Čekejte, prosím...
A A A
[Právní rozhledy 4/2019, s. 115]
Palebná síla automatického moratoria v insolvenčním řízení – zákaz uplatnění a nabytí práva na uspokojení ze zajištění

Závěr, zda je věřitel zajištěným či nezajištěným, případně v jakém rozsahu, má významný dopad na jeho postavení v rámci insolvenčního řízení. Účinky automatického moratoria v tomto ohledu mohou zásadním způsobem ovlivnit, zda zůstane právo na uspokojení ze zajištění pro účely insolvenčního řízení nedotčeno.

Mgr. Petr Sprinz, Ph.D., LL.M., Praha*

I. Úvodem

Insolvenční zákon rozděluje věřitele do jednotlivých skupin, kterým přiřazuje příslušné postavení. Odlišuje především zajištěné a nezajištěné věřitele. V tomto ohledu insolvenční zákon obsahuje uzavřený výčet definice zajištěného věřitele. Zajištěným věřitelem je pouze ten věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to výhradně zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. Závěr, zda je věřitel zajištěným či nezajištěným, případně v jakém rozsahu, má přitom významný dopad na jeho postavení v rámci insolvenčního řízení. Tento článek se zaměří na to, jaké jsou limity vzniku práva na uspokojení ze zajištění a jeho uplatnění v souvislosti se zahájením insolvenčního řízení.1

II. Účel a rozsah omezení uplatnění a nabytí práva na uspokojení ze zajištění

1. Účel

 

Základním pravidlem je, že po nastoupení účinků zahájení insolvenčního řízení právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených insolvenčním zákonem.2 Účelem zákazu nabytí nového zajištění jinak než za podmínek stanovených insolvenčním zákonem je především neumožnit věřiteli činit další kroky s cílem vylepšit si pozici, čímž se ukončuje pomyslný „závod na majetek“ dlužníka.3 Smyslem zákazu uplatnění zajištění mimo insolvenční režim je snaha zabránit obcházení insolvenčního řízení uspokojením pohledávek vně kolektivního (insolvenčního) řízení.

 

2. Věcná působnost

 

Zajištěním se rozumí výhradně instituty podle § 2 písm. g) InsZ4.5 Omezení se vztahuje k uplatnění a nabytí práva na uspokojení ze zajištění k majetku spadajícího do majetkové podstaty dlužníka, jakož i obecně k jeho majetku. Není tedy rozhodující, zda byl podán insolvenční návrh ze strany dlužníka či věřitele.6 Na druhou stranu však není dotčeno nabytí či uplatnění práva na uspokojení ze zajištění vůči osobě odlišné od dlužníka, byť jde o zajištění dluhů dlužníka (není tak dotčeno např. uplatnění zástavního práva vůči zástavnímu dlužníkovi jako osobě odlišné od obligačního dlužníka v insolvenčním řízení či uplatnění finanční záruky za dluhy dlužníka).

Nepanuje shoda na tom, zda se omezení uplatní i v situaci, kdy dotčený předmět zajištění, ve vztahu ke kterému bylo uplatněno zajištění, resp. k jakému nabyl nově věřitel zajištění v průběhu insolvenčního řízení, spadal do majetkové podstaty, ačkoli to třetí osoby, včetně zajištěného věřitele, nevěděly a ani nemohly vědět. Může jít např. o věc, jež se dostane do majetkové podstaty na základě sepsání věci do majetkové podstaty z důvodu neplatné převodní smlouvy. Skutečnost, že nejde o teoretický problém, ukazuje praxe.7 Domnívám se, že je v takovém případě třeba chránit dobrou víru třetích osob8 a posuzovat právní jednání k procesnímu stavu, k jakému bylo činěno.9 Obávám se však, že Nejvyšší soud ve vztahu k uvedeným okolnostem indikoval potenciálně opačný přístup v souvislosti s výkladem § 248 odst. 2 InsZ.10 Tento závěr by však mohl mít v konečném důsledku i ústavněprávní rozměr.

 

3. Odklizení účinků předběžným opatřením

 

Omezení týkající se nabytí či uplatnění práva na uspokojení ze zajištění lze odklidit nařízením předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) InsZ. Účinky předběžného opatření nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.11

Předběžné opatření je možné nařídit jen do rozhodnutí o úpadku. Je-li předběžné opatření odvolacím soudem zrušeno či změněno, rozhodnutí odvolacího soudu by nemělo mít vliv na kroky realizované po dobu účinnosti předběžného opatření.12

III. Zákaz uplatnění práva na uspokojení ze zajištění

1. Obecné poznámky

 

Zajištěnému věřiteli je z principu zapovězeno uplatnit právo na uspokojení ze zajištění bez ohledu na to, zda je způsobem uplatnění soudní řízení či jiná forma výkonu zajištění. Jakousi kompenzaci může pro zajištěného věřitele za zákonem stanovených podmínek představovat úrok ve smyslu § 171 InsZ.13 Tento úrok nicméně přichází v úvahu pouze a) v konkursu v případě prodeje dlužníkova závodu jednou smlouvou podle § 290 InsZ, resp. jeho části, či prodeje celé majetkové podstaty podle § 292 InsZ;14 b) v oddlužení při zpeněžení majetkové podstaty za splnění podmínek § 290, resp. § 292 InsZ;15 či c) po povolení reorganizace.

Z pohledu dopadů § 109 odst. 1 písm. b) InsZ je naprosto klíčové časové hledisko kroků zajištěného věřitele či jiné dotčené osoby směrem k uspokojení své pohledávky. Pokud se podaří zajištěnému věřiteli uplatnit právo na uspokojení ze zajištění před zveřejněním vyhlášky oznamující zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku, uspokojení zajištěného věřitele mimo insolvenční řízení nebude dotčeno účinky automatického moratoria.16 Není bohužel jasné, jakým okamžikem končí fáze uplatnění práva na uspokojení ze zajištění․ Přikláním se k názoru, že rozhodující je především naplnění předpokladů směřujících k nepodmíněnému převodu vlastnického práva z dlužníka na jinou osobu při respektování mimoinsolvenčního práva.17 Tímto okamžikem se i předmět zajištění, jakož i jeho substitut, dostává z okruhu aktiv, která by jinak mohla tvořit majetkovou podstatu podle § 205 InsZ. S ohledem na předchozí judikaturu insolvenčních soudů lze spíše očekávat, že rozhodovací praxe bude pro plnou realizaci uplatnění práva na uspokojení ze zajištění požadovat kromě převodu vlastnického práva i použití prostředků na úhradu zajištěné pohledávky.18 Okolnost, zda je třeba provést případné „vypořádání“ rozdílu mezi hodnotou předmětu zajištění a výší zajištěné pohledávky, není přitom dle mého názoru pro otázku realizace zajištění rozhodná.19 Věc podle hmotného práva již ani „podmíněně“ nepatří dlužníkovi a insolvenční právo by na tom nemělo nic měnit.

Insolvenční zákon výslovně nepamatuje na to, jaký je následek porušení omezení stanoveného § 109 odst. 1 písm. b) InsZ. Nejvyšší soud nicméně v tomto ohledu judikoval, že pokud zajištěný věřitel vykoná právo na uspokojení ze zajištění v rozporu s § 109 InsZ, je na

„posouzení insolvenčního správce, zda předmět zajištění [vůči němuž došlo k uplatnění zajištění v rozporu s § 109 odst. 1 písm. b) InsZ] sepíše do majetkové podstaty dlužníka (např. proto, že dospěje k závěru, že se nabyvatelé nestali jeho vlastníky) nebo zda se bude domáhat zaplacení částky získané žalovaným jeho prodejem (nelze-li zpochybnit vlastnické právo osob, jimž byl předmět zajištění neoprávněně prodán). Současně není vyloučeno, aby insolvenční správce (v případě nejistoty co do práv, jež může uplatnit) učinil obojí; v takovém případě ovšem bude možno o žalobě na peněžité plnění (věcně) rozhodnout teprve poté, kdy bude ‚příslušnost‘ předmětu zajištění k majetkové podstatě vyřešena (např. nastane-li fikce, že byl pojat do soupisu oprávněně nebo bylo-li rozhodnuto o jeho vyloučení z majetkové podstaty).“20

Jinak řečeno, pokud se insolvenční správce domáhá vedle sepsání věci do majetkové podstaty i peněžitého plnění odpovídajícího případné kupní ceně hrazené nabyvatelem předmětu zajištění vůči zajištěnému věřiteli, bude možné o žalobě na zaplacení rozhodnout až na základě případného sporu o vylučovací žalobě; v majetkové podstatě dlužníka v konečném důsledku může „zůstat“ buď (jen) předmět zajištění, nebo (jen) peněžní prostředky získané jeho prodejem. V případě úspěšnosti žaloby a vydání částky získané prodejem předmětu zajištění do majetkové podstaty dlužníka bude s touto částkou nakládáno jako s výtěžkem zpeněžení.21 Předpokladem však bude zřejmě přihlášení práva na uspokojení ze zajištění ve standardní lhůtě pro přihlášení pohledávky počítané ode dne rozhodnutí o úpadku.

