Zřizuje se státní zastupitelství jako soustava úřadů státu, určených k zastupování státu v případech stanovených zákonem.

Tento zákon upravuje postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a správu státního zastupitelství; upravuje dále zejména postavení státních zástupců jako osob, jejichž prostřednictvím státní zastupitelství vykonává svou činnost, postavení právních čekatelů a působnost ministerstva spravedlnosti.

Státní zastupitelství jako představitel zájmů státu je při výkonu své působnosti povinno využívat prostředky, které mu poskytuje zákon.

Státní zastupitelství vykonává svou činnost tak, aby jeho zásah byl v souladu se zákonem, rychlý a účinný.

Státní zastupitelství podává jménem státu obžalobu v trestním řízení a plní povinnosti, které mu v souvislosti s tím trestní řád¹ ukládá. Obžalobu nepodá pouze v případech, které stanoví trestní řád.

Další působnost státního zastupitelství v trestním řízení stanoví trestní řád.

Státní zastupitelství je oprávněno podat návrh na zahájení občanského soudního řízení anebo vstoupit do již zahájeného občanského soudního řízení jen v případech, které stanoví zákon.

Procesní postavení, oprávnění a povinnosti státního zastupitelství, které podalo návrh na zahájení řízení nebo vstoupilo do řízení, stanoví občanský soudní řád.

Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství; v době branné pohotovosti státu také vyšší a nižší polní státní zastupitelství.

Na území hlavního města Prahy působí městské státní zastupitelství s působností krajského státního zastupitelství a obvodní státní zastupitelství s působností okresních státních zastupitelství. Na území města Brna působí městské státní zastupitelství s působností okresního státního zastupitelství.

Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství a krajská státní zastupitelství jsou účetními jednotkami.

Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a obvody soudů.

Ministerstvo spravedlnosti může právním předpisem stanovit výjimky ohledně sídel a územních obvodů státních zastupitelství a zřizovat jejich pobočky.

Státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Spory o příslušnost mezi státními zastupitelstvími rozhoduje státní zastupitelství, které je vůči oběma nejblíže vyšší.

Vyšší státní zastupitelství rozhoduje o přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce je podle předpisů upravujících soudní řízení vyloučen z projednávání věci.

Vyšší státní zastupitelství jsou příslušná rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím bezprostředně nižších státních zastupitelství.

Vyšší státní zastupitelství vykonávají dohled nad činností nižších státních zastupitelství ve svém obvodu, a to Nejvyšší státní zastupitelství nad vrchními státními zastupitelstvími, vrchní státní zastupitelství nad krajskými státními zastupitelstvími a krajská státní zastupitelství nad okresními státními zastupitelstvími.

Při výkonu dohledu vyšší státní zastupitelství posuzují činnost nižších státních zastupitelství zejména z hlediska dodržování právních předpisů. Nižší státní zastupitelství podávají o své činnosti vyšším státním zastupitelstvím každý rok zprávu za uplynulý rok; podání zvláštní zprávy si může vyšší státní zastupitelství kdykoli vyžádat.

Nejvyšší státní zástupce je oprávněn vydat pokyn obecné povahy ke sjednocení a usměrnění činnosti státního zastupitelství.

V čele každého státního zastupitelství stojí jeho vedoucí, který se podle označení státního zastupitelství označuje jako nejvyšší státní zástupce, vrchní státní zástupce, krajský státní zástupce, okresní státní zástupce, obvodní státní zástupce nebo městský státní zástupce. Vedoucího státního zástupce zastupuje jeho náměstek nebo náměstci v pořadí určeném vedoucím státním zástupcem.

Za státní zastupitelství jedná jeho vedoucí nebo jím pověřený státní zástupce.

Státní zástupci, působící v jednotlivých státních zastupitelstvích, jsou povinni řídit se příkazy vedoucího státního zastupitelství, v němž vykonávají svou funkci, s výjimkou příkazu, který by byl v rozporu se zákonem.

Nejvyšší státní zástupce je služebně nadřízen vrchním státním zástupcům, vrchní státní zástupci jsou služebně nadřízeni krajským státním zástupcům a krajští státní zástupci jsou služebně nadřízeni okresním státním zástupcům.

