491/1991 Sb. znění účinné od 3. 12. 1991 do 31. 12. 2023
491
ZÁKON
ze dne 7. listopadu 1991
o organizaci Ústavního soudu
České a Slovenské Federativní Republiky a o řízení před ním
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Č Á S T P R V N Í ORGANIZACE ÚSTAVNÍHO SOUDU (§ 1-15)
§ 1 (1) Seznamy kandidátů na funkce soudců Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "soudci" a "Ústavní soud") se podle čl. 10 odst. 2 ústavního zákona č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "ústavní zákon") předkládají nejpozději tři měsíce před uplynutím funkčního období soudců dříve jmenovaných. Prezident České a Slovenské Federativní Republiky jmenuje soudce do jednoho měsíce od doručení seznamu kandidátů na soudce, popřípadě od doručení nového návrhu podle odstavce 2.
(2) Je-li v seznamu kandidátů předloženém podle čl. 10 odst. 2 ústavního zákona uveden kandidát, kterého již navrhl jiný zákonodárný sbor, prezident České a Slovenské Federativní Republiky vyzve zákonodárný sbor, který tento seznam předložil, aby místo takového kandidáta navrhl do jednoho měsíce kandidáta jiného.
(3) PREZIDENT České a Slovenské Federativní Republiky jmenuje soudce před uplynutím funkčního období soudců dříve jmenovaných. Takto nově jmenovaní soudci skládají slib v den, který je počátkem jejich funkčního období.
(4) Uvolní-li se místo soudce, navrhne jednoho kandidáta Federální shromáždění a jednoho národní rada té republiky, jejímž občanem byl soudce, jehož místo se uvolnilo, nejpozději do dvou měsíců, od uvolnění místa; kandidáti musí být občany téže republiky jako soudce, jehož místo se uvolnilo (čl. 12 ústavního zákona). Prezident České a Slovenské Federativní Republiky soudce jmenuje do jednoho měsíce po doručení návrhů.
§ 2 (1) Zjistí-li předseda Ústavního soudu, že soudce vykonává jinou výdělečnou nebo hospodářskou činnost, která je neslučitelná s funkcí soudce Ústavního soudu podle čl. 16 odst. 2 ústavního zákona, vyzve soudce, aby do 10 dnů od doručení výzvy takovou činnost ukončil.
(2) Vykonává-li soudce činnost vědeckou, pedagogickou, literární nebo uměleckou, nesmí to být na úkor výkonu jeho soudcovské funkce; výkonem této činnosti nesmí být snižována vážnost a důstojnost funkce soudce Ústavního soudu.
Peněžní a ostatní požitky soudců
§ 3 Soudcovský plat Soudci Ústavního soudu náleží plat ve výši 18 000 Kčs měsíčně ode dne složení slibu předepsaného ústavním zákonem. Plat mu náleží ještě tři měsíce poté, kdy jeho funkce zanikla.
§ 4 Funkční příplatky (1) Kromě platu podle § 3 náleží měsíčně
a) předsedovi Ústavního soudu funkční příplatek ve výši 7000,- Kčs,
b) místopředsedovi Ústavního soudu funkční příplatek ve výši 4000,- Kčs,
c) předsedovi senátu funkční příplatek ve výši 2000,- Kčs,
a to počínaje dnem, kdy byl do funkce jmenován nebo zvolen.
(2) Funkční příplatky podle odstavce 1 nepodléhají dani ze mzdy.
§ 5 Ostatní požitky (1) Soudci mohou bezplatně užívat prostředků veřejné hromadné dopravy na území České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Letadel veřejné letecké dopravy může soudce bezplatně používat pro cesty vyplývající z výkonu jeho funkce.
(3) Po dobu výkonu funkce má soudce právo
a) bezplatně užívat přiměřeně vybavený byt,
b) na zřízení a bezplatné používání účastnické telefonní stanice.
(4) Předseda a místopředseda Ústavního soudu mají právo bezplatně používat služební vozidlo.
(5) Soudci jsou účastni nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení stejně jako pracovníci v pracovním poměru. Soudci náleží přídavky na děti ve výši a za podmínek stanovených obecně závaznými právními předpisy. V době, kdy soudce nevykonává svoji funkci pro nemoc, náleží mu plat podle § 3, nejdéle však po dobu šesti měsíců; po tuto dobu mu nenáleží nemocenské.
§ 6 Kárné řízení (1) Předseda Ústavního soudu zahájí se soudcem kárné řízení, jestliže soudce svým chováním snižuje vážnost a důstojnost funkce soudce nebo přes výzvu pokračuje v činnosti neslučitelné s funkcí soudce ( § 2 odst. 1). Usnesení o zahájení kárného řízení předloží předseda Ústavního soudu plénu Ústavního soudu.
(2) Plénum Ústavního soudu kárné řízení zastaví, neshledá-li je důvodným nebo zvolí k jeho provedení čtyřčlenný kárný senát.
(3) Soudci musí být dána možnost vyjádřit se k usnesení o zahájení kárného řízení a zúčastnit se kárného řízení.
(4) Po dobu kárného řízení se soudci pozastavuje výkon jeho funkce.