V případě pochybností ohledně souladnosti postupu s pravidly automatického moratoria lze zajištěnému věřiteli doporučit, aby si přihlásil zajištěnou pohledávku jako podmíněnou v rozsahu, v jakém byla uspokojena ze zajištění. Jinak by hrozilo, že s ohledem na propadné lhůty by zajištěný věřitel přišel zcela zkrátka.22

 

2. Poznámky k vybraným způsobům uplatnění práva na uspokojení ze zajištění

 

2.1 Soudní prodej zástavy

V případě uplatnění zástavního práva soudním prodejem zástavy podle § 353a ZŘS23 a navazujícího výkonu rozhodnutí lze ze strany insolvenčních soudů očekávat zřejmě uplatnění pravidel ohledně výkonu rozhodnutí (exekuce).24

 

2.2 Smluvní výkon zástavního práva

Z hlediska posouzení, zda již došlo k uplatnění zástavního práva jiným způsobem než ve veřejné dražbě ve smyslu § 1365 ObčZ před nastoupením účinků zahájení insolvenčního řízení, bude podle mého názoru naprosto zásadní okamžik nabytí vlastnického práva k dané věci. V případě uplatnění zajištění k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu je z hlediska souladnosti s § 109 odst. 1 písm. b) InsZ podle mého názoru nutné kromě použití prostředků na úhradu zajištěné pohledávky podat též před okamžikem spuštění automatického moratoria návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.25 S ohledem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu k otázce nabytí práva na uspokojení ze zajištění k nemovité věci nicméně není vyloučeno riziko, že insolvenční soudy budou požadovat, aby do nastoupení účinků § 109 odst. 1 písm. b) InsZ o podaném návrhu na vklad již katastrální úřad rozhodl.26

V případě uplatnění práva na uspokojení ze zajištění k movité věci bude nad rámec použití prostředků na úhradu zajištěné pohledávky třeba splnit požadavky ohledně převodu vlastnického práva na nabyvatele, kdy určujícím okamžikem bude zásadně okamžik účinnosti smlouvy.27 U cenného papíru budou klíčová konkrétně pravidla nabytí vlastnického práva podle § 1103 ObčZ.

 

2.3 Vymáhání zastavené pohledávky

Je-li předmětem zajištění pohledávka dlužníka za jeho dlužníkem, nemůže zástavní věřitel po nastoupení účinků zahájení insolvenčního řízení inkasovat pohledávku pořadem práva,28 ani dobrovolně.

V případě zástavy pohledávky z účtu je po nastoupení účinků automatického moratoria suspendováno právo zajištěného věřitele přikázat vyplacení zůstatku na účtu ve smyslu § 1339 ObčZ k úhradě zajištěné pohledávky. Slovy Nejvyššího soudu platí, že

„zástavní věřitel není oprávněn domáhat se žalobou podanou vůči poddlužníku zaplacení zastavené pohledávky bez zřetele k tomu, že zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas uspokojena a že zástavní právo k zastavené pohledávce je vůči poddlužníku účinné. Od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, přechází právo domáhat se zaplacení zastavené pohledávky zpět na dlužníka a prohlášením konkursu na majetek dlužníka pak na insolvenčního správce dlužníka.“29

 

2.4 Zajišťovací převod práva

U zajišťovacího převodu práva soudím, že není-li smluvně dohodnut jiný režim, je s odkazem na § 2044 ObčZ uplatněno právo na uspokojení ze zajištění již v okamžiku nesplnění zajištěného dluhu. Tímto okamžikem totiž došlo k úhradě zajištěné pohledávky ve výši hodnoty zajištění „dáním namísto splněním“.30 Vypořádání případného rozdílu mezi obvyklou cenou jistoty a výší zajištěného dluhu podle § 2044 odst. 2 ObčZ nepředstavuje podle mého názoru „proces“ uplatnění zajištění, pokud uzavřená smlouva mezi dlužníkem a zajištěným věřitelem nestanoví jinak.31 Přitom se domnívám, že případné „započtení“ nákladů podle § 2044 odst. 2 ObčZ není započtením ve smyslu § 140 či 324 InsZ, ale jiným vypořádáním souvisejících nároků (tzv. započítáním).32

Nebyla-li zcela uspokojena pohledávka zajištěného věřitele, věřitel si může v neuhrazené výši přihlásit svoji pohledávku do insolvenčního řízení v propadné lhůtě jako nezajištěnou.33

Došlo-li nicméně k nesplnění zajištěného dluhu ve smyslu § 2044 ObčZ až po nastoupení účinků automatického moratoria, sepíše se předmět zajištění do majetkové podstaty. Zajištěnému věřiteli tak nezbude než si svoji pohledávku přihlásit jako zajištěnou.34

 

2.5 Finanční zajištění

Možnost uplatnění finančního zajištění by neměla být obecně dotčena nastoupením účinků automatického moratoria.35

IV. Zákaz nabytí nového práva na uspokojení ze zajištění

1. Obecné poznámky

 

Dle judikatury Nejvyššího soudu se pro řádné nabytí práva na uspokojení ze zajištění požaduje před nastoupením účinků automatického moratoria současné splnění právního důvodu nabytí – tzv. titulus, a právního způsobu nabytí – tzv. modus adquirendi.36 Insolvenční zákon přitom předjímá po nastoupení účinků zahájení insolvenčního řízení nové nabytí práva na uspokojení ze zajištění pouze jako úvěrové financování ve smyslu § 41 InsZ.37

Ustanovení § 109 InsZ mlčí, jaký je následek porušení zákazu nabytí práva na uspokojení ze zajištění jinak než podle insolvenčního zákona. Osobně hledám cestu k odpovědi v § 248 odst. 2 InsZ, podle kterého se právo na uspokojení ze zajištění poskytnuté po nastoupení účinků automatického moratoria stává po prohlášení konkursu neúčinným.38 Ačkoli Nejvyšší soud zřejmě zastával před přijetím tzv. velké novely účinné od 1. 7. 201739 jiný závěr, domnívám se, že § 248 odst. 2 InsZ nepřináší vůči § 109 odst. 1 písm. b) InsZ nic nového a porušení tohoto ustanovení povede podle mého názoru „pouze“ k neúčinnosti zřízení zajištění v rovině procesního práva.40

Insolvenční správce by měl právo na uspokojení ze zajištění vzniklé v rozporu s § 109 odst. 1 písm. b) InsZ popřít, pokud dojde k jeho přihlášení ze strany věřitele. Pokud k popření nedojde, přikláním se k tomu, že později již nelze právo na uspokojení ze zajištění zásadně zpochybnit.41 Pokud nicméně vyvstane z jakéhokoli důvodu spor o rozsah zajištění, není ve výjimečných případech vyloučeno přesunutí jeho řešení do pozdějších fází insolvenčního řízení, to však pouze tehdy, pokud nebylo možné otázku vyřešit v rámci přezkoumání pohledávky.42 Ostatní právní prostředky by totiž neměly nahrazovat selhání či jiné opomenutí insolvenčního správce či jiných relevantních účastníků při přezkumu pohledávky zajištěného věřitele.

 

2. Poznámky k vybraným případům nabytí práva na uspokojení ze zajištění

 

2.1 Zástavní právo k budoucím a podmíněným pohledávkám

Ačkoli podle mého názoru nejde striktně vzato o “nové“ nabytí práva na uspokojení ze zajištění, textace § 109 odst. 1 písm. b) InsZ, doplněná po tzv. velké novele, výslovně předjímá vznik práva na uspokojení ze zajištění i v případě zajištění budoucí a podmíněné pohledávky, dojde-li ke splnění odkládací podmínky pro vznik takové pohledávky, resp. ke vzniku takové zajištěné budoucí pohledávky až po zahájení insolvenčního řízení. Věcně ustanovení cílí mimo jiné na pohledávky výstavce finanční záruky nebo ručitele za stavu, kdy do zveřejnění vyhlášky oznamující zahájení insolvenčního řízení nebylo ze strany oprávněné osoby (např. beneficienta finanční záruky) zajištění uplatněno.

Dlužno říci, že doplnění představuje reakci na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci ELMA – THERM.43 V kontextu zákona o konkursu a vyrovnání44 v něm bylo dovozeno, že výstavce bankovní záruky nemá právo na uspokojení své pohledávky vůči úpadci ze zástavy, pokud plnil podle bankovní záruky vystavené ve prospěch úpadce až po prohlášení konkursu na jeho majetek, byť zástavní právo zajišťující bankovní záruku bylo zapsáno do katastru nemovitostí před prohlášením konkursu. Doplnění tzv. velkou novelou představuje dle mého názoru spíše potvrzení stávajícího výkladu [tj. uplatněním finanční (bankovní) záruky nenabývá věřitel „nové“ právo na uspokojení ze zajištění] s cílem odstranit možné nepřesnosti45 než snahu o změnu právních norem. Jinak řečeno, pravidlo by se mělo vztahovat i na případy uplatnění dotčených instrumentů (např. finanční záruky) před účinností tzv. velké novely.

Ze strany některých praktiků, resp. soudů,46 je podle mého názoru nesprávně dovozováno, že § 248 odst. 2 InsZ pro účely konkursu neguje závěry tzv. velké novely k právu na uspokojení ze zajištění ohledně podmíněných a budoucích pohledávek, dojde-li ke splnění odkládací podmínky pro vznik takové pohledávky, resp. ke vzniku takové zajištěné budoucí pohledávky až po zahájení insolvenčního řízení. Tvrzeným důvodem je, že zatímco došlo k doplnění § 109 odst. 1 písm. b) InsZ, znění § 248 odst. 2 InsZ nebylo dotčeno. Údajně je tak třeba po (a právě až po) prohlášení konkursu aplikovat § 248 odst. 2 InsZ nezávisle na výjimce podle § 109 odst. 1 písm. b) InsZ.47

Citovaný závěr však odporuje předpokladu racionálního zákonodárce – novela byla motivována cílem vymezit se vůči rozhodnutí ve věci ELMA – THERM. Nadto by nedávalo ani smysl, aby v konkursu představujícím nejčastější způsob úpadku korporací platil odlišný závěr oproti reorganizaci, která obdobu § 248 odst. 2 InsZ neobsahuje.48 Pokud má mít § 248 odst. 2 InsZ jakoukoli normativní hodnotu, pak podle mého názoru musí být nutně vykládán tak, že předjímaný následek se uplatní pouze ve vztahu k zajištění, u něhož došlo ke střetu se zněním § 109 odst. 1 písm. b) InsZ.