Vedoucí státních zastupitelství jsou služebně nadřízeni státním zástupcům, kteří u nich působí.

Ministr spravedlnosti je služebně nadřízen nejvyššímu státnímu zástupci a vykonává dohled nad činností Nejvyššího státního zastupitelství. Při výkonu dohledu posuzuje činnost Nejvyššího státního zastupitelství zejména z hlediska dodržování právních předpisů. Nejvyšší státní zastupitelství podává ministerstvu spravedlnosti každý rok zprávu o činnosti státního zastupitelství za uplynulý rok; podání zvláštní zprávy si může ministerstvo spravedlnosti kdykoli vyžádat.

Správu státního zastupitelství vykonává ministerstvo spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti stanoví krajským státním zastupitelstvím v rámci schváleného rozpočtu kapitoly prostředky státního rozpočtu určené na hospodaření krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu.

Každý je povinen se na výzvu dostavit ke státnímu zastupitelství a podat mu vysvětlení potřebné k plnění jeho úkolů.

Vysvětlení může odepřít osoba, která by jím sobě nebo osobě blízké způsobila nebezpečí trestního stíhání. Může je odepřít i osoba, která by jím porušila státem uznávanou nebo uloženou mlčenlivost, pokud jí nebyla zproštěna.

Kdo se dostaví na výzvu, má nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku (dále jen „náhrada“). Náhradu poskytuje stát. Nárok na náhradu nemá ten, kdo se dostavil jen ve svém vlastním zájmu nebo pro své protiprávní jednání.

Nárok na náhradu podle odstavce 3 zaniká, jestliže jej osoba neuplatní do sedmi dnů ode dne, kdy se na výzvu podle odstavce 1 dostavila; o tom musí být osoba poučena.

Jestliže se někdo bez omluvy nebo opětovně bez závažných důvodů nedostaví ke státnímu zastupitelství, může být na jeho příkaz policejním orgánem předveden. Může mu být též uložena pořádková pokuta až do výše 5000 Kč; proti rozhodnutí o uložení pokuty je přípustný opravný prostředek do 15 dnů k vyššímu státnímu zastupitelství. V řízení se postupuje podle správního řádu.²

Státním zástupcem může být jmenován občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, v den ustanovení dosáhl věku nejméně 25 let, má vysokoškolské právnické vzdělání, úspěšně složil závěrečnou zkoušku a souhlasí se svým ustanovením do funkce a s přidělením k určitému státnímu zastupitelství.

Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška a prokurátorská zkouška vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako závěrečná zkouška podle tohoto zákona.

O uznání jiných zkoušek za závěrečnou zkoušku podle tohoto zákona rozhoduje ministr spravedlnosti.

Ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce jmenuje státního zástupce na dobu časově neomezenou.

Pracovní poměr státního zástupce se zakládá jmenováním a vzniká složením slibu do rukou ministra spravedlnosti. Součástí jmenování je i přidělení k určitému státnímu zastupitelství.

Slib státního zástupce zní: „Slibuji věrnost České republice, při výkonu služby budu dodržovat Ústavu, zákony, ostatní právní předpisy a v souladu s nimi budu svoje povinnosti plnit nestranně a budu zachovávat mlčenlivost ve věcech služebního tajemství.“

Odepření slibu nebo složení slibu s výhradou má za následek zánik pracovního poměru.

Státního zástupce přiděluje k výkonu služby k určitému státnímu zastupitelství ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu.

Státní zástupce může požádat o změnu svého pracovního zařazení. O jeho žádosti rozhoduje ministr spravedlnosti.

Státní zástupce může být i bez svého souhlasu přeložen k výkonu služby u jiného státního zastupitelství, vyžaduje-li to zákonná změna soustavy státního zastupitelství nebo obvodu jednotlivého úřadu.

Státního zástupce lze s jeho souhlasem k zajištění úkolů státního zastupitelství dočasně přidělit k jinému státnímu zastupitelství nebo k ministerstvu spravedlnosti. Součástí rozhodnutí je i stanovení doby dočasného přidělení.