(5) Kárný senát jednání uvedené v usnesení o zahájení kárného řízení soudci vytkne nebo kárné řízení zastaví. Soudce nebo předseda Ústavního soudu může proti rozhodnutí kárného senátu podat do 15 dnů od doručení námitky, o nichž rozhodne plénum Ústavního soudu.
(6) Pokud plénum Ústavního soudu námitky k výtce zamítne nebo se jich soudce vzdal, může plénum Ústavního soudu navrhnout, aby prezident České a Slovenské Federativní Republiky podle čl. 17 ústavního zákona soudce odvolal, jestliže se soudce dopustil takového jednání, že jeho další setrvání ve funkci by bylo v rozporu s posláním Ústavního soudu a s postavením jeho soudců,. K usnesení o takovém návrhu je třeba souhlasu nejméně devíti soudců Ústavního soudu.
Předseda a místopředseda Ústavního soudu
§ 7 (1) Předsedu a místopředsedu Ústavního soudu jmenuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky (čl. 11 ústavního zákona).
(2) Prezident České a Slovenské Federativní Republiky může předsedu a místopředsedu Ústavního soudu z jejich funkcí odvolat. Tím není dotčeno jejich postavení jako soudců.
§ 8 (1) Předseda Ústavního soudu
a) pečuje o řádný chod Ústavního soudu;
b) svolává zasedání pléna Ústavního soudu a řídí jeho jednání;
c) zastupuje Ústavní soud;
d) plní další úkoly, které mu jako předsedovi Ústavního soudu ukládá zákon, organizační a jednací řád Ústavního soudu.
(2) Nepřítomného předsedu Ústavního soudu zastupuje místopředseda Ústavního soudu. Je-li i místopředseda nepřítomen, zastupuje předsedu Ústavního soudu věkem nejstarší soudce Ústavního soudu.
§ 9 Plénum Ústavního soudu (1) Ústavní soud rozhoduje v plénu:
a) ve věcech podle čl. 2, 4 a 7 ústavního zákona;
b) ve věcech podle čl. 5 a 6 ústavního zákona, pokud senát pro rovnost hlasů nerozhodl nebo jestliže plénum Ústavního soudu posuzuje právní názor senátu, odchylný od právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v nálezu nebo v usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona;
c) ve věcech podle čl. 5 odst. 4 ústavního zákona č. 327/1991 Sb., o referentu (dále jen "ústavní zákon o referendu");
d) v ostatních věcech uvedených v čl. 14 odst. 2 ústavního zákona.
(2) Ústavní soud je způsobilý v plénu jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň devět soudců.
(3) Usnesení pléna Ústavního soudu je přijato, jestliže se pro ně vyslovila většina přítomných soudců. Jde-li však o rozhodnutí přijímané na základě právního názoru, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v nálezu nebo v usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona, je usnesení přijato, jestliže se pro ně vyslovilo alespoň devět přítomných soudců.
(4) O věcech podle čl. 15 odst. 1 a 2 ústavního zákona a podle odstavce 1 písm. a), b) a c) a § 6 odst. 6 tohoto zákona se hlasuje tajně. Postup při tajném hlasování a způsob hlasování v ostatních věcech upraví organizační a jednací řád Ústavního soudu.
(5) Soudce, který s rozhodnutím pléna Ústavního soudu ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. a), b) a c) nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo stručně uvedeno v zápisu o hlasování.
§ 10 (1) Pro rozhodování věcí, které nepatří do působnosti pléna Ústavního soudu, vytváří Ústavní soud ze soudců dva čtyřčlenné senáty. Stálé členy senátů určuje plénum Ústavního soudu na dobu jednoho roku tak, aby zpravidla dva členové senátu byli občany České republiky a dva členové senátu občany Slovenské republiky a tak, aby všichni soudci byli postupně stálými členy senátu.
(2) Stálí členové senátu volí předsedu senátu, který svolává a řídí jeho jednání. Ve funkci předsedy se stálí členové senátu střídají podle pravidla, které stanoví organizační a jednací řád Ústavního soudu. Nepřítomného předsedu zastupuje věkem nejstarší stálý člen senátu.
(3) Nepřítomného člena senátu dočasně zastoupí předsedou Ústavního soudu určený soudce, který je zpravidla občanem téže republiky jako nepřítomný člen senátu. Zastupujícím členem senátu může být i předseda nebo místopředseda Ústavního soudu. Stejně se postupuje, je-li člen senátu ve věci vyloučen z výkonu soudcovské funkce.
(4) Senát je způsobilý jednat a usnášet se, jsou-li přítomni všichni jeho stálí nebo zastupující členové; usnáší se většinou hlasů. Při rovnosti hlasů předloží předseda senátu věc k rozhodnutí v plénu Ústavního soudu.
(5) Člen senátu, který s usnesením senátu nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo stručně uvedeno v zápisu o hlasování.
§ 11 Jestliže senát v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěje k právnímu názoru, odchylnému od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu nebo v usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona, předloží otázku k posouzení plénu Ústavního soudu. Stanoviskem pléna je senát v dalším řízení vázán.
§ 12 Kancelář Ústavního soudu (1) Služby potřebné pro činnost Ústavního soudu zajišťuje Kancelář Ústavního soudu (dále jen "Kancelář").
(2) Vedoucího Kanceláře a další vedoucí pracovníky Kanceláře, o nichž to stanoví organizační řád Kanceláře, jmenuje a odvolává předseda Ústavního soudu.