 

2.2 Soudcovské zástavní právo

Podle Nejvyššího soudu věřitel nenabývá právo na uspokojení ze zajištění na základě soudcovského zástavního práva podle § 338b OSŘ, pokud právní moc soudního rozhodnutí o jeho zřízení nastala až po nastoupení účinků zahájení insolvenčního řízení.49 Obdobný závěr byl dovozen ve vztahu k úpravě exekutorského zástavního práva ve znění předpisů k 1. 7. 2015.50

 

2.3 Zástavní právo smluvní

Jak je naznačeno shora, v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu je třeba ke každému typu předmětu zajištění zkoumat splnění právního důvodu nabytí, jakož i právního způsobu nabytí. Před nastoupením účinků automatického moratoria je tak třeba kupř. zástavní právo k movité věci odevzdat zástavnímu věřiteli podle § 1317 ObčZ a zástavní právo k nemovité věci nezapisované ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí), k závodu a jiné hromadné věci movité zapsat do rejstříku zástav podle § 1319 odst. 2 ObčZ. Ve vztahu k zástavnímu právu k pohledávce bude postačovat zásadně účinnost zástavní smlouvy podle § 1335 odst. 2 ObčZ.

Troufám si tvrdit, že většina předmětů zajištění nebude vytvářet významné kontroverze. V praxi spornou je především otázka posouzení vzniku zástavního práva ve vztahu k nemovitým věcem. Katastrální úřad povolí vklad nejdříve po uplynutí lhůty 20 dnů od odeslaní informace o dotčení právních poměrů změnou, právní účinky zápisu zástavního práva nicméně nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.51 V mezidobí však mohou nastoupit účinky automatického moratoria. V této souvislosti Nejvyšší soud v rámci obiter dictum uvedl, že § 109 odst. 1 písm. b) InsZ brání vzniku práva na uspokojení ze zástavy, pokud bude vklad povolen až po zveřejnění vyhlášky oznamující zahájení insolvenčního řízení, a to bez ohledu na to, zda byl podán návrh na vklad před zahájením insolvenčního řízení.52

S tímto názorem spíše nesouhlasím především z toho důvodu, že je podle mne namístě upřednostnit právní jistotu nabyvatele s tím, že korekcí potenciálně nekalých jednání je možnost podání odpůrčí žaloby chránící kolektivní povahu insolvenčního řízení.53 To platí mimo jiné i s ohledem na to, že řízení ve věcech vkladu práva k nemovitostem se ani rozhodnutím o úpadku nepřerušují.54 Zavěr indikovaný Nejvyšším soudem může narušit stávající praxi v oblasti poskytování hypotečního financování, kdy banky jsou obecně připraveny poskytnout čerpání úvěru podle úvěrové smlouvy již oproti předložení potvrzeného návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí.

 

2.4 Nájemné či jiné užitky a plody jako předmět zajištění

Pokud jde o nájemné jako výnos zajištěné nemovité věci, není-li zde z doby před zahájením insolvenčního řízení na majetek zástavního dlužníka jiná dohoda mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, podle Nejvyššího soudu nájemné získané pronájmem zastavené věci za dobu od vzniku zástavního práva do zpeněžení zástavy nenáleží zástavnímu věřiteli.55 A contrario mám za to, že je možné dopředu sjednat, že předmětem zajištění ve prospěch zajištěného věřitele budou i plody či užitky.

 

2.5 Nesplatné a budoucí pohledávky jako předmět zajištění obecně

Ustanovení § 1312 odst. 2 ObčZ umožňuje, aby zástavou byly i budoucí pohledávky dlužníka. V rámci odmítnutí pojmové jurisprudence nemá podle mého názoru smysl definovat, co se rozumí dosud nesplatnou či budoucí pohledávkou a snažit se těmto kategoriím následně přiřazovat pojmosloví § 109 odst. 1 písm. b) InsZ. Dotčené ustanovení insolvenčního zákona má svůj samostatný účel, v rámci kterého je třeba je i aplikovat.

Primárním cílem je bránit věřitelům, aby si vylepšovali postavení svými kroky po zahájení insolvenčního řízení.56 Cílem však dle mého názoru není zabraňovat, aby bylo existující hmotněprávní postavení věřitele narušováno.57 Pro tento závěr svědčí i maximální respektování mimoinsolvenčních práv.58

Pokud tedy byla uzavřena příslušná smlouva jako právní důvod vzniku práva na uspokojení ze zajištění před nastoupením účinků zahájení insolvenčního řízení a byl-li naplněn i způsob nabytí práva na uspokojení ze zajištění, „nové“ nabytí zajištění by tak podle mého názoru neměly představovat kupř. následující okolnosti vzniklé po zveřejnění vyhlášky oznamující zahájení insolvenčního řízení: a) vznik pojistné události, je-li předmětem zajištění pohledávka na pojistné plnění; b) uplatnění finanční záruky dlužníkem, je-li předmětem zajištění pohledávka na plnění z finanční záruky vystavené ve prospěch dlužníka; či c) splatnost měsíčního nájemného, je-li předmětem zajištění právo na nájemné. Je-li nicméně kupř. dohodnuto, že až dodatkem k zástavní smlouvě se zřizuje zástavní právo k “dalším“ pohledávkám dlužníka, ve vztahu k pohledávkám zahrnutým do dodatků uzavřených po zahájení insolvenčního řízení dojde ke střetu s pravidly automatického moratoria.59

 

2.6 Změna obsahu hromadné věci

V případě změny obsahu zastavené hromadné věci (závod, sklad apod.) nejde o nabytí nového práva na uspokojení ze zajištění. Nejvyšší soud správně uvedl, že

[o]bměna jednotlivých věcí (jednotlivých kusů zboží) ve skladu zboží, k němuž bylo zřízeno (vzniklo) zástavní právo předtím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek zástavního dlužníka (vlastníka skladu zboží), není ve smyslu výše řečeného ‚novým nabytím‘ práva na uspokojení ze zajištění (touto obměnou nevzniká zástavní právo k nově uskladňovaným jednotlivým kusům zboží), bez zřetele k tomu, že k ní dochází poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek zástavního dlužníka (vlastníka skladu zboží)“.60

 

2.7 Změna výše pohledávky z účtu

Co se týče zástavy pohledávky z účtu, mám za to, že nastoupení účinků zahájení insolvenčního řízení nemění nic na tom, že zajištění podléhají i nově připsané peněžní prostředky na bankovní účet. Slovy Nejvyššího soudu totiž:

[p]o připsání peněžních prostředků na bankovní účet nevzniká majiteli účtu nová pohledávka, ale mění se pouze výše zůstatku účtu“.61

Nejvyšší soud pro mimoinsolvenční poměry uvedl, že pohledávka z běžného účtu je zástavnímu věřiteli k dispozici až do výše zajištěné pohledávky s příslušenstvím; banka (poddlužník) má

„povinnost splnit zástavnímu věřiteli svůj ‚dluh‘ vůči dlužníku (zástavci a zástavnímu dlužníku) ve výši odpovídající stavu prostředků na běžném účtu po splatnosti zajištěné pohledávky“.62

Promítnutí závěrů do insolvenčních poměrů však není ze strany Nejvyššího soudu prosto nejasností.

V rozhodnutí ve věci ALU CZ63 Nejvyšší soud, stručně řečeno, uvedl, že plnění na bankovní účet dlužníka je po prohlášení konkursu plněním dosaženým zpeněžením majetkové podstaty. Pokud tak „zpeněžená“ pohledávka není předmětem zajištění téhož zajištěného věřitele,

„není takové plnění určeno k uspokojení pohledávek případných zajištěných věřitelů dlužníka, nýbrž k uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka“.64

Nejvyšší soud nepříliš přesně shrnul, že:

„pro posouzení výše zastavené pohledávky z běžného účtu dlužníka (zástavy), jež by měla být určující pro výplatu plnění zástavnímu věřiteli, je rozhodná její výše k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku. Plnění, jímž dlužníkův dlužník uhradí poté, co nastaly účinky rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, svůj dluh vůči dlužníku tak, že jej poukáže na běžný účet dlužníka, je výtěžkem zpeněžení pohledávky určeným k uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka; nejde o plnění, o které by se tímto způsobem zvýšila (mohla zvýšit) zastavená pohledávka z běžného účtu dlužníka určená k uspokojení zástavního věřitele dlužníka, ani o plnění, které by se takto nestalo součástí majetkové podstaty dlužníka.“65

Nepřesnost tkví v tom, že zatímco odůvodnění rozhodnutí je opřeno o zpeněžování majetkové podstaty v rámci konkursu, první věta fixuje výši prostředků již k účinnosti rozhodnutí o úpadku předcházející rozhodnutí o prohlášení konkursu.66

Na uvedené rozhodnutí navazuje rozhodnutí ve věci LESS & FOREST.67 Nejvyšší soud výslovně uvedl, že

„závěr insolvenčního soudu, podle něhož ‚je rozhodným okamžikem pro zjištění výše zůstatku (na bankovním účtu) pro účely vydání výtěžku zpeněžení majetku sloužícího k zajištění přihlášených pohledávek den zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení‘, neobstojí“.68

Nejvyšší soud však ponechal částečně otevřenou otázku, jaký konkrétní pozdější časový okamžik je rozhodující pro určení výše prostředků sloužících k zajištění, když uvedl, že

„v dané věci (oproti věci sen. zn. 29 NSČR 193/2016 [pozn.: ve věci ALU CZ]) byl úpadek dlužníka (prvotně) řešen reorganizací; úkolem insolvenčního soudu tak bude posoudit, zda se právní závěry formulované v usnesení sen. zn. 29 NSČR 193/2016 uplatní i v těchto poměrech (a to zejména s přihlédnutím k obsahu účinného reorganizačního plánu, jenž mohl o pohledávkách zajištěných věřitelů stanovovat jinak)“.69

Odkazem na reorganizační plán70 dochází zřejmě k vyjasnění nepřesnosti rozhodnutí ve věci ALU CZ – Nejvyšší soud totiž nefixuje výši pohledávky z účtu jako zajištění k účinnosti rozhodnutí o úpadku, jak mohlo rozhodnutí ve věci ALU CZ navozovat.