O dočasném přidělení rozhoduje vedoucí pracovník společně nadřízený oběma státním zastupitelstvím, při dočasném přidělení na ministerstvo spravedlnosti ministr spravedlnosti.

dnem právní moci rozsudku, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně,

dnem právní moci rozsudku, kterým byl zbaven způsobilosti k právním úkonům anebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,

dnem, kdy státní zástupce pozbyl státní občanství České republiky, dnem složení slibu poslance nebo senátora nebo člena orgánu územní samosprávy, dnem jmenování soudcem anebo dnem přijetí do funkce ve veřejné správě,

dnem právní moci rozhodnutí o propuštění v kárném řízení,

vzdáním se funkce; pracovní poměr zaniká uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo písemné prohlášení o vzdání se funkce doručeno ministerstvu spravedlnosti, nedojde-li k jiné dohodě,

dohodou,

ke dni 31. prosince kalendářního roku, v němž dosáhne 65 let.

Nejvyššího státního zástupce jmenuje do funkce a odvolává vláda na návrh ministra spravedlnosti.

Ostatní vedoucí státních zastupitelství jmenuje do funkce a odvolává ministr spravedlnosti.

Odvoláním podle odstavců 1 a 2 pracovní poměr nekončí.

Na pracovněprávní poměr státních zástupců se vztahuje zákoník práce,³ pokud tento zákon nestanoví jinak.

Platové poměry státních zástupců a právních čekatelů upravuje zákon.

Státní zástupci musí při výkonu své funkce postupovat odpovědně, respektovat a chránit lidskou důstojnost a lidská práva a svobody; musí se vystříhat všeho, co by vzbuzovalo pochybnosti o jejich objektivitě při chránění zájmů státu.

Se zastáváním funkce státního zástupce je neslučitelný výkon jakékoli jiné výdělečné činnosti s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, publicistické a umělecké za předpokladu, že jsou slučitelné s požadavky podle odstavce 1.

Státní zástupci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o věcech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem povolání, a to i po skončení pracovního poměru.

Zprostit mlčenlivosti může státního zástupce pouze ministr spravedlnosti.

Státní zástupce je kárně odpovědný za kárné provinění.

Kárným proviněním je zaviněné porušení služebních povinností státního zástupce nebo chování, které je v rozporu s jeho postavením a povinnostmi podle § 24 odst. 1.

O kárném provinění rozhoduje kárný senát, který se skládá z předsedy a dvou členů jmenovaných ministrem spravedlnosti ze státních zástupců.

Jakmile se člen kárného senátu dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně ministru spravedlnosti. Důvod podjatosti může uplatnit též státní zástupce, proti němuž byl podán návrh na zahájení kárného řízení, jakož i orgán, který návrh podal. Námitku musí uplatnit neprodleně, jakmile se dozvěděli o důvodu podjatosti. Jestliže se ministr spravedlnosti dozví, že je dán důvod k vyloučení, jmenuje nového člena nebo předsedu kárného senátu.

ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce proti kterémukoliv státnímu zástupci,

vrchní státní zástupce proti státnímu zástupci vrchního státního zastupitelství, proti státnímu zástupci krajského státního zastupitelství a státnímu zástupci okresního státního zastupitelství v jeho obvodu,

krajský státní zástupce proti státnímu zástupci krajského státního zastupitelství a státnímu zástupci okresního státního zastupitelství v jeho obvodu,

okresní státní zástupce proti státnímu zástupci okresního státního zastupitelství.

Proti rozhodnutí kárného senátu o návrhu na uložení kárného opatření, není-li dále stanoveno jinak, mohou navrhovatel a státní zástupce podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí opravný prostředek.

O opravném prostředku rozhoduje Nejvyšší soud.⁵

Na kárnou odpovědnost státních zástupců se použije obdobně zákon č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění zákona České národní rady č. 22/1993 Sb., s výjimkou ustanovení § 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 3 písm. a), b), § 5, § 6 odst. 2, odst. 4 poslední věta, § 7 odst. 2 a 3, § 8, § 16 odst. 5, odst. 7 poslední věta, § 18, 19, 22, 23, 25 a 26.