(3) Vedoucí Kanceláře je podřízen předsedovi Ústavního soudu.
(4) Podrobnosti o organizaci a činnosti Kanceláře a o postavení jejích pracovníků stanoví organizační řád Kanceláře, který schvaluje plénum Ústavního soudu.
§ 13 Prostředky pro činnost Ústavního soudu (1) Rozpočet Ústavního soudu je součástí státního rozpočtu federace. Návrh rozpočtu Ústavního soudu schvaluje plénum Ústavního soudu,.
(2) Hmotné prostředky pro činnost Ústavního soudu a Kanceláře zajišťuje vláda České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 14 Jsou zakázána shromáždění v okruhu 100 m od budov Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná.
§ 15 Podrobnosti o organizaci Ústavního soudu a o řízení před ním upravuje organizační a jednací řád Ústavního soudu, který schvaluje plénum Ústavního soudu; vyhlašuje se v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.
Č Á S T D R U H Á ŘÍZENÍ PŘED ÚSTAVNÍM SOUDEM (§ 16-73)
H L A V A P R V N Í OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 16-33)
§ 16 K podání návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou oprávněny osoby nebo orgány, uvedené v čl. 8 ústavního zákona (dále jen "navrhovatel"). Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu.
§ 17 Soudem ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. h) ústavního zákona se rozumí příslušný senát nebo samosoudce.
§ 18 (1) Účastníky řízení jsou navrhovatel a dále ti, o nichž to stanoví tento zákon.
(2) Vedlejšími účastníky řízení jsou ti, kterým toto postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Mají v řízení stejná práva a povinnosti jako účastníci, jednají však pouze sami za sebe.
(3) Státní orgány jako účastníky nebo vedlejší účastníky řízení při ústním jednání zastupuje jimi stanovený zástupce; Nejde-li o zástupce zákonodárného orgánu, musí mít vysokoškolské právnické vzdělání.
(4) Je-li účastníkem řízení soud, který podal návrh v souvislosti se svou rozhodovací činností [čl. 8 odst. 1 písm. h) ústavního zákona], zastupuje senát ( § 17) jeho předseda.
§ 19 Účastníci a vedlejší účastníci řízení, jsou-li jimi právnické nebo fyzické osoby, musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem. V plné moci musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
§ 20 V řízení před Ústavním soudem se užívá rovnoprávně českého a slovenského jazyka. Fyzické osoby mohou při ústním jednání nebo jiném osobním jednání užívat svého mateřského jazyka; náklady tlumočení nese Ústavní soud.
§ 21 Návrh, kterým se řízení zahajuje, se podává písemně Ústavnímu soudu. V návrhu musí být uvedeno, čeho se týká, kdo jej podává, jakého rozhodnutí se navrhovatel domáhá, čím svůj návrh odůvodňuje a jaké důkazy navrhuje. Návrh musí být podepsán navrhovatelem nebo jeho zástupcem.
§ 22 (1) Návrh je nepřípustný, týká-li se věci, o níž Ústavní soud již nálezem rozhodl.
(2) Návrh je nepřípustný i v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná; podal-li jej oprávněný navrhovatel, má právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník.
§ 23 (1) Ústavní soud každý návrh předběžně projedná v neveřejném jednání bez přítomnosti navrhovatele.
(2) Návrhy ve věcech, k jejichž projednání není Ústavní soud kompetentní, návrhy, které nemají zákonem předepsané náležitosti, návrhy nepřípustné anebo návrhy podané někým zjevně neoprávněným mohou být v předběžném projednání usnesením Ústavního soudu bez ústního jednání odmítnuty. Takové usnesení nemusí být odůvodněno, jestliže byl navrhovatel Ústavním soudem na takovéto vady návrhu upozorněn.
(3) Nebyl-li návrh odmítnut, je přijat k dalšímu řízení.
§ 24 Při projednávání návrhů se Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže věc, které se některý návrh týká, považuje za naléhavou.
§ 25 (1) Soudce je vyloučen z výkonu své soudcovské funkce v řízení ve věci, jestliže
a) je na věci zúčastněn;
b) je nebo byl manželem účastníka nebo vedlejšího účastníka řízení anebo jejich zástupce, je jeho příbuzným v řadě přímé nebo příbuzným v řadě pobočné až do třetího stupně anebo soudcův manžel je jeho příbuzným v řadě přímé nebo jeho sourozencem. To však neplatí, je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem osoba, která vykonává funkci nebo je členem orgánu uvedeného v čl. 8 odst. 1 a 2 ústavního zákona.
c) byl již činný v téže věci při výkonu jiné funkce nebo povolání než je funkce soudce Ústavního soudu.
(2) Zúčastněn na věci ve smyslu ustanovení odstavce 1 písm. a) není, kdo má k věci vztah vzhledem ke svému rodinnému stavu, svému povolání, původu, své příslušnosti k politické straně nebo politickému hnutí anebo z jiného podobného všeobecného důvodu.
(3) Za činnost ve smyslu ustanovení odstavce l písm. c) se nepovažuje účast na přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů.
(4) Důvody vyloučení podle odstavce 1 oznámí soudce neprodleně předsedovi Ústavního soudu.
