Čekejte, prosím...
A A A
[Obchodněprávní revue 1/2020, s. 1]
Smluvní předkupní právo k akciím a právo odkupu

Hlavní výhodou akcionářských dohod regulujících otázky související s převody akcií je široká smluvní volnost umožňující přizpůsobit obsah dohod požadavkům smluvních stran. Odvrácenou stranou smluvní svobody je absence zákonných pravidel použitelných pro řešení situací, jež mohou v praxi nastat. Pro efektivní naplnění akcionářských dohod orientovaných na nabytí či zcizení majetkové účasti na společnosti je tedy zapotřebí detailní úpravy řady otázek. Cílem předkládaného příspěvku je upozornit na frekventované problémy související s realizací zkoumaného druhu akcionářských dohod.

Mgr. MICHALA ŠPAČKOVÁ, Ph.D., Brno*

I. Úvod

Těžištěm zájmu předkládaného příspěvku je oblast smluvních závazků souvisejících se základním majetkovým právem akcionáře disponovat se svým podílem na společnosti. Zmíněna bude konkrétně problematika sjednávání dohod o zřízení předkupního práva k akciím a dohod o právu odkupu včetně dohody o právu připojit se k prodeji akcií (tag-along), jako zvláštní formy smluvního sell-out.

Pro úplnost lze zmínit, že vedle dohod, jejichž předmětem je právo, resp. povinnost akcie nabízené k prodeji koupit, podrobněji analyzovaných v tomto příspěvku, lze dále paletu smluvních nástrojů spojených se zcizováním majetkové účasti na společnosti doplnit o dohody naopak omezující změnu vlastníků podílů. Uvést lze například ujednání zakazující smluvním stranám zvyšovat či naopak snižovat podíl jakýmkoliv způsobem, tedy nejen převodem, ale i jinak, např. v souvislosti se změnami základního kapitálu. Alternativně lze ujednání formulovat mírněji jako požadavek, aby se vzájemný poměr akciových práv akcionářů neměnil s výjimkou výslovně předjímaných situací uvedených v dohodě. Smyslem těchto klauzulí je zejména zajištění statu quo, pokud jde o velikost podílu jednotlivých akcionářů.

II. Předkupní právo

Dohoda o zřízení předkupního práva k akciím (Vorkaufsrecht an Aktien, pre-emptive right to purchase shares for sale, shareholders right of first refusal, les droit de préemption dans les pactes d’actionnaires) patří mezi v praxi oblíbený druh akcionářské dohody.1 Stejně jako ostatní druhy ujednání mezi akcionáři, ani dohoda o zřízení předkupního práva k akciím není v českém právu zvlášť upravena jako samostatný smluvní typ. Uzavíraná je proto obvykle jako inominátní smlouva (§ 1746 odst. 2 ObčZ). Možnost samostatného sjednání předkupního práva k akciím, resp. k účastnickým cenným papírům, mimo souvislost s kupní smlouvou (tedy pouze jako akcesorické ujednání) se přitom podává z § 2140 odst. 2 věty druhé ObčZ. Další možností je zahrnutí výhrady předkupního práva k akciím přímo do stanov společnosti. S doložkou předkupního práva se lze rovněž setkat ve formě vedlejšího ujednání typicky při uzavírání smluv o převodu akcií.

 

1. Realizace předkupního práva

Meze smluvní svobody jsou při formulaci dohody o zřízení předkupního práva k akciím dány, kromě jiného, úpravou předkupního práva, jež se nachází v ustanoveních § 21402149 ObčZ.2

Dle § 2140 odst. 1 ObčZ je obsahem závazku povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému). Jelikož se předkupní právo ex lege týká pouze situací spojených s prodejem věci, lze ve prospěch oprávněných z předkupního práva doporučit využití možnosti rozšíření předkupního práva i na jiné případy zcizení, než je prodej věci koupěchtivému, která vyplývá z § 2140 odst. 2 věta první ObčZ. Kromě dalších smluvních typů, kterými se převádí vlastnické právo (směnná smlouva, darovací smlouva), či nepojmenovaných smluv, může jít dále například o situaci vložení akcií do základního kapitálu jiné obchodní korporace.3

Z hlediska praxe lze vedle rozšíření případů zcizení, na které se předkupní právo vztahuje, dále doporučit výslovné ujednání o způsobu stanovení kupní ceny. Ujednání o ceně je (dle okolností) možné koncipovat jako obecně aplikovatelné jak na případy převodu akcií v důsledku aktivace předkupního práva, tak na situace spojené s uplatněním práva odkupu. Východiskem stanovení převodní ceny může být například výše vlastního kapitálu připadajícího poměrně na akcie, jež jsou předmětem převodu. Další možností je určení ceny pomocí reálné hodnoty akcií, tj. standardně ve výši hodnoty odpovídající tržní hodnotě nebo ocenění vycházející z pro rata podílu čistého obchodního majetku zjištěného na základě posudku vybraného znalce či znaleckého ústavu.4

Z dalších otázek vhodných k samostatné smluvní úpravě lze dále rovněž doporučit výslovnou regulaci jednotlivých lhůt týkajících se realizace předkupního práva. Dle § 2143 ObčZ platí, že povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým. Ke splnění povinnosti však není stanovena konkrétní lhůta. Doporučit lze proto výslovné sjednání jak lhůty pro předložení nabídky předkupníkovi, tak lhůty na vyjádření se k nabídce ze strany předkupníka. Rovněž lhůtu pro zaplacení kupní ceny je vhodné sjednat předem. V opačném případě se uplatní ustanovení § 2148 odst. 1 ObčZ dle kterého předkupník v případě absence jiného ujednání zaplatí kupní cenu do osmi dnů po nabídce u věci movité a u nemovité věci do tří měsíců.

 

2. Porušení nabídkové povinnosti ze strany převodce

Přes veškerou snahu o co nejpregnantnější formulaci ujednání o předkupním právu může v praxi dojít k nedodržení závazku nabídnout akcie společnosti k prodeji přednostně předkupníkovi.

První otázku, kterou je nutné vyřešit, lze formulovat jako vymezení okolností, za nichž lze o porušení předkupního práva hovořit.

Předpokladem vzniku nabídkové povinnosti je v současnosti uzavření kupní smlouvy s koupěchtivým, přičemž obsah smlouvy je prodávající povinen předkupníkovi oznámit (§ 2147 odst. 1 ObčZ). Nepostačí tedy již pouhý úmysl prodávajícího věc prodat a uskutečnit nabídku pouhým ohlášením všech podmínek (srov. s § 605 věta třetí před středníkem ObčZ 1964). Uzavření kupní smlouvy mezi prodávajícím a koupěchtivým a sdělení jejího obsahu předkupníkovi má přitom značný význam pro zajištění totožnosti podmínek převodu. Uzavření kupní smlouvy pouze „na oko“, případně zmaření využití předkupního práva, by současně mělo být eliminováno v důsledku aplikace kogentního ustanovení § 2146 ObčZ, jež stanoví neúčinnost ujednání o změně či zrušení závazku v případě nevyužití předkupního práva, resp. ujednání o odstoupení od smlouvy v případě jeho využití. Zmíněná ujednání tak budou ve vztahu k předkupníkovi ex lege neúčinná.

Přijme-li předkupník nabídku, uskuteční se koupě mezi prodávajícím a předkupníkem za týchž podmínek, jaké prodávající dohodl s koupěchtivým (§ 2147 odst. 2 ObčZ). Toto pravidlo by mělo platit i při posouzení možnosti částečné akceptace nabídky. Domnívám se, že nabídne-li prodávající předkupníkovi prodej celého balíku akcií a předkupník projeví zájem pouze o část z nabízeného množství, bude částečná akceptace předkupníkem znamenat odmítnutí nabídky ve smyslu § 1740 odst. 2 ObčZ. Převod balíku akcií na koupěchtivého, který na rozdíl od předkupníka přijal nabídku v plném rozsahu, tedy dle mého názoru nebude znamenat porušení předkupního práva. K porušení předkupního práva by naopak došlo tehdy, pokud by prodávající podmínil transakci převodem všech jím vlastněných akcií, následně však převedl na třetí osobu pouze jejich část, ačkoliv předkupníkovi takovou možnost nenabídl. V uvedeném druhém případě by totiž nebyla dodržena zásada totožnosti podmínek. Vzhledem k požadavku již uzavřené kupní smlouvy by však k takovým případům, na rozdíl od minulosti5, nadále nemělo docházet.

Pro vyloučení pochybností se nicméně jeví jako vhodné sjednat v dohodě o zřízení předkupního práva výslovně, zda jsou akcionáři při absenci jiného smluvního ujednání oprávněni (za předpokladu dodržení ostatních ustanovení dohody) využít předkupní právo ke všem nabízeným akciím, či pouze k jimi požadované části.

Druhá zkoumaná otázka se týká následků porušení předkupního práva k akciím. Vymahatelnost zkoumaného práva je (při absenci předchozího smluvního řešení) v praxi poněkud problematická vzhledem ke skutečnosti, že předkupní právo k akciím má zásadně závazkovou (osobní) povahu.6 Obligační účinky způsobují, že převodem vlastnictví na třetí osobu předkupní právo zaniká. O trvání předkupního práva navzdory převodu na jiného kupce lze uvažovat pouze v případě zakotvení předkupního práva do stanov či postoupení závazku z předkupního práva na koupěchtivého na základě výslovného ujednání mezi ním a prodávajícím.

