Pro účely této vyhlášky se vymezují následující rizikové geofaktory životního prostředí:
1. | Narušení režimu proudění podzemních vod |
Za rizikový geofaktor se považují náhlé změny úrovně a stavu hladin podzemních vod, které se mohou projevit buď jejich zvýšením (např. vznik pramenů, zamokřených míst, podmáčení staveb, vznik poklesových jezírek) nebo snížením (např. pokles hladin vody ve studních a vrtech, zánik nebo pokles vydatnosti pramenů a mokřin, průvaly vod do podzemních děl a prostorů) jako výsledek přírodních procesů (např. svahové pohyby, poklesy terénu, zemětřesení).
2. | Rizikové koncentrace vybraných anorganických nebo organických látek přírodního původu v podzemních vodách |
Za rizikový geofaktor se považují zvýšené obsahy Al, As, Ba, Be, Cd, Co, Cu, Hg, Mo, Ni, Pb, V, Zn a polycyklických aromatických uhlovodíků (dále jen „PAU“) přírodního původu, v množstvích přesahujících následující hodnoty (v µg/l):
Al | As | Ba | Be | Cd | Co | Cr | Cu | Hg | Mo | Ni | Pb | V | Zn | PAU |
250 | 50 | 1000 | 1 | 5 | 100 | 150 | 200 | 2 | 180 | 100 | 100 | 150 | 1500 | 40 |
Pokud jsou koncentrace látek dány antropogenním znečištěním, nejedná se o rizikový geofaktor.
3. | Nadlimitní koncentrace vybraných anorganických nebo organických látek přírodního původu v horninách a produktech jejich zvětrávání |
Za rizikový geofaktor se podle této vyhlášky považuje celkový obsah As, Be, Cd, Cu, Hg, Mo, Pb, Sb, Zn a PAU přírodního původu, zjištěný v horninovém prostředí a produktech jejich chemického nebo mechanického zvětrávání (např. v zeminách, půdách, sedimentech vodotečí nebo v sedimentech přírodních i umělých vodních nádrží), pokud překročí následující hodnoty:
| As | Be | Cd | Cu | Hg | Mo | Pb | Sb | Zn | PAU |
Primární hornin | 5 | 8 | 0.5 | 150 | 0.2 | 5 | 45 | 0.6 | 230 | - |
produkty zvětrávání | 50 | 10 | 5 | 200 | 5 | 50 | 300 | 10 | 800 | 40 |
Obsahy jsou uvedeny v mg/kg (g/t).
Pokud jsou anomální koncentrace dány antropogenním znečištěním, nejedná se o rizikový geofaktor. Za rizikový geofaktor se dále nepovažuje překročení uvedených hodnot v případech, kdy nebyly analyzovány horniny a produkty jejich zvětrávání, ale pouze frakce připravené postupy, které vedou k selektivnímu druhotnému obohacení uvedených prvků v analyzované frakci, například magnetickou separací nebo rýžováním. Za rizikový geofaktor se také nepovažuje překročení uvedených hodnot PAU v ropě, hořlavém zemním plynu nebo uhlí.
Za rizikový geofaktor se považují takové objemové aktivity radioaktivních prvků v podzemních vodách, které překročily limity pro pitné vody podle zvláštního právního předpisu. Za rizikový geofaktor se považují také objemové aktivit radonu v půdním vzduchu, které přesahují 20 kBq/m3 u vysoce propustných půd, 40 kBq/m3 u středně propustných půd a 60 kBq/m3 u nízko propustných půd.
5. | Svahové pohyby a řícení skal |
Za rizikový geofaktor se považuje pohyb půd, sutí, hornin a skalního masívu nebo jeho částí působením geologických procesů, které se projevují např. zvlněním terénu, nakupením půd a hornin, vyboulením čela svahu, nahnutím či vyvrácením stromů, řícením skal, bahnotoky, poklesy, podélným zatrháváním svahů, vyvinutými odlučnými plochami, vznikem nových pramenů, pohybem opěrných zdí popřípadě popraskáním staveb, a to v rozměrech nikoliv zanedbatelných, nebo s vývojem pozorovatelným při řešení geologického úkolu. Za rizikový geofaktor se nepovažuje transport sedimentů stálých vodotečí.
Za rizikový geofaktor se považuje výstup ropy v množství větším než zanedbatelném nebo hořlavého zemního plynu v koncentraci převyšující 5 % z jejich přírodního uložení v horninových strukturách, po přírodních cestách na zemský povrch. Za rizikový geofaktor se nepovažuje výstup ropy a hořlavého zemního plynu důlními díly, vrty nebo jinými technickými díly, s výjimkou opuštěných nebo starých důlních děl.
Za rizikový geofaktor se považuje nahromadění přírodního oxidu uhličitého v přírodních podzemních prostorách v souvislé vrstvě přesahující mocnost 0,3 m nebo přítok oxidu uhličitého do podzemních prostor určených k práci nebo k pobytu lidí. Ohlašovací povinnost se nevztahuje na přítoky oxidu uhličitého do důlních děl vzniklých hornickou činností, s výjimkou opuštěných nebo starých důlních děl.