§ 26 (1) Účastník řízení může nejpozději na začátku ústního jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá pro obavu z jeho podjatosti. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítnutý soudce je povinen se k odůvodnění vyjádřit.
(2) Jde-li o rozhodování v plénu Ústavního soudu, rozhodne o vyloučení soudce pro podjatost plénum Ústavního soudu; odmítnutý soudce nehlasuje. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Jde-li o rozhodování v senátu Ústavního soudu, rozhodne o vyloučení soudce pro podjatost senát; odmítnutý člen senátu nehlasuje.
(3) Prohlásí-li soudce, který nebyl odmítnut, sám svou podjatost ve věci a uvede důvody, postupuje se podle odstavce 2.
§ 27 (1) Návrh, který došel Ústavnímu soudu (čl. 8 ústavního zákona), přidělí předseda Ústavního soudu některému ze soudců jako zpravodaji (dále jen "soudce zpravodaj").
(2) Týká-li se návrh věci, o které rozhoduje Ústavní soud v plénu, přidělí předseda Ústavního soudu návrh kterémukoliv soudci; jde-li o stálého člena senátu, po projednání s předsedou tohoto senátu.
(3) Týká-li se návrh věci, která patří do působnosti senátu, přidělí předseda Ústavního soudu návrh soudci, který je stálým členem senátu, jemuž věc podle pravidel rozdělení agendy mezi senáty patří, v dohodě s předsedou tohoto senátu. Přidělením věci soudci zpravodajovi je věc předána k rozhodnutí tomuto senátu.
(4) Soudce zpravodaj připraví věc k předběžnému projednání, a je-li návrh přijat k dalšímu řízení, k projednání věci samé v senátu Ústavního soudu nebo v plénu; přitom činí procesní úkony podle tohoto zákona a podle organizačního a jednacího řádu Ústavního soudu.
(5) Prohlásí-li soudce zpravodaj svou podjatost ve věci, sdělí to předsedovi Ústavního soudu, který návrh přidělí jinému soudci (odstavce 1 až 3). Zjistí-li se důvody, pro něž je soudce zpravodaj ve věci vyloučen z výkonu soudcovské funkce, postupuje předseda Ústavního soudu obdobně.
(6) Soudce zpravodaj (odstavec 1) zajistí, aby návrh byl neprodleně doručen ostatním účastníkům, případně vedlejším účastníkům s výzvou, aby se k němu vyjádřili ve lhůtě, kterou určí.
(7) Soudce zpravodaj může každému účastníkovi uložit, aby ve stanovené lhůtě předal Ústavnímu soudu potřebný počet opisů svých návrhů, vyjádření nebo jiných podání pro Ústavní soud a ostatní účastníky; jinak se pořídí na jeho náklad.
§ 28 (1) Ve věcech projednávaných Ústavním soudem podle čl. 2, 4, 6 a 7 ústavního zákona se koná ústní jednání.
(2) Od ústního jednání může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci.
(3) Při ústním jednání mají právo být přítomni účastníci a vedlejší účastníci řízení ( § 18) a jejich zástupci ( § 18 a 19).
(4) Ústní jednání ve věcech podle čl. 7 ústavního zákona je veřejné, ve věcech podle čl. 2 a 4 ústavního zákona je veřejné, pokud Ústavní soud z důležitých důvodů veřejnost z účasti na celém jednání nebo na jeho části nevyloučí.
(5) Pro veřejnost ústního jednání v řízení podle čl. 6 ústavního zákona platí ustanovení občanského soudního řádu , případně trestního řádu , je-li projednávána ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení.
(6) Při poradě a hlasování pléna Ústavního soudu mohou být přítomni jen soudci a zapisovatel, při poradě a hlasování senátu jen členové tohoto senátu a zapisovatel.
(7) Nálezy Ústavního soudu se vyhlašují veřejně.
§ 29 (1) Ústavní soud provádí důkazy potřebné ke zjištění stavu věci. Provedením určitého důkazu mimo ústní jednání může pověřit jednotlivého soudce. Může též o provedení určitého důkazu požádat jiný soud.
(2) Všechny soudy, orgány veřejné správy a jiné státní orgány poskytují Ústavnímu soudu na jeho žádost pomoc při opatřování podkladů pro jeho rozhodování.
(3) Svědek nebo znalec se nemůže odvolávat na svou povinnost mlčenlivosti stanovenou právními předpisy, jestliže ho Ústavní soud svým usnesením pro tento případ povinné mlčenlivosti zprostil.
(4) O předvolání, předvedení, povinnosti svědčit, zákazu výslechu, právu odepřít výpověď, o nároku na svědečné, o provádění důkazů a o náhradě nákladů s nimi spojených přiměřeně platí ustanovení občanského soudního řádu .
§ 30 (1) Ve věci samé rozhoduje Ústavní soud nálezem, v ostatních věcech usnesením, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Nálezy Ústavního soudu musí být odůvodněny, vyhlašují se "jménem České a Slovenské Federativní Republiky".
(3) Nálezy Ústavního soudu podle čl. 2 ústavního zákona, které byly vyhlášeny v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění, jsou obecně závazné. Ostatní nálezy Ústavního soudu jsou závazné pro příslušné orgány veřejné moci.