Pokud se v zákonu uvedeném v odstavci 1 mluví o soudu, rozumí se tím státní zastupitelství, předsedou soudu se rozumí vedoucí státní zástupce a soudcem se rozumí státní zástupce.

Státní zástupce, který je trestně stíhán nebo proti němuž se vede kárné řízení z důvodů, pro které může být propuštěn v kárném řízení, může být ministrem spravedlnosti dočasně zproštěn výkonu služby.

zrušen

Zaniknou-li okolnosti, které odůvodňovaly zproštění výkonu služby, ministr spravedlnosti jej zruší.

Právním čekatelem se může stát bezúhonný občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům a má vysokoškolské právnické vzdělání. Právní čekatel vykonává čekatelskou praxi na účelem odborně se připravit pro výkon činnosti státního zástupce.

Čekatelská praxe je vykonávána v pracovním poměru na dobu určitou. Čekatelská praxe je tříletá; výjimky může v jednotlivých případech povolit ministr spravedlnosti, přičemž zkrácení čekatelské praxe nesmí přesáhnout dva roky. Ministr spravedlnosti může též započítat čekatelskou nebo obdobnou praxi podle zvláštního zákona.

V rámci čekatelské praxe je čekatel povinen podrobit se závěrečné zkoušce, kterou může v případě neúspěchu jednou opakovat.

Právní čekatelé jsou oprávněni provádět jednoduché úkony státního zástupce pod jeho dozorem. Podrobnosti o úkonech prováděných právními čekateli stanoví ministerstvo spravedlnosti právním předpisem.

Pro povinnost právního čekatele zachovávat mlčenlivost se použije ustanovení § 25 obdobně.

Prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury včetně vojenské prokuratury ustanovení do funkcí podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za státní zástupce jmenované podle tohoto zákona do doby uvedené v odstavcích 3, 4 a 5 a tímto dnem končí jejich dosavadní pracovní nebo služební poměr. To neplatí, jestliže s tímto postupem projeví do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona nesouhlas. Státním zástupcům, kterým zanikl pracovní poměr podle předchozí věty, přísluší odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.⁶

Dnem účinnosti tohoto zákona se prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury uvedení v odstavci 1 považují za přidělené

Ministr spravedlnosti může rozhodnout do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona o jiném přidělení než v odstavci 2; pokud s tímto přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel prokuratury nesouhlasí, jeho pracovní poměr končí uplynutím této lhůty. Státním zástupcům, kterým takto skončí pracovní poměr, náleží odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.⁶

Do 30 dnů od účinnosti tohoto zákona rozhodne ministr spravedlnosti o přidělení prokurátorů a vyšetřovatelů vojenské prokuratury ke státním zastupitelstvím. Pokud s tímto přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel vojenské prokuratury nesouhlasí, jeho pracovní poměr končí uplynutím této lhůty.

Pracovní poměr, který vznikl podle odstavce 1, je pracovním poměrem na dobu určitou do 30. června 1994; tím není dotčeno ustanovení odstavců 3 a 4. Prodlužuje se však na dobu neurčitou, pokud ministr spravedlnosti během jeho trvání jmenuje státního zástupce podle tohoto zákona. Státním zástupcům, kterým skončil pracovní poměr uplynutím doby podle věty prvé, náleží odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.⁶

Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech prokuratury, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pracovníky státních zastupitelství ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení, a to ve státních zastupitelstvích, která svým územním obvodem odpovídají prokuratuře, u níž působili a jejich dosavadní pracovní poměr končí. To neplatí, projeví-li s tímto postupem do 15 dnů od účinnosti tohoto zákona nesouhlas.

K ustanovením zákonů a jiných právních předpisů o protestu prokurátora a o jeho upozornění se nepřihlíží.⁷

Dnem účinnosti tohoto zákona končí běh lhůt podle § 17 odst. 2 zákona o prokuratuře.⁸

Protesty prokurátora podané do dne účinnosti tohoto zákona se vyřídí podle dosavadních předpisů s tím, že místo prokurátora působí státní zástupce.