Lze shrnout, že spuštění automatického moratoria nemá podle Nejvyššího soudu vliv na „rozsah zajištění“ k pohledávce z účtu zajištěného věřitele.71 Bez dopadu však nemusí zůstat přinejmenším rozhodnutí o prohlášení konkursu. Pokud však budou nově připsané prostředky představovat plnění na zajištěné pohledávky téhož zajištěného věřitele, v jehož prospěch byla zajištěna i pohledávka z účtu, právo zajištěného věřitele k nově připsaným prostředkům by nemělo být dotčeno. Ve většině korporátních financování, u nichž slouží pohledávka na vyplacení zůstatku na bankovním účtu jako zástava, finanční instituce zásadně trvají na zajištění pohledávek z obchodního styku, které jsou směřovány na zastavený bankovní účet téhož zajištěného věřitele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se tak v praxi negativně projeví do postavení zajištěného věřitele zejména v případech, kdy se ukáže z jakéhokoli důvodu neplatným72či neúčinným zřízení zajištění k pohledávkám dlužníka, jejichž plnění směřuje na bankovní účet sloužící jako předmět zajištění [včetně případů, jde-li o pohledávky, ve vztahu ke kterým věřitel nemohl nabýt právo na uspokojení ze zajištění pro rozpor s § 109 odst. 1 písm. b) InsZ].73

 

2.8 Zadržovací právo

Podle § 1395 ObčZ platí, že kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. Nepanuje shoda na tom, zda je zadržení jednostranné adresné právní jednání,74 či nikoli.75 To má pochopitelně vliv i na § 109 odst. 1 písm. b) InsZ.76 Pokud je předpokladem nabytí zadržovacího práva adresné právní jednání, muselo by před zahájením insolvenčního řízení zřejmě zásadně dojít příslušné osobě, vůči které má jinak věřitel věc vydat. V tuto chvíli se přikláním spíše k závěru, že takový projev vůle navenek není patrně třeba.77

Samotné vyrozumění ve smyslu § 1397 odst. 1 ObčZ má však zřejmě pouze oznamovací roli. Pro účely případného dokazování vzniku zadržovacího práva lze však v každém případě doporučit učinit zachytitelný projev vůle navenek.

 

2.9 Postoupení pohledávky k zajištění

Ve smyslu občanského zákoníku sdílí postoupení pohledávky k zajištění režim zajišťovacího převodu práva podle § 2040 a násl. ObčZ. Pro účely zachování postavení zajištěného věřitele bude v případě pohledávky jako předmětu zajištění rozhodující, aby okamžik účinnosti smlouvy podle § 1099 ObčZ předcházel nastoupení účinků automatického moratoria. Pro účely dokazování lze rozhodně doporučit písemnou formu smlouvy.

 

2.10 Finanční zajištění

Ke vzniku finančního zajištění je zapotřebí, aby byl tzv. finanční kolaterál odevzdán příjemci, připsán na určený účet příjemce nebo poskytnut jiným způsobem, kterým se umožňuje příjemci nebo osobě jednající na jeho účet jej držet nebo jinak právně nebo fakticky ovládat, nebo aby bylo zástavní právo k němu zapsáno do evidence investičních nástrojů ve prospěch příjemce.78 Pro úplnost podotýkám, že ve vztahu k automatickému moratoriu platí výjimka podle § 366 odst. 1 písm. b) InsZ.79

V. Zákaz uplatnění dohody na výplatu srážek

Tzv. revizní novela s účinností od 1. 1. 2014 doplnila, že po nastoupení účinků zahájení insolvenčního řízení nelze uplatnit dohodou věřitele a dlužníka založené právo na výplatu srážek ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou nebo platem.80 Ustanovení reaguje na institut předjímaný § 2045 a násl. ObčZ se snahou zabránit porušení zásady poměrného uspokojení.

VI. Závěr

Postavení zajištěného věřitele v insolvenčním řízení s sebou přináší významné výhody. Odpověď na otázku, kdo, případně v jakém rozsahu je daný věřitel zajištěným věřitelem, přitom do značné míry ovlivní i účinky automatického moratoria. Po více než 10 letech účinnosti insolvenčního zákona existuje celá řada rozhodnutí k otázce nabytí a uplatnění práva na uspokojení ze zajištění. Některá z nich byla pro věřitele více či méně překvapivá, nemalé množství klíčových aspektů není dosud vyššími soudy uspokojivě řešeno. Praktici či akademici se na tomto poli jistě dočkají nepřeberného množství odpovědí na dosud sporné otázky, z nichž některé jsou již předmětem dovolání u Nejvyššího soudu.



Poznámky pod čarou:

Autor je partnerem a advokátem v trvalé spolupráci s HAVEL & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář. Názory prezentované v tomto článku jsou soukromými názory autora.

Za připomínky k pracovnímu návrhu tohoto textu vděčím Mgr. Juraji Alexanderovi, LL.M. (VGP NV), doc. JUDr. Milanovi Hulmákovi, Ph.D., Mgr. Lukáši Novopackému (HAVEL & PARTNERS), doc. JUDr. Filipovi Melzerovi, Ph.D., LL.M. (HAVEL & PARTNERS), doc. JUDr. Tomáši Richterovi, Ph.D., LL.M. (Clifford Chance) a JUDr. Oldřichovi Řeháčkovi, Ph.D. (Administrace insolvencí CITY TOWER). Odpovědnost za chyby však nesu sám.

Tento článek představuje shrnutí části připravovaného komentáře k insolvenčnímu zákonu pod hlavičkou nakladatelství C. H. Beck. Záměrně se snažím pouštět „do vod ne zcela probádaných“ a nevyhýbat se kontroverzním tématům s cílem zavdat hlubší diskusi na dané téma, byť by se ukázalo, že existují přesvědčivější závěry. Čtenáři, kteří by mne rádi upozornili na chyby či chtěli sdílet jakékoli podněty, se mohou obrátit na moji e-mailovou adresu petr.sprinz@havelpartners.cz. S ohledem na komplikovanost tématu článek nemůže popsat problematiku v úplnosti. Jakékoli připomínky však velmi ocením.

Co se týče obecných poznámek k automatickému moratoriu, odkazuji na článek Sprinz, P. Palebná síla automatického moratoria v insolvenčním řízení – obecné poznámky a zákaz mimoinsolvenčního uplatnění pohledávek. Právní rozhledy, 2019, č. 2, s. 39 a násl.

§ 109 odst. 1 písm. b) InsZ: „Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky:… b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení; právo na uspokojení ze zajištění přitom náleží v případě zajištěné podmíněné pohledávky i dojde-li ke splnění odkládací podmínky pro vznik takové pohledávky po zahájení insolvenčního řízení; to platí obdobně v případě zajištěné budoucí pohledávky, dojde-li ke vzniku takové zajištěné budoucí pohledávky po zahájení insolvenčního řízení.“

LoPucki, L., Warren, E. Secured Credit. A Systems Approach. 3. vyd. New York: Aspen Publishers, 2006, s. 96.

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Za zajištěného věřitele není možné považovat věřitele, jehož pohledávka je zajištěna majetkem jiné osoby než dlužníka. Pro účely insolvenčního zákona zajištěním není ani dohoda o srážkách ze mzdy, která je v občanském zákoníku výslovně za zajištění považována. Viz však § 109 odst. 1 písm. d) InsZ a část V níže. Za zajištěného věřitele je možné podle novely zákonem č. 307/2018 Sb. považovat i agenta pro zajištění podle zákona o dluhopisech – viz § 2 písm. g) InsZ.

V případě věřitelského insolvenčního návrhu se majetková podstata konstituuje zásadně až případným omezením nakládání s majetkem dlužníka, resp. rozhodnutím o úpadku. V případě dlužnického insolvenčního návrhu vzniká majetková podstata již zveřejněním vyhlášky oznamující zahájení insolvenčního řízení. Viz § 205 odst. 1 a 2 InsZ.

Rozhodnutí KS v Praze č. j. 60 ICm 2486/2015-34 (KSPH 60 INS 18363/2014).

Viz i § 5 písm. c) InsZ. Srov. např. § 984 ObčZ.

Analogicky lze odkázat na argumentaci NS ohledně jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu ve smyslu § 142 InsZ. Viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 3811/2014 (R 18/2017): „Není-li překážkou provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) zahájení odvolacího řízení o posuzovaném předběžném opatření, nemůže mít na provedení exekuce či výkonu rozhodnutí (v posuzované věci na účinky pravomocně uděleného příklepu v dražbě nemovitosti) zpětně vliv ani výsledek odvolacího řízení, tedy i takového rozhodnutí odvolacího soudu, v důsledku něhož předběžné opatření zaniklo.“

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012): „Ustanovení § 248 odst. 2 InsZ je nadto nezbytnou pojistkou pro případy, kdy sounáležitost majetku postiženého takto ‚nabytým‘ zajištěním k majetkové podstatě dlužníka je rozpoznatelná nebo je založena (např. pravomocným výsledkem sporu o odpůrčí žalobě podané insolvenčním správcem) až v pozdějších fázích insolvenčního řízení.“

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 2233/2015: „V souladu se shora uvedeným nastávají účinky rozhodnutí insolvenčního soudu o předběžném opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) InsZ okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 InsZ). Doručení takového rozhodnutí zvláštním způsobem (§ 75 a § 82 odst. 4 InsZ) pak má, jak správně uzavřel odvolací soud, význam pro počátek běhu lhůty k podání (řádného) opravného prostředku (odvolání).“

Rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 3811/2014 (R 18/2017): „Není-li překážkou provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) zahájení odvolacího řízení o posuzovaném předběžném opatření, nemůže mít na provedení exekuce či výkonu rozhodnutí (v posuzované věci na účinky pravomocně uděleného příklepu v dražbě nemovitosti) zpětně vliv ani výsledek odvolacího řízení, tedy i takového rozhodnutí odvolacího soudu, v důsledku něhož předběžné opatření zaniklo.“ NS ve starším rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 5026/2014 naznačil opačný závěr; ten je však třeba podle mého názoru zavrhnout.

Účelem § 171 InsZ je poskytnutí protihodnoty „za to, že nemohou okamžitě realizovat právo na uspokojení ze zajištění, úročení jejich pohledávek“ (důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu, s. 198). Viz i rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 31/2013 (R 95/2015).

Dlužno podotknout, že ne všichni autoři se shodnou na aplikaci § 171 odst. 2 InsZ pro případ § 292 InsZ.

Viz rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 175/2016.

Není však teoreticky vyloučeno uplatnění pravidel § 240 a násl. InsZ.

Tomuto tématu podle mého názoru nebyla v obecné rovině dosud věnována patřičná pozornost.

Předpoklad použití prostředků na úhradu zajištěné pohledávky lze jednoznačně dovodit z judikatury ohledně omezení provedení výkonu rozhodnutí (exekuce), podle které dosud nevyplacený výtěžek zpeněžení zásadně náleží do majetkové podstaty. Bližší detaily viz Sprinz, P., op. cit. sub 1, s. 45. Požadavek použití prostředků na úhradu dluhu může vést zajištěné věřitele k upřednostnění způsobu uplatnění práva na uspokojení ze zajištění, který povede k nejrychlejší úhradě předmětu zajištění. Rychlý prodej nicméně nemusí vždy zcela korelovat se záměrem dosáhnout nejvyšší ceny, což platí zejména u věřitele, jehož pohledávka je tzv. přezajištěna.

Viz zejména část III.2.4 níže týkající se zajišťovacího převodu práva.

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 2611/2016.

Tamtéž. Podle odvolacího soudu v dané věci je přitom třeba vydat celou získanou částku, včetně DPH.

Pravděpodobnost přiměřené aplikace § 237 odst. 4 InsZ vnímám v tomto ohledu jako zanedbatelnou. Použití daného ustanovení by nicméně mohlo být praktické.

Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.

Srov. Sprinz, P., op. cit. sub 1, s. 44.

§ 1105 ObčZ. Rozhodující v tomto je pro mne především znění § 10 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů: „Právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.“

Srov. rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012), ve kterém NS obiter dicta uvedl, že pro účely nabytí zástavního práva není rozhodující okamžik podání návrhu na vklad, ale rozhodnutí o tomto návrhu.

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 3963/2011 (R 70/2012): „Tím, že insolvenční zákon dovoluje zajištěnému věřiteli uplatnit právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zajištění tvořeného majetkem dlužníka přihláškou již od zahájení insolvenčního řízení (§ 110 odst. 1 InsZ), jej současně od okamžiku, kdy v souladu s § 109 odst. 4 InsZ nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, vylučuje z možnosti uplatňovat práva ze zajištění tvořeného majetkem dlužníka žalobou [srov. § 109 odst. 1 písm. a) InsZ].“

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 193/2016.

Richter, T. Insolvenční právo. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 267.

V tomto ohledu tak nelze postupovat podle rozhodnutí NS sp. zn. 31 Odo 495/2006 (R 45/2009): „Platné trvání zajišťovacího převodu vlastnického práva (existence vlastnictví věřitele, který věc sloužící k zajištění způsobem dohodnutým ve smlouvě dosud nezpeněžil ani se formou zápočtu dohodnuté kupní ceny na zajištěnou pohledávku nestal trvalým vlastníkem věci), totiž zakládá věřiteli (dovolatelce) i v takovém případě (jak vysvětleno výše) jen právo přihlásit svou pohledávku vůči dlužnici do konkursu vedeného na její majetek jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění).“

Viz např. Hulmák, M. Započtení: Vybrané otázky. Právní rádce, 2018, č. 10, s. 56.

Richter, T., op. cit. sub 30, s. 267.

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 23/2012: „I v insolvenčním řízení tedy platí, že dokonce i tehdy, stala-li se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše insolvenční správce předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže.“

Viz § 366 odst. 1 písm. b) InsZ.

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012): „Např. při zřízení zástavního práva k nemovitostem na základě zástavní smlouvy (představující tzv. titulus adquirendi) uzavřené před tím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, rovněž nevznikne věřiteli právo na uspokojení z tohoto zajištění v insolvenčním řízení, bude-li vklad zástavního práva k nemovitostem rozhodnutím katastrálního úřadu povolen (byť s účinky ke dni podání návrhu na vklad, jenž může předcházet okamžik, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení) a stanovený modus adquirendi ve smyslu § 157 odst. 1 obč. zák. završen až poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.“ Viz i Richter, T., op. cit. sub 30, s. 268.

Problematiku § 41 InsZ ponechávám v tomto článku úmyslně stranou, stejně jako účinky reorganizačního plánu.

§ 248 odst. 2 InsZ: „Nejde-li o zajištění poskytnuté podle § 41 nebo o právo věřitelů podle § 167 odst. 2, stávají se neúčinnými práva na uspokojení ze zajištění, která se týkají majetkové podstaty a která dlužníkovi věřitelé získali poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení; to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech. Byl-li majetek sloužící k zajištění v této době také zpeněžen, náleží do majetkové podstaty výtěžek získaný zpeněžením a jeho nabyvatel je povinen jej do ní vydat na výzvu insolvenčního správce.“

Zákon č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Oproti shora uvedenému NS vnímal zřejmě smysl § 248 odst. 2 InsZ v prosazení neúčinnosti práva na uspokojení ze zajištění do hmotného práva: [§ 109 odst. 1 písm. b)] pouze nedovoluje nabytí a uplatnění zajištění v insolvenčním řízení, kdežto (pozdější) prohlášení konkursu na majetek dlužníka činí takto nabytá zajištění neúčinnými v rovině práva hmotného (nedovoluje jejich prosazení ani mimo rámec insolvenčního řízení)“. Viz rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012). Osobně tímto závěrem nejsem zcela přesvědčen. Ustanovení § 248 odst. 2 InsZ představuje legislativně nadbytečné ustanovení vyvolávající spíše otazníky než podávající odpovědi a navrhoval bych je odstranit, resp. v upraveném znění předsunout do obecné části insolvenčního zákona. Pravidlo totiž absentuje pro jiné způsoby řešení úpadku. Nedává přitom smysl, aby existovala odlišná právní úprava ohledně následků zřízení práva na uspokojení ze zajištění (a její realizace zpeněžením) v různých způsobech řešení úpadku, aniž by pro to existoval ospravedlnitelný důvod.

Anekdotická praxe nicméně ukazuje, že insolvenční soudy akceptují zpochybnění vzniku práva na uspokojení ze zajištění i v pozdějších fázích insolvenčního řízení, což rozhodně nezvyšuje právní jistotu účastníkům (zajištěný věřitel mohl v mezidobí např. udílet pokyny ke správě předmětu zajištění apod.). V této souvislosti přitom podotýkám, že nejčastěji praxe odkazuje na § 248 odst. 2 InsZ, kdy podle rozhodovací praxe uvedené ustanovení nastoluje neúčinnost ze zákona pro konkrétní způsob řešení úpadku (viz i dále). Ačkoli si toto téma zaslouží jistě samostatný příspěvek, stručně odkazuji na dopady zjištění pohledávky podle § 201 InsZ.

V konkursu si lze představit řešení otázky rozsahu zajištění především v rovině vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli např. u posouzení, zda má být zajištěnému věřiteli vydána celá či částečná výše peněžních prostředků připsaných na bankovním účtu. Tuto otázku totiž nemuselo být nutně možné vyřešit dříve. Viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 193/2016.

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 4340/2011 (R 26/2015): „I v tomto ohledu se totiž plně uplatní pravidlo, podle kterého bez existence zástavním právem zajištěné pohledávky nelze hovořit o vzniku práva na oddělené uspokojení; skutečnost, že po vzniku zajišťované pohledávky se – co do pořadí vzniku zástavního práva – prosadí s účinky ke dni vkladu do katastru nemovitostí i zástavní právo, tím není dotčena. Výše uvedený závěr přitom bez dalšího platí i ve vztahu k podmíněným pohledávkám z bankovních záruk (rozuměj k zajištěným pohledávkám, které žalobci vůči úpadci do data rozhodnutí odvolacího soudu ještě nevznikly).“ Srov. i Arabasz, J., Boguský, P. Akcesorita zajištění dle Nejvyššího soudu – z dobrého sluhy zlým pánem. Právní rozhledy, 2016, č. 5, s. 153–156.

Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v příslušném znění.

Z legislativní historie pozměňovacího návrhu dovozuji, že záměrem zákonodárce bylo z opatrnosti reagovat na uvedené rozhodnutí ve věci ELMA – THERM.

Viz např. rozhodnutí VS v Olomouci č. j. 4 VSOL 1500/2016-B-306 (KSOS 34 INS 6537/2014).

§ 248 odst. 2 InsZ výslovně adresuje právo na uspokojení ze zajištění vzniklé „poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení“, nikoli v rozporu s § 109 odst. 1 písm. c) InsZ.

Nevidím přitom jediný racionální důvod, proč by měl být § 109 odst. 1 písm. b) InsZ ohledně účinků vykládán odlišně v konkursu a jiných způsobech řešení úpadku.

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012): „Soudcovské zástavní právo na nemovitostech, které vzniklo (právní mocí soudního rozhodnutí) poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, na základě návrhu na jeho zřízení podaného před zahájením insolvenčního řízení, je na tom stejně jako jiné způsoby zajištění pohledávky, jejichž vznik nebyl dovršen k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.“

K aktuální úpravě exekutorského zástavního práva je třeba použít závěry týkající se zástavního práva smluvního (viz níže část IV.2.3).

Viz především § 10, § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 KatZ.

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012) – viz citaci v pozn. 32. Meritorně viz např. rozhodnutí VS v Praze č. j. 103 VSPH 180/2017-140, 71 ICm 2061/2012 (KSUL 71 INS 12209/2011).

Sprinz, P. Zřízení (soudcovského) zástavního práva po zahájení insolvenčního řízení. Právní fórum, 2012, č. 8, s. 345–349.

Viz § 140d odst. 2 písm. b) InsZ. K datu vydání rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012) dokonce § 266 odst. 1 písm. m) stanovil, že [Prohlášením konkursu se nepřerušují] řízení ve věcech vkladu práva k nemovitostem; vklady do katastru nemovitostí však mohou být po prohlášení konkursu povoleny a zapsány, jen řídí-li se pořadí zápisu dnem, který předchází prohlášení konkursu, nebo jde-li o zajištění poskytnuté podle § 41“. Tzv. revizní novelou se § 266 InsZ ve značném rozsahu přesunul právě do obecné části.

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 31/2013 (R 95/2015): „Nejvyšší soud tudíž na tomto základě uzavírá, že není-li zde z doby před zahájením insolvenčního řízení na majetek zástavního dlužníka jiná dohoda mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, pak nájemné získané pronájmem věci zastavené zástavní smlouvou uzavřenou podle § 152 a násl. obč. zák. za dobu od vzniku zástavního práva do zpeněžení zástavy nenáleží zástavnímu věřiteli a za dobu, po kterou probíhá insolvenční řízení na majetek zástavního dlužníka, není ani součástí výtěžku zpeněžení zástavy, jenž by v konkursu vedeném podle insolvenčního zákona měl být vydán zástavnímu věřiteli (zajištěnému věřiteli) postupem podle § 298 InsZ.“

Jackson, T. The Logic and Limits of Bankruptcy Law. Washington: Beard Books, 2001, s. 9–10; LoPucki, L., Warren, E., op. cit. sub 3, s. 96. Viz i Sprinz, P., op. cit. sub 1, s. 40.

Korekcí mohou být pravidla pro podání odpůrčí žaloby.

Alexander, J. Cash collateral aneb komu patří příjmy z podnikání v reorganizaci. 9. 11. 2008. http://www.lexforum.sk/ [cit. 3. 12. 2018].

Rozhodnutí VS v Praze č. j. 101 VSPH 345/2015-93, 188 ICm 1521/-2013 (MSPH 88 INS 31807/2012).

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 28/2011.

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 Odo 10/2005.

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 193/2016.

Tamtéž.

Tamtéž.

Tamtéž.

V dané věci nicméně insolvenční soud rozhodl o prohlášení konkursu společně s rozhodnutím o úpadku.

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSCR 148/2016.

Tamtéž.

Tamtéž.

To platí samozřejmě za předpokladu, že odkaz na reorganizační plán byl záměrem a nikoli nedomyšleným nedopatřením.

Dlužník může mít tendenci (v rozporu se smlouvou) směřovat finanční prostředky představující inkaso (nezajištěných) pohledávek na bankovní účty, které nepodléhají zajištění.

Rozhodnutí může být významné za situace, kdy nelze k dotčeným pohledávkám zřídit zástavní právo např. z důvodu nepostupitelnosti podle § 1335 odst. 1 ObčZ (diskuse v oblasti korporátního financování je zejména otevřená u tzv. veřejnoprávních pohledávek).

Bez ohledu na to, že mám vůči argumentaci NS ve věci ALU CZLESS & FOREST výhrady, v každém případě neshledávám rozumné argumenty, aby v reorganizaci byly nově připsané prostředky na účet součástí předmětu zajištění, zatímco v konkursu nikoli. Tato otázka však jde nad rámec tématu automatického moratoria a ponechávám ji tak bez dalšího komentáře.

Richter, T. in Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1144 a 1149.

Fiala, J. in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Sv. III (§ 976–1474, absolutní majetková práva). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, komentář k § 1397. Viz Petrov, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1378.

Přehledně viz Petrov, J., op. cit. sub 75, s. 1377 a násl.

Ačkoli tato problematika, jistě patřící k nejzajímavějším otázkám zadržovacího práva, jde zřejmě nad rámec vymezení tohoto článku, přikláním se ve vztahu k zadržovacímu právu zajišťujícímu splatnou pohledávku k výkladu, že jde o režim blížící se zákonnému zástavnímu právu. Ve vztahu k nesplatnému dluhu vnímám větší otazníky s ohledem na rozdílné jazykové znění („ze své vůle zadržet“ proti „zajistit… lze“). Viz i komentářovou literaturu k § 1396 odst. 2 in fine ObčZ. Za diskusi k této otázce vděčím především M. Hulmákovi a F. Melzerovi (případné chyby lze však přičíst pouze mně s tím, že nakonec i tímto čtenáře vyzývám k zaslání případných připomínek, které velmi ocením, na shora uvedený e-mail).

Viz § 9 zákona č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění, ve znění pozdějších předpisů. Podle jeho odst. 2 skutečnost, že došlo ke vzniku finančního zajištění, musí být možné prokázat písemně, jinak se o finanční zajištění nejedná. Písemná forma je zachována, je-li vznik finančního zajištění zachycen záznamem, který vznik finančního zajištění dokládá a umožňuje reprodukci v nezměněné podobě. Viz i rozhodnutí SDEU C-156/15, Private Equity Insurance Group SIA v. Swedvank AS.

Finanční zajištění není dotčeno, pokud vzniklo v den zahájení insolvenčního řízení, sice po zveřejnění vyhlášky oznamující zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku, avšak příjemce finančního kolaterálu o takové skutečnosti ani nemohl vědět. Skutečnost, že zahájení insolvenčního řízení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku, sama o sobě neznamená, že o zahájení insolvenčního řízení příjemce finančního kolaterálu věděl nebo vědět měl a mohl. Výklad této nepříliš vhodné formulace jde nad rámec rozsahu tohoto článku.

§ 109 odst. 1 písm. d) InsZ.

Poznámky pod čarou:
*

Autor je partnerem a advokátem v trvalé spolupráci s HAVEL & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář. Názory prezentované v tomto článku jsou soukromými názory autora.

Za připomínky k pracovnímu návrhu tohoto textu vděčím Mgr. Juraji Alexanderovi, LL.M. (VGP NV), doc. JUDr. Milanovi Hulmákovi, Ph.D., Mgr. Lukáši Novopackému (HAVEL & PARTNERS), doc. JUDr. Filipovi Melzerovi, Ph.D., LL.M. (HAVEL & PARTNERS), doc. JUDr. Tomáši Richterovi, Ph.D., LL.M. (Clifford Chance) a JUDr. Oldřichovi Řeháčkovi, Ph.D. (Administrace insolvencí CITY TOWER). Odpovědnost za chyby však nesu sám.

Tento článek představuje shrnutí části připravovaného komentáře k insolvenčnímu zákonu pod hlavičkou nakladatelství C. H. Beck. Záměrně se snažím pouštět „do vod ne zcela probádaných“ a nevyhýbat se kontroverzním tématům s cílem zavdat hlubší diskusi na dané téma, byť by se ukázalo, že existují přesvědčivější závěry. Čtenáři, kteří by mne rádi upozornili na chyby či chtěli sdílet jakékoli podněty, se mohou obrátit na moji e-mailovou adresu petr.sprinz@havelpartners.cz. S ohledem na komplikovanost tématu článek nemůže popsat problematiku v úplnosti. Jakékoli připomínky však velmi ocením.

1

Co se týče obecných poznámek k automatickému moratoriu, odkazuji na článek Sprinz, P. Palebná síla automatického moratoria v insolvenčním řízení – obecné poznámky a zákaz mimoinsolvenčního uplatnění pohledávek. Právní rozhledy, 2019, č. 2, s. 39 a násl.

2

§ 109 odst. 1 písm. b) : „Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky:… b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení; právo na uspokojení ze zajištění přitom náleží v případě zajištěné podmíněné pohledávky i dojde-li ke splnění odkládací podmínky pro vznik takové pohledávky po zahájení insolvenčního řízení; to platí obdobně v případě zajištěné budoucí pohledávky, dojde-li ke vzniku takové zajištěné budoucí pohledávky po zahájení insolvenčního řízení.“

3

LoPucki, L., Warren, E. Secured Credit. A Systems Approach. 3. vyd. New York: Aspen Publishers, 2006, s. 96.

4

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

5

Za zajištěného věřitele není možné považovat věřitele, jehož pohledávka je zajištěna majetkem jiné osoby než dlužníka. Pro účely insolvenčního zákona zajištěním není ani dohoda o srážkách ze mzdy, která je v občanském zákoníku výslovně za zajištění považována. Viz však § 109 odst. 1 písm. d) a část V níže. Za zajištěného věřitele je možné podle novely zákonem č. 307/2018 Sb. považovat i agenta pro zajištění podle zákona o dluhopisech – viz § 2 písm. g) .

6

V případě věřitelského insolvenčního návrhu se majetková podstata konstituuje zásadně až případným omezením nakládání s majetkem dlužníka, resp. rozhodnutím o úpadku. V případě dlužnického insolvenčního návrhu vzniká majetková podstata již zveřejněním vyhlášky oznamující zahájení insolvenčního řízení. Viz § 205 odst. 1 a 2 .

7

Rozhodnutí KS v Praze č. j. 60 ICm 2486/2015-34 (KSPH 60 INS 18363/2014).

8

Viz i § 5 písm. c) . Srov. např. § 984 ObčZ.

9

Analogicky lze odkázat na argumentaci NS ohledně jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu ve smyslu § 142 InsZ. Viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 3811/2014 (R 18/2017): „Není-li překážkou provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) zahájení odvolacího řízení o posuzovaném předběžném opatření, nemůže mít na provedení exekuce či výkonu rozhodnutí (v posuzované věci na účinky pravomocně uděleného příklepu v dražbě nemovitosti) zpětně vliv ani výsledek odvolacího řízení, tedy i takového rozhodnutí odvolacího soudu, v důsledku něhož předběžné opatření zaniklo.“

10

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012): „Ustanovení § 248 odst. 2 InsZ je nadto nezbytnou pojistkou pro případy, kdy sounáležitost majetku postiženého takto ‚nabytým‘ zajištěním k majetkové podstatě dlužníka je rozpoznatelná nebo je založena (např. pravomocným výsledkem sporu o odpůrčí žalobě podané insolvenčním správcem) až v pozdějších fázích insolvenčního řízení.“

11

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 2233/2015: „V souladu se shora uvedeným nastávají účinky rozhodnutí insolvenčního soudu o předběžném opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) InsZ okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 InsZ). Doručení takového rozhodnutí zvláštním způsobem (§ 75 a § 82 odst. 4 InsZ) pak má, jak správně uzavřel odvolací soud, význam pro počátek běhu lhůty k podání (řádného) opravného prostředku (odvolání).“

12

Rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 3811/2014 (R 18/2017): „Není-li překážkou provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) zahájení odvolacího řízení o posuzovaném předběžném opatření, nemůže mít na provedení exekuce či výkonu rozhodnutí (v posuzované věci na účinky pravomocně uděleného příklepu v dražbě nemovitosti) zpětně vliv ani výsledek odvolacího řízení, tedy i takového rozhodnutí odvolacího soudu, v důsledku něhož předběžné opatření zaniklo.“ NS ve starším rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 5026/2014 naznačil opačný závěr; ten je však třeba podle mého názoru zavrhnout.

13

Účelem § 171 InsZ je poskytnutí protihodnoty „za to, že nemohou okamžitě realizovat právo na uspokojení ze zajištění, úročení jejich pohledávek“ (důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu, s. 198). Viz i rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 31/2013 (R 95/2015).

14

Dlužno podotknout, že ne všichni autoři se shodnou na aplikaci § 171 odst. 2 pro případ § 292 InsZ.

15

Viz rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 175/2016.

16

Není však teoreticky vyloučeno uplatnění pravidel § 240 a násl. .

17

Tomuto tématu podle mého názoru nebyla v obecné rovině dosud věnována patřičná pozornost.

18

Předpoklad použití prostředků na úhradu zajištěné pohledávky lze jednoznačně dovodit z judikatury ohledně omezení provedení výkonu rozhodnutí (exekuce), podle které dosud nevyplacený výtěžek zpeněžení zásadně náleží do majetkové podstaty. Bližší detaily viz Sprinz, P., op. cit. sub 1, s. 45. Požadavek použití prostředků na úhradu dluhu může vést zajištěné věřitele k upřednostnění způsobu uplatnění práva na uspokojení ze zajištění, který povede k nejrychlejší úhradě předmětu zajištění. Rychlý prodej nicméně nemusí vždy zcela korelovat se záměrem dosáhnout nejvyšší ceny, což platí zejména u věřitele, jehož pohledávka je tzv. přezajištěna.

19

Viz zejména část III.2.4 níže týkající se zajišťovacího převodu práva.

20

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 2611/2016.

21

Tamtéž. Podle odvolacího soudu v dané věci je přitom třeba vydat celou získanou částku, včetně DPH.

22

Pravděpodobnost přiměřené aplikace § 237 odst. 4 vnímám v tomto ohledu jako zanedbatelnou. Použití daného ustanovení by nicméně mohlo být praktické.

23

Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.

24

Srov. Sprinz, P., op. cit. sub 1, s. 44.

25

§ 1105 ObčZ. Rozhodující v tomto je pro mne především znění § 10 zákona č. , katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů: „Právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.“

26

Srov. rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012), ve kterém NS obiter dicta uvedl, že pro účely nabytí zástavního práva není rozhodující okamžik podání návrhu na vklad, ale rozhodnutí o tomto návrhu.

27
28

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 3963/2011 (R 70/2012): „Tím, že insolvenční zákon dovoluje zajištěnému věřiteli uplatnit právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zajištění tvořeného majetkem dlužníka přihláškou již od zahájení insolvenčního řízení (§ 110 odst. 1 InsZ), jej současně od okamžiku, kdy v souladu s § 109 odst. 4 InsZ nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, vylučuje z možnosti uplatňovat práva ze zajištění tvořeného majetkem dlužníka žalobou [srov. § 109 odst. 1 písm. a) InsZ].“

29

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 193/2016.

30

Richter, T. Insolvenční právo. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 267.

31

V tomto ohledu tak nelze postupovat podle rozhodnutí NS sp. zn. 31 Odo 495/2006 (R 45/2009): „Platné trvání zajišťovacího převodu vlastnického práva (existence vlastnictví věřitele, který věc sloužící k zajištění způsobem dohodnutým ve smlouvě dosud nezpeněžil ani se formou zápočtu dohodnuté kupní ceny na zajištěnou pohledávku nestal trvalým vlastníkem věci), totiž zakládá věřiteli (dovolatelce) i v takovém případě (jak vysvětleno výše) jen právo přihlásit svou pohledávku vůči dlužnici do konkursu vedeného na její majetek jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění).“

32

Viz např. Hulmák, M. Započtení: Vybrané otázky. Právní rádce, 2018, č. 10, s. 56.

33

Richter, T., op. cit. sub 30, s. 267.

34

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 23/2012: „I v insolvenčním řízení tedy platí, že dokonce i tehdy, stala-li se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše insolvenční správce předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže.“

35

Viz § 366 odst. 1 písm. b) .

36

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012): „Např. při zřízení zástavního práva k nemovitostem na základě zástavní smlouvy (představující tzv. titulus adquirendi) uzavřené před tím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, rovněž nevznikne věřiteli právo na uspokojení z tohoto zajištění v insolvenčním řízení, bude-li vklad zástavního práva k nemovitostem rozhodnutím katastrálního úřadu povolen (byť s účinky ke dni podání návrhu na vklad, jenž může předcházet okamžik, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení) a stanovený modus adquirendi ve smyslu § 157 odst. 1 obč. zák. završen až poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.“ Viz i Richter, T., op. cit. sub 30, s. 268.

37

Problematiku § 41 InsZ ponechávám v tomto článku úmyslně stranou, stejně jako účinky reorganizačního plánu.

38

§ 248 odst. 2 : „Nejde-li o zajištění poskytnuté podle § 41 nebo o právo věřitelů podle § 167 odst. 2, stávají se neúčinnými práva na uspokojení ze zajištění, která se týkají majetkové podstaty a která dlužníkovi věřitelé získali poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení; to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech. Byl-li majetek sloužící k zajištění v této době také zpeněžen, náleží do majetkové podstaty výtěžek získaný zpeněžením a jeho nabyvatel je povinen jej do ní vydat na výzvu insolvenčního správce.“

39

Zákon č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

40

Oproti shora uvedenému NS vnímal zřejmě smysl § 248 odst. 2 v prosazení neúčinnosti práva na uspokojení ze zajištění do hmotného práva: [§ 109 odst. 1 písm. b)] pouze nedovoluje nabytí a uplatnění zajištění v insolvenčním řízení, kdežto (pozdější) prohlášení konkursu na majetek dlužníka činí takto nabytá zajištění neúčinnými v rovině práva hmotného (nedovoluje jejich prosazení ani mimo rámec insolvenčního řízení)“. Viz rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012). Osobně tímto závěrem nejsem zcela přesvědčen. Ustanovení § 248 odst. 2 představuje legislativně nadbytečné ustanovení vyvolávající spíše otazníky než podávající odpovědi a navrhoval bych je odstranit, resp. v upraveném znění předsunout do obecné části insolvenčního zákona. Pravidlo totiž absentuje pro jiné způsoby řešení úpadku. Nedává přitom smysl, aby existovala odlišná právní úprava ohledně následků zřízení práva na uspokojení ze zajištění (a její realizace zpeněžením) v různých způsobech řešení úpadku, aniž by pro to existoval ospravedlnitelný důvod.

41

Anekdotická praxe nicméně ukazuje, že insolvenční soudy akceptují zpochybnění vzniku práva na uspokojení ze zajištění i v pozdějších fázích insolvenčního řízení, což rozhodně nezvyšuje právní jistotu účastníkům (zajištěný věřitel mohl v mezidobí např. udílet pokyny ke správě předmětu zajištění apod.). V této souvislosti přitom podotýkám, že nejčastěji praxe odkazuje na § 248 odst. 2 , kdy podle rozhodovací praxe uvedené ustanovení nastoluje neúčinnost ze zákona pro konkrétní způsob řešení úpadku (viz i dále). Ačkoli si toto téma zaslouží jistě samostatný příspěvek, stručně odkazuji na dopady zjištění pohledávky podle § 201 InsZ.

42

V konkursu si lze představit řešení otázky rozsahu zajištění především v rovině vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli např. u posouzení, zda má být zajištěnému věřiteli vydána celá či částečná výše peněžních prostředků připsaných na bankovním účtu. Tuto otázku totiž nemuselo být nutně možné vyřešit dříve. Viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 193/2016.

43

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 4340/2011 (R 26/2015): „I v tomto ohledu se totiž plně uplatní pravidlo, podle kterého bez existence zástavním právem zajištěné pohledávky nelze hovořit o vzniku práva na oddělené uspokojení; skutečnost, že po vzniku zajišťované pohledávky se – co do pořadí vzniku zástavního práva – prosadí s účinky ke dni vkladu do katastru nemovitostí i zástavní právo, tím není dotčena. Výše uvedený závěr přitom bez dalšího platí i ve vztahu k podmíněným pohledávkám z bankovních záruk (rozuměj k zajištěným pohledávkám, které žalobci vůči úpadci do data rozhodnutí odvolacího soudu ještě nevznikly).“ Srov. i Arabasz, J., Boguský, P. Akcesorita zajištění dle Nejvyššího soudu – z dobrého sluhy zlým pánem. Právní rozhledy, 2016, č. 5, s. 153–156.

44

Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v příslušném znění.

45

Z legislativní historie pozměňovacího návrhu dovozuji, že záměrem zákonodárce bylo z opatrnosti reagovat na uvedené rozhodnutí ve věci ELMA – THERM.

46

Viz např. rozhodnutí VS v Olomouci č. j. 4 VSOL 1500/2016-B-306 (KSOS 34 INS 6537/2014).

47

§ 248 odst. 2 výslovně adresuje právo na uspokojení ze zajištění vzniklé „poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení“, nikoli v rozporu s § 109 odst. 1 písm. c) .

48

Nevidím přitom jediný racionální důvod, proč by měl být § 109 odst. 1 písm. b) ohledně účinků vykládán odlišně v konkursu a jiných způsobech řešení úpadku.

49

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012): „Soudcovské zástavní právo na nemovitostech, které vzniklo (právní mocí soudního rozhodnutí) poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, na základě návrhu na jeho zřízení podaného před zahájením insolvenčního řízení, je na tom stejně jako jiné způsoby zajištění pohledávky, jejichž vznik nebyl dovršen k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.“

50

K aktuální úpravě exekutorského zástavního práva je třeba použít závěry týkající se zástavního práva smluvního (viz níže část IV.2.3).

51

Viz především § 10, § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 .

52

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012) – viz citaci v pozn. 32. Meritorně viz např. rozhodnutí VS v Praze č. j. 103 VSPH 180/2017-140, 71 ICm 2061/2012 (KSUL 71 INS 12209/2011).

53

Sprinz, P. Zřízení (soudcovského) zástavního práva po zahájení insolvenčního řízení. Právní fórum, 2012, č. 8, s. 345–349.

54

Viz § 140d odst. 2 písm. b) . K datu vydání rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 16/2011 (R 54/2012) dokonce § 266 odst. 1 písm. m) stanovil, že [Prohlášením konkursu se nepřerušují] řízení ve věcech vkladu práva k nemovitostem; vklady do katastru nemovitostí však mohou být po prohlášení konkursu povoleny a zapsány, jen řídí-li se pořadí zápisu dnem, který předchází prohlášení konkursu, nebo jde-li o zajištění poskytnuté podle § 41“. Tzv. revizní novelou se § 266 InsZ ve značném rozsahu přesunul právě do obecné části.

55

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 31/2013 (R 95/2015): „Nejvyšší soud tudíž na tomto základě uzavírá, že není-li zde z doby před zahájením insolvenčního řízení na majetek zástavního dlužníka jiná dohoda mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, pak nájemné získané pronájmem věci zastavené zástavní smlouvou uzavřenou podle § 152 a násl. obč. zák. za dobu od vzniku zástavního práva do zpeněžení zástavy nenáleží zástavnímu věřiteli a za dobu, po kterou probíhá insolvenční řízení na majetek zástavního dlužníka, není ani součástí výtěžku zpeněžení zástavy, jenž by v konkursu vedeném podle insolvenčního zákona měl být vydán zástavnímu věřiteli (zajištěnému věřiteli) postupem podle § 298 InsZ.“

56

Jackson, T. The Logic and Limits of Bankruptcy Law. Washington: Beard Books, 2001, s. 9–10; LoPucki, L., Warren, E., op. cit. sub 3, s. 96. Viz i Sprinz, P., op. cit. sub 1, s. 40.

57

Korekcí mohou být pravidla pro podání odpůrčí žaloby.

58

Alexander, J. Cash collateral aneb komu patří příjmy z podnikání v reorganizaci. 9. 11. 2008. http://www.lexforum.sk/ [cit. 3. 12. 2018].

59

Rozhodnutí VS v Praze č. j. 101 VSPH 345/2015-93, 188 ICm 1521/-2013 (MSPH 88 INS 31807/2012).

60

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 28/2011.

61

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 Odo 10/2005.

62

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 193/2016.

63

Tamtéž.

64

Tamtéž.

65

Tamtéž.

66

V dané věci nicméně insolvenční soud rozhodl o prohlášení konkursu společně s rozhodnutím o úpadku.

67

Rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSCR 148/2016.

68

Tamtéž.

69

Tamtéž.

70

To platí samozřejmě za předpokladu, že odkaz na reorganizační plán byl záměrem a nikoli nedomyšleným nedopatřením.

71

Dlužník může mít tendenci (v rozporu se smlouvou) směřovat finanční prostředky představující inkaso (nezajištěných) pohledávek na bankovní účty, které nepodléhají zajištění.

72

Rozhodnutí může být významné za situace, kdy nelze k dotčeným pohledávkám zřídit zástavní právo např. z důvodu nepostupitelnosti podle § 1335 odst. 1 (diskuse v oblasti korporátního financování je zejména otevřená u tzv. veřejnoprávních pohledávek).

73

Bez ohledu na to, že mám vůči argumentaci NS ve věci ALU CZLESS & FOREST výhrady, v každém případě neshledávám rozumné argumenty, aby v reorganizaci byly nově připsané prostředky na účet součástí předmětu zajištění, zatímco v konkursu nikoli. Tato otázka však jde nad rámec tématu automatického moratoria a ponechávám ji tak bez dalšího komentáře.

74

Richter, T. in Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1144 a 1149.

75

Fiala, J. in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Sv. III (§ 976–1474, absolutní majetková práva). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, komentář k § 1397. Viz Petrov, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1378.

76

Přehledně viz Petrov, J., op. cit. sub 75, s. 1377 a násl.

77

Ačkoli tato problematika, jistě patřící k nejzajímavějším otázkám zadržovacího práva, jde zřejmě nad rámec vymezení tohoto článku, přikláním se ve vztahu k zadržovacímu právu zajišťujícímu splatnou pohledávku k výkladu, že jde o režim blížící se zákonnému zástavnímu právu. Ve vztahu k nesplatnému dluhu vnímám větší otazníky s ohledem na rozdílné jazykové znění („ze své vůle zadržet“ proti „zajistit… lze“). Viz i komentářovou literaturu k § 1396 odst. 2 in fine ObčZ. Za diskusi k této otázce vděčím především M. Hulmákovi a F. Melzerovi (případné chyby lze však přičíst pouze mně s tím, že nakonec i tímto čtenáře vyzývám k zaslání případných připomínek, které velmi ocením, na shora uvedený e-mail).

78

Viz § 9 zákona č. , o finančním zajištění, ve znění pozdějších předpisů. Podle jeho odst. 2 skutečnost, že došlo ke vzniku finančního zajištění, musí být možné prokázat písemně, jinak se o finanční zajištění nejedná. Písemná forma je zachována, je-li vznik finančního zajištění zachycen záznamem, který vznik finančního zajištění dokládá a umožňuje reprodukci v nezměněné podobě. Viz i rozhodnutí SDEU C-156/15, Private Equity Insurance Group SIA v. Swedvank AS.

79

Finanční zajištění není dotčeno, pokud vzniklo v den zahájení insolvenčního řízení, sice po zveřejnění vyhlášky oznamující zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku, avšak příjemce finančního kolaterálu o takové skutečnosti ani nemohl vědět. Skutečnost, že zahájení insolvenčního řízení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku, sama o sobě neznamená, že o zahájení insolvenčního řízení příjemce finančního kolaterálu věděl nebo vědět měl a mohl. Výklad této nepříliš vhodné formulace jde nad rámec rozsahu tohoto článku.

80

§ 109 odst. 1 písm. d) .