(4) Nálezy vyhlašované podle čl. 3 odst. 3 ústavního zákona se v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění vyhlašují bez odůvodnění. K výroku o nesouladu mezi právními předpisy se připojují poučení o pozbytí účinnosti, popřípadě planosti podle § 42 odst. 1 a 3.
(5) Má-li právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu nebo v usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona všeobecný význam, může Ústavní soud rozhodnout, že tento právní názor bude uveřejněn v úřední sbírce určené pro vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.
(6) Ústavní soud vydává nejméně jednou za rok pro veřejnou potřebu soubor svých nálezů a usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona, přijatých v uplynulém roce. Dokud nebyly tyto nálezy a usnesení takto vydány, může do nich u Ústavního soudu každý nahlédnout.
(7) Orgány veřejné moci při výkladu a používání ústavního zákona Federálního shromáždění nebo jiného právního předpisu jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, vysloveným v nálezu nebo v usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona.
§ 31 (1) Účastníkům nebo jejich zástupcům se doručují všechna rozhodnutí Ústavního soudu vydaná v projednávané věci.
(2) Vedlejším účastníkům se doručují rozhodnutí, o nichž tak stanoví Ústavní soud.
§ 32 Řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudním poplatkům, pokud tento zákon nestanoví jinak.
§ 33 (1) Náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi, hradí účastník ze svého.
(2) Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledku řízení usnesením uložit některému účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi jeho náklady řízení.
H L A V A D R U H Á ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ (§ 34-73)
O d d í l p r v n í Řízení ve věcech podle čl. 2 ústavního zákona (§ 34-44)
§ 34 Při rozhodování posuzuje Ústavní soud obsah právního předpisu a zkoumá, zda byl právní předpis státním orgánem přijat a vydán v mezích jeho kompetence a způsobem zákonem předepsaným.
§ 35 Pokud se v čl. 2 písm. d) a e) ústavního zákona mluví o zákonech Federálního shromáždění, rozumí se tím též mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jež mají přednost před zákonem ve smyslu § 2 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 36 Podává-li soud v souvislosti se svou rozhodovací činností návrh na zahájení řízení podle čl. 2 ústavního zákona, přeruší řízení až do vyhlášení nálezu podle čl. 3 odst. 3 ústavního zákona nebo do doručení nálezu, kterým byl podaný návrh zamítnut.
§ 37 (1) Návrh je nepřípustný, jestliže právní předpis, který má být přezkoumáván, pozbyl před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti anebo dosud nebyl vyhlášen v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. Má-li být přezkoumáno zákonné opatření předsednictva zákonodárného orgánu, nelze řízení zahájit, dokud takové opatření nebylo schváleno příslušným zákonodárným orgánem.
(2) Návrh je nepřípustný, jestliže ústavní a jiné zákony Federálního shromáždění nebo mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, s nimiž podle návrhu nejsou přezkoumávané právní předpisy v souladu, pozbyly před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti nebo dosud nebyly vyhlášeny v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.
(3) Jestliže přezkoumávané právní předpisy uvedené v čl. 2 ústavního zákona pozbudou platnosti před vyhlášením nálezy Ústavního soudu, řízení se zastaví.
§ 38 Návrh skupiny poslanců podle čl. 8 odst. 2 ústavního zákona musí být podepsán požadovaným počtem poslanců má v něm uvedeno, kdo bude skupinu poslanců v řízení zastupovat; není-li to v návrhu uvedeno, považuje se za zástupce poslanec podepsaný na návrhu jako první.
§ 39 (1) Účastníkem řízení je též státní orgán, který přezkoumávaný právní předpis vydal.
(2) Podal-li návrh soud v souvislosti se svou rozhodovací činností, jsou vedlejšími účastníky řízení účastníci řízení před soudem, který návrh podal, a jde-li o trestní řízení, osoba, proti níž se trestní řízení vede, a prokurátor.
§ 40 Soudce zpravodaj zajistí, aby návrh byl neprodleně zaslán státnímu orgánu, který přezkoumávaný právní předpis vydal, s tím, aby se k návrhu ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení písemně vyjádřil.
§ 41 Ztrátou účinnosti, popřípadě platnosti právních předpisů podle čl. 3 odst. 1 ústavního zákona se neobnovuje platnost právních předpisů jimi zrušených; šlo-li však jen o jejich změnu nebo doplnění, platí dřívější právní předpis ve znění platném před touto změnou nebo doplněním.
§ 42 (1) Právní předpis, jeho části nebo některá jeho ustanovení pozbývají účinnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 ústavního zákona dnem vyhlášení nálezu Ústavního soudu podle čl. 3 odst. 3 ústavního zákona.
(2) Orgán, který je povinen uvést dotčený právní předpis do souladu ve smyslu čl. 3 odst. 1 ústavního zákona, je vázán právním názorem, vysloveným v nálezu Ústavního soudu.
(3) Zánik platnosti právního předpisu, jeho části, popřípadě některých jeho ustanovení, které pozbyly účinnosti podle odstavce 1, nastává po uplynutí šesti měsíců od vyhlášení nálezu Ústavního soudu podle čl. 3 ústavního zákona, pokud v této lhůtě nenabyl účinnosti právní předpis, kterým se dotčený právní předpis, jeho část nebo některá jeho ustanovení mění nebo ruší.
