Skupina poslanců předložila dne 13. 3. 2021 Poslanecké sněmovně k legislativnímu projednání návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 95/2021 Sb., o kompenzačním bonusu pro rok 2021 (sn. tisk č. 1179). Jeho cílem je rozšíření okruhu subjektů kompenzačního bonusu podle předmětného zákona o osoby, které vykonávají v bonusovém období dobrovolnickou činnost pro poskytovatele sociálních nebo zdravotních služeb při zvládání epidemie onemocnění COVID-19, a vymezení dobrovolnické činnosti jako předmětu kompenzačního bonusu.
Principem návrhu zůstává upuštění od detailní kontroly ex ante nahrazené čestným prohlášením i koncept tzv. samovyměření, kdy kompenzační bonus bude vyměřen ex lege na základě podané žádosti, díky čemuž se má zjednodušit a zrychlit proces vyměření․ Předkladatelé navrhli projednávání návrhu tak, aby s ním Poslanecká sněmovna mohla vyslovit souhlas již v prvním čtení (§ 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů).
Vláda na své schůzi dne 19. 4. 2021 posoudila předložený návrh a zaujala k němu nesouhlasné stanovisko (usn. č. 379). V první řadě upozornila, že předmětem úpravy zákona o kompenzačním bonusu pro r. 2021 je daňový bonus na kompenzaci některých hospodářských následků v souvislosti s opatřeními přijatými s odkazem na nemoc COVID-19, kdy byl eliminován nebo umenšen klíčový zdroj jejich obživy, resp. byla postižena jejich podnikatelská činnost. Předložený návrh se přiznáním nároku na kompenzační bonus fyzickým osobám, které v bonusovém období vykonávaly „dobrovolnickou činnost“, zcela odchyluje od obecného pojetí této činnosti, podle nějž je dobrovolnictví činností vykonávanou bez nároku na odměnu, protislužbu nebo jiné zvýhodnění a ze kterého vychází její vymezení i v § 1 odst. 1 zákona o dobrovolnické službě. Vláda v této souvislosti uvedla, že v návrhu je při vymezeni „dobrovolnické činnosti“ v navrženém § 4a užívána řada neurčitých právních pojmů, jejichž konkrétní význam by byl nutně dotvářen až rozhodovací praxí, což by založilo značnou právní nejistotu subjektů i správce kompenzačního bonusu, vysokou administrativní náročnost jeho správy a také riziko následných soudních sporů. V navrhovaném § 4a odst. 2 písm. a) je vznik nároku na kompenzační bonus spojen s výkonem „dobrovolnické činnosti“ spočívající „v poskytování zdravotní péče“, čímž se návrh odchyluje od stávající výkladové praxe, podle které dobrovolníkem ve smyslu zákona o dobrovolnické službě nebo obecných právních předpisů nemůže být osoba poskytující zdravotní péči podle příslušných zákonů. Návrh dále nespojuje „dobrovolnickou činnost“ s jejím formálním ukotvením; navržený § 14a odst. 2 toliko stanoví, že náležitostí žádosti o kompenzační bonus je též „potvrzení o počtu hodin vykonané dobrovolnické činnosti v bonusovém období vydané poskytovatelem sociálních nebo zdravotních služeb, pro něhož dobrovolník dobrovolnickou činnost vykonal“. K navrženému § 7a vláda uvedla, že označuje-li jako předmět kompenzačního bonusu „dobrovolnickou činnost vykonávanou v bonusovém období, pokud za ni dobrovolníkovi nenáleží peněžité plnění“, zakládá tím zároveň situaci, kdy by se přiznáním kompenzačního bonusu taková činnost stala činností, za niž by peněžité plnění (vratka daně) náleželo, což by nárok na kompenzační bonus vylučovalo. K navrženým § 9 odst. 3 a § 10 odst. 5, podle nichž by měla být stanovena výše kompenzačního bonusu, vláda upozornila, že z nich není zřejmé, zda nárok na kompenzační bonus vzniká za každou celou nebo i jen započatou hodinu dobrovolnické činnosti, popř. zda má jít o součet minutových úseků, které dosáhnou v součtu délky 1 hod. Není ani zřejmé, zda by nárok vznikal pouze v případě reálného výkonu dané činnosti, nebo zda se má pro účely stanovení výše kompenzačního bonusu započítávat i pasivní činnost, např. pohotovost. Vláda také připomněla povinnost notifikovat případnou změnu právní úpravy kompenzačního bonusu Evropské komisi. Konečně podotkla, že návrh je zatížen také legislativně-technickými nedostatky.
Stav projednávání: Návrh byl předložen Poslanecké sněmovně k projednání v prvním čtení.