Není-li jiné smluvní úpravy, z titulu porušení předkupního práva k akciím může opomenutý předkupník v podstatě uplatnit toliko náhradu škody způsobené porušením smluvní povinnosti. Platí totiž, že převod akcií na třetí osobu není důvodem neplatnosti převodu. Navíc, i kdyby tato možnost v zákoně připuštěna byla, je nutné zdůraznit praktický aspekt, když zpochybnění platnosti převodní smlouvy by samo o sobě nevedlo k naplnění možnosti realizace předkupního práva, resp. k nabytí akcií převedených v rozporu s předkupním právem ve prospěch předkupníka. Jediným výsledkem úspěšně uplatněné žaloby na určení neplatnosti převodní smlouvy, za předpokladu, že by k jejímu podání byl opomenutý předkupník legitimován7, by byla skutečnost, že se neplatně převedené akcie vrátí prodávajícímu nazpět.

Na rozdíl od předkupního práva věcné povahy pro smluvní předkupní právo platí, že po nabyvateli se zásadně nelze domáhat ani toho, aby věc nabídl předkupníkovi ke koupi.8 Uvažovat lze nicméně o aplikaci rozvazovací podmínky uplatnění předkupního práva dle § 2145 ObčZ.9 Zatímco dle předchozí právní úpravy vědomost koupěchtivého o ujednání předkupního práva byla zásadně bez významu, nyní platí, že „Věděl-li koupěchtivý o předkupním právu nebo musel-li o něm vědět, platí, že smlouva je uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva“.10 Smyslem úpravy obsažené v § 2145 ObčZ je přitom ochrana prodávajícího jako dlužníka, který by po uplatnění předkupního práva předkupníkem mohl být zavázán k plnění předkupníkovi i koupěchtivému, s nímž uzavřel kupní smlouvu.

Uvedené pravidlo má však dvě praktická úskalí znamenající riziko zejména pro prodávajícího.

Prvním problémem je prokázání vědomosti existence předkupního práva ze strany koupěchtivého, zejména v případě smluvního ujednání mimo stanovy, kdy reálně hrozí, že koupěchtivému okolnost existence předkupního práva (bez dalšího) nebude známa. Prodávajícímu lze proto doporučit zahrnout upozornění týkající se případné existence předkupního práva ideálně přímo do smlouvy o převodu akcií.11

Druhý praktický problém spočívá v riziku zmaření rozvazovací podmínky v důsledku dalšího převodu na jinou osobu, která nebude seznámena s existencí předkupního práva. Bránit se proti takovému postupu lze cestou soudního zákazu dispozice s převáděným podílem formulovaným v předběžném opatření. Další možností je výhrada vlastnického práva mezi prodávajícím a koupěchtivým sloužící k větší ochraně prodávajícího jako dlužníka, neboť v případě uplatnění nároku z předkupního práva by dlužník byl opět zavázán dvěma osobám současně.12

Konečně je nutné vyřešit i otázku, jak lze výše zmíněná omezení vyplývající z obligačněprávní povahy ujednání o zřízení předkupního práva k akciím v praxi kompenzovat, aby předkupník nebyl v důsledku porušení nabídkové povinnosti odkázán pouze na právo na náhradu škody.

Mezi nejrozšířenější smluvní prostředky patří bezesporu smluvní pokuta. Tu lze vázat nejen na porušení předkupního práva, ale dále například na porušení ujednání o postoupení dohody o předkupním právu na koupěchtivého dle § 1895 ObčZ.

Jinou možností (zejména pro akcionáře s dostatečně velkým podílem na základním kapitálu), je prosadit ujednání o (vzájemném) předkupním právu do stanov. Omezení převoditelnosti akcií předchozím řádným splněním nabídkové povinnosti vůči ostatním společníkům, jako podmínka udělení souhlasu valné hromady s převodem, znamená, že v důsledku porušení předkupního práva nebude souhlas valnou hromadou udělen. Smlouva o převodu akcií tedy nenabude účinnosti (§ 271 odst. 1 ZOK). V souvislosti s připravovanou novelou ZOK13 je přitom důležité upozornit na zamýšlenou změnu ustanovení § 270 odst. 2 ZOK, dle kterého by (nově) měla být veškerá omezení týkající se převoditelnosti akcií na jméno zapisována (s konstitutivními účinky) do obchodního rejstříku.14

Z dalších možných nástrojů sloužících k eliminaci rizika porušení předkupního práva lze jmenovat smluvní zákaz akcie zatížené předkupním právem prodat, převést nebo jinak s nimi disponovat vůči jiné osobě (lock-up, Veräußerungsverbot) fakticky omezující budoucí převod těchto akcií pouze na osobu předkupníka (případně na osoby blízké prodávajícímu nebo osoby jím ovládané). Porušení uvedeného zákazu lze na základě smluvní úpravy opět sankcionovat pomocí konvenční pokuty. S ohledem na zákaz vyloučení převoditelnosti akcií ve stanovách lze přitom, shodně se zahraniční praxí, zpochybnit možnost zakotvení takového ujednání do stanov společnosti. Individuální úpravě v akcionářské dohodě naopak právní úprava nebrání. Přesto lze (z opatrnosti) doporučit časové omezení případného smluvního zákazu zcizení.15 V případě nesjednání této otázky lze uvažovat o možné aplikaci ustanovení § 2000 ObčZ znamenajícím možnost zrušení dlouhodobého závazku soudem, případně o aplikaci pravidel o změně či zrušení závazku z důvodu změny podstatných okolností dle § 17651766 ObčZ.

Konečně lze zmínit i další v úvahu připadající možnost preventivní obrany předkupníka před předčasným zánikem předkupního práva, a to ve formě úschovy akcií u schovatele. Schovatel by měl být na základě smlouvy o úschově konkrétně vázán povinností vydat listinné akcie jejich vlastníkovi pouze s písemným souhlasem předkupníka.

 

3. Požadavek souhlasu s převodem akcií

Předchozí doporučení byla věnována zejména ujednáním posilujícím právní pozici předkupníka. Za účelem nalezení spravedlivé rovnováhy v postavení obou smluvních stran je však nutné upozornit rovněž na rizika předkupního práva ohrožující prodávajícího akcionáře.

K převodu akcií je v praxi velmi často zapotřebí získání korporačního souhlasu vyžadovaného příslušným ustanovením stanov vázajícím účinnost převodu na přijetí usnesení valné hromady společnosti. Narazit lze v daném kontextu na problém bezdůvodného blokování převodu akcií na třetí osobu ze strany předkupníka, v situaci, kdy předkupník ze své vlastní vůle přednostního práva nevyužil, ačkoliv k tomu měl příležitost. Prostřednictvím hlasování v neprospěch přijetí usnesení valné hromady o udělení souhlasu k převodu akcií tak předkupník může převod akcií zmařit. Odmítnutí řádně učiněné nabídky převodu akcií předkupníkem totiž automaticky nezakládá povinnost předkupníka poskytnout prodávajícímu součinnost k realizaci transakce na třetí osobu.

Prevence před vznikem uvedeného problému by mohla spočívat například v kombinování ujednání o předkupním právu s výslovným závazkem předkupníka hlasovat pro převod akcií na valné hromadě, nemá-li předkupník sám zájem předkupní právo využít, a není-li dán jiný důvod pro odmítnutí souhlasu (např. na majetek koupěchtivého nebyl prohlášen úpadek, převodní cena byla stanovena podle dohodnutých kritérií atd.). Současně lze vymezit případy, kdy má předkupník, nechce-li využít předkupní právo, povinnost hlasovat pro převod vždy (např. v případě převodu akcií na osobu, která je ve vztahu k převodci společníkem nebo akcionářem ke dni podpisu akcionářské smlouvy, případně k jinému pozdějšímu datu). Porušení závazku k hlasování pro převod (resp. proti převodu) lze rovněž spojit se sankčním ujednáním o právu převodce uplatnit smluvní pokutu, resp. právo na náhradu škody nekryté pomocí penále, po předkupníkovi.16

Pro vyvážení zájmů všech zúčastněných stran lze eventuálně doporučit podmínění hlasování ve prospěch převodu akcií na třetí osobu přistoupením koupěchtivého k dohodě o zřízení předkupního práva. Toto přistoupení může mít v praxi například formu dodatku k akcionářské dohodě o zřízení předkupního práva, jehož přílohou bude příslušná smlouva o převodu akcií. Uzavření dodatku o přistoupení koupěchtivého k dohodě o zřízení předkupního práva může být alternativně formulováno jako odkládací podmínka účinnosti smlouvy o převodu akcií. Uvedeným způsobem lze alespoň částečně překonat omezení vyplývající ze závazkových účinků smluvního předkupního práva k akciím, když k okamžiku převodu akcií bude nabyvatel vázán předkupním právem stejně, jako jím byl dosud vázán převodce.

Realizaci předkupního práva může, vedle požadavku získání korporačního souhlasu, zkomplikovat rovněž požadavek získání veřejnoprávního souhlasu. Je-li převod podmíněn udělením předchozího souhlasu orgánu veřejné moci (např. kladným stanoviskem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže či souhlasem České národní banky), lze pro takové případy doporučit formulaci společného závazku smluvních stran k vynaložení maximálního úsilí a poskytování součinnosti při získávání potřebného souhlasu.

 

4. Další způsoby zániku závazku

Přes výslovně formulované pojistky inkorporované do akcionářské dohody může v praxi dojít k zániku předkupního práva, aniž by šlo o situaci splnění nebo porušení závazku ze strany převodce. Při sepisování dohody o zřízení předkupního práva je vhodné i na tyto okolnosti pamatovat.

První skupina případů spojených s rizikem zániku předkupního práva se týká právního nástupnictví. Kogentní právní úprava v § 42 odst. 1 in fine ZOK stanoví, že zákaz nebo omezení přechodu podílu v akciové společnosti se nepřipouští. Naopak možnost přechodu závazku z předkupního práva je dle § 2142 ObčZ vázána na výslovné ujednání smluvních stran.17 Bez ujednání tedy závazek prodávajícího (bez dalšího) na jeho dědice nepřejde a právo smrtí zavázaného akcionáře zanikne, přičemž přechod podílu nelze předem vyloučit. Pro přechod předkupního práva na straně předkupníka naopak neplatí žádné zákonné omezení. Dědění předkupního práva lze tedy označit za přípustné i bez výslovného smluvního zakotvení této otázky.18

V případě, že je zavázaný akcionář právnickou osobou, lze doporučit, aby komplexní úprava práv a povinností z předkupního práva zahrnovala i náčrt řešení pro případ zániku právnické osoby bez likvidace. Kromě možnosti zohlednění předkupního práva v projektu přeměny lze uvažovat též o rozšíření účinků předkupního práva na účastnické cenné papíry získané při výměně akcií zanikající společnosti zúčastněné na přeměně za akcie společnosti nástupnické.

Druhá problematická skupina případů zániku předkupního práva se týká situací spojených s nedobrovolným způsobem řešení majetkových poměrů akcionáře zavázaného z předkupního práva. V praxi se jedná zejména o zpeněžení předmětu zástavy věřitelemvedení exekuce či insolvence postihující majetek akcionáře.

Hrozbu zániku předkupního práva v kontextu zpeněžení akcií při výkonu zástavního práva ze strany zástavního věřitele lze (alespoň částečně) redukovat smluvně zakotveným požadavkem souhlasu předkupníka se zřízením zástavního práva k akciím (případně jiného způsobu zajištění), k nimž se předkupní právo váže. Větší jistotu pak poskytuje korporační řešení v podobě ujednání podmiňujícím vznik zajištění udělením souhlasu valné hromady zahrnutém do stanov.19 Uvedený postup lze dle situace kombinovat i s požadavkem, aby zástavním věřitelem byla pouze kredibilní instituce (např. banka), která se smluvně zaváže respektovat předkupní právo, a která poskytne předkupníkům před zpeněžením zástavy možnost předkupní právo realizovat.20

Smluvně obtížněji řešitelné situace se týkají exekucí a insolvencí postihujících majetek akcionáře zavázaného z předkupního práva.

V oblasti soudního výkonu rozhodnutí má předkupní právo význam při dražbě věci, a to v situaci, kdy více dražitelů uskuteční stejné nejvyšší podání. Dle § 329 odst. 3 věta druhá OSŘ soud v takovém případě udělí příklep nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo (nebo výhrada zpětné koupě). Jinak platí, že s přechodem vlastnického práva vydražitele dochází k zániku vlastnického práva povinného k vydražené věci, jakož i dalších práv váznoucích na věci, včetně předkupního práva.21

Předkupník není při zpeněžování věcí a priori vyloučen z okruhu účastníků dražby. Situace, v níž se zavázaná osoba nachází, tak pro osobu oprávněnou z předkupního práva může být za určitých okolností ve výsledku přínosná, vzhledem k šanci na získání akcií společnosti za atraktivní cenu. Nevýhodou je zdlouhavý a rigidními pravidly svázaný dražební postup. Za klíčový problém lze pak označit chybějící povinnost osobu oprávněnou z předkupního práva o možnosti vydražení akcií informovat.22

Obdobná situace panuje i při zpeněžování majetkové podstaty v insolvenčním řízení. Dle § 284 odst. 2 věta druhá InsZ není insolvenční správce při zpeněžení majetkové podstaty vázán smluvními předkupními právy (na rozdíl od předkupních práv zákonných). V případě zpeněžení majetkové podstaty v rámci dražby (realizované podle OSŘ, exekučního řádu nebo zákona č. 26/2000 Sb․, o veřejných dražbách) přitom platí, že osobě oprávněné z předkupního práva stačí pro udělení příklepu dorovnat nejvyšší podání.23

Problematičtější je situace při prodeji movitých věcí mimo dražbu dle § 289 InsZ. Tento v praxi poměrně rozšířený postup totiž neposkytuje osobám oprávněným z předkupního práva obdobné oprávnění, jaké tyto osoby mají běžně v rámci dražby. V případě tzv. prodeje z volné ruky tedy insolvenční správce zásadně nebude povinen převést akcie na předkupníka z důvodu „dorovnání“ kupní ceny. Předkupníkovi usilujícímu o nabytí akcií zahrnutých do majetkové podstaty úpadce samozřejmě v principu nic nebrání oslovit s nabídkou odkupu akcií v předstihu přímo insolvenčního správce, případně věřitelský výbor, který ke zpeněžení věcí prodejem mimo dražbu musí vyslovit souhlas. To je však reálné pouze za předpokladu včasného informování předkupníka o hrozícím zpeněžení akcií v rámci insolvenčního řízení.

Z praktického hlediska je tedy otázkou, jak informační povinnost v akcionářské dohodě o zřízení předkupního práva nastavit. Domnívám se, že sjednání výslovné informační povinnosti vlastníka akcií pro případ, že by mu hrozilo zahájení exekučního řízení (řízení o výkonu rozhodnutí), či úpadek (hrozící úpadek), ani smluvně zakotvená povinnost nabídnout odkup akcií ostatním akcionářům v situaci hrozícího exekučního či insolvenčního řízení, není zcela spolehlivým řešením. I v případě, že hodnota odkupovaných akcií bude stanovena na úrovni tržní ceny totiž nelze vyloučit kolizi takového převodu (činěného v těsné časové souvislosti s vynuceným řešením závažných majetkových problémů osoby zavázané z předkupního práva) s trestněprávní úpravou.24 Další riziko může spočívat v relativní neúčinnosti případného převodu akcií na předkupníka (§ 589 ObčZ). Naopak povinnost informovat předkupníka o již zahájeném řízení lze dle mého názoru sjednat bez omezení s ohledem na veřejnost dražební vyhlášky, resp. veřejnost údajů zapsaných v insolvenčním rejstříku. Vzhledem ke skutečnosti, že podmínkou účasti na dražbě je úhrada dražební jistoty, měla by být informační povinnost koncipována v dohodě tak, aby osoba oprávněná z předkupního práva měla čas a příležitost jistotu uhradit.

 

5. Právo odkupu (smluvní sell-out)

Za pomyslný protiklad dohod zakotvujících právo akcie přednostně koupit lze označit ujednání o povinném odkupu akcií. Ačkoliv na ně právní úprava výslovně nepamatuje, a ani tuzemská právní nauka jim nevěnovala dosud příliš velký prostor, je v praxi obliba ujednání o právu odkupu (buy-sell agreement, buyout agreement, Andienungsvereinbarung, la convention d’achat-vente) značná, a to nejen ze strany zahraničních investorů.

Vzhledem k absenci právní úpravy bývá rovněž dohoda o právu odkupu koncipovaná zpravidla jako inominátní smlouva. Zatímco předkupní právo, zákonné i smluvní, je regulováno občanským zákoníkem (§ 2140 až 2149 ZOK), právo odkupu je řešeno pouze ve variantě zákonného korporátního sell-out (§ 395 ZOK), následného práva odkupu (§ 49 ZNP), resp. práva na odkup (§ 89§ 91 ZOK), specifického institutu koncernového práva aplikovaného při podstatném zhoršení právního postavení společníků nebo jejich oprávněných zájmů. Pro smluvní regulaci však chybí jakákoliv zákonná úprava, proto lze předpokládat, že prostor pro smluvní autonomii bude v případě smluvního práva odkupu větší, než v případě smluvního předkupního práva.

S větší smluvní volností při sjednávání práva sell-out zároveň souvisí nutnost detailního koncipování vlastní dohody. Ta by měla předjímat zejména řešení následujících okruhů otázek:

realizace práva odkupu (předpoklady aktivace práva, určení rozsahu práva, načasování žádosti, forma podání žádosti a její obsahové náležitosti, způsob stanovení převodní ceny, lhůta pro akceptaci a způsob přijetí nabídky),

převoditelnosti práva, resp. závazku (přechod práva a závazku na právní nástupce, postoupení dohody o zřízení práva odkupu, resp. možnost zcizení práva odkupu),

zániku práva odkupu (časové omezení práva, vzdání se práva odkupu, výpověď dohody o zřízení práva odkupu),

porušení závazku odkupu (náhradní řešení při neakceptaci, možnost nahrazení projevu vůle soudem, řešení situace při insolventnosti povinné osoby, sankční ujednání, doložka pro řešení sporů atd.).

 

6. Realizace práva odkupu

K aktivaci práva odkupu je potřebná žádost oprávněné osoby zpravidla spojená se vznikem dohodou předjímané situace. Z běžně aplikovaných podmínek aktivace práva sell-out používaných v praxi lze uvést například vznik neshody mezi společníky, dlouhodobou existenci patové situace, porušení závazku z akcionářské dohody či například výskyt předjímané životní události (dosažení stanoveného věku, ukončení pracovního poměru ke společnosti, právní nástupnictví v důsledku smrti či zániku oprávněné osoby).25 Lze přitom doporučit jednoznačné formulování otázky případného zachování práva odkupu i do budoucna, dojde-li v období účinnosti smlouvy k naplnění předpokladů pro využití sjednaného práva, avšak oprávněná strana jej v určitý okamžik využít nechce.

Zejména pro společníky nově založených či začínajících společností (typu start-up) může být dále výhodné zakotvit do akcionářské dohody ujednání stanovící, že sjednávané oprávnění bude možné realizovat až po uplynutí určité doby (např. až po 5 letech od založení společnosti). Ze zahraniční praxe lze rovněž upozornit na zajímavou alternativu spočívající v určité procentuální srážce z kupní ceny (diskontu), bude-li právo odkupu realizováno „předčasně“. Uvedeným způsobem lze reagovat na situaci, kdy sjednaný důvod vedoucí k realizaci práva odkupu nastane již v začátcích fungování podnikatelského života společnosti.26

Při vymezení práva odkupu je dále vhodné výslovně upravit otázku určení rozsahu, ve kterém lze právo vykonat. Začleněním této otázky přímo do akcionářské dohody odpadne nejistota, zda lze právo odkupu uplatnit pouze ve vztahu k některým akciím z celkového počtu akcií či ke kompletnímu balíku akcií vlastněných oprávněnou osobou.

Stejně jako v případě předkupního práva je rovněž vhodné začlenit do dohody výslovné ujednání o stanovení převodní ceny či o způsobu jejího určení. Nad rámec již zmíněných možností lze odkázat pro zajímavost i na zahraniční praxi, kdy vedení společnosti stanoví v pravidelných intervalech cenu akcií právě pro účely buy-sell agreements.27

Mutatis mutandis lze odkázat i na již vyslovené úvahy ohledně stanovení jednotlivých termínů a časového nastavení jak pro uplatnění práva, tak pro vypořádání kupní ceny a předání akcií. Doplnit lze rovněž ujednání o časovém ohraničení existence práva.

 

7. Porušení povinnosti k odkoupení akcií

Zatímco v případě porušení závazku z předkupního práva dochází k jeho zániku, jelikož po třetí osobě se nelze zásadně domáhat toho, aby akcie převedla předkupníkovi nazpět, v případě práva odkupu je situace odlišná. Na existenci práva odkupu porušení závazku zásadně nebude mít vliv, ledaže by byl stranami sjednán opak (např. pomocí ujednání, dle kterého právo odkupu zaniká v případě neakceptace nabídky odkupu ze strany povinné osoby, která je však pro takový případ povinna zaplatit oprávněné osobě smluvní pokutu).

Otázkou pak je, jak lze právo odkupu aktivně prosadit. Většina právních řádů, včetně tuzemského, zásadně nezahrnuje zvláštní regulaci akcionářských dohod28 a jejich úprava se tak řídí zpravidla pouze obecnou obligační právní úpravou.29 To se projevuje i v případech porušení akcionářských dohod, kdy se zásadně aplikují pouze obecná civilněprávní ustanovení o porušení smlouvy.

Zjednodušeně lze rozlišit dva okruhy překážek bránících realizaci práva odkupu.

První problém spočívá v objektivní neschopnosti povinné osoby právo odkupu realizovat, a to primárně z důvodu nedostatku finančních prostředků k vypořádání kupní ceny akcií. Není-li zavázaná osoba dostatečně majetná, je zřejmé, že v takové situaci oprávněná osoba nemůže příliš spoléhat na kompenzační či sankční smluvní nástroje spojené s peněžitým plněním (např. odstupné, smluvní pokutu utvrzující závazek odkupu akcií atd.).

Preventivním řešením by (alespoň do určité míry) mohl být například závdavek (§ 18081809 ObčZ) poskytnutý při uzavření smlouvy, případně kombinace práva odkupu a předkupního práva k akciím nesolventního akcionáře. Rovněž ujednání o minimalizaci škod stanovící, že v případě možného porušení dohody je povinný společník povinen bez zbytečného odkladu informovat oprávněného akcionáře může pomoci přinejmenším zabránit zbytečné časové prodlevě. Ani jedno z uvedených řešení, byť v celkovém hodnocení alespoň částečně posilujících pozici oprávněného, však nelze považovat za plnohodnotnou náhradu nerealizovaného práva odkupu vedoucího v ideálním případě nejen k získání adekvátního protiplnění za převedené akcie, ale primárně k ukončení účasti oprávněného akcionáře na společnosti.

Zajímavou možnost, která však v tuzemsku zatím není v praxi aplikována, představuje speciální životní pojištění pro případ ukončení účasti na společnosti (v důsledku smrti akcionáře, nemoci, úrazu, insolvence apod.) známá v zahraničí (např. USA, Austrálie). Výsledkem kombinace práva odkupu a životního pojištění je tzv. insured buy-sell agreement, tj. typicky dohoda uzavíraná povinnými akcionáři (pojistníky) ve prospěch ostatních vlastníků akcií společnosti (pojištěných). Pojistné plnění lze v případě vzniku pojistné události použít k finanční kompenzaci poskytnuté oprávněnému akcionáři (resp. jeho pozůstalým), výměnou za získání akcií ve prospěch pojistníků. Problém s nesolventností povinné osoby tak v tomto případě automaticky odpadá.30 Výhody tohoto smluvního aranžmá se tedy projeví na obou stranách smlouvy. Existují přitom i korporátní varianty uvedeného pojistného produktu (life insurance agreement with corporate ownership), kdy se pojistné plnění vyplácí přímo obchodní korporaci, která ho následně může využít k odkupu akcií společníka dotčeného vznikem pojistné události.31 Ve svém důsledku tak ze zřízení životního pojištění akcionářů může těžit i samotná společnost.

Přestože v tuzemsku podobně specializovaný produkt není rozšířen, domnívám se, že zejména v uzavřených společnostech lze uvažovat o akcionářské dohodě zahrnující závazek jednotlivých společníků k uzavření životního pojištění s recipročním plněním ve prospěch jednotlivých smluvních stran akcionářské dohody, a to právě za účelem financování práva odkupu.

Pro úplnost lze v kontextu hrozícího porušení závazku odkoupení akcií zmínit též ujednání zlepšující pozici osoby zavázané z práva odkupu. Pro případ neočekávané změny poměrů narušující smluvní rovnováhu lze doporučit zejména doložky vyšší moci či hardship doložky, z nichž v ideálním případě mohou těžit obě smluvní strany.32 Naopak cenové doložky adaptující cenu plnění, ať již automaticky či smluvně, nejsou v případě převodu akcií příliš relevantní, neboť cena akcií je standardně vázána na aktuální hodnotu obchodního majetku společnosti.

Zatímco v případě nedostatku finančních prostředků zavázaného akcionáře se jedná o objektivní neschopnost právo odkupu realizovat, v případě neochoty povinné osoby půjde o překážku subjektivní.

V tomto druhém případě má oprávněný akcionář k dispozici o něco širší spektrum prostředků zlepšujících jeho postavení. Uvažovat lze například o finančně kompenzačních nástrojích umožňujících oprávněnému akcionáři získat (alespoň) určitý finanční obnos jako kompenzaci za neuskutečněný převod akcií. Vhodně formulované doložky mohou současně sehrát i důležitou motivační roli. Například v případě ujednání o smluvní pokutě může již pouhá hrozba placení penále rozptýlit původní nezájem či neochotu zavázaného akcionáře odkup akcií realizovat. Aby nedošlo ke zmaření účinků takového motivačního ujednání, je vhodné dále doplnit akcionářskou dohodu o klauzuli podmiňující postoupení a převod práv a povinností vyplývajících z dohody předchozím písemným souhlasem druhé smluvní strany.

Pozitivně motivovat povinnou osobu mohou i další smluvní nástroje. S ohledem na povahu (budoucího) převodu akcií se logicky nabízí možnost sjednat dohodu o právu odkupu ve smyslu § 17851788 ObčZ, tedy jako dohodu o smlouvě budoucí kupní. Ujednání zahrnující ex lege možnost nahrazení projevu vůle soudem, nedodrží-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu o převodu účastnických cenných papírů bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí (§ 1787 ObčZ), se může ukázat jako preventivní prostředek eliminující riziko porušení závazku odkupu akcií. S určitým zjednodušením lze tímto postupem docílit funkčně srovnatelného výsledku, jaký platí pro zákonný korporační sell-out (§ 395 ZOK).33

 

8. Požadavek souhlasu s převodem akcií

Konkurenci práva odkupu a vinkulace akcií zakotvenou v korporačních dokumentech společnosti je opět vhodné smluvně ošetřit již v předstihu. Domnívám se, že stejně jako v případě nevyužití předkupního práva předkupníkem nelze dovodit automatickou povinnost hlasovat pro převod akcií. Naopak se jeví jako praktické zahrnutí výslovného závazku povinné osoby hlasovat pro převod akcií do akcionářské dohody.

Je-li povinná osoba sama obchodní korporací, může určitou komplikaci představovat její vlastní vnitřní korporační omezení při nákupu podílu v jiné společnosti. Již při sepisování akcionářské dohody je proto vhodné pamatovat i na to, že stanovy povinné osoby mohou podmiňovat nabytí či zvýšení podílu v jiné entitě souhlasem valné hromady, případně jiného orgánu společnosti.

Rovněž je-li k účinnosti transakce vyžadován souhlas veřejnoprávního orgánu (např. ÚOHS), lze stejně jako v případě předkupního práva doporučit zahrnutí klauzule o vzájemné informační povinnosti a poskytování veškeré součinnosti v rámci řízení o získání souhlasu do smluvního textu akcionářské dohody.

 

9. Zánik závazku odkupu jinak než splněním

Stejně jako dohoda o zřízení předkupního práva k akciím má i ujednání o právu odkupu zásadně pouze obligační účinky. Hlavním rizikem pro akcionáře oprávněného z práva odkupu pramenícím z pouze závazkověprávních účinků je převod akcií povinné osoby na třetí osobu, v jehož důsledku dochází k zániku práva odkupu. Není přitom podstatné, zda je takový převod na osobu, jež není vázána akcionářskou dohodou, motivován zmařením práva odkupu či nikoliv. S obligační povahou práva odkupu je proto nutné počítat již při koncipování akcionářské dohody.

Prevencí před zmařením práva odkupu může být například klauzule podmiňující postoupení a převod práv a povinností vyplývajících z akcionářské dohody předchozím písemným souhlasem druhé smluvní strany. Situaci převodu akcií zavázaného akcionáře na třetí osobu lze rovněž sjednat jako okolnost, s níž je automaticky spojena aktivace práva odkupu. Uvažovat lze rovněž o kombinaci práva odkupu s předkupním právem k akciím povinné osoby či s právem spoluprodeje (tag-along), které je hojně rozšířeno v zahraničí a postupně se začíná prosazovat i v tuzemské praxi (podrobněji viz níže). Alternativní možností může být ujednání o postoupení závazku odkupu akcií sjednané pro případ převodu akcií povinného akcionáře na třetí osobu. Souhlas oprávněné osoby s převodem akcií osoby zavázané právem odkupu může být rovněž formulován jako podmínka udělení souhlasu valné hromady zakotvená do stanov společnosti.34

K zániku práva odkupu může dojít i přechodem vlastnického práva k akciím povinného akcionáře (na dědice či nástupnickou společnost). Zachování práva odkupu není v takových případech možné bez dalšího, naopak předpokládá přistoupení právního nástupce k akcionářské dohodě.

Rovněž při zániku účasti povinné osoby na společnosti v důsledku nedobrovolného prodeje akcií v rámci insolvenčního či exekučního řízení musí oprávněná osoba počítat se zánikem práva odkupu. Alespoň částečně lze smluvně preventivně řešit zpeněžení akcií povinného akcionáře zástavním věřitelem v rámci prodeje zástavy. Vznik zástavního práva či zajišťovacího převodu práva k akciím povinného akcionáře lze totiž opět podmínit udělením souhlasu ze strany oprávněného akcionáře. Zmíněný postup je však limitován pouze na smluvní zástavní právo, resp. zajišťovací převod práva k akciím.

K zániku práva odkupu může konečně dojít i jinými způsoby předjímanými v dohodě. Vedle uplynutí času, na který bylo časově ohraničené právo odkupu sjednáno, lze uvažovat rovněž o zániku práva na základě dohody akcionářů či o vzdání se práva ze strany oprávněného akcionáře.

 

10. Právo spoluprodeje

Právo spoluprodeje (tag-along) představuje v principu smluvní sell-out svého druhu.35 Konkrétně se jedná o právo společníka prodat své akcie za stejných podmínek, za kterých je realizován převod akcií jiného převádějícího akcionáře zavázaného akcionářskou dohodou. Podmínkou uplatnění práva je tedy situace prodeje akcií ze strany jiného akcionáře vázaného akcionářskou dohodou upravující právo spoluprodeje.

V případě, že oprávněný akcionář nevyužije předkupní právo ve vztahu k akciím převádějícího akcionáře, se kterým je ujednání o právu tag-along v praxi často kombinováno, má převádějící akcionář povinnost zajistit, že zájemce, kterému převádí akcie, předloží oprávněnému akcionáři nabídku koupě všech jeho akcií za stejných podmínek, za kterých je prodává on sám. S určitou nadsázkou lze tedy vést paralelu mezi právem spoluprodeje a povinnou nabídkou převzetí.36

Pro zajištění skutečně rovnocenných podmínek (tj. nejen z pohledu kupní ceny, ale i dalších smluvně významných ujednání, např. sankčních či terminačních atd.) je přitom vhodné začlenit do tag-along doložek požadavek, aby k převodu došlo současně na základě jedné převodní smlouvy o společném prodeji akcií zavazující současně stranu oprávněnou i zavázanou k právu spoluprodeje.

Rovněž lze doporučit smluvní úpravu otázky, zda lze právo spoluprodeje realizovat i jen ve vztahu k některým akciím a v případě, že tomu tak je, jaký vliv má částečný převod na další existenci práva spoluprodeje. Stejně tak řešení otázky, zda lze právo spoluprodeje při odmítnutí nabídky spoluprodeje ze strany oprávněné osoby realizovat i při jiné převodní příležitosti je lepší zakotvit přímo do dohody, aby se předešlo případným neshodám ohledně odlišných pohledů na vyčerpání práva spoluprodeje.

Obvykle u dohod zakotvujících právo spoluprodeje platí, že akceptuje-li oprávněný akcionář nabídku, dojde k podpisu smlouvy o převodu akcií (obou akcionářů) na zájemce. Naopak, pokud oprávněný akcionář nabídku odmítne, převádějící akcionář uzavře se zájemcem převodní smlouvu sám a na zájemce převede pouze své akcie.

Složitější situace může nastat při porušení práva spoluprodeje ze strany převádějící osoby. Nezajistí-li povinný akcionář předložení nabídky koupě, pak ani on sám nesmí své akcie na zájemce převést. Dojde-li však přesto k prodeji, je takový převod zásadně platný, neboť dohoda zakládající právo tag-along zavazuje pouze smluvní strany. Případně vzniklou škodu lze uplatnit (při absenci jiného sankčního ujednání zahrnutého do akcionářské dohody) prostřednictvím obecné občanskoprávní úpravy vztahující se k případům porušení smluvního závazku. Ke zvážení je dále možnost koncipování dohody o právu spoluprodeje jako smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Takové řešení se jeví však jako méně praktické v situaci, kdy by účastníkem dohody musel být i budoucí kupující. Praktičtější pojistkou před zmařením práva spoluprodeje tak bude spíš vinkulace akcií a podmínění převodu akcií udělením souhlasu osoby oprávněné z práva spoluprodeje.

III. Závěr

Chybějící výslovná regulace akcionářských dohod znamená nejen možnost, ale de facto nutnost detailní úpravy množství otázek. Ty se týkají nejen vymezení podmínek realizace práv jednotlivých akcionářů, ale i dalšího osudu ujednání pro případ změny postavení smluvních stran či zániku hlavního závazku jinak, než splněním.

Obecně lze konstatovat, že klíčem k úspěchu se zdá být zejména předvídavost možných krizových scénářů a dostatečná flexibilita ujednání.37 Univerzálně platná konkrétní doporučení ohledně ideálního obsahu ujednání společníků zaměřených na získání či naopak prodej akcií však formulovat nelze. Přesto je možné, s právě uvedenou výhradou, uvést alespoň některá v praxi frekventovaně používaná řešení posilující (alespoň hypoteticky) šance oprávněných osob na prosazení sjednaného oprávnění. Jak bylo vícekrát zmíněno v příspěvku, slabé místo smluvního předkupního práva, práva odkupu i práva spoluprodeje, se skrývá v jejich obligačněprávní povaze. Při absenci jiného ujednání zůstává oprávněnému k dispozici v podstatě pouze právo na náhradu škody. V případě využití vhodných smluvních instrumentů lze však katalog možností pro případ zániku závazku jinak, než splněním, podstatně rozšířit.

Vedle obvyklých sankčních ujednání (typu smluvní pokuty), jejichž existence nebude zánikem závazku dotčena, může být nástrojem ochrany sjednaného práva promítnutí ujednání do korporačních dokumentů společnosti. Podmínění převodu akcií udělením souhlasu valné hromady zakotvené do stanov společnosti může na jednu stranu představovat překážku realizace práva, současně však může být i pojistkou před jeho zmařením.

Druhou významnou oporu, jež má praktický význam zejména pro smluvní sell-out, představuje formulace akcionářské dohody jako smlouvy o smlouvě budoucí kupní zahrnující automaticky možnost nahrazení chybějícího projevu vůle soudem.

Závěrem lze jako formu prevence před zmařením sjednaného oprávnění zmínit kombinaci předkupního práva a práva odkupu, resp. práva spoluprodeje. Vhodná kumulace zmíněných práv může mít významný motivační efekt. Automatická aktivace práva odkupu při porušení předkupního práva či práva spoluprodeje může například sloužit jako faktor eliminující riziko porušení sjednaného oprávnění. Kombinace práv souvisejících s převodem akcií může zároveň sloužit k celkovému vyvážení vzájemných práv a povinností smluvních stran.



Poznámky pod čarou:

Autorka je advokátkou v Brně.

Využití klauzulí, jejichž společným jmenovatelem je nabývání a zcizování akcií, se v praxi týká zejména uzavřených společností či společností s menším počtem společníků a s relativně přehlednou akcionářskou strukturou, u kterých je pochopitelný zvláštní důraz na rozložení vlivu jednotlivých akcionářů.

Vedle úpravy předkupního práva (§ 21402149 ObčZ) je nutné při sjednávání zohlednit i obecné požadavky vztahující se na jakékoliv právní jednání obecně a rovněž základní soukromoprávní zásady. K limitům smluvní svobody při sjednávání akcionářských dohod blíže viz Špačková, M. Akcionářské dohody o výkonu hlasovacího práva a limity jejich sjednávání. Bulletin advokacie, 2019, č. 7–8, s. 47–52.

Svoboda, L. in Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 112.

Hunter, C., Potter, K. Legal and Practical Issues for Business Valuation in Shareholders Agreements and Minority Shareholder Rights, 1997, s. 6–7.

Jak dokládá rozhodovací praxe, problematika pouze částečné akceptace nabídky prodeje akcií a její vliv na předkupní právo není pouze teoretická. Rozsudkem ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 30 Cm 8/2003, uložil Městský soud v Praze žalovaným (nabyvatelům akcií) nabídnout žalobci (menšinovému akcionáři) ke koupi jím požadovaný počet akcií, když konstatoval porušení předkupního práva spočívající v tom, že prodávající (majoritní akcionář) neumožnil žalobci nabýt jím požadovaný počet akcií. Konstatoval přitom, že ze žádného předpisu nevyplývá povinnost k odkupu všech nabízených akcií, a je proto věcí akcionáře, jemuž je nabídka učiněna, zda a v jakém rozsahu ji akceptuje. Převodem akcií na jiné subjekty tak dle vyjádření soudu prvního stupně došlo k porušení předkupního práva. Ke zcela opačnému závěru dospěl Vrchní soud v Praze, když v rozsudku ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 14 Cmo 148/2007, konstatoval v téže věci, že prodávající akcie nabídl žalobci za stejných podmínek, jaké byly ve smlouvě s prvním žalovaným, a jestliže žalobce vyjádřil zájem jen o určitý počet akcií, pak dle odvolacího soudu návrh odmítl ve smyslu § 44 odst. 2 ObčZ 1964. Prodávající tak mohl akcie převést na jiné osoby. Vrchní soud se přitom vůbec nezabýval skutečností, že ačkoli prodávající byl ochoten prodat žalobci jen všech 128 000 kusů akcií, následně tento počet akcií rozdělil na několik částí, které převedl na různé subjekty. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1633/2008, na základě podaného dovolání vyjádřil svůj právní názor pouze k otázce následků porušení předkupního práva, kdy zdůraznil jeho závazkovou (osobní) povahu a zamítl proto žalobní návrh požadující převod (určitého počtu) akcií ze žalovaných na žalobce. K otázce možnosti částečné akceptace nabídky se však Nejvyšší soud nevyjádřil s argumentem, že i kdyby posouzení otázky porušení předkupního práva odvolacím soudem bylo nesprávné, nemělo by to žádný vliv na výsledek projednávaného sporu.

S převodem akcie závazky z akcionářské dohody automaticky nepřecházejí, neboť nejsou součástí podílu ve společnosti. Blíže viz Csach, K., Havel, B. Akcionářské dohody. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 53.

Předkupník není smluvní stranou převodní smlouvy a neplatnost smlouvy přímo nezmění jeho právní postavení. Z uvedeného důvodu lze pochybovat o přípustnosti určovací žaloby na vyslovení neplatnosti převodní smlouvy podané předkupníkem.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 14 Cmo 493/2016.

Pro srovnání lze poukázat např. na francouzskou právní úpravu. Přestože obecně platí, že akcionářské dohody jsou účinné pouze inter partes, výjimečně lze prosadit neúčinnost převodu akcií na třetí osobu, pokud nabyvatel věděl o existenci ujednání podmiňující převod souhlasem akcionáře či zakotvujícím předkupní právo jinému akcionáři. Hirschmann, Ch. Neue Gestaltungsfreiheit im französischen Gesellschaftsrecht. Berlin: Duncker und Humblot, 2001, s. 136.

V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1633/2008, ve věci, v níž se žalobce domáhal převodu části akcií po nabyvateli z důvodu tvrzeného porušení předkupního práva, soud dospěl k závěru, že vzhledem k závazkové (osobní) povaze předkupního práva nelze žádat po nabyvateli převod akcií (resp. požadované části akcií) na předkupníka. V daném případě přitom bylo předkupní právo sjednáno přímo ve stanovách, s jejichž obsahem by měl být nabyvatel seznámen. Pokud by soud aplikoval pravidlo nyní obsažené v § 2145 ObčZ, lze mít za to, že by smlouva byla uzavřena s rozvazovací podmínkou.

Viz Svoboda, L., op. cit. sub 3, s. 125.

Janošek, V. Smluvní předkupní právo k obchodnímu podílu. Nihil novi sub sole? Obchodněprávní revue, 2015, č. 1, s. 1–9.

Viz Sněmovní tisk vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony (ST 207/0, část č. 1/10). Sněmovní tisky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. VIII. volební období 2017–2021 [12. 12. 2019], https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=207&CT1=0. [pozn. red.: zákon č. 33/2020 Sb.]

Srov. s § 431 odst. 1 ZOK.

Pro zajímavost lze doplnit, že dle francouzské judikatury a doktríny nelze z důvodu nepřípustného vyloučení převodu akcií zakotvit zákaz dispozice s akciemi do stanov. Přípustné je dle francouzského práva pouze smluvní ujednání zákazu zcizení. Zákaz přitom musí být časově omezený vzhledem k nedovolenému vzdání se budoucích práv. Pro časově neomezené ujednání platí, že je uzavřeno na dobu neurčitou a je možné jej proto kdykoliv vypovědět. Dobu trvání ujednání o zákazu dispozic s akciemi lze na druhou stranu prodloužit, a to i konkludentně. Prolongace je pak nahlížena jako nová dohoda uzavřená na dobu neurčitou, tedy opět s možností vypovědět ji kdykoliv. Viz König, W. Der Satzungsergänzende Nebenvertrag: eine rechtsvergleichende Untersuchung zum außerstatutarischen Gesellschaforganisationsrecht nach deutschem, französischem und schweizerischem Recht. Baden-Baden: Nomos Verlagsgesellschaft, 1996, s. 124.

V případě akcionářské dohody o zřízení vzájemného předkupního práva k akciím zahrnující více osob lze a contrario uvažovat o smluvně zakotvené povinnosti předkupníků hlasovat proti udělení souhlasu s převodem akcií na třetí osobu, došlo-li k porušení předkupního práva některého z účastníků dohody. Rovněž tato situace může být spojena se smluvní pokutou formulovanou v neprospěch toho předkupníka, který svým hlasováním umožnil přijetí usnesení.

Ve srovnání s předchozí právní úpravou v § 604 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je smluvním stranám ponechána větší smluvní volnost, když na základě výslovného ujednání lze sjednat jak možnost přechodu závazku, tak možnost zcizení předkupního práva.

Viz Svoboda, L., op. cit. sub 3, s. 116.

V případě, že stanovy předjímají omezení převodu akcií, platí podmínka souhlasu valné hromady společnosti se zastavením akcií automaticky. Viz § 1320 odst. 1 věta za středníkem ObčZ „lze-li podíl převést jen za určitých podmínek, vyžaduje se splnění týchž podmínek při jeho zastavení“.

Tento postup může být výhodný i pro zástavního věřitele, který je při zpeněžení zástavy vázán povinnostmi uvedenými v § 1325 ObčZ, dle kterého „Zástavní věřitel oznámí započetí výkonu zástavního práva všem společníkům. Mají-li tito společníci k podílu předkupní právo, předkupní právo zanikne, neuplatní-li je společníci při zpeněžení zástavy“. Zejména ve společnostech s rozptýlenou akcionářskou strukturou přitom nezřídka bývá pro zástavní věřitele obtížné získat informace o smluvně zřízeném předkupním právu potřebné pro realizaci zpeněžení zástavy v souladu se zákonem. Jinými slovy, bez aktivního spolupůsobení osob oprávněných ze smluvního předkupního práva je možnost splnění uvedené zákonné povinnosti zástavním věřitelem značně limitována. Srov. Richter, T. in Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1085.

Viz Smolík, P. in Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1309.

Povinnost nabídnout věc ke koupi dle ustanovení § 2140 odst. 1 ObčZ totiž na situaci dražby nedopadá. Informační povinnost nelze spojovat ani s osobou dražebníka, který o existenci smluvního předkupního práva nemusí být informován.

V případě postupu dle ustanovení § 47 odst. 12 VeřDr uvedené pravidlo platí za předpokladu, že nejvyšší podání neučinil spoluvlastník, který tak má před oprávněným z předkupního práva přednost.

V krajním případě by se mohlo např. jednat o trestný čin zvýhodnění věřitele (§ 223 TrZ), zneužití informace v obchodním styku (§ 255 TrZ) či sjednání výhody při veřejné dražbě (§ 256 TrZ).

Pro společníky s.r.o. (resp. jejich dědice) platí rovněž možnost žádat právo odkupu vyplývající ze zákona. Ustanovení § 211 ZOK obsahuje konkrétně právo podat návrh k soudu na zrušení účasti dědice na společnosti, pokud po něm nelze setrvání ve společnosti spravedlivě požadovat.

Lidstone, H. K. Planning the Exit – Start With the End In Mind; Buy-Sell Agreements and the Importance of Forethought. Ze dne 17. 4. 2014, s. 9–10, https://ssrn.com/abstract=2426390.

McGaughey, R. J. Esq. Business Breakups: Terminating Ownership Interests in Closely Held Businesses. Insights, 2011, s. 54, http://www.willamette.com/insights_journal/11/summer_2011_7.pdf.

Výjimkou je v tomto ohledu slovenská právní úprava vybraných klauzulí souvisejících s převodem akcií (tag-along, drag-along, shoot-out), jež se s účinností od 1. ledna 2017 stala součástí slovenské obchodněprávní úpravy. Zákon č. 513/1991 Zb., obchodný zákonník (dále též „OBZ“), obsahuje jak obecnou, tak i zvláštní úpravu akcionářských dohod. Dle § 66c OBZ jsou výslovně připuštěny dohody mezi společníky (všech právních forem společností), kterými si společníci mohou na základě písemné smlouvy dohodnout vzájemná práva a povinnosti vyplývající z jejich účasti na společnosti, a to, mimo jiné, i prostřednictvím vedlejších ujednání souvisejících s převodem účasti na společnosti. Pro společníky tzv. jednoduché spoločnosti na akcie navíc platí zvláštní úprava v § 220w a násl. OBZ, jež dále specifikuje možnost realizace akcionářských smluv. Kromě práva přidat se k převodu akcií (tag-along), slovenský OBZ dále upravuje další dvě práva, a to právo požadovat převod akcií (drag-along) a právo požadovat nabytí akcií (shoot-out). Prvně dvě jmenovaná práva lze navíc sjednat v tzv. registrované formě s věcněprávními účinky.

Srov. Mäntysaari, P. Comparative Corporate Governance: Shareholders as a Rule-maker. Berlin, New York: Springer, 2005, s. 146.

Obvykle se lze setkat v akcionářských dohodách s ujednáním, dle kterého každá ze smluvních stran na sebe uzavřením smlouvy výslovně přebírá nebezpečí změny okolností ve smyslu § 1765 odst. 2 ObčZ s tím, že ustanovení § 1727 věty druhé a věty třetí ObčZ se na uzavíranou smlouvu neuplatní.

V případě, že hlavní akcionář porušil povinnost učinit veřejný návrh smlouvy, vzniká vlastníkovi účastnických cenných papírů právo navrhnout uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů za přiměřené protiplnění. Navrhovateli v takovém případě vzniká povinnost návrh přijmout (§ 329 odst. 1 ZOK). Nebude-li návrh přijat do 15 pracovních dnů ode dne jeho doručení, může se oprávněný vlastník účastnických cenných papírů domáhat uzavření smlouvy u soudu v šesti měsíční prekluzivní lhůtě nebo požadovat náhradu újmy v téže lhůtě (§ 329 odst. 2 ZOK).

Srov. Havel, B. in Csach, K., Mock, S., Havel, B. International Handbook on Shareholders ́ Agreements: Regulation, Practice and Comparative Analysis. Berlin: Walter de Gruyter, 2018, s. 214–215.

Van der Elst, Ch., Van den Steen, L. S. F. Opportunities in the M&A Aftermarket: Squeezing Out and Selling Out [online]. Gent: Financial Law Institute, 2006, s. 6, http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=933609

Chemla, G., Habib, M. A., Ljungqvist, A. An Analysis of Shareholder Agreements. Ze dne 5. 11. 2008, s. 24, https://ssrn.com/abstract=299420.

Lidstone, H. K., op. cit. sub 26, s. 12.

Poznámky pod čarou:
*

Autorka je advokátkou v Brně.

1

Využití klauzulí, jejichž společným jmenovatelem je nabývání a zcizování akcií, se v praxi týká zejména uzavřených společností či společností s menším počtem společníků a s relativně přehlednou akcionářskou strukturou, u kterých je pochopitelný zvláštní důraz na rozložení vlivu jednotlivých akcionářů.

2

Vedle úpravy předkupního práva (§ 21402149 ObčZ) je nutné při sjednávání zohlednit i obecné požadavky vztahující se na jakékoliv právní jednání obecně a rovněž základní soukromoprávní zásady. K limitům smluvní svobody při sjednávání akcionářských dohod blíže viz Špačková, M. Akcionářské dohody o výkonu hlasovacího práva a limity jejich sjednávání. Bulletin advokacie, 2019, č. 7–8, s. 47–52.

3

Svoboda, L. in Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 112.

4

Hunter, C., Potter, K. Legal and Practical Issues for Business Valuation in Shareholders Agreements and Minority Shareholder Rights, 1997, s. 6–7.

5

Jak dokládá rozhodovací praxe, problematika pouze částečné akceptace nabídky prodeje akcií a její vliv na předkupní právo není pouze teoretická. Rozsudkem ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 30 Cm 8/2003, uložil Městský soud v Praze žalovaným (nabyvatelům akcií) nabídnout žalobci (menšinovému akcionáři) ke koupi jím požadovaný počet akcií, když konstatoval porušení předkupního práva spočívající v tom, že prodávající (majoritní akcionář) neumožnil žalobci nabýt jím požadovaný počet akcií. Konstatoval přitom, že ze žádného předpisu nevyplývá povinnost k odkupu všech nabízených akcií, a je proto věcí akcionáře, jemuž je nabídka učiněna, zda a v jakém rozsahu ji akceptuje. Převodem akcií na jiné subjekty tak dle vyjádření soudu prvního stupně došlo k porušení předkupního práva. Ke zcela opačnému závěru dospěl Vrchní soud v Praze, když v rozsudku ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 14 Cmo 148/2007, konstatoval v téže věci, že prodávající akcie nabídl žalobci za stejných podmínek, jaké byly ve smlouvě s prvním žalovaným, a jestliže žalobce vyjádřil zájem jen o určitý počet akcií, pak dle odvolacího soudu návrh odmítl ve smyslu § 44 odst. 2 ObčZ 1964. Prodávající tak mohl akcie převést na jiné osoby. Vrchní soud se přitom vůbec nezabýval skutečností, že ačkoli prodávající byl ochoten prodat žalobci jen všech 128 000 kusů akcií, následně tento počet akcií rozdělil na několik částí, které převedl na různé subjekty. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1633/2008, na základě podaného dovolání vyjádřil svůj právní názor pouze k otázce následků porušení předkupního práva, kdy zdůraznil jeho závazkovou (osobní) povahu a zamítl proto žalobní návrh požadující převod (určitého počtu) akcií ze žalovaných na žalobce. K otázce možnosti částečné akceptace nabídky se však Nejvyšší soud nevyjádřil s argumentem, že i kdyby posouzení otázky porušení předkupního práva odvolacím soudem bylo nesprávné, nemělo by to žádný vliv na výsledek projednávaného sporu.

6

S převodem akcie závazky z akcionářské dohody automaticky nepřecházejí, neboť nejsou součástí podílu ve společnosti. Blíže viz Csach, K., Havel, B. Akcionářské dohody. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 53.

7

Předkupník není smluvní stranou převodní smlouvy a neplatnost smlouvy přímo nezmění jeho právní postavení. Z uvedeného důvodu lze pochybovat o přípustnosti určovací žaloby na vyslovení neplatnosti převodní smlouvy podané předkupníkem.

8

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 14 Cmo 493/2016.

9

Pro srovnání lze poukázat např. na francouzskou právní úpravu. Přestože obecně platí, že akcionářské dohody jsou účinné pouze inter partes, výjimečně lze prosadit neúčinnost převodu akcií na třetí osobu, pokud nabyvatel věděl o existenci ujednání podmiňující převod souhlasem akcionáře či zakotvujícím předkupní právo jinému akcionáři. Hirschmann, Ch. Neue Gestaltungsfreiheit im französischen Gesellschaftsrecht. Berlin: Duncker und Humblot, 2001, s. 136.

10

V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1633/2008, ve věci, v níž se žalobce domáhal převodu části akcií po nabyvateli z důvodu tvrzeného porušení předkupního práva, soud dospěl k závěru, že vzhledem k závazkové (osobní) povaze předkupního práva nelze žádat po nabyvateli převod akcií (resp. požadované části akcií) na předkupníka. V daném případě přitom bylo předkupní právo sjednáno přímo ve stanovách, s jejichž obsahem by měl být nabyvatel seznámen. Pokud by soud aplikoval pravidlo nyní obsažené v § 2145 ObčZ, lze mít za to, že by smlouva byla uzavřena s rozvazovací podmínkou.

11

Viz Svoboda, L., op. cit. sub 3, s. 125.

12

Janošek, V. Smluvní předkupní právo k obchodnímu podílu. Nihil novi sub sole? Obchodněprávní revue, 2015, č. 1, s. 1–9.

13

Viz Sněmovní tisk vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony (ST 207/0, část č. 1/10). Sněmovní tisky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. VIII. volební období 2017–2021 [12. 12. 2019], https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=207&CT1=0. [pozn. red.: zákon č. 33/2020 Sb.]

14

Srov. s § 431 odst. 1 ZOK.

15

Pro zajímavost lze doplnit, že dle francouzské judikatury a doktríny nelze z důvodu nepřípustného vyloučení převodu akcií zakotvit zákaz dispozice s akciemi do stanov. Přípustné je dle francouzského práva pouze smluvní ujednání zákazu zcizení. Zákaz přitom musí být časově omezený vzhledem k nedovolenému vzdání se budoucích práv. Pro časově neomezené ujednání platí, že je uzavřeno na dobu neurčitou a je možné jej proto kdykoliv vypovědět. Dobu trvání ujednání o zákazu dispozic s akciemi lze na druhou stranu prodloužit, a to i konkludentně. Prolongace je pak nahlížena jako nová dohoda uzavřená na dobu neurčitou, tedy opět s možností vypovědět ji kdykoliv. Viz König, W. Der Satzungsergänzende Nebenvertrag: eine rechtsvergleichende Untersuchung zum außerstatutarischen Gesellschaforganisationsrecht nach deutschem, französischem und schweizerischem Recht. Baden-Baden: Nomos Verlagsgesellschaft, 1996, s. 124.

16

V případě akcionářské dohody o zřízení vzájemného předkupního práva k akciím zahrnující více osob lze a contrario uvažovat o smluvně zakotvené povinnosti předkupníků hlasovat proti udělení souhlasu s převodem akcií na třetí osobu, došlo-li k porušení předkupního práva některého z účastníků dohody. Rovněž tato situace může být spojena se smluvní pokutou formulovanou v neprospěch toho předkupníka, který svým hlasováním umožnil přijetí usnesení.

17

Ve srovnání s předchozí právní úpravou v § 604 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je smluvním stranám ponechána větší smluvní volnost, když na základě výslovného ujednání lze sjednat jak možnost přechodu závazku, tak možnost zcizení předkupního práva.

18

Viz Svoboda, L., op. cit. sub 3, s. 116.

19

V případě, že stanovy předjímají omezení převodu akcií, platí podmínka souhlasu valné hromady společnosti se zastavením akcií automaticky. Viz § 1320 odst. 1 věta za středníkem ObčZ „lze-li podíl převést jen za určitých podmínek, vyžaduje se splnění týchž podmínek při jeho zastavení“.

20

Tento postup může být výhodný i pro zástavního věřitele, který je při zpeněžení zástavy vázán povinnostmi uvedenými v § 1325 ObčZ, dle kterého „Zástavní věřitel oznámí započetí výkonu zástavního práva všem společníkům. Mají-li tito společníci k podílu předkupní právo, předkupní právo zanikne, neuplatní-li je společníci při zpeněžení zástavy“. Zejména ve společnostech s rozptýlenou akcionářskou strukturou přitom nezřídka bývá pro zástavní věřitele obtížné získat informace o smluvně zřízeném předkupním právu potřebné pro realizaci zpeněžení zástavy v souladu se zákonem. Jinými slovy, bez aktivního spolupůsobení osob oprávněných ze smluvního předkupního práva je možnost splnění uvedené zákonné povinnosti zástavním věřitelem značně limitována. Srov. Richter, T. in Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1085.

21

Viz Smolík, P. in Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1309.

22

Povinnost nabídnout věc ke koupi dle ustanovení § 2140 odst. 1 ObčZ totiž na situaci dražby nedopadá. Informační povinnost nelze spojovat ani s osobou dražebníka, který o existenci smluvního předkupního práva nemusí být informován.

23

V případě postupu dle ustanovení § 47 odst. 12 VeřDr uvedené pravidlo platí za předpokladu, že nejvyšší podání neučinil spoluvlastník, který tak má před oprávněným z předkupního práva přednost.

24

V krajním případě by se mohlo např. jednat o trestný čin zvýhodnění věřitele (§ 223 TrZ), zneužití informace v obchodním styku (§ 255 TrZ) či sjednání výhody při veřejné dražbě (§ 256 TrZ).

25

Pro společníky s.r.o. (resp. jejich dědice) platí rovněž možnost žádat právo odkupu vyplývající ze zákona. Ustanovení § 211 ZOK obsahuje konkrétně právo podat návrh k soudu na zrušení účasti dědice na společnosti, pokud po něm nelze setrvání ve společnosti spravedlivě požadovat.

26

Lidstone, H. K. Planning the Exit – Start With the End In Mind; Buy-Sell Agreements and the Importance of Forethought. Ze dne 17. 4. 2014, s. 9–10, https://ssrn.com/abstract=2426390.

27

McGaughey, R. J. Esq. Business Breakups: Terminating Ownership Interests in Closely Held Businesses. Insights, 2011, s. 54, http://www.willamette.com/insights_journal/11/summer_2011_7.pdf.

28

Výjimkou je v tomto ohledu slovenská právní úprava vybraných klauzulí souvisejících s převodem akcií (tag-along, drag-along, shoot-out), jež se s účinností od 1. ledna 2017 stala součástí slovenské obchodněprávní úpravy. Zákon č. 513/1991 Zb., obchodný zákonník (dále též „OBZ“), obsahuje jak obecnou, tak i zvláštní úpravu akcionářských dohod. Dle § 66c OBZ jsou výslovně připuštěny dohody mezi společníky (všech právních forem společností), kterými si společníci mohou na základě písemné smlouvy dohodnout vzájemná práva a povinnosti vyplývající z jejich účasti na společnosti, a to, mimo jiné, i prostřednictvím vedlejších ujednání souvisejících s převodem účasti na společnosti. Pro společníky tzv. jednoduché spoločnosti na akcie navíc platí zvláštní úprava v § 220w a násl. OBZ, jež dále specifikuje možnost realizace akcionářských smluv. Kromě práva přidat se k převodu akcií (tag-along), slovenský OBZ dále upravuje další dvě práva, a to právo požadovat převod akcií (drag-along) a právo požadovat nabytí akcií (shoot-out). Prvně dvě jmenovaná práva lze navíc sjednat v tzv. registrované formě s věcněprávními účinky.

29

Srov. Mäntysaari, P. Comparative Corporate Governance: Shareholders as a Rule-maker. Berlin, New York: Springer, 2005, s. 146.

30
31
32

Obvykle se lze setkat v akcionářských dohodách s ujednáním, dle kterého každá ze smluvních stran na sebe uzavřením smlouvy výslovně přebírá nebezpečí změny okolností ve smyslu § 1765 odst. 2 ObčZ s tím, že ustanovení § 1727 věty druhé a věty třetí ObčZ se na uzavíranou smlouvu neuplatní.

33

V případě, že hlavní akcionář porušil povinnost učinit veřejný návrh smlouvy, vzniká vlastníkovi účastnických cenných papírů právo navrhnout uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů za přiměřené protiplnění. Navrhovateli v takovém případě vzniká povinnost návrh přijmout (§ 329 odst. 1 ZOK). Nebude-li návrh přijat do 15 pracovních dnů ode dne jeho doručení, může se oprávněný vlastník účastnických cenných papírů domáhat uzavření smlouvy u soudu v šesti měsíční prekluzivní lhůtě nebo požadovat náhradu újmy v téže lhůtě (§ 329 odst. 2 ZOK).

34

Srov. Havel, B. in Csach, K., Mock, S., Havel, B. International Handbook on Shareholders ́ Agreements: Regulation, Practice and Comparative Analysis. Berlin: Walter de Gruyter, 2018, s. 214–215.

35

Van der Elst, Ch., Van den Steen, L. S. F. Opportunities in the M&A Aftermarket: Squeezing Out and Selling Out [online]. Gent: Financial Law Institute, 2006, s. 6, http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=933609

36

Chemla, G., Habib, M. A., Ljungqvist, A. An Analysis of Shareholder Agreements. Ze dne 5. 11. 2008, s. 24, https://ssrn.com/abstract=299420.

37

Lidstone, H. K., op. cit. sub 26, s. 12.