§ 43 Jestliže byl na základě právního předpisu, který není podle rozhodnutí Ústavního soudu v souladu s ústavním nebo jiným zákonem Federálního shromáždění nebo s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách Českou a Slovenskou Federativní Republikou ratifikovanými a vyhlášenými, vydán jiný právní předpis, postupuje Ústavní soud ohledně tohoto právního předpisu obdobně jako u právního předpisu uvedeného v návrhu.
§ 44 (1) Byl-li na základě právního předpisu, který pozbyl účinnosti ve smyslu čl. 3 ústavního zákona, vydán soudem v trestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, nebyl však dosud vykonán, je pozbytí účinnosti takového právního předpisu důvodem obnovy řízení podle ustanovení trestního řádu .
(2) Ostatní pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který pozbyl účinnosti, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i v případech, kdy pozbyly účinnosti části právních předpisů, popřípadě některá jejich ustanovení.
(4) Jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých dříve, než právní předpis pozbyl podle čl. 3 ústavního zákona účinnosti, zůstávají nedotčena.
O d d í l d r u h ý Řízení ve věcech kompetenčních sporů (čl. 4 ústavního zákona) (§ 45-50)
§ 45 (1) Při pojednávání kompetenčního sporu Ústavní soud zjišťuje, který z orgánů uvedených v čl. 4 ústavního zákona je kompetentní vydat právní předpis nebo rozhodnutí ve věci v návrhu uvedené.
(2) Jde-li o kompetenční spor mezi orgány České a Slovenské Federativní Republiky a orgány jedné nebo obou republik anebo mezi orgány České republiky a orgány Slovenské republiky, Ústavní soud nálezem vysloví, že vydání právního předpisu nebo rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu je v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky nebo České republiky anebo Slovenské republiky a že kompetentní vydat právní předpis nebo rozhodnutí je proto orgán této republiky. V ostatních věcech Ústavní soud ve svém nálezu kompetentní orgán výslovně označí.
(3) Ústavní soud rozhoduje sám o své kompetenci. Činí-li tak na návrh, vydá o tom usnesení.
§ 46 Účastníky řízení ve věcech kompetenčních sporů jsou též orgány uvedené v čl. 4 ústavního zákona, které se vlastní kompetence vydat právní předpis nebo rozhodnutí ve věcí uvedené v návrhu domáhají anebo které takovou kompetenci popírají a jsou uvedeny v návrhu na zahájení řízení.
§ 47 Tvrdí-li dva nebo více orgánů, že je v jejich vlastní kompetenci vydat právní předpis v téže věci, a jestliže některý z těchto orgánů již takový právní předpis vydal a vyhlásil, postupuje se podle oddílu prvého této hlavy. Jestliže ústavní soud vysloví, že takový právní předpis není v souladu s ústavními nebo jinými zákony Federálního shromáždění protože byl vydán orgánem, který k tomu neměl vlastní kompetenci, vysloví současně, který z orgánů uvedených v čl. 4 ústavního zákona je kompetentní vydat právní předpis ve věci uvedené v návrhu.
§ 48 (1) Jde-li o kompetenční spor mezi orgány České a Slovenské Federativní Republiky, který se netýká vydání právního předpisu, Ústavní soud vysloví, který z těchto orgánů je kompetentní vydat rozhodnutí nebo činit opatření či jiné zásahy ve věci označené v návrhu.
(2) Ústavní soud nerozhoduje kompetenční spory, pokud podle ústavního zákona Federálního shromáždění je rozhodování sporů o pravomoc nebo sporů o příslušnost svěřeno jinému státnímu orgánu.
(3) Spory o příslušnost mezi federálními správními orgány, které podléhají témuž federálnímu ústřednímu orgánu státní správy nebo přímo vládě České a Slovenské Federativní Republiky, jsou rozhodovány podle zvláštních předpisů.
§ 49 Vedlejšími účastníky řízení o zjištění kompetence podle § 48 odst. 1 jsou osoby, které prokáží právní zájem na rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení.
§ 50 (1) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení o kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu a podle zjištění Ústavního soudu je k vydání takového rozhodnutí kompetentní jiný orgán, Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí zruší.
(2) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení o kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí, kterým svoji kompetenci popřel, a podle zjištění Ústavního soudu je k vydání rozhodnutí ve věci kompetentní, Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí zruší.
O d d í l t ř e t í Výklad ústavních zákonů (čl. 5 ústavního zákona) (§ 51-53)
§ 51 Ústavní soud podává výklad ústavních zákonů Federálního shromáždění podle čl. 5 ústavního zákona jen tehdy, nelze-li ochranu ústavnosti zajistit řízením podle jiných ustanovení ústavního zákona.
§ 52 (1) V návrhu na podání výkladu musí být uvedeno, který ústavní zákon Federálního shromáždění, popřípadě která jeho část nebo která ustanovení mají být vyloženy, z jakých důvodů je věc sporná a který orgán veřejné moci podle tvrzení navrhovatele ústavní zákon Federálního shromáždění nesprávně vykládá.
(2) Účastníkem řízení je též orgán veřejné moci, o kterém navrhovatel tvrdí, že ústavní zákon Federálního shromáždění nesprávně vykládá.
(3) O vedlejších účastnících platí ustanovení § 39 odst. 2 obdobně.
(4) O návrhu na podání výkladu jedná senát Ústavního soudu v neveřejném jednání.
(5) Výklad přijímá senát Ústavního soudu usnesením.
§ 53 Podle předchozích ustanovení podává Ústavní soud též výklad, zda mezinárodní smlouva Českou a Slovenskou Federativní Republikou ratifikovaná a vyhlášená je mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách ve smyslu § 2 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, je-li věc sporná.
O d d í l č t v r t ý Řízení o ústavních stížnostech (čl. 6 ústavního zákona) (§ 54-64)
§ 54 (1) Ústavní stížnost podle čl. 6 ústavního zákona může podat fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že opatřením, pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem Federálního shromáždění nebo mezinárodními smlouvami uvedenými v čl. 2 písm. b) ústavního zákona (dále jen "stěžovatel").
(2) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro ústavní stížnost ustanovení o návrhu na zahájení řízení a pro stěžovatele ustanovení o navrhovateli.
§ 55 (1) Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
(2) Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže
a) stížnost svým významem podstatně přesahuje osobní zájmy stěžovatele nebo
b) v řízení o podaném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
(3) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě do 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy byl stěžovatel vyrozuměn o vyřízení prostředku (odstavec 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo k porušení jeho základního práva nebo svobody.
§ 56 V odůvodnění ústavní stížnosti je třeba uvést, které základní právo nebo svoboda byly podle tvrzení stěžovatele porušeny a jakým jednáním orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo. Ke stížnosti se připojí kopie pravomocného rozhodnutí nebo jiného písemného vyřízení ( § 55).
§ 57 (1) Účastníky řízení jsou stěžovatel a orgán veřejné moci, proti němuž stížnost směřuje.
(2) Vedlejšími účastníky jsou účastníci předchozího řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Šlo-li o trestní řízení před soudem, je vedlejším účastníkem též příslušný prokurátor.
(3) Ústavní soud může přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným osobám, které mají na výsledku řízení právní zájem.
§ 58 (1) Stěžovatel musí být v celém řízení včetně podání návrhu zastoupen advokátem.
(2) Organizační a jednací řád Ústavního soudu stanoví za jakých podmínek má stěžovatel, je-li jím fyzická osoba, nárok, aby náklady zastupování advokátem mu zčásti nebo zcela uhradil stát.
§ 59 (1) Senát Ústavního soudu může usnesením přijetí ústavní stížnosti odmítnou také, jestliže byla podána opožděně nebo jestliže je zjevně neopodstaněná.
(2) Usnesení op odmítnutí ústavní stížnosti nemusí být odůvodněno. Předseda senátu je písemně sdělí stěžovateli s poukazem na důvody odmítnutí podle odstavce 1 nebo podle § 22.
(3) Vezme-li stěžovatel svou ústavní stížnost zpět, Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti zastaví.
§ 60 (1) Ústavní stížnost nemá odkladný účinek.
(2) Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonavatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenalo pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
§ 61 (1) Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení hrozící vážné škody, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval (předběžné opatření).
(2) O předběžném opatření může rozhodnout Ústavní soud bez ústního jednání. Ve zvlášť naléhavých případech nemusí být k návrhu podle odstavce 1 vyžádáno vyjádření ostatních účastníků a vedlejších účastníků.
(3) Rozhodnutí o předběžném opatření pozbývá platnosti vyhlášením nálezu Ústavního soudu ve věci, jinak uplynutím šesti měsíců.
§ 62 Ústavní soud vychází ze skutkových zjištění učiněných v předchozích řízeních, pokud se nerozhodne jinak.
§ 63 (1) Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu, které základní právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona Federálního shromáždění nebo mezinárodní smlouvy, uvedené v čl. 2 písm. b) ústavního zákona, byly porušeny a jakým jednáním orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo.
(2) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti, Ústavní soud:
a) zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo
b) jestliže porušení práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva nebo svobody pokračoval a přikáže mu, aby pokud je to možné, obnovil stav před porušením.
§ 64 (1) Byla-li ústavní stížnost odmítnuta ( § 59) pro nepřípustnost nebo zjevnou neopodstatněnost, může senát Ústavního soudu uložil stěžovateli poplatek až do výše 2000,- Kčs.
(2) Soudce zpravodaj může stěžovateli uložit, aby do jednoho měsíce zaplatil zálohu na poplatek podle odstavce 1, lze-li vážně pochybovat o opodstatněnosti ústavní stížnosti.
(3) Zaplacená záloha se stěžovateli vrátí, byla-li ústavní stížnost při předběžném projednání přijata k dalšímu řízení.
(4) Soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítne, jestliže stěžovatel nezaplatil včas zálohu, která mu byla uložena podle odstavce 2. Ustanovení § 59 odst. 2 přitom platí obdobně.
O d d í l p á t ý Řízení ve věcech politických stran a politických hnutí (čl. 7 ústavního zákona) (§ 65-66)
§ 65 V řízení podle čl. 7 ústavního zákona se postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona o řízení o ústavních stížnostech.
§ 66 (1) Vedlejším účastníkem řízení je státní orgán, který podal návrh na rozhodnutí, jímž jsou politická strana nebo politické hnutí dotčeny.
(2) Návrh na zahájení řízení podle čl. 8 odst. 4 ústavního zákona má odkladný účinek.
O d d í l š e s t ý Řízení o přezkoumání ústavnosti postupu referenda před vyhlášením jeho výsledků (čl. 5 odst. 4 ústavního zákona o referendu) (§ 67-71)
§ 67 (1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro žádost o přezkoumání ústavnosti postupu referenda před vyhlášením jeho výsledků ustanovení o návrhu na zahájení řízení a pro předsednictvo zákonodárného sboru, které žádost podalo, ustanovení o navrhovateli.
(2) Lhůty, v nichž může být žádost podána, stanoví zvláštní zákon.
(3) Dalšími účastníky řízení jsou prezident České a Slovenské Federativní Republiky a předsednictva zákonodárných sborů republik.
§ 68 Státní orgány a orgány, které se zúčastní organizace referenda o zjišťování jeho výsledků, jsou povinny Ústavnímu soudu na jeho žádost poskytnut informace a předložit doklady, týkající se přípravy a provádění referenda.
§ 69 (1) Předseda Ústavního soudu je oprávněn za přítomnosti soudce zpravodaje, dalšího soudce určeného plénem Ústavního soudu a předsedy příslušné ústřední komise pro referendum otevřít zapečetěnou složku s doklady o hlasování /5/ a provést úkony potřebné k přezkoumání ústavnosti postupu referenda.
(2) O otevření složky a zjištěných skutečnostech se sepíše zápis, který podepíše předseda Ústavního soudu a ostatní zúčastněné osoby (odstavec 1), které jsou oprávněny uvést případné výhrady k obsahu zápisu.
(3) Po provedení potřebných úkonů předseda Ústavního soudu složku zapečetí.
§ 70 Zjistí-li Ústavní soud, že porušení ústavnosti, k němuž došlo po vyhlášení referenda, rozhodujícím způsobem ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit jeho výsledek, vysloví nálezem, že vykonané referendum je neplatné. V takovém případě právní následky rozhodnutí v referendu (čl. 6 odst. 1 a 2 ústavního zákona o referendu) nenastávají a referendum se nepovažuje za vykonané ve smyslu čl. 5 odst. 5 ústavního zákona o referendu.
§ 71 (1) O žádosti podle čl. 5 odst. 4 ústavního zákona o referendu rozhodne Ústavní soud do 10 dnů od doručení žádosti.
(2) Nález Ústavního soudu podle § 70 se vyhlásí bez odůvodnění v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění bez zbytečného odkladu.
O d d í l s e d m ý Vyslovení neúčinnosti zákonů a jiných právních předpisů z důvodu podle § 6 odst. 1 ústavního zákona č. 23/1991 Sb. (§ 72-73)
§ 72 (1) Vznikne-li při projednávání věci před Ústavním soudem pochybnost o účinnosti zákona nebo jiného právního předpisu anebo jeho jednotlivého ustanovení pro nesoulad s Listinou základních práv a svobod a považuje-li ústavní soud tuto pochybnost za odůvodněnou, vyzve státní orgán, který takový právní předpis vydat, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil.
(2) Pokud Ústavní soud zjistí, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jeho jednotlivé ustanovení pozbylo účinnosti z důvodu uvedeného v odstavci 1, vysloví to v nálezu, kterým rozhodne v projednávané věci. Tato část nálezu se vyhlásí v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.
§ 73 (1) Jestliže osoby uvedené v čl. 8 odst. 1 a 2 ústavního zákona navrhly, aby Ústavní soud vyslovil, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jeho jednotlivé ustanovení pozbylo účinnosti z důvodu uvedeného v § 77, postupuje se jako při projednávání návrhu podle čl. 2 ústavního zákona s tím, že ustanovení § 35, 41, 42 a 44 tohoto zákona se nepoužijí a ostatní ustanovení prvého oddílu hlavy druhé části druhé tohoto zákona se použijí přiměřeně.
(2) Nález pléna Ústavního soudu podle odstavce 1 se vyhlásí bez odůvodnění v úřední sbírce určené pro vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.
Č Á S T T Ř E T Í PROVÁDĚNÍ ROZHODNUTÍ MEZINÁRODNÍCH ORGÁNŮ VE VĚCECH ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (§ 74)
§ 74 (1) Sdělil-li výbor pro lidská práva České a Slovenské Federativní Republice na základě stížnosti mu podané svůj názor, že opatřením, rozhodnutím nebo jiným zásahem některého orgánu veřejné moci České a Slovenské Federativní Republiky bylo porušeno právo stěžovatele uvedené v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech , předloží federální vláda toto sdělení neprodleně Ústavnímu soudu.
(2) Pro účely řízení před Ústavním soudem se sdělení podle odstavce 1 považuje za ústavní stížnost (čl. 6 a čl. 8 odst. 3 ústavního zákona), která byla přijata k dalšímu řízení.
(3) Ústavní soud vyrozumí stěžovatele a další účastníky o zahájení řízení.
Č Á S T Č T V R T Á USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 75-76)
§ 75 Zasedání pléna Ústavního soudu až do jmenování předsedy a místopředsedy Ústavního soudu svolává a jeho jednání řídí věkem nejstarší soudce.
§ 76 Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
