případy havárií pro velké zdroje znečišťování,
d) schvaluje užívání nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně ovzduší včetně technických podmínek provozu a návrhů provozních předpisů výrobce,
e) ukládá provozovatelům velkých a středních zdrojů znečišťování, kteří neplní povinnosti při ochraně ovzduší, opatření ke zjednání nápravy, včetně zastavení nebo omezení provozu zdroje znečišťování,
f) ukládá provozovatelům velkých a středních zdrojů znečišťování, výrobcům a dovozcům mobilních zdrojů pokuty za porušení stanovených povinností, pokud je neukládá orgán obce podle § 5 odst․ 2 písm. f) tohoto zákona; pokutu uloží na základě vlastního zjištění nebo na základě oznámení okresního úřadu podle § 4 odst. 1 písm. d) tohoto zákona,
g) ukládá pokuty právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání za porušení povinností stanovených zákonem o zákazu výroby, dovozu a užívání látek poškozujících nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících,
h) stanoví rozhodnutím emisní limity pro stávající velké a střední zdroje znečišťování a dobu, během které musí být dosažena hodnota emisního limitu stanoveného pro nové zdroje znečišťování,
i) uděluje oprávnění právnickým a fyzickým osobám k provádění autorizovaného měření emisí a imisí a kontroluje správnost jejich výsledků.
(3) Inspekce při výkonu své činnosti
a) spolupracuje s místě příslušnými orgány státní správy a samosprávy a s Českým hydrometeorologickým ústavem,
b) je oprávněna vyžadovat informace o dalších orgánů státní správy ochrany ovzduší, orgánů hygienické služby a Českého hydrometeorologického ústavu a informace jim též poskytovat,
c) zpřístupňuje informace veřejnosti v rozsahu podle § 13 zákona o ovzduší .
§ 4 (1) Okresní úřad
a) je dotčeným orgánem v územním a stavebním řízení z hlediska ochrany ovzduší, pokud není stavebním úřadem,
b) zpracovává koncepce ochrany ovzduší s přihlédnutím ke složení fondu paliv ve své územní působnosti,
c) navrhuje ministerstvu, po dohodě s dotčenými orgány obcí v oblastech mimořádně zatížených znečišťováním ovzduší, rozsah území, v němž bude provozován smogový varovný a regulační systém,
d) vyhlašuje v dohodě s dotčenými orgány obcí za smogové situace varovná a regulační opatření k omezení emisí ze zdrojů znečišťování, kromě vybraných zdrojů znečišťování, a kontroluje jejich dodržování; zjistí-li porušení povinností, informuje o tom orgány obce, a pokud jde o velké zdroje znečišťování, též inspekci,
e) vykonává dozor nad obecními úřady, jak zabezpečují ochranu ovzduší ve své působnosti,
f) zpřístupňuje informace veřejnosti v rozsahu podle § 13 zákona o ovzduší ,
g) rozhoduje o poplatcích za střední zdroje znečišťování podle části druhé tohoto zákona.
(2) Okresní úřad kontroluje
a) dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených pro zdroje znečišťování za smogové situace, uvedených v regulačních řádech pro provoz zdrojů znečišťování, nejde-li o vybrané zdroje znečišťování, a za nedodržení těchto opatření ukládá jejich provozovatelům pokuty,
b) dodržování povinností výrobců, dovozců a prodejců paliv, stanovených zvláštním předpisem upravujícím požadavky a kvalitu paliv, způsob jejich dodávky a prodej a za porušení stanovených povinností ukládá pokuty .
(3) V hlavním městě Praze vykonává působnost okresního úřadu podle tohoto zákona Magistrátní úřad hlavního města Prahy.
§ 5 (1) Obec je dotčeným orgánem v územním a stavebním řízení z hlediska ochrany ovzduší, pokud není pověřena funkcí stavebního úřadu.
(2) Orgány obce
a) mohou stanovit obecně závaznou vyhláškou:
1. městské zóny s omezením provozu zdrojů znečišťování,
2. zvláštní požadavky na druh paliva pro malé zdroje znečišťování
b) kontrolují dodržování povinností provozovateli malých zdrojů znečišťování a za nedodržení povinnosti jim ukládají pokuty,
c) kontrolují dodržování přípustné tmavosti kouře u provozovatelů velkých, středních a malých zdrojů znečišťování a za nedodržení povinností jim ukládají pokuty,
d) ukládají provozovatelům malých zdrojů znečišťování, kteří neplní povinnosti při ochraně ovzduší, opatření ke zjednání nápravy, včetně zastavení nebo omezení provozu zdroje znečišťování,
e) zpřístupňuje informace veřejnosti v rozsahu podle § 13 zákona o ovzduší ,
f) rozhodují o poplatcích za malé zdroje znečišťování podle části druhé tohoto zákona.
Část druhá Poplatky (§ 6-8)
§ 6 (1) Poplatky za znečišťování ovzduší platí právnické a fyzické osoby provozující velké, střední a malé zdroje znečišťování (dále jen "provozovatelé").
(2) O výši poplatku provozovatelů velkých zdrojů znečišťování rozhoduje inspekce.
(3) O výši poplatku provozovatelů středních zdrojů znečišťování rozhoduje okresní úřad.
(4) O výši poplatku provozovatelů malých zdrojů znečišťování rozhodují a poplatek vybírají orgány obce. Tyto poplatky jsou příjmem rozpočtu obce a musí být účelově vázány k ochraně životního prostředí obce.
§ 7 (1) Roční výše poplatku pro jeden velký nebo střední zdroj znečišťování se stanoví pro všechny druhy produkovaných zpoplatněných škodlivin způsobem uvedeným v příloze.
(2) Roční výše poplatku pro jeden malý zdroj znečišťování se stanoví pevnou částkou do výše 40000 Kč úměrně k velikosti zdroje znečišťování a škodlivosti produkovaného znečištění, a to způsobem uvedeným v příloze; povinnost platit poplatky se nevztahuje na fyzické osoby provozující malé zdroje znečišťování o tepelném výkonu do 50 kW.
(3) Z částky vypočtené podle odstavce 1 se provozovateli vyměří poplatek v upravené výši
30 % v roce 1992 a 1993,
60 % v roce 1994 a 1995,
80 % v roce 1996,
100 % od roku 1997 včetně.
§ 8 (1) Provozovatel je povinen samostatně vypočítat poplatek pro každý zpoplatněný zdroj znečišťování a oznámit tento výpočet do 15. února kalendářního roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší včetně údajů nutných pro stanovení výše poplatku podle skutečností uplynulého roku.
(2) Příslušný orgán ochrany ovzduší prověří údaje uvedené v oznámení a zjistí-li skutečnosti rozhodné pro stanovení poplatku, vydá rozhodnutí. Rozhodnutí obsahuje výši poplatku, včetně podmínek případného odkladu platby části poplatku ve smyslu odstavce 5.
(3) Provozovatel je povinen zaplatit poplatek podle vlastního výpočtu zálohově ve splátkách vždy do 25 dnů po uplynutí termínu splátky. Zaplacené zálohy splátek se zúčtují se splátkami odpovídajícími rozhodnutí o uložení poplatku do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
(4) Poplatky za zdroj znečišťování se platí
a) od výše 1 mil. Kč ročně v měsíčních splátkách,
b) do výše 1 mil. Kč ročně ve čtvrtletních splátkách,
c) do výše 10 tis. Kč ročně v pololetních splátkách,
d) do výše 2 tis. Kč jednorázově.
(5) Pokud provozovatel prokazatelně zahájil u zdroje znečišťování práce na snížení emisí zpoplatněných škodlivin, odkládá se mu placení poplatku ve výši 40 % po dobu realizace opatření. Dokončí-li provozovatel tyto práce v souladu se stanovenými podmínkami ve smyslu odstavce 2, rozhodne orgán ochrany ovzduší o prominutí povinnosti poplatek doplatit. Při nedodržení podmínek odkladu rozhodne orgán ochrany ovzduší o povinnosti poplatek doplatit a stanoví k tomu příslušnou lhůtu.
(6) Za nesplnění oznamovací povinnosti podle odstavce 1 uloží provozovateli příslušný orgán ochrany ovzduší ( § 6 odst. 2 až 4) pokutu až do výše 10000 Kč . Pokud není tato povinnost splněna ani v dodatečně stanovené l hůtě, lze pokutu uložit opětovně.
(7) Skutečnosti zakládající vznik nebo odůvodňující změny výše poplatků, které vznikly v běžném kalendářním roce, jsou provozovatelé povinni oznamovat příslušnému orgánu ochrany ovzduší ( § 6 odst. 4) do 15 dnů od jejich zjištění jako podklad pro vydání nového nebo změnu původního rozhodnutí podle odstavce 2.
Část třetí Informování veřejnosti o znečišťování ovzduší (§ 9)
§ 9 (1) Ministerstvo zabezpečuje prostřednictvím pověřené organizace informování veřejnosti o kvalitě ovzduší zejména v pravidelných relacích federálních a republikových sdělovacích prostředků.
(2) Při zhoršení stavu ovzduší nebo při možnosti vzniku smogové situace v případech, které stanoví zvláštní předpisy, informují obdobným způsobem veřejnost o vyhlašování a odvolávání varovných a regulačních opatření orgány ovzduší příslušné k jejich vyhlašování podle § 2, 3 a 4 tohoto zákona.
(3) Obce a okresní úřady informují vhodným a v místě obvyklým způsobem o vyhlášení a odvolání smogových varovných a regulačních opatření v ostatních případech.
Část čtvrtá Ustanovení společná, přechodná a závěrečná (§ 10-15)
§ 10 O odvolání proti rozhodnutí inspekce rozhoduje ministerstvo.
§ 11 (1) Inspektoři a pověření pracovníci ostatních orgánu státní správy ochrany ovzduší jsou oprávněni při výkonu své činnosti
a) v nezbytně nutném rozsahu vstupovat, popřípadě vjíždět na cizí pozemky nebo vstupovat do cizích objektů užívaných pro podnikatelskou činnost nebo provozování jiné hospodářské činnosti, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů. Za škodu přitom způsobenou odpovídá stát; této odpovědnosti se nemůže zprostit,
b) požadovat potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení týkající se předmětu kontroly.
(2) Inspektoři a pověření pracovníci ostatních orgánů státní správy ochrany ovzduší jsou povinni
a) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem své činnosti, zejména dbát, aby se tato tajemství nedostala do nepovolaných rukou,
b) před vstupem do cizích objektů informovat provozovatele.
§ 12 Ministerstvo upravuje vyhláškou
a) seznam kategorizace stacionárních zdrojů znečišťování, znečišťujících látek, limity znečišťování, přípustnou tmavost kouře a technické podmínky provozu stacionárních zdrojů znečišťování,
b) vymezení oblastí vyžadujících zvláštní ochranu ovzduší a zvláštní opatření k omezení znečišťování ovzduší,
c) způsob zjišťování množství emisí a technické prostředky pro měření emisí,
d) požadavky na vedení provozní evidence velkých a středních zdrojů znečišťování a rozsah dalších údajů, které jsou provozovatelé zdrojů znečišťování povinni poskytovat orgánu ochrany ovzduší,
e) požadavky na kvalitu, způsob dodávky a prodej paliv,
f) zásady vytváření provozu smogových regulačních systémů včetně stanovení zvláštních imisních limitů a výběru zdrojů znečišťování podle § 2 písm. c) tohoto zákona,
g) kvalifikační požadavky na pracovníky obsluhující velké a střední zdroje znečišťování a kvalifikační požadavky pro pracovníky provádějící kontrolu velkých, středních a malých zdrojů znečišťování,
h) ověřování odborné způsobilosti pro podávání odborných posudků.
§ 14 Správní řízení zahájené před účinností tohoto zákona dokončí orgán ochrany ovzduší, které toto řízení zahájil jako příslušný podle předchozích předpisů.
§ 14a Pokuty uložené okresními úřady a orgány obcí za porušení povinností a za znečišťování ovzduší jsou vždy příjmem orgánu, který o pokutě rozhodl, a musí být účelově vázány k ochraně ovzduší na území svěřeném do jeho působnosti. Okresní úřady a orgány obcí jimi uložené pokuty za znečišťování ovzduší vybírají a vymáhají.
§ 15 Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Burešová v. r.
Pithart v. r.
STANOVENÍ ROČNÍ VÝŠE POPLATKU ZA VNÁŠENÍ ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK DO OVZDUŠÍ PRO VELKÉ A STŘEDNÍ ZDROJE ZNEČIŠŤOVÁNÍ
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck