Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

67/1873 Ř. z. znění účinné od 1. 10. 1873 do 31. 12. 1950

67.

 

ZÁKON,

daný dne 27. dubna 1873,

o řízení upomínacím.

 

(Má platnost v královstvích a zemích v radě říšské zastoupených, až na království Haličské a Vladimiřské, zároveň vojvodství Osvětimské a Zátorské i velkovojvodství Krakovské vojvodství Bukovinské a království Dalmatské.)

 

S přivolením obojí sněmovny rady říšské vidí se Mi nařídit i takto:

§. 1.

Aby věřitel, nabyl toho, čeho má na penězích nebo na jiných věcech zastupitelných pohledávati, může spůsobem řízení upomínacího žádati, by na osobního dlužníku byl vydán rozkaz k placení pod výminkou, jestliže suma pohledávaná nebo cena věci vymáhané, nepočítajíc k ní úroků a náležitostí vedlejších, nečiní více než 200 zl. rak. čísla.

Pohledávání, jimžto se vůbec nebo na ten čas nemůže u soudů platnosti zjednávati, též pohledávání ze směnek nemohou se spůsobem řízení upomínacího vymáhati.

§. 2.

Vydávati rozkaz k placení pod výmínkou, zmocněni jsou jediné soudové okresní, potažitě městští delegovaní soudové okresní.

Příslušný k tomu jest soud okresní, v jehož okršlku má dlužník řádné bydlení.

§. 3.

Rozkaz k placení pod výminkou, nemůže se vydávati na ty, o nichž se neví, kde se zdržují, nebo jimž by se rozkaz dodati musil vně okršlku toho soudu sborového, v němž má své sídlo soud okresní, jemuž přísluší rozkaz k placení vydávati, ani na ty, jenž jsou postaveni pod soudní mocí Nejvyššího dvorského maršalství.

§. 4.

Za vydání rozkazu k placení pod výmínkou žádati se může ústně nebo písemně.

V žádosti má věřitel uvésti:

1.

jméno, stav neb živnost a bydliště své a dlužníkovo;

2.

sumu a právní důvod pohledávání, a skládáli se pohledávání z několika položek, sumu a právní důvod jedné každé položky.

Vztahuje-li se pohledávání ne k penězům, ale k nějaké věci zastupitedlné, tedy má věřitel v žádosti pojmenovati sumu, kterouž chce na místě ní přijmouti.

Měl-li by týž věřitel za týmž dlužníkem několikero pohledávání, i kdyby nebyla mezi sebou ve svazku skutečném nebo právním, může jednou a touž žádostí za rozkaz k placení žádati, když tato pohledávání dohromady nečiní více, než v §. 1. vyměřeno.

§. 5.

Žádost buď vyřízena, aniž byl dlužník slyšen.

Nesrovnává-li se žádost s tím, co ustanoveno v §§. 1 až 4., aneb vychází-li z toho, co žádající přivádí, že pohledávání vůbec aneb na ten čas nemá místa, nebo že jest vymíněno nějakým konáním strany druhé, tedy budiž odvržena.

Proti vydání rozkazu k placení není žádného prostředku opravného, proti odepření takového rozkazu může se v osmi dnech podati rekurs.

§. 6.

Rozkaz k placení má obsahovati:

1.

nápis; „Rozkaz k placení“;

5.

dáta, uvedená v §. 4., v čísle 1 a 2.;

3.

příkaz dlužníkovi daný, aby ve čtrnácti dnech od dodání rozkazu, že má platiti, pro uvarování exekuce pohledávání i s úroky požadovanými zapravil, náklady rozkazu k placení, bylo-li za jich náhradu žádáno, v sumě od soudce vyměřené zaplatil, anebo proti rozkazu, že má platiti, odpor podal;

4.

má obsahovati připomenutí, že rozkaz k placení moci své zbaven býti může jediné podáním odporu.

Bylo-li žádáno za vydání rozkazu k placení několika pohledávání ve zvláštních sumách peněžitých vyslovených nebo vyceněných, uloženo buď v rozkazu, že se má zapraviti každé pohledávání zvláště.

Vztahuje-li se pohledávání ne k penězům, ale k jiným věcem zastupitedlným, budiž dlužníkovi v rozkazu k placení zůstaveno na vůli, zaplatiti na místě věci žádané sumu v žádosti pojmenovanou.

§.7.

Rozkaz k placení podán buď dlužníkovi, a jestli vydán proti několika dlužníkům, každému z nich k vlastním rukoum, a věřítelovi.

Dodávati rozkazu dlužníkovi poštou, není dovoleno.

§. 8.

K činění odporu dosti jest, když dlužník před soudem ústně nebo písemně pronese, že rozkazu k placení odporuje. Příčin uváděti netřeba.

§. 9.

Učinil-li dlužník odpor v pravý čas, pozbude rozkaz k placení moci své. To má platnost také tehda, když se odpor činí toliko proti některé části pohledávání, nebo když proti rozkazu k placení, vydanému pro totéž pohledávání několika dlužníkům, učiní odpor toliko dlužník jeden.

Bylo-li však rozkazem k placení dlužníkovi zvláště o sobě uloženo, aby zapravil několikero pohledávání ve zvláštních sumách peněžitých vyřknutých, a učinil-li dlužník odpor výslovně jen proti tomu neb onomu pohledávání, tedy zachovává rozkaz k placení v příčině ostatních pohledávání a nákladů uložených platnost svou.

§. 10.

O odporu v pravý čas učiněném dá se věřiteli i dlužníkovi věděti.

Byl-li by odpor učiněn pozdě, budiž odvržen a ukázáno k tomu, že lhůta prošla; aniž potřebí dávati o tom věřiteli věděti.

§. 11.

Byl-li odpor proti rozkazu k placení pod výminkou vydanému v pravý čas učiněn, povinen jest věřitel náklady toho zapraviti, a žádá-li dlužník za náhradu nákladů odporu, budiž věřiteli uloženo, aby je v sumě od soudce vyměřené nahradil.

Podáli se z příčiny odporu žaloba, nalezeno bud v příčině pohledávaných nákladů řízení upomínacího tak, jako v příčině části nákladů rozepře právní.

§. 12.

Proti výměru, kterýmž byl odpor odvržen a kterýmž věřiteli bylo uloženo, aby náklady odporu nahradil, může se podati v osmi dnech rekurs.

§. 13.

Žádost za vydání rozkazu k placení má, co se týče zašlosti rozepře u soudu a přerušeného promlčení, týž účinek jako žaloba; však soud žaloby vzájemné a spojených věcí sporných touto žádostí se nezakládá.

Pozbude-li rozkaz k placení odporem podaným moci své, pokládá se promlčení až do podání odporu za stavené.

§. 14.

Za navrácení k předešlému spůsobu pro nezavinilé promeškání lhůty k odporu žádáno buď v osmi dnech, když dlužník o promeškání lhůty se byl dověděl a když překážka přestala. Povolí-li se navrácení, má to účinek odporu, aniž potřebí odporu znovu podávati.

Žádal-li dlužník za navrácení k předešlému spůsobu, může se proti němu, až do odvržení žádosti, vésti exekuce jen až do zjištění.

§. 15.

Pakli dlužník ani nezaplatil, ani v pravý čas odporu neučinil, povolena buď věřiteli k jeho požádání dle rozkazu k placení exekuce.

Byl-li vydán rozkaz k placení z příčiny nějakého pohledávání, kteréž se nevztahuje k penězům, ale k nějaké jiné věci zastupitedlné, může se dlužník zbaviti exekuce pro dobytí této věci vedené tím, že zaplati sumu v rozkazu k placení pojmenovanou i s náležitostmi vedlejšími.

§. 16.

Nepožádáli věřitel v šesti měsících od dodání rozkazu, že má dlužník platiti, za exekuci proti dlužníkovi, pozbude tento rozkaz v příčině tohoto dlužníka moci své, bez ujmy toho, že bylo dle §. 13., postávky 1, promlčení přerušeno.

§. 17.

Písemné žádosti za vydání rozkazu k placení a spisy, jimiž se odpor činí, buďtež toliko v jednom exempláři podávány u soudu a u soudu schovány.

Rozkazy k placení, též výměry, jimiž se věřiteli a dlužníkovi o odporu věděti dává, buťež úředně zdělány, aniž potřebí podávati k tomu konci rubriky.

Přepisu protokolu, k žádosti za vydání rozkazu k placení nebo z příčiny učiněného odporu zdělaného, straně druhé se nevydává.

Ti, kdož jménem dlužníkovým odpor činí, nejsou povinni, předložiti k tomu plnomocenství. Nebylo-li plnomocenství předloženo, dodáno buď vyřízení soudní zmocniteli.

§. 18.

Není-li v tomto zákoně nic jiného nařízeno, má v řízení upomínacím i v příčině exekuce z rozkazu k placení vedené platnost to, co zařízeno v zákoně o řízení sumovním.

Tím, že se zavede řízení upomínací, nemění se ničeho v příslušnostisoudu, k němuž se potomně podá žaloba.

§. 19.

Věřitel může za vydání rozkazu k placení žádati také v žalobě, kterouž se pohledávání svého domáhá, když týž soud jest jak v příčině žaloby tak i v příčině vydání rozkazu k placení příslušný.

V takové případnosti má soud vydati rozkaz k placení výměrem na žalobu, a má doložiti, že v případu odporu bude se dále o žalobě říditi. Přepis žaloby, jejž žalobník podá, schová se.

Podá-li žalovaný odpor proti rozkazu k placení, nařídí soud stání k přelíčení o žalobě v řízení dle zákona k tomu ustanonvém a obešle, vyřizuje odpor, ke stání položenému obě strany.

Shledá-li soud, že žádost za vydání rozkazu k placení nemá místa, má ji odvrhnouti a ihned naříditi stání k řádnému řízení.

§. 20.

V městech, v nichž zřízen jest zvláštní soud v příčině nepatrných věcí obchodních, může se v žalobě k tomuto soudu podané zároveň za vydání rozkazu k placení žádati a tento soud má v příčině toho dle §. 19. předsejíti.

§. 21.

Tento zákon nabude platnosti dne 1. října 1873.

Ministrovi práv uloženo jest, aby jej ve skutek uvedl.

 

Ve Vídni, dne 27. dubna 1873.

František Josef m. p.

Auersperg m. p.

Glaser